SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Tak já nemám co dodat, opět úžasné...sice škoda Dragona, ale na druhou stranu padl jako hrdina...co nejdřív další díl...
btw. nejsem si jistej ale Daedalos pořád existuje nebo je taky v nebi??

St0rme plz pošli mi odkaz na nějaký tvůj model lodi nebo hod odkaz na forum plz.

pokračovanie bitky bolo vynikajúce, tešim sa na další diel

a rigix: veď mu napíš súkromnú spravu

Tak nechci mu spamovat zprávy to tu vidí spíš na mě kašle.

Nekašle, jen nemá kdy to vybírat dneska ti nějaký zipnu
EDIT: A mám jenom tři slušné čtenáře, co mě podporujou komentama... Jsem smuten

St0rm : tak to sem čtvrtý, dřív sem se sem nedostal ale musim říct, že si mě nejen nezklamal, ale obrovsky potěšil doufám že těch "pár" jaffů a supervojáků rozsekáme a Anubis se z toho nervově zhroutí

Ale nic není zadarmo, že? Tudíž ani toto vítězství být nemůže.

St0rm píše:

A mám jenom tři slušné čtenáře, co mě podporujou komentama...

Máš jich víc, jen někteří nemají čas hned odepisovat, víš? A nebo si někteří celou noc lámali hlavu, jak ti oplatit to dloubnutí ohledně ničení lodí jenže stejně na nic nepřišli
Díl opět pěkný, ale astronomům a podobným kosmickým vědátorům se určitě líbit nebude. Jak si to sakra představuješ, takhle zaneřádit orbitu troskami a pak ještě poslat satelit, který Zemi obíhal po miliardy let, po nekontrolovatelné dráze někam do pryč?

Snaile poradím ti....udělej si svou vlastní povídku, dej tam oď Storm a udělej ji co nejnechutnější věco co můžeš...jako odplata to stačí.. ikdyž asi není co oplácet.. nic není zadarmo??? tojakože ten paprsek co dopadl na Zemi něco významného zničil a lidská rasa je téměř na vymření...nepředpokládám že klidé přežili tu drsnou práci

jen 3? ... já čtu každý díl hned jak to jde .. to že nekomentuju jen znamená, že se mi to tak líbí, že nemám co napsat!

tak jsem se rozhodl sem zaregistrovat abych ti zde napsal jak se mi tvá povídka libí a jinak typuju že přežijou jen 3 miliardy lidí

On vymlátí čínů tim ulechčí zemi polovinu populace

Máme tady další díl a naposledy se podíváme, jak se osvobozuje Země
Rigixi nezapoměl jsem an tebe, jenom nestíhám x)

Battle for Earth, part III

V příšeří pod větvemi jehličnanů čekal při nejmenším stočlenný zástup lidí. Všichni byli odhodláni k boji, všichni byli připraveni položit svůj život. Bylo na nich vidět, kam až může člověk zajít, jak daleko může být zatlačen.
Půl roku okupace goa’uldy udělaly z těchto lidí bojovníky. Dříve právníci, kuchaři, instalatéři a farmáři byli teď vojáky. Jakékoliv rasové, náboženské nebo vrstevní rozdíly šly naprosto stranou, tady šlo o přežití lidské rasy. Jaffy nezajímalo jestli je někdo bílý, nebo černý... jestli je někdo křesťan, nebo žid...
Přesný počet ztrát neznali, ale s historkami, které se šířily po kontinentech, se daly počítat v miliardách, přičemž samotný útok měl na svědomí maximálně třetinu ztrát. Zbytek byly popravy, kterých jaffové využívali k zastrašení zotročené populace. Lidé během šesti měsíců dokázali to, co se jim nepovedlo za celou svou existenci... Sjednotili se, bojovali jako lidstvo a ne jako národ, bojovali za planetu a ne za svůj stát. Bojovali, protože chtěli a ne proto, že to byla jejich povinnost. Sjednotili se proti společnému nepříteli a teď nadešel čas zúčtování.
Okolní ticho a šero bylo z nenadání přerušeno jasným zábleskem doprovázeným bzučením a na označeném místě se objevily bedny se zbraněmi. P90, pistole, neprůstřelné vesty a kouřové granáty. Přítomní si výzbroj rozebrali a nezbývalo než doufat, že na ostatních místech probíhalo také vše podle plánu, neměli si to však jak ověřit.
Dav se rozdělil na deseti členné skupinky, které vyrazily lesem k blízkému pracovnímu táboru nedaleko pobřeží. Došli k okraji lesa a zahájili palbu. Na neprofesionální vojáky se slušnou přesností a načasováním. Jaffové již obdrželi varování, že na oběžné dráze se bojuje a byli ve střehu. Bitva o tábor neprobíhala podle plánu, jaffů bylo příliš mnoho a odboj byl přišpendlen za stromy a kameny nepřetržitou palbou.
Z tábora se začal zvedat al’kesh a podvěšený kanón hledal svůj cíl mezi členy odboje. Stihl však vystřelit jen jednou. Z prostoru někde nad lesy přiletěly dvě rakety a s chirurgickou přesností trefily motory a kabinu, načež al’kesh ztratil kontrolu a zřítil se do nedaleké zátoky. Hned poté se nad bitvou naprosto tiše prohnaly čtyři F-303 a až tři vteřiny na to udeřila tlaková vlna, kterou vytvářely.
Odboj nabral druhý dech, stačilo aby věděli, že nejsou sami a opět bojovali naplno. Jaffů pomalu ubývalo, ale po cestě přibíhala formace více než stovky dalších nepřátelských pěšáků. Z míst někde nad mraky přiletěla salva stovek kulek a dopadla přímo na jaffskou jednotku na cestě. Do ruda rozžhavené kusy kovu dopadaly přímo do čtyřstupu nepřítele a trhaly jaffy na kusy. Během vteřiny se cesta zahalila prachem a když se rozptýlil, tak nebylo po jaffech, až na pár kusů těl, ani stopy. Chvíli poté z téměř stejného bodu přiletěl dělostřelecký granát a pokácel věž vedle brány do tábora, čímž připravil jaffy o poslední výhodu a členové odboje si začali razit cestu dovnitř. Osvobození lidé se přidávali k bojujícím a když na ně nevyšla žádná zbraň, tak se pokoušeli střílet z tyčových zbraní, když nebyly ani ty tak bojovali holýma rukama.
Tři kilometry nad bojištěm kroužila F-303 (čmelák( a ostřelovala všechna jaffská ležení na která dohlédla. Z mraků za nimi se vyřítilo pět kluzáků a tři F-303, které dělaly čmelákovi doprovod se jim vrhly naproti. Hned první salva raketami zničila dva z kluzáků a bitva se na počet srovnala. Tři dvojice letadel se navzájem naháněly po obloze a střílely po sobě. Jedna z třistatrojek se dostala na záda kluzáku a na její přídi odskočil kryt hlavní, automatické systémy dokončily zaměření během zlomku vteřiny a zabudovaný gatling začal pálit kulky. Obrovská kadence a velká ráže způsobily, že i když se kluzák snažil uhnout, dostal čtyři zásahy, které mu utrhnuly křídlo a šel k zemi. Druhý kluzák dopadl prakticky stejně jako první, ale třetí bojující dvojice se ztratila někde pod mraky.
Jaffa byl očividně zkušený pilot a i přes to, že proti němu stál bezpilotní stroj, který si mohl dovolit daleko šílenější manévry, stále žil a bojoval. Jaffský kluzák pronásledoval F-303 těsně nad nejnižší vrstvou mraků, střílel po ní ze svých kanónů a stále ji doháněl. V okamžiku, kdy je dělilo asi jen dvě stě metrů, se třistatrojka zvedla o devadesát stupňů a mohutný tlak proti ploše jejích křídel ji téměř zastavil na místě.
Kluzák ji těsně minul, F-303 se mu stočila do zad a zažehnula proudový motor, aby nahnala ztracenou rychlost. Jaffa otočil svůj stroj hlavou dolů a vrhnul se skrz hustá mračna dolů stále pronásledován třistatrojkou. Při průletu mračny se pilot na palubě Excalibru spoléhal pouze na záznamy senzorů, ze kterých mu však kluzák z ničeho nic zmizel necelých třicet metrů nad zemí. Pilot stlačil svůj stroj pod mraky, jejich spodní hranice byla velice nízko nad zemí. Když začal srovnávat klesání tak nečekaně do něčeho narazil. K hladině to bylo více jak pětadvacet metrů a senzory nic nezaznamenaly, jeho stroj byl však zničen.
S druhým strojem, který pilotoval, se opatrně snesl pět set metrů nad zem a v prostoru, kde byla rozplynutá poslední vrstva mraků uviděl do čeho narazil. Nebo spíš, co narazilo do něj. Napříč oceánem kam až mohl vidět se hrnula obrovská vlna, za kterou byla hladina minimálně o pětadvacet metrů výš než normálně. Než však stihl kontaktovat velení, aby BC-304 přenesly odboj bylo již pozdě. Mohutná vlna smetla severní pobřeží Evropy, stejně jako v Americe a šířila se dále.
Na můstku letadlové lodi právě dokončili rozbor a skenování planety. První, zaměřovací výboj, z Anubisovy mateřské lodi byl dost na to, aby roztavil severní ledovou čepičku. BC-304 se snažily dostat z pobřeží, co nejvíce lidí, ale neměly šanci zachránit ani desetinu. Smrtící vodní stěna pokračovala ve své cestě napříč oceány.
V Colorado Springs se právě vedl podobný boj, ale zdejší odboj měl mnohem těžší úkol. Obsadit zdejší letiště a dobýt Cheyenne Mountain. Tři stovky lidí, z nichž někteří byli profesionální vojáci, si právě probíjela cestu městem, ale byli připraveni o vzdušnou podporu, protože kluzáků bylo v této oblasti příliš hodně a F-303 s nimi měly spoustu práce.
Zrovna v tomhle bodě by se jim letecká podpora hodila jako sůl, padli do pasti jaffům a byli v obklíčení na náměstí. Ztratili již několik desítek bojovníků a situace vypadala velice beznadějně, druhá skupina odboje byla více jak dva kilometry vzdálená a od té se pomoci nedočkají.
Na jedné ze střech se objevil jasný záblesk Asgardského transportního paprsku a z něj vyběhla černá postava, která se okamžitě vrhnula na jaffy. Členové odboje přestali střílet a pozorovali tajemnou postavu ,jak dvěmi čepelemi seká jaffské vojáky, shazuje je ze střech a láme vazy, načež skočila na další střechu a v akci pokračovala.
„Je zpátky! Vrátil se! Je zpátky!“ začalo vykřikovat několik lidí a když ostatním došlo, koho myslí, tak se přidali také.
Davis zrovna přeskakoval čtyři metry širokou díru na další střechu a nemohlo mu uniknout skandování lidí, kteří se kryli za betonovými překážkami, lavičkami a kašnou. Připadal si jako gladiátor v aréně.
V celé oblasti nebyl jediný supervoják a Davis likvidoval řadové jaffy jako na běžícím páse. Během půl minuty byl hotový s třetí střechou a když přeskakoval na čtvrtou dostal zásah z velkorážního jaffského děla, které stálo v jedné z ulic vedoucích k náměstí. Energie střely s ním hodila kus bokem a jen třemi prsty se zachytil na okraji střechy, ze které málem spadl. Vyhoupnul se zpátky nahoru a jeden z mečů hodil po jaffovi, který k němu běžel.
Letící ostří mu prorazilo hruď a zasáhlo srdce. Jack mezi tím s jedním mečem v ruce přesekl druhému jaffovi tyčovou zbraň a v té samé ráně i břišní dutinu, z otočky mu zasadil druhou ránu přes záda a dorazil ho. Rozběhl se proti posledním dvěma jaffům a z právě se kácejícího se pěšáka za běhu vytrhnul druhý meč. V nabrané rychlosti vyskočil do vzduchu a otočil se kolem osy s mečí trčícími od těla. Přistál metr za jaffy, kteří se s bolestivým chroptěním svalili k zemi. Teď už zbývalo jen ležení kolem těžkého děla, které stále ostřelovalo odboj a nedovolovalo jim se pohnout.
Jack skočil na balkón protější budovy, který byl o patro níže, odtamtud přeskočil na stříšku nad vchodem domu, ze kterého skákal a přistál na cestě přímo před dělem, jenž zrovna nabíjelo další výstřel. Jaffa, který ho obsluhoval namířil přímo na Davise, ten zastavil na místě a čekal.
Dělo vystřelilo, Jack zvedl jeden ze svých mečů přímo před sebe a ostřím proti plazmovému výboji. Ten k němu doletěl a o ostří meče, které bylo potaženo osobním štítem, se rozpůlil a neškodně narazil do bočních stěn. Jack využil údivu jaffů a vrhnul se proti nim. V úzkém prostoru mezi domy a zátarasy, které jaffové sami postavili, se neměli kam schovat a Jack je zpracoval velice rychle. Otáčel se, poskakoval a oba meče prolétaly těly jaffů jako by byly z papíru.
Když padl poslední jaffa, tak utichlo i skandování a členové odboje k němu běželi. Davis jim šel naproti a když ho obklopili a snažili se si na něj sáhnout, tak si zvedl přední část helmy a lehce zadýchaně promluvil.
„Jsem admirál Davis... máte tady nějakého velitele jednotky?“
Ze skupiny lidí vyšel voják v uniformě námořní pěchoty.
„Poručík Blake, pane!“ zasalutoval a pokračoval:
„Abych pravdu řekl, tak jsem do teď nevěřil, že existujete... působil jste jako povídačka pro děti, aby se jim lépe spalo...“
Davis nechápavě povytáhl obočí.
„Jak to myslíte povídačka?“
„Pokud se nepletu, tak jste již jednou Zemi navštívil... Příběhy o smrti z temnot se šířily po planetě jako oheň... Jedni říkali, že jste byl tady, druzí, že ve Švýcarsku a třetí verze vás vykreslovala jako super hrdinu, který vyřadil v Egyptě tři hat’aky a ležení jaffů... Klasická báchorka, o kousek nafouknutá každým, kdo ji vyprávěl.“
Jack se pousmál, jak to tak vypadá, byl teď slavný.
„Máte pravdu, ta poslední je nafouknutá... ha’taky byly jen dva.“ Chvíli si vychutnával udivený poručíkův pohled. Sklopil zpět hledí helmy a se slovy:
„O SGC se starají naše jednotky, jdeme osvobodit letiště.“ vyrazil po ulici a všichni členové odboje ho následovali.

Kód: Vybrat vše

http://www.edisk.cz/stahni/35781/Phoenix__PART_38_.pdf_1.38MB.html

Tak zase naprosto senzační díl neměl chybu

Úchvatný dej a k boju nemám pripomienky.
Davis znova exceloval.

„Máte pravdu, ta poslední je nafouknutá... ha’taky byly jen dva.“

No jsem rád, že se až tak líbilo Asi vás potěším, že dalších XX dílech nebude o akci nouze (Až na pár přestávrk, nemůžeme pořád střílet)

No, ak budú čítateľne a pútavo napísané strieľať sa nemusí,

Toto je spoiler!!!:

ale môže.

Jako vždy pěkný díly, jen to PDF by si mohl dát

Puk- Nebudou to čisté boje jako doteď, ale bojové pasáže

Teď čtu tvoji povídku po večerech a je to ŽRÁDLO

Jsem rád, že se líbí

[Dragon]

Jako vždy, super super díl A velmi rád si přečtu komentáře až se povídka přiblíží ke konci

Jakop:
To s tím PDF mi něco připomíná

Dragon: Že by sebe??

Dnes to vidím na dva díly, intermezzo je velice, velice krátké a tak vám dám rovnou i další díl

Intermezzo

Na geostacionární orbitě Země stála Alianční flotila, Titan byl připoután k molu Babylonu kvůli opravám a kolem ostatních lodí poletovaly automatické sondy, které plátovaly průstřely a jiná drobná poškození. Na ostatních molech Babylonu pokračovala stavba lodí, ale již nemuseli tak spěchat. Planeta pod nimi se uklidňovala po půl roce okupace a lidé se snažili vzpamatovat z tak brutálních zážitků. Neexistoval nikdo, jehož příbuzný by nezemřel, tato tragédie zasáhla všechny.
Země byla prozatím v bezpečí, Goa’uldi se stáhli ke svým základnám a podle Adrie se Anubis stihl dostat na jednu z lodí, než ustoupily do hyperprostoru.
Za pomoci Aliance byla obnovena satelitní a komunikační síť planety, načež začaly provizorní agentury a vlády řídit obnovu měst, sčítat obyvatelstvo a počítat ztráty. Předběžné zprávy hovořily o třech miliardách mrtvých, z nichž většina padla za oběť jaffům, část zemřela přirozenou smrtí a druhý největší počet mrtvých měly na svědomí záplavy pobřežních oblastí.
Většina členů vlády libovolného státu byla mrtvá, byli první na seznamu poprav a po okupaci se muselo se vším začít od začátku. Následného chaosu využila Severní Korea a pokusila se o invazi do Číny, ale její agrese byla zastavena Aliancí. Korejská válka trvala čtyřiadvacet hodin a zemřelo pouze dvě stě vojáků obou stran. Korejci byli zastrašeni palbou z orbity a Alianční pěchota proti nim vytáhla s nesmrtícími prostředky. Totalitní vláda byla svržena a lid měl poprvé od vzniku země nárok zvolit si své zástupce.
Měsíc po ukončení okupace byla uskutečněna první schůze provizorních vlád. Většina států sama o sobě neexistovala a spojovaly se do větších bloků. Severní Amerika, prakticky celá Evropa, Afrika a většina Asie, to vše byly jedny velké ‘státní oblasti.‘ Zástupci vlád se sešli na palubě Dia, jakožto neutrálním území. Zasedání bylo vedeno před novináři, rychleji se obnovující systém snad neexistoval.
Zástupci států se, pod hrozbou dalšího útoku z vesmíru, relativně rychle a bez problémů dohodli na spojení Země do jednoho celku. Davisovi, jako zachránci Země byla nabídnuta pozice prezidenta Nové Země, ale ten odmítnul s tím, že je voják, ne politik, a ani není z této reality. Doporučil zástupcům Země, aby provedli první celoplanetární volby, hned co bude infrastruktura uvedena zpět do provozu.
Po dvou měsících na orbitě se již Adria zabydlela v Jackově kajutě, přesněji řečeno v jejich kajutě. Dolů na Zemi se ji nechtělo, její domov byl zničen a s Jackem by tím trávila naprosté minimum času, takže se raději rozhodla bydlet na bitevní lodi, než na planetě. Jack to sice nechápal, ale nechtěl to s ní znovu řešit.
Jediný problém byl s Teddym, který teď už byl velký pes a na křižníku se při nejmenším nudil. Adria s ním chodila na procházky dolů na Zemi, zatímco Jack se věnoval řízení obnovy infrastruktury, ale pro takového psa to bylo přece jen málo. Nakonec skončil u Vally, která bydlela na okraji Colorado Springs v lesích a její dům nebyl během invaze poškozen. Adria z toho sice nebyla zrovna nadšená, ale pro psa byla zahrada lepší než kovové chodby a mohla za ním chodit na návštěvy. Její druhé já se už nějaký čas neozvalo a tak zažívala relativně klidné období.
V průběhu obnovovacích operací Jack nepřestal plánovat další vojenský postup. Anubisova flotila byla velice oslabena, s trochou štěstí dost na to, aby v řadách Goa’uldů začala občanská válka a její útok byl nepravděpodobný, teď byli na řadě Ori.
Oslabením Anubise se jim otevřela galaxie a konvertovali planety jako na běžícím páse. Při posledním setkání s Ori se na scéně objevily nové křižníky a jeden z nich by se více než hodil, aby si prohlédli jeho novou technologii. Když jednu noc usínali, tak se Jack nenápadně zeptal:
„Zlato... dokážeš pořád řídit křižník Ori?“

Půjčky

Adria vyšla v uniformě Aliance z dámské šatny, před kterou stál Jack v brnění, s meči na zádech a helmou v podpaží.
„Vážně musím mít na sobě tohle? Vždyť to postrádá jakoukoliv eleganci a nikde ani kousek bílé...“ pronesla s lehkým odporem při pohledu na své oblečení.
„Jakkoliv rád bych se na tebe díval v šatech, tak mi nebudeš po palubě nepřátelské lodi pobíhat ve večerní róbě. Máš náhrdelník?“
Adria místo odpovědi porozepnula uniformu a pod ní zazářil modrý safír. Jack přikývnul a došli na můstek, na jehož obrazovce zářil jasnou modří hyperprostor. Petrov si všiml jejich příchodu a ohlásil současný stav:
„Máme na senzorech těžký křižník, za pět minut by jsme měli být u něj.“
Jack přikývnul.
„Hned jak vystoupíme z hyperprostoru, tak začněte skenovat jejich štíty, můžete je i postrašit pár výstřely z věží, ale ne že je zaženete... My jdeme ke zbytku týmu, jak budete připraveni, tak se ani neptejte a rovnou zahajte přenos.“
Jack s Adriou došli ke dvanácti člennému zásahovému týmu, který s nimi šel na palubu. Měli na sobě kevlarovo-triniové obleky, na zádech batohy s vybavením proti převorům, u pasu každého z nich visela energetická pistole a v rukou drželi poslední modely útočných pušek na bázi coilgunu. Nově příchozí se postavili do čela dvojstupu a čekali na přenos. Jednomu z vojáků sjely oči na Adriin pas a níže položené partie, které se v uniformě nedaly přehlédnout a klepl ramenem do druhého. Jack se otočil, všiml si dvou vojáků a kam se dívají a zavelel:
„Přímo hleď desátníci!“
Vojáci se postavili do pozoru a jeden z provinilců se ozval:
„Pane, my jsme oba poručíci.“
„A jste si tím tak jistý, desátníku?“
Vojákovi to konečně došlo a raději pozoroval malý škrábanec na jednom z nosníků. Adria přivřela oči a v Jackově se ozvalo pobavený smích. Nebyl si jistý jestli ho uslyší, ale několikrát si v duchu zopakoval větu:
„Ale nemůžu jim to mít za zlé...“ a mrknul na její boky.
Zeus po pár minutách letu opustil hyperprostor u malé planety nad níž stál osamocený těžký křižník, který okamžitě nahodil štíty a zahájil palbu na narušitele. Diův štít s lehkostí vykrýval veškerou palbu a většině výstřelů hlavní zbraně se dokázal díky manévrovacím motorům vyhnout. Po pěti minutách poletování a lehkého ostřelování trupu křižníku se povedlo prolomit frekvenci jejich štítů a věž, která doteď nestřílela zaměřila přesný bod na trupu. Z její hlavně vyrazil obrovskou rychlosti podlouhlý projektil, který prošel štítem, prorazil trup a vypadl uprostřed chodby, kde se na podlaze otevřel a jeho útroby začaly modře poblikávat.
Ori uzavřeli prostřelený trup štítem a vyrovnali atmosféru v oblasti. Tři vteřiny na to se v okolí projektilu s jasným zábleskem objevilo čtrnáct osob. Davis rozdal příkazy a šest vojáků vyrazilo na jednu stranu, zatímco druhá půlka šla s Jackem a Adrii na druhou.Na křižovatkách se dělili a nakonec zůstala Adria s Jackem sama. Nebylo příliš jasné, kde má nový křižník můstek a klíčové systémy, takže bylo potřeba hledat.
Když si Jack říkal, že to jde nějak moc jednoduše, tak potkali první hlídku, kterou zlikvidoval jedním výstřelem z mečů. Zlomek vteřiny na to se rozezněl na palubě alarm a dvoučlenné týmy vojáku postupovaly o poznání pomaleji když se musely probíjet přes zástupy křižáků.
Jack s Adriou klusali chodbou a byli přibližně v polovině, když se ve dveřích před nimi objevilo šest vojáků. Jack lehkým žduchnutím loktem odšoupnul Adriu za sloup na kraji chodby a rozběhl se proti nim. Vojáci po něm stříleli, ale polovině střel uhnul a ty co ho trefily byly zneutralizovány štítem. Doběhl mezi vojáky, kteří se sice snažili bránit, ale s jejich základním výcvikem a podřadnými zbraněmi toho proti Davisovi moc nezmohli.
Párkrát se otočil, tam seknul, tady bodnul a ve finálním seku z otočky omylem prosekl kovový rám dveří a až potom zasáhl křižáka, který se skácel k zemi. Za Jackem se ozval výkřik. Když se otočil viděl dusící se Adriu plachtit vzduchem a převora, který na ni mířil holí. Rozběhl se zpátky, ale neunikl převorově pozornosti, který zvedl volnou ruku proti Davisovi. Jeho silové pole zazářilo a on pokračoval stále přímo proti převorovi, který již pustil Adriu a svou holí máchnul ve vzduchu a zaútočil s ní na Jacka. Ten levým mečem hůl odrazil, vyskočil do vzduchu vedle protivníka a pravý meč mu zarazil z vršku, kolem krku, do hrudního koše. Převor se s chroptěním svezl na podlahu.
Adria zrovna chytala dech.
„Zkus příště nechat aspoň jednoho živého pěšáka... dostanu z něj, kde je můstek.“ Jack přikývnul a přes rádio zkontroloval situaci. Dva týmy se již nehlásily, tři bojovaly v chodbách s pěšáky a poslední dvojice našla něco, co připomínalo generátor. Jack jim rozkázal ho pro jistotu zaminovat a ukončil spojení.
Vyrazil s Adrií v zádech dále a asi po dvaceti vteřinách narazili na další hlídku křižáků. Jack k nim přiskočil, jednoho chytil za límec brnění a potáhnul ho za sebe, zatímco do dalšího kopnul a pěšáci se poskládali na hromadu. Se slovy:
„Tady ho máš!“ přirazil pěšáka ke zdi a jedním mečem mu probodl pravou část hrudi a přišpendlil ho ke zdi. Poté se vrhnul do dveří, kde se zvedali ostatní pěšáci, kteří se před ním pokusili je zavřít. Davis se protáhnul škvírou a dveře se dovřely až za ním. Ozývaly zvuky sekání, cákání, výstřelů a svištění ostří. Adria mezitím vlezla vojákovi do hlavy a během okamžiků měla umístění můstku. Meč, který ho držel na stěně zmizel v bílém záblesku a za dveřmi se ozvalo pár cinknutí, lámání dřeva a chroptění. Hned nato se otevřely a v nich stál Davis v předklonu, evidentně zadýchaný a za ním se kácel k zemi další převor.
„Odkud se sakra pořád berou? Nebývali na lodi po jednom?“ Adria přikývla, ale vysvětlení neměl. Ukázala za roh.
„Můstek je tudy a dvě patra nahoru.“
Dvojice se zase vydala vpřed, mezitím vojáci zaminovali generátor a druhá skupinka našla emitory štítů, na které také přilepili C4ku. Jack Adriu eskortoval chodbami křižníku a zabíjel pěšáky po desítkách, jeho štít zatím držel bez větších problémů a svižně postupovali kupředu. Jedno patro od můstku potkali třetího převora a Jack se s ním zase utkal, tentokrát už ho převor dokázal zasáhnout a Jack tvrdě dopadl na stěnu, hned se však postavil, jeden meč po něm hodil a s druhým skočil v před. Převor zastavil letící meč, ale Davis mu druhým přeseknul krk až k páteři, kde se ozvalo nepříjemné křupnutí. Došli ke schodům a když Jack prováděl další kontrolu, tak už se mu ozval jen jeden tým a ti mu nahlásili, že zastřelili již druhého převora. Davis zakroutil hlavou.
„To už je dohromady šest... něco je špatně. Zaměřte se na naši pozici a pokuste se k nám dojít, jsme jedno patro pod můstkem... Davis konec.“
Vyběhl po schodech do patra, na kterém byl můstek a Adria za ním pomalu vyšla schody. Jack proběhl dveřmi s tím, že za nimi bude další chodba, která konečně vede k můstku, ale jaké bylo jeho překvapení když místo chodby narazil na svatyni, ve které byli tři převoři.
Ještě stihl křiknout na Adriu, aby zůstala na schodech, než s ním trojice smýkla směrem k nim i přes jeho ochranu. Všichni tři stáli před hořící stěnou, která měla pravděpodobně napodobovat tu na Celestu a jejich zářící hole mířily na Davise. Na malý okamžík vypnul přívod energie do brnění a převorové s ním okamžitě hodili vzduchem směrem k nim. V půlce cesty obnovil napájení, jeho ochrana se obnovila a on připlachtil vzduchem až k prostřednímu převorovi, na kterém přistál a oba meče mu zabodnul do hrudi.
Další dva, mezi kterými stál, ho napadli telekinezí a Jack cítil, jak ho mačkají proti sobě a zvedají do vzduchu. Jeden z převorů náhle přestal a chytil se za hlavu, což vyústilo v Jackův let proti stěně. Když se zvedal všimnul si Adrie, která stála ve dveřích a telepatií rozptylovala jednoho z převorů. Davis kolem něj proběhl a jediným ladným pohybem mu přesekl tepny na krku, přiskočil ke třetímu, který již byl sám bezmocný a po pár pokusech o obranu svou holí padnul k zemi.
Jack podal Adrii ruku a proběhli svatyní do jediných dveří, které vedly pryč. Po chvíli dorazili na křižovatku. Rovně, doprava a dozadu odkud přišli vedly dlouhé, lehce zatočené chodby. Vlevo byla necelých pět metrů dlouhá chodba a na jejím konci dveře na můstek.
Jack se už chystal k nim vykročit, ale zastavil ho podivný zpěv, který vycházel ze tří zbývajících cest, znělo to jako chór v kostele. Ze zatočených chodeb se vynořili převorové. V každé chodbě jich bylo při nejmenším deset a v jejich čele šel jeden v čistě bílém rouchu s praporcem v ruce.
Jack neváhal ani vteřinu. Hodil Adriu do jediné čisté chodby, zapojil záložní zdroj energie v opasku a rozběhl se proti jednomu zástupu. Když přesně mířeným úderem složil převora v bílém, ostatní se na něj vrhli se svými zářícími holemi. V úzké chodbě byl příliš blízko na použití jejich telekineze a tak došlo na boj zbraněmi, ale převoři byli mrštnější než se zdálo. Útočil, jak nejrychleji mohl, sekal, řezal, bodal a střílel na všechny strany, ale převorové mu s obrovskou rychlostí uhýbali, případně vykrývali jeho útoky svými holemi. Zabil dva, ale zrovna když další z převorů uhnul jeho úderu, dostal Jack tvrdý zásah do břicha a přistál uprostřed křižovatky, kam mezitím došli ostatní převorové, kteří stále zpívali.
Jack vyskočil a opět zaútočil proti beznadějné přesile. V běhu proti jednomu ze zástupů se sklouznul po zemi, čímž se vyhnul úderu dvou převorů, narazil nohama do zdi od které se odrazil a v kotrmelci, kterým se postavil jednomu z nepřátel useknul nohu. Chystal se k dalšímu výpadu, ale dostal do zad další úder holí a proletěl chodbou, narazil na stěnu a spadl zase do středu křižovatky. Zvedal se z podlahy a přitom se podíval na Adriu, které se v obličeji zračila čistá hrůza... Vybavil si její dětské vzpomínky na převory, které viděl v její hlavě... Nemohl ji nechat znovu padnout do jejich rukou.
Převorové uzavírali kruh a Jack se opět vrhnul proti nim s největším odhodláním, jakého je snad člověk schopen. Začal využívat všech bojových technik, podrazů a neférových pohybů, které znal, ale i tak to bylo málo. Zabil tři převory a opět letěl vzduchem, tentokrát levou stranou dopadl na nosník a v ruce se ozvalo hlasité křupnutí. S výkřikem pustil meč v levé ruce, nohou si ho podal a spojil rukojeti mečů do jakési bojové tyče, kterou dokázal ovládat jen pravou a opět zaútočil...
Vedle Adrie, která pozorovala bitvu na křižovatce, se objevilo její druhé já v černém oblečení. „To se na něho budeš jenom tak dívat?!“ pustilo se do ní okamžitě.
Adria stále pozorovala Jacka, jak se ze všech sil snaží jednou rukou útočit a bránit se zároveň.
„A co můžu asi tak dělat? Nemůžu mu nijak pomoct.“ Po zádech ji přejela husí kůže.
„A ti převorové mě děsí...“
Její druhé já suverénně proneslo:
„Mě ne. Pusť mě ven, dej mi kontrolu nad tělem a dostanu ho z toho.“
Adria odmítavě zakroutila hlavou. Jack v ten samý čas zase letěl vzduchem a opět tvrdě narazil na stěnu, tentokrát však již nevstal. Jeden z převorů v bílém na něj namířil holí, zvedl ho do vzduchu a začal mačkat jeho hrdlo. Po Adriině tváři sjela slza...
„Tak už mě sakra pusť!!! Myslíš, že mě na něm nezáleží?!“ Zařvalo její druhé já a Adria se poddala.
Jack se chvíli klepal ve vzduchu a poté tvrdě dopadl na zem, tělo ho bolelo tak, že se nemohl pořádně hnout. Dokázal se jen taktak pootočit, aby viděl, co se děje. Převor ho nechal napokoji, protože vycítil daleko větší nebezpečí. Adria se právě zvedala ze země a její oči hořely jasně rudým plamenem. Přes dvacet přeživších převorů na ni namířili své hole, které se rozzářily, ale před Adriiným tělem se zjevila do teď neviditelná stěna, která jejich telekinezi blokovala.
Vypadalo to, jakoby jednou nohou stoupla na neviditelný schod a poté se vznesla do vzduchu. Visela padesát centimetrů nad podlahou a z jejího těla vyšlehla bílá záře, která připomínala povzneseného. Roztáhla ruce, její aura začala hořet stejně jako její oči a plameny vyrazily chodbou přímo na křižovatku. Spojená síla převorů je dokázala udržet a hladové plameny kroužily kolem jejich bariéry. Obrovské plameny vířily na křižovatce a v přilehlých chodbách. Vypadaly jako ohnivá bouře a jejich intenzita stále rostla.
Rudé šlehající plameny teď vypadaly spíše jako plamen svářečky a chytaly bílou barvu. Kovové nosníky a stěny chodby se už tavily a na podlaze se tvořily kaluže žhavého kovu když konečně kruh vysílených převorů zkolaboval a plameny je okamžitě pohltily.
Jack ležel na podlaze a i když se mu plameny vyhýbaly, tak cítil jejich nesnesitelný žár. Začal se plazit k místům, ve kterých naposledy viděl Adriu a zuřící ohnivá bouře mezi tím stále nabírala na síle a likvidovala vše kolem. Doplazil do chodby k můstku, kde se stále vznášela Adria, kterou oheň oblétával a vytvářel polokouli. Z jejího těla tryskala rudá aura, která živila kolem zuřící plameny, její vlasy vlály ve větru vytvořeném požárem a bělmo očí žhnulo rudě. Jack byl sice z tohohle výjevu vyděšený k smrti, ale dolezl po podlaze až k ní. Musel si strhnout rukavice, které ho už nesnesitelně pálily a se slovy:
„Adri, zlato! Už dost!“ ji sáhl na nohu a zatřepal s ní, aby upoutal její pozornost.
V okamžiku, kdy se dotknul její nohy, se na něj podívala dolů a její oči pohasly. Aura která z ní vycházela přešla z krvavě rudé do jasně bílé a poté se rozplynula. Adriiny svaly povolily, její vlastnosti zmizely, vysílená se zhroutila k podlaze a částečně dopadla na Jacka. Ten se přetočil, aby ji viděl do obličeje. Její oči několikrát zatěkaly pod víčky, načež se uzavřely nejbližší nezničené přepážky, z lodi se vypustila atmosféra a křižník skočil do hyperprostoru. Hned poté Adria ztratila vědomí a nic nechápající Jack ležel vedle ní a pozoroval, jak se okolní roztavené stěny stékají do nových tvarů.

nádhera

čakám na ďalší diel