SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

xDDD No myslím, že kdyby pustili do hejna Hataků několik horizontů, jako na Furlingy a Anubise...

myslím že bysme hodně rychle byli bez boje.. takhle to aspoň okořenil

Ono vyrobit atomovku není zrovna sranda a už tak s nimi střílejí jak posedlí

[Patas25]

Měli vzít čínské atomovky, korejské apod.. Ještě řekni, že mají málo atomovek.

Teprve teďka podle mého odhadu vystříleli slabou čtvrtinu čínského arzenálu.

And so it begins, part I

Adria bloudila uličkami rozlehlého parku, jako duše bez těla. Nepřemýšlela nad tím kam jde, prostě jenom tak chodila lesíky a loukami, mezi jezírky a potůčky. Při jedné z těchto procházek narazila v zapadlém rohu parku na potůček, který vesele bublal metr dolů po skalce a s jasným zvoněním dopadal do jezírka. Chvíli pozorovala vlnící se vodu a potom se opřela o starý listnatý strom, jež rostl kousek od břehu. Zavřela své ustarané oči a poslouchala bublání a šplouchání vody, vnímala lehký vánek a sluneční paprsky, které přicházely přes rozvětvenou korunu stromů a její bíle šaty v nich zářily.
Za svými zády slyšela šustit trávu pod holýma nohama a tiše řekla:
„Prosím tě, teď ne...“
„A kdy jindy? Konečně nejsou kolem lidi...“ Z druhé strany stromu si sedlo její druhé já v šatech stejného střihu jako Adria, ale černé barvy.
„Nenudí tě pořád ta černá?“
„Ani ne... Ale pokud se ti nezdá.“ Zavřela oči a její šaty se z černé přebarvily na světle modrou „Lepší?“
„Co zase chceš...?“
„Nic moc... Jenom by mě zajímalo, kdy mu to hodláš říct. S tímhle vývojem se na tebe ještě víc naštve...“
„Dokud se to mezi námi neurovná, neřeknu mu ani slovo.“
„Cítím, jak se naše tělo mění... je to zvláštní, takové... bezdůvodné.“
„Samozřejmě, že to je pro tebe bezdůvodné, když nemáš city!“ zavrčela Adria na své dvojče.
„Vidím, že dneska s tebou nebude rozumná řeč...“ proneslo ležérně její druhé já a zmizelo.
Adria ještě chvíli seděla u stromu a po pár minutách vyrazila zpátky do své kajuty. Trvalo deset minut něž došla k okraji parku. Prošla dveřmi v kovové stěně a ocitla se v dlouhé chodbě, která byla stejná jako všechny ostatní na Babylonu.
Došla do transportu, přenesla se do jedné z věží v centru a zašla do své kajuty. Za velkým oknem měla balkón, z něhož bylo vidět na polovinu města o dva kilometry níže. Na monitoru jejího počítače byla otevřená textová zpráva a v řádku příjemce napsáno ‘Admirál Davis.‘ Sedla si na židli a začala psát další řádky dopisu... Poté, co ho dopsala, chvíli váhala a zmáčkla odeslat.
Na Zemi probíhala obnova infrastruktury obrovskou rychlostí. Základní řetězec materiálů již jel na plné obrátky a díky sjednocení planety se uvolnilo obrovské množství prostředků a byla zahájena stavba BC-304 ve velkém. Spojení některých států sebou sice přineslo velké problémy, ale pod vedením nového prezidenta se dařilo všechny nástrahy překonávat.
Zdálo se, že je se všemi za dobře. Tam si podával ruku s papežem, tady vedl rozhovor s budhisty... Včera večeřel v Koreji, dnes v Rusku a zítra v Číně.
Ale kdo vlastně byl James Spartan? Tuto otázku si kladla spousta lidí a novinářů. Všichni znali jeho základní příběh, který byl vypuštěn před volbami, ale nikdo jej doopravdy neznal. Tedy až do chvíle, než se v New Earth Times objevil rozsáhlý článek, jenž citoval ‘dobře informovaný zdroj.‘
James Spartan se narodil 26.září 1960 v malé vesničce nedaleko Northampton v Anglii jako prostřední ze tří dětí. Na základní škole sice patřil k průměrným žákům, ale jeho vrozená inteligence se velice brzy projevila. Navštěvoval střední školu přírodních věd v Londýně, kam se přestěhoval se svým otcem a mladším bratrem poté, co matka zemřela. Po ukončení střední školy s vyznamenáním nastoupil na Oxford, kde se věnoval politickým vědám a s dvěmi přerušeními, kvůli zahraničním cestám, dokončil studium. Na Oxfordu také odhalil své řečnické umění. Účastnil se velkého množství debat, pozoroval politiky a učil se z chyb. Během krátkého času se dostal do podvědomí široké veřejnosti jako mluvčí Sněmovny Lordů.
Jeho umění neuniklo pozornosti několika politicky vlivných lidí a Spartan se začal rychle prokousávat politickým žebříčkem až k pozicím nejvyšším. Když už pro něj byla Anglie malá, dostalo se mu nabídky ke vstupu do Evropské politiky. V Unii fungoval jako ministr pro lidská práva, na této pozici se také setkal se svou budoucí manželkou, která u něj původně pracovala jako asistentka.
Později byl zvolen prezidentem EU. Nedlouho poté, co se ocitnul na nejvyšší pozici Evropy, byl pozván prezidentem USA do Bílého Domu. Na večeři byli přítomni prezidenti Francie, Ruska a Britský premiér. Z přítomných jediný Spartan nevěděl o existenci hvězdné brány a její odhalení pro něj bylo při nejmenším šokem. Nejprve si myslel, že se jedná o nějaký “prezidentský vtip“, ale názorná ukázka kruhů, které vedly z Bílého Domu do Cheyenne Mountain ho přesvědčila. Jako třešnička na dortu mu byla předvedena samotná brána v akci.
Od jeho seznámení s projektem hvězdné brány prosazoval v Evropském rozpočtu nemalou částku na podporu SGC. Nemohla však být uvedena pod pravými jmény a tak se pod zástěrkou obchodů do USA převáděla miliarda euro ročně. Investice se více než vyplatila, když Evropa dostala první BC-304, pojmenovanou Churchill.
Čtvrt roku před koncem jeho volebního období byla hvězdná brána odhalena široké veřejnosti při bitvě nad Antarktidou. Pod jeho vedením byla Evropa v relativním klidu, zatímco v ostatních zemích vládl chaos a na ulicích protestovaly skupiny náboženských fanatiků, extrémistů, ale i anarchistů. Při první volbě prezidenta lidem, byl opět zvolen do funkce a pod jeho dozorem EU rostla ve všech oblastech.
Když z Pegasu přiletěla Atlantis byla všemi lidmi vítána jako posila, ale velice brzy po jejím objevení následoval druhý útok goa’uldů. Když byl odražen, následoval další a další. Každý nový útok přinášel větší a větší ztráty, až, nakonec, Země i přes veškerou snahu spojenců padla. Spartanovi se podařilo přežít úvodní úder a čistku, kterou prováděla jaffská armáda a přidal se k odboji. Při osvobozování Země po šesti měsících okupace pomáhal s osvobozením Paříže a přilehlých měst.
V současnosti na pozici prezidenta Nové Země byl zpět na koni a planeta začínala v jeho péči vzkvétat, stejně jako předtím Evropská Unie...
Článek pokračoval dále a do hloubky se zabýval jeho osobním životem a drby.
Na Babylonu trávila Adria další hodiny v parku, ale tentokrát již nebloudila. Šla přímo k ‘jejímu‘ stromu u jezírka. Sednula si a opět zavřela oči, aby si odpočinula a mohla v klidu přemýšlet. Byly to tři dny, co odeslala zprávu pro Jacka a stále se nedočkala odpovědi, nevěděla, co si o tom má myslet.
Za jejími zády bylo slyšet lehké došlápnutí na větvičku, která praskla. Adria se zamračila.
„Dej mi pokoj...“
„No dobře...“ ozval se mužský hlas a Adria vyskočila.
„Danieli?!“
„Ahoj Adri, dlouho jsme se neviděli.“ Řekl s úsměvem a prohlížel si svou dceru.
„Tebe bych tu nečekala. Jak se žije na vyšší úrovni?“
„Abych pravdu řekl, velice příjemně. Je tam více místa než u tebe v hlavě.“ Poznamenal pobaveně a dále pokračoval s vážnou tváří.
„Ale kvůli tomu neporušuji pravidla... Obávám se, že odpověď na zprávu, kterou si poslala Jackovi jenom tak nedostaneš... Jestli vůbec někdy.“
Adria se zatvářila zmateně.
„Co tím chceš říct?“
„Ani se neodvažuji hádat, proč se k něčemu takovému odhodlal, ale...“
„Odhodlal k čemu?!“
„Právě teď téměř všechny lodě Aliance procházejí superbránou a Jack je vede...“

tak, mám docela strach, že další díl bude řežba Rozhodně si ale netroufám tipnout, kdo vyhraje.

Díl, pěkný. Bohužel, jediný co my přijde, je to, že rozhovory mezi Adrií a...Adrií jsou dosti monotolní a vždy se nesou ve stejném duchu.

Jsou si dost podobné no... Ale to moc jinak napsat nejde. Je to anděl s ďáblem v těle (prakticky doslova) o čem jiném by se tak bavily? Už to ale nebude dlouho trvat a jejich

Toto je spoiler!!!:

vztah

se změní

Dneska slabší nic neříkající díl. Njn každý den nejni posvícení.

dobrý diel

ale no tak ďalší by si tu mohol dať o niečo skôr
už sa neviem dočkať ako to dopadne

Ďalšia dobrá časť. Nenadchla, ale nebola zlá.
A teraz by sme sa mali začať tešiť na nadchádzajúci dej.

a očem by měli povídat...o módě??? jaký botky si dneksa koupit?...jinak díl dobrý...těším se na "řežbu"...to bude maso.::)

Mě nevadí, že si nemaj co říct. Já jsem pouze upozornil, že skoro každý jejich rozhovor probíhá takto:

"Čau"
"Zmizni!"
"Tak já jdu mno..."

Chápete, co tím chci říct?

No k samotné invazi se dostanem až, od teď, ve třetím díle.
Arian: Já přesně chápu, co myslíš proto říkám, že se jejich vztah brzy změní.

Snad to nebude takovej extrém - Po třech týdnech oriové kajutu vypáčili
při pohledu do pokoje se položili utrženej čů*ák s kulema na triniovím pancíři byl
uhryznutý cecky v koutě, to povznesený nezažil.

Že není bitva vůbec nevadí, tajnosti se chválí .

Rigix nějak jsem nepochopil smysl tvého příspěvku, navíc vypadá jak když jsi ho psal s pár promilemi v krvi (to neber jako útok)

[Patas25]

U něj člověk nikdy neví. Nebo se jen snažil,at si myslíme, že je v limbu.