Pokud se chcete vyjádřit k dílu, tak slušně...
1x11 : Stalo se, PART III
19.3.2040, 8:37
Cheryl otevřela oči a natáhla ruku na pravou část postele, kde čekala Draga, ale ten už tam nebyl. Protáhla ztuhlá záda, oblékla si župan a vydala se za ním.
Objevila ho v obývacím pokoji. Seděl u notebooku a něco přepočítával. Došla až za jeho záda a na monitoru zahlédla devítimístnou cifru a s úsměvem mu špitla do ucha:
„Asi jsme ty nákupy trošku přehnali, co?“
„Cože? Ne, to ne... Tohle je čtvrtletní vyúčtování mé banky, někde je chyba.“
„Ty vlastníš banku?!“
„No vlastně několik... Je to takové menší konsorcium.“
Cheryl si k němu přisedla a velice pobaveně se zeptala:
„Nějaké továrny? Letecké společnosti? Nebo snad státy?“
Ne, ne a nevím jestli by se tomu dalo říkat stát... Jenom pár ostrůvků v Tichém oceánu.“
„Hah... Vždycky se mi líbilo Monako, pojďme si koupit Monako!“
Při posledních slovech začala poskakovat na gauči jako tříleté dítě, co chce zmrzlinu. Rozesmátý Drago ji chytil do náruči, otočil na záda a políbil.Cheryl přestala dělat hlouposti, a přitáhla se blíž. Trvalo jim velice dlouho, než je se dostali přes první polibek a když skončili první, přešli plynule na druhý. Pravděpodobně by pokračovali dále, kdyby nezazvonil telefon.
Stále ji držel v náruči, když ho zvedl. Chvíli poslouchal, odpověděl jen:
„Do dvou hodin tam budu...“
Zavěsil, podíval se ji do očí a pohladil její dlouhé vlasy.
„Musím pracovně do Prahy... Poletím druhým letadlem, ať se můžeš vrátit do Irska.“
„Kdy dorazíš domů?“
„Nejpozději dnes večer přistanu na letišti, takže spolu povečeříme...“
Místo odpovědi ho políbila a Drago byl zase lapen v její náruči. Trvalo hodnou chvíli, než se vzpamatoval, odtrhnul se od ní a zavolal na letiště, ať mu připraví letadlo. Hodil na sebe oblek, vzal do ruky tašku s notebookem, pár papírů a vyrazil. Ve dveřích se ještě otočil k Cheryl, podal jí mobilní telefon.
„Až se ti bude chtít zpátky, odevzdej dole klíče a zavolej na letiště. Letadlo na tebe bude čekat.“
Přikývnula na znamení souhlasu a ještě chvíli pozorovala zavřené dveře, za kterými zmizel. Trvalo to více jak tři hodiny, než byla připravena k odjezdu na letiště. Oblékla se do jednoho z nových kostýmků, zavolala poslíčka a vydala se k autu přistavenému před hotelem.
Řidič otevřel dveře, aby mohla nastoupit a když dosedala, projel jejím tělem zvláštní pocit, kterému však nevěnovala pozornost. Řidič nastartoval a vyrazil od hotelu. Když najeli na dálnici, zavřelo se okénko mezi prostorem cestujících a řidičem a k Cheryl se začal hrnout plyn. Okamžitě zadržela dech a pokusila se vybít sklo na dveřích, které sice prasklo, ale fólie na povrchu ho udržela v celku. Na okénko vedoucí k řidiči už ji nestačila síla ani kyslík a rychle ztratila vědomí.
12:27
Praha
Drago zrovna seděl v zasedací místnosti, když mu zazvonil mobil. Podíval se na displej, kde stálo „blokované číslo“ a zvedl ho. Z druhé strany se však neozývalo vůbec nic, až po chvíli jakési chrčení následované zavěšením. Hlavou mu blesklo:
„Asi omyl...“
A věnoval dál pozornost prezentaci.
12:10
Paříž
Cheryl se probudila s odpornou pachutí v puse a rozmazaným viděním. Chtěla si protřít oči, ale zjistila, že je připoutaná. Alespoň tedy zatřepala hlavou, aby rozehnala mžitky před očima a prohlédla si místnost. V betonových stěnách nebylo jediné okno, proti ní byly dveře a u stropu visela zhasnutá žárovka.
Zkusila, kde má připoutané ruce a když nahmatala normální policejní želízka a trubku, kolem které byly připnuty, pohrdavě si šeptla:
„Amatéři...“
Za dveřmi se ozval hluk a tak rychle zavřela oči a předstírala bezvědomí, ale nikdo nevstoupil. Zaklínila dlaň a zápěstí levé ruky mezi trubku a zeď. Chvíli hledala tu správnou pozici a když došla k závěru, že to bude asi tak správně, škubnula. Levačkou projela ostrá bolest od zlomeného palce, spodní čelist se zatřásla bolestí a musela se kousnout do rtu, aby nevykřiknula. Zatím, co se v její hlavě ozývalo:
„Sakra, doprdele! To bolí víc než jsem myslela...“
Vyvlékla ruku z želízek a postavila se. Chvíli kontrolovala místnost, ale nebylo co plánovat. Holé zdi a jedny dveře... Sedla si tedy zpět na místo, dala ruce za záda a čekala, co se bude dít.
Netrvalo to dlouho, dveře se otevřely, místnost ozářil pruh světla a vstoupila trojice svalnatých mužů. Jeden zastavil před ní a další dva se postavili do rohů místnosti. Jejich velitel se na ni chladně podíval a zavrčel:
„Kam ho schoval?!“
„Zkoušel jste se podívat do zadní kapsy kalhot? Vždycky, když něco nemůžu najít, je to tam...“
„Nesnaž se mě naštvat!“
Jeden z mužů právě vytáhl mobil, přiložil jej k uchu a pokýval, že vyzvání. Na její tváři se objevil kyselý úsměv a pohrdavě pronesla:
„Nebo co?“
Muž se zapřáhl k ráně, která však nikdy nedopadla. Cheryl vyrazila přímo proti jeho ruce. Pravou dlaní odvrátila úder a kolenem mu uštědřila kopanec pod žebra. Další dva se k ní hned vrhnuli s úmyslem ji zneškodnit. Udělala krok dozadu, šlápla na sedátko židle a přeskočila ji. Kopla do opěrátka, židle se svezla po podlaze a její hrana praštila jednoho z nich do holeně, čímž zavinila jeho pád na zem.
S levou rukou stále nepoužitelnou se bránila pouze pravou. Třetí muž se po ní ohnal, sklonila se pod úder a pevně uchopila jeho předloktí. Okamžitě z něj začala vysávat energii a pouhá vteřina stačila, aby se zlomený palec vyléčil. Právě v čas, aby levačku použila pro vykrytí dvojice, která se zvedla z podlahy a opět dotírala.
Vysávaný muž se ji vytrhnul, ale byl vysílen a nedokázal reagovat na její agresivní útok. Čtyři rychlé údery otevřenými dlaněmi, při každém z nich z něj vysála další kapku života a zlomila žebro. Muž se s tváři pokroucenou bolestí chytil za hrudník, spadl na kolena a snažil se neomdlít.
Druhý skočil na její záda a nasadil ji kravatu. Tvář Aurory začala rudnout, když se nemohla nadechnout, mezitím natahovala ruce za sebe snažíce se zbavit muže na zádech. Poslední z trojice se postavil přímo před ni a praštil ji do břicha. Když se pokusil o druhý úder, pověsila se Cheryl celou sovu vahou do kravaty. Zvedla nohy do vzduchu, jednou kopla muže před sebou do břicha a druhou do hlavy. Z jeho nosu vytryskla krev a spadl na zem.
Vrátila nohy na podlahu, chytila ruku, kterou měla pod krkem a shrnula na ní rukáv. Okamžitě začala sát další životní energii, muž ji s bolestným výkřikem pustil a uskočil bokem. Doběhla za ním a zaútočila loktem, který zastavil. Hned nato následovala pravá dlaň, levá noha, pravá noha, levá ruka, pravý loket... Smrští úderů jej udolala a poslední ranou mu prorazila hrudní koš, načež jedna z kostí projela srdcem. Její protivník dopadl na zem plivajíce krev a ona se mohla věnovat dotlučené dvojici.
Ten s polámanými žebry se právě pokoušel postavit, když ho zezadu kopla do kolenních vazů a on zase spadl do kleku. Postavila se na jednu nohu, druhou v koleni ohnula kolem jeho krku, vší silou stiskla a škubnula. Muž se zlomeným vazem odpadl jako pytel brambor a zůstal jen poslední protivník, který právě vytáhnul pistoli.
Stáli proti sobě jen zlomek vteřiny, i když to oběma připadalo jako věčnost. Cheryl se mu podívala do očí a on vystřelil. Červený pulz trefil stěnu několik centimetrů vedle ní a když muž viděl, že minul, vystřelil ještě třikrát rychle za sebou. Ani jednou ji však nezasáhnul a Cheryl vyrazila vpřed. Došlápla na židli, odrazila se a skočila přímo proti střelci s kolenem ve výšce jeho spodní čelisti. Kinetickou energií celého těla mu vyrazila několik zubů a nalomila lebku. V bezvědomí dopadl na podlahu, zvedla jeho zbraň a vyrazila z místnosti.
Prošla dveřmi a ocitla se ve velkém skladišti, kde mezi ní a východem stálo víc jak patnáct únosců. Neviděla je, ale věděla, že tam jsou. Nadešel čas zužitkovat uloženou energii. Uvolnila její zásoby, smysly se zbystřily, reflexy zrychlily a svaly podávaly mnohonásobně vyšší výkon.
Rozběhla se uličkou mezi několik metrů vysokými regály přímo k vratům. Z jedné z vedlejších vyběhl jeden z mužů. Trefila ho pistolí do břicha, způsobenou bolestí se chytil za břicho a sklonil se. Vyskočila do vzduchu, levačkou se odrazila od jeho zad a přeletěla ho, když dopadala vypálila naslepo za sebe a trefila obličej.
Ulička mezi regály končila téčkovou křižovatkou, vydala se doprava a hned vlevo. K východu to bylo maximálně čtyřicet metrů, už viděla dveře, ale na půl cesty měli únosci „hlavní stanoviště.“
Třináct mužů si ji všimnulo a okamžitě se rozběhli za regály, nosníky a krabice a zahájili palbu. Většina výstřelů létala zcela mimo a nic ji nebránilo v rychlém postupu. Nabrala rychlost, vyskočila na krabici, odrazila se od ní a plachtila vzduchem k první dvojici. Jednoho z nich za letu dvakrát střelila a zbraň ztratila energii. Na druhém přistála, praštila ho pěstí do hlavy, druhou ránu mu uštědřila pažbou zbraně a vyrazila k dalšímu.
Nepoužitelnou zbraň po něm vrhnula a trefila hlavu. Uchopila jeho ramena a vší silou provedla kop do hrudi. Nechala bezvládné tělo dopadnout k zemi a doběhla k další trojici.
Pušku prvního uchopila, odvrátila na bok a její výstřel trefil druhého. Hned nato přerazila hlaveň dlaní a kus, jenž jí zůstal v ruce použila jako zbraň. Udeřila s ním jejího vlastníka do hlavy, prokopnula mu koleno na druhou stranu, přikrčila se k zemi, nohama se odrazila k výskoku a dlaní ho nabrala do brady, čímž mu zlomila vaz. Třetího kopla do břicha a když se reflexivně předklonil, převalila se přes mužova záda, přičemž vytasila jeho meč a ještě v tom samém pohybu ho sekla odspodu přes bok. Jednostranné zahnuté ostří zasvištělo vzduchem, když ho popravila.
Proběhla na šikmo přes prostor, skočila po posledním osamoceném protivníkovi, zarazila mu meč do ramene a dopadla s ním na podlahu za policemi. Přišlápla mu pravou ruku, svou levou přitlačila tu jeho a pravačku mu přirazila na hruď. Přibližně ve stejný okamžik se před východ ze skladu postavil muž v černé kápi a ani se nepohnul.
Cheryl zvedla z podlahy meč a vyrazila vyřídit posledních šest mužů, kteří byli na jednom místě. Pár metrů před nimi vrhnula meč a jeho rotující ostří trefilo nejbližší cíl. Ještě než muž s mečem v lebce dopadl, doběhla k nim, vyskočila do vzduchu, podržela se ramena mrtvoly, kopla muže vedle ní do hlavy a s mlasknutím vytáhla meč i s kousky mozku. Sklonila se až k podlaze, protáhla své štíhlé tělo mezi dvěmi meči protivníků a jednomu přesekla lýtko až na kost. Lehkým kotrmelcem se dostala z jejich středu a když se z něj zvedala, narazila do jednoho z mužů.
Chytila balanc a máchla mečem za zády, čímž odrazila dvojici ostří směřující na její hlavu. Zapřáhla levou ruku a úder levou dlaní doprovodila jejím vzplanutím. V okamžiku kontaktu s obětí ji plameny obklopily a hořící únosce se vydal na útěk v panice. Otočila se zpět k trojici, jednomu vyrazila meč z ruky a přesekla hrdlo. Druhý se ji pokusil bodnout do trupu, ale kriticky minul. V úhybném manévru prohnula svůj úzký pas jako luk, uchopila útočníkovu ruku, protočila v ruce meč, aby nabral rychlost a přesekla jeho předloktí. Poslední z trojice se dal na útěk se zlomenou morálkou, ale daleko se nedostal. Cheryl za ním hodila meč, jehož ostří projelo nad srdcem a muž se sesypal.
Na nohou zůstal už jen nehybný strážce dveří. Cheryl si nohou podala meč z podlahy, druhý vytáhnula ze zad posledního zabitého a zastavila deset metrů od dveří. Prohlédla si muže v kápi, z jehož obličeje bylo vidět jen ústa a zavolala:
„Dám ti šanci. Máš tři vteřiny, aby jsi zmizel.“
Muž nereagoval a Aurora začala počítat:
„Jedna!“
„Dvě!“
„Tř...“
Zakuklencovy ruce vystřelily kupředu, ve vzduchu se spojily a vrhnul po ní kouli ohně. Cheryl vyvalila oči a na poslední chvíli se zakryla telekinetickým polem, které sice zastavilo žár, ale i tak byla odhozena o několik metrů.
Silou úderu klouzala po podlaze, zapřela se rukama, udělala přemet vzad a postavila se na nohy právě v čas. Muž už letěl vzduchem s dvojicí mečů před sebou. Vyskočila proti němu a při srážce si navzájem vyrazili meče z levaček. Přistáli na zemi, Cheryl si přidřepla, s jednou nohou mírně nataženou vpřed a mečem nad hlavou, přičemž mířila špičkou na zakuklence. Ten nepotřeboval pozvání a okamžitě vyrazil proti ní.
Ostří se srazily s jasným zazvoněním, Cheryl se ho pokusila kopnout, zatím co on zkusil úder pěstí. Navzájem vykryli své údery a znovu zaútočili. Meče i končetiny se míhaly vzduchem se svistotem a cinkotem. Když se od sebe na chvíli vzdálili, vrhnul zakuklenec ohnivou kouli, ale tentokrát neměl okamžik překvapení. Cheryl proti ní nastavila ruku a pohltila její energii. Teď to byl neznámý, kdo byl překvapený.
Znovu se vrhli do boje tělo na tělo a Cheryl konečně získala výhodu, když ho sekla přes rameno. Pokusila se jej dorazit jediným úderem, ale muž uskočil, tupým úderem do ostří jí vyrazil meč a seknul po její hlavě. Sjela v roznožce až k zemi, kde se odpružila a zase vyskočila zpět nahoru. Hned poté chytila jeho zápěstí s mečem a dlaní druhé ruky ho udeřila do loktu.
Bolest ho donutila rozevřít pěst a meč dopadnul na zem. Kopla ho holení do boku a kolenem druhé nohy do břicha. Muž zcela ztratil rovnováhu, ale než upadl stihl ji udeřit do hrudi a odhodit několik metrů. Aurora se však ve vzduchu přetočila a z ladného salta přistála na nohy. Hned poté zvedla pravou ruku a vrhla „nic“ proti muži. Všechny krabice, papíry, kusy výbavy a zbraně se pohnuly, když sotva viditelný modrý proud proletěl prostorem a zasáhnul svůj cíl.
Muž plachtil několik metrů a přistál zády na jednom z regálů, který se zatřásl. Z Cheryliny ruky stále proudila energie a držela zakuklence na místě. Ten se snažil bojovat a s hlasitým zavrčením se mu povedlo odlepit horní část těla. Aurora udělala krok vpřed, ke své pravé ruce přidala levou a ve zlomku vteřiny nahromadila energii, kterou vypálila stejným směrem jako proud.
Zářící, jasně viditelná modrá vlna prosvištěla prostorem, rozhodila všechno na strany a s hlasitým třeskem zasáhla svůj cíl. Několika tunový regál doslova explodoval zevnitř. Pokroucený kov létal na všechny strany, uskladněné krabice padaly dolů a to samé se dělo i s policemi za ním. Z muže zbyla jen potrhaná kápě a kus utržené ruky. Zbytek byl buď rozprášen, nebo se povaloval někde ve skladišti.
Aurora si zprudka oddechla, setřela kapky potu z čela a po cestě ke dveřím si upravila vlasy zpátky do copku. Prohledala kapsy únosců a našla svůj mobil, sedla si na bednu mezi mrtvolami a vytočila číslo.
„Franku, můžeš pro mně přijet? Nemám tušení, kde jsem, ale měl by jsi mít zaměřený signál...“
„Hned tam budu slečno.“
„A vezmi mi z letadla něco na oblečení...“
Zavěsila telefon a zvedla z podlahy jeden z mečů. Prohlédla si čepel, na níž bylo vyraženo S’tada a na chvíli se zarazila, jako by jí to něco připomnělo. Pak pokrčila rameny, pohodila ho zpátky na zem a se slovy:
„Amatéři...“
Se rozhlédla po zdemolovaném skladišti.
Během deseti minut zastavilo před skladištěm auto, a Frank došel do skladiště se slunečníkem. Cheryl si ho od něj vzala, rozevřela a vyrazila k vozidlu. Frank ještě chvíli stál ve dveřích a prohlížel si zakrvácené stěny, mrtvoly, roztrhané kovové konstrukce a rudé, pomalu tekoucí kaluže. Nakonec se probral a doběhl za Cheryl. Za jízdy ze sebe sundala potrhané a zakrvácené oblečení a převléknula se do riflí a halenky.
Když jí Frank pomáhal nastoupit do letadla, už se musel zeptat:
„Co se tam stalo?“
„Ve zkratce? Unesli mě, zlomila jsem si palec a pak je všechny zabila...“
Frank pokrčil rameny, že neví, co si má myslet a už byl na cestě do kabiny pilota, když Cheryl ještě zavolala:
„Neříká vám něco S’tada?“
Frank zastavil.
„Myslíte Sateda? Je... Byla to planeta v Pegasu. Jeden z nejmocnějších spojenců Lanteanů.“
„Já věděla, že to slovo znám! Jak to tak vypadá, vaši staří známí nejsou mrtví...“
„Lord Drago z toho nebude nadšený...“
„To asi ne. Hlavně mu neříkejte, co se stalo, vysvětlím mu to sama.“
„Dobrá...“
Frank zavřel dveře k pilotovi, vyžádal si povolení ke startu a naroloval na ranvej. Cheryl se opřela v křesle a s bourbonem v ruce odpočívala.
16:11
Irsko, Dragovo panství
Cheryl vběhla do kuchyně jako tajfun, odchytila kuchaře a spustila:
„Co má lord nejraději?“
„Prosím?“
„Co má rád na jídlo... Večeři?“
„Steaky, Kobey beef. Jako příloha opečené bagety s bylinkovým máslem.“
„Fajn. Můžete to nachystat na čtvrt na sedm?“
„Zajisté slečno... Smím se zeptat o jakou se jedná příležitost?“
Na její tváři se objevil úsměv.
„Smíte... ale odpověď asi nedostanete.“
Při odchodu na něj ještě mrkla a zmizela ve dveřích.
18:29
Před hlavní budovou zastavila limuzína a Cheryl přiskočila k oknu zrovna v čas, aby viděla Draga zacházet dovnitř. Otočila se zpátky do místnosti. Na stole plály svíčky, v krbu hořelo dřevo, šampaňské vychlazené, jídlo se ohřívá a hudba hraje.
Vyšla na chodbu, zavřela dveře do jídelny a zašla do pracovny, kde si sedla za jeho stůl a urovnala si dlouhé černé šaty bez ramínek. Během pár minut vešel Drago a když si jí všimnul, postavila se a udělala malé pukrle. Drago vydechl.
„Neuvěřitelně ti to sluší...“
Došla k němu a hedvábí kolem jejích nohou lehce šustilo. Položila ruku na jeho hruď, zvedla jednu nohu ze země a políbila ho.
„Tohle jsem vždycky chtěla zkusit...“
„Frank říkal, že mi budeš chtít něco říct.“
„Měla jsem dnes menší setkání s vašimi starými známými...“
„S jakými známými?“
„Sateďané... Věřil by jsi tomu, že jeden z nich po mně hodil fireball?“
„Sateďané?!“
„Ale já ho potom rozložila na atomy, takže jsme si kvit.“
„Jsi si jistá, že to byli oni?“
„Celkem jo... Znáš nějakou jinou rasu po zuby ozbrojených kulturistů, co mají na čepelích vyražená S’tada?“
„Ne... Co chtěli?“
„Jediné na co se stihli zeptat, než jsem ukončila konverzaci, bylo: ‘Kde ho schoval?‘ “
„Takže oni chtějí Phoenix?“
„No spíše chtěli... Když jsou všichni mrtví, tak si pro něj těžko dojdou.“
„Kolik jich bylo? Jak jsi se k nim vlastně dostala?“
„Bylo jich sedmnáct. A unesli mě.“
Drago překvapeně vykulil oči.
„Sedmnáct?! Ty jsi zabila sedmnáct Sateďanů...? Ale to zcela mění všechny plány. Pokud přežili oni, kdo ještě?“
Cheryl ho znovu políbila, tentokrát si dala záležet, aby na sebe přitáhla pozornost každé buňky v jeho těle. Pak ho chytila za ruku a lehce potáhla směrem na chodbu.
„Pořád pracuješ, pořád plánuješ. Po těch stovkách let si můžeš dát jednu noc volno.“
„Ale...“
„Žádné ale! Pojď.“
Drago se podvolil a nechal se odvést do jídelny, kde ho usadila ke stolu, nalila šampaňské a naservírovala jídlo. Sedla si proti němu, bez slov si připili a Drago sundal pokličku ze svého talíře
„Kobey beef? Jak jsi...? To jsi vařila ty?“
Cheryl se smíchem odpověděla:
„Vypadám snad, že umím vařit?“
„No...“
„No, zvládnu kávu a čaj... Nech si chutnat.“
Když dojedli a za stálého hovoru vypili šampaňské, začali tančit. Svíčky už dávno dohořely a oni se pohybovali do pomalého rytmu hudby ve světle pohasínajícího krbu. Pomalu položila obě ruce kolem jeho krku, přitáhla se blíže a pošeptala:
„Pamatuješ si, kde jsme skončili dnes ráno?“
Drago ji místo odpovědi políbil na rameno a po jejích zádech přejela husí kůže. Pomalým krokem vyšli z jídelny a zmizeli hned v prvních dveřích, za kterými byl pokoj pro hosty.
Do místnosti pronikalo velkým oknem měsíční světlo a dodávalo místnosti magický nádech. Divoce ho políbila a Drago ji opětoval stejnou dávku vášně. Opřel ji zády o dveře a dlaněmi přejel od boků, přes paže a krk až do jejích vlasů. Cheryl mezitím rozepnula jeho košili a strhnula ji z jeho vypracované hrudi.
Začal líbat její krk, zatím co ona svou nohou hladila tu jeho a pomalu s ní vyjela až k pasu. Přitáhla se ještě blíž a dlaněmi přejížděla přes jeho široká záda. Jako jedno tělo se přesunuli od stěny na okraj postele, kde přiložila ruku na jeho hruď a lehce potlačila. Dosedl na běloskvoucí prostěradlo a sledoval její oči zářící ve tmě.
Sáhla si na záda, povolila kousek zapínání a šaty z ní tiše sklouznuly na podlahu. Poprvé si ji mohl prohlédnout nahou a doslova hltal každou část od lýtek, přes stehna, kulatý zadeček, úzký pas, vypracované bříško a dokonale tvarovaná ňadra.
Udělala krok k posteli, koleno druhé nohy položila na její okraj a jejich rty se opět dotknuly. Za neustálého hlazení, líbání a dotýkání se posunuli do středu postele, kde ji Drago objal a otočil pod sebe. Obepnula ruce kolem jeho širokých ramen, otřela se svou tváří o jeho a z jejích rudých rtů se linul sladký šepot:
„Vím... jak to u vás chodí...“
Uchopila jeho ušní lalůček mezi rty, zatím co on ji hladil po celém těle. Našla jeho ruku, prsty se propletly a skrz dlaně projela mohutná dávka vzrušení. Její rty se zachvěly a vypustily roztoužené zasténání. Neustále cítila potřebu ho líbat a její ústa se dotýkala každého kousku těla, na který dosáhla. Lýtky z něj pomalu sesunula kalhoty a zaklínila nohy kolem jeho pasu.
Nadzvedl ji z postele a přetočil nad sebe. Seděla teď obkročmo v jeho klíně. Opřeli svá čela o sebe a políbili se. Svou volnou rukou přejela z jeho hrudi, přes rameno až ke dlani. Prsty na druhém páru rukou se také propletly a vlna vzrušení přešla z jedné dlaně do druhé. Líbal ji na ramenech a ňadrech, když se v pomalém rytmu pohybovala nahoru a dolů.
Ve stejném rytmu tiskla jeho dlaně a cítila zrychlující tlukot srdcí. Lehce pootevřenými rty se pohybovala kousek od těch jeho a její rozrušený přerývaný dech ho ještě víc dráždil. Navlhčila si suché rty špičatým rudým jazykem a přimknula se k jeho hrudi.
Sklonila hlavu k jeho šíji, políbila ji a pak se jemně zakousla a tiše zasténala. Rytmický pohyb zpomalil, pevně stiskla jeho dlaně a dlouze vydechovala. Po chvíli se prohnula jako labuť a zadívala se do jeho hlubokých očí. Oba zároveň políbili toho druhého a Cheryl se opět začala pohupovat v pomalém rytmu...
Ráno ji probudil zpěv ptáků za okny a sluneční svit procházející oknem. Nahmatala na rukou svou podložku hlavy a zjistila, že usnula na Dragově hrudníku. Pohladila ho, zhluboka vdechla jeho vůni a se spokojeným obličejem zase usnula.