
Je tomu už nějaký pátek co jsem začal svou sérii The Stargate Chronicles, která sklidila docela úspěch. Ovšem s návratem do školy jsem na ní neměl moc času a tak ani nebyla dokončena. Prosím nezoufejte, stále mám pokračování v hlavě, jen zrovna tohle považuji povídku, která si zaslouží trochu víc péče. Pravděpodobně na ní zamakám zase až v létě.
Prozatím jsem se rozhodl rozjet nový projekt, mnohem svižnější a snadnější na čtení. Nebudu se v něm tolik zaobírat vojenskou doktrínou, jako v TSGC, tudíž bude mnohem více přístupný i "širšímu" publiku.
Aftermath, nebo-li Následky budou vycházet nepravidelně a vůbec o čem to bude a kdy vydám první díl, si nechám zatím pro sebe. Abych ale jen nesliboval, jako v případě postapokalyptické 2011, přináším vám rovnou i upoutávku. Enjoy.

Seznam jednotlivých dílů:
První trailer
Druhý trailer
První část - 4. srpna
Na horizontu blankytně modrých pozemských oceánů zrovna zapadá slunce. Z jeho posledního záblesku vyrýsuje nápis v jazyce Antiků, který se ale vzápětí změní v nám bližší latinku:
CO KDYBY BYLO VŠECHNO JINAK?
Následuje rychlý střih na vytáčející se hvězdnou bránu, pak na řídící místnost, kde se vše třese. Ozve se známý zvuk, to jak se otevře červí díra. Pochmurné vojenské přítmí projasní jeho modravý nádech a přihlížející vědci teď mohou užasle civět na svůj úspěch. Něco je ale špatně. Někdo zde chybí. Ze stínu za doktorkou Catherine Langfordovou vyjde na světlo povědomý muž v parádním obleku – Robert Kinsey.
„Výborně, doktorko. Vaše vlast vám je velice zavázána.“
Střihem se přesouváme nad jedno z pozemských měst. Promluví tajemný hlas v pozadí:
„Naším osudem, je být zde.“
Dva nám neznámí agenti pronásledují na první pohled nevinného bezdomovce přes široký městský bulvár.
„Je to náš úděl.“
Po chvíli se rozdělí a my dál sledujeme pouze mladšího z nich. Povede se mu zahnat podezřelého až do zapadlé uličky. Než tam ale doběhne, všimne si bílého světla, které z ní vychází. Jakmile poté doběhne na místo, nikdo už tam není. Přitom ulička je to slepá.
„Jaká je vlastně pravda?“
Nyní sledujeme televizní reportáž neznámého média, ve které průmyslník Alec Colson představuje světu stvoření, podobné zaběhlé představě mimozemšťana.
„Tohle je válka.“
Proplétáme se bludištěm červí díry, na jejímž konci nás čeká jasná zář. Nacházíme se ve známé zasedací místnosti SGC. Samantha Carterová, s vlasy přebarvenými do tmavého odstínu hnědé, pozoruje z výšky hvězdnou bránu.
„Nezáleží, jestli uspějete nebo ne.“
Na obrazovce se začne střídat několik rychlých záběrů. Nejdříve na vojáky, krčící se za rozvalinami starého mimozemského města, jak jim nad hlavami prolétají goa´uldské stíhače a bombardéry.
„Vašeho ducha nelze zvážit.“
Poté na mohutnou pyramidu egyptského stylu, nad kterou zapadá narudlé slunce.
„Nelze jej vidět.“
Nyní vidíme jen záda mužů v černém, kteří sledují skupinu čtyř podivných tvorů v nádržích.
„Suďte sami sebe dle toho, jak budete čelit výzvám, které teprve přijdou.“
Z hora vidíme dalšího muže, který kráčí přes lesknoucí se šedivou podlahu, kterou zdobí vládní logo s nápisem po stranách: NATIONAL INSTITUTE OF DEFENSE.
„Vesmír je obrovský a my tak malí.“
Na posledy se podíváme do vesmíru, kde kdesi nad naším Měsícem přeletí goa´uldská loď třídy Ha´tak.
„Je tady jediná věc, kterou můžete mít opravdu pod kontrolou.“
Letíme zpět k Zemi, prolétáme atmosférou.
„Zda jste dobří…“
Blížíme se kamsi k východnímu pobřeží USA. Za chvíli už rozpoznáváme New York.
„… nebo špatní.“
Zastavujeme se teprve před dobře oblečeným mužem, který v ruce svírá nápadný černý kufřík. S přísným, avšak velice charismatickým výrazem ve tváři stojí uprostřed davu kolemjdoucích lidí, kteří jej bez povšimnutí míjejí.
„Nou ani Anquietas.“
Muž jako by se začal rozplývat v záři, která mu vychází z očí a postupně se rozšiřuje na celé tělo.
„My jsme Antikové.“
I nás teď pohltí světlo, které se ale za chvíli rozplyne, stejně jako v něm předtím onen muž a ve vesmírné temnotě se zjevuje předposlední nápis, nebo spíše symbol, znázorňující výchozí bod Země. Ten vzápětí zmizí a nahradí jej proměňující se antický text:
CO KDYBY BYLO VŠECHNO JINAK?
Následuje rychlý střih na vytáčející se hvězdnou bránu, pak na řídící místnost, kde se vše třese. Ozve se známý zvuk, to jak se otevře červí díra. Pochmurné vojenské přítmí projasní jeho modravý nádech a přihlížející vědci teď mohou užasle civět na svůj úspěch. Něco je ale špatně. Někdo zde chybí. Ze stínu za doktorkou Catherine Langfordovou vyjde na světlo povědomý muž v parádním obleku – Robert Kinsey.
„Výborně, doktorko. Vaše vlast vám je velice zavázána.“
Střihem se přesouváme nad jedno z pozemských měst. Promluví tajemný hlas v pozadí:
„Naším osudem, je být zde.“
Dva nám neznámí agenti pronásledují na první pohled nevinného bezdomovce přes široký městský bulvár.
„Je to náš úděl.“
Po chvíli se rozdělí a my dál sledujeme pouze mladšího z nich. Povede se mu zahnat podezřelého až do zapadlé uličky. Než tam ale doběhne, všimne si bílého světla, které z ní vychází. Jakmile poté doběhne na místo, nikdo už tam není. Přitom ulička je to slepá.
„Jaká je vlastně pravda?“
Nyní sledujeme televizní reportáž neznámého média, ve které průmyslník Alec Colson představuje světu stvoření, podobné zaběhlé představě mimozemšťana.
„Tohle je válka.“
Proplétáme se bludištěm červí díry, na jejímž konci nás čeká jasná zář. Nacházíme se ve známé zasedací místnosti SGC. Samantha Carterová, s vlasy přebarvenými do tmavého odstínu hnědé, pozoruje z výšky hvězdnou bránu.
„Nezáleží, jestli uspějete nebo ne.“
Na obrazovce se začne střídat několik rychlých záběrů. Nejdříve na vojáky, krčící se za rozvalinami starého mimozemského města, jak jim nad hlavami prolétají goa´uldské stíhače a bombardéry.
„Vašeho ducha nelze zvážit.“
Poté na mohutnou pyramidu egyptského stylu, nad kterou zapadá narudlé slunce.
„Nelze jej vidět.“
Nyní vidíme jen záda mužů v černém, kteří sledují skupinu čtyř podivných tvorů v nádržích.
„Suďte sami sebe dle toho, jak budete čelit výzvám, které teprve přijdou.“
Z hora vidíme dalšího muže, který kráčí přes lesknoucí se šedivou podlahu, kterou zdobí vládní logo s nápisem po stranách: NATIONAL INSTITUTE OF DEFENSE.
„Vesmír je obrovský a my tak malí.“
Na posledy se podíváme do vesmíru, kde kdesi nad naším Měsícem přeletí goa´uldská loď třídy Ha´tak.
„Je tady jediná věc, kterou můžete mít opravdu pod kontrolou.“
Letíme zpět k Zemi, prolétáme atmosférou.
„Zda jste dobří…“
Blížíme se kamsi k východnímu pobřeží USA. Za chvíli už rozpoznáváme New York.
„… nebo špatní.“
Zastavujeme se teprve před dobře oblečeným mužem, který v ruce svírá nápadný černý kufřík. S přísným, avšak velice charismatickým výrazem ve tváři stojí uprostřed davu kolemjdoucích lidí, kteří jej bez povšimnutí míjejí.
„Nou ani Anquietas.“
Muž jako by se začal rozplývat v záři, která mu vychází z očí a postupně se rozšiřuje na celé tělo.
„My jsme Antikové.“
I nás teď pohltí světlo, které se ale za chvíli rozplyne, stejně jako v něm předtím onen muž a ve vesmírné temnotě se zjevuje předposlední nápis, nebo spíše symbol, znázorňující výchozí bod Země. Ten vzápětí zmizí a nahradí jej proměňující se antický text:
A F T E R M A T H

