SG: Odkaz Phoenixe_15.12.2014 Thrandia

tak pokud bude druha rada o cheryl-princezne kurevnici tak si za svim ne stojim, jedna xena uz tu byla a to jsem taky nemel rad. Jinak doufam ze si pod cheryl nepredstavujes svoji pritelkyni, nerad bych ji urazel

[Dragon]

tak když jsem jednou přihlašenej, tak jsem se taky zapojil do ankety... původně jsem z jistých důvodů chtěl dát ne - ty je znáš, jen nevím jestli ti dojdou - ale nakonec jsem dal tedy ano a to zas z jíních důvodů - ty bys měl znát taky - každopádně ehm ehm ehm budem se těšit

Má odpověs byla ano. Určitě piš dál a neboj se o čtenáře, protože tvé jméno je garance kvality

Tak to mi opravdu lichotí, až se červenám

Že máme ten svátek, tak si dáme nový díl už dnes (nebojte, o víkendový nepříjdete )
V tomhle díle se vracíme do minulých dvou týdnů a myslím, že se konečně dočkáte nějakých těch odpovědí.

1x09 : Stalo se, PART I
Žádný člověk - žádný problém.
J.V. Stalin

16.3.2040, 17:33
Dragovo panství
Ozvalo se lehké zaklepání na dveře, vešel lokaj v černém smokingu a uklonil se
„Madam, lord Drago vás teď příjme...“
„Lord kdo?“
„Vlastník tohoto zámku. Vhodné oblečení najdete v šatně, koupelna je za těmito dveřmi. Počkám před pokojem, než se převléknete.“ Už byl na odchodu, ve dveřích se však ještě otočil a varoval ji:
„Prosím, nepokoušejte se o útěk, je to zbytečné.“
Přikývnula na znamení souhlasu a počkala až se zavřou dveře. Sotva se klika zastavila v horní poloze, přiskočila k oknu, otevřela ho a chystala se vylézt po římse. Dostala ránu od silového pole, zaklela jako námořník, když padala na podlahu. Lokaj za dveřmi se pobaveně usmál.
Zvedla se z podlahy, došla se opláchnout do koupelny a v šatně našla jednoduché bílé šaty z hedvábí, stejné jako ty, které nosila Adria. Sundala pyžamo a oblékla si je na sebe. Když ramínka dosedly na své místo, měla pocit, jako by na sobě vůbec nic neměla. Šaty dokonaly padly a byly úžasně lehké.
Neměla k dispozici žádnou zbraň, ani kam ji schovat v tak upnutém oblečení, ale došla k závěru, že kdyby ji chtěl tenhle lord Drago ublížit, už by se tak stalo. Upravila si vlasy a vyšla z pokoje, kde se jí ujal lokaj a doprovodil ji do jídelny. Otevřel před ní dveře, vstoupil do místnosti jako první a oznámil její příchod:
„Slečna Cheryl Amanda Davis.“
Aurora se na něj zvědavě podívala, polovina jejich přátel nevěděla, že má druhé jméno. Od stolu vstal třicátník s uhlově černými vlasy a jeho tmavé oči si ji prohlédly od hlavy až k patě.
„Říkali mi, že jste krásná, ale ne takhle.“
„To si nechte pro sebe... Kdo mě převlékl do toho pyžama?“
„A temperamentní také... Když vás ke mně dopravili, převlékly vás služebné. Přece bychom vás nenechali spát v tom nepohodlném brnění.“
Na chvíli se odmlčel, aby nechal působit své osobní kouzlo a pak pokračoval:
„Přidáte se ke mě? Zrovna večeřím. Pro vás to bude spíše snídaně.“
Posadila se naproti lordovi a stále ho nespouštěla z očí. Sluha přistoupil, nalil jí čaj a položil před ní talíř s příborem. Jídla se ani nedotkla, jen se trochu napila čaje. Drago si nemohl nevšimnout jejího tvrdého pohledu, jenž na něj upírala a musel reagovat:
„Není potřeba se mne bát. Nic vám nehrozí... Nechal jsem vás sem dopravit, ještě jednou se omlouvám za nepříjemnosti, abychom si mohli promluvit. Jde o budoucnost vaší milované Aliance... a nejen její.“
„Co ode mne chcete?“
„Pomoc...“
„S?“
„Ve vedlejší galaxii se právě teď probouzí obrovské zlo, brzy jim dojde potrava a Mléčná Dráha je další na řadě...“
„Wraithi?“
Drago přikývnul a pokračoval:
„Galaxie musí být sjednocena, Společenství ani Aliance nemá dostatek sil, aby je zastavili.“
„To má být vtip? Mír se Společenstvím?!“
„I kdyby měl být jen dočasný, je za potřebí... Bohužel nemůžu prostě předstoupit před vůdce obou stran a navrhnout spojenectví. Je za potřebí je do něj navést, aby si mysleli, že je to jejich nápad.“
„Co to má společného se mnou? Proč jste si mě vůbec vybral? A v neposlední řadě... Kdo sakra jste?!“
„Máte přátele na vysoce postavených místech, můžete nám pomoct se s nimi spojit. To už částečně zodpovídá druhou otázku. Pak také proto, že jsem potkal vaše rodiče, oba byli velice úchvatní lidé. Pozoroval jsem vaši rasu velice dlouho a tak vím, že se tyto vlastností přenáší na potomky, i když si toho nemusí být vědomi.“
„Neodpověděl jste na mou poslední otázku... Kdo jste? A kde jste potkal mé rodiče? Vypadáte o pár let starší než já.“
„Byl jsem na Babylonu, když před třiceti lety křtili Excaliber.“
Když viděl její pohled, pokračoval:
„Patřím k rase Arino. Lanteané nás nazvali Arino Explatus chvíli po prvním kontaktu.“
„Lanteané? To myslíte Antiky?“
Dragovi začal zvonit mobil, podíval se na displej a poté zvedl oči zpět k Cheryl.
„Ano, myslím Antiky. Bohužel teď musím něco zařídit, mohla by jste počkat ve svém pokoji?“
Cheryl přikývla a lokaj ji vedl zpět do pokoje. Za druhým rohem mu položila ruku na rameno a praštila s ním o stěnu. Okamžitě po nárazu ztratil vědomí a sesunul se k zemi. Z jeho zadní kapsy vytáhla bezpečnostní kartu a vyrazila směrem, kde tušila východ. Chvíli bloudila prázdnými chodbami až narazila na zabezpečené dveře.
Přiložila kartu k čidlu a bylo slyšet, jak zámky povolují. Potlačila do nich a vstoupila do rozlehlé místnosti plné knih. Došla ke stolu, na kterém ležela otevřená hrubá kniha psaná zvláštním písmem. Chodbou se blížily kroky a Cheryl rychle zaběhla mezi regály. Do pracovny vešel Drago a s ním ještě jeden muž. Zastavili uprostřed místnosti a lord téměř řval:
„Neříkal jsem vám snad, že ho musíte ochránit za každou cenu?!!“
„Promiňte... Jejich plán byl dokonalý, nedokázali jsme je vycítit.“
„Omluva nás teď nezachrání... Nemám tušení, jak je teď donutíme spolupracovat...“
„Možná se k tomu ještě nedostal tisk, když to zachytíme včas, můžeme to hodit na někoho jiného!“
„Pojďte se mnou, musím si zavolat.“
Oba vyrazili z místnosti a zmizeli za rohem. Cheryl ještě chvíli počkala a překontrolovala místnost, jestli je opravdu sama. Nikde nebyla ani noha a tak vyrazila z pracovny opačným směrem než dvojice mužů. Narazila na točité schody po kterých seběhla do přízemí.
Vyběhla do chodby pod nimi a spatřila před sebou strážného, který k ní byl otočený zády. Rychle skočila do prvních dveří napravo, než si jí všimne. Trefila kuchyň, rozhlédla se po regálech a ze stojanu vytáhla delší nůž. Nařezala šaty u kolen a natrhnula je, aby mohla lépe pohybovat nohama.
Vystrčila hlavu ze dveří a bodyguarda nebylo nikde vidět, přeběhla tedy přes chodbu do další místnosti, kde otevřela okno. Opatrně zkusila, jestli v něm není silové pole a když test dopadl dobře, prolezla skrz. O parapet si sice strhnula nehet, ale byla venku. Už bylo šero, překontrolovala okolí a vyrazila přes mokrou travnatou plochu do budovy na druhé straně. Bohužel pro ni, se v hlavních dveřích objevil strážný, který ji poznal a vyrazil za ní.
Budova, do níž doběhla, byla garáž. Stálo v ní sedm aut a Aurora hned k jednomu přiskočila a zkusila otevřít dveře. V ten okamžik vrazil dovnitř strážný a skočil po ní. Předklonila se, chytila jednu jeho ruku, využila jeho vlastní pohybové energie a přehodila ho přes záda. Zvedla ze země nůž, který ji upadl a čekala, co bude strážný dělat.
Vyrazil proti ní a uchopil její rameno, Aurora druhou rukou rychle vyrazila proti němu a špičkou nože jej bodnula na vnitřní straně loktu. Muž syknul bolestí a praštil ji druhou rukou do břicha tak silně, že vyplivnula krev. Jeho zorničky se mu rozšířily a zavětřil. Znovu zaútočil, zastavil její nůž v půlce bodného pohybu, udeřil ji do zápěstí a její sevření rukojeti povolilo.
Nůž se zacinkáním dopadl na betonovou podlahu, strážný jí překroutil ruku a Cheryl se podlomila kolena. Odrazil druhou ruku, naklonil její hlavu na stranu a prokousnul jí krční tepnu. Aurořina víčka se zatřepala, její nádherné zelené oči ztratily jiskru, všechny svaly v těle přestaly poslouchat pod náporem paralizujícího jedu a ona se sesunula na zem se špičáky strážného zaraženými v krku.
Dveře do garáže se otevřely a dovnitř vběhli dva bodyguardi, hned za nimi i Drago. Strhnuli z ní strážného i když se snažil bránit a přirazili ho obrovskou silou k podlaze. Drago přiskočil k Cheryl, která se na studeném betonu třepala jako v epileptickém záchvatu, otočil se ke dveřím a zařval:
„Okamžitě sežeňte doktora!“
Než přiběhl lékař, snažil se Auroru udržet v klidu. Vší silou držel její spodní čelist, aby si neukousnula jazyk a půlkou těla ležel na jejím trupu. Doktor ji okamžitě vpravil do předloktí injekci a záchvat se během vteřin ztlumil. Dal se do zjišťování životních funkcí a Drago se mohl věnovat strážnému. Postavil se nad něj a se slovy:
„Moc dobře víš, jaký je trest za pokousání člověka.“
Sáhl jednomu z bodyguardů pod sako, vytáhl pistoli a prostřelil strážnému hlavu a obě srdce. Vrátil zbraň na místo a rozkázal ať mrtvolu spálí. Jeden ho chytil za nohy, druhý za ruce a vynesli jej do šera. Lord se otočil k lékaři, který zrovna vstával ze země se sklopenou hlavou.
„Je mi líto, ale zemřela...“
Dragův obličej se ustaraně stáhnul, jeho staletí chystaný plán dostal během jediného dne dva tvrdé zásahy. Přistoupil k její mrtvole, zvedl ji do náručí a odnesl nahoru do jejího pokoje. Nebylo to zrovna vyhovující místo pro uložení mrtvého těla, ale nejlepší, co bylo k dispozici, než zařídí její převoz na Quattuor. Položil ji na postel, jejíž bílé prostěradlo prosáklo krví z poskrvněných šatů. Sedl si do rohu místnosti a v naprostém tichu a prohlubující se tmě ji pozoroval, zatím co se snažil přijít na způsob, jak plán dokončit i přes nepřízeň osudu.

6:11
Oknem pronikaly první paprsky vycházejícího slunce a Drago seděl stále na tom samém místě bez pohnutí.
Nečekaně se postavil a došel k posteli, měl pocit, že něco zahlédl. Pozoroval její ruce a opravdu se mu to nezdálo, konečky prstů se lehce pohnuly. Chystal se vyrazit pro doktora, když se Cheryl s hlubokým nádechem prudce posadila a její hrudník se zvedl díky nově vdechnutému vzduchu.
Otočila se k oknu a poskočila, jako by se leknula, zakryla si obličej a převalila se z postele do jejího stínu. Místo doktora přiskočil Drago k oknům a ztmavil sklo. Pokoj se ponořil do šera a Cheryl se pomalu vrátila na postel, kde si lehla a vysílením usnula. Poslední co cítila, než vše zakryla tma, byl zvláštní rytmus v její hrudi.
Několik minut stál nad postelí a snažil se pochopit, co se právě stalo. Když se konečně pohnul, vyrazil z místnosti sehnat doktora. Během chvilky byli zpátky a na lékařově tváři se objevil stejně užaslý výraz. Nevěřícně vykoktal:
„Ja- Jak to, že z ní není Wraith?!“
„To se ptáte mě? Vy jste tady odborník!“
Sedl si na postel a přiložil stetoskop na její hruď. Chvíli poslouchal a pak se otočil k Dragovi:
„Má dvě srdce! Vyrostlo ji druhé srdce...“
„To chcete říct, že je z ní Arino?“
„To se neodvažuji tvrdit... Musím udělat víc testů, ale jedno si můžeme ověřit okamžitě.“
Natáhl ruku k jejímu krku a strhnul tlakový obvaz, který měla připevněný na pokousaném krku. Setřel zaschlou krev a odhalil neporušenou kůži. Pak vytáhl injekční stříkačku a odebral vzorek krve.
„Vezmu ji do laboratoře a pokusím se sehnat její zdravotní kartu.“
Drago přikývnul, přitáhl si židli k posteli a nechal zavolat majordoma. Když se dostavil, dostal prostý rozkaz:
„Zrušte všechny dnešní schůzky, nejsem k dispozici.“
Jeho podřízený přikývnul a zavřel za sebou dveře. Drago seděl vedle ní a nehodlal opustit pokoj, dokud se neprobudí. Cheryl částečně otevřela oči a promluvila velice unaveným hlasem:
„...Co se stalo?“
„Na tom teď nezáleží... Ale chtěla jsi vědět, kdo jsem, teď ti to můžu ukázat.“
Chytil ji za ruku a zavřel oči, zatímco Cheryl zase usnula. V její hlavě se začaly objevovat vzpomínky, které nebyly její, vzpomínky na doby dávno minulé.

Kdesi v galaxii Pegassus, devět tisíc let před naším letopočtem
Stála na poli nedaleko rozsáhlého města a nad její hlavou se vznášela obrovská loď. Ve středu trupu se otevřela vrata, k povrchu sjela obrovská verze kruhů a přenesla zbrusu novou hvězdnou bránu. Chvíli poté loď zažehnula motory a líně se vydala nad mraky.
K záhadnému kruhu se začali scházet lidé z okolí a po půl hodině dorazila policie, možná to byla armáda a vytvořila bezpečnostní perimetr. Čtyřicet osm hodin se nic nedělo a zpráva o záhadném kruhu se šířila planetou jako požár. Z dalších dvou kolonií došly zprávy, že přibližné ve stejný čas se u nich odehrála identická záležitost.
Když začal zájem o bránu chladnout, její vnitřní kruh se roztočil. Zastavoval na rozdílných symbolech a útvary na obvodu se rozsvěcely. Při zapadnutí sedmého zámku se vyvalil vír nestabilních částic a okolí ozářil horizont událostí. Po pár okamžicích proletěla skrz malá černá koule a začala skenovat okolí. Nikdo se ani nepohnul a čekal na záminku ke střelbě. Objekt se párkrát otočil kolem brány a vyrazil někam do polí, načež se horizont rozplynul.
Vzpomínky se posunuly kousek kupředu a ozval se Dragův hlas:
„Čtrnáct dní se nic nestalo, až se záhadný kruh aktivoval znovu. Tentokrát přišly živé formy života. Bylo to poprvé, co naše rasa narazila na jinou vyspělou civilizaci. Nejvíce zarážející bylo, že vypadali jako my.“
Vzpomínky se přesunuly na Atlantis a do laboratoří, Drago pokračoval:
„Pojmenovali jsme je Lantiané, podle hlavního města jejich říše. Byla to moudrá a starodávná rasa, toužili po vědomostech a stále je hnala neukojitelná touha vědět víc. Studovali náš druh, jak sami říkali, byli jsme jedineční. Zajímala je každá podrobnost, ať už šlo o naše regenerační schopnosti, nebo sociální vývoj.
Naše planeta byla tmavá, slunce ji ozařovalo jen jednu desetinu roku, zbytek času byla v zákrytu s druhou planetou. V důsledku jsme přizpůsobeni na život ve tmě, naše smysly jsou ostřejší. Pojmenovali nás Arino Explatus, temnější než noc. I teď, po tak dlouhé době, se v noci cítím lépe...“
„Po pár letech jsme byli označeni za důvěryhodné a mohli jsme za pomoci hvězdné brány cestovat po celé galaxii, navštěvovat cizí planety a obchodovat.
Lanteané, ostatně jako každá rasa, která časem umírá, toužili po klíči k našim regeneračním schopnostem. Sám jsem byl mezi dobrovolníky, žil jsem s největšími vědci galaxie v tom nejúžasnějším městě... Atlantis. Uplynulo mnoho let, vědci provádějící výzkum byli dvakrát nahrazeni mladšími, protože jejich předchůdci již byli příliš staří a odcházeli na odpočinek.“
Ve vzpomínkách se zjevilo terárium plné třicet centimetrů velkých brouků s pevným exoskeletonem.
„Třetí generaci se konečně podařilo naši komplexní DNA vložit do brouka. Jedinec přežil a při zranění vykazoval stejné regenerační vlastnosti jako my. Výzkum byl z bezpečnostních důvodů přesunut na Iracus. Nás už nebylo za potřebí a tak jsme mohli nerušeně pokračovat ve studiích. Byli to naši vědci, kdo vylepšili mentální rozhraní řídících křesel, naši inženýři pomáhali postavit i lodě třídy Aurora. V původním návrhu měla organický pancíř, ale nakonec byl použit někým jiným...“
Vzpomínky se opět přesunuly, každou chvíli se objevovaly další, ale všechny ukazovaly vyspělá města, rozlehlé infrastruktury a všemožné druhy životních forem.
„Galaktické impérium rostlo na základech položených Antiky. Porozumnění, úcta, rozum a až v poslední řadě síla... Ale jako všechny velké a úžasné věci, i toto společenství čekal nevyhnutelný pád. Bylo to již osm set let, co jsme navázali kontakt s Lanteany. Naše rasa se promísila s lidmi i Antiky a měli potomky, kteří měli své potomky. S každou takovouto generací byli Arino... Jak to říct? Blíže ke zvířeti... Regenerační schopnosti slábly a pudy začaly převládat nad rozumem. Jeden z těchto míšenců zabil dva mladíky a třetího pokousal.“
Cheryl jasně viděla mladého muže ležícího na nemocničním lůžku. Jeho rána byla zanícená a žíly na rukou začínaly zelenat. Během hodin z něj bylo monstrum, které se snažilo nakrmit na všem živém v dosahu.
„Takovéto mutace se začaly objevovat po celé galaxii, byly pojmenovány Wraith (duch/ přízrak- poznámka autora), protože byli jen směšným odrazem naší rasy. Ostatní národy a rasy začaly Arino vytlačovat ze svých řad, vyháněli je do ghet, nebo zcela mimo planety. Báli se nás, ale již bylo pozdě. Na Irakusu došlo k nehodě a brouci unikli do volné přírody. Během dne se po planetě pohybovala tisícovka Wraithů, za týden jich byly milióny. Většina infikovaných žen umírala, ale těch pár, které přežily, se proměnily v jejich královny. Z ojedinělých případů se stala epidemie šířící se napříč galaxií a Antici byli nuceni jednat...“
Na oběžné dráze Irakusu se nacházelo na pět set lodí třídy Aurora a bombardovaly povrch drony a paprsky.
„Celá jejich válečná flotila byla vyslána vyhladit planetu s největším počtem Wraithů. Ostatní rasy pokládaly Wraithy za pokus Arino o nadvládu nad společenstvím a rozhodli se jednat za zády Lanteanů. Spojená flotila napadla naše planety a během čtyřiadvaceti hodin vyhladila všechny Arino na domovských planetách i v ghetech.“
V zasedací místnosti Atlantis stálo několik Arino a v jejich čele Cheryl poznala Draga, jeden z Antiků zrovna promluvil ukazujíce na něj:
„Surakiel má pravdu, nemůžeme nechat ostatní bez trestu! Vždyť spáchali genocidu na našem spojenci!“
Jeden z členů rady odpověděl:
„Budou potrestáni hned jak...“
Přerušil ho muž, který vběhl do místnosti a vykřikl:
„Flotila, která vyhladila planety Arino bojuje sama se sebou!“
Na hologramu uprostřed místnosti bylo vidět, jak po sobě stovky lodí střílí, neexistoval žádný řád, všichni pálili po všech.
„Podle zachyceného audia jsou posádky lodí nakaženy Wraithy...“
Obraz hologramu se obnovil, když senzory zachytily hyperprostorová okna a k boji se přiblížilo šedesát lodí, každá větší než samotná Atlantis. Díky telepatii Wraithi věděli, které lodě jsou pod jejich kontrolou a okamžitě začali likvidovat ostatní. Drago pokračoval ve výprávění:
„Flotila spojenců byla rozprášena během hodiny a začala válka o Pegassus. Antici vrhnuli všechny své prostředky do výroby nových lodí a vývoje zbraní. Avšak jak ztráceli další a další planety a jejich síla klesala, uchylovali se k zoufalým pokusům. Vytvořili replikátory, kteří by byli dokonalou zbraní, kdyby se nevzbouřili. Následovaly další a další marné pokusy o výrobu dokonalé zbraně... Tou poslední byl projekt Arcturus, který zničil celou planetu a vyhladil deset miliard obyvatel.
Lanteané se rozhodli k evakuaci a stahovali všechny přeživší na Atlantis. Poslední výspa jejich civilizace odolávala obléhání mnoho let, ale válku již nemohli vyhrát. V prvním dni, kdy Wraithové zahájili útok na město, ztratili stovku satelitů a poslední dvě stovky Auror. Wraithské síly však stále rostly, až nebylo jiného východiska. Poslední Lanteané se evakuovali bránou na Zem a spolu s nimi i my, poslední zástupci Arino ve vesmíru.“
Vzpomínky ukázaly Zemi před deseti tisíci lety, tvrdou nehostinnou planetu, na níž ještě neexistovala jediná stopa po civilizaci.
„Antici se časem dokázali povznést na vyšší úroveň existence, poslední z nich nám nabídli pomoc s procesem, ale jednohlasně jsme se shodli a pomocnou ruku odmítli. Věděli jsme, že Wraithové se jednou dostanou i do této galaxie a přísahali jsme, že ji nenecháme padnout jako Pegasus!“
Vzpomínky ukazovaly vývoj civilizace, na kterém měli Arino velký podíl, hlavně v jejím urychlení. Poté, co byli goa’uldé vyhnáni, rozhořel se plamínek naděje, malá jiskřička v temnotách vesmíru.
„V pozemšťanech jsme viděli tu samou touhu po poznání, jakou měli Lanteané a naše pomocná ruka je vedla skrz následující století. Kolem desátého století málem došlo k zopakování historie, když jeden z nás utajil dítě, jenž měl s člověkem. Napříč Rumunskem se začaly šířit fámy o upírech a přízracích. Museli jsme zasáhnout... Lovili jsme nakažené a zmutované, kteří byli napichování na kůly, aby z nich vytekla poslední kapka krve, jinak by se za pomoci jiného infikovaného mohli vrátit k životu... Do teď je celá záležitost považovaná za rozmar hraběte Drákuly, ale šlo o zastavení epidemie...“
Cheryl pozorovala loď, jak vystupuje z hyperptostoru nad Zemí a bojuje s ha’taky.
„Na poslední chvíli dorazil Phoenix a zachránil planetu před vyhlazením. Pro nás byl vynikající zprávou, přinesl nevídanou sílu. Následně vybudovaná Alianční flotila byla ještě lepší novinkou, než Phoenix. Ale jako se stalo dříve Antikům... Vše velké a krásné jednou dojde na svůj konec. Země chtěla víc, byla chamtivá a díky tomu, že se z ní stala diktatura, jsme nemohli zmanipulovat systém v náš prospěch, ve prospěch míru. Od té doby to šlo z kopce a s každým dalším rokem války jsou obě strany slabší a slabší... Brzy přijde okamžik, kdy budou muset stát spolu, nebo padnout odděleně a obávám se, že ke spojenectví je teď již nic nedonutí...“
Vše pohltila tma a Cheryl mohla spokojeně usnout.
Mezitím sledovala polovina planety speciální zprávy
Včera v noci byl zavražděn vrchní velitel ozbrojených sil Společenství. Jeho dům byl zaminován, exploze zabila celou rodinu krom něj, protože se právě nacházel na neplánované večeři. Když dorazil k domu, byl zastřelen mužem v masce. Všechny důkazy směřují na komando Aliance a v blízkých hodinách se očekává, že se k útoku veřejně přiznají...

tak zda sa ze som nejake teorie predsa len trafil , ďalej si už ale netrúfam tipovať...

vynikajúco odhalený hlavný príbeh (teda aspon myslim ze je to hlavny)
a už sa teším na ďalšie diely

Overlord: To nevadí, otázky byly zodpovězeny. Teď už jen jak půjde příběh dopředu, ale otázky jsou hotové.

Storm: Musím tě pochválit. Vinou dnešního svátku mám celý den pocit, že je víkend a nový díl mi opravdu chyběl. Skvělý nápad dát ho dnes.

Díl byl velice zajímavý, dobře napsaný, celou dobu jsem se bavil. Ale zároveň jsem se celou dobu nemohl zbavit dojmu, že většinu psal(nebo vymýšlel) Dragon. Tím tě nechci nařknout z plagiátorství nebo tak něčeho, ale ten styl "vzít všechno od základů" (tím mám namysli vrátit se o x tisíc let do minulosti a ukázat nám něco důležitého) je prostě jak od něj.
Moje "teorie":
Ukazuje se, jak je Phoenix důležitý. Minule jsme diskutovali, jestli Wraithové vylepšili lodě, já bych řekl že nikoliv. Jen se Aliance a Společenství tak moc přespecializovali na sebe, že v podstatě univerzální asgardské paprsky(nyní právě už jen na Phoenixovi) vymizely. Aliance i Společenství mají sice hezké a pokročilé zbraně, ovšem s minimálním účinkem proti wraithskému pancíři.

Snail: No jsem rád, že i tobě se to líbí. Tenhle příběh je mnohem lepší, než byly první představy, který se mnou St0rm probíral. Tam měl být hlavní postavou Chris, ale nakonec došlo k překopání a přestavbě do nynější podoby.

Tak tady ta cesta do minulosti byla tak nějak potřeba kdybych vám na hlavu hodil nějakou novou rasu, řekl že z ní vznikli Wraithi a že byli cool, tak bych si mohl říkat SG scénárista.

St0rm: A to nevědí všechno

Díl fajn... konečně jsme se něco novýho dozvěděli.. jen tak dál, jsem zvědavej na pokračování..
Jen detail, v nadpisu epizody máš 1x10...

Nadpis opraven a pokračování bude už v sobotu, takže ani nemusíš být zvědavý dlouho

[Patas25]

Ach jo... Storme, proč mi tohle děláš. Sem se to dočetl až těsně před dvanáctou a vstával jsem v pět. Hotová vražda. Kdybys neměl tak kvalitní povídku, tak bych se aji trochu vyspal...

Tak promiň no, začnu psát horší povídky

Co takhle další díl
Obvykle tu je už po ránu