STAR GATE pre-Vates 01x16 První kontakt (30. 7. 2011)

Zatiaľ dobré . Ďalej .

díky všem... takový množství komentářů tady už dlouho nebylo.... každopádně další díl je ve výrobě, ale není nejlehčí na napsání, takže to chvilku trvá, ale pracuje se na něm...

btw: Nezapomeňte hlasovat v POVÍDKOVÉ SOUTĚŽI 2009 (odkaz)
!!!SHÁNÍM NĚKOHO NA KOREKCI!!!

2 Mark Jacob: Holt smúla, ale začínam sa nudiť.
Kedy plánuješ ďalšiu časť? (približne)

ani jsem si neuvědomil, jak je to dlouho co jsem vydal poslední část... , ale ten leden byl perný... budu se snažit co nejdřív... dnes budu čekat dlouho na CAPRICU, tak zkusím něco napsat...

Mám to! Konečně jsem to dopsal...

Doufám že se bude líbit...

[img][http://img171.imageshack.us/img171/4853/logott5.jpg]http://img171.imageshack.us/img171/4853/logott5.jpg[/img]

V minulých dílech
„Střílejí po nás!“ Kolem jumpru začaly létal nějaké projektily a sem tam nějaký zasáhl i jumper.
„Střílejí projektily.“
„Projektily?“ Ptal se Pinor
...

„Střely jsou zneškodňovány těsně před cílem pane!“ Nechápal Usnar
„Jak je to možné?“ Ptal se Herpes
„Senzory zaznamenávají výbušné střely pár metrů před povrchem lodě.“
„Pevný štít. SAKRA.“ Zařval nahlas první důstojník
...

„Energetický dron.“ Pronesl slavnostně.
„Vysvětlete!“ Rozkázal Trinis.
„Energetický dron je nová forma dronu, tak jak ho známe. Vytvořili jsme jádro, které je schopné pohybovat se všemi směry, a dokonce i okamžitě obrátit o sto osmdesát stupňů,“ vysvětloval vědec „Kolem tohoto jádra se vytvoří jakýsi energetický obal, který má mnohem průraznější účinky, než normální dron. Výhodou této technologie je snadná úschova dronů a jejich rychlé vyrábění, nevýhodou však je jejich energetická náročnost.“
...

„Válečná flotila padesát šest se chystá zaútočit na vaši vesmírnou stanici. Na tu, kde jste nedávno sestřelili náš průzkumný stíhač.“
„Kdy?“
„Během příštích sto osmdesáti vašich hodin.“
…

„Pane!“ Hlásil jeden z důstojníků na můstku Vecatia. „Vyšlo to!“
„A jste si jistý?“ Odvětil mu hned Trinis.
„Ano, zaznamenávám otevírání těch oken směr dva, tři, šest, na osm, čtyři, devět, na tři, jedna, devět.“
...

„Takže to začalo.“ Povzdechl si Trinis a zahleděl se na senzorovou konzoli, blikal na ní nápis, jež udával, že se objevilo 128 nových kontaktů.
...

OHROŽENI

Kód: Vybrat vše

Hudba: http://www.youtube.com/watch?v=bBTIoL5vaOM

„Sto dvacet osm kontaktů pane!“ Hlásil Usnar rychle. „Jsou přímo před námi, vzdálenost osm, čtyři, devět!“
„Bojová pohotovost!“ rozkázal Herpes. Hned, co jeho rozkaz dozněl, všechny místnosti na Demecuteorovi prozářila rudá barva.

„Otevřete komunikační kanál!“
„Provedu pane!... Hotovo, můžete mluvit“
„Děkuji Satio… Hovoří kapitán Trinis z lodi Astralské flotily Vecatius. Okamžitě opusťte tento prostor, nebo budeme nuceni zahájit palbu!“ Ohlásil Trinis výstražným tónem přes komunikační kanál nepřátelským lodím.
„Bez odpovědi pane!“ Hlásila nervózně komunikační důstojnice Satia.
Na můstku bylo chvíli ticho. Kapitán přecházel z jedné strany na druhou a při tom upíral svůj zrak na senzory sledujíc, jak se nepřátelské lodě přibližují.
„Jak daleko k minovému poli?“ narušil ticho první důstojník Nerik.
„Jejich vzdálenost je pět, tři, čárka, osm.“ Odvětil po chvíli Elder
„Takže kousek.“
„Ano pane!“
„Připravte se na vypuštění stíhačů a jumprů!“ Rozkázal Trinis. „Chci je mít venku hned, jak je vypustí oni!“
„Provedu pane!“ Souhlasila Satia, poté na monitoru stiskla tlačítko a započala hlášení: „Pozor! Všichni piloti do svých letadel, opakuji Všichni piloti do svých letadel, toto není cvičení!“


Otanilská flotila se neúprosně blížila. Děla na jejich lodích naháněla hrůzu už jenom při pohledu na ně. Elektromagnetické hlavně vystřelující projektil o velikosti člověka, který je ještě navíc vyplněný výbušninou o síle několika desítek megatun. Jakýkoliv štít by takovou palbu nevydržel dlouho. Jedinou výhodou bylo, že projektilové střely byly sestřelitelné, takže ne každá střela nemusela nutně zasáhnout cíl. Ale i přes to čekala Astralskou flotilu těžká a prakticky nevypratelná bitva.

„Pane! Dostáváme údaje ze skenerů na minách.“ Ohlásil kontrolor na Trevorovi.
„Nějaké užitečné informace?“ Ptal se rychle kapitán.
„Skenování ukázalo, že jejich energetické jádro se pravděpodobně nachází několik málo vrstev plátování od trupu lodi.“
„Výborně,“ zaradoval se trochu Ilinoi. „Rozešlete údaje na zabezpečených linkách celé flotile!“
„Ano, pane!“

„Přicházejí informace z Trevora, pane!“
Trinis se otočil ke členu posádky, který seděl u komunikačního pultu. Neřekl nic, jen se na něj podíval pohledem, který přímo vyzíval k tomu říct, vše co jde.
„Našli jsme jakousi slabinu na Otanilských lodích, mají energetické jádro blízko pláště lodi, což z něj dělá dobrý cíl.“
„Dobrá,“ přikývl Trinis. „Dostala tuto zprávu celá flotila?“
„Potvrzuji!“
„V tom případě rozešlete zprávu ať se všichni seskupí do formace ulfu šest! Poletíme naproti těm Otanilským zmetkům. Odešlete zprávu na Aurory ať zahálí krycí palbu z dronů, jakmile nepřátelská flotila vkročí do minového pole, chci aby nebyli připraveni!“
Hned, co komunikační důstojník Satia odeslala Trinovy rozkazy, všechny lodě Astralské flotily, vyjma tříd Aurora, se začaly hýbat. Lodě s převahou energetických zbraní šly do popředí formace, kdežto ty s tučnými zásobníky dronů se cpaly dozadu. Tuto formaci používal Trinis již léta, dovolovala mu prudký útok následovaný drtivou sílou antické řízené střely.

Flotila otrokářů neustále plula vpřed. K minovému poli chybělo už jen pár desítek kilometrů a nebyly znát žádné známky podezření.

Na můstku Vecatia, vlastně všech Astralanských lodích, byla atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. Z bez mála všech tekl pot proudem. Jeden každý člen posádky věděl, že nesmí udělat chybu, ale každý věděl, že udělat ji je snadné.
„Vzdálenost?“ Obrátil se Trinis ke kontrolorovi.
„Spudeam tři osm k minovému poli.“
„Zaktivujte miny! Padesát na loď! Koncentrujte výbuchy u energetického jádra!“

Otanilská flotila se octnula v pekle. Miny v okolí několika desítek kilometrů si hledaly cestu k cíli. Jejich výroba se neminula účinkem. Bylo až neuvěřitelné, jak rychle šly nepřátelské lodě k myšlenému dnu. První minuta zákeřného útoku by se dala přirovnat o očistci. Plavidla na krajích otanilské formace trhaly výbuchy jejich energetický jader na kusy. Trosky z těchto vraků narážely do dalších lodí a způsobovaly jim těžká poškození. Jediné, co nepřátele zachránilo před zničením byl jejich počet. Každá loď, která byla jenom trochu schopná, zahájila palbu z branných baterií, aby tak zabránila nárazu min na jejich trup. Ale to jen oddalovalo nevyhnutelné. Jak moc si Trinis přál vidět tvář jejich velitele. Být on na jeho místě, zuřil by.

„Žádné další miny pane,“ oznámil status Trinův první důstojník Nerik.
„Ztráty,“ obrátil se k ní Trinis.
„Bez mála třicet šest procent.“
„Takže, teď jich je asi tak osmdesát,“ konstatoval, ačkoliv věděl, že to stejně každý ví. Chtěl tím vyvolat konverzaci na téma kolik proti kolika. Aby si každý na palubě uvědomil, jak jsou nyní přečísleni a o kolik jim stouply šance.
„Je jich čtyři, až pět na jednoho,“ odvětil pohotově výkonný, jelikož si byl vědom Trinových cílů. Jejich šance tím vzrostly. Sice ještě neměli vyhráno, ale pořád měli esa v rukávu. Podle posledních známých údajů, stačí na zaměstnání bodové obrany otanilonu plná salva z energetických zbraní a bylo jasné, že hlavní paprskometné dělo jejich obranou bez větších obtíží projde. Ovšem byl tu ještě jeden problém, který překonával problémy způsobené přečíslením a pevnou obranou...
„Pane,“ přerušil myšlenkové pochody všech na můstku Elder, „vypouštění stíhače!“ To byl ten problém. Stíhačky, ve válce s wraithy se Astralané kolikrát setkaly s darthy, ale ty nejsou ani zdaleka tak strašně mrštné, jako ty kterými disponují Otanilové. Jejich neskutečná obratnost jim umožňovala sestřelit drony a proti jejich projektilů byl trup jumpru zcela bezbranný. Nemluvě o počtu stíhačů. A vzhledem k tomu, že v útočné flotile se objevilo něco, co by dost dobře mohlo sloužit jako letadlová loď, byly šance na úspěch Jumprů naprosto minimální.
Trinis se probral a začal vydávat rozkazy: „Ať všechny lodě vypustí jumpry a stíhače! Ať se připraví na odstřelování na velkou vzdálenost! Aurory nechť začnou střílet drony do houfů stíhačů a všechny lodě se připraví k palbě a ty co můžou, ať nabijí paprskometné dělo!“

Žlutá záře, způsobená vypálením dronů ozářila jinak do temnoty zahalené lodě. Proudy řízených střel vylétávajících z Auror s přídavnými zásobníky dronů vypadaly úchvatně. Každá z nich byla schopna vystřelit tisíce těchto malých ničivých střel, avšak jakmile dojdou, tak jsou nadobro pryč a další už nejsou. Ovšem to samé naštěstí platilo i o Otanilských projektilech.
Nálet dronů se nezdařil tak, jak si mnozí přáli. Stíhače se při prvním pohledu na drony rozlétly do všech stran, rozvázali formaci a snažili se jen přežít. Ten to obranný tah znemožnil antickým naváděným střelám jednoduchý průlet skrz letku a vzít všechno, co by mu přišlo do cesty. Drony se rozletěly do stran a každý si začal sám hledat svůj cíl. Né každý se k němu však dostal. Nyní si nekryli otrokáři pouze svoje záda, ale hleděly i na ty svých parťáků a de facto stříleli do každého dronu, který se dostal to palebného pole, a že jich bylo. Právě aby zabránil této taktice, vyslal Trinis stíhačky do boje. I v přesile si budou muset hledět Otanilové víc antických bojových stíhaček, které disponují nejlepšími pulznímy zbraněmi, které kdy Antická civilizace vyvinula. Úsťová rychlost těchto kanónů byla rovna dvou čtvrtinám rychlosti světla, což je pekelná rychlost. Rychlost pulzu byla velkou výhodou. Stačilo, aby se jen na okamžik objevila nepřátelská stíhačka v dráze kudy letí střela, stisknout spoušť a v okem prakticky nepostřehnutelném okamžiku byl cíl zasažen. Navíc, pokud byl cíl minut, byla minimální šance, že by se spojenecké letadlo dostalo do trajektorie střely, takže i nechtěné zásahy vlastních stíhaček byly prakticky eliminovány.

„Tady Bool! Odjistit zbraně, palte podle uvážení, hlídejte si parťáka a nechci tady žádné machrovinky jasné?“ Oznámil svým pilotům velitel letky, když se blížil k rozvířeným letounům nepřátelských sil. Podívaná to byla fascinující. Sledovat, jak jsou lodě rozháněny žlutými zářícími raketami jednoho prostě nadchne.
„Na můj povel,“ zaduněl Boolův hlas, „zahájit palbu!“
V tu chvíli se od hlavní astralských stíhačů začalo blýskat a pokud byl někdo opravdu pečlivý mohl zahlédnout pulz, jak opouští kanón.
Roj malých mrštných lodí dosahoval nevídaných rozměrů. Udržet v něm jakoukoliv formaci bylo při nejmenším nemožné, ale i přes to se zkušení piloti obou stran dokázali v takovémhle nepořádku zorientovat a nalézt si svůj cíl.

„Hlídejte sakra někdo tlak v těch tryskách! Nechci aby mi to tady vylítlo do vzduchu!“ Řval na celou strojovnu Hermes, když zrovna pracoval na hlavním rozvodu paliva do manévrovacího systému. „Podá mi někdo už ten usměrňovač toku? Nebo si to mám přinýst sám?“ Rozčiloval se. Není se čemu divit. Byl ve strojovně lodi, která nebyla sto se pořádně hnout z místa a místo toho, aby na pohonu pracoval někde v klidu v doku se ocital na bitevním poli.
„Pane,“ přiřítil se z chodby člen posádky.
„Nemám čas, jděte za Nekrinem!“
„Je to přímo pro Vás, pane,“ nenechal se odbít.
„Tak co to je?“ Vytáhl hlavu z šachty ve které vedlo několik trubek a desítky drátů, jež měly za úkol přesně korigovat tok paliva.
„Chce s Vámi mluvit Trinis.“
„Ten Váš Trinis, má i hodnost dicime Kimirne, tak na to nezapomínejte!“
„Ano, pane“ sklopil hlavu dicim (* dicim = hodnost, přibližně rovna desátníkovi) „tady, pane!“ Předal Hermovi přenosný komunikátor a odešel.
„Ano, pane!“ Pustil se Hermes do hovoru.
„Za jak dlouho budou funkční zbraně Solaris?“ Ozval se z komunikátoru známý avšak nezvykle hlasitý a napjatý hlas v jehož pozadí byly slyšet hluky otřesů zapříčiněné nárazem střel na štít lodi.
„Jen co doplníme zásobníky jader, pane,“ oznamoval s jitým nadšením v hlase.
„Výborně!“ přitakal Trinis. „Potřebuji abyste svou palbu zaměřily na ty letadlové lodě! Naše stíhače jsou ve značném oslabení, ale bez mateřských plavidel se nebudou mít kam ty otanilský šmejdi vrátit pro munici a to bude jejich konec!“
„Chápu, pane! Hermes konec!“ Ukončil hovor, zamáčkl komunikátor a začal rozkazovat po strojovně: „Tak, konec flákárny a jdeme na to. Nechci vidět nikoho, jak si hřeje zadek o sekundární procesory, ani jak spekulujete nad tím, jaká byla vaše včerejší noc!“ Bylo to vůči ostatním trochu surové, jelikož všichni pracovali na maximum, ale takovéhle nařčení podpořené zvýšeným hlasem na jeho lidi platilo. Moc dobře věděl, že nic z toho z čeho je nařknul nebyla pravda, ale někdy je to prostě třeba.
„Chci aby byly během čtvrt hodiny nabitý všechny zásobníky dronů a energetická jádra E.D. na svém místě!“ Jakmile jeho rozkazy dozněly všichni se dali do pohybu a na několika monitorech, indikujících stav munice, se začaly zvedat procenta mnohem rychleji než doposud. Zbraně nemohly být nabité dřív, jelikož doposud byla hlavní priorita všech inženýrů ve strojovně pohonná jednotka lodi, avšak teď, když přišel rozkaz střílet bylo nutno ji změnit.

Můstek Vecatia už nebyl tak pěkný jako před pár dny. Bílá světla změnila svou barvu na rudou a celá místnost dostala zcela jiný nádech. Byla taková temnější. Navíc několik počítačů už začalo mírně problikávat, když do štítů začínaly narážet první střely z nepřátelských lodí.
„Lodě Otanilů na dostřel hlavních zbraní!“ Hlásal Elder
„Zaměřte se na nejbližší loď a palte!“ Odvětil okamžitě Trinis

Z hlavních baterií Vecatia začaly vylétávat krátké, rudé, energetické výboje. Jejich cílem byla jedna z Otanilských lodí vzdálená několik desítek kilometrů, avšak s každým okamžikem byla blíže a blíže. Hned, co první výstřel opustil hlaveň děla, spustila zaměřená loď a všechny další palbu z obranných zbraní. Byly to středně velké náboje, schopné čerpat energii antické střely, opatřené výbušninou, která byla jakousi pojistkou, aby vystřelené projektily nezasáhly spřátelenou loď.
Během pár minut už to nebyl boj ze vzdálenosti několika desítek kilometrů, ale z pár kilometrů. Lodě si držely jakousi formaci, avšak takto krátké vzdálenosti vylučovaly dodržování striktního řádu.
Střely z hlavních otanilských baterií se rozrážely o štíty antických lodí a s každým nárazem je oslabovaly. Kdežto antické paprsky se jen zřídka kdy dostaly skrz obranou palbu Otanilů. Ale i přes tuto nevýhodu Astralané zničili více lodí než prozatím Otanilové. Díky paprskometům se podařilo zneškodnit, či zcela zničit již dvanáct nepřátelských plavidel, což pomalu, ale jistě zmenšovalo výhody Otanilů.

„Paprskomet nabyt!“ oznámil prudce Usnar na můstku Demecuteora.
„Palte na nejbližší loď!“

Štíty Demecuteora se pod palbou zjevovaly skoro po celém svém povrchu. Ale to se mělo brzy změnit. Na jeho povrchu se otevřel jakýsi poklop a z něj se vysunul paprskomet. Jen co byl venku se začal natáčet na nejbližší Otanilskou loď a hned po tom z něj vylétl, dlouhý mocný, doruda zbarvený paprsek, který hravě prolétl obranným pásmem nepřátelské lodi a zaryl se do jejího trupu. Motory zasaženého plavidla náhle uhasly a loď uchvátila exploze, která ji rozdělila na dvě části. Výbuch byl původem od hlavního pohonu, což indikovalo zasažení nádrží s palivem. Astralané opět trochu srovnali skóre.

Trinis seděl v kapitánském křesle, které se otřásalo i s celou jeho lodí. Jeho účes ani uniforma nebyly už tak čisté jako dříve, nyní byly ušpiněné od výbuchů konzolí na můstku a od kouře vzniklého požárem.
„Pane!“ Ozval se znovu Usnar.
„Ano!“ Obrátil se k němu kapitán i první důstojník zároveň.
„Pod pravým štítem se tvoří ty otvory, jimiž cestují Otanilové! Vynořují se z nich menší lodě!“
„Prudký obrat na levobok! Okamžitě!“ Rozkazoval bez rozmýšlení Nerik.
Loď sebou najednou celá škubla. Normálně by to nebylo znát, ale jedním z poškozených systémů byly i inerciální tlumiče, tudíž už plavba nebyla tak klidná jako normálně.
„Většina z plavidel byla zničena, ale patnáct se jich přichytilo k našemu plášti,“ oznamoval zmateně kontrolor.
„Chtějí se dostat na palubu!“ Vydal ze sebe Trinis a v jeho hlase bylo slyšet jakési napětí. „Uzavřete sekce! Pošlete bezpečností týmy na paluby, kde bude narušen plášť! Vyhlašte okamžitě poplach! Na Vecatiovi jsou Otanilové a nepřišli sem uzavřít mír!“

pokračování příště…

Korekci provedl jakop a já mu za to děkuji.

Klobúk dole. Od otázky po ďalšiu (a kvalitnú) časť pár dní.
Príbeh čitateľne napísaný a s dobrým obsahom. Už od tejto chvíle sa začínam tešiť s čím prídeš nabudúce.

Mark Jackob: Pěkný díl, už se těším na pokračovaní a taky na to, až zapojí Solaris do boje

NO na Solaris si ještě chvíli počkáte

Toto je spoiler!!!:

Příště se v boji ještě moc angažovat nebude. To bude spíš na palubě Vecatia...

Přidána korekce posledního dílu a na první stránce máte progress s přípravou nového dílu a .pdf verzi povídky...
za to vše děkuji jakopovi..

//EDIT: 13. díl je dopsaný... teď už jen čekám, až se mi ozve jakop, jak to bude s korekcí.

Tak tu máme další díl... tentokrát zaměřený na Vecatius...

[img][http://img171.imageshack.us/img171/4853/logott5.jpg]http://img171.imageshack.us/img171/4853/logott5.jpg[/img]

V minulých dílech
„Energetický dron.“ Pronesl slavnostně.
„Vysvětlete!“ Rozkázal Trinis.
„Energetický dron je nová forma dronu, tak jak ho známe. Vytvořili jsme jádro, které je schopné pohybovat se všemi směry, a dokonce i okamžitě obrátit o sto osmdesát stupňů,“ vysvětloval vědec „Kolem tohoto jádra se vytvoří jakýsi energetický obal, který má mnohem průraznější účinky, než normální dron. Výhodou této technologie je snadná úschova dronů a jejich rychlé vyrábění, nevýhodou však je jejich energetická náročnost.“
...

„Válečná flotila padesát šest se chystá zaútočit na vaši vesmírnou stanici. Na tu, kde jste nedávno sestřelili náš průzkumný stíhač.“
„Kdy?“
„Během příštích sto osmdesáti vašich hodin.“
…

„Pane!“ Hlásil jeden z důstojníků na můstku Vecatia. „Vyšlo to!“
„A jste si jistý?“ Odvětil mu hned Trinis.
„Ano, zaznamenávám otevírání těch oken směr dva, tři, šest, na osm, čtyři, devět, na tři, jedna, devět.“
...

„Takže to začalo.“ Povzdechl si Trinis a zahleděl se na senzorovou konzoli, blikal na ní nápis, jež udával, že se objevilo 128 nových kontaktů.
...

„Našli jsme jakousi slabinu na Otanilských lodích, mají energetické jádro blízko pláště lodi, což z něj dělá dobrý cíl.“
„Dobrá,“ přikývl Trinis. „Dostala tuto zprávu celá flotila?“
„Potvrzuji!“
…

„Žádné další miny pane,“ oznámil status Trinův první důstojník Nerik.
„Ztráty,“ obrátil se k ní Trinis.
„Bez mála třicet šest procent.“
„Takže, teď jich je asi tak osmdesát,“ konstatoval,
…

„Pod pravým štítem se tvoří ty otvory, jimiž cestují Otanilové! Vynořují se z nich menší lodě!“

„Uzavřete sekce! Pošlete bezpečností týmy na paluby, kde bude narušen plášť! Vyhlaste okamžitě poplach! Na Vecatiovi jsou s Otanilové a nepřišli sem uzavřít mír!“
…

MOŽNOST ROZHODNUTÍ

Chodba M-82 byla normálně téměř nepoužívaným vedlejším koridorem k sekundárnímu uzlu záložní energetické sítě pravoboku lodi, avšak dnes měla předurčeno sehrát klíčovější roli. Její rovné šedé zdi vykolejovaly z této všednosti prudké záblesky světla, jež vycházely z tvořících se děr. Žhavé plameny se prořezávaly skrz zeď, jako by to bylo máslo. Jakmile se plameny spojily, oddělil se od zdi plát o velikosti zhruba dva krát dva metry a vysál se všechen vzduch z chodby a začalo tam panovat vzduchoprázdno. Hned na to, s prakticky nulovou pauzou vletěly do chodby dva granáty, dá-li se jim tak říkat. Výbuch! Vypadal zvláštně, vlastně se spíše podobal záblesku, hlavní příčinou toho bylo ono vytvořené vakuum. Neprodleně po explozi do prostor koridoru vyskočilo několik postav. Postupně vždy po dvou. Nakonec jich bylo celkem dvacet osm. Byly oděny v těžkých skafandrech, vyrobených ze světlých materiálů. Chvíli se na něčem domlouvali a poté se rozdělili do dvou skupin. Jedna šla směrem k můstku a druhá k hlavnímu energetickému jádru.

Tak jako nyní nikdy na můstku nebylo. Na každém monitoru, který se právě nepoužíval, byl napsán nápis „vetřelec na palubě!“ a varovná světla zářila na všech palubách a stanovištích.
„Pane! Zaznamenávám známky života v koridoru M-82,“ hlásil dicim Jisim, jenž seděl u vnitřních senzorů.
„Potřebuji vědět kolik!“ Rozčiloval se Trinis
„Já nevím, pane,“ ospravedlňoval se dicim. „Něco nám tam narušuje senzory!“
„Okamžitě do dané sekce pošlete techniky, ať zacelí díru v plášti, chci v té sekci okamžitě atmosféru! Snažte se je zavřít v co nejmenší sekci! A útočné týmy ať si vezmou osobní štíty!“

Šestnáct osob, oděných v hnědých přilnavých oblecích se zelenou zářící věcí na hrudi a helmách, šlo směrem k oblasti v níž byl proražen trup a kudy vnikli nepřátelské jednotky na loď. U sebe měli pouze malou jednoroční zbraň. Byla to klasická výbava bezpečnostních týmů na Antických válečných lodích. Ač se to může zdát málo, je to dost. Jedna takováto ruční zbraň je schopná udělat řádné škody a to jak na nepřítelových jednotkách, tak na jeho lodích.
„Tým jedna zamnou, půjdeme oklikou. Tým dva jděte přímo, pokud byste narazili na Otanily, neváhejte a střílejte. Zbraně si nastavte na zabíjení, nestojím o zajatce. Je to jasné?“ Ptal se velitel útočné jednotky Tivumirel. Ostatní neodpověděli. Pouze kývli a vydaly se daným směrem. Z jejich chůze bylo vidět, že je to zkušený tým, šli sebejistě, ale zároveň ostražitě, připraveni kdykoliv střílet. Když došli ke dveřím, rozestavěli se. Dva zaujali místo po stranách dveří, další dva si přiklekli o něco dál s tím, že začali mířit směrem ke dveřím, aby v případě potřeby mohli okamžitě zahájit palbu. Jeden se postavil k ovládání dveří a poslední z nich, velitel, se přitiskl ke stěně vytáhl jakousi výbušninu a připravil se k jejímu vhození do místnosti za dveřmi.
„Připravit se na otevření dveří,“ ozval se antik u ovládání. „Otevírám za tři, dva, jedna.“ Neprodleně po doznění číslice jedna se otevřely dveře. Vletěl do nich granát, následovala exploze a z místnosti, která se právě stala přístupnou začala vycházet palba z Otanilských zbraní.
„Kontakt patnáct plus!“ Zahlásil velitel útočného týmu jedna do vysílačky. „Koridor M-45 jsme v oslabení, žádáme posily!“
Ačkoliv měl útočný tým osobní štíty, jejich funkce ještě nebyla zcela dokonalá, ano zabránil sice zranění, ale i tak každý náraz kulky bolel a vyčerpával.
Rudé paprsky šlehající z Astralanských zbraní osvětlovali chodbu, ale cíl nezasáhli. Otanilští vetřelci očividně nebyli až tak špatní bojovníci, jak si o nich leckdo myslel. A na tak silný odpor nebyli Astralanské bezpečnostní jednotky připraveny.

„Pane!“ opět se hlásil na můstku Elder.
„Co?“ Odvětil mu rychle Trinis, jelikož musel z kapitánského křesla sledovat prakticky všechno dění ve flotile.
„Veškerá palba na naši loď byla přesměrována jinam, pane!“
„Jak je to možné?“ Tázal se nechápavě Nerik
„Nemám ponětí, pane, ale ustalo to hned po tom, co jsme byli napadeni oddílem,“ upřesňoval.
„Takže jim nejde jenom o zničení lodi,“ mluvil si sám pro sebe Trinis. „Chtějí něco jiného.“
„Jedinou otázkou je co,“ Doplnil ho první důstojník, svraštil obočí a zhluboka se nadechl.

„Nezastavíme je, pane! Musíme se stáhnout!“
„Souhlasím! Tady Tivumirel začněte ustupovat ke koridoru M-34.“
Tým okamžitě započal ústup jako podle učebnice. Ustupovali postupně, po jednom a navzájem se kryli. Otanilové ovšem nabyli hloupí a tento postup znali, ve chvíli, kdy se jeden z členů týmu snažil přejít dozadu vyskočili dva otanilští vojáci a střelili Astralana do zad.
„Pane!“ Hlásil se neprodleně další člen útočné jednotky.
„Co?“ Ptal se eossos, to byla hodnost označující velitele jednotky a tudíž náležela jedinému z přítomných.
„Kler je mrtev, pane!“ Oznámil s evidentním smutkem v hlase dicim Kuher.
„Já se na to,“ nedokončil větu a tak raději začal novou Tivumirel: „Rychlý ústup, slepá krycí palba, stáhněte se k manuálnímu ovládání motorů!“

Trinis jako by v kapitánském křesle ztuhl. Jeho oči se upíraly někam do podlahy, ale z jeho pohledu bylo vidět, že přišel na něco co nemělo mít dobré důsledky.
„Týme jeda, tady je Trinis,“ naklonil se ke komunikačnímu zařízení, které měl zabudované v opěrce svého křesla. „Opakujte, své poslední rozkazy!“
„Tady je eossos Tivumirel,“ ozvalo se z reproduktoru. „Mají přesilu, nezvládneme je udržet, stahujeme se k manuálnímu ovládání motorů a žádáme o posily.“
„K motorům,“ vyslovil do prázdna Trinis. Chvíli koukal do nikam, poté se zvedl a začal vydávat rozkazy: „Všechny volné útočné týmy okamžitě k manuálnímu ovládání motorů, nesmí, opakuji, nesmí se dostat k ovládání lodi!“
„Co se děje?“ Ptal se nechápavě výkonný.
„Chtějí se zmocnit lodi!“
„To není dost dobře možné, vždyť je jich jen pár, nikdo z nich není antik, aby mohl ovládat křeslo a navíc nemají žádné znalosti lodi,“ vyvracel Nerik Trinova tvrzení.
„Možná, že o naší lodi nic nevědí,“ obrátil se na něj Trinis a s velmi nepřístupným tónem začal chrlit argumenty. „ale náš manuální systém ovládání motorů je dost jednoduchý na to, aby ho pochopilo i osmileté dítě a pokud budou dost sehraní, budou schopni nasměrovat naši loď na kohokoliv ve flotile.“
Celé osazenstvo velícího centra lodi náhle zmlklo. Trinis měl pravdu a ta bohužel nebyla krásná.
„Mohu mít otázku pane?“ Ozvala se z ničeho nic Satia.
„Proč by ne?“
„Jestli chtějí ovládnout loď a zničit s ní další z plavidel flotily, tak proč se rozdělili?“
Nerik se na Trina podíval a řekl: „Moc dobrá otázka.“

„Granát!“
Ozvalo se na křižovatce dvou chodeb a následný výbuch protrhl podlahu na palubě.
„Trhlina!“ Oznamoval Tivumirel hned po tom co si tohoto problému všiml.
„Přesun k uzávěru osmdesát dva, budu Vás krýt!“
Palba ze strany útočného týmu ustala a pouze sem tam se objevil záblesk výstřelu. Kdyžto u Otanilů to vypadlo, jako kdyby jejich zásobníky byly bezedné. V okamžiku, kdy začali Astralané ustupovat se zdálo, jako by ještě přidali. Tivumirel a jeho jednotka měla co dělat, aby si našla chvilku, kdy mohla přeběhnout o jednu přepážku nebo krabici dál.
„Tady je Tivumirel, žádám o okamžité uzavření sekce M!“
„Potvrzuji!“ Po doznění tohoto slova se po celé sekce rozblikala červená světla a asi vteřinu na to se uzavřely všechny uzávěry.
„Tak,“ vydechnul Tivumirel, „tady je plán.“ Vytáhl z kapsy malý holografický generátor, na kterém byla znárodněna loď. Prstem ukázal část lodi, jež se nacházela u boku lodi a začal: „Takže,“ odmlčel se, aby se ujistil, že všichni jsou zcela soustředěni. „Jelikož je zcela jasné, že je zbraněmi neporazíme a utíkat nemůžeme věčně, zbývá jediná možnost.“ Rozhlédl se po okolí a jediné, co kromě lodních stěn viděl byly vyčerpané obličeje jeho podřízených.
„Naší jedinou možností je vyhodit je do vesmíru a jelikož je zřejmé, že si sami od sebe nevlezou do vzduchového uzávěru a nepočkají až zmáčkneme tlačítko budeme to muset udělat hrubě.“
„Ale pane,“ přerušil ho jeden z členů týmu jménem Taras.
„Ano,“ obrátil se k němu.
„Kromě vzduchových uzávěrů není způsob, jak dostat někoho z lodi, když jsou všechny lodě, kromě únikových modulů pryč.“
„Omyl,“ vyvracel jeho myšlenky eossos, „napadlo mě to po výbuchu toho granátu. Odpálíme kus pláště lodi a vakuum je vycucne z lodi.“
Chodbu ovládlo ticho. Nikdo si netroufl odmlouvat, ale také si všichni uvědomovali, že pokud naruší plášť lodi ohrozí tím bezpečnost celé posádky.

Můstek byl v podobně napjaté situaci jako útočný tým. Hledání druhé skupiny Otanilských útočníků stále probíhalo a nikdo neměl ani tušení, kde by se mohli nacházet.
„Máte něco?“ Ptal se už po několikáté horlivě Trinis.
„Stále nic pane,“ odvětil Jicim „jejich obleky nějak záhadně maskují známky života a tak je musíme hledat pomocí vizuálů.“
„To potrvá,“ konstatoval Nerik a hodil pohledem na senzorovou konzoli.
„Ukažte mi holografický obraz lodi!“ Rozkázal Trinis. Na jeho rozkaz naťukal první důstojník něco do konzole v jeho křesle a hned na to se uprostřed místnosti objevil velký holografický obraz Vecatia.
„Kde můžou být?“ Povídal si sám pro sebe první důstojník a vlastně i kapitán lodi.
Můstek opět ovládlo ticho. Kromě pípání kontrolek a hučení počítačů nebylo slyšet nic.
„Pane!“ Vykřikl najednou z ničeho nic Jicim a tím narušil hrobové ticho.
„Ano?“
„Zachytili jsme je!“
„Kde?“
„Dva bloky před můstkem!“

„Nálože připraveny.“
„Výborně, tak se připravte na přilákání nepřítele.“
Jednotka kývla na znamení připravenosti a vyrazila. Otevřeli dveře, za kterými se nacházeli Otanilští vetřelci a zahájili palbu. Odpověď nepřátel byla okamžitá. Bylo až nepochopitelné, jak rychlé reflexy měli. Vzhledem k tomu, že nevedli válku, tedy alespoň podle informací dostupných Astralanům, byli jejich reflexy výborné, stejně tak jako jejich bojové vybavení a spolupráce.
„Ústup!“ Zavelel Tivumirel, načež jeden každý člen jeho týmu začal přecházet do další sekce.
Hned potom, co poslední z nich přešel práh nouzové přepážky se dveře uzavřely a následoval mohutný výbuch.
„Tady Tivumirel,“ hlásil s jistým náznakem oddechu v hlase. „Nepřítel eliminován!“
Dveře můstku uchvátila exploze.
„Ochranka!“ Zakřičel neprodleně Nerik. Ovšem jeho rozkaz nebyl moc platný. Ještě než dozněla jeho slova od místa, kde kdysi byli dveře začala vycházet velmi přesná palba, která usmrtila většiny posádky můstku. Všichni, kteří u sebe měli zbraň byli ve chvíli mrtví. Nezbyl nikdo, kdo by mohl můstek ochránit.
„Trinis!“ Vykřikl jeden z Otanilů, jež vyšli na můstek.
„To jsem já!“ Vstal z kapitálského křesla a vražedným pohledem se zahleděl do svého nepřítele.
„Půjdete s námi, nebo zničíme vaši loď!“ Prohlásil ultimativně.
„Myslím, že ne,“ odporoval mu Trinis a v jeho hlase bylo slyšet silné pohrdání. Vypadalo to poněkud odvážně na to, že mu mířila do obličeje nejedna zbraň. „Naše jednotka nás právě informovala o zničení vaší druhé skupiny.“
Otanil se rozhlédl po můstku a poté se jeho zrak zaměřil na jakési zařízení na jeho levém zápěstí. Chvíli na něj hleděl a pak řekl: „Vaše jednotka má milné informace.“
Trinovi a celé zbylé posádce můstku náhle ztuhnula krev v žilách. V jejich velícím středisku byl nepřítel, zcela neohrožen a někde po lodi pobíhali další, kteří se rozhodli zničit loď i s posádkou.
„Takže,“ dodal Otanil, „půjdete s námi!“
„Nikdy!“ Zaječela Satia v vrhla se na jednoho z Otanilů. Její překvapivý akt, kterých chtěla docílit chaosu a získat čas na sebrání zbraní a zničení nepřítele se však nesetkal s úspěchem. Z hlavně jedné z Otanilských zbraní v mžiku vyletěl projektil a Satiu zasáhl. Byla mrtvá. Další zbytečná oběť na palubě.
„Dobrá.“ Konstatoval kvapně Trinis, aby zamezil dalším úmrtím a vyšel Otanilovi vstříc. Naposledy se rozhlédl po můstku a spatřil rezignované tváře svých podřízených. Upjal svůj zrak na svého prvního důstojníka a tiše řekl: „Máte velení!“
„Nemá!“ Odporoval hrubým hlasem jeden z Otanilů a střelil Nerika do hlavy. Jeho tělo padlo bezvládné do kapitánského křesla a jeho krev po něm stékala na zem.
„Né!“ Vykřikl Trinis, ale nic nezmohl. Jeden z útočníků se ho chopil a táhl ho z můstku pryč. Ostatní pak začali pálit do můstku a vyvraždili všechny přeživší. Po zastavení palby nezůstal nikdo živý. Podlaha velitelského střediska, která kdysi byla ocelově šedá byla nyní lemovaná krví posádky jež po ní před časem chodila. Jediné, co nyní na tomto popravišti žilo byla výhledová obrazovka, na níž se odehrávala bitva, která má rozhodnout o osudu této galaxie.

pokračování příště...

Korekci provedl jakop a za to mu srdečně děkuji.
Od jakopa tu máte také .pdf verzi povídky (link)

Toto je spoiler!!!:

V příštím díle se podíváme na bitvu z pohledu Otanilů a zároveň se dozvíme, jak to dopadne s Trinem a co se bude dít s Vecatiem

Parádička. Veľmi pôsobivo napísaný prepad aj obrana lode.
Trochu sa mi nezdá slabá (málo účinná) obrana + osobné štíty.
Čakám na pokračovanie.

promiň, ale tohle byl dost hloupý díl .. nejsilnější loď ve flotile ... a 28, slovy dvacetosm Otanilů se dostane na palubu a prostřílej se až na můstek? ...

Jako sorry, možná že chceš navodit atmosféru jak jsou Astralani v nevýhodě a jak nemaj šanci, ale tohle si podle mě přehnal.

Je to muj názor, ostatní díly se mi líbily, i když občas si nechával dávat astralanům až moc naprdel .. ale tohle pokud myslíš vážně, tak by jsi možná měl říct, jak se ostatní slabší lodě ve flotile bráněj Otanilům, když nejsilnější loď zničí 28 pěšáků...

Chápu, že to může být trochu zvláštní, ale v příštím díle se toho hodně vysvětlí,

Ale Vecatia ji nezničili. Jak se dostali na můstek se dozvíš příště, ale neprostříleli se, to by o nich přeci věděli... tvůj názor ti neberu, jsem rád že se mi dostává kritiky.

btw: Snad si u tebe příště reputaci vylepším...

jo, těším se na další díl ..

To jsem rád že tě to neodradilo...

Mark Jackob: No i já se těším na další díl , bohužel si na něj budu muset tak měsíc počkat, protože to vydáváš zhrupa 1x za měsíc.