Kvůli výzkumu pro článek do Pevnosti si doplňuju film o vlkodlacích. Proč? Za 10 dnů má premiéru remake prvního velkého vlkodlačího filmu, a to...
The Wolf Man (1941)
Jedná se o jeden z nejstarších filmů o vlkodlakovi vůbec, a zároveň je to labutí píseň Lona Chaneyho, o kterém jsem tu
psal někdy před skoro rokem. Wolf Man ustanovil konvence pro filmy o vlkodlacích, protože lidové pověry se v lecčems rozcházely a filmařům chybělo jejich shrnutí v nějaké literární podobě (což je i důvod, proč si kinematografie počkala na úspěšnou transformaci na vlka o dvacet let déle, než v případě upíra). Wolf Man je tedy úplně nejstarší story o nevinném cápkovi, kterého jednou v noci kousne vlkodlak, chlápek pak začne za úplňku taky zabíjet a skončí to nějak tragicky. A skoro jako ve všech filmech o vlkodlacích tu máme ženskou, kterou ten cápek nechce zabít.
Stále platí, že Chaney je cool, ale tentokrát vypadá dost odlišně od svých němých rolí, protože Chaney ve Wolf Manovi jakoby z oka vypadl Humphreymu Bogartovi!
Uvidíme, jak se s tím popere remake (Chaneyho postavu hraje Del Toro), v ideálním případě si fanšmekči předlohu nejspíš seženou stejně.
Wolf (1994)
Jack Nicolson je frajer, protože kdyby titulní roli v téhle variaci na Wolf Mana nehrál on, film by šel do hrozných sraček. Film je v podstatě o tom, jak stárnoucí korporád Nicolson chytí během krize středního věku druhý dech a celé to ochlupatělé běhání po nocích venku je jenom výmluva jak k tomu dojde. Scénář je skutečně extrémně dementní, ale je fajn koukat na šklebícího se Nicolsona, sexy Pfeifferovou a evil Jamese Spaddera (Jackson ze Stargate filmu) jak hrajou. Jakmile ale dojde na nějaké akční scény, film jde hrozně do kelu a závěrečný slow-motion bitka byla opravdu k smíchu. Není se čemu divit, režisérem je Mike Nichols, čili člověk stojící za vztahovými dramaty jako Absolvent nebo Na dotek.
Takže jenom kvůli Nicolsonovi doporučuju. Ten člověk kdyby hrál v reklamě na hajzlpapír, tak by to byla filmová událost roku...