Díl 6- Běh událostí U planety se otevřelo hyperprostorové okno a z něho vystoupil nepřátelský křižník, téměř totožný s předchozí lodí.
„Tady plukovník Carterová, lete…“, už chtěla říct letectvo spojených států, když si uvědomila, že žádné spojené státy už nejsou, tak se pár vteřin zarazila a pak pokrašovala: „Vyzývám vás, abyste opustili naši soustavu, a necháme vás jít.“
Na tento vzkaz nepřítel vůbec nereagoval a začal pálit do křižníku na orbitě.
Na můstku křižníku „Úhybné manévry, opětujte palbu dle libosti,“ rozkázala Sam. Major Marks začal manévrovat lodí a Chuck Bartowsky opětoval palbu. Carterová pomocí svého ovládaní zasunula můstek do trupu. Výhled oken automaticky vystřídal velmi kvalitní kamerový obraz.
Ve vesmíru
Bitka mezi koráby byla vyrovnaná, ale krok za krokem se pomalu obracela v prospěch lidí.
Další salva z plasmových zbraní shodila nepřátelům štíty na dvacet procent. V tu chvíli nepřátelé učinili zcela nový krok. Z jejich lodi odstartovala menší loď, která zmizela v hyperprostoru, ale nepřátelská loď nabrala kolizní kurz s křižníkem.
Srážku lodí nemohli lidé dopustit. Marks zařadil podsvětelnou rychlost typ dvě, odletěl z bojiště, otočil se, zvýšenou rychlostí se vrátil zpět a pak se Chuck ujal rychlé rytmické střelby. Čtyři plasmové a pak desítky energetických střel se opřely do štítů nepřátel. Ty to moc dlouho nemohly vydržet a po krátké chvíli selhaly a ani samotný trup dlouho nevydržel a explodoval.
Den 327
Do tohoto dne se populace na planetě nesetkala s dalším vesmírným odporem. Situace na planetě se jednoznačně obrátila ve prospěch lidí a jejich spojenců. Nepřátelské kmeny v podzemí neměli jinou možnost než kapitulovat a zcela se podřídit novému řádu.
Tito domorodci se museli zdržovat jen ve svých osadách, a když už vyšli ven, začali je sledovat nové monitorovací kamery napojené na lokální umělou inteligenci. UI byla skladována v laboratořích, odkud ovládala až na stovky strojů. Jediná pravomoc UI byla sledovat ozbrojené domorodce, a pokud se schylovalo k problémům, tak upozornila na výtržníky armádu.
V tuto dobu byla také v provozu druhá těžební stanice. Stovky vrtaček typu chobotnice, těžili na asteroidech, měsících, nebo dokonce i planetách a vytěžené suroviny transportovaly na onu stanici. Odtud se suroviny dělily na dvě poloviny. Jedna byla transportována na orbitu měsíce, kde se stavěl nový orbitální dok, a druhá polovina skončila na planetě. Většina surovin z planety šla přímo do pozemního doku, kde se stavěly křižníky typu NK-201. První křižník byl pojmenován Athos a prošel již dvěma souboji. Tomuto křižníku zatím velel plukovník Sheppard. Druhý křižník, který byl před nějakou dobou dostaven, ale ještě si neprošel bitvou, byl pod velením plukovníka Mitchella a nesl jméno Portos. Třetí křižník byl ještě rozestavěný, ale už měl své jméno Aramis a také měl svého velitele, kterým byl major Seabrook.
Stavbu orbitálního doku měl na povel inženýr Pavel Pospíšil, který stanici za pomoci Danielových vzpomínek navrhl.
Jeho syn desátník Jan Pospíšil si zařídil malou dílnu na kraji základny a dostatek surovin. Jan zkoušel vyrábět nové slitiny a prostě experimentoval, protože nebylo co jiného na práci a starý tým se oficiálně rozpustil.
Generál O’Neill celé planetě velel z pohodlí velitelského centra. Organizoval vše od dodávek surovin až po různé stavby.
Generál ovšem zrušil jedno vojenské nařízení. Od nynějška vzhledem k malému počtu obyvatel povolil vztahy mezi vojáky ve stejných jednotkách. Takhle si vlastně nahrál sám do karet, protože asi týden po zrušení zákonu se oženil s plukovníkem Carterovou.
Plukovník Carterová si ponechala svoje jméno a převzala část odpovědnosti svého muže. Kdyby si je obyvatelstvo základny nezvolilo demokraticky, tak by si někdo mohl domyslet, že na planetě zavládla diktatura.
Doktor Radek Zelenka dohlížel na opravy mocného města Atlantis. Přibližně za dva týdny se plánovalo přepnutí zpět na normální štíty a zapojení dalších primárních systémů. V nejlepším případě by se za ty dva týdny mělo město objevit na hladině města. Poté se měl Radek dále věnovat výzkumu mimozemského komunikátoru. Na první pohled se zdál být sice primitivní, ale tento stroj měl v sobě určitý potenciál, který nepřátelská rasa nedokázala využít. Zelenka měl po výzkumu postavit nové, moderní a vysoce účinné dálkové senzory, které by předčily i ty na Atlantis.
Doktor McKay obrátil svou pozornost k dalšímu novému objevu. Senzory, zkoumající planetu, konkrétně tunely a jeskyně odhalili jistou anomálii. Byla tak malého rozsahu, ale tak velké intenzity, že dostal doktor McKay povolení, aby si poblíž v podzemí založil laboratoř. Za pomoci pětadvaceti chobotnic vyhloubil dost velký prostor. Poté tam nahnal dělníky a postavil velkou a dokonale zařízenou laboratoř. Bylo tam vše od spektrometru až po prototyp nového obráběcího stroje. Z části založené na principu transportního systému chobotnic a pak transportního paprsku. Tento obráběcí stroj neměl žádné nástroje a břity. Obrábění bylo velmi rychlé a jelikož nevznikaly žádné střísky, tak byla dokonalá úspora materiálu.
Asi v den 340 měl Rodney automatickou laboratoř plně v provozu a mohl se vydat na průzkum oné anomálie. Generál O’Neill mu dolů dal na povel těch pětadvacet chobotnic a pak na jeho ochranu nechal laboratoř hlídat četou vojáků.
Doktorka Jennifer Kellerová přesvědčila generála, aby jí nechal postavit novou kliniku dost hluboko v podzemí. Jako profesní důvod uvedla potřebu zkoumat metabolismus domorodců a aby uvolnila napětí, tak by to ráda provedla v jejich původním prostředí. Generál se nenechal dlouho přesvědčovat, a jakmile byla Rodneyho laboratoř dostavěna, začala se budovat obří klinika v jedné z větších jeskyní. Ona to vlastně nebyla jen klinika, ale zároveň ubytovna pro stovky osob. Tato klinika byla taky moderně zařízená a byla vybavena takovým vybavením, že by si o něm mohl každý lékař na Zemi nechat jenom zdát.
Ale osobní důvod doktorky Kellerové byl očividně jasný. Díky tomu, že se nacházeli v podzemí, byl vyloučen transportní paprsek. Tak se Jennifer spolu se svými dcerkami odstěhovala na kliniku, kde byla blíže svému muži.
Doktor Daniel Jackson se zabydlel v jedné hezké útulné laboratoři s vyspělým počítačem disponující velkou pamětí. Sám nevěděl, jak dlouho bude ještě žít, jak dlouho bude mít v hlavě tajemství vesmíru a tak veškerá data vkládal do nové centrální databáze.
Den 332
Kdesi na okraji základnyV části základny jen pár metrů od východního okraje byla jedna nově postavená dílna. Ve svém provozu byla teprve pár týdnů. Desátník Jan Pospíšil tam nyní experimentoval se slitinami na atomární úrovni. Jednoduše si stvořil hřídel a pak na ní prováděl všechny různé testy. Od testů tvrdosti a houževnatosti až po odolnost vůči kyselinám. V prvních týdnech se mu nepodařilo objevit žádnou významnou slitinu, až na pár, které se akorát hodí do elektrotechniky díky své vodivosti.
Ovšem tento den se mu podařilo objevit novou slitinu. Prakticky její první a nejvýznamnější vlastnosti zjistil ihned, jak ji vytáhl ze stroje. Když ji držel v ruce, tak hřídel jej donutila nadzvednout ruce nahoru a po chvíli jej dokonce vytáhla do vzduchu. Desátník hřídel stále nepouštěl a asi po minutě byl u stropu svojí dílny. Jan se po chvíli pustil a spadl na zem asi ze dvou metrů. Jeho dopad byl naštěstí přímo na nohy a tak ihned vstal a odešel z dílny.
O pár minut se vrátil a za sebou vedl plukovníka Carterovou a generála O’Neilla.
„Má ta slitina velkou odolnost?“ zeptala se Carterová.
„Ne, to jsem ještě neotestoval,“ odpověděl Jan.
„Ty jsi nás sem zavolal, ještě před tím, než máš plnou zprávu?“ zeptala se Carterová.
„Ano. Ta hřídel je na stropě, dlouhá přesně jeden metr,“ řekl Jan.
O‘Neill se podíval nahoru a pak konstatoval.
„Fíííha, přidělal jste na strop hřídel, ale není mi jasné, co tam má dělat,“ řekl generál.
„Tak chvíli počkejte,“ řekl Jan a šel ke svému počítači. Chvíli něco zadával a nakonec se na druhé straně dílny rozhučel jeden přístroj.
„Počkejte minutku,“ řekl Pospíšil a opřel se o stůl. Jakmile přístroj dohučel, rozsvítila se zelená dioda a pak Jan promluvil.
„Plukovníku, byla byste tak laskava a vytáhla tu hřídel?“ požádal Pospíšil a nenápadně se začal usmívat.
Carterová si vzala rukavice, které byly na přístroji, otevřela dveře a vytáhla hřídel z držáku. Ona ovšem nijak pevně hřídel nedržela a tak se samotná kulatina zvedla nejdříve pár centimetrů, ale po chvíli skončila vedle té první na stropě.
„Tuším, že už víte, co to dělá na stropě,“ usmíval se Jan.
„Pěkná prezentace. Teďka to nějak ulovte ze stropu a zjistěte zbývající vlastnosti,“ řekl generál a odešel.
„Pokud ti to nevadí, tak ti pomůžu,“ řekla Carterová a pak si sedla za jeho počítač.
Jan se podíval na ni a pak na strop a pouze oznámil.
„Jdu pro elektromagnet. Třeba to s tím dostaneme ze stropu,“ řekl Jan a odešel.
V následujících několika dnech se Carterová a Pospíšil mladší prakticky nehnuli z dílny. Jakmile prozkoumali obě dvě hřídeli, tak se rozhodli vytvořit hřídel, ve které bude slitina o něco slabší a tak se nebude kulatina tolik vznášet.
Slitina měla jednu základní vlastnost a to že byla antigravitační. Ale tato hřídel byla prakticky čistá slitina, tak její antigravitační vlastnost byla až natolik silná, že gravitace na ni působila opačnou silou.
Den 346
Podzemní zdravotnická klinika byla stále rozestavěná. Pro přehlednost byla klinika rozdělena na čtyři části. Jelikož byla jeskyně uzavřená a měla jen jeden vchod, kromě pár malých komínů ve stropě jeskyně. Díky tomu hnedka u vchodu byla rozestavěná bezpečnostní část a centrum oblastního vedení. Druhá část byla jedna z největších a jednalo se o nemocnici a pokoje pro pacienty. Třetí část by měla být přinejmenším stejně velká jako samotná nemocnice. Jednalo se o prázdné nouzové byty. Kdyby došlo na povrchu k evakuaci, našli by právě tady své útočiště. Čtvrtá sekce byla oproti ostatním velmi malá. Jednalo se o ubytování stálého personálu a zvláště pro vedoucí pracovníky bylo velmi luxusně zařízeno. Do jednoho takového bytu se už nyní nastěhovala Jennifer a její dvě dcerky. Tato klinika brzy po dokončení stavby měla být pod jejím velením. Takže jejich byt byl luxusně zařízený. Jennifer již přizpůsobila ostatní pokoje k obrazu svému. Kromě vstupní haly, skromné kuchyně s jídelnou tu byly tři pokoje se soukromou koupelnou. Právě každé dívence přidělila svůj pokoj a místo chůvičky zaujal nový druh umělé inteligence. Její centrální počítač byl umístěn ve stěně bytu, kde zabíral asi jeden metr čtvereční. Tato umělá inteligence neměla žádné strategické vlastnosti, ani žádné jiné vojenské. Byla navržena pouze na to, aby usnadňovala život v domácnosti.
(Poznámka: Eureka- město divů)„Jsem doma,“ řekl Rodney, který přišel poprvé do tohoto bytu. Byl dost překvapený, jaký luxus se naskytl pro jeho rodinu. Čekal, že budou mít pohodlný byt, ale toto byl luxus jako v pětihvězdičkovém hotelu.
„Zdravím vás doktore. Budete si něco přát?“ zeptala se umělá inteligence.
„Snad jen horkou koupel,“ řekl Rodney, odhodil svoji bundu, odložil tablet a vydal se za děvčátky, které si hráli na velké bílé kožené pohovce.
Za chvíli přišla z kuchyně Jennifer a vydala se k hrající trojici. Po týdnu už byli zase rodina, ale jenom na chvíli, protože Rodney druhý den měl zase odjet do své laboratoře u záhadné anomálie. Po chvíli hraní se Rodney šel vykoupat a Jennifer zase na chvíli odskočila do rohu ke svému počítači.
Najednou se dveře otevřely a z nich vystoupila trojice domorodých žen v temně rudé kůži. Jejich pohled, chladný a bezcitný.
„Co tady chcete, a jak jste se dostali do této části kliniky?“ zeptala se Jennifer a vstala tak, aby se postavila mezi ženy a děti.
První žena vykřikla a dotkla se jí takovým koženým obuškem. Jennifer vzápětí vykřikla a sesunula se na kolena. Na krku, kde se jí dotkl ten obušek, se objevila temně rudá pavučina žilek. Bolest byla přímo nesnesitelné a pro Jennifer to bylo to nejhorší, co kdy v životě zažila.

Ta žena poté znovu zasyčela a její vě společnice si to namířili ke dvojčátkům. Během pár vteřin dvojice žen odcházela a každá nesla jedno dítě. Poté jejich vůdkyně skopla Jennifer na zem a už se ji chystala dorazit, když najednou z koupelny vyběhl Rodney v růžovém ručníku a s plně nabitou pistolí. Do ženy vystřílel půlku zásobníku, než se sesunula na zem. Poté přiběhl k Jennifer, a jak zjistil, že těžce oddychuje, ale jinak je v pořádku vzhledem k situaci, tak vyběhl ven z bytu. Na chodbě viděl únoskyně, jak odbočují do vedlejší chodby. Rodney po nich dvakrát vystřelil, ale nyní si dával velký pozor, aby netrefil žádnou ze svých dcer. Bláznivý vědec se pak rychle rozeběhl na křižovatku, přičemž ztratil svůj ručník.
Rodney ale na křižovatce znovu zahlédl únoskyně, jak odbočují do další uličky. Rodney znovu vystřílel všechny náboje a opět nikoho nezasáhl. Pak se otočil a utíkal zpět do svého bytu. Tam nalezl Jennifer, která se již trochu probrala a byla opřená o stěnu. Rodney přiskočil nejdříve ke stolu, vzal vysílačku, aby zkontaktoval armádu, ale ihned mu došlo, že to udělala UI. Poté se vydal rychle do koupelky, aby si na sebe něco hodil. Bohužel jeho stávající prádlo bylo mokré a tak si musel vzít erotickou košilku, která patřila Jennifer. Nakonec doběhl ke své ženě a čekal u ní na příjezd kavalerie.