Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Díl se odehrává dva týdny po událostech minulého
1x07 : Pohřeb
7.4.2040, 11:48
Quattuor, hřbitov
Cestička sypaná bílými kamínky byla obklopena krátce sečenou zelenou trávou, na které stáli lidé v černém. Do oblázků se v pravidelném rytmu zarážely černé podpatky vojáků nesoucích dubovou rakev. Všude vládlo naprosté ticho, nebylo slyšet ptačí zpěv, ani vítr ve stromech.
V pochmurné atmosféře došli vojáci k hrobu, do něhož spustili své břemeno. Zasalutovali, když leštěná rakev sjížděla do hlubin a mezi hosty se začalo ozývat mnohočetné vzlykání. Dvojstup důstojníků, pod velením Christophera, namířila do vzduchu své pušky a ticho bylo přerušeno třemi salvami v pravidelném intervalu.
Nad hřbitovem proletěla letka stařičkých třistatrojek a kousek za nimi poslední exemplář Excaliberu. Pomalu, v malé výšce přelétával nad hřbitovem a na několik desítek vteřin zastínil slunce, které se svým jasen vysmívalo tak smutné události. Hosté zvedli své oči k lodi, na jejímž břiše stálo obrovskými písmeny Jack O‘Neill.
Všechny části armády i civilní vlády se přišly rozloučit s jedním z největších hrdinů tohoto mladého národa. Přítomní začali směřovat k rakvi, kde se naposledy s generálem rozloučili a se slovy upřímnou soustrast, podávali ruce pozůstalým. Následně pokračovali k cestě, odkud je odvážela černá auta. Mezi posledními přistoupil k hrobu T’ealc s Bra‘tacem. Zadívali se na rakev a Bra’tac svým moudrým hlasem pronesl:
„Spi dobře, O’Neille z Minessoty.“
Následován Te’alcem:
„Mocný bojovník jako ty, si zasloužil padnout v boji...“
Načež se oba uklonili a v tichosti odešli.
Všichni hosté již byli pryč, Sam před chvílí odvedl Emmu do auta a odvezl ji domů. U hrobu zůstal osamocený Christopher a vytrvale zíral na náhrobní kámen, na němž stálo:
„Jonathan O’Neill“
„narozen 20.10.1952, zemřel 18.3.2040“
„Šlo by to i líp...“
Za jeho zády se ozval smutný dívčí hlas:
„Alespoň to bral s humorem...“
Chris stále zadumaně pozoroval čerstvou hlínu, nad niž se tyčil náhrobek. Jako ztracený v hlubinách nepřítomně odpověděl:
„Měl ten výrok v závěti... Nikoho z nás by to nenapadlo... Propásla jste obřad, před pěti minutami všichni odešli.“
„Já vím ty trdlo... Stála jsem támhle pod stromem.“
Christopher se konečně probral a otočil se. Když uviděl svou sestru, okamžitě ji objal. Míchalo se v něm tolik pocitů, že přesně nevěděl proč... Smutek ze ztráty Jacka, radost, že je Cheryl v pořádku, nebo snad potřeba někoho blízkého? Vždyť je to jedno... hlavní je, že ji měl u sebe.
Po několika minutách slz a vzájemného objímání se od ní konečně odtáhl a celou si ji prohlédl.
„Co se ti proboha stalo? Tři týdny po tobě nebylo ani stopy... Na vašem velitelství mi jenom řekli, že jsi nezvěstná a na víc nemám prověření! Ani admirál Thompson se nedokázal dostat skrz...“
Cheryl se na něj smutně podívala a pohladila jej po tváři.
„A nezvěstná zůstanu... Nikdo neví, že jsem v pořádku a tak to i zůstane.“
„Cože? O čem to mluvíš?! Kde jsi byla?“
„Odhalovala jsem nové horizonty, létala s orly... jsem světlo, jsem tma... Jsem zakázané ovoce...“
Chris na ni vyjeveně zíral a nevěděl co říct, znovu ho pohladila a zašeptala:
„Sbohem Chrisi... Ještě se uvidíme, než bude konec.“
Načež vyrazila k cestě. Christopher nevěděl proč, ale její slova ho rozesmutněla víc, než pohřeb samotný. Do očí se mu nahrnuly slzy a musel si je protřít dlaněmi. Když zvedl oči, nebylo po jeho sestře ani stopy...
12:18
Woo, centrála Speciálních operací
„Pane máme stopu! Jedna z kamer za plotem hřbitova zachytila osobu podobnou Auroře.“
Generál Levi se otočil od nástěnné mapy k obrazovce, na níž bylo v dálce pod stromem vidět mladou ženu v doprovodu vysokého muže. Rozpoznávací software porovnával všechny klíčové body těla, až konečně potvrdil, že je to opravdu ona. Všichni se podívali na generála, ačkoliv věděli, co rozkáže.
„Stále ji sledujte! Spojte mě s policejním velitelstvím Magnupolis a okamžitě aktivujte Black Knights!“
Zatím, co se rytíři v lehkých brněních hnali ke své transportní lodi, zařizoval Levi povolení pro jeho muže a podporu od policejních složek. EVAC odstartoval z letištní plochy fort Davis a okamžitě začal opouštět atmosféru měsíce. Až při sestupu na planetu se ozval generál s oznámením, že mají povolení k zásahu.
Loď se otřásala, když se hnala k povrchu a členové komanda řešili taktický postup. Přistáli na travnaté ploše hned za zdí hřbitova a vběhli dovnitř. V dálce se již ozývaly policejní sirény, když doběhli k čerstvému hrobu, nad kterým ještě pořád stál Christopher. Thunder ho chytil, lehce jím zatřásl ať si získá jeho pozornost a spustil:
„Kde je? Viděl jste Cheryl?“
Davis zmateně přikývnul a ukázal rukou ve směru, kde jeho sestra zmizela.
„Ještě před minutou tady byla...“
Trojice se okamžitě rozběhla daným směrem a kličkovala mezi náhrobky. Přeběhli několik asfaltových cest a u kraje hřbitova přeskočili zeď. Naskytnul se jim pohled na černovlasého muže, který čtyřicet metrů od nich zatlačil Cheryl do auta a zabouchnul za ní dveře. V tom si všiml Black Knights, přešel na místo řidiče a rozjel se pryč.
Cherylin Aston Martin uháněl po cestě a v zatáčce ladným smykem objel dvě policejní auta, která se okamžitě dala do pronásledování. Thunder přiskočil k prvnímu autu, které vypadalo rychle, vybil okýnko a všichni tři nasedli. Po lehkém přecrackování ovládacího systému se taktéž rozjeli za únoscem.
Z jednoduchého pronásledování se vyklubal celoměstský lov na zločince. Bezpečnostní kamery stopovaly každý krok Vintage, polovina cest byla uzavřena zátarasy a přímo za únoscem viselo několik policejních aut a dotahující Black Knights.
Aston Martin uháněl několika proudovými ulicemi mezi mrakodrapy a v obrovské rychlosti kličkoval mezi ostatními auty. Jeho motor spokojeně předl, když mohl předvést to, k čemu byl postaven.
Na jedné křižovatce se k pronásledování připojilo další policejní auto, které však vjelo únosci přímo do cesty. Ten dupnul na brzdy, nechal za sebou deset metrů dlouhou brzdnou dráhu, škubnul volantem a podřadil na pětku. Při tak brutálním zpomalení motor zařval a auto vystřelilo pryč.
Situace se vyvíjela ve prospěch pronásledovatelů. Měli celé město pod kontrolou a tlačili Astona přesně tam, kam chtěli. Celou situaci již sledovalo několik zpravodajství a nad městem poletovaly vrtulníky. Okénko spolujezdce se rozbilo, když dostalo zevnitř zásah a hned nato se z něj začala soukat Cheryl.
Reportérka v jednom z vrtulníků právě vzrušeně komentovala:
„... právě tady máme nečekaný vývoj. Unesená žena se pokouší o útěk přes okénko z auta, které jede přes dvě stě kilometrů v hodině! NE! Změna!... Co to dělá?! Vypadá to, že něco vytahuje zpoza pasu.“
Cheryl byla vykloněná z okna, seděla na dveřích a vytáhnula dvě pistole. První tři vypálené kulky trefily blatník jednoho policejního auta a prošly skrz. Pneumatika explodovala, řidič ztratil kontrolu a v prudkém smyku se několikrát přetočil přes střechu. Ostatní se havarujícímu vozu vyhnuli a pokračovali v pronásledování.
Muži zákona nejprve nevěděli jak reagovat, ale jejich rozkaz přišel záhy... Střílet na auto. Aston Martin vytočil devadesáti stupňovou zatáčku přes ruční brzdu a Cheryl v prudkém manévru zasáhla další policejní auto, které se srazilo s hned vedle jedoucím vozem a následně se oba rozbily o strom.
Měli teď namířeno přímo do tunelu, k jehož vjezdu to bylo necelého půl kilometru. Policie ostřelovala auto a snažila se trefit pneumatiku, nebo jinou důležitou část, ale zatím se jim to nedařilo. Aurora přebila a znovu se vyklonila z okénka. První auto byl modrý sporťák v němž seděli Black Knights. Bez váhání na ně zahájila palbu a dva z nich ji opětovali. Kulky narážely do obou aut, až se z pod kapoty modrého stroje ozval nepříjemný kovový zvuk a auto rytířů okamžitě ztratilo rychlost.
Když se Ventage prohnal jícnem tunelu, vystřílela zásobníky do dvou osobních aut, které předjeli. Řidiči ztratili kontrolu nad vozy a následně se srazily. Nehoda způsobila hromadnou srážku a zablokovala ústí tunelu. Vrtulníky se přehnaly přes kopec na druhou stranu a čekaly, až vyrazí ven. Z ústí tunelu vystřelil Aston Martin, řidič ztratil kontrolu, projel svodidly a v protisměru se srazil s kamionem. Náraz jej odhodil pod další a ten s ním mrštil mimo silnici. Kameraman zaostřil na kouli pokrouceného kovu v příkopě, která vzdáleně připomínala auto.
Generál, který spolu s centrálou pozoroval všechny přenosy, sklopil smutně hlavu.
„Stáhněte naše muže zpátky na základnu, požádejte o vydání těl a sežeňte mi číslo na jejího bratra...“
Chris byl zrovna na cestě ze hřbitova, když mu zazvonil mobil. Zapnul hlasitý odposlech a ozval se hlas generála Leviho:
„Christopher Davis?“
„Ano... S kým mluvím?“
„Generál Levi, velitel speciálních jednotek.Je mi líto, že vám to musím říct takhle a ještě, když jste právě pochoval otce.Vaše sestra je...“
V centrále někdo vykřikl a na poslední chvíli zastavil generálův telefonát.
„Pane, tomu nebudete věřit... , ale máme to potvrzené.“
Na obrazovce vyjely záběry bezpečnostních kamer u terminálu s hvězdnou bránou. Cheryl i se svým mužským doprovodem právě mizela spolu s dalšími cestujícími v horizontu brány.
Levi chvíli stál jako přimražený, poté dokončil telefonát:
„...je v pořádku. Na shledanou.“
A pak začal vydávat rozkazy:
„Zastavte přepravu bránou na celém území. Hned! A ať se Black Knights přezbrojí... Půjdou po nich.“
EVAC vyzvedl rytíře před tunelem a vyrazil k terminálu. Za letu se trojice převlékla do středního brnění a hned po přistání napochodovali k ovládacímu panelu, kde už obsluha vytáčela poslední zadanou adresu. Za všeobecného zájmu okolních lidí prošli skrz a v téměř stejné hale jako na Quattuoru začali hledat Auroru. Rychle k nim přiběhl šéf ochranky, který už byl o všem informován a oznámil jim, že než se k nim dostaly rozkazy o zastavení provozu, prošla hledaná dvojice na další planetu.
Thunder okamžitě rozkázal vytočení adresy a sotva se horizont ustálil, prošli skrz. Objevili se na planetě, kde žádná hala nebyla. Brána stála na travnaté ploše uprostřed malé vesnice a stranou od ovládacího panelu byla jen malá strážní budova. Rytíři do ní napochodovali a ověřili si, že hledaní jsou stále na planetě. Za pomoci desítky strážných začali prohledávat městečko a po pár minutách se od brány ozvalo hlášení:
„Jsou tady. Jsou ...“
Black knights během pár vteřin doběhli k bráně. Kousek před ovládacím panelem ležela stráž v bezvědomí a u něj stála Aurora se svým doprovodem. Thunder vytáhl zbraň a z deseti metrů namířil na muže. Cheryl se však postavila přímo před něj a nehodlala se hnout. Chvíli tam stáli v naprostém tichu. Black Knights nechápali, co se děje, Aurora stále nehybná, muž za ní byl očividně zvědavý na další vývoj a ze všech stran se sbíhali ostatní strážní.
Jeden z nich byl za obrubou brány, vytáhl zbraň a pokusil se muže zneškodnit, měl lepší úhel, než Thunder. Od stěn domů se odrazil zvuk výstřelu, ale vůbec nic se nestalo, kulka ztratila všechnu kinetickou energii a s lehkým klepnutím dopadla do trávy. Aurora se otočila směrem ke střelci s chladným, varovným pohledem a hned poté promluvila na rytíře:
„Odcházíme. Doporučuji vám jít stranou...“
Rain zakroutil hlavou.
„Madam, víte, že vás nemůžeme nechat odejít.“
„Nechci vám ublížit, ale pokud se nás pokusíte zastavit...“
Muž přistoupil k ovládacímu panelu a stiskl první znak. V ten samý okamžik se na něj vrhnuli Black Knights, strážní si drželi uctivý odstup. Aurora se jim postavila do cesty a bylo vidět, že všichni zúčastnění váhají s první ránou. Když však zapadl druhý zámek, šla slušnost stranou. Thunder se ji pokusil zaměstnat, zatímco Storm a Rain zastaví zadávání.
Chytil její za rameno a pokusil se o kravatu, ale Cheryl se mu z pod ruky vytáhla jako had, otočila se kolem něj, ostrým záklonem se vyhnula jeho druhé ruce a prudce jej udeřila do ramene. Brnění prasklo a Thunder nechápavě vyvalil oči. Bylo vidět, jak svaly na jejím nádherném těle hrají, když na sebe přitáhla pozornost i dalších dvou Black Knights a ladně uhýbala všem jejich ranám.
Při jednom z úderů chytila Thunderovu ruku, dala ji do Rainovy rány a poté se protáhla pod Stormovýma nohama, stále držící Thunderovu paži. Oba se poskládali na zem za rachotu kovu a Cheryl se mohla chvíli plně věnovat Rainovi. Pravou pěstí jej praštila do břicha, svou levačkou chytila jeho a druhou rukou ho praštila do loktu. S každou ránou bylo slyšet, jak brnění praská a skřípe pod jejími tvrdými ranami. Brána se konečně vytočila, muž doběhl k horizontu a vykřikl:
„Honem!“
Mezi tím se stihl Storm a Thunder zvednout ze země. Cheryl si potřebovala koupit čas, aby je nemohli pronásledovat. Jednou ranou do helmy Raina dezorientovala, natočila ho zády ke dvojici Black Knights, uchopila ho za obě ruce, vyskočila do vzduchu a oběma nohama jej kopla do hrudi. Ozvalo se ostré zasyčení hydrauliky a trhání kovu. Obě paže brnění ji zůstaly v rukou, zatím co Raina z nich doslova vyrazila a silou úderu vrhnula na jeho kolegy. Všichni tři dopadli na zem jako pytle brambor, Aurora pustila části brnění a vyrazila k bráně. Slyšela ještě Thundera jak zařval:
„Trefte ji do nohy!“
Strážní zahájili palbu, ale ať už byl důvod jakýkoliv, žádný ji netrefila. Na hraně horizontu se ještě otočila a poslala svým bývalým kolegům polibek na rozloučenou.
19:30
Woo, fort Davis
Po zbrojnici chodil tam a zpátky generál Levi a před ním stáli tři Black Knights.
„Takže si to zopakujeme... Vy chcete zneškodnit únosce, Aurora se vám postaví na mušku. Strážný poté střílí, kulka nedoletí k cíli. Únosce zadává adresu, vy se jej pokoušíte zastavit a ona ho brání? A potom přichází pasáž, kdy holýma rukama naprosto zlikviduje tři elitní vojáky v nejdražším a nejmodernějším vybavení v galaxii?“
V odpověď se mu dostalo trojhlasého:
„Ano, pane!“
Generál se otočil ke zbrojaři, který si prohlížel zlikvidované vybavení
„Tak co? Můžete tomuhle v budoucnu předejít?“
„Těžko říct... Nedokážu si představit, jak mohla holýma rukama vytrhnout paže z trinových jamek... Síla k tomu potřebná je, při nejmenším, ohromující.“
Než generál stihl odpovědět, Thunder spustil:
„Pane, něco na ni bylo jiné...“
„Co tím chcete říct?“
„Myslím, že všichni víme, že byla vždycky vynikající voják a nádherný kus ženské. Ale dnes... Nevím jak, ale v obou směrech byla ještě lepší, byla něco víc...“
Generál se zkoumavě podíval na svého podřízeného, ale když viděl souhlasné přikývnutí od dalších dvou, rozhodl se jim věřit. Už se nadechoval k další větě, ale byl přerušen zvonícím telefonem. Přiložil jej k uchu a chvíli poslouchal, poté vykřiknul:
„Cože?!“
A po pár vteřinách zavěsil, otočil se k Black Knights a pronesl něco, co by nečekali:
„Vystopovali jejich finální pohyb po branách. Poslední zadaná adresa vedla na Zemi. Je možné, že do ní nasadili goa‘ulda... S okamžitou platností je zbavena hodnosti, ztrácí přístupové kódy, prověření a je přidána na seznam desertérů a obviněna z velezrady. Myslím, že vám nemusím říkat, co to pro ni znamená...“
Generál opustil skladiště nechávajíce za sebou trojici rytířů v naprostém šoku.
21:54
Země, Dragovo panství
Cheryl seděla u stolu s večeří, u stěny praskalo dřevo v krbu a křišťálový lustr ozařoval celou místnost. Právě se k ní připojil muž, jenž ji doprovázel na Quattuoru. Sedl si proti ní a vážně se na ni podíval.
„Stálo to za to?“
„Musela jsem se rozloučit s Jackem... Vím, že to nepochopíš, ale m...“
„Ale ano, chápu to. Žiji v lidské společnosti velice dlouho a pochopil jsem váš vztah ke smrti.“
„Nechtěla jsem jim ublížit, nemohl jsem... Jen doufám, že ti dva řidiči z tunelu budou v pořádku.“
„Pochybuji, že mě někdy přestaneš udivovat... Tvé tělo je dokonalý stroj, stroj na smrt... Ale i přesto všechno, co jsi napáchala v minulosti, se dokážeš bát o životy lidí, které vůbec neznáš...“
Cheryl se smutně usmála a zeptala se:
„Povedlo se ti získat všechna data?“
„Ano, než zablokovali tvé kódy, získal jsem kopii černé skříňky Aldebaranu.
„Fajn...“
7.4.2040, 11:48
Quattuor, hřbitov
Cestička sypaná bílými kamínky byla obklopena krátce sečenou zelenou trávou, na které stáli lidé v černém. Do oblázků se v pravidelném rytmu zarážely černé podpatky vojáků nesoucích dubovou rakev. Všude vládlo naprosté ticho, nebylo slyšet ptačí zpěv, ani vítr ve stromech.
V pochmurné atmosféře došli vojáci k hrobu, do něhož spustili své břemeno. Zasalutovali, když leštěná rakev sjížděla do hlubin a mezi hosty se začalo ozývat mnohočetné vzlykání. Dvojstup důstojníků, pod velením Christophera, namířila do vzduchu své pušky a ticho bylo přerušeno třemi salvami v pravidelném intervalu.
Nad hřbitovem proletěla letka stařičkých třistatrojek a kousek za nimi poslední exemplář Excaliberu. Pomalu, v malé výšce přelétával nad hřbitovem a na několik desítek vteřin zastínil slunce, které se svým jasen vysmívalo tak smutné události. Hosté zvedli své oči k lodi, na jejímž břiše stálo obrovskými písmeny Jack O‘Neill.
Všechny části armády i civilní vlády se přišly rozloučit s jedním z největších hrdinů tohoto mladého národa. Přítomní začali směřovat k rakvi, kde se naposledy s generálem rozloučili a se slovy upřímnou soustrast, podávali ruce pozůstalým. Následně pokračovali k cestě, odkud je odvážela černá auta. Mezi posledními přistoupil k hrobu T’ealc s Bra‘tacem. Zadívali se na rakev a Bra’tac svým moudrým hlasem pronesl:
„Spi dobře, O’Neille z Minessoty.“
Následován Te’alcem:
„Mocný bojovník jako ty, si zasloužil padnout v boji...“
Načež se oba uklonili a v tichosti odešli.
Všichni hosté již byli pryč, Sam před chvílí odvedl Emmu do auta a odvezl ji domů. U hrobu zůstal osamocený Christopher a vytrvale zíral na náhrobní kámen, na němž stálo:
„Jonathan O’Neill“
„narozen 20.10.1952, zemřel 18.3.2040“
„Šlo by to i líp...“
Za jeho zády se ozval smutný dívčí hlas:
„Alespoň to bral s humorem...“
Chris stále zadumaně pozoroval čerstvou hlínu, nad niž se tyčil náhrobek. Jako ztracený v hlubinách nepřítomně odpověděl:
„Měl ten výrok v závěti... Nikoho z nás by to nenapadlo... Propásla jste obřad, před pěti minutami všichni odešli.“
„Já vím ty trdlo... Stála jsem támhle pod stromem.“
Christopher se konečně probral a otočil se. Když uviděl svou sestru, okamžitě ji objal. Míchalo se v něm tolik pocitů, že přesně nevěděl proč... Smutek ze ztráty Jacka, radost, že je Cheryl v pořádku, nebo snad potřeba někoho blízkého? Vždyť je to jedno... hlavní je, že ji měl u sebe.
Po několika minutách slz a vzájemného objímání se od ní konečně odtáhl a celou si ji prohlédl.
„Co se ti proboha stalo? Tři týdny po tobě nebylo ani stopy... Na vašem velitelství mi jenom řekli, že jsi nezvěstná a na víc nemám prověření! Ani admirál Thompson se nedokázal dostat skrz...“
Cheryl se na něj smutně podívala a pohladila jej po tváři.
„A nezvěstná zůstanu... Nikdo neví, že jsem v pořádku a tak to i zůstane.“
„Cože? O čem to mluvíš?! Kde jsi byla?“
„Odhalovala jsem nové horizonty, létala s orly... jsem světlo, jsem tma... Jsem zakázané ovoce...“
Chris na ni vyjeveně zíral a nevěděl co říct, znovu ho pohladila a zašeptala:
„Sbohem Chrisi... Ještě se uvidíme, než bude konec.“
Načež vyrazila k cestě. Christopher nevěděl proč, ale její slova ho rozesmutněla víc, než pohřeb samotný. Do očí se mu nahrnuly slzy a musel si je protřít dlaněmi. Když zvedl oči, nebylo po jeho sestře ani stopy...
12:18
Woo, centrála Speciálních operací
„Pane máme stopu! Jedna z kamer za plotem hřbitova zachytila osobu podobnou Auroře.“
Generál Levi se otočil od nástěnné mapy k obrazovce, na níž bylo v dálce pod stromem vidět mladou ženu v doprovodu vysokého muže. Rozpoznávací software porovnával všechny klíčové body těla, až konečně potvrdil, že je to opravdu ona. Všichni se podívali na generála, ačkoliv věděli, co rozkáže.
„Stále ji sledujte! Spojte mě s policejním velitelstvím Magnupolis a okamžitě aktivujte Black Knights!“
Zatím, co se rytíři v lehkých brněních hnali ke své transportní lodi, zařizoval Levi povolení pro jeho muže a podporu od policejních složek. EVAC odstartoval z letištní plochy fort Davis a okamžitě začal opouštět atmosféru měsíce. Až při sestupu na planetu se ozval generál s oznámením, že mají povolení k zásahu.
Loď se otřásala, když se hnala k povrchu a členové komanda řešili taktický postup. Přistáli na travnaté ploše hned za zdí hřbitova a vběhli dovnitř. V dálce se již ozývaly policejní sirény, když doběhli k čerstvému hrobu, nad kterým ještě pořád stál Christopher. Thunder ho chytil, lehce jím zatřásl ať si získá jeho pozornost a spustil:
„Kde je? Viděl jste Cheryl?“
Davis zmateně přikývnul a ukázal rukou ve směru, kde jeho sestra zmizela.
„Ještě před minutou tady byla...“
Trojice se okamžitě rozběhla daným směrem a kličkovala mezi náhrobky. Přeběhli několik asfaltových cest a u kraje hřbitova přeskočili zeď. Naskytnul se jim pohled na černovlasého muže, který čtyřicet metrů od nich zatlačil Cheryl do auta a zabouchnul za ní dveře. V tom si všiml Black Knights, přešel na místo řidiče a rozjel se pryč.
Cherylin Aston Martin uháněl po cestě a v zatáčce ladným smykem objel dvě policejní auta, která se okamžitě dala do pronásledování. Thunder přiskočil k prvnímu autu, které vypadalo rychle, vybil okýnko a všichni tři nasedli. Po lehkém přecrackování ovládacího systému se taktéž rozjeli za únoscem.
Z jednoduchého pronásledování se vyklubal celoměstský lov na zločince. Bezpečnostní kamery stopovaly každý krok Vintage, polovina cest byla uzavřena zátarasy a přímo za únoscem viselo několik policejních aut a dotahující Black Knights.
Aston Martin uháněl několika proudovými ulicemi mezi mrakodrapy a v obrovské rychlosti kličkoval mezi ostatními auty. Jeho motor spokojeně předl, když mohl předvést to, k čemu byl postaven.
Na jedné křižovatce se k pronásledování připojilo další policejní auto, které však vjelo únosci přímo do cesty. Ten dupnul na brzdy, nechal za sebou deset metrů dlouhou brzdnou dráhu, škubnul volantem a podřadil na pětku. Při tak brutálním zpomalení motor zařval a auto vystřelilo pryč.
Situace se vyvíjela ve prospěch pronásledovatelů. Měli celé město pod kontrolou a tlačili Astona přesně tam, kam chtěli. Celou situaci již sledovalo několik zpravodajství a nad městem poletovaly vrtulníky. Okénko spolujezdce se rozbilo, když dostalo zevnitř zásah a hned nato se z něj začala soukat Cheryl.
Reportérka v jednom z vrtulníků právě vzrušeně komentovala:
„... právě tady máme nečekaný vývoj. Unesená žena se pokouší o útěk přes okénko z auta, které jede přes dvě stě kilometrů v hodině! NE! Změna!... Co to dělá?! Vypadá to, že něco vytahuje zpoza pasu.“
Cheryl byla vykloněná z okna, seděla na dveřích a vytáhnula dvě pistole. První tři vypálené kulky trefily blatník jednoho policejního auta a prošly skrz. Pneumatika explodovala, řidič ztratil kontrolu a v prudkém smyku se několikrát přetočil přes střechu. Ostatní se havarujícímu vozu vyhnuli a pokračovali v pronásledování.
Muži zákona nejprve nevěděli jak reagovat, ale jejich rozkaz přišel záhy... Střílet na auto. Aston Martin vytočil devadesáti stupňovou zatáčku přes ruční brzdu a Cheryl v prudkém manévru zasáhla další policejní auto, které se srazilo s hned vedle jedoucím vozem a následně se oba rozbily o strom.
Měli teď namířeno přímo do tunelu, k jehož vjezdu to bylo necelého půl kilometru. Policie ostřelovala auto a snažila se trefit pneumatiku, nebo jinou důležitou část, ale zatím se jim to nedařilo. Aurora přebila a znovu se vyklonila z okénka. První auto byl modrý sporťák v němž seděli Black Knights. Bez váhání na ně zahájila palbu a dva z nich ji opětovali. Kulky narážely do obou aut, až se z pod kapoty modrého stroje ozval nepříjemný kovový zvuk a auto rytířů okamžitě ztratilo rychlost.
Když se Ventage prohnal jícnem tunelu, vystřílela zásobníky do dvou osobních aut, které předjeli. Řidiči ztratili kontrolu nad vozy a následně se srazily. Nehoda způsobila hromadnou srážku a zablokovala ústí tunelu. Vrtulníky se přehnaly přes kopec na druhou stranu a čekaly, až vyrazí ven. Z ústí tunelu vystřelil Aston Martin, řidič ztratil kontrolu, projel svodidly a v protisměru se srazil s kamionem. Náraz jej odhodil pod další a ten s ním mrštil mimo silnici. Kameraman zaostřil na kouli pokrouceného kovu v příkopě, která vzdáleně připomínala auto.
Generál, který spolu s centrálou pozoroval všechny přenosy, sklopil smutně hlavu.
„Stáhněte naše muže zpátky na základnu, požádejte o vydání těl a sežeňte mi číslo na jejího bratra...“
Chris byl zrovna na cestě ze hřbitova, když mu zazvonil mobil. Zapnul hlasitý odposlech a ozval se hlas generála Leviho:
„Christopher Davis?“
„Ano... S kým mluvím?“
„Generál Levi, velitel speciálních jednotek.Je mi líto, že vám to musím říct takhle a ještě, když jste právě pochoval otce.Vaše sestra je...“
V centrále někdo vykřikl a na poslední chvíli zastavil generálův telefonát.
„Pane, tomu nebudete věřit... , ale máme to potvrzené.“
Na obrazovce vyjely záběry bezpečnostních kamer u terminálu s hvězdnou bránou. Cheryl i se svým mužským doprovodem právě mizela spolu s dalšími cestujícími v horizontu brány.
Levi chvíli stál jako přimražený, poté dokončil telefonát:
„...je v pořádku. Na shledanou.“
A pak začal vydávat rozkazy:
„Zastavte přepravu bránou na celém území. Hned! A ať se Black Knights přezbrojí... Půjdou po nich.“
EVAC vyzvedl rytíře před tunelem a vyrazil k terminálu. Za letu se trojice převlékla do středního brnění a hned po přistání napochodovali k ovládacímu panelu, kde už obsluha vytáčela poslední zadanou adresu. Za všeobecného zájmu okolních lidí prošli skrz a v téměř stejné hale jako na Quattuoru začali hledat Auroru. Rychle k nim přiběhl šéf ochranky, který už byl o všem informován a oznámil jim, že než se k nim dostaly rozkazy o zastavení provozu, prošla hledaná dvojice na další planetu.
Thunder okamžitě rozkázal vytočení adresy a sotva se horizont ustálil, prošli skrz. Objevili se na planetě, kde žádná hala nebyla. Brána stála na travnaté ploše uprostřed malé vesnice a stranou od ovládacího panelu byla jen malá strážní budova. Rytíři do ní napochodovali a ověřili si, že hledaní jsou stále na planetě. Za pomoci desítky strážných začali prohledávat městečko a po pár minutách se od brány ozvalo hlášení:
„Jsou tady. Jsou ...“
Black knights během pár vteřin doběhli k bráně. Kousek před ovládacím panelem ležela stráž v bezvědomí a u něj stála Aurora se svým doprovodem. Thunder vytáhl zbraň a z deseti metrů namířil na muže. Cheryl se však postavila přímo před něj a nehodlala se hnout. Chvíli tam stáli v naprostém tichu. Black Knights nechápali, co se děje, Aurora stále nehybná, muž za ní byl očividně zvědavý na další vývoj a ze všech stran se sbíhali ostatní strážní.
Jeden z nich byl za obrubou brány, vytáhl zbraň a pokusil se muže zneškodnit, měl lepší úhel, než Thunder. Od stěn domů se odrazil zvuk výstřelu, ale vůbec nic se nestalo, kulka ztratila všechnu kinetickou energii a s lehkým klepnutím dopadla do trávy. Aurora se otočila směrem ke střelci s chladným, varovným pohledem a hned poté promluvila na rytíře:
„Odcházíme. Doporučuji vám jít stranou...“
Rain zakroutil hlavou.
„Madam, víte, že vás nemůžeme nechat odejít.“
„Nechci vám ublížit, ale pokud se nás pokusíte zastavit...“
Muž přistoupil k ovládacímu panelu a stiskl první znak. V ten samý okamžik se na něj vrhnuli Black Knights, strážní si drželi uctivý odstup. Aurora se jim postavila do cesty a bylo vidět, že všichni zúčastnění váhají s první ránou. Když však zapadl druhý zámek, šla slušnost stranou. Thunder se ji pokusil zaměstnat, zatímco Storm a Rain zastaví zadávání.
Chytil její za rameno a pokusil se o kravatu, ale Cheryl se mu z pod ruky vytáhla jako had, otočila se kolem něj, ostrým záklonem se vyhnula jeho druhé ruce a prudce jej udeřila do ramene. Brnění prasklo a Thunder nechápavě vyvalil oči. Bylo vidět, jak svaly na jejím nádherném těle hrají, když na sebe přitáhla pozornost i dalších dvou Black Knights a ladně uhýbala všem jejich ranám.
Při jednom z úderů chytila Thunderovu ruku, dala ji do Rainovy rány a poté se protáhla pod Stormovýma nohama, stále držící Thunderovu paži. Oba se poskládali na zem za rachotu kovu a Cheryl se mohla chvíli plně věnovat Rainovi. Pravou pěstí jej praštila do břicha, svou levačkou chytila jeho a druhou rukou ho praštila do loktu. S každou ránou bylo slyšet, jak brnění praská a skřípe pod jejími tvrdými ranami. Brána se konečně vytočila, muž doběhl k horizontu a vykřikl:
„Honem!“
Mezi tím se stihl Storm a Thunder zvednout ze země. Cheryl si potřebovala koupit čas, aby je nemohli pronásledovat. Jednou ranou do helmy Raina dezorientovala, natočila ho zády ke dvojici Black Knights, uchopila ho za obě ruce, vyskočila do vzduchu a oběma nohama jej kopla do hrudi. Ozvalo se ostré zasyčení hydrauliky a trhání kovu. Obě paže brnění ji zůstaly v rukou, zatím co Raina z nich doslova vyrazila a silou úderu vrhnula na jeho kolegy. Všichni tři dopadli na zem jako pytle brambor, Aurora pustila části brnění a vyrazila k bráně. Slyšela ještě Thundera jak zařval:
„Trefte ji do nohy!“
Strážní zahájili palbu, ale ať už byl důvod jakýkoliv, žádný ji netrefila. Na hraně horizontu se ještě otočila a poslala svým bývalým kolegům polibek na rozloučenou.
19:30
Woo, fort Davis
Po zbrojnici chodil tam a zpátky generál Levi a před ním stáli tři Black Knights.
„Takže si to zopakujeme... Vy chcete zneškodnit únosce, Aurora se vám postaví na mušku. Strážný poté střílí, kulka nedoletí k cíli. Únosce zadává adresu, vy se jej pokoušíte zastavit a ona ho brání? A potom přichází pasáž, kdy holýma rukama naprosto zlikviduje tři elitní vojáky v nejdražším a nejmodernějším vybavení v galaxii?“
V odpověď se mu dostalo trojhlasého:
„Ano, pane!“
Generál se otočil ke zbrojaři, který si prohlížel zlikvidované vybavení
„Tak co? Můžete tomuhle v budoucnu předejít?“
„Těžko říct... Nedokážu si představit, jak mohla holýma rukama vytrhnout paže z trinových jamek... Síla k tomu potřebná je, při nejmenším, ohromující.“
Než generál stihl odpovědět, Thunder spustil:
„Pane, něco na ni bylo jiné...“
„Co tím chcete říct?“
„Myslím, že všichni víme, že byla vždycky vynikající voják a nádherný kus ženské. Ale dnes... Nevím jak, ale v obou směrech byla ještě lepší, byla něco víc...“
Generál se zkoumavě podíval na svého podřízeného, ale když viděl souhlasné přikývnutí od dalších dvou, rozhodl se jim věřit. Už se nadechoval k další větě, ale byl přerušen zvonícím telefonem. Přiložil jej k uchu a chvíli poslouchal, poté vykřiknul:
„Cože?!“
A po pár vteřinách zavěsil, otočil se k Black Knights a pronesl něco, co by nečekali:
„Vystopovali jejich finální pohyb po branách. Poslední zadaná adresa vedla na Zemi. Je možné, že do ní nasadili goa‘ulda... S okamžitou platností je zbavena hodnosti, ztrácí přístupové kódy, prověření a je přidána na seznam desertérů a obviněna z velezrady. Myslím, že vám nemusím říkat, co to pro ni znamená...“
Generál opustil skladiště nechávajíce za sebou trojici rytířů v naprostém šoku.
21:54
Země, Dragovo panství
Cheryl seděla u stolu s večeří, u stěny praskalo dřevo v krbu a křišťálový lustr ozařoval celou místnost. Právě se k ní připojil muž, jenž ji doprovázel na Quattuoru. Sedl si proti ní a vážně se na ni podíval.
„Stálo to za to?“
„Musela jsem se rozloučit s Jackem... Vím, že to nepochopíš, ale m...“
„Ale ano, chápu to. Žiji v lidské společnosti velice dlouho a pochopil jsem váš vztah ke smrti.“
„Nechtěla jsem jim ublížit, nemohl jsem... Jen doufám, že ti dva řidiči z tunelu budou v pořádku.“
„Pochybuji, že mě někdy přestaneš udivovat... Tvé tělo je dokonalý stroj, stroj na smrt... Ale i přesto všechno, co jsi napáchala v minulosti, se dokážeš bát o životy lidí, které vůbec neznáš...“
Cheryl se smutně usmála a zeptala se:
„Povedlo se ti získat všechna data?“
„Ano, než zablokovali tvé kódy, získal jsem kopii černé skříňky Aldebaranu.
„Fajn...“
snad jen ať už je další týden a s ním i další díl..
. Co se týče spekulací...já se raději zdržím, protože před tímhle dílem jsem očekával něco jako "oběvení se třetí strany na scéně", ale to se nekonalo (alespoň to tak zatím vypadá), i když pod svícnem je největší tma...no, co dodat, už aby tu bylo pokračování