jakubl: Děkuji.
alfel: Jak můžeš zapomenout na Masaryka..?
Takže slibovaný další díl přichází. Příští bych rád vydal znovu za týden. Dostáváme se k nějaké akci, tak přeji pěkné čtení. Poprosím, kdo si bude myslet, že ví, kdo jsou oni neznámí, tak ať to dá do spoileru. I když vám to asi bude hned jasné..
2. řada, díl 2.: Napadení
13. říjen 2020, P2X-715, Mléčná dráha:
Zapadlá planetka v ještě zapadlejším koutě galaxie. Nicméně někomu zřejmě kdysi připadala dostatečně významná k tomu, aby na ni umístil hvězdnou bránu. Možná se někde v podzemních katakombách nacházela rozlehlá a zapomenutá antická laboratoř s tisíci dronů a dalšími fascinujícími, silnými a neskutečně účinnými vyspělými zbraněmi, pokročilými technologiemi a zapomenutými databázemi plnými šokujících údajů. Ale spíše to byla stejně opuštěná, zapadlá a bezvýznamná planeta, na kterou z Antiků vstoupili tak maximálně ti, co sem umístili bránu.
SG-31 byl tým složený ze čtveřice mariňáků, dvou vědců (jednoho přes archeologii, druhého přes technologie) a plukovníka Johnosona. Momentálně stáli nedaleko od stále ještě aktivní brány a obezřetně sledovali okolí. Nikde však nebylo ani živáčka. Přesto ale měli členové týmu nepříjemný pocit, že je někdo nebo něco sleduje již od okamžiku, co prošli branou. Proto se ještě několik minut zdrželi s předpisovými procedurami, které normálně vynechávali. Pak teprve vyrazili na průzkum okolí.
Z nedalekého lesíka je opravdu pozoroval pár pozorných očí. A ne jen jeden. Pozorovatel se nenápadně vydal za svou kořistí. Pohyboval se velmi obezřetně ale přesto velmi rychle. Obratně se vyhýbal veškerým větvičkám i uvolněným kamenům, které by prozradily jeho přítomnost, kdyby na ně došlápl. Sledoval SG tým ještě několik kilometrů, dokud se nepřiblížili ke konci lesa. Jeho prsty se sevřely kolem podivně tvarované zbraně. Pomalu ji pozvedl a precizně zaměřil cíl. Jeho prsty lehce přitlačily na prohloubenou část zbraně a vyšla rána.
Z ničeho nic vyletěla z lesa modrá energetická střela a zasáhla jednoho z mariňáků. Její účinek byl ale přinejmenším diskutabilní. Kolem vojka se zhmotnilo ochranné silové pole, dosud neviditelné, a zachytilo celou energii střely. Okamžitě poté ale z okolních lesů začaly sršet další výboje. Tým na nic nečekal. S plukovníkem v čele a se zběsilou krycí palbou z automatických zbraní se vrhli do obranné pozice, která se nacházela jen pár desítek metrů před nimi. Po nepříteli nebylo ani stopy, ale s největší pravděpodobností byli obklíčeni a ve velké početní nevýhodě.
O několik hodin později se na té samé planetě aktivovala hvězdná brána. Několik minut se nic nedělo. Na druhé straně červí díry ale byla situace naprosto odlišná. Brána ve velké obdélníkové místnosti s neomítnutými betonovými stěnami, byla pod dohledem více než dvacítky po zuby ozbrojených vojáků. Jediné východy byly zajištěny pancéřovými dveřmi a kolem brány byly umístěny těžké zbraně připravené srazit jakoukoliv hrozbu, která by branou prošla. Kromě toho byla aktivní červí díra, přestože se nejednalo o mimozemskou aktivaci, skryta pod pancéřovou clonou – Iris. V místnosti nad tím vším, chráněnou neprůstřelným sklem a sklápěcím pancéřovým krytem, probíhala debata několika vyšších šarží.
„Ztratili jsme kontakt s SG-31, nemůžeme navázat spojení, jediná odpověď je od nouzového majáku, pane.“
Uvedl poručík právě příchozího generála do obrazu a ihned nechal přehrát záznam z majáku.
„Avalone, tady SG-31. Byli jsme napadeni neznámými útočníky. Nemůžeme je identifikovat, ale používají vyspělou technologii a mají mnohonásobnou přesilu. Jsme obklíčeni a odříznuti od brány, žádáme o posily.“
Pak následovaly přesné údaje o pozici, odkud tým vysílal a časový údaj, který oznamoval, že spojení s týmem bylo přerušeno před dvěma hodinami a třinácti minutami.
Generál se zamyšleně rozhlédl po místnosti. Jeho pohled spočinul na galaktické mapě, kde problikávalo množství barevných bodů, každý se svým účelem.
„Poručíku, co je to za loď? Podle mapy je poblíž našeho ztraceného týmu!“
O několik minut později hovořil generál s kapitánem pozemské fregaty „Interceptor“. Stačilo několik slov k uvedení kapitána do obrazu a přehrání záznamu z nouzového majáku a kapitánovi bylo jasné, že SG tým je v problémech. O minutu později změnil kormidelník kurz k planetě.
Nad P2X-715 se otevřelo hyperprostorové okno. Z něho vyklouzla menší loď pozemského designu a téměř okamžitě zmizela jak ze senzorů, tak i možným pozorovatelům.
„Maskování aktivní, pane. Začínáme skenovat povrch.“
Oznámil poručík sedící po kapitánově pravici.
Loď se rychle přesunovala po orbitě směrem k pozici, kde se nacházela hvězdná brána. Fregaty byly velmi rychlá plavidla a jejich kapitáni toho hojně využívali. Nyní se tedy řítila plnou rychlostí, se kterou by měla problém držet krok nejedna stíhačka. Za pár okamžiků byli na souřadnicích a zahájili prohledávání povrchu. Po týmu však nebylo ani stopy. Senzory zachytávaly jakési formy života, avšak nic co by odpovídalo člověku. SG týmy navíc měly implantované vysílače, takže by je senzory okamžitě zaměřily.
„Kapitáne, senzory dávají podivné údaje. V okolí brány je normální flóra a fauna jako na většině obyvatelných planet v galaxii. Ale dál od brány dostáváme naprosto jiné údaje, jako kdyby tam žilo a rostlo něco úplně jiného než v bezprostředním okolí brány.“
Kapitán si zamyšleně prohlédl hrubou mapu zobrazenou pomocí údajů ze senzorů. Hlášení poručíka bylo přesné. Nad holografickým projektorem se vznášela planeta. Její povrch byl vyveden v různých barvách v závislosti na údajích o atmosféře, půdě a dalších faktorech. Skoro celý povrch měl jinou barvu, než okolí několika kilometrů kolem brány.
„Poručíku, vyšlete průzkumnou sondu.“
Rozkázal nakonec kapitán.
Na orbitě se zničehonic zjevil malý kulatý objekt, který okamžitě zamířil do atmosféry planety. Rychlá výzvědná sonda proletěla mračny v atmosféře a začala vysílat údaje, které získávala ze svých četných senzorů. Obrazovky na můstku Interceptoru zobrazily záznam z kamer, které sonda taktéž nesla.
Jehličnatý les, ničím neobvyklý. Úzká pěšina a na mýtině hvězdná brána s kamenným podstavcem a DHD postaveným bokem vedle brány. Standardní výjev z většiny planet. Sonda však rychle přeletěla několik kilometrů nevýznamného lesa a krajina se najednou změnila. Veškeré stromy zmizely, místo nich byla holá půda, kde nerostla ani tráva, ba ani plevel. Místy ze země vyrůstaly podivné rostliny, fialově zbarvené a s podivnými nepřirozenými tvary. Čím více se sonda vzdalovala od brány, tím více těchto rostlin se vyskytovalo. Pak se na obrazovce začaly rýsovat obrysy něčeho mohutného. Než se ale záběr zaostřil, proletělo kolem několik modrých paprsků. Obraz se zachvěl, jak výboje jen těsně minuly sondu. A okamžik nato ztratil Interceptor se sondou spojení.
„Co to k čertu…“
Nedořekl kapitán svou větu.
Po celé lodi se ozvaly nezaměnitelné zvuky alarmu. Nad taktickým stolem, znázorňujícím planetu, se vynořilo množství červených bodů, rychle směřujících k pozici pozemské fregaty. Světla na můstku zhasla a naskočilo modré osvětlení bojového poplachu. Bezpečnostní dveře se pomalu uzavíraly a posádka se urychleně přesunovala na bojové pozice. Kapitán již seděl ve svém křesle a čekal na nepřítele.
Byla by chyba unáhlit se. EFS Interceptor byla možná jen fregata, loď určená k podpoře větších bojových skupin, případně k výzvědným operacím, a určitě nebyla bojovou lodí, která by mohla hrdě a osaměle stát proti nepřátelské přesile. Ale byla to loď vybavená nejnovějšími technologiemi. Její maskování bylo prvotřídní a ani antické senzory nedokázaly loď detekovat. Proto kapitán ještě neopustil planetu. Čekal, aby zjistil, jak moc vyspělý je jeho nepřítel.
Rudé body se stále přibližovaly. Jejich rychlost se ale povážlivě zmenšila. Kapitán to přisuzoval jejich snaze hledat Interceptor. Určitě zaznamenaly sondu, když se najednou objevila na orbitě a muselo jim být jasné, že je tu někde i loď, která ji vyslala. Ale zkuste si najít maskovanou loď na orbitě něčeho tak velkého jako planeta. To je hledání jehly ve stodole plné sena. Pokud do interoceptoru nenarazí, tak ho neodhalí.
„Pětinový výkon, dostaňte nás na dosah senzorů. A opatrně, poručíku.“
Zavelel kapitán směrem ke svému kormidelníkovi.
Neviditelná loď se pomalu dala do pohybu. Problémem maskování bylo, že pokud se nechtěl dotyčný prozradit, tak musel omezit vyzařovanou energii. Plný výkon motorů by se hodil, ale z maskovacího pole by uniklo tolik částic z motorů, že by to na tuto vzdálenost zaznamenaly i ty nejzaostalejší senzory. Maskovací pole navíc částečně rušilo senzory, takže se buďto podstatně snížila kvalita údajů, nebo dosah. Navíc musela mít loď deaktivované štíty a vyspělé zbraňové systémy, které potřebovaly velké množství energie.
Interceptor se přiblížil na dosah senzorů a poručík zahájil skenování. Během několika vteřin zmizela planeta nad taktickým stolem a místo ní se objevila velmi povědomá loď.
„Ale vždyť to jsou přeci…“
PDF verze od jakopa. Děkuji, jakope.
http://www.ulozto.cz/4044303/svata-vyprava-part-25-.pdf