SG: Odkaz Phoenixe_15.12.2014 Thrandia

bohužel to co si myslíš s tím asi nic nezmůže... stejně jako my ostatní si počkej..

Právě že já čekám. Jenže St0rm mě svojí nekončící zásobou dílů namlsal. A když už mu náhodou díly došly(respektive skončila řada) tak alespoň psal info nebo tak...a teď už měsíc úplně mrtvo. Tohle téma se drží mezi těmi s "posledním příspěvkem" (prostě mezi nejaktuálnějšími) jen z důvodu, že ostatní povídky jsou na tom úplně stejně. A to, přiznejme si, nevěstí nic dobrého...

No to pravda nevěstí. Pardon, že jsem se vám nevěnoval, ale dneska mi končí brigáda tak to už snad konečně dopíšu a zase to roztočíme

Už se na to těším jak malý Jarda

Supér!!!!!!!

Tak si dáme druhý trailer, že jste to vy a ať mi přežijete čekání v sobotu vám hodlám dát první díl

Kód: Vybrat vše

http://www.youtube.com/watch?v=e2z28mutY1E

Obrovská hala je od okraje k okraji zaplněná vojáky, jejichž bílé pláště z dálky vytvářejí iluzi vlnícího se moře. Všichni pozorují malou postavičku za řečnickým pultem, jejich královnu. Konec právě pronášeného proslovu vstoupil do dějin.
„Jeden muž kdysi řekl, že válka je bojována zbraněmi, ale vyhrávána muži... Vy však žádné zbraně nepotřebujete! Vy JSTE zbraně. Nejmocnější zbraně v širokém a temném vesmíru. Vy v něm rozsejete naději a světlo! Je před námi největší válka v historii Avalonu a vaše manželky, děti, rodiče dokonce i váš pošťák spoléhají na vás, že udržíte linii! Spoléhají na vás, že je ochráníte. Na bedrech každého jednoho z vás leží tíha celého impéria. Avalon vás volá, synové a dcery Lancelotovi.“
V odpověď do vzduchu namířily tisícovky zahnutých mečů a halou zahřmělo mocné: „Colloco uterus causa Avalon.“
Kamera vylétá do výšin, odhaluje gigantické město a obrovskou rychlostí se žene nad jeho budovami. Zpomaluje nad nečekanou scenérií. Uprostřed mohutných mrakodrapů sedí malá zalesněná pahorkatina s jedinou černou lesklou budovou přímo v jejím středu. Klesáme na její úroveň, procházíme hlavním vchodem a složitým systémem chodeb s popsanými stěnami až do místnosti se sousoším. Čtyři lidské sochy a fénix chrání cosi pod průhlednou podlahou.
Zvědavost převládá a kamera se blíží k zářícímu otvoru. Když se nakloní, aby viděla dolů, je oslněna jasnou září a když ustoupí, vidíme nádherně zařízenou místnost. U jedné stěny plápolá krb a za oknem, tedy spíše skleněnou stěnou, je vidět vesmírnou prázdnotu. Dveře se s lehkých zasyčením otevřou, světla automaticky rozsvítí a ostrým krokem vchází Cheryl. Hned za ní se do místnosti přihnala krátkovlasá bruneta a když si jí Cheryl všimnula, vyštěkla:
„Dala jsem ti snad rozkaz!“
„Jak se můžeš jenom tak sebrat a zmizet?! Potřebujou tě, aby jsi je vedla!“
„Vždycky mě bude někde potřeba... Vždycky! Ale to mi nedává právo... Viděla jsem co se stane, když zůstanu. Nemůžu mít všechnu tu prolitou krev na svědomí,“ chystala se k odchodu z místnosti, ale druhá žena se jí postavila do cesty.
Cheryl štěknula: „Uhni!“ ale když se nedočkala reakce, rozkázala se slzami v očích avšak hlasem stále pevným, „bezpečnostní protokol ab-lacto.“
Kamera rychle prolétá oknem a mizí v hlubinách vesmíru. Zastavuje až nad malou planetkou na jejíž orbitě zuří bitva. Na jedná straně celá armáda, proti nim pouhých, pomalu podléhajících, dvanáct lodí. Záběr klesá k povrchu, kde v horském průsmyku sedí složitá mechanická stavba. Země před ní je poseta stovkami nelidských mrtvol, přes které jistými kroky pochodují vojáci v bílých pláštích. V přední linii jsou nepřátelé páleni dlouhými jazyky ohně, trháni na kusy telekinezí a dokonce se obracejí jeden proti druhému.
Do stmívajícího se záběru zní hlas Cheryl:
„Někdy...“
Do bitvy na oběžné dráze přilétají oběma stranám posily.
„...neexistuje mír...“
Rychlé prostřihy přes desítky bitev v nichž se utkávají již viděné lodě. V každém záběru dochází k několik explozím.
„...jen nenávist a ničení.“
Záběr na několik blízkých galaxií a v nich pohasínající hvězdy.
„V takovém případě máte jen dvě možnosti...“
K nádherné planetě připomínající Zemi se řítí desítka jasně žlutých objektů. Vstupují do atmosféry a mizí pod mraky. Po několika vteřinách naprostého klidu je viditelný povrch trhán na kusy, do atmosféry vyvrhovány tisíce tun prachu a od pólu k pólu praskající kontinenty. Mocné tlakové vlny se šíří po povrchu a rozprašují mraky. Pár minut absolutního inferna končí v klidném záběru na pár asteroidů. Pozůstatku planety, jenž byla kdysi plná života.
„…znič nebo buď zničen.“
Poslední záběr je zpět na mohutné, již viděné město. Obrazovka přechází do čistě bílé a na ní je rudou vypsáno:

„Avalon“
„Ve jménu širšího dobra.“

Skvělé
To s tou Sobotou myslíš vážně?

Blahoslaven budiž Storm , za to že nás vytrhl z našeho dlouhého čekání

Trailer byl bombastický, už se nemůžu dočkat soboty a dalšich dílů ( jak často hodláš vydávat )

Jop myslím to vážně, jakože se bouřka jmenuju
EDIT: Vydávat se bude jako předtím, tedy jednou týdně

Tak si dáme první díl s předstihem, že jste to vy Nezbývá než doufat, že se alespoň půlka čtenářů vrátí...
Možná, že to bude ze začátku krapánek matoucí (o to mi taky šlo ), ale rychle to zapadne do story .)

Hrom a Blesk

Potemnělý středověký pokoj byl osvětlován jen měsícem na obloze. Pruh světla, pronikajícího skrz okno, dosahoval téměř k posteli. Přes její okraj visela postarší ruka, na jejímž prsteníčku se lesknul stříbřitý prsten s trojicí diamantů.
Ve tmě se cosi pohnulo, neurčitý obrys lidské postavy se pohyboval kolem stěny pokoje a plížil se ke spícímu starci. Stín částečně vstoupil do pruhu měsičního světla, ale byl stále nerozpoznatelný, jako by ho temnota doprovázela na každém kroku. Natáhl ruku po prstenu, zlehka jej uchopil a potáhnul.
Stařec ucítil zlodějův pokus, probudil se a nečekaně rychle se vymrštil z postele. V jediné vteřině mu skočila do ruky hůl, její krystal se rozzářil a místnost zahltilo ostré světlo jenž odkrylo narušitele. Ten se pod starcovým kouzlem vznesl znehybněn do vzduchu.
Postarší muž se stříbřitými vlasy a plnovousem si prohlédl zloděje, tedy spíše zlodějku. Mladá blondýna se snažila dostat ze sevření, ale zcela neúspěšně. Pobaveně se zašklebil, když pozoroval její marný boj a promluvil hlubokým hlasem:
„Říkal jsem si, kdy se objevíš...“
Došel až k ní a pozorně si ji prohlédl. Cítila se jako pod rentgenem, když jí jeho oči propalovaly. Muž se podíval do její tváře a zamručel si spíše pro sebe:
„Copak jsi zač?“
Žena se zrovna nadechovala k odpovědi, když muž pokračoval:
„Rozhodně ne člověk...“
Její ústa zůstala lehce pootevřená. Pár chvil trvalo, než se rozkoukala a promluvila:
„Jak o mě víte?“
„Chm... Nejprve se vkrade do mých komnat a pak by chtěla odpovědi? Dobrá tedy...“
Žena ho pozorovala s lehce zmateným pohledem. Tohle, že má být nejmocnější bytost, co kdy žila? Stařec se usmál a odpověděl na nevyřčenou otázku:
„Mám ve zvyku mluvit k nejmoudřejšímu v místnosti... A to jsem téměř vždy já.“
Z poliček nad stolem vytáhl několik svitků a rozvinul je. Chvíli si něco mumal sám pro sebe a pročítal jejich obsah. Jeden z nich nakonec vzal do ruky došel k ženě, jenž stále visela ve vzduchu a se slovy: „Hmmm, tak kolik jich už máš?“ pohlédl na její ruce.
Z blízky se zadíval na zlatý prsten s temně hlubokým kamenem, jehož černé hlubiny přitahovaly jako magnet. Přejel na vedlejší prst, kde zahlédl stříbrný prsten se zářezy a zabrblal si:
„Takže máš Nyxyu a polovinu Palmye, hmm... To znamená, že jsi sotva na začátku cesty...“
Její tvář se stáhla bolestí. Od hlavy až k patě projel prudký třas a tělo s jasným bílomodrým zábleskem probliknulo. Muž ji zvědavě pozoroval, slitoval se a spustil ji na zem, kde se skroutila do klubíčka, aby ulevila bolesti. Mezitím si stařík sedl na kraj postele a zamumlal:
„Cestovat prostorem a časem bez technologií a s fyzickým tělem není nic přijemného, že? Ne není, bolestná záležitost...“
Došel k ní, zavřel oči a přiložil vrchol své hole na dívčin bok. Krystal zazářil a bolest přešla. Zase se posadil na postel a tentokrát se zeptal přímo jí:
„Jak často se to stává?“
„Jednou, někdy dvakrát denně...“
„A skoky?“
„Náhoda...“
„Hmph. Zajímavé, zajímavé...“
„Pořád jste neodpověděl na mou otázku. Jak o mě víte?“
Muž zvedl jasně modré oči, vypadal, že ho vytrhnula ze zamyšlení.
„Zítra, zítra to vyřešíme. Teď spi.“
Klepnul holí o podlahu a žena okamžitě ztratila vědomí. Pomocí levitace ji položil na postel a ještě chvíli pozoroval jak spí. Bylo na něm poznat, že se snaží najít vysvětlení. Začal si mumlat něco sám pro sebe a odešel z místnosti, jenž se ponořila do tmy.
Žena byla probuzena raním zpěvem ptáků. Protřela si oči a rozhlédla se po prázdném kruhovitém pokoji. Došla k jedinému oknu a naskytl se jí výhled z obrovské výšky. Pokoj zabíral celé patro věže stojící na okraji útesu. Pod ním se táhly široké lesy, údolí, řeka a v dálce stoupal kouř z několik vesnic. Přešla na druhou stranu místnosti a zkusila otevřít dveře ven, ale neúspěšně. Přiložila ruku na zámek, soustředila se a ozvalo se cvakání, ale stále nešly otevřít.
Znovu si prohlédla místnost a tentokrát její pozornost upoutaly dva kamené sloupy u jedné ze zdí. Byly blíže u sebe než ostatní a kameny mezi nimi se zdály jiné. Přiložila na ně ruku a chvíli čekala, jestli se něco stane. Pak pokrčila rameny, potlačila a prošla přímo skrz.
Ocitla se v rozlehlé laboratoři vybavené vším od dřevěných stojánků se zkumavkami, přes optické mikroskopy, až po moderní počítače a zařízení neznámého určení. Prohlížela si všechna udělátka, až její pozornost upoutal antický komunikační kámen a vedle něj terminál. Zrovna k němu natahovala ruku, když se vedle ní zformoval zvláštní, dva metry vysoký, kruh z čiré energie a vzduch v něm se začal vlnit jako hladina vody. Chvíli se nic nedělo a pak z něj vystoupil stařec s holí. Krystal na jejím vrcholu jasně zářil, stejně jako diamanty na jeho prstenu. Všimnul si dívky a zabručel:
„Záhadná už je vzůru? Výborně...“
Hůl i prsten přestaly zářit a ve stejný okamžik kruh zmizel. Její pohled byl stále zafixován na místo, kde se stařík objevil, konečně se zeptala:
„To byla hv...?
„Ano byla.“
„Ale jak?“
„Nejen záhadná, ale i zvědavá... Výborně, výborně!“
„Mohl by jste mě nechat dom...“
„Mohl, samozřejmě, že mohl! Ale proč, když vím, co se tajemná chystá říct?“
„Musíte mi pořád říkat tajemná? Jmenuji se....“
„Cheryl, ano. Ano! Hmp. Jmenuji se Myrddin a toto...“ klepnul holí o podlahu, stěna před nimi se rozplynula a odkryla rozlehlý běloskvoucí hrad sedící na vysoké skále, jehož byla věž součástí, a pod ním se rozpínající město, „... toto je Kamelot.“
800 n.l., Kamelot
Za kamenou stěnou bylo slyšet klepání na dveře. Myrddin se vrátil do místnosti a otevřel sluhovi, který mu vyřídil vzkaz a hned zase odešel. Zavolal Cheryl a chvíli se na ni zamyšleně díval.
„Mám teorii o tom, co jsi zač...“
„Tak to jsem zvědavá.“
„Máš binární vaskulární systém, což naznačuje, že jsi Arino, avšak těch žije poslední hrstka a ani jedna žena... Dá se předpokládat, že když díky síly mysli cestuješ časem, vládneš i jinými schopnostmi. Telekineze, pyrokineze, empatie, možná telepatie... Kdo ví?“
Chvíli na něj překvapeně koukala a snažila se přijít na to, odkud má všechny informace.
„Jak to...?“
„Vidím věci, které jiní ne. Vidím věci, které nevidí nikdo jiný a také vím, že tohle nejsou tvé původní vlasy.“
Cheryl si namotala blonďatý pramen vlasů na prst a Myrddin pokračoval:
„Být tebou, vrátím je nazpět. Tahle barva přitáhne více problémů, než užitku.“
Uposlechla radu, přivřela oči a její řasy se lehce zatřásly. Vlasy se od kořínků až ke konečkům přebarvily na původní hnědou, Myrddin spokojeně přikývnul a opět promluvil:
„Král si žádá mou přítomnost v radě, půjdeš se mnou...“
„Mám několik otázek... Král Artuš? Rada, jako Kulatý stůl? A nevěříte nějak moc zlodějce, která chtěla váš prsten?“
„Ano, Ano a Ano... Vím, že se nepokusíš o útěk stejně dobře jako vím, že proti mně nic nezmůžeš.“
Cheryl se kysele usmála.
„Není to tak dlouho, co jsem zabila dvacet miliónů Wraithů najednou. Ještě pořád z toho mám nalomené nervy, tak moc neprovokuj.“
„Dvacet milónů? Ale na tom teď nezáleží, to vyřešíme po poradě.“
„A to mám jí v tomhle?“ a ukázala na své oblečení.
Myrddin máchnul rukou a její kalhoty a tričko se proměnily v bílé složité roucho.
„Tohle půjde.“
„Hej! To byly moje oblíbené kalhoty!“
„Je to jen iluze. původnímu oblečení se nic nestalo. Teď pojď, král čeká...“
Sešli po točitých schodech o několik pater níže a rozlehlými, mramorem vykládanými, chodbami mířili k zasedací místnosti.
Myrddin se k ní naklonil a pošeptal:
„U kulatého stolu nemá žena co pohledávat. Jsou tady sice velice popředu, k ženám se chovají s úctou, do války však nemají co mluvit. Artuš se neodváží mi oponovat, ale celou dobu zůstaneš krok za mnou. Rozumíš?“
„Jistě.“
Na každém rohu a u každých větších dveří stála čestná stráž a Cheryl začala registrovat něco, co se jí nikdy dříve nestalo... Ani jeden z vojáků se za ní neotočil. Merlinovo bílé roucho s černými ornamenty klouzalo po leštěné podlaze a bylo lehce nadzvednuto vánkem, když před nimi vojáci otevřeli mohutné dubové dveře se složitým kováním.
U kruhového stolu sedělo dvanáct šlechticů od mladých a horkokrevných, až po bitvami ošlehané šedivé vlky. Třinácté místo v ‘čele‘ stolu patřilo Artušovi. Byl to statný čtyřicátník s několika šedivými vlasy v husté černé hřívě. Tmavé oči, krátce střižená bradka a jizva na pravé spodní straně čelisti. Přesně jako z pověstí, jenž Cheryl poslouchala jako malá...
Myrddin došel ke stolu, usadil se proti královskému trůnu a lehce pokynul hlavou.
„Artuši,“ Otočil se k muži po jeho pravici a opět lehce pokynul, „Lancelote.“
Král zvedl oči k nově příchozím a zůstal viset pohledem na Cheryl. Ta si vzpomenula na všechny ty staré filmy. Udělala lehké pukrle a podívala se mu do očí. Artuš si odkašlal a hlubokým hlasem promluvil k Myrddinovi:
„Proč přivádíš ženu na válečnou poradu? Tohle je záležitostí mužů.“
Její tvář ztvrdla, vypadala jako socha a šlechtici sedící poblíž dostali husí kůži. Myrdin to také ucítil, ale jako jediný pochopil, co se děje a rychle reagoval:
„Je to má studentka, nadějná čarodějka a můj nástupce.“
„Dobrá tedy... Pro tentokrát.“
Lancelot rozvinul do středu stolu velkou mapu. Myrddin se jí dotknul krystalem své hole a vytáhl trojrozměrný model krajiny, vesnic a Kamelotu. Všichni šlechtici se účastnili plánování obrany a Cheryl stála opodál a její trpělivost se blížila ke konci. Když viděla, jak přesouvájí po mapě jednotky koní do čelního útoku z brány, cítila se jako by její srdce vojáka někdo probodl. Pohár přetekl, její sebeovládání povolilo a rozhodla se zúročit své, o dvanáct set let novější, strategické znalosti. Přišla ke stolu a než ji Myrddin stihl zastavit, vychrlila:
„Když dáte dělo... katapulty na tyhle dvě věže, na tuhle a tuhle balistu a na zdi lučištníky, získate bezpečný perimetr. Před branami můžou čekat pěšáci a v lese pod útesy jízdní jedno...“
Mladý muž na druhé straně stolu se zvednul a s rudou tváří se na ni osočil:
„Ticho čarodějnice! To si myslíš, že když studuješ pod Merlinem, že rozumíš válce? Táhni mi z očí.“
Artuš ho okamžitě okřikl:
„Gerwaine! Tohle je Kalemot a né nevěstinec! Tady se k ženám chováme slušně!“
Cheryl s naprosto klidnou tváří obešla stůl a snažila se vzpomenout si na co nejstarší gesto. Zastavila u krále, sundala jeho pravou rukavici, došla ke Gerwainovi, udeřila ho sní lehce do obličeje a pak mu ji hodila k nohám. Bylo více než jisté, že tahle výzva k souboji nebude užívána ještě několik staletí, ale očividně měla kýžený dopad. Všichni šlechtici včetně krále překvapeně vyvalili oči a Merlin zakroutil hlavou, jakoby věděl, že to takhle skončí. Gerwain se ušklíbl.
„Přece nečekáte, že budu bojovat proti ženské...“
Artuš pokrčil rameny.
„Jakmile se tví poddaní dozví, že jsi se nechal beztresně urazit...“
Cheryl se otočila k šlechticům po pravici s prosbou:
„Mohl by mi jeden z pánů pujčít meč?“
Nikdo se k půjčování moc neměl až Lancelot vytasil svůj jednoruční meč a s úklonou jí ho podal jílcem napřed. Vzala ho do pravačky, přešla na volné prostranství a popíchnula Gerwaina:
„Tak co ty posero? To se necháš urazit od čarodějnice?“
Muž vstal a tak tak zadržoval vztek. Vytasil svůj meč, ze zdi sundal štít a postavil se proti Amandě. Ta párkrát poskočila na místě, aby se rozehřála a otočila meč kolem ruky. Gerwain klepnul mečem o štít a vyrazil do útoku.
Cheryl jeho první ráně líně uhnula a udeřila jej do zad plochou stranou meče. Chytil rovnováhu, otočil se a ohnal se po její hlavě. Přidřepla si, aby uhnula ostří, pak dlaní zastavila úder štítem. S pobaveným:
„Tomu říkáš boj?“ uskočila další ráně. Gerwain se do toho pořádně opřel a snažil se ji zasáhnout ze všech stran.
Byla poprvé donucena použit meč k vykrytí rány a hned nato dostala zásah štítem do boku. Opět kousek odskočila a s tím, že je jí meč na nic, ho hodila zpět vlastníkovi a začala bojovat. Zahnula se, aby uhnula seku, položila ruce na podlahu a udělala přemet vzad. Hned na to udeřila Gerwaina do břicha, pravého ramene a levého kolene. Jen klouby prstů zasáhla několik bodů na protivníkově ruce, jeho dlaň se rozevřela a meč s rachotem dopadl na mramorovou podlahu. Do její další rány se mu podařilo dát štít. Její otevřená dlaň dopadla přímo do středu a místností se rozlehlo jasné zvonění. Pokusil se o protiútok, kterému však uhnula a udeřila ho pěstí do obličeje a strhnula mu z ruky štít. Když se Gerwain snažil zorientovat, udělala stojku, nohy obmotala kolem jeho krku, přetáhla ho horem přes své tělo a muž s dutým křupnutím dopadl na podlahu, bolestivě heknul a zůstal ležet.
Lehce se uklonila přihlížejícím šlechticům, jejichž obličeje vypovídaly o naprostém úžasu, a vyrazila ke dveřím z místnosti. Gerwain však nedokázal unést tu potupu, nemohl být poražen ženou... Rychle vstal z podlahy, zvedl svůj meč a skočil po ní zezadu. Artuš ho chtěl zastavit, ale byl příliš daleko. Cheryl však ochranu nepotřebovala. Přestala se krotit, uskočila bokem, uchopila jeho zápěstí a překroutila ho až prasklo. Volnou rukou se zapřáhla a úder doprovodila telekinetickou vlnou. Gerwain vyletěl do vzduchu, narazil do zdi tři metry nad zemí, spadl na podlahu a z nosu a úst mu tekla krev. Přejela ho chladným pohledem a pak se otočila ke králi:
„Omlouvám se, můj pane...“
Načež opustila místnost a po pár minutách úspěšně dorazila do Merlinových komnat. Celou dobu v ní vřela krev, několik minut ležela na posteli a snažila se vyčistit si hlavu, nevnímat ty urážky.
Dveře do místnosti se otevřely a vstoupil Lancelot. Mírně se uklonil a oslovil ji:
„Mylady...“
„Copak? Chce si dát další kolo?“
„Ne. Zemřel na zranění utrpěná v souboji.“
Cheryl zaklonila hlavu:
„Sakra... Takže jste mě přišel zavřít?“
„Poslal mě Artuš, abych vám vyřídil, že dle zákonů Kamelotu nyní vlastníte veškeré pozemky a majetek lorda Gerwaina.“
„Co prosím?! Já nic nechci.“
„Ale...“
„Podívejte, vy jste schopný vůdce, inteligentní, odvážný... Postarejte se o ně vy.“
„Já jsem původem pouhý sedlák, nevlastním žádné pozemky, nevím jak...“
„No teď už vlastníte. Můžete mě prosím nechat o samotě?“
„Samozřejmě.“
Lancelot se uklonil a ve dveřích se minul s Myrddinem, který zavřel a vyčítavě se na ni podíval.
„Bylo to opravdu nutné?“
„Hele, nevím jak to chodilo u vás na Atlantis, nebo na vyšších úrovních, ale tam odkud pocházím já, existují věci jako slušné chování.“
Merlin se na ni podezřívavě podíval.
„Mám ten pocit, že je načase si promluvit. Odkud jsi a jak znáš mou minulost?“
„Tak to si raději sedni staříku, tohle bude na dlouhé vyprávění...“

Super díl jako vždy
Jak často budeš vydavat

Díl moc dobrý doufám že se co nejdřív dozvíme další souvislosti. Moc se mi líbilo jak Cheril dala tomu nabubřelému rytíři co proto

tak konečně jsme se dočkali, a stálo to za to.., moc hezky si s nim poradila, jen je otázkou zdali to bude mít nějaký následek v budoucnosti (narušení časoprostorové kauzality není sranda, teda pokud přemýšlíš stejě jako já až takhle)

Ano, výbornej díl, tleskám. Mám jen strach, že Cheryl právě nechtěně změnila minulost a možná dost zásadně. Jestli se nepletu, tak Gerwain hrál v artušovský legendě poměrně důležitou úlohu, ne?

EDIT: Ale možná máš v plánu vytvořit takovou smyčku, ve který Cheryl (nebo její bratr?) nahradí Gerwaina, aby nedošlo k velkýmu naručení historie.

Po řadě...
1. vydávat jednou týdně pátek/sobota (ještě si rozmyslím, jestli tohle byl bonus díl )
2.souvislostí se dočkáte hned v dalším díle
3. Narušení časové linky a celkově teorie o cestování v čase jsem dával dohromady hodně dlouho a celý příběh stojí na pevných základech jedné z teorií (nemůžu vyžvatlat které)
4.Gerwain (Gawain) nebyl nijak extra důležitý, ne více než ostatní... jenom se nejčastěji objevoval v různých verzích.