SGA - nový řád -Díl 34: End = Povídka komplet

Patas25 Super díl a už se těším na lodičku v akci.

Jen dotázek, kde si sehnal takovýhle obrázek???

[Patas25]

Tak v dalším díle by ta lodička měla být v akci. Nic akčního spíše jen malý střet. A obrázek jsem sehnal tady na fórum v sekci technologii. A víc ti nepovím, protože už nevím.

Hele, teď mě něco napadlo - mohl by si, stejně jako to bylo třeba na Daedalu, oživit z asgardského jádra Asgarda jménem Zeus Na stargate.wikia.com se dozvíš jeho "životopis"...nějak bys to mohl vymyslet, bylo by to hezké, nějak zapojit k Diovi i Zeuse

Zde to je přesně, ať to nemusíš hledat:

Kód: Vybrat vše

http://stargate.wikia.com/wiki/Zeus_(Asgard)

[Patas25]

Omlouvám se za spoždění, ale mám nový počítač a ještě jsem si nezvykl na nový Word. Tady je díl 15, přeji příjemné čtení a omlouvám se za chybky.

Díl 15: Premiéra

„Očekávaný přílet Noxů je do tří minut pane.“ Oznámila Cooperová plukovníkovi.
„Rozumím.“ Odpověděl Caldwell.

O tři minuty později vyletěli z hyperprostoru tři lodě Noxů, které byly stejného typu. Na délku loď měřila asi dvacet metrů na šířku deset metrů a na výšku pět metrů. V přední části bylo malé okno, stěny okolo něj měli nahnědlou barvu a zbytek lodi měl odstín zelenohnědé. Samotné lodě se zdály být bezbranné, jenže v případě nutnosti se ze spodní části lodi vysunulo dělo, které mělo krýt případný ústup. Noxové se úspěšně spojili s Diem, z něhož byla vyslána letka F-302, které měli lodě navést na přistání. O pár minut později už lodě dosedaly na zem v blízkosti Asgardského údolí, kde už čekal Thor, a PT-2.

„Přeji dobré poledne a vítám vás na Terra Pegasus, která je domovem Asgardů a lidí.“ Uvítal je Daniel.
„Je nám ctí zde být. Mé jméno je Kalera a jsem hlavní diplomatkou Noxů.“ Představila se žena stojící v čele skupiny.
Thor se Noxům také představil a ihned je uvedl do Asgardského centra. Lidé nyní považovali uvítání za splněné a každý odešel za svou prací. Sam šla pracovat na Wraithském generátoru, Daniel šel překládat spisy z Noemovi knihovny a Teal´c s Camerone šli do posilovny.

O šest hodin později.

Daniel zběsile utíkal chodbou po Atlantidě. Zamířil si to přímo do transportéru a stiskl symbol na centrální věži. Po transportu ihned vyběhl na chodbu zabočil vpravo a vyšel po schodech do řídící místnosti.

„Zavolejte mi PT-2, ať přijdou do kanceláře pana Woolseyho.“ Promluvil na Chucka a vydal se do kanceláře.

„Pane Woolsey, na něco jsem přišel.“ Vyhrkl na něj Daniel.
„Ne tak zbrkle. Co jste našel doktore?“ Zeptal se jej Woolsey. Daniel chvíli počkal, než do místnosti přišli všichni členové jeho týmu.
„Všichni víme o střetu PT-1 s neznámými nepřáteli. Vesničané nám poskytli několik svitků, které patřili Noemovi. Tamní jazyk je odvozeninou antického písma a mě chvíli trvalo jej přeložit.“ Začal mluvit Daniel a při výkladu rozevřel svitek a ukazoval na text.
„Tady se píše o démonech, kteří přichází jednou za čas a vždy při své návštěvě zabijí učence, archiváře, nebo léčitele. V podstatě každého inteligentnějšího člověka.“
„Jo to víme, proto je Noem mrtvý.“ Doplnil to Mitchell.
„Démoni si říkají Avatáři. Je tu i zmínka o jednom dobrodruhovi. Avatáři mu zabili družku a on se je rozhodl sledovat až k bráně. Na tamním panelu si zapamatoval sedm symbolů, které následně zaznamenal do tohoto svitku.“ Domluvil Daniel a ukázal na sedm symbolů.
„Sam, tady tento symbol je výchozí bod. Mohla bys zjistit správnou kombinaci?“ Zeptal se Daniel a předal jí svitek.
„Co navrhujete doktore?“ Řekl Woolsey, sundal si brýle a promnul si oči.
„Prozkoumat to a navázat přátelské vztahy. V případě nutnosti provést preventivní útok.“ Promluvil Daniel.
„Uvidíme co na to řekne generál O´Neill.“ Odpověděl Woolsey a vyhnal všechny z kanceláře.

O deset minut později

„Dobře máte povolení, ale pod jednou podmínkou. Zeus by měl být konečně vyslán na misi a průzkumná mise je ten pravý úkol. Nepůjdete bránou, ale poletíte lodí.“ Povolil generál a dál se věnoval papírování.
Daniel s Cameronem vyšli s generálovi pracovny a zamířili si to ven ze základny. Potom sedli do terénního auta a jeli po nové asfaltové cestě, která vedla až k Atlantidě. Před mostem vystoupili a most už přešli. Zrovna když mířili do centra města potkali Rodneyho s Jennifer,se kterými prohodili pár slov.

„Tak nakonec nám generál povolil tu misi.“ Řekl mu Daniel a poté se s Cameronem vydali dál, když ještě promluvil Rodney.
„Hej došlo někomu, že za týden jsou Vánoce?“ Promluvil Rodney.
„Jo mi to víme, taky jsme si všichni zažádali dovolenou.“Řekl Mitchell.
„Cože? Já na to úplně zapomněl. Já si nezažádal o dovolenou a budu muset trčet tady.“ Začal naříkat Rodney.
„Neboj se, jak jsem si žádala já tak jsem si dovolila i za tebe.“ Uklidnila jej Jennifer.
„Já si tě vůbec nezasloužím co?“ Řekl Rodney a s Jennifer zamířili pryč.

O dvanáct hodin později:

Plukovník Caldwell seděl ve velitelském křesle na můstku své nové lodi. Po jeho levici seděla majorka Cooper, která se osvědčila jako vynikající navigátorka. Caldwell se zamyšleně díval na modrozelené hyperprostorové pole, když jej z přemýšlení vytrhla majorka.

„Pane budeme na místě do dvou minut.“ Oznámila mu.
„Rozumím, uvědomte PT-2. Jakmile vyskočíme z hyperprostoru, zvedněte štíty a prohlédněte senzory okolí.“ Rozkázal plukovník.
„Ano pane.“ Odpověděla majorka.
Sotvaže Zeus vyskočil z hyperprostoru, tak se dveře na můstek otevřely a v nich stál Mitchell, Carterová, Jackson a Teal´c.
„Jak to vypadá pane?“ Zeptal se Mitchell a stoupl si k čelnímu sklu.
„Cooperová?“ Přepískal otázku na majorku.
„V okolí je pět lodí. Jedna se stáčí k nám a snaží se nás kontaktovat.“ Oznámila majorka.
„Navažte spojení.“ Rozkázal Caldwell.

Na pravé straně můstku konkrétně na jedné z obrazovek se objevila silueta muže.

„Nacházíte se na území Avatárů. V prvé řadě se ptám, co zde pohledáváte.
„Tady plukovník Cameron Mitchell z letectva spojených států. Přilétáme, abychom navázali diplomatické vztahy a případně spojenectví proti Wraithům.
„Proti Wraithům jsme dobře bránění a o spojenectví s vámi nemáme zájem. Nyní se vzdejte a já vám slibuji rychlou smrt.“ Promluvil muž na obrazovce.
„To vás zklamu.“ Odpověděl Mitchell a nyní se slova ujal Caldwell.
„Vypněte spojení, nabijte odpalovací komory jedna až čtyři. Začněte pálit z asgardských zbraní“ Rozkázal Caldrová. BC-305 zahájila úhybný manévr a ze zbraňových platforem vyletěly čtyři paprsky, které byly namířeny na loď Avatárů.

„Pane zaznamenáváme nulovou fluktuaci jejich štítů.“ Prohlásila majorka.
„Odpalte hlavice Mark8 ze sil jedna a dva.“ Rozkázal Caldwell a z Dia vyletěly dvě rakety, které si to namířily k nepřátelský lodím. Rakety letěly přímou čarou, jelikož se loď nebránila a nevypustila ani stíhače.

„Opět téměř nulová fluktuace štítů.“ Podala hlášení majorka, poté co rakety narazily do štítu.
„Jak je to možné?“ Zeptal se Caldwell, ale přerušil jej důstojník po jeho pravici.
„Pane, nepřátelská loď zahájila palbu. Letí k nám pět střel.“
„Připravte se na náraz.“ Zavelel plukovník a PT-2 se nyní dívala na senzorovou obrazovku.
„Náraz za deset vteřin.“ Oznámil důstojník.

Střely byly přibližně dvakrát větší než standardní drony na Atlantidě a tyto střely měly zelenou barvu. Jakmile střely narazily do štítu celá loď se lehce zatřásla.

„Pane štíty jsou na 97,5%“ Oznámila majorka Cooperová.
„Jedna střela nám ubrala půl procenta?“ Zeptal se Mitchell?
„Ano pane.“ Potvrdila to majorka.
„Pane nepřátelská loď znovu střílí, ovšem nyní vypouští střely ve větším množství.“ Oznámil důstojník.
„Kolik?“ Zeptal se Caldwell.
„Letí na nás třicet střel a další pořád vypouští.“
„Zapněte hyperprostor, když nemáme zbraně k boji, bylo by to zbytečné.“ Rozhodl Caldwell a na jeho rozkaz skočila BC-305 do hyperprostoru.

O několik dní později

„Ta budova je už dostavěná?“ Zeptal se překvapeně Woolsey.
„Noxové nám poskytli novou technologii. Jedná se o stavbu anorganických budov na mikroskopické úrovni.“ Vysvětlil Rodney.
„Ono něco takového vůbec existuje? A je to vůbec bezpečné? Připomíná mi to replikátory.“
„Noxové se o této technologii vůbec nezmínili a prozatím se nehodlají o ni podělit.“ Vysvětlil Rodney.
„To jste mi nemohl zavolat vysílačkou?“ Zeptal se jej Woolsey.
„No chtěl jsem vám říct osobně, že musíme do sedmi hodin vybrat tři zástupce lidstva.“ Vysvětlil Rodney.
„Do sedmi hodin?“ Vyjekl Woolsey, ale Rodney už stačil zmizet.

O několik desítek minut později

Doktor Woolsey kráčel po chodbě, ale pomalu a jistě mířil do laboratoře, která patřila Danielovi. Jakmile Woolsey vešel dovnitř, ocitl se v archeologickém ráji. Všude okolo byly starobylé artefakty jeden vzácnější než druhý.

„Dobrý den doktore, přejete si?“ Uvítal jej Daniel a odložil kamennou desku.
„Dnešek je významný den, jelikož z vysokou pravděpodobností budeme pátá rasa ze společenství.“ Oznámil mu Woolsey.
„Jednací síň je už díky Noxům hotová a není důvod čekat. Právě jsem vám přišel říct, že budete jeden ze zástupců lidstva.“ Pokračoval se svou řečí Woolsey.
„Cože? Já vůbec nejsem připravený, to přeci nemůžete jen tak přijít a vybalit to na mě.“ Vyhrkl Daniel.
„Sám to vím sotva hodinu. Připravte se, máte na to šest hodin.“ Rozkázal Woolsey a odešel. Po té zamířil do hangáru, kde nasedl do jumperu a nechal ze dovést na pevninu k základně u brány. Jakmile vystoupil z lodi zamířil si to do budovy a poté výtahem o tři patra dolů. Na tomto podlaží měl kancelář generál O´Neill, za kterým Woolsey také mířil. Jack nakonec svolil a spolu s Danielem a Woolseym měl zastupovat lidstvo.

Přibližně o šest hodin později

„Jak dlouho jim to bude trvat?“ Zeptal se O´Neill, který netrpělivě přešlapoval v hale.
„Jacku nebuď nervózní.“ Uklidňoval jej Daniel.
„Doktore, tady se jedná o přijetí lidské rasy do nejmocnější aliance, jakou jsme kdy poznali. Nervozita je na místě.“ Prohlásil Woolsey, který seděl v jednom z pohodlných křesel.
„Samozřejmě, že nervozita je na místě, ale podívejte se na něj. Už tu skoro hodinu chodí sem a tam.“ Řekl Daniel.
„Nechápu proč jste nervózní, když vaše přijetí do aliance je téměř jisté.“ Promluvil Thor, který se nepozorovaně objevil v hale.
„Thore, když to bylo jisté, co jste tam dělali takovou dobu?“ Zeptal se Daniel.
„O vašem připojení jsme jednali deset minut, potom jsme hráli hru podobnou vašemu pokeru.“ Odpověděl Thor.
„Vážně?“ Zeptal se Jack a lehce přitom zvedl obočí, jak to mnohokrát dělával.
„Ne, celou dobu jsme projednávali vaše činy.“ Zvážněl nyní Thor.
„Jo tak v tobě se probouzí smysl pro humor.“ Promluvil Jack.
„Nyní mě prosím následujte do hlavního jednacího sálu, kde si vyslechnete rozhodnutí.“ Oznámil Thor a poté zamířil k velkým dveřím. Asgard, kterého následovala trojice lidí, prošel dveřmi a poté i dlouhou chodbou. Na konci chodby byly další dveře a za nimi jednací místnosti. Celá místnost byla ponořená do tmy a jediné světlo v místnosti vydával podsvícený stůl o pěti stranách. U každé strany stolu byly tři židle, každá podle příslušné rasy. Pozemské židle byly černé, jako v zasedací místnosti SGC. Po pravé straně byly Asgarské křesla, poté prosté židle Noxů, vedle nich židle stejné jako v jumperech a u poslední strany byly židle přehozeny černou látkou. Thor mezitím, co si lidé prohlíželi místnost, nepozorovaně zmizel.

Trojice lidí se usadila na své místa a netrpělivě čekala. Chvíli se nic nedělo, ale poté se z ničeho nic na židlích Noxů objevila Kalera a další dva diplomaté z její rasy.

„Ahoj.“ Uvítal je Jack a Noxové mu na znamení pozdravu pouze kývli.

Jako další se do místnosti transportovali Asgardé, mezi nimiž byl i Thor.

Místnost náhle zalilo bílé světlo a na antickém křesle seděla Morgan Le Fey, po její levici byl Janus a po její pravici seděl generál Hammond.

„Pane? Co vy tady?“ Zeptal se Daniel,
„Když jsem dostal infarkt, pomohla mi Oma Desala povznést. A ostaní si mysleli, že jsem ten pravý k jednání s vámi.“ Rychle vysvětlil generál.
„Rád vás opět vidím generále.“ Promluvil Jack, ale pozornost v místnosti na sebe strhl nově příchozí. Byl jím jediný zástupce Furlingů zahalený do vínově rudého hábitu.

„Jménem aliance vám oznamuji vaše přijetí. Všichni členové se jednohlasně shodli na tom, že lidská rasa pokročila ve svém vývoji na takovou úroveň, která by se mohla rovnat naší.“ Oznámila Kalera.
„Děkujeme vám a je nám ctí být členy aliance.“ Promluvil Woolsey a v jeho hlase byla znát nervozita.
„Nyní bychom měli nové členy zasvětit do spolupráce.“ Oznámil Thor.
„Souhlasím.“ Promluvila Kalera a Furling na znamení souhlasu kývl.
„Věci se dost změnili od posledního setkání.“ Řekla Morgan a poté pokračovala. „Chci, abyste věděli, že nebudeme zasahovat do nižší úrovně bytí.“
„Ale nechte toho už. Pořád nějaké zákony. K členům aliance máte nějakou povinnost. Poskytnout pomoc v případě nouze.“ Vybouchl Jack.
„Omlouváme se, ale rozhodně nebudeme ničit nepřátelské lodě pouhou myšlenkou.“ Promluvil Hammond.
„Pane, doufal jsem, že zrovna vy budete stát na naší straně.“ Odpověděl mu Jack.
„Snad dospějeme k nějakému kompromisu.“ Přerušil ostatní Daniel.
„Souhlasím, projednáme to s ostatními a dáme vám vědět.“ Rozhodl Janus s chladnou hlavou.
„Noxové pomůžou. Připravíme k boji několik křižníků a vyšleme je ke kolonii.“ Rozhodla Kalera téměř bez váhání.
„Navrhnu postavení křižníků, které pošleme do galaxie Pegas.“ Oznámil Furling klidným hlasem.
„Jen pro zajímavost, kdy je máme očekávat?“ Zeptal se netrpělivě Jack.
„Nejdříve do čtyř měsíců.“ Odpověděl mu Furling.
„Až do čtyř? Nemůžete nám lodě poslat ihned?“
„Máme deset bojových křižníků, které ale potřebujeme k udržení odstupu našich bratří.“
„Promiňte, ale nechápeme vás.“ Promluvil Daniel.
„Rád vám to vysvětlím. Celou naší galaxií vyplňuje bezpečná radiace. Na život to nemá žádný vliv, ale na hyperprostorové motory ano. Naši vědci překonali tento problém a my můžeme cestovat bez problému. Kvůli tomuto rušení se neobáváme útoků cizích ras a máme jenom deset bojových křižníků.“ Vysvětloval Furling.
„Když jste v bezpečí, proč nám prozatím nepošlete těch deset křižníků?“ Zeptal se Jack.
„Kdybyste mě nechal domluvit, dozvěděl by jste se to.“ Okřikl ho Furling a poté pokračoval. „Mezi Furlingy je bohužel občanská válka. Naše galaxie je rozdělena na dvě poloviny a k udržení této hranice potřebujeme již zmíněné křižníky. Kdybychom je odvolaly, ostatní by zaútočili a ochranný systém tvořící z několika satelitů by neměl téměř žádnou šanci.“
„Prosím pospěšte si, jelikož na scéně se objevil mnohem nebezpečnější nepřítel, o kterém nevíme skoro nic.
Všichni ostatní na to kývly, hologram Furlinga se rozplynul a následně zmizeli i Anitkové s Noxy a Asgardé se transportovali pryč.
„Měli bychom si vymyslet taky nějaký originální odchod. To bude jinak trapné pořád odcházet po svých.“ Pronesl Jack, vstal a zamířil ke dveřím.

Toto je spoiler!!!:

Díl 16. bude vánoční díl a jsou tam ty slibované vánoce s Rodneym.

A samozřejmě PDF soubor s nejnovějšími díly, které nám udělal Jakop. Takže díky.

http://uloz.to/3451316/sga-novy-rad-part-15-.pdf

Moc pěkný díl.

Toto je spoiler!!!:

Už se těším na to, až se opět utkají s Avatary. Docela mě překvapil jeden zástupce Antiků, které jsem vůbec nečekal.

Další díl můžeme očekávat, kdy zhruba?

[Patas25]

Tak já jsem se díval na Stargate od začátku a Hammonda jsem nemohl jen tak nechat umřít.

Neuvěřitelný, Avatar drancuje nejen světová kina, ale i povídky na tomhle fóru.

Další vynikající díl, jen mi tam nesedí Hammond, musela by mu zmizet tělěsná schránka

[Patas25]

Hammond zemřel v civilu.. to by dopadlo, kdyby uprostřed nemocnice, kde kolem něj skáčou doktoři zmizelo jeho tělo.

sice mě překvapil Hammond...ale ještě víc mě překvapil Janus...

a jestli se nepletu a ti "Avatarové" jsou ti z epizody SGA 5x04 tak oni nemají šťíty...ale hodně silné zbraně...ale je to povídka a jsou to nepřáteléo kterých nic nevíme, takže je to ideální možnost upravit je k obrazu svému

[Patas25]

No tak ano máš pravdu jsou to oni. A co se týče štítů chtěl jsem silného nepřítele a co by to bylo, kdyby je vyřadilo z boje pár ran paprskometů.

Byl to velmi pěkný díl, ale nedá mi to a musím si rýpnout. Jednou z ras Společenství jsou Antikové, nikoliv povznesení, tedy jinak řečeno, to, že se generál Hammond povznesl z něj nedělá Antika.

„Měli bychom si vymyslet taky nějaký originální odchod. To bude jinak trapné pořád odcházet po svých.“

Tohle je hodně dobré

Oni sice neměli štíty ale měli silné pancéřování kterym taky jen tak asgard beam neprošli.Jedna věcí co mě na SG štvalo že všechno řešili novýma štítama a silnějšíma zbraněma to bylo furt do kola. Jenže jak může být něco silnější když to napají furt stejný zdroj energie ? To je přece jednoduchý zákon fyziky. Pochybuju že avataři maji štíty silnější než atlantida bez ZPM. Museli by mít něco na bazí ZPM aby štíty ustali bez oslabení výstřel z asgard beamu, který neustali ani lodě od povznesených!!

Tak sem po velmi dlooooooouhé době zase zabrousil, abych si přečetl nějakou tu povídku a i když tahle navazuje, tak sem si řek, že nejdřív zkusím nejnovější díl a pak teprv si možná přečtu i zbytek...

A docela mě to příjemně překvapilo, máš jednoduchej styl (skoro jak Hemingway, jen je poznat, kdo právě mluví ), kterej se dobře čte a navíc i příjemný smysl pro humor, který si nezapoměl u Jacka, což velmi chválím!

Na druhou stranu tam ale občas byla nějaká ta chybka, gramatické ani ne, jen tyhle dvě, na který sem tam narazil:
Číslo 1, neřekl bych, že je zrovna správné (nebo nejlepší - zas takovej expert na gramatiku nejsem) skloňovat ženský jméno s hodností takto: "Majorka Cooper" - na tvým místě bych volil spíš sklonit jméno a hodnost nechat, protože to prostě zdní divně: "Major Cooperová", i když amíci a angličani neskloňujou dost často to skloňování nevypadá nijak špatně, aspoň podle mě...
Číslo 2, v těhle asi dvou větách si měl hned třikrát jedno slovo, což by šlo aspoň jednou eliminovat, jak uvedu v příkladě pod tou tvou původní verzí:

Na konci chodby byly další dveře a za nimi jednací místnosti. Celá místnost byla ponořená do tmy a jediné světlo v místnosti vydával podsvícený stůl o pěti stranách.

Na konci chodby byly další dveře a za nimi jednací sál. Celá tato místnost byla ponořená do tmy a jediné světlo v ní vydával podsvícený stůl o pěti stranách.

Tohle je ale jako vždy jen kosmetika a pokud se to v povídce bude vyskytovat jen tak pomálu, jako tady, tak to já klidně prominu, ale to, čeho si všimnu já, je prostě podle mě škoda, aby to tu kazilo celkový dojem...

Celkově tento díl, ale hodnotím nadmíru kladně (a věř mi, že jsem - aspoň sám sobě - znám svou vybíravostí a náročností na to, co čtu)...

[Patas25]

Asgardské zbraně byly přesně navrženy na orijské křižníky. A co se týče zdrojů energie, o Avatárech nic nevíme tak jak víš, že nemají technologii podobnou ZPM.

Netvrdim že nemaji jen sem ti daval navrh jak z toho vykličkovat ale když si to prasknul . Jinak asgardsky beam i nebyli navrhnuty ciste na ori, byli navrhnuty na co nejvetsi efektyvitu prochazet stitama (vsimni si ze rychle projodou stitama ale finalni dmg je mnohem mensi nez treba u jadernych hlavic) proto si měl spíš udělat silný pancéřovaní lodi že třeb ten pancíř ani neškrábnou čemu bych v poho věřil, ale že by zbran na likvidaci energetických štítu ani neoslabila ? to je jako by biolit nefungoval na mouchy (sry za gramatiku nemam čas ani chut tam psát čárky atd. a ještě to posobě číst)

tak jsem se konečně dostala až na konec a musím to zhodnotit velmi kladně styl tvých povídek je velmi dobrý, máš tam skvělé nápady, jen tak dál

jediné, co bych vytkla je přesně to, co už bylo zmíněno s majorkou slovo majorka jsem nikdy předtím neslyšela... a přece jenom ty gramatické chyby by to chtělo nějak vyeliminovat, i když jich tam není zas tak moc, znám i horší

ale jinak se těším na další díl hlavně mě zajímá, co jsi vymyslel na toho Rodneyho

tak sem se konečně dostal k nejnovějšímu dílu...musím říct že je parádní...Hammond mě krapet překvapil..ale dejme tomu...a Avatáři mi příjdou až příliš silní ale možní o to líp..už se těším an další díl který jistě vydáš velmi brzo a na vesmírný bitky s Diem

[Patas25]

Tak pokusím se odpovědět na většinu otázek.

Avatáři jsou sice silní, ale můžou se rovnat alianci pěti ras?

Pro Rodneyho nechystám nic nepříjemného, ale jeho reakce budou přehnané.

Další díl jsem dám, až jej dopíši. Jenže sednu si k němu, až nebudu mít kocovinu tak zřejmě zítra.

A jinak všem děkuji ze nominace této povídky a přeji vám všechno nejlepší do nového roku, ve kterém nás bude doprovázet Stargate.

[Patas25]

Omlouvám se za skluz, ale toto byly čtyři nejhorší stránky a vůbec se mi je nechtělo psát. Ale když už jsem to měl rozepsaný tak nezbývalo, než to dodělat. Proto přeji příjemnou četbu a omlouvám se za chyby.

Díl 16: Svátky

„Omlouváme se lidi, ale my jedeme na Zemi slavit!“ Pochleboval se ostatním Rodney, zatímco táhl kufry k bráně. Tam už čekal John, Cameron, Sam, Daniel, Teal´c, Ronon, Teyla s Torennem a Jennifer. Major Lorne, jako jediný z obou týmů, zůstal na Atlantidě.
„Nemusíš se jim hned takhle posmívat, nebýt mě tak tu trčíš taky.“ Zastala se ostatních Jennifer a vzala si od Rodneyho jeden z kufrů.

„Je dvanáct hodin, zadávám SGC.“ Promluvil Chuck do vysílačky a začal zadávat adresu. Během chvíle se otevřela brána a skupinka prošla skrz. Na druhé straně všichni sestupovali po kovové rampě, na jejímž konci už stál generál Landry.

„Vítejte v SGC.“ Uvítal je.
„Generále!“ Řekl Mitchell a Sheppard téměř zároveň.
„Pohov plukovníci. Odyssea odlétá za dvacet minut a do dvou hodin jste na Zemi.“ Informoval je generál a ostatní si až teď uvědomili, že jsou v novém SGC na jiné planetě. Po stranách rampy byly dva těžké kulomety, jako tomu bývalo ve staré základně SGC. John si také jako první všiml plošiny, která byla po stranách místnosti. V případě poplachu se na každou stranu vlezlo patnáct vojáků, kteří měli čistou palebnou zónu.

„Vy tu už s vetřelci nemáte problém co?“ Zeptal se Mitchell.
„To ne synu. Prozatím jsme naši obranu vyzkoušeli teprve jednou, když sem pronikla skupina vojáků z Luciánské aliance. Mariňáci před bránou byli téměř okamžitě zasaženi, ale muži na rampách rozstříleli vetřelce. A pro jistotu na této rampě, kde právě stojíte, je nainstalována bezpečností pojistka, kterou ovládá seržant Walter.“ Začal vyprávět generál.
„Omlouváme se pane, ale musíme se nechat ještě prohlédnou doktory a nemáme moc času.“ Přerušil jej Sheppard.
„Jen tak pro zajímavost, jaká je ta pojistka?“ Nevydržel to Mitchell.
„Plošinou se prožene přes padesát tisíc voltů.“ Odpověděl mu generál a na to Rodney rychle seskočil z rampy.

Skupina z Atlantidy zamířila na ošetřovnu, kde se nechala na rychlo vyšetřit, a poté byla transportována na palubu Odyssei. Cesta k Zemi trvala necelé dvě hodiny a když už byli na orbitě, skupina lidí se rozdělila.

Rodney a Jennifer se nechali transportovat do horské hotelu, který byl postaven ve sněhobílé Kanadě.

John se ujal Teyly a Torenna. Společně byli transportováni do Washingtonu, kde měl John útulný byt.

Teal´c s Rononem navštívili New York a společně procházeli všechna bistra a zkoušeli tamní speciality.

Cameron, Daniel a Sam se rozdělili a každý zamířil za svými příbuznými.

Štědrý večer, Washington D.C.

„Chutnalo ti Torrene?“ Zeptal se John, zatímco číšník odnášel prázdné talíře. Vzal totiž Teylu a Torrena do prvotřídní restaurace kde měli štědrovečerní večeři.
„Ano strýčku Johne.“ Odpověděl Torren.
„Tak jo, běž ještě na záchod, já mezitím zaplatím.“ Řekl John a poté sledoval jak Torren odbíhal na záchod.
„Tady máte a drobné si nechte.“ Řekl John servírce a společně s Teylou vstali a zamířili ke dveřím.

„A co Kanaan. V poslední době jsem ho nevídal na Atlantidě.“ Promluvil John.
„No víš Johne, my jsme se nepohodli. On si na středověké planetě našel ženu a založil novou rodinu. Zřejmě chtěl dítě vychovávat od malička a to já mu v brzké době nejsem schopna nabídnout.“ Vysvětlila Teyla.
„Promiň to jsem nevěděl.“ Omluvil se jí.
„Ani si nemohl, jediný kdo o tom ví je Jennifer.“ Promluvila Teyla a poté začala oblékat Torrena, který už mezitím přiběhl.

Všichni tři poté zamířili na náměstí před Bílím domem. Ostatně toto náměstí bylo nyní plné lidí, kteří čekali na závěr dnešního dne. John vyzvedl Torrena na krk a do pár sekund se obloha rozzářila všemi barvami.

„To je paráda.“ Řekl Torren.
„Je to překrásné, ale vybuchujícímu úlu se přece nic nevyrovná.“ Dodala Teyla a John se tomu lehce zasmál.

Stejná doba, Kanadský hotel

„Vaše večeře pane.“ Řekl poslíček, který dovezl na vozíku jídlo.
„Děkuji, tady máte.“ Odpověděl Rodney a dal mu pět dolarů.
„Děkuji.“ Odvětil poslíček a odešel.
Rodney vzal stolek s jídlem a odvezl jej k prostřenému stolu. Mezi příbory dal předkrm přikrytý stříbrným poklopem.
„Jennifer, už si vysprchovaná? Jídlo už je na stole.“ Zavolal Rodney, zatímco zapaloval svíčky.
„Jsem tady. Páni to jídlo voní hezky.“ Řekla Jennifer a sedla si na své místo. Rodney jí ihned pomohl s židlí a poté nalil víno.
Večeře byla prvotřídní, až na to, že byl citrónový moučník. To Rodneyho tak rozhodilo, že si chtěl jít ihned ztěžovat na recepci. Naštěstí jej Jennifer uklidnila tím, že si zatančí a poté předají dárky.

„Ale dárky musíme až zítra ráno.“ Namítal Rodney.
„Za hodinu je půl noc, poté už to bude ráno. Tak si pustíme hudbu, zatančíme si...“ Navrhla Jennifer, pustila hudbu a tak vytočeného vědce přesvědčila. Společně dlouhou chvíli tančili a poté si sedli ke krbu v obývacím pokoji a povídali si.

„No tak už je po půlnoci, zaběhnu pro tvůj dárek.“ Řekl Rodney a odběhl z pokoje. Za minutku se vrátil a nesl malý dárek.
„Tady máš, doufám že se ti bude líbit.“ Řekl a dal jí balíček. Jennifer jej nedočkavě rozbalila a v ruce jí zůstala hedvábná krabička, ve které byly stříbrné náušnice.

„Rodney děkuji, jsou nádherné.“ Poděkovala Jennifer a zamířila ke skříni. Chvíli se v ní přehrabovala a poté vytáhla krabičku o něco menší, než byla od Rodneyho. Ten se na ní dychtivě vrhl, až mu v ruse zůstal přístroj podobný teploměru.

„Ach Jennifer, to je paráda. O tom přístroji jsem slyšel. Modrá barva této čárky znamená, že nehrozí nebezpečí. A když z červená tak jsme vystaveni kritické radiaci.“ Začal básnit Rodney.
„No myslím, že ne. Měla jsem ti tam dát i návod. Toto je těhotenský test a je pozitivní.“ Vysvětlila mu Jennifer, ale než stačila něco dodat, Rodney omdlel a spadl k zemi.

O necelých sedm dní později:

„Máš sbaleno?“ Zeptal se Rodney.
„Ano mám všechno, cestou se stavíme ještě za tvojí sestrou a poté hurá do Los Angeles.“ Zaradovala se Jennifer.

V příštích několika hodinách navštívila dvojice Rodneyho sestru, kde se zdržela pár hodin, a poté zamířili do Los Angeles. Ve městě zamířili do jednoho z luxusnějších hotelů a díky zamluveným pokojům se ubytovali téměř okamžitě. Jakmile si vybalili vyšel si Rodney s Jennife prohlédnout město. Celý den strávili na nohou a když už se začalo stmívat, zamířili na letiště, kde se měli sejít s ostatními.

Přibližně po deseti minutách přistálo několik letadel. V hlavní hale se za nedlouho objevily zbytky týmů, kteří přijeli na společného Silvestra z různých koutů země. Všichni mezi sebou prohodili pár slov a nakonec se rozloučili s tím, že se půjdou ubytovat do hotelu a Rodney s Jennifer mezitím obsadí stůl v nějakém baru.

O několik desítek minut později

Rodney otevřel dveře do jednoho vyhlášeného baru, pustil Jennifer dovnitř a poté společně oba usedli k největšímu stolu v nekuřácké části. V celém baru vládna klidná atmosféra, ale i přesto bylo u pultu mnoho lidí, kteří pozorovali televizi.

„Zatím zavolej ostatním kde jsme, já zajdu pro něco k pití.“ Řekl Rodney a Jennifer mu obratem odpověděla, jelikož už měla mobil v ruce.
„Jsou od nás jenom dva bloky, budou tu za chvíli.“

Rodney jen na znamení kývl a vydal se pro pití.

„Vezmu si pivo a jednu sklenici džusu.“ Požádal Rodney a barman ihned začal čepovat. Chvíli to samozřejmě trvalo a tak se Rodney připojil k pozorování televize. Po chvíli čekání dostal své objednané pití a když se otáčel k odchodu vrazil do jednoho z mužů.

„Co děláš ty blbče! Polil si mě celého tím sajrajtem.“ Zařval na něj agresivně chlap.
„Promiň, moje chyba, snad se zas tolik nestalo!“ Omluvil se Rodney.
„Na omluvy je pozdě.“ Zařval chlápek a chytl Rodneyho pod krkem. Ten ihned upustil pití, čehož si všimla Jennifer, ale než stačila něco udělat bylo pozdě.“

„Pusť ho!“ Ozvalo se ode dveří.
„Nebo co?“ Zeptal se chlápek a když se otočil spatřil stát u dveří toho kdo na něj promluvil. Nebyl jím nikdo jiný než John a za ním stál Cameron, Ronon, Teal´c, Daniel, Teyla a Sam.

„Vážně to chceš zjistit?“ Zeptal se Ronon a vyzývavě se podíval na chlápka, který mu ihned odpověděl.
„No to teda chci.“ Následně ihned od okolních stolů vstalo celkem sedm chlápků, kteří měli v obličeji zlostný výraz.

„Hej Lopezi, nech toho.“ Řekl chlápkovi barman.
„Ty buď zticha!“ Okřikl ho. Jakmile bylo všem jasné, že dojde k rvačce Rodney se odplazil k Jennifer, která od Teyly vzala Torrena.

Následující rvačka stála za podívanou. John a Cameron si každý podali jednoho chlápka, Ronon a Teal´c bojovali s dvěma najednou a posledním dvou dokonale nakopala Sam a Teyla. Daniel stál u dveří a když se naskytla vhodná příležitost, tak si také praštil. Rvačka netrvala dlouho a samozřejmě skončila porážkou místních zákazníků.
Barman měl ze začátku obavy o svůj podnik, ale jemu bylo jasné, že škodu zaplatí Lopez s jeho bandou a letectvo. On totiž od samého počátku poznal Johna z televize a využil příležitosti a rvačku dokonce natočil. Čehož samozřejmě ocenil Ronon, který si kopii nahrávky bral jako suvenýr ze Země.

Následující večer všichni popíjeli u jednoho stolu a vyměňovali si novinky. Rodney se ihned pochlubil, že brzy bude taťkou. Ronon popisoval svou a Teal´covu návštěvu v New Yorku, Teyla vychvalovala večeři v luxusní restauraci a zbytek týmu popsal pár věty návštěvy u svých rodin.
Čas utekl jako voda a nastala půl noc. Všichni si tradičně připili a popřáli šťastný nový rok. Poté všichni vyšli směrem na náměstí a sledovali velkolepý ohňostroj.

„Tak toto je jiná podívaná, ta se už výbuchu úlu více než vyrovná.“ Utrousila Teyla.

A když bylo po ohňostroji, přišla druhá část povídání a nyní se už ovšem pilo o mnoho více.

Druhý den ráno se už, ale museli sbalit a vyrazit na mezinárodní základnu, v jejímž středu byla hvězdná brána. Když vystoupili z vrtulníku a chystali se k průchodu bránou na mezigalaktický most zastavil je muž v obleku.

„Pánové a dámy, já jsem agent Miller. Bohužel máme na Zemi únik tajných informací a materiálů.“ Neváhal a řekl jim ihned.
„O co se jedná?“Zeptal se John.
„Na Zemi se objevila nová droga.“ Vysvětlil Miller.
„A co to má co dělat s únikem?“ Zeptal se sklesne Rodney, který už chtěl projít bránou.
„Doktorko, vy to myslím poznáte.“ Řekl Miller a dal Jennifer tablet, která si zprávu chvíli prohlížela a poté se zděsila.
„To je vážně problém. Ta droga je totiž enzym Wraithů.“

lol tohle musím pochválit. fakt skvělej díl. moc dobrej

[Patas25]

ok díky moc... xD

Jj fajn díl, konec trošku na rychlo odsekaný ale i tak supr. Doufam že nepřestaneš psat (reakce na to že tě to nebaví )

[Patas25]

Ne, psaní mě pořád baví, ale nebavil mě konkrétně tento díl. Proto se ti zdá, že je ten konec takový rychlý.