SG: Odkaz Phoenixe_15.12.2014 Thrandia

[Patas25]

Že by jí srostla díra??? xD když už tu je taká spekulace

Tak tahle diskuze už začíná bejt trochu nechutná a BANózní nemluvě o a .

Patas25 píše:

Že by jí srostla díra??? xD když už tu je taká spekulace

Ty jo to mě vůbec nenapadlo mohla jí srůst díra s takovou regenerací vid ? A nebo má v díře upíří zuby jako ta upírka z Blade 3

Toto je spoiler!!!:

Cheryl:Oooouch dragoooooo vnikni do měěěě ooo drago Drago: Ouuch cheryl ten piercing je tak vzrušující ouuu Cheryl: Och drago to nejni piercing Drago: Cheryl to je tak příjemné ooaaauauaauauaua nedělej to nenenenee aaaaa

hele lidi co tak trochu zpomalit jo?

Mam ABS nemůžu brzdit smykem

Pre boha, rigix, ja keď čítam tvoje príspevky tak sa takmer nemôžem ani postaviť zo zeme ty to vieš vždy doraziť

dieľ vynikajúci, nemám čo dodať

[Patas25]

Ok Dave, já brzdím, ale za Rigixe neruším. Jinak nejlépe, jak tuto diskuzi zahnat, je dalším dílem.. že jo Storme?!?!?!?

Tak si teda dáme další díl, užijte si to A předem upozorňuju, že komenty mimo hranice slušného vyjadřování budou mazány. Pokud se chcete vyjádřit k dílu, tak slušně...

1x11 : Stalo se, PART III

19.3.2040, 8:37
Cheryl otevřela oči a natáhla ruku na pravou část postele, kde čekala Draga, ale ten už tam nebyl. Protáhla ztuhlá záda, oblékla si župan a vydala se za ním.
Objevila ho v obývacím pokoji. Seděl u notebooku a něco přepočítával. Došla až za jeho záda a na monitoru zahlédla devítimístnou cifru a s úsměvem mu špitla do ucha:
„Asi jsme ty nákupy trošku přehnali, co?“
„Cože? Ne, to ne... Tohle je čtvrtletní vyúčtování mé banky, někde je chyba.“
„Ty vlastníš banku?!“
„No vlastně několik... Je to takové menší konsorcium.“
Cheryl si k němu přisedla a velice pobaveně se zeptala:
„Nějaké továrny? Letecké společnosti? Nebo snad státy?“
Ne, ne a nevím jestli by se tomu dalo říkat stát... Jenom pár ostrůvků v Tichém oceánu.“
„Hah... Vždycky se mi líbilo Monako, pojďme si koupit Monako!“
Při posledních slovech začala poskakovat na gauči jako tříleté dítě, co chce zmrzlinu. Rozesmátý Drago ji chytil do náruči, otočil na záda a políbil.Cheryl přestala dělat hlouposti, a přitáhla se blíž. Trvalo jim velice dlouho, než je se dostali přes první polibek a když skončili první, přešli plynule na druhý. Pravděpodobně by pokračovali dále, kdyby nezazvonil telefon.
Stále ji držel v náruči, když ho zvedl. Chvíli poslouchal, odpověděl jen:
„Do dvou hodin tam budu...“
Zavěsil, podíval se ji do očí a pohladil její dlouhé vlasy.
„Musím pracovně do Prahy... Poletím druhým letadlem, ať se můžeš vrátit do Irska.“
„Kdy dorazíš domů?“
„Nejpozději dnes večer přistanu na letišti, takže spolu povečeříme...“
Místo odpovědi ho políbila a Drago byl zase lapen v její náruči. Trvalo hodnou chvíli, než se vzpamatoval, odtrhnul se od ní a zavolal na letiště, ať mu připraví letadlo. Hodil na sebe oblek, vzal do ruky tašku s notebookem, pár papírů a vyrazil. Ve dveřích se ještě otočil k Cheryl, podal jí mobilní telefon.
„Až se ti bude chtít zpátky, odevzdej dole klíče a zavolej na letiště. Letadlo na tebe bude čekat.“
Přikývnula na znamení souhlasu a ještě chvíli pozorovala zavřené dveře, za kterými zmizel. Trvalo to více jak tři hodiny, než byla připravena k odjezdu na letiště. Oblékla se do jednoho z nových kostýmků, zavolala poslíčka a vydala se k autu přistavenému před hotelem.
Řidič otevřel dveře, aby mohla nastoupit a když dosedala, projel jejím tělem zvláštní pocit, kterému však nevěnovala pozornost. Řidič nastartoval a vyrazil od hotelu. Když najeli na dálnici, zavřelo se okénko mezi prostorem cestujících a řidičem a k Cheryl se začal hrnout plyn. Okamžitě zadržela dech a pokusila se vybít sklo na dveřích, které sice prasklo, ale fólie na povrchu ho udržela v celku. Na okénko vedoucí k řidiči už ji nestačila síla ani kyslík a rychle ztratila vědomí.

12:27
Praha
Drago zrovna seděl v zasedací místnosti, když mu zazvonil mobil. Podíval se na displej, kde stálo „blokované číslo“ a zvedl ho. Z druhé strany se však neozývalo vůbec nic, až po chvíli jakési chrčení následované zavěšením. Hlavou mu blesklo:
„Asi omyl...“
A věnoval dál pozornost prezentaci.

12:10
Paříž
Cheryl se probudila s odpornou pachutí v puse a rozmazaným viděním. Chtěla si protřít oči, ale zjistila, že je připoutaná. Alespoň tedy zatřepala hlavou, aby rozehnala mžitky před očima a prohlédla si místnost. V betonových stěnách nebylo jediné okno, proti ní byly dveře a u stropu visela zhasnutá žárovka.
Zkusila, kde má připoutané ruce a když nahmatala normální policejní želízka a trubku, kolem které byly připnuty, pohrdavě si šeptla:
„Amatéři...“
Za dveřmi se ozval hluk a tak rychle zavřela oči a předstírala bezvědomí, ale nikdo nevstoupil. Zaklínila dlaň a zápěstí levé ruky mezi trubku a zeď. Chvíli hledala tu správnou pozici a když došla k závěru, že to bude asi tak správně, škubnula. Levačkou projela ostrá bolest od zlomeného palce, spodní čelist se zatřásla bolestí a musela se kousnout do rtu, aby nevykřiknula. Zatím, co se v její hlavě ozývalo:
„Sakra, doprdele! To bolí víc než jsem myslela...“
Vyvlékla ruku z želízek a postavila se. Chvíli kontrolovala místnost, ale nebylo co plánovat. Holé zdi a jedny dveře... Sedla si tedy zpět na místo, dala ruce za záda a čekala, co se bude dít.
Netrvalo to dlouho, dveře se otevřely, místnost ozářil pruh světla a vstoupila trojice svalnatých mužů. Jeden zastavil před ní a další dva se postavili do rohů místnosti. Jejich velitel se na ni chladně podíval a zavrčel:
„Kam ho schoval?!“
„Zkoušel jste se podívat do zadní kapsy kalhot? Vždycky, když něco nemůžu najít, je to tam...“
„Nesnaž se mě naštvat!“
Jeden z mužů právě vytáhl mobil, přiložil jej k uchu a pokýval, že vyzvání. Na její tváři se objevil kyselý úsměv a pohrdavě pronesla:
„Nebo co?“
Muž se zapřáhl k ráně, která však nikdy nedopadla. Cheryl vyrazila přímo proti jeho ruce. Pravou dlaní odvrátila úder a kolenem mu uštědřila kopanec pod žebra. Další dva se k ní hned vrhnuli s úmyslem ji zneškodnit. Udělala krok dozadu, šlápla na sedátko židle a přeskočila ji. Kopla do opěrátka, židle se svezla po podlaze a její hrana praštila jednoho z nich do holeně, čímž zavinila jeho pád na zem.
S levou rukou stále nepoužitelnou se bránila pouze pravou. Třetí muž se po ní ohnal, sklonila se pod úder a pevně uchopila jeho předloktí. Okamžitě z něj začala vysávat energii a pouhá vteřina stačila, aby se zlomený palec vyléčil. Právě v čas, aby levačku použila pro vykrytí dvojice, která se zvedla z podlahy a opět dotírala.
Vysávaný muž se ji vytrhnul, ale byl vysílen a nedokázal reagovat na její agresivní útok. Čtyři rychlé údery otevřenými dlaněmi, při každém z nich z něj vysála další kapku života a zlomila žebro. Muž se s tváři pokroucenou bolestí chytil za hrudník, spadl na kolena a snažil se neomdlít.
Druhý skočil na její záda a nasadil ji kravatu. Tvář Aurory začala rudnout, když se nemohla nadechnout, mezitím natahovala ruce za sebe snažíce se zbavit muže na zádech. Poslední z trojice se postavil přímo před ni a praštil ji do břicha. Když se pokusil o druhý úder, pověsila se Cheryl celou sovu vahou do kravaty. Zvedla nohy do vzduchu, jednou kopla muže před sebou do břicha a druhou do hlavy. Z jeho nosu vytryskla krev a spadl na zem.
Vrátila nohy na podlahu, chytila ruku, kterou měla pod krkem a shrnula na ní rukáv. Okamžitě začala sát další životní energii, muž ji s bolestným výkřikem pustil a uskočil bokem. Doběhla za ním a zaútočila loktem, který zastavil. Hned nato následovala pravá dlaň, levá noha, pravá noha, levá ruka, pravý loket... Smrští úderů jej udolala a poslední ranou mu prorazila hrudní koš, načež jedna z kostí projela srdcem. Její protivník dopadl na zem plivajíce krev a ona se mohla věnovat dotlučené dvojici.
Ten s polámanými žebry se právě pokoušel postavit, když ho zezadu kopla do kolenních vazů a on zase spadl do kleku. Postavila se na jednu nohu, druhou v koleni ohnula kolem jeho krku, vší silou stiskla a škubnula. Muž se zlomeným vazem odpadl jako pytel brambor a zůstal jen poslední protivník, který právě vytáhnul pistoli.
Stáli proti sobě jen zlomek vteřiny, i když to oběma připadalo jako věčnost. Cheryl se mu podívala do očí a on vystřelil. Červený pulz trefil stěnu několik centimetrů vedle ní a když muž viděl, že minul, vystřelil ještě třikrát rychle za sebou. Ani jednou ji však nezasáhnul a Cheryl vyrazila vpřed. Došlápla na židli, odrazila se a skočila přímo proti střelci s kolenem ve výšce jeho spodní čelisti. Kinetickou energií celého těla mu vyrazila několik zubů a nalomila lebku. V bezvědomí dopadl na podlahu, zvedla jeho zbraň a vyrazila z místnosti.
Prošla dveřmi a ocitla se ve velkém skladišti, kde mezi ní a východem stálo víc jak patnáct únosců. Neviděla je, ale věděla, že tam jsou. Nadešel čas zužitkovat uloženou energii. Uvolnila její zásoby, smysly se zbystřily, reflexy zrychlily a svaly podávaly mnohonásobně vyšší výkon.
Rozběhla se uličkou mezi několik metrů vysokými regály přímo k vratům. Z jedné z vedlejších vyběhl jeden z mužů. Trefila ho pistolí do břicha, způsobenou bolestí se chytil za břicho a sklonil se. Vyskočila do vzduchu, levačkou se odrazila od jeho zad a přeletěla ho, když dopadala vypálila naslepo za sebe a trefila obličej.
Ulička mezi regály končila téčkovou křižovatkou, vydala se doprava a hned vlevo. K východu to bylo maximálně čtyřicet metrů, už viděla dveře, ale na půl cesty měli únosci „hlavní stanoviště.“
Třináct mužů si ji všimnulo a okamžitě se rozběhli za regály, nosníky a krabice a zahájili palbu. Většina výstřelů létala zcela mimo a nic ji nebránilo v rychlém postupu. Nabrala rychlost, vyskočila na krabici, odrazila se od ní a plachtila vzduchem k první dvojici. Jednoho z nich za letu dvakrát střelila a zbraň ztratila energii. Na druhém přistála, praštila ho pěstí do hlavy, druhou ránu mu uštědřila pažbou zbraně a vyrazila k dalšímu.
Nepoužitelnou zbraň po něm vrhnula a trefila hlavu. Uchopila jeho ramena a vší silou provedla kop do hrudi. Nechala bezvládné tělo dopadnout k zemi a doběhla k další trojici.
Pušku prvního uchopila, odvrátila na bok a její výstřel trefil druhého. Hned nato přerazila hlaveň dlaní a kus, jenž jí zůstal v ruce použila jako zbraň. Udeřila s ním jejího vlastníka do hlavy, prokopnula mu koleno na druhou stranu, přikrčila se k zemi, nohama se odrazila k výskoku a dlaní ho nabrala do brady, čímž mu zlomila vaz. Třetího kopla do břicha a když se reflexivně předklonil, převalila se přes mužova záda, přičemž vytasila jeho meč a ještě v tom samém pohybu ho sekla odspodu přes bok. Jednostranné zahnuté ostří zasvištělo vzduchem, když ho popravila.
Proběhla na šikmo přes prostor, skočila po posledním osamoceném protivníkovi, zarazila mu meč do ramene a dopadla s ním na podlahu za policemi. Přišlápla mu pravou ruku, svou levou přitlačila tu jeho a pravačku mu přirazila na hruď. Přibližně ve stejný okamžik se před východ ze skladu postavil muž v černé kápi a ani se nepohnul.
Cheryl zvedla z podlahy meč a vyrazila vyřídit posledních šest mužů, kteří byli na jednom místě. Pár metrů před nimi vrhnula meč a jeho rotující ostří trefilo nejbližší cíl. Ještě než muž s mečem v lebce dopadl, doběhla k nim, vyskočila do vzduchu, podržela se ramena mrtvoly, kopla muže vedle ní do hlavy a s mlasknutím vytáhla meč i s kousky mozku. Sklonila se až k podlaze, protáhla své štíhlé tělo mezi dvěmi meči protivníků a jednomu přesekla lýtko až na kost. Lehkým kotrmelcem se dostala z jejich středu a když se z něj zvedala, narazila do jednoho z mužů.
Chytila balanc a máchla mečem za zády, čímž odrazila dvojici ostří směřující na její hlavu. Zapřáhla levou ruku a úder levou dlaní doprovodila jejím vzplanutím. V okamžiku kontaktu s obětí ji plameny obklopily a hořící únosce se vydal na útěk v panice. Otočila se zpět k trojici, jednomu vyrazila meč z ruky a přesekla hrdlo. Druhý se ji pokusil bodnout do trupu, ale kriticky minul. V úhybném manévru prohnula svůj úzký pas jako luk, uchopila útočníkovu ruku, protočila v ruce meč, aby nabral rychlost a přesekla jeho předloktí. Poslední z trojice se dal na útěk se zlomenou morálkou, ale daleko se nedostal. Cheryl za ním hodila meč, jehož ostří projelo nad srdcem a muž se sesypal.
Na nohou zůstal už jen nehybný strážce dveří. Cheryl si nohou podala meč z podlahy, druhý vytáhnula ze zad posledního zabitého a zastavila deset metrů od dveří. Prohlédla si muže v kápi, z jehož obličeje bylo vidět jen ústa a zavolala:
„Dám ti šanci. Máš tři vteřiny, aby jsi zmizel.“
Muž nereagoval a Aurora začala počítat:
„Jedna!“
„Dvě!“
„Tř...“
Zakuklencovy ruce vystřelily kupředu, ve vzduchu se spojily a vrhnul po ní kouli ohně. Cheryl vyvalila oči a na poslední chvíli se zakryla telekinetickým polem, které sice zastavilo žár, ale i tak byla odhozena o několik metrů.
Silou úderu klouzala po podlaze, zapřela se rukama, udělala přemet vzad a postavila se na nohy právě v čas. Muž už letěl vzduchem s dvojicí mečů před sebou. Vyskočila proti němu a při srážce si navzájem vyrazili meče z levaček. Přistáli na zemi, Cheryl si přidřepla, s jednou nohou mírně nataženou vpřed a mečem nad hlavou, přičemž mířila špičkou na zakuklence. Ten nepotřeboval pozvání a okamžitě vyrazil proti ní.
Ostří se srazily s jasným zazvoněním, Cheryl se ho pokusila kopnout, zatím co on zkusil úder pěstí. Navzájem vykryli své údery a znovu zaútočili. Meče i končetiny se míhaly vzduchem se svistotem a cinkotem. Když se od sebe na chvíli vzdálili, vrhnul zakuklenec ohnivou kouli, ale tentokrát neměl okamžik překvapení. Cheryl proti ní nastavila ruku a pohltila její energii. Teď to byl neznámý, kdo byl překvapený.
Znovu se vrhli do boje tělo na tělo a Cheryl konečně získala výhodu, když ho sekla přes rameno. Pokusila se jej dorazit jediným úderem, ale muž uskočil, tupým úderem do ostří jí vyrazil meč a seknul po její hlavě. Sjela v roznožce až k zemi, kde se odpružila a zase vyskočila zpět nahoru. Hned poté chytila jeho zápěstí s mečem a dlaní druhé ruky ho udeřila do loktu.
Bolest ho donutila rozevřít pěst a meč dopadnul na zem. Kopla ho holení do boku a kolenem druhé nohy do břicha. Muž zcela ztratil rovnováhu, ale než upadl stihl ji udeřit do hrudi a odhodit několik metrů. Aurora se však ve vzduchu přetočila a z ladného salta přistála na nohy. Hned poté zvedla pravou ruku a vrhla „nic“ proti muži. Všechny krabice, papíry, kusy výbavy a zbraně se pohnuly, když sotva viditelný modrý proud proletěl prostorem a zasáhnul svůj cíl.
Muž plachtil několik metrů a přistál zády na jednom z regálů, který se zatřásl. Z Cheryliny ruky stále proudila energie a držela zakuklence na místě. Ten se snažil bojovat a s hlasitým zavrčením se mu povedlo odlepit horní část těla. Aurora udělala krok vpřed, ke své pravé ruce přidala levou a ve zlomku vteřiny nahromadila energii, kterou vypálila stejným směrem jako proud.
Zářící, jasně viditelná modrá vlna prosvištěla prostorem, rozhodila všechno na strany a s hlasitým třeskem zasáhla svůj cíl. Několika tunový regál doslova explodoval zevnitř. Pokroucený kov létal na všechny strany, uskladněné krabice padaly dolů a to samé se dělo i s policemi za ním. Z muže zbyla jen potrhaná kápě a kus utržené ruky. Zbytek byl buď rozprášen, nebo se povaloval někde ve skladišti.
Aurora si zprudka oddechla, setřela kapky potu z čela a po cestě ke dveřím si upravila vlasy zpátky do copku. Prohledala kapsy únosců a našla svůj mobil, sedla si na bednu mezi mrtvolami a vytočila číslo.
„Franku, můžeš pro mně přijet? Nemám tušení, kde jsem, ale měl by jsi mít zaměřený signál...“
„Hned tam budu slečno.“
„A vezmi mi z letadla něco na oblečení...“
Zavěsila telefon a zvedla z podlahy jeden z mečů. Prohlédla si čepel, na níž bylo vyraženo S’tada a na chvíli se zarazila, jako by jí to něco připomnělo. Pak pokrčila rameny, pohodila ho zpátky na zem a se slovy:
„Amatéři...“
Se rozhlédla po zdemolovaném skladišti.
Během deseti minut zastavilo před skladištěm auto, a Frank došel do skladiště se slunečníkem. Cheryl si ho od něj vzala, rozevřela a vyrazila k vozidlu. Frank ještě chvíli stál ve dveřích a prohlížel si zakrvácené stěny, mrtvoly, roztrhané kovové konstrukce a rudé, pomalu tekoucí kaluže. Nakonec se probral a doběhl za Cheryl. Za jízdy ze sebe sundala potrhané a zakrvácené oblečení a převléknula se do riflí a halenky.
Když jí Frank pomáhal nastoupit do letadla, už se musel zeptat:
„Co se tam stalo?“
„Ve zkratce? Unesli mě, zlomila jsem si palec a pak je všechny zabila...“
Frank pokrčil rameny, že neví, co si má myslet a už byl na cestě do kabiny pilota, když Cheryl ještě zavolala:
„Neříká vám něco S’tada?“
Frank zastavil.
„Myslíte Sateda? Je... Byla to planeta v Pegasu. Jeden z nejmocnějších spojenců Lanteanů.“
„Já věděla, že to slovo znám! Jak to tak vypadá, vaši staří známí nejsou mrtví...“
„Lord Drago z toho nebude nadšený...“
„To asi ne. Hlavně mu neříkejte, co se stalo, vysvětlím mu to sama.“
„Dobrá...“
Frank zavřel dveře k pilotovi, vyžádal si povolení ke startu a naroloval na ranvej. Cheryl se opřela v křesle a s bourbonem v ruce odpočívala.

16:11
Irsko, Dragovo panství
Cheryl vběhla do kuchyně jako tajfun, odchytila kuchaře a spustila:
„Co má lord nejraději?“
„Prosím?“
„Co má rád na jídlo... Večeři?“
„Steaky, Kobey beef. Jako příloha opečené bagety s bylinkovým máslem.“
„Fajn. Můžete to nachystat na čtvrt na sedm?“
„Zajisté slečno... Smím se zeptat o jakou se jedná příležitost?“
Na její tváři se objevil úsměv.
„Smíte... ale odpověď asi nedostanete.“
Při odchodu na něj ještě mrkla a zmizela ve dveřích.

18:29
Před hlavní budovou zastavila limuzína a Cheryl přiskočila k oknu zrovna v čas, aby viděla Draga zacházet dovnitř. Otočila se zpátky do místnosti. Na stole plály svíčky, v krbu hořelo dřevo, šampaňské vychlazené, jídlo se ohřívá a hudba hraje.
Vyšla na chodbu, zavřela dveře do jídelny a zašla do pracovny, kde si sedla za jeho stůl a urovnala si dlouhé černé šaty bez ramínek. Během pár minut vešel Drago a když si jí všimnul, postavila se a udělala malé pukrle. Drago vydechl.
„Neuvěřitelně ti to sluší...“
Došla k němu a hedvábí kolem jejích nohou lehce šustilo. Položila ruku na jeho hruď, zvedla jednu nohu ze země a políbila ho.
„Tohle jsem vždycky chtěla zkusit...“
„Frank říkal, že mi budeš chtít něco říct.“
„Měla jsem dnes menší setkání s vašimi starými známými...“
„S jakými známými?“
„Sateďané... Věřil by jsi tomu, že jeden z nich po mně hodil fireball?“
„Sateďané?!“
„Ale já ho potom rozložila na atomy, takže jsme si kvit.“
„Jsi si jistá, že to byli oni?“
„Celkem jo... Znáš nějakou jinou rasu po zuby ozbrojených kulturistů, co mají na čepelích vyražená S’tada?“
„Ne... Co chtěli?“
„Jediné na co se stihli zeptat, než jsem ukončila konverzaci, bylo: ‘Kde ho schoval?‘ “
„Takže oni chtějí Phoenix?“
„No spíše chtěli... Když jsou všichni mrtví, tak si pro něj těžko dojdou.“
„Kolik jich bylo? Jak jsi se k nim vlastně dostala?“
„Bylo jich sedmnáct. A unesli mě.“
Drago překvapeně vykulil oči.
„Sedmnáct?! Ty jsi zabila sedmnáct Sateďanů...? Ale to zcela mění všechny plány. Pokud přežili oni, kdo ještě?“
Cheryl ho znovu políbila, tentokrát si dala záležet, aby na sebe přitáhla pozornost každé buňky v jeho těle. Pak ho chytila za ruku a lehce potáhla směrem na chodbu.
„Pořád pracuješ, pořád plánuješ. Po těch stovkách let si můžeš dát jednu noc volno.“
„Ale...“
„Žádné ale! Pojď.“
Drago se podvolil a nechal se odvést do jídelny, kde ho usadila ke stolu, nalila šampaňské a naservírovala jídlo. Sedla si proti němu, bez slov si připili a Drago sundal pokličku ze svého talíře
„Kobey beef? Jak jsi...? To jsi vařila ty?“
Cheryl se smíchem odpověděla:
„Vypadám snad, že umím vařit?“
„No...“
„No, zvládnu kávu a čaj... Nech si chutnat.“
Když dojedli a za stálého hovoru vypili šampaňské, začali tančit. Svíčky už dávno dohořely a oni se pohybovali do pomalého rytmu hudby ve světle pohasínajícího krbu. Pomalu položila obě ruce kolem jeho krku, přitáhla se blíže a pošeptala:
„Pamatuješ si, kde jsme skončili dnes ráno?“
Drago ji místo odpovědi políbil na rameno a po jejích zádech přejela husí kůže. Pomalým krokem vyšli z jídelny a zmizeli hned v prvních dveřích, za kterými byl pokoj pro hosty.
Do místnosti pronikalo velkým oknem měsíční světlo a dodávalo místnosti magický nádech. Divoce ho políbila a Drago ji opětoval stejnou dávku vášně. Opřel ji zády o dveře a dlaněmi přejel od boků, přes paže a krk až do jejích vlasů. Cheryl mezitím rozepnula jeho košili a strhnula ji z jeho vypracované hrudi.
Začal líbat její krk, zatím co ona svou nohou hladila tu jeho a pomalu s ní vyjela až k pasu. Přitáhla se ještě blíž a dlaněmi přejížděla přes jeho široká záda. Jako jedno tělo se přesunuli od stěny na okraj postele, kde přiložila ruku na jeho hruď a lehce potlačila. Dosedl na běloskvoucí prostěradlo a sledoval její oči zářící ve tmě.
Sáhla si na záda, povolila kousek zapínání a šaty z ní tiše sklouznuly na podlahu. Poprvé si ji mohl prohlédnout nahou a doslova hltal každou část od lýtek, přes stehna, kulatý zadeček, úzký pas, vypracované bříško a dokonale tvarovaná ňadra.
Udělala krok k posteli, koleno druhé nohy položila na její okraj a jejich rty se opět dotknuly. Za neustálého hlazení, líbání a dotýkání se posunuli do středu postele, kde ji Drago objal a otočil pod sebe. Obepnula ruce kolem jeho širokých ramen, otřela se svou tváří o jeho a z jejích rudých rtů se linul sladký šepot:
„Vím... jak to u vás chodí...“
Uchopila jeho ušní lalůček mezi rty, zatím co on ji hladil po celém těle. Našla jeho ruku, prsty se propletly a skrz dlaně projela mohutná dávka vzrušení. Její rty se zachvěly a vypustily roztoužené zasténání. Neustále cítila potřebu ho líbat a její ústa se dotýkala každého kousku těla, na který dosáhla. Lýtky z něj pomalu sesunula kalhoty a zaklínila nohy kolem jeho pasu.
Nadzvedl ji z postele a přetočil nad sebe. Seděla teď obkročmo v jeho klíně. Opřeli svá čela o sebe a políbili se. Svou volnou rukou přejela z jeho hrudi, přes rameno až ke dlani. Prsty na druhém páru rukou se také propletly a vlna vzrušení přešla z jedné dlaně do druhé. Líbal ji na ramenech a ňadrech, když se v pomalém rytmu pohybovala nahoru a dolů.
Ve stejném rytmu tiskla jeho dlaně a cítila zrychlující tlukot srdcí. Lehce pootevřenými rty se pohybovala kousek od těch jeho a její rozrušený přerývaný dech ho ještě víc dráždil. Navlhčila si suché rty špičatým rudým jazykem a přimknula se k jeho hrudi.
Sklonila hlavu k jeho šíji, políbila ji a pak se jemně zakousla a tiše zasténala. Rytmický pohyb zpomalil, pevně stiskla jeho dlaně a dlouze vydechovala. Po chvíli se prohnula jako labuť a zadívala se do jeho hlubokých očí. Oba zároveň políbili toho druhého a Cheryl se opět začala pohupovat v pomalém rytmu...
Ráno ji probudil zpěv ptáků za okny a sluneční svit procházející oknem. Nahmatala na rukou svou podložku hlavy a zjistila, že usnula na Dragově hrudníku. Pohladila ho, zhluboka vdechla jeho vůni a se spokojeným obličejem zase usnula.

doufam ze prijmete na biftecek pozvani a pritom mela na mysli festovni mr*ani

Budu to brát tak, že se ti díl líbil xD

tak díl jako vždy super...že z toho uděláš takový porno sem fakt nečekal...popravdě to bylo i na čtení dost vzrušující protože moje představivost je velice vynikající..

Hezký díl, jen se dost bojím, jaká diskuze tu zase bude
Stormě přiznej se, jakou hru hraješ? Hláška

Druhý se ji pokusil bodnout do trupu, ale kriticky minul.

Je jak z nějaké hry "úder - způsobil jsi zranění za 50 životů, úder - kriticky jsi minul - zranil jsi sám sebe za 15 životů"

Nějak mi ale nesedí ti Sateďané. Nejsilnější spojenec Lantheanů? Ronon pochází ze Satedy a jestli mě paměť neklame, tak je sundala jediná hive... Navíc dle vyspělosti jejich techniky byli ještě v době odchodu Antiků do MW zhruba na úrovni pasteveckých kmenů...
Je to jiná realita, ale chtělo by to menší rozumné vysvětlení

zapomínáš, že St0rm si vytvořil vlastní univerzum, kde se lidé v Pegasu vůbec neohřáli. A jinak kdyby Sateďané chtěli, tak mohli Wraithy sundat. Stačil by k tomu jeden záškodnický tým.

Tak si dáme další díl Když budou pasáže textu kurzívou tak se jedná o flashback (jenom v případě, že to někomu nedojde )

1x12 : Inflitrace

10.4.2040, 23:37
Woo, loděnice Storm Industries
Dotlučený Victus ležel ve svém hangáru, kde kolem něj pobíhaly stovky lidí a robotických systémů, aby dokončily jeho opravu. Gravitační lůžko ho drželo v bezpečné pozici a celá loď byla vypnuta. Posádka měla volno a tak mohli inženýři nerušeně pracovat.
Podplukovník Davis obdržel pozvánku od admirála Thompsona, pravděpodobně chtěl osobní hlášení o bitvě. Do schůzky však zbývalo více jak devět hodin, a tak se odebral na ubikaci, aby se trochu vyspal.

11.4.2040, 3:51
Uprostřed noci s ním kdosi zatřásl, otevřel oči a uviděl nad sebou dvojici mužů. Okamžitě vyskočil z postele a vrhnul se ke své zbrani, jeden z nich však vykřiknul:
„Klid! Poslala nás vaše sestra!“
Pro jistotu na ně namířil a podezřívavě se zeptal:
„Co chcete?“
„Potřebuje vaši pomoc a bohužel se nemohla dostavit osobně...“
„Není to ani sedm hodin, co jsem ji viděl na bezpečnostních kamerách mé lodi, mohla semnou mluvit tam.“
„Přesné informace týkající se této... záležitosti, získala před pár minutami.“
Chris sklonil zbraň, ale stále si ji ponechával v ruce.
„Co se to s ní stalo? To co jsem viděl na Victu nebyla má sestra. Spíše monstrum! Zabila dva z mých raněných mužů.“
Dvojice se na sebe podívala a jeden rozpačitě přikývnul.
„Z vaší sestry se stal Arino. Bytost neuvěřitelné moci... Předpokládám, že jste ji viděl vysát z někoho život?“
„Jestli se tomu tak dá říkat...“
„Jsem si jistý, že její oběti by stejně zemřely na svá zranění. Pouze dala jejich smrti význam...“
„Význam?! A co je sakra Arino?!“
„To je na dlouho... Máme vám předat tenhle prsten.“
Muž sáhl do kapsy a podal Chrisovi stříbrný prsten. Podezřívavě si jej prohlédl, ujistil se, že je pravý a nasadil si ho na prst, kde už jeden takový měl. Zapadly do sebe jako kousky skládačky a jejich ornamenty slabě zazářily. Zvedl oči ke dvojici mužů.
„Dobrá tedy... Co mi chcete?“

6:08
Země, Irsko
Cheryl stála uprostřed místnosti jen ve spodním prádle a kolem poskakovalo několik mužů s tablety, metry a spoustou jiných měřících zařízení. Když ji už po páté měřili pas, pokaždé o centimetr výše, tak protočila oči a zavrčela:
„Může mi někdo připomenout k čemu to je? Stojím tady tak dlouho, že jsem to zapomněla...“
Jeden z vědců se zasmál a Cheryl ho zpražila pohledem.
„Já to myslím vážně. To potřebujete každý milimetr těla? Tak dlouho to u Black Knights netrvalo...“
„To proto, že jejich je univerzální a mechanické. Tady se jedná o sofistikovaný, vysoce upravovaný a na míru vyrobený kus technologie.“
„Hmph... tak sebou aspoň hoďte, už mě to vážně nebaví...“

9:16
Quattuor, Magnupolis, vrchní velitelství Aliance
Chris byl zabrán do hovoru s admirálem a Jakobem Watcherem, porada se blížila ke konci. Thompson po delší odmlce promluvil:
„Pokud jde o vaši sestru... Mluvil jste s ní od toho incidentu na hřbitově?“
„Samozřejmě, že ne! Vždyť dezertovala. Sourozenec, nebo ne... Je z ní zrádce.“
„Takže se na palubě Victa objevila zcela nečekaně a zabila třicet pěšáků nepřítele máchnutím ruky?“
„Víte, že si nevymýšlím... Sám jste viděl záznamy bezpečnostních kamer.“
„Viděl...“ admirál se podíval Chrisovi do očí a pokračoval „...Opravdu mi nechcete nic říct?“
„Bohužel pane, nemám co.“
„Dobrá tedy... Můžete jít.“
Davis vyrazil k výtahu a Watcher ho doběhl. Společně nastoupili a když se výtah dal do pohybu, Jakob promluvil:
„Victus dostal při té bitvě pořádně na frak...“
„To ano. Kdyby se neobjevil Phoenix, tak je po nás.“
„Přesně. Ta loď je třicet let stará, většina jejích systémů je překonaná a i přesto dokázala víc, než náš nejmodernější křižník.“
„Na první pohled prošla vylepšením...“
„A my právě teď upravujeme Victus. Naše zbraně byly vyvinuty čistě pro boj se Zemí, jsou proti jejich trupům a jejich štítům. S Wraithy měly problémy, tudíž je právě teď vybavován Asgardskými věžemi.“
Výtahové dveře se v přízemí otevřely, Watcher vystoupil, ale Chris si prohmatal kapsy a zastavil.
„Sakra, zapomněl jsem nahoře mobil.“
„Tak v tom případě naschle.“
„Na shledanou.“
Místo sto padesátého patra stiskl sto čtyřicáté a výtah vyrazil nahoru. Rozepnul uniformu, sundal si i kalhoty a vyzul boty. Odhalil tak lehké brnění používané Black Knights. Nadzvednul poklop na stropě kabiny, oblečení tam hodil a vylezl nahoru. Pořád měl pochybnosti, ale teď už to nemohl zabalit.
„Dobrá tedy... Co mi chcete?“
„Pokud se nepletu, jste pozván k admirálu Thompsonovi. Potřebujeme, aby jste tam pro nás něco ukradl.“
„Cože?!“
„Vrchní velení bylo infiltrováno posluhovači Wraithů, odesílají taktické informace a přístupové kódy, povedlo se nám zachytit jedno vysílání... musí být zastaveni. Prsten a tento záznam by vás měl dostatečně přesvědčit.“
Muž spustil malé zařízení a na jeho obrazovce projížděly souřadnice lodí, hlídkovací trasy a bezpečnostní kódy. Některé z nich i poznal, patřily totiž Victu. Podíval se na ně a přikývnul
„Dobrá tedy.“
„Přinesli jsme vám vybavení, usnadní vám práci. Ve výtahových šachtách jsou obslužné chodby...
Výtah zastavil a přímo před Chrisem byla temná,úzká obslužná chodba. Opatrně se do ní vtáhnul a chvíli na to vyrazila kabina výtahu o několik pater níž. Postupoval betonovou chodbou, překračoval elektrická vedení, potrubí a počítačové rozvody.
„V chodbě B-3 najdete panel DX- 378 a odpojíte pátý a šestý obvod.“
Odklopil kryt rozvodné skříně a vypojil označené dráty. Pak se vydal dále chodbou a na jejím konci sešplhal po žebříku o patro níž, kde vykonal podobnou operaci. Vrátil se po žebříku nahoru, došel až k výtahové šachtě a překontroloval, kde je nejbližší kabina. Uviděl ji při nejmenším o dvacet pater výše. Vyhoupnul se z chodby na žebřík hned vedle a vylezl o dvě patra nahoru, kde se protáhnul do ventilačního systému.
„Na třetí křižovatce vpravo, pak hned vlevo a čtvrtý průduch po pravé straně.“
Chris vymontoval mřížku ventilace a protáhl se skrz otvor přímo do serverovny, kde u jedné z obrazovek stál muž a něco hledal. Tiše se dostal až k němu, levačkou ho chytil kolem ramen a pravou mu do krku vpravil anestetikum. Opatrně ho položil na podlahu a prohlédl si obrazovku, na které byly hlídkovací vzorce první flotily u Quattuoru a přístupové kódy k planetárnímu štítu. Zasunul do slotu paměťový krystal, data na něj přetáhl a začal kontrolovat celou místnost.
„Na jednom z hlavních obvodů bude pravděpodobně zařízení umožňující přístup do systému aniž by spustili alarm. Musíte ho najít a odpojit, jinak by to mohli zopakovat.“
V šesté uličce narazil na malý přístroj zasunutý mezi dráty. Strčil dovnitř ruku, vytáhl ho a odpojil. V celé budově se okamžitě rozezněl alarm, výtahy se zastavily, bezpečnostní přepážky na patrech se uzavřely, S.W.A.T. tým vyrazil k budově a ochranka zaujala pozice u východů.
Zařízení bylo příliš velké, než aby ho schoval do jedné z kapes, musel ho tedy držet v ruce. Vylezl po části serverové skříně k ventilační šachtě, do které se vtáhnul a opět zašrouboval mřížku na její místo. Doplazil se až k výtahové šachtě a opatrně do ní nahlédnul. Z přízemí se blížil výtah, pravděpodobně nacpán po zuby ozbrojenými vojáky. Nachystal se na okraj šachty a počkal až výtah projede kolem.
Odrazil se vpřed, zachytil se spodní části kabiny a pověsil se jednou z karabin na její nosník. Když výtah zastavil, přeručkoval k okraji, vyhoupnul na něj jednu nohu a s vypětím všech sil přešplhal na vršek kabiny. Slyšel, jak z ní vystupují vojáci a když se dveře zavřely, nadzvedl poklop a spustil se do kabiny. Prohlédl si panel s čísly pater a stiskl 190.
„Pokud se něco zvrtne, tak vyjeďte do sto devadesátého patra. Počkáme na vás na jižní straně s plošinou na mytí oken.“
Vyrazil z výtahu a proběhl chodbami na jižní stranu. Místnosti byly prázdné, všichni byli evakuováni v bunkrech rozmístěných po celé budově. Rozhlédl se kolem a u jednoho okna spatřil stejnou dvojici mužů, která ho v noci navštívila. Když si ho všimnuli, tak prorazili speciálním kladívkem okno a počkali až k nim dojde. Zastavil na hraně budovy a oddechoval, jeden z nich mu podal ruku a zeptal se:
„Máte ta data?“
„Jo... Tady.“
„Vytáhl malý datový krystal a podával ho muži. Když se ho chystal pustit do jeho dlaně, všimnul si, že na něj druhý vytahuje zbraň. Sevřel kolem krystalu pěst a pokusil se uskočit. Dostal však přímý zásah do ramene, kulka neprošla oblekem, ale naštípnula kost. Se zaúpěním dopadl na zem a jeden z mužů vlezl do budovy, aby si od něj vzal krystal. Chris ho ze země kopnul do břicha a rychle se postavil. Chvíli spolu zápasili a přetlačovali se, až Davis dostal pěstí do břicha a zase upadl.
Muž, který ho udeřil došel k plošině a od druhého si vzal pistoli. Chris vstal, rozběhl se a narazil do něj, zrovna když se otáčel. Jeho cíl ztratil rovnováhu, převrátil se ven z okna, zády trefil zábradlí plošiny a přepadl. Druhý ho na poslední chvíli chytil za ruku a snažil se ho vytáhnout nahoru. Davis zvedl ze země pistoli, namířil na jeden z navijáků a několikrát do něj vystřelil. Pojistka na něm povolila, plošina se utrhnula a gravitace udělala zbytek.
Podíval se dolů, kde nekontrolovatelně padali oba muži a pak se zprudka otočil zpět do budovy. Na druhé straně chodby zahlédl několik vojáků běžících k němu. Vyrazil tedy druhou chodbou pryč, běžel po venkovním okraji budovy a když proběhl kolem rohu, uviděl před sebou další vojáky. Otočil se nazpátek, kde však už přiběhla skupinka, která mu byla celou dobu v zádech. Za nimi se objevil admirál Thompson a vykřiknul:
„Nevím, co si myslíte, že děláte, ale odsud se nedostanete Davisi!“
Chris se podíval napravo i nalevo a pak se zadíval na okno. V jeho hlavě zaznělo:
„Skoč!“
Pomalu zvedl pistoli, namířil na okno a vystřelil. Vojáci měli zacíleno a čekali jen na povel ke střelbě, admirál smutným hlasem pronesl:
„Co to děláš chlapče?“
V Chrisově hlavě opět zazněl výkřik:
„Skoč! Teď hned!“
Rozběhl se proti oknu, zahodil pistoli, tělem prorazil prostřelené sklo a vyletěl do paprsků vycházejícího slunce.

7:11 ( o necelé tři hodiny dříve)
Země, Irsko, Dragovo panství
Cheryl stále pózovala vědcům, kteří ji přeměřovali. Už alespoň seděla v křesle, pila kávu a měla nohu položenou na židli, aby ji mohli přeměřit lýtko. Dveře do místnosti se prudce otevřely a Ish-ta zvolal:
„Slečno! Tohle se k nám právě dostalo!“
Přijala podávaný diktafon, zmáčkla přehrát a po chvíli ticha se ozvaly mužské hlasy:
„Klid! Poslala nás vaše sestra!“
„Co mi chcete?“
„Potřebuje vaši pomoc a bohužel se nemohla dostavit osobně...“
„Není to ani sedm, co jsem ji viděl na bezpečnostních kamerách mé lodi, mohla semnou mluvit tam.“
„Přesné informace týkající se této... záležitosti, získala před pár minutami.“
Záznam pokračoval dále a při slovech:
„To je na dlouho... Máme vám předat tenhle prsten.“
se zarazila a podívala na svou levou ruku, kde na místě prstenu byl jen světly proužek na kůži, do teď si nevšimnula, že jí chybí... Když záznam skončil, vystartovala z křesla a vědce, který ji právě měřil nohu tím překvapila a žduchnula na zem.
„Jak je to staré?!“
„Nahráli to kolem čtvrté hodiny ráno. Schůzku s admirálem má dohodnutu na osm.“
Cheryl na sebe hodila košili, vsoukala se do riflí a vyběhla z místnosti s Ish-tou v zádech. Rázovala chodbami s jasným cílem. Když jejímu společníkovi došlo kam jde, varoval ji:
„Ještě není zcela opravený.“
„Hypermotory fungují, trup se zregeneroval, pokud vím nefungují jen zbraně a ty nebudou potřeba... snad.“
„Měla by jste to oznámit Lordu Dragovi.“
„Ten je teď na druhé straně planety a když tu není, velím já jestli se nepletu.“
„To ano slečno, ale...“
„Už jsem ti řekla, že letíš semnou? Budu potřebovat někoho, kdo umí Phoenixe pilotovat.“
Během hovoru došli k lodi, nastoupili a Cheryl se usadila v řídícím křesle. Otevřela kanál ke kontrole letu a vyžádala si vyčištění startovní oblasti. Podruhé v tak krátkém intervalu však nebylo možné odstavit satelity a tak jim alespoň zadali focení všude možně, jen aby se nedívaly na Irsko, ze kterého právě startoval Phoenix.
Neviditelné plavidlo se přesně dle protokolu schovalo ve stínu zbytků měsíce a otevřelo hyperprostorové okno ke Quattuoru. Za letu Cheryl rozebírala s Ish-tou přesný postup, chystala vybavení a počítačové systémy.
Ve dvou třetinách cesty Phoenix opustil hyperprostor. Cheryl se chvíli soustředila a pak ohlásila:
„Hypermotory Země vypnuty, Alianční zapojeny. Identifikace nastavena. Start za tři, dva, jedna...“
Loď zmizela v hyperprostoru, tvářící se na senzorech jako obchodní plavidlo jedné z kolonií. Na oběžné dráze Quattuoru vystoupili zároveň s několika nákladními plavidly a Phoenix se ztratil v davu větších lodí. Senzory ho nepoznají a na optickou kontrolu byl kolem příliš velký chaos.

9:20
Quattuor, Paluba Phoenixe
Ish-ta, který se do teď hrabal v systémech transportní místnosti na můstku, se postavil a oznámil, že je vše připraveno. Cheryl hodila na záda batoh, za pas pověsila energetickou pistoli, urovnala na sobě oblek a zmáčkla transport. Ish-ta si sednul k obrazovkám a pozoroval záběry bezpečnostních kamer z velitelství.
Vrchní velitelství ozbrojených Aliančních sil
Aurora se zhmotnila v transportní místnosti ve sto čtyřicátém druhém patře a vyšla do chodby. Na druhém konci se právě zavřely dveře výtahu a vystoupilo šest vojáků. Hned si jí všimnuli, namířili na ni a vyzvali ji, aby se vzdala. Cheryl bleskově vytasila zbraň a neomylně odstřelila první dva vojáky. Skočila do dveří po pravé straně, z pásku sundala oslepující granát a odrazem o stěnu ho hodila k pěšákům.
Hned po záblesku bílého světla vyběhla, trefila další dva, uhnula salvě oslepeného vojáka a dorazila i poslední dva. Překontrolovala jejich pulz, všichni byli v pořádku, jen omráčení a s bolestí hlavy. Z vysílačky zazněl Ish-tův hlas.
„Je ve sto devadesátém patře.“
Zavolala si výtah, dveře se otevřely a ona nastoupila. Stiskla 190., ale v půlce cesty se zase ozvala vysílačka:
„Vedlejším výtahem jede do stejného patra osmnáct vojáků a admirál.“
Cheryl rychle stiskla 230, nejvyšší patro budovy. Výtah zastavil a ona rychle vyběhla do obslužných pater. Vyklusala dvě podlaží po schodech, ani nezastavila a vyrazila dveře. Ocitla se na střeše a křikla do vysílačky:
„Kde je?!“
„Střed jižní strany.“
Už dobíhala k hraně budovy, když Ish-ta změnil hlášení:
„Utíká na východní...“
Cheryl se tedy rozběhla po rozlehlé střeše na východní stranu. Když kličkovala mezi obrovskými ventilačními jednotkami, dostala další upřesnění vysílačkou:
„Je přibližně čtyřicet metrů od jiho-východního rohu, dostali ho, je v obklíčení.“
Mezi Cheryl a hranou budovy zbývalo ještě padesát metrů, přes které sprintovala, jak nejrychleji mohla. Začala se soustředit, našla Chrisovu hlavu a zavelela:
„Skoč!“
Z vysílačky zaznělo:
„Právě prostřelil okno, vojáci se chystají ke střelbě!“
Cheryl byla už téměř u okraje a telepatií přímo zařvala:
„Skoč! Teď hned!!“
Na hraně budovy se odrazila a udělala přemet vzad do prázdna. Opět se ozvala vysílačka:
„Skočil! Vyskočil ven!“
Několik pater pod Cheryl se rozletělo okno a z něj vyletěl Chris. Stáhla ruce k trupu a předklonila se, aby ho dohnala. Prosvištěla kolem rozbitého okna, ve kterém postřehla admirála, v další vteřině se srazila s bratrem a začali rotovat. Během chaotického pádu rychle pospojovala karabiny obou brnění a roztáhla ruce i nohy. V okamžiku, kdy začali padat rovně, zatáhla za lanko a otevřela padák.
S dvojicí to škubnulo, když se padák rozevřel sotva padesát metrů nad zemí. Cheryl se pokusila pád zbrzdit, co nejvíce mohla a zároveň nenarazit do žádné okolní budovy. Prudce zatočila kolem rohu sousedního mrakodrapu a okamžik nato dopadli na cestu mezi auta. Udělali několik kotrmelců a hned jak zastavili, přeřízla Cheryl lanka padáku a odepnula Chrise ze své hrudi. Ten se už nadechoval k otázce, ale nebyl na ni čas. Aurora se rozběhla do budovy, u které přistáli a Chris běžel automaticky za ní.
V hale se rozhlédla a když uviděla dveře transportu skočila dovnitř. Její zadýchaný bratr po chvíli dorazil a jen pozoroval, jak se Cheryl hrabe v obvodech ovládacího panelu. Zpřeházela pár krystalů, přepojila několik drátů a stiskla transport.
Zhmotnili se na palubě Phoenixe a když Chris poznal, kde jsou, tak si sedl na zem a konečně se zeptal:
„Co se to tu do hajzlu děje?!“
„Teď ne. Za pár minut to vyřešíme.“
Skočila do křesla, zatím co Ish-ta pomáhal Davisovi z podlahy. Začala se soustředit, lodí se rozlehlo lehké hučení, ale žádné hyperprostorové okno se neotevřelo. Cheryl zvedla hlavu z opěrátka.
„Zaměřili nás... Pravděpodobně rozšířili rušičku hyperprostoru i na jejich vlastní motory... Na naši pozicí se stahují Alianční lodě, při nejmenším osm.“
Ish-ta se pohotově zorientoval.
„Ve strojovně je staré hyperprostorové jádro z Promethea, ale ještě ho zcela nepřipojili.“
„Tak se o to pokus, jinak je po nás!“
Ish-ta se přenesl ke strojovně a okamžitě se vrhnul na systémy. Cheryl se vydala na útěk a tvrdým manévrováním se vyhýbala střelbě Aliance. Blížili se k měsíci, když se do pronásledování vložila devátá loď. Victus odstartoval ze svého hangáru a přehradní palbou zablokoval ústupovou cestu. Phoenix byl nucen zastavit a Alianční lodě ho obklíčily. Motory měly k připojení daleko a možnosti docházely.
Z reproduktorů na můstku zaznělo:
„Tady major Longshore. Jménem Aliance vás vyzývám ke kapitulaci!“
Cheryl se chystala k odpovědi, když ji Chris předběhnul:
„Tady podplukovník Davis, žádám o uvolnění této lodi z blokády.“
„Chrisi?! Co tam sakra děláš?“
„To... to je na dlouho. Po všem čím jsme spolu prošli, mě jenom tak odstřelíš z orbity?“
„Tohle mi nedělej... Phoenix byl ukraden Zemí, je to nepřátelské plavidlo, jako takové musí být zničeno, nebo obsazeno.“
Chris se podíval na Cheryl, ta se začala soustředit a telepaticky mu dávala slova, co má říkat.
„Tady jde o víc, než o nějakou nicotnou válku. Pokud se odsud Phoenix nedostane, padne celá galaxie do područí Wraithů. Sám víš, že naše velení se přestalo zajímat o nějaká pravidla boje před hodně dlouhou dobou. Opravdu chceš takové lidi, aby ti veleli, když půjde o přežití naší civilizace?!“
Z druhé strany se neozývalo nic, krom statického šumu. Po chvíli kanál přeskočil z širokopásmového na uzavřený okruh a ozval se majorův hlas:
„Já i posádka s tebou souhlasíme... Vyražte pryč, pokryjeme váš ústup.“
Cheryl zvednutým palcem naznačila Chrisovi, že odvedl dobrou práci. Lehla si do křesla a Phoenixovy motory jasně zazářily. Alianční lodě okamžitě zahájily palbu vším, co měly. Victus vyrazil vpřed, svým tělem zakryl palebné pole a zatímco bodová obrana vyřešila rakety, jeho trup snesl zásahy plazmových děl. Několik řízených střel prošlo přes ochrannou síť a hnaly se za Phoenixem. Necelých sto metrů od lodi však explodovaly na silovém poli vytvořeném sondami z Victa. Ten srovnal rychlost s Phoenixem, přiblížil se k němu až se trupy téměř dotýkaly, z Asgardských věží na zádi vypálil salvu na plazmová děla nejbližší lodi a následně otevřel zelené hyperprostorové okno, do něhož vtáhnul i Phoenixe.
Cheryl vstala z křesla se slovy:
„Teď si můžeme promluvit.“

Wow, nečekané zvraty. Začínáš to dost rozjíždět a při počtu dílů co zbývá mám strach, že ta druhá řada nebude jen bonus, ale nutnost.

Všimněte si prosím, že můj odhad o přílišné specializaci alančních zbraní se potvrdil. Ta horší zpráva je, že je to první, u kterého se tak stalo a na dlouhou dobu zase i poslední

Nějak jsem se nedokázal zorientovat v části s předáváním krystalu - dostali ho, nebo ne?

To sum up: Great!