SG: Odkaz Phoenixe_15.12.2014 Thrandia

Tenhle víkend bude možná až v neděli, všechno závisí na korekci. Jakop má nějaké pochůzky, budete to muset vydržet

Tak moment, teď mi něco docvaklo.
Neříkal si, že už máš celou první serii sepsanou a po korekci, ne
Tak jak je možný, že to má teď na korekci jakop

Je po mojí korekci, tzn opravování a dopňování příběhových linek napříč povídkou Jakop to opravuje průběžně

Ach jo

1x10 : Stalo se, PART II

Země, Dragovo panství
17.3.2040, 12:03
Cheryl otevřela oči a natočila hlavu bokem. Za tónovanými skly se rýsoval sluneční kotouč v plné síle, ale místnost byla ponořena v osvěžujícím šeru a chladu. Když se podívala na druhou stranu, ležel na nočním stolku tác s jídlem a za ním seděl Drago se zavřenýma očima. Chvíli ho pozorovala a přemýšlela, jestli spí. Zhluboka se nadechla a cítila jak vzduch proudí do plic.
Když se soustředila na vdech, ucítila čtyři údery srdce místo dvou. Přiložila dlaň na levou stranu hrudi a ucítila pravidelně bijící srdce, pak přejela rukou napravo a ucítila to samé. Hlavou se ji mihla myšlenka:
„Co to sakra?!“
Vyskočila z postele, v půlce cesty do koupelny ze sebe sundala vršek pyžama a v koupelně i kalhoty. Nahá se postavila před zrcadlo a zkoumavě se podívala na své tělo. Vypadalo jinak... Pořád bylo stejné, ale přitom vypadalo jinak.
Přiblížila se k zrcadlu a z blízky zkoumala svůj obličej. Nebyla na něm jediná vráska, nikde žádná nerovnost a ani zbytek akné. Přejela si rukou vlasy, které nemyla už čtyři dny a jediný z nich nebyl polámaný nebo nevypadl. Když sjížděla pohledem z obličeje přes krk, všimnula si zbytku zaschlé krve.
Před očima ji problesklo několik vzpomínek, jak strážný prokousává její krk. Chytila se za hlavu a opřela o stěnu, aby udržela balanc.
V umyvadle namočila houbičku a setřela zbytky krve, hledajíce jakoukoliv stopu po zranění, ale nic nenašla. Rukou nahmatala první žebro pod pravým ňadrem a snažila se něco najít, ale neúspěšně. Jizva byla pryč a špatně srostlá kost taky. Prohlédla si ruce a dokonce jí dorostl i nehet na malíčku, který si strhla při útěku. Jizva na levém třísle byla zcela pryč, stejně tak na pravém lýtku a i poškozený břišní sval se zcela zahojil.
Otočila se zády k zrcadlu, do levé vzala druhé zrcátko, a pravou nadzvedla vlasy, aby si viděla na páteř. U krku, ani těsně nad zadečkem nebyla jediná stopa po operaci. Při otočce zpátky udělala ještě dřep a zatnula ruce v pěst. Ani v jednom kloubu nic nekřupnulo a svaly hrály dokonalou symfonii pod její alabastrovou kůží.
Chvíli na sebe nevěřícně zírala a pak se štípla do předloktí, ale neprobudila se. Za přivřenými dveřmi se ozval Dragův hlas:
„Jste v pořádku?“
„Jo!“ a pak si zamumlala sama pro sebe: „Až moc...“
Rychle na sebe natáhla kalhoty a rozhlédla se, kde nechala vršek. Až teď jí došlo, že ho zahodila v pokoji. Než stihla cokoliv říct, prostrčil Drago ruku škvírou ve dveřích a podával ji odhozený kus oblečení. Rychle jej na sebe oblékla a s červeným obličejem se vrátila do pokoje. Drago ji chvíli pozoroval, jak si sedá na kraj postele a pak spustil:
„Jak vám je?“
„Na to se teď vykašlete! Co se to se mnou sakra stalo?!“
„Zemřela jste...“
„To je jako všechno? Aha, tak o.k. to vysvětluje úplně všechno!“
„Nevím, co se s vámi stalo... Zjistili jsme jen, že máte druhé srdce, stejně jako my.“
„Proč nás vaší muži na Quattuoru napadli?!“
„Nutné zlo...“
„Jo aha, nutné zlo, jasně! Co se stalo s tím strážným?!“
„Na místě popraven a spálen... Trest za pokousání člověka je jasně daný. Důvod znáte z mých vzpomínek.“
Cheryl se zase před očima promítnulo několik scén a vybavilo se jí vše, co jí Drago ukázal. Bolest ji donutila zavřít oči a chytit se za čelo. Lord okamžitě vystartoval
„Je vám něco? Jste v pořádku?“
Pokynula rukou, že je vše v pořádku a položila zcela očividnou otázku:
„Proč ze mě není Wraith?“
„Náš lékařský tým se na to právě snaží přijít... Chtěl bych se vám omluvit jménem naší rasy, za to co vám bylo učiněno...“
„To mi teď moc nepomůže, že?! Dejte mi pokoj!“
Sjela z postele na podlahu, se zády opřenými o její bok a po tváři jí ztékaly proudy slz. Drago nemohl snést to utrpení v jejím obličeji, ale nemohl říct nic, čím by ji uklidnil. Vstal a velice tiše promluvil:
„Nechám vás o samotě. Kdyby jste cokoliv potřebovala, budu v pracovně.“
Cheryl nahmatala hrnek na podnosu a hodila ho po něm. Vyšel z místnosti, rozkázal, aby zatemnili okna na celém patře a odešel do své pracovny. Usadil se za stolem a dal se do čtení knihy, která zde ležela už druhý den. Strávil nad ní necelou půl hodinu, ale jeho klid přerušil doktor, který vrazil do místnosti a rozrušeně mával kusem papíru. Položil ho před Draga a spustil:
„Je to neuvěřitelné... Naprosto neuvěřitelné. Z Quattuoru mám její zdravotní záznamy a povedlo se mi získat i kopii dekódované DNA. Už její původní byla úžasná, téměř jako uměle vyrobená... Z otcovy strany jsem odhalil několik genů, které lidé běžně nemají.“
„A co se s ní stalo teď?“
„Když ji strážný kousnul, DNA se začala přepisovat. U běžného člověka by došlo k nalepení nových genů přímo na staré, což způsobuje mutaci ve Wraitha. Ale její šroubovice je dokonalý koktejl. Představte si ji jako dům. Když chcete přestavět spodní nosnou zeď, musíte rozebrat tu nad ní. Přesně to se stalo s její DNA. “Rozpadla“ se na kratší kousky a za pomocí genů Arino se zase spojila dohromady! Proto byla mrtvá, aby mohlo dojít k přestavbě... Následná regenerace ji přivedla k životu.“
Dveře do pracovny se pootevřely a ozval se Cherylin hlas:
„Surakieli?“
Oba muži se otočili a podívali se na ni. Drago pokynul rukou, ať je doktor nechá o samotě. Ten přikývnul a odešel. Vyzval ji ať si sedne, podíval se do její tváře a smutným hlasem odpověděl:
„Takhle mě nikdo neoslovil už deset tisíc let...“
„Omlouvám se, nechtěla jsem... Jak vám mám tedy říkat?“
„Za svůj život jsem nosil spoustu jmen... Sumerové mě nazývali Enlil, Egypťáné Aken, Indové Arya Samaj, v Evropě Vlad I., II., III., Dracul, Požírač duší... Mohl bych pokračovat hodně dlouho, ale jistě máte představu. Záleží jen na vás...“
„Hmmm... Tak třeba Hugh.“
Drago se usmál.
„Pokud na tom trváte...“
„Tak dobrá tedy. Hugh, můžeš mi říkat Cheryl.“
Sedl si proti ní a zkoumavě si ji prohlédl.
„Co ta náhlá změna?“
„Ty vzpomínky... Byly tak syrové, tak kruté, plné utrpení... Jak s tím můžete žít?“
„Nejsem člověk, máme rozdílnou psychiku... Většinu času jim prostě nevěnuji pozornost.“
Místností se rozprostřelo ticho, až Cheryl zase promluvila:
„Přišla jsem se omluvit... Nemůžete za to, co se mi stalo.“
„Jsem zodpovědný za mou rasu, alespoň za to, co z ní zbylo. Naprosto chápu vaše rozrušení.“
„Na tom nezáleží... Už víte, co se mi stalo?“
Její hlas byl zlomený, smutný. Drago položil svou ruku na její.
„Nemusíš se bát... Ten muž, který odešel, je lékař. Podle téhle zprávy jsi doslova dokonalá bytost.“
V jasném záblesku se vykreslila další vzpomínka. Viděla tři neurčité osoby a hlas, který opakoval: „Budeš v pořádku...“ Tentokrát ji už alespoň nedoprovázela bolest. Drago si ničeho nevšimnul a tak Cheryl pokračovala:
„Bytost? Jakože nejsem ani člověk, ani Arino?“
„Spíše oboje zároveň, než ani jedno... Není to důvod ke smutku. Jsi nesmrtelná, inteligentní, úžasná a nádherná mladá žena... Leda by jsi chtěla zestárnout a být ošklivá a hloupá. Potom by to mohl být problém.“
Cheryl se konečně usmála a Drago pokračoval:
„Prvotní šok bude velký, ale to zvládneš. Největší problém je, že se takhle nemůžeš vrátit...“
„Tím, že to zvládnu si zrovna moc jistá nejsem... A že se nemůžu vrátit vím od první vteřiny. Při první prohlídce by přišli na to, co ze mně je a skončila bych v nějaké laboratoři.“
„Pravděpodobně ano... Mám teď domluvenou schůzku, ale pokud by jsi chtěla vědět něco o Arino, támhle ta knihovna je plná svazků o naší rase. Jsou seřazené chronologicky. Psané posledním Antickým dialektem, pokud se nepletu, znáš ho.“
Cheryl přikývnula, z knihovny si vzala první dvě knihy a vrátila se do svého pokoje. Během pár hodin měla dočteno, byl to v podstatě souhrn vzniku Arino, předci, evoluce, prodlužování života a první objevení „speciálních vlastností.“
Chodila si pro jednu knížku za druhou, pomáhaly ji potlačit ten nepříjemný pocit, že není člověk. Když se prokousávala třicátou knihou, zvedla oči k oknu kde právě vycházelo slunce. Na chvíli se zarazila a otočila se k budíku. Četla sedmnáct hodin v kuse, celou noc ji ani nenapadlo rozsvítit lampičku.

18.3.2040, 5:49
Vstala z postele, oblékla se do bílých šatů, protože nic jiného v šatníku neměla a vyrazila z pokoje. Rozhlédla se po chodbě a na jednom konci viděla stát majordoma. Když k němu došla, uctivě se uklonil.
„Co si přejete slečno?“
„Kde bych našla lorda?“
Muž ukázal rukou na dveře u kterých stál
„Právě je uvnitř, ale nepřál si být rušen.“
Cheryl jej obešla a zaklepala na dveře, které se záhy otevřely a v nich stál Drago. Naznačil ji, že může vstoupit a zase za ní zavřel. V místnosti čekala hodně věcí, ale voliéru ne. Místo okna byl otvor, kterým mohli ptáci vylétat ven a na podlaze stál velký opelichaný orel se zlomeným křídlem. Lord na něj ukázal.
„Koupil jsem ho jako vejce, strávil semnou celý svůj život, tak jako s jinými pes... Teď umírá. Byl jsem s ním celou noc, aby zůstal klidný.“
Cheryl si orla zvědavě prohlížela, něco na něm ji přitahovalo. Drago jí nabídl ruku, pomohl ji po schůdcích dolů a dovedl ji k orlovi. Dřepnula si u něj a chvíli se dívali jeden druhému do očí. Pak zcela spontálně zvedla volnou ruku a pohladila jej po hlavě a krku.
Její mysl začaly zaplavovat nádherné výjevy přírody, obrovské výšky, poletování mezi mraky, střemhlavé pády k zemi a úžasný pocit svobody. Následovalo posedávání ve voliéře se zlomeným křídlem, bolest a nemožnost létat.
Zavřela oči, aby přemohla silné emoce, a její ruka se lehce sevřela kolem orlových zad. Pták se vyvrátil na bok a jeho peří ztratilo lesk. Poslední, co ucítila, byla úleva. Cheryl z něj sundala ruku a pohladila jeho nehybné tělo. Otočila se na Draga, který stále držel její ruku a špitla:
„Promiň, ale trpěl... ‘Přál‘ si to.“
Lord na ni nevěřícně zíral, pak se podíval na jejich spojené ruce a vydechl:
„Viděl jsem to samé jako ty... Jak jsi to udělala?“
Cheryl pokrčila rameny a Drago pokračoval.
„Tohle nedokáže žádný Arino. Nikdo z nás nikdy nedokázal vnímat zvířecí mysl. Nehledě na to, že při přebírání energie z jiného tvora se vždy jedná o traumatický zážitek, tedy až do teď.“
Znovu pokrčila rameny, postavila se a prohlédla si šaty, které byly ve spodní části zašpiněné od podlahy.
„Dost nepraktické oblečení...“
Drago ji stále zvědavě pozoroval a snažil se přijít s nějakým logickým vysvětlením. Když si všimnul jejího tázavého pohledu, probral se.
„Dej mi třicet minut, pojedeme nakupovat.“
Došla se převléct do dalších šatů a dočetla načatou knížku. Když se podívala na hodiny, měla ještě pět minut. Zašla tedy do pracovny, vrátila ji na místo a vytáhla vedlejší, Sbírku pohádek a pověstí. Zamkla dveře a došla do chodby v přízemí, kde čekal Drago.
Všimnul si jejího nejistého pohledu, když sledovala pruh světla, jenž přicházel oknem na dveřích. Natáhnul k ní ruku a Cheryl ji uchopila:
„Připravena?“
Aurora přikývla a udělala první krok ke dveřím. Když se její noha dostala do pruhu světla, ucítil Drago její sílící stisk. Čím blíž dveřím byli, tím větší část jejích nohou byla osvětlena a tím nepříjemnější to bylo. Zavřela oči, zhluboka se nadechla a otevřela dveře dokořán. Sluneční paprsky ji ozářily plnou silou a v prvních okamžicích se nemohla pohnout. Její ruka se třepala, jak pevně tiskla lordovu ruku.
Konečně přešel prvotní šok a vykročila ven. Pomalu otevřela oči a pohlédla na denní krajinu jako by ji viděla poprvé. Všechno hrálo neuvěřitelným množstvím barev a na vzdálenost kilometru rozpoznala ostré detaily. Hlasitě polkla, když došli do stínu garáže a z jejího hrdla se vydralo:
„To je jako sprcha vařící vodou...“
„Na to si rychle zvykneš.“
Nastoupili do limuzíny a řidič vyjel na nádvoří. Drago jí podal novou občanku s falešnými údaji a pod kůži vstřelil biometrický čip. Právě se z ní stal oficiální obyvatel planety Země...
Limuzína jela z kopce dolů, přes hlavní bránu a po táhlé cestě mezi loukami. Dorazili k hlavní silnici po níž dojeli do Dublinu, kde již čekal přistavený soukromý tryskáč. Řidič vystoupil, roztáhl velký černý deštník a otevřel Cheryl dveře. V jeho doprovodu došla až do letadla stále skrytá ve stínu. Než nastoupila, vystrčila ještě ruku do slunečních paprsků a chvíli ji tam podržela.
Letadlo rolovalo na dráhu a začalo nabírat rychlost potřebnou ke startu. Kola se zvednula z betonu a Cheryl otevřela knížku, kterou načala už v autě. Dočítala jednu z pověstí, když si všimnula Draga jdoucího k baru a zavolala na něj:
„Hugh, můžu poprosit o whiskey s ledem?“
„Samozřejmě... Vidím, že si začínáš zvykat na mé nové jméno.“ Nadhodil s úsměvem.
Odložila knihu na stolek, vzala do ruky skleničku, kterou ji podal a napila se.
„Jedna z těch pověstí vypráví o bojovníkovi, který je a není Arino. Zní mi to docela povědomě...“
„Ano, pamatuji si ji z dětství. Matka mi ji vyprávěla, když jsem zlobil. Strašlivý a mocný válečník. Arino a démon v jednom těle.“
„V pověsti stojí, že málem způsobil smrt všech Arino, ale v posledních okamžicích se ozvalo jeho svědomí.“
„Ano, to je to s čím mě strašila... Vždycky říkala: Pokud nepřestaneš zlobit, přijde si pro tebe Nitor.“
Cheryl se usmála, rodiče byli stejní v úplně všech časech a rasách.
„Ještě jsem se chtěla zeptat... Je tohle normální?“
Zvedla ruku, rozevřela pěst a po její dlani a prstech začaly klouzat modro-bílé plameny. V kabině se okamžitě ozval požární poplach a Cheryl zatřepala rukou, aby plameny zhasly, ale bez úspěchu. Rozhlédla se, strčila ruku do kbelíku v němž stála láhev šampaňského a nevině se usmála.
„Ne normální to opravdu není. Můžu jenom hádat, ale řekl bych, že se ozývají geny z matčiny strany. Jestli to není tajné... Jak jsi na to přišla?“
„Potřebovala jsem ohřát čaj a ono tohle...“ naznačila pohyb rukou, která ještě před chvílí hořela. Drago zakroutil s úsměvem hlavou.
„Neuvěřitelné. Máš ještě nějaké překvapivé objevy? Létání, proměňování věcí na zlato, dýchání pod vodou...?“
„Až na jeden, nebo dva dívčí problémy ne.“
Taktně se přestal vyptávat a nechal ji, ať pokračuje v četbě, která však netrvala moc dlouho. Pilot nahlásil, že jdou na přistání a po pár minutách rolovali k terminálu letiště Charlese de Gaula v Paříži.

10:11
Pronajatá limuzína je odvezla do centra města a zaparkovala v jedné z nadzemních garáží. Cheryl si nasadila sluneční brýle, vytáhla slunečník a vyrazila za Dragem, který se tady očividně vyznal.
Vodil ji po nejlepších buticích, jako Versace, Hermes, Saint Laurent a další. Z každého z nich si mohla odnést libovolné oblečení a Hugh ji pomáhal vybírat ty nejlépe padnoucí kostýmy, šaty, kalhoty, trička, košile... Při odchodu z obchodu jen vytáhl svou stříbřitou kreditní kartu bez jediné značky a pokračovali dál.
Na oběd ji vzal do podniku Taillevent, jenž má jednu z nejlepších kuchyní planety. Odpolední kávu si dali v restauraci s výhledem na královské zahrady. Vzal ji na Eifelovu věž a přes služební vchod do sklepů Louveru, kde jsou uskladněny originály těch nejcennějších děl. Raději se neptala, jak to dělá, ale rozhodně se s ním nenudila.
Když se v padajícím šeru procházeli uličkami staré Paříže, neustále ukazoval na různé budovy a vyprávěl jí o lidech, kteří tam žili v 17.století, kde stála jaká hospoda a proč Francoa neměl rád Gérarda. Příběhy byly tak ohromující, zábavné a neuvěřitelné, že prostě musely být pravdivé. Drago se podíval na temné nebe poseté hvězdami a poté na hodinky.
„Na let zpátky do Irska už je pozdě... Snad seženeme nějaký hotel na noc.“
Nasedli do auta, Hugh se naklonil k řidiči a cosi mu pošeptal. Limuzína zastavila před Four Seasons, kde jim, po Dragově přátelském rozhovoru s ředitelem, dali k dispozici prezidentské apartmá. Povečeřeli v místní restauraci a vyjeli výtahem až do nejvyššího patra, které patřilo celé jim.
Leželi spolu na gauči, za nimi bylo vidět noční Paříž a dívali se na televizi. Sledovali jakýsi dokument o Paříži. Pokaždé, když řekli něco špatně, házel Hugh popcorn na obrazovku a Cheryl se nemohla přestat smát. Po půlnoci se její oči zavíraly únavou a tiše vydechla:
„Jestli takhle svádíš všechny ženy, tak se ti to musí sakra prodražit...“
Chvíli na to usnula s hlavou na jeho hrudi. Opatrně ji zvedl a odnesl do jejího pokoje. Položil ji na postel, přikryl a chvíli pozoroval jak spí. Byl na odchodu, když uslyšel, jak sebou hází a mumlá cosi ze spaní. Rychle otevřela oči a špitla:
„Prosím, nechoď pryč...“
Vrátil se k ní, lehl si na druhou stranu postele a objal ji. Přitulila se k němu, zavřela oči a vnímala, jak ji konečky prstů hladí po šíji. Po chvíli usnula s klidným obličejem a pomalým rytmickým tlukotem srdcí. Hugh ji ještě hodinu sledoval jak spí, než konečně usnul také.

Poznámka autora: Vynikající podkreslující hudba pro poslední pasáž.

Kód: Vybrat vše

http://www.youtube.com/watch?v=Vo_0UXRY_rY

sgcatlantis: Díl by byl dříve, ale včera kino a v pátek jsem dělal řidiče rodičům, takže jsem korekci udělal až dnes

St0rm:

Toto je spoiler!!!:

Jsem zvědav, zda si někdo všimne toho drobného náznaku tajemství.

St0rm, jakop:
Díl pěknej, trochu moc romantickej na můj sci-fi žaludek, ale dobrý.
Nemůžu se dočkat III části.

P.S.: Nemůu si pomoct, ale v gramatice trochu přestřelujete.
Tahle je anglická a tady sme v čechách.

„Hughu (u), můžu poprosit o whiskey s ledem?“

sgcatlantis: Toho jsem si nevšiml, ale mě osobně se moc nelibí počešťování anglických jmen

Hezké, hezké. Nějak nevím, co jiného bych měl psát.

jakop: Náznaků na možná tajemství tam bylo několik, nevím, které máš na mysli... Když už to píšu, dloubnu si: jak to vypadá s tvojí povídkou?

To není počešťování, ale správné skloňování. V originále se to sice vyslovuje bez přípon, ale tady sme hold v čechách, a když to tam takhle nedáš, zní to pak hold blbě, no.

A kam by jsi zařadil skloňování, když ne do počešťování? Dokážeš si představit, že by jsi z pusy vypustil ten paskvil co jsi tu napsal? x) Skloňovat za každou cenu není vždycky správný postup, v případě tohohle jména tím tuplem...

nebo bys to mohl prostě číst Hjů... a máš to úplně jedno.. jinak díl perfektní od začátku až do konce.. škoda že to tak brzo skončilo.. a ty ženské problémy?? mohl bych hádat, ale radši si to nechám pro sebe a nechám se překvapit pokud to tam někde později zmíníš

No zmíněno to tam není, ale jeden taková ženský problémek mě napadl už když jsem viděl první sérii Heroes a nesmrtelnou roztleskávačku... Druhý tam vlastně zmíněn je, myslím

woowowoooooouuu ma pipka je ted dokonale měká a pružná jako když mi bylo 16 konečně zase pořádný klepáč . Vyregenerovali se jí taky odtokový kanálky na menstruaci ?

No popravdě jsi hodně blízko