Díl 8- Stargate
Sheppard otevřel dveře a tým v oblecích prošel skrz. Najednou se ve vysílačce ozvala podplukovník Walkerová.
„Slyšeli jsme rozhovor. Pro případ, že byste si chtěli tyto obleky sundat, máte tady ochranné obleky třídy B a taky kyslík na několik hodin.“ Sotva to dořekla, pod štítem se zhmotnila nákladní sonda se splněnými zásobami. Vědec v obleku ihned ji ihned přes zápěstní počítač začal vytahovat.
„Je tu také malý naquadriový generátor. Zkusíme najít nějakou rozvodnu a posílit ten štít.“ řekl Sheppard, když viděl podlouhlý generátor.

Poté Sheppard šel jako první. Chodba měla stejný tvar, jako v SGC, akorát měla všechno z oceli a byla téměř neosvětlená. Sheppard šel dál, cestou prošli několika křižovatkami a nakonec skončili ve slepé uličce. Dvojice vojáků uzavírající skupinu se už otočila a chystala se odejít. Sheppard ale pohlédl na svůj příruční počítač a přenastavil jej na hledání toku energie. Přímo předním se podle počítače nacházel rozvodný uzel.
Sheppard přistoupil k jakémusi výklenku ve stěně a začal z něho odhrnovat prach. Zbytek členů jeho týmu se zastavili a podívali se na něj. Johna to nezajímalo a dále odhrnoval prach. Jeho bílá rukavice už bílá nebyla a celá dlaň byla špinavá. Jakmile očistil, nic se nedělo, tak se Sheppard podíval na svůj tým. Poté se z ničeho nic otočil a dal co největší ránu do zadní stěny výklenku. Žádná pecka to nebyla, protože byl omezen skafandrem, ale svému účelu posloužila.
Tato akce měla jasnou reakci. Z výklenku se vysunul asi metr a půl dlouhý panel plný modrých krystalů.
„Co si člověk neudělá sám.“ řekl Sheppard a uvolnil místo vědcovi. Ten ihned připojil na krystaly svůj počítač a začal zjišťovat údaje.
Dva mariňáci šli zpátky ke křižovatce, aby tam pro jistotu hlídkovali. Sheppard stál v povzdálí a sledoval vědce, který stále prohlížel schémata a data.
„Není to rozvodna, jakou jsme hledali, ale je to jeden z energetických uzlů napojený na hlavní vedení. Energetický stav je na jakémsi úsporném režimu, nemůžu zjistit, kolik to má v sobě energie, ale můžu to přemostit, aby to na nějakou dobu bralo energii z toho našeho generátoru.“řekl vědec.
„Dobrá udělejte to. Tak alespoň budeme vědět, jaká je tady spotřeba.“ řekl Sheppard a nechal vědce jednat.
O pár minut pozdějiMezitím Sheppard dal generátor na jednu z beden, kterou přinesl voják, přímo pod energetický panel. Vědec následně připojil generátor a pomocí pomocného panelu nastavil tak, ať primární systémy čerpají energii z generátoru.
„Jak dlouho vydrží?“ zeptal se Sheppard.
„Prozatím si energii odbírá jen pár primárních systémů, ostatní jsou neaktivní. Jedno vím jistě podobné štíty, jako ty, kterými jsme přišli, jsou napojeny. Teďka bychom měli najít systém podpory života a něco sním udělat.“ řekl vědec.
„Dobrá. Já a tady vojín půjdeme ke štítu a navážeme spojení s lodí. Jeden muž bude hlídat generátor a sondu a s vámi doktore půjde další voják na průzkum.“ vydal pokyn Sheppard.
John šel až k samotnému štítu. Nyní šlo i na samotný pohled rozeznat, jak je štít silnější.
„Doufám, že signál pronikne.“ řekl nejdříve vojákovi a pak začal vysílat vysílačkou.
„Tady plukovník Sheppard. Volám loď Athos. Prosím ozvěte se.“
Chvíli se nikdo neozýval. John potom svoji zprávu opakoval. Ta byla také bez odezvy. Zkusil to ještě jednou do třetice a poté se už chystal odejít a rozkázat vědcovi, aby zeslabil štít, když se loď konečně ozvala.
„Plukovníku Shepparde. Signál byl odeslán, ale museli jsme se schovat na nízkou orbitu hvězdy. Jedna loď mířící sem na planetu dělala průzkum soustavou. Tentokrát jsme se jim schovali a vás podle všeho také nenalezli.“ řekla podplukovník Walkerová.
„Dobrá. Přepněte na přistávací protokol, nechte zapnuté pouze primární systémy a sledujte dění v soustavě. Také sem transportujte tucet vojáků a patero vědců. Také připravte několik generátorů a další vybavení. Všem kdo zde půjde, stačí kyslíkové zařízení, nebo filtrační soustava. V těchto skafandrech je to fakt na prd.“ vydal pokyn Sheppard.
Dvojice mezitím prozkoumávala dál, ale měli omezený pohyb díky skafandrům.
Sheppard čekal u štítu a za pár minut se tam skutečně transportovali vyžádaní lidé. Někteří na sobě měli filtrační systém a jiní na zádech nesli kyslíkové bomby.
„Plukovníku Shepparde. Dva generátory máme sebou, další by měli přivést na Portosovi.“ řekl jeden muž.
„Dobře Bartowsky. Připravte tedy kyslíkovou komoru, ať tam ze sebe můžu shodit ten skafandr.“ vydal pokyn Sheppard.
Několik mužů během pár minut postavili ve vstupní místnosti stan, do kterého pustili čistý kyslík. Sheppard tam mohl klidně vejít, sundat si oblek, a obléct se do normálních uniforem a na obličeji mít pouze filtrační systém.
Jakmile vyšel ven, vzal si starou dobrou P90 a zasněně se na ni podíval. Najednou v tento moment si vybavil, co vlastně za posledních pár let zažil. Z jeho sentimentálních vzpomínek jej vyrušil až Bartowsky.
„Pane, připojil jsem generátory. Váš první tým nalezl místnost s podporou života. Vydal sem pokyn, ať se všichni soustředí na zprovoznění filtračních systémů.“ oznámil vědec.
„Dobrá. Jděte tam taky. Všichni co mají na sobě skafandry, nechť se převlečou. Dva vojáky nechte u generátoru, dva u podpory života. Zbylí nechť se za tři minuty dostaví před místnost s podporou života.“ vydal pokyn Sheppard a sám se vydal na výchozí bod.
O pár minut pozdějiSheppard se podíval na zástup lidí, co byl okolo něj. Celkem tady bylo jedenáct mariňáků a všichni měli u sebe nějakou tu výzbroj.
„Tak pánové. Jsme nyní na křižovatce. Jedna cesta vede zpátky, druhá vede k podpoře života. Šest mužů půjde touto cestou a zbylých pět půjde semnou touto cestou. Jedná se o standardní průzkum, v žádném případě nenavazujte nepřátelský kontakt. Jednotlivý tým má poté povolení se rozdělit na dvě trojice, nebo na tři dvojice, ale nikdo tady nepůjde sám!“ řekl Sheppard
„Nějaké otázky?“ zeptal se poté. Odpovědí mu bylo hrobové ticho, občas narušované řečí z podpory života.
Jakmile bylo vše jasné, tak se týmy vydaly na průzkum.
Sheppardův tým asi po dvou minutách narazil na další křižovatku a dále museli pokračovat ve dvojicích. Podle rádiového kontaktu musel to samé udělat druhý tým a tak skupiny byly nyní jen dvojčlenné.
O půl hodiny později„Pane, tomuhle nebudete věřit.“ ozvalo se ve vysílačce.
„Nahlaste svou pozici.“ odpověděl do vysílačky Sheppard.
„Aha, vysílám ultrazvukový signál.“ řekl muž na druhé straně vysílačky. Sheppard zanedlouho dostal původ toho signálu a tak určil přesnost jejich lokace na pár metrů.
Sheppard se ihned vydal nejkratší cestou k onomu týmu. Nejdříve narazily na dveře, které se nechtěly otevřít, a Sheppard kvůli dostatku času se rozhodl nezasahovat agresivně a tak zvolil cestu oklikou. Během této cesty zjistil, že další zamčené dveře vedou do té samé místnosti, jako ty předchozí.
„Bude tam asi nějaký generátor, nebo řídící centrum.“ odhadl Sheppard a konečně otevřel dveře, na jejíž druhé straně se měl nacházet hledaný tým. Dveře nekladli žádný odpor a poslušně odhalily ten neuvěřitelný pohled.
„To jsou hvězdné brány?“ zeptal se vojín ze Sheppardovy dvojice.
[img][./images/thumbs/stargate-universe-gate-room1_1302807200.jpg]http://galileo.bloger.cz/obrazky/galileo.bloger.cz/stargate-universe-gate-room1.jpg[/img]
„Konstrukce je dost podobná, ale symboly nepoznávám. Musí to být nějaká výrobní linka. Některé jsou stále nedostavěné.“ řekl Sheppard a ukázal na ony brány.
„Doktor McKay se zblázní.“ podotkl voják z druhého týmu.
„To ano. Víte ale desátníku, co to znamená?“ zeptal se Sheppard muže.
„To nevím, pane.“
„Tohle není základna. To je jedna ze stovek starých antických lodí, které před milionem let byly vyslány, aby na životu příznivé planety rozmístily hvězdné brány.“ řekl Sheppard.
„To by mohlo znamenat, že v galaxii můžou být planety, na kterých budou tyto brány.“ řekl voják.
„Snad najdeme nějaké data, která nám řeknou, kde jsou ty brány. Zůstaňte tady a zajistěte celou výrobní linku. My jdeme dále hledat.“ řekl Sheppard, otočil se a vydal se dále na průzkum.
Přibližně o dvanáct hodin pozdějiBlízko u hvězdy vyletěl z hyperprostoru další křižník typu NK-201. Nyní ovšem nevypadal jako obvykle, ale ze spodní části lodi trčela přistávací konstrukce. Takové byly v pozemním doku na domovské planetě, ale inženýr Pospíšil již navrhl takovéto přepravné.
„Tady plukovník Mitchell, velitel Portose, uvolněte označenou oblast, jdeme na přistání.“ oznámil Mitchell.
„Rozumím. Athos opouští oblast, podplukovník Walkerová konec.“ odpověděla důstojnice do vysílačky.
Pilot druhého křižníku opatrně dosedl na planetu a to tak, aby pod lodí byl vstup do staré antické lodi. Major Casey poté navedl Athose těsně vedle sesterského křižníku, tak že mezi nimi bylo pouze pár metrů.
Sheppard ihned vyšel ke štítu a nechal se transportovat na loď.
„Skvělý objev Johne, už víte, co to je?“ zeptala se Carterová, která přiletěla na Portosovi.
„Jedná se o starou antickou loď. Zprovoznili jsme tam filtrační systém. Nyní je možný pohyb bez masek. Poté jsme našli kontrolní místnost, poté nějakou strojovnu a hodně velkou výrobní linku na hvězdné brány.“ řekl Sheppard. Poslední položka na seznamu si upoutala pozornost všech na můstku.
[img][./images/thumbs/seedership_studio_by_alxshipyards-d34gmhf_1302807202.png]http://www.deviantart.com/download/188892627/seedership_studio_by_alxshipyards-d34gmhf.png[/img]
„Hvězdné brány? To vám garantuju, že v příští cestě tu bude Rodney.“ podotkl Mitchell.
„Dobrá práce. Nyní připravte spojovací kabely. Propojíme Athose s Portosem. Portos natáhne přes obě lodi štít, ať odstavíme tu toxickou atmosféru a emitory na Athosu přepneme na maskovací pole. Jenom pro jistotu.“ řekla Sam.
„A to ty lodě musíme propojovat?“ zeptal se Sheppard.
„Bude to výhodnější. Přesun energie je tak hodně rychlý. Spotřeba se prozatím rozloží na obě lodi. Když na nás budou útočit, tak Athos dostane více energie, a půjde je zdržet. Když ne, tak se při normální spotřebě dá energie Portosovi a Athos půjde dobít kondenzátory.“ uvedla příklad Carterová.
„Dobrá, už je dohodnuté, co bude dál?“ zeptal se Sheppard.
„Hned jak byly odeslány vaše údaje, tak nás generál vyslal s plnou polní posádkou a nějakým stavebním materiálem. Kdybychom se rozhodli obsadit tuto základnu, doktor Zelenka podotkl, že by se ten provizorní vchod měl nějak zastavit.“ řekla Carterová.
„Chytré. Tak a jde se stavět.“ řekl Sheppard.
O pár desítek minut později
Všichni vysocí důstojníci využili výtahu, který byl v přistávací konstrukci. Vyšli ven a nad nimi byly obě lodě. Pro trojici plukovníků to byl impozantní pohled, vidět křižníky a pod nimi už rozsáhlou práci. Písek byl odklizený z odkryté konstrukce lodě, štít už dávno trhlinu nezakrýval.
„Ta trhlina se pouze zadělá, nebo tam budou také úpravy?“ zeptal se Sheppard.
„Nemáme plány a nevíme, kde jsou vstupy, tak prozatím to přebudujeme na přetlakovou komoru. Další základnu zbudujeme pár desítek metrů od lodi. Za půl hodiny se vypustí dvě chobotnice, které v podzemí začnou budovat.“ řekla Carterová a šla směrem ke vstupu do lodi.
Trojice pomalu kráčela. Sheppard si až nyní všiml jednoho nádherného pohledu. Planeta se dávno otočila tak, že paprsky procházely skrz atmosféru a naráželi do štítu.
„Já vím, hraje to všemi barvami.“ řekla Carterová, když se podívala stejným směrem jako Sheppard.
„Ten štít má nějaké filtry?“ zeptal se Sheppard.
„Kdyby neměl, tak je tu kyslík, ale je tu vedro a všechno tady by bylo na škvarek.“ podotkla Carterová a celá trojice se vydala ke vstupu do lodi.
Po pár minutách tam došli a tak dělníci museli na chvíli přerušit svou práci, aby mohli dovnitř.
„Zajdu si promluvit s vědcem, který to má prozatím na starost.“ řekla Carterová a odešla od dvojice.
Dvakrát se zeptala, kde se vědecký tým ustálil, ale když našla jejich pracoviště, dozvěděla se, že vědci šli prozkoumat další místnost. Vojáci objevili místnost plnou počítačů. Takže dalších pět minut jí trvalo, než je konečně našla.
„Zdravím pánové, tak co je nového?“ zeptala se Carterová.
Asi pětice vědců odpověděla na pozdrav a poté se jeden z nich začal věnovat Carterové.
„Plukovníku, tak co bude s touto lodí?“ zeptal se vědec.
„Vy jdete přímo na věc, že Bartowsky. Prozatím se vedle buduje základna, ale nejdříve musíme loď prohlédnout, než se rozhodneme.“ řekla Carterová.
„Už jste viděla tu výrobní linku na brány?“ zeptal se Bartowsky.
„Prozatím ne. První bych si chtěla projít palubní počítač, spíše jsem zvědavá na jejich operační systém a databázi. Když člověk vídá bránu přes patnáct let, tak to vzrušení pomalu vyprší.“ řekla Carterová.
„Na palubě lodi jsou jiné brány. Prvním odhadem primitivnější, než ty v mléčné dráze.“ odpověděl vědec.
„Také jsou starší. Tak to si člověk logicky odvodí. Jinak už jste se dostali do těchto počítačů?“ změnila téma Carterová.
„Ne, obvody jsou vyhořelé, a když člověk nemá ani páru, jak fungují, tak se těžko opravují.“ řekl Bartowsky a ukázal na jeden otevřený panel a v něm krystaly a dráty.
Carterová si odfrkla něco ve smyslu, že má pravdu, odložila svoji vestu a pak si sedla a už se chtěla pustit do zkoumání, když jí něco došlo.
„Sakra, že to nikoho nenapadlo.“ řekla si pro sebe a ostatní se na ni podívali.
„Možná napadlo, ale nevíme co.“ odvětil jeden z vědců.
„Nikdo tyto počítače a tuto technologii nezná, až na jednoho archeologa, který se už párkrát povznesl.“ řekla Carterová a poté vstala, chopila se vysílačky.
„Shepparde, tady Carterová. Ať Athos převede veškerou energii do Portose. Mezitím připravte jeden transportní maják. Poletíš s lodí pro Jacksona a vezmeš domů suvenýr. A také bys mohl dobít baterky.“ řekla do vysílačky.
„Musím letět? Už se to beztak dozvěděl také Rodney, a já nemám citrón.“ odvětil humorně, ale přesto úkoly splnil.