Udělám doublepost, protože kdybych editoval minulý post, nikdo by si nevšiml nového postu. A film jako Pan Nikdo si pozornost zaslouží.
Pan NikdoJe konec 21. století a lidstvo je nesmrtelné. Pan Nemo Nobody je poslední smrtelník a vypráví svou životní story, jenže Nemo má v prdeli paměť a věci si pamatuje blbě, resp. moc si je nepamtuje (a vynechávám, že poslední okamžiky filmu celé tohle zpochyňují). Jinými slovy, ve filmu vidíme řadu paralelních dějů, které se odvíjejí podle protagonistových rozhodnutí. Takže když se mu rozvádějí rodiče, Nemo jde s matkou v jedné dějové linii, ale zůstane s otcem v jiné dějové linii = a obě linie pak sledujeme jako možné vyúštění jednoho děje. Tohle se tam stane mnohokrát, nicméně pro inteligentní lidi schopné dohadovat se o smyslu desetinových hodnocení vs. procentuálních hodnocení asi nebude problém se v tom orientovat.
Díky tomu se jedná vlastně o film o úplně všem a asi každý člověk žijící v západní civilizaci se v něm najde; máme tu třeba linii nerda na vesnici (hurray!), a máme paralelní linii antinerda ve velkoměstě - a asi každý mladý chlapec (kromě třeba postižených) se prostě identifikuje více s jedním nebo více s druhým; mě se to podařilo na mnoha místech a jsem rád za to, jak magickou atmosféru jednoho/mnoha životů film udělal a připomněl mi některé situace pár let zpátky. Jinými slovy, vzpomeňte si na "co kdyby" scénu se zlomením nohy v Benjaminovi Buttonovi a aplikujte ji na 130 minut dlouhý film a máte představu.
Plus se do toho nasere kromě motýlích křídel ještě cestování časem...
Teď k hodnocení a to nebude věru lehké. Pan Nikdo vypadá, jako by se režisér podíval na Butterfly Effect, Věčný svit neposkvrněné mysli, Pokání, Immortal a Fontánu (a řadu dalších filmů jsem asi zapomněl) a snažil se udělat film, který je ještě lepší a všechny nějak kombinuje. Problém je, že v závěru se film díky pointě dokonale rozpadne; kdyby film skončil o pět minut dřív, bylo by to ok. Ale takhle se v těch miliardách dějových linií, navíc ještě postavených na hlavu, už přestávám orientovat. Diváci jsou rozdělení na ty, kteří se nechali unášet atmosférou a závěr filmu prominou (protože 1% demence vyvažuje 99% zajímavosti), a na poučené kritiky, kteří vytýkají stylovou onanii a přehlcení informacemi vyplývající z absence jasného zakončení. Ano, většina filmu pravděpodobně skutečně JE onanie scénáristů a režisérů, kteří dokazují, že dovedou kombinovat různé dějové linie a motivy - aniž by z nich vyvozovali nějaký poučenější závěr, než že "
Life is random/sucks/is good/ends with dead." A ano, po první hodině mě film začal masivně nudit - nemá stylový drajv a jelikož už je jasné, že poselstvím je "Každý život má smysl", tak jaksi nemá ani dějový tah/narativní otázku. Hraje na emoce, nikoliv logiku.
Navzdory tomu a navzdory nasíracímu konci (a rozhodně se stane něco jiného, než cokoliv, co čekáte) jsem se podstatnou část filmu nechal unášet vizualitou a tím vším okolo ní. Jednoúčelné rochnění se v emocích bylo fajn. První hodinu, než se okoukalo.
Proto jsem film zkoukl na etapy, protože na jedno posezení to je fakt dlouhý a unavuje; stejně jako mě už unavuje psát tohle. Namísto Věčného svitu a spol. bych to tedy přirovnal k dokumentárnímu hudebnímu experimentu
Koyanisquatsi, kde taky koukáte na různé obrazy a k tomu vám hraje hudba a taky na to potřebujete více etap.
Dám tomu
6/10, protože první polovinu považuju za dost cool, v druhé se na něco taky dívat dalo, a skorozávěrečná pointa se mi líbila (a závěrečná mi ji nezkazila). Mohl to být mindfuck film roku, ale bohužel scénáristu nikdo neredigoval.
Je tohle hodnocení chaotické? Ani zdaleka ne tolik, jako tenhle film!
PS. Rozhodně znám řadu inteligentních lidí (zvláště ženám se film líbí), kteří film oceňují jako megaultradrsnou filozofii. A taky znám řadu filmologických onanistů, opět velmi inteligentních, kteří na něho plivou jako na prázdné cvičení ve stylu. Jako alternativu sem tedy hodím ještě názor nejcool českého recenzenta Kamila Fily. Přece jenom svou recenzi psal asi dvacetkrát déle než já, takže z ní asi pochopíte mnohem více.
http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/forum.phtml?id=673438&op=text&showall=true
PPS. Nazvdory onanii je tohle film, o jehož různém vyznění se dá bavit v hospodě u piva.