Dámy (pánové tu asi nejsou

), teď znova koukám na SGA, a i když mi Joe jako "chlap" pořád nic moc neříká, tak ho začínám oceňovat herecky. Napoprvé jsem si toho nevšimla, ale teď jsou moje naprosto nej scény McKay/Sheppard a co ti dva dokážou odehrát jen pohledem očí a mimikou celkově mě udivuje. Na to, co musí občas uhrát za materiál je to vážně udivující

Líbí se mi, jak Joe a David mají každý tak trochu jiný styl herectví, Joe je takový víc subtilní, ale má to "v očích". Stejně jako David, který je ale navíc trochu víc "fyzický" typ.
Tři scény za všechny - 4. série, epizoda Doppleganger - John si myslí, že Rodney umřel a Joe to zahrál takovým způsobem, že to bylo vážně smutné - svěsil ramena, šel pomalu chodbou, těkal očima.
4. série, epizoda Midway - Rodney si myslí, že John to nestihl k Puddle Jumperu a umřel - Davidův pohled mluvil za vše - zase, oči, ramena, zlomený výraz.
3. série - Tao of Rodney - Sheppard stojí u Rodneyho postele, oči "zamlžené" a říká Rodneymu, aby to nevzdával. Rodney (výborný David) leží v posteli a to umírání mu vážně věřím, i když vím, že neumře, tak mě v tu chvíli dokáže vyděsit. V té scéně ostatní ani nejde vnímat, protože tam funguje i bezeslovná výměna mezi těmihle dvěma. (OK, + ještě Torri

)
A pak ještě spousta jejich pohledů, úšklebků, doplňování vět. Nejlepší jsou takové ty scény, kde je každý zvlášť, ale vyprávějí něco a přeskakují z jednoho na druhého, protože oba říkají totéž. A pak scény, kdy si Rodney říká: "Co by dělal Sheppard." nebo John si říká: "Co by dělal Rodney?"

Vážně, stačila jim herecky jen Torri, a když ta odešla, tak vedle nich Rachel či Jason (a bez urážky, ani Amanda), neměli moc šancí.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale nějak jsem to chtěla ventilovat, protože scény a epizody, kde jsou tihle dva, jsou nejlepší

Kerr Avon: Listen to me. Wealth is the only reality. And the only way to obtain wealth is to take it away from somebody else. Wake up, Blake! You may not be tranquilised any longer, but you're still dreaming.