Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Co to pokračování, přeci jen je to už týden

No jo sice jsem řekla, že ti to připomenu ale někdo přede mnou už mně předběh... no co připomínám ti, že jsi dneska, Mackenzie, měla přidat další povídku!

kam tak všichni kvaltíte? ...ještě mám víc než dvě hodiny čas:D

Nákaza, part 3

„Plukovníku, slyšíte?“Lorne teď už doslova prskal.
„Jo.“ozvalo se zoufalé vydechnutí.
„Co se děje?“chtěl vědět.
„Dejte mi dvě minuty. Běží za mnou…vojáci. Kde jste?“vydechla.
„U ZPM.“
„Fajn, sejdeme se tam…Sakra!“vyjekla, když se z protější chodby na ni vyhnala další skupinka. Taktak stačila zatočit. Zrychlila, co to šlo. Kousek od ní byl sklad. Zamířila tam. Byl rozdělený na dvě místnosti oddělené dveřmi. Každá měla svůj vchod. Proběhla do prvních dveří. Spíše po paměti našla lana. Vzala rovnou dvě, proběhla spojovacími dveřmi a vyběhla ven. Zamířila na jednu z teras. Jakmile byla venku, do panelu střelila. Doufala, že je to aspoň na chvilku zastaví. Podívala se dolů přes zábradlí. Věděla, že pod ní má být nějaká laboratoř. Navázala lano na zábradlí. Slyšela, jak se vojáci snaží dostat skrz dveře. Rychle zábradlí přelezla.
„Ježiši.“hlesla, když uviděla, že má pod sebou několik desítek metrů ničeho. Podívala se znovu nahoru, nadechla se a pomalu lezla dolů. Konečně viděla prosklené okno laboratoře. Maličko se zhoupla a pak se pořádně odrazila od stěny a namířila si to přímo do okna, které rozbila. Dopadla na podlahu. „Au.“hlesla a maličko se překulila. Pomalu vstala a vydala se za Evanem a Radkem. Jakmile dorazila k ZPM, zaklepala na dveře. Ty se otevřely.
„Jste v pořádku?“staral se okamžitě major. „Sedněte si.“nabídl jí židli.
„To je dobrý.“hlesla a sedla si na zem. „Máte všechno?“
„Jo.“přikývl Zelenka.
„Fajn. Zjistíme, co by rádi.“řekla a protřela si oči.
„Co se tam stalo?“zajímal se Evan.
„Hodila jsem tam slzné granáty, proběhla, vzala krystal, spadla ze schodů a hledala dveře.“shrnula to.
„Spadla ze schodů?“uchechtl se Zelenka.
„Shodil mě nějaký voják.“pokrčila rameny.
„Štípou vás oči?“zeptal se major.
„Trošku.“přiznala.
„Ukažte.“ Vzal láhev s vodou a chytl ji za bradu. „Ještě tu hlavu zakloňte.“řekl. Mac poslechla. Lorne jí pomaličku lil do očí vodu a ona se snažila jenom moc nemrkat. „Lepší?“
„Jo, díky.“maličko se pousmála a otřela si z obličeje vodu. „Šla bych se podívat na ošetřovnu. Jak to vypadá tam.“navrhla. Oba muži byli pro.

Celkem bez obtíží se dostali na ošetřovnu. Vyběhli po schodech nahoru, kde byla prosklená místnost. Jennifer si ji před časem vzala jako kancelář. Nechali tam zhasnuto.
„Fajn, jdu dolů!“zavrčela Mac, když viděla, jak se nějaký muž sklání nad Sarah. „Jdu dolů a ustřelím mu hlavu!“
„A pak co?“zajímal se potichu Evan a chytl ji za ruku. „Podívejte.“ukázal. Muž se právě bavil s dalším a kroutil hlavou.
„K tomuhle nemusí nikdo umět řecky, aby pochopil, co znamená kroucení hlavou! Pusťte mě, majore!“prskala.
„Jste snad voják, ne?“zavrčel a přitlačil ji na stěnu.
„Ne, jsem pilot. Ne žádný speciál! Nemám v popisu práce, tvářit se jak figurína! Je to moje dcera, ksakru.“
„Dobrá, dejme tomu, že vás tam pustím a vy vezmete Sáru. Co pak?“zajímal se.
„Jak to mám vědět?! Hlavní je, že nebude tam!“zavrčela.
„Oni ale evidentně ví, co dělají. Uklidněte se a poslouchejte mě.“řekl přísně. Kupodivu k němu zvedla oči. „Nemají ochranné obleky ani roušky, což znamená, že jsou asi imunní, nebo mají protilátku.“poukázal.
„Major má pravdu. Co když to tady přijeli vyzkoumat?“přidal se Radek. Mac na oba naštvaně zírala. Pak ale ukázala dolů. Dveřmi právě prošel zarostlý muž s vysokou holí obtočenou dlouhým a vypaseným hadem. Vedle nohy mu šel pes.
„To je náš přítel?“zajímal se Evan. Jenom přikývla.
„Chci ho!“zavrčela.
„Pořídíme vám ho k Vánocům.“
„Chci ho hned!“
„Dobře, ale na Vánoce už nic nedostanete.“pousmál se major.
„Počkáme, až půjde pryč a pak si ho v nějaké chodbě odchytíme.“rozhodla Mac, tentokrát už klidněji. „Pojďte.“pobídla je. Potichoučku se zase vyplížili a vydali se do chodby, kterou se vycházelo z ošetřovny. Schovali se do jednoho výklenku. Po pár minutách se dočkali a Asklépios procházel kolem nich. Bohužel přes početnou ochranku nebyl vidět. Lorne svoji velící raději chytl, kdyby se tam chtěla rozběhnout. Ta je ale jenom v klidu sledovala. Zřejmě jí došlo, že tenhle střet by byl přinejmenším zbytečný.
„Co teď?“zašeptal Zelenka.
„Zkusíme jít ke křeslu a tu jejich loď sestřelit.“navrhla.
„Je to dobrý nápad?“otočil se Radek na Evana. Ten jenom přikývl. Podívali se, jestli je vzduch čistý a vydali se na cestu.

„Mohli bychom si dát prosím na chvilku pauzu?“hlesla Mac v jedné z chodeb a opřela se o zeď.
„Je vám dobře?“staral se Lorne. Jenom zakroutila hlavou a v tu chvíli se poroučela k zemi. Oba muži se k ní vrhli. Major jí přehodil její ruku přes svoje rameno a pomohl jí na nohy. Schovali se v jedné z přilehlých laboratoří. Opatrně ji položili na zem.
„Našel jsem mikroskop.“křikl Radek. „Jak ale vezmeme krev?“zamračil se. Mac si zpoza pasu odepnula nůž a položila ho na zem.
„Určitě?“zeptal se Lorne.
„Jiná možnost není. Jedině, že byste mě střelil, ale to se mi moc nelíbí.“pousmála se a rozkašlala se. Major jí chytl za zápěstí a jemně jí po předloktí přejel nožem. Objevila se krev, kterou nabrali na sklíčko.
„Tak to asi vypadat nemá.“hlesl Radek a podíval se na Mac.
„Už to taky mám. Na to nepotřebuju mikroskop.“uchechtla se.
„Plave tam něco fialového.“dodal pro úplnost.
„Jo, tak to má vypadat.“přikývla Mac. „Musíte jít sami. Budu vás akorát tak zdržovat.“ pobídla je a zpoza pasu vyndala zbývající granáty, které podala majorovi, stejně jako přebytečné zásobníky. Pak si odepnula zbraň a dala ji Radkovi. „Bude se vám to hodit víc než mně.“pousmála se.
„Nemůžeme vás tady nechat.“namítl Evan.
„Musíte mě tady nechat.“opravila ho. „Běžte ke křeslu a tu loď sestřelte. Potom jednejte dle vlastního uvážení, majore.“
„Určitě?“zeptal se.
„Stoprocentně.“přikývla pevně a podala jim ještě detektor. „Tak už jděte.“ Jenom přikývli a pomaličku vyšli ven. Mac si povzdechla a chvilku počkala. Když si byla jistá, že jsou dost daleko, za pomoci stěny vstala a vypotácela se ven. Namířila si to opačnou stranu než muži. Celou dobu se musela přidržovat zdi. Za pár minut narazila na nějakou hlídku. Nikdy nebyla raději, že je vidí. Znova se skácela k zemi. Vojáci ji obklíčili a mířili na ni zbraní. Když zjistili, že toho moc neudělá, vytáhli ji na nohy a někam vedli.

Evanovi a Radkovi už chyběla jenom jedna chodba. Nakoukli za roh.
„Tolik k plánu A.“hlesl Lorne, když uviděl celkem dobře strážené dveře. Vytáhnul zpoza pasu slzný granát a hodil ho tam. Jakmile se vytvořil dým, začal střílet. Zelenka se k němu přidal.
„Možná by to příště chtělo říct, co chcete dělat!“prskl Radek.
„Možná.“pokrčil rameny Evan a otevřel dveře. Vevnitř byli jenom dva vojáci, kterých se bez problémů zbavil. Sedl si do křesla, ale nic se nestalo. „Doktore?!“
„Podívám se na to.“vyhrkl Radek a zamířil ke konzoli. Chviličku se v ní hrabal a pak se otočil zpátky. „Je to v háji. Vyndali ovládací krystal.“
„A šance, že ho bude mít někdo z nich je asi mizivá.“povzdechl si Evan. Radek jenom přikývl.

Mac se probrala na jedné z antických sedaček. Kupodivu jí bylo líp než předtím. Posadila se a rozhlédla se kolem sebe. Byla v kontrolní místnosti. Vedle ní seděl obrovský, huňatý pes. Když viděl, že se posadila, hlasitě zaštěkal. Mac se na něho nejistě podívala. Po všech stránkách vypadal jako normální nemytý pes.
„Co se děje, Mazlíku?“křikl Asklépios a vyšel po schodech. „Ale kdopak se nám to vzbudil. Naše malá sabotérka.“pousmál se.
„Mazlíku?“zopakovala Mac. Nějak jí to hlava nebrala, proč by někdo dával takové obludě jméno Mazlík. Sice už viděla psy, kteří by se jí vlezli do kabelky a jmenovali se třeba Rambo, ale tohle nějak nechápala.
„Oh, ano. Mazlík. Je dokonalý.“rozplýval se, ale pak se otřepal a zaměřil pohled na Mac. „Je ti líp?“
„Kupodivu ano.“přikývla zmateně.
„Jsem rád. Nevěděl jsem, jak na léčbu budeš reagovat ty, tak jsi zatím dostala jenom něco, co potlačuje příznaky.“podotkl.
„Aha.“
„Kde jsou ostatní?“zeptal se.
„Žádní nejsou.“řekla pevně.
„To všechno jsi způsobila sama? Nepovídej. To dokážeš být na dvou místech najednou?“ ušklíbl se. Jenom s úsměvem pokrčila rameny. „Nevadí. Najdu si je jinak.“
„Teď se zeptám já. Co tady děláš ty, když ta planeta, ze které to přišlo, patří Áreovi?“
„Oh, ano. Áres byl na mě velice hodný. Řekl, že si můžu tohle město nechat pro svoje lékařské výzkumy Nákazy. Vyléčil jsem mu jednu ožehavou nemoc. Nebyl to pěkný pohled. Vředy, pak vyrážka a tak. To samé měla i jedna z jeho služek. Nelíbilo by se ti to.“
„Syfilis?“hádala s úšklebkem.
„Nevím, co to je.“ Mac se znova jenom ušklíbla. Ne, že by mu to přála, ale…
„Takže ty tady jenom zkoumáš průběh té nemoci, ano?“ujišťovala se.
„V podstatě.“přikývl.
„Jste imunní?“
„Ano. Proti této nemoci ano, ale jak jsme zjistili, většina obyvatel této galaxie není, což….“
„Se vám náramně hodí.“dopověděla.
„Samozřejmě. Zatím zkoumáme, jak budou lidé reagovat na různou léčbu. Teda různé typy léčby. Vaše fyziologie je trošku jiná než u lidí v této galaxii. Jedinou účinnou léčbu mám u sebe. Existuje jen tento vzorek.“vjel rukou do hábitu a vytáhl malou ampulku s jasně oranžovou tekutinou. Mac zajiskřily oči.
„Zajímavé. Není nebezpečné ho brát tady?“zajímala se jako by nic.
„Ne. Chrání ho had.“pousmál se a dal ho k hadovi na své holi. Ten lahvičku spolkl. Mac se zvedl žaludek. „Neboj, nestráví ho.“ušklíbl se. Jenom zhnuseně přikývla. Musela ji dostat. A to hned. I když to nerada dělala, rozmáchla se rukou a velkého psa poslala na protější zeď. Potom si vytvořila ohnivou kouli a tu poslala na Asklépia. Jenom vykřikl, ale stačil si vytvořit štít. Při tom pustil hůl. Mac se po ní vrhla. Had se z ní ale odmotal a začal se plazit pryč. Když už tu hůl měla v ruce, tak s ní sejmula pár vojáků a rozběhla se za hadem. Chtěla ho zastavit telekinezí, ale jako by se jí dokázal vyhýbat. Právě byl obtočený na zábradlí a sunul se po něm pryč. Holí se do něho stačila trefit. Zezadu se k ní blížilo několik vojáků.
„Neotravuj!“prskla a poslala na ně oheň. Znova se ohnala a tentokrát hada trefila. Sice jenom po ocase, ale už to ho zpomalila. Podruhé ho trefila přímo doprostřed těla. Otevřel tlamu dokořán, zasyčel a spadl ze zábradlí dolů.
„Tos nemohl spadnout ke mně?!“zaskučela a telekinezí si uvolnila cestu. Tihle vojáci byli obzvlášť vytrvalí. Seběhla po schodech dolů a vrhla se k hadovi. Kolem sebe mezitím držela štít, aby ji nikdo neotravoval. Had ležel bez hnutí. Od jednoho vojáka, který se válel poblíž vzala nůž a zapíchla ho do plaza. Ten se v ten moment ohnal a zakousl se jí do ruky. Vykřikla ani ne tak jako bolestí, ale spíš úlekem a zhnusením. Nesnášela hady, pavouky a podobnou havěť. Snažila se ho setřást, ale držel se hodně pevně. Znova ho bodla. Stisk ještě sevřel.
„Sakra! Pusť mě!“zavrčela a rukou zatřepala. Znova ho bodla. Konečně stisk povolil a padl na zem. Doufala, že už nadobro. Znova do něho nůž zapíchla a rozpárala ho asi do půlky těla. Ven se vyvalily jeho vnitřnosti. Musela se otočit. Během chvilky začala zvracet. Tohle bylo moc. Jakmile se trošku uklidnila, sundala si bundu a začala se tím prohrabávat. Po chvilce našla, co hledala. Vzala to do bundy a pořádně otřela. Jenom doufala, že to bude fungovat i na ten hadí jed. Ohnala se rukou a vojáci, kteří jí stáli v cestě, odletěli stranou. Proběhla dveřmi.
„Majore!“křikla do vysílačky.
„Ano, madam?“ozvalo se okamžitě.
„Potřebuju vás okamžitě tady! Vás a nějakou zbraň! Jsem u brány!“
„Ano, madam.“přikývl.

„Zůstaň tady a najdi to, co chybí.“křikl na Radka.
„Ale když přijdou…“hlesl.
„Máš zbraň, tak střílej!“dodal a rozběhl se pryč.
„Skvěle.“povzdechl si Zelenka. Lorne se se svojí velící málem srazil v jedné z chodeb. Rychle ji stáhl za roh.
„Nenechávali jsme vás někde jinde?“opáčil a podal jí zbraň. Jenom pokrčila rameny a vykoukla za roh. Blížilo se k nim asi dvacet vojáků.
„Mám ten protijed.“řekla a podala mu ho.
„Jo a taky zraněnou ruku.“podotkl.
„Je to od toho hada.“hlesla. Lorne si oddělal opasek z kalhot a ruku jí stáhl nad loktem. „Stejně je to už jedno.“špitla.
„Udržíte zbraň?“zeptal se. Přikývla.
„Víte, majore, nějak se mi nechce umřít po boku někoho, komu vykám.“pousmála se a natáhla ruku. „Mac.“
„Evan.“usmál se. „Bylo mi ctí.“přikývl.
„Stejně ten gól měl tehdy platit.“špitla Mac.
„Neměl. Bylo to z ofsajdu.“zakroutil hlavou.
„Mohli jste mi ho uznat.“
„Odveta?“navrhl. Jenom přikývla.
„Tak jdem na to.“povzdechla si. Lorne jenom přikývl a oba začali střílet. Mac se povedlo přeběhnout na druhý roh. Vojáci naštěstí ani jednoho netrefili, zatímco z nich se tvarovala pěkná kupička. „JO!“zaradovala se Mac, když k zemi padl poslední voják. „Teď jdeme na ošetřovnu. Vy si vezmete jeden vchod a já druhý.“rozhodla.

„Jsem na místě.“ohlásil, jakmile byl na své pozici.
„Já už taky.“odpověděla mu Mac zadýchaně. Major začal odpočítávat. Potom tam vtrhli.
„NA ZEM, VŠICHNI K ZEMI! HNED! LEHNI!“křičeli. Potom oba přejeli po svém panelu a dveře znova zavřeli.
„Pojď sem. No tak!“zavrčela Mac a vytáhla na nohy jednoho roztřeseného muže. „Přestaň se třepat jak ratlík!“zavrčela. Lorne jí hodil lahvičku a ona ji podala muži. „Uděláš z toho lék pro celé město. Máš čas do té doby, než bude první mrtvý. Jenom se modli, aby to nebyla moje dcera nebo můj přítel, protože pak bych tě zabila hodně pomalu.To samé platí, kdyby to náhodou nefungovalo.“zavrčela. Šla si sednout na jednu z postelí. Lorne mezitím spoutal zbytek.
„Jak je vám?“zajímal se.
„Je mi strašná zima.“hlesla. Odmotal jí provizorní obvaz na ruce a povolil opasek, aby se jí prokrvila. Mac se podívala na ránu. „Vidíte, už se kazím.“ušklíbla se, když viděla, že okolí rány začíná zelenat.
„Netykáme si náhodou?“opáčil a kus látky jí vyměnil za obvaz.
„Poslouchej a bez řečí. První dávku dostane Jennifer a druhou bych ráda pro Sáru. Nic víc nechci, ano?“
„Dobře.“přikývl. „Lehni si.“ Poslechla ho. Přikryl ji dekou a zamířil k muži. „Jak to vypadá?“
„Už to skoro bude.“vypískl vyděšeně.
„Co zabere na kousnutí toho hada?“chtěl vědět.
„Kousl ji? V tom případě to bude muset vypít. Bude potřebovat tři dávky. Jednu vypije, druhá se nalije do rány a třetí se vpraví do žíly kvůli nemoci.“vysvětlil.
„Dobře, nebudu tě rozptylovat.“poplácal ho po zádech.
„Majore, našel jsem ten krystal.“ozval se Zelenka z vysílačky.
„Skvěle, tak ho vemte sebou a přijďte na ošetřovnu.“řekl Evan. Sáhl Mac na čelo. Úplně hořela a už o sobě nevěděla. Radek dorazil za chvilku.

„Hotovo!“vypískl muž.
„Víte, co vás čeká, když to nebude fungovat, že ano?“sladce se pousmál major. Jenom horlivě přikývl a zamířil k Mac. Evan si vzpomněl, co mu říkala. „Ne, nejdřív doktorka.“zarazil ho a ukázal na Jennifer.
„Jenže ona umře, když nedostane aspoň proti tomu jedu.“namítl roztřeseně. Major jenom přikývl na souhlas. Muž vyděšeně přišel k Mac a sundal jí obvaz. Rána se moc nezměnila. Nalil to přímo do ní. Začalo se z ní kouřit, ale pomalu se zatáhla. „Tohle musí vypít.“podal mu malou lahvičku a odešel k doktorce, které píchl injekci s protilátkou. Major maličko Mac nadzvedl hlavu a donutil ji to vypít.

„Sice nám chvilku trvalo, než jsme ten svinčík uklidili a zase všechno zprovoznili, ale nakonec se to povedlo. Bohužel, než jsme se dostali ke křeslu, tak loď zmizela.“shrnul situaci John Mac, kterou si tam Jennifer i přes její protesty nechala déle než ostatní. „I s naším drahým Asklépiosem.“
„Tak to je mi vážně líto.“pousmála se a hladila Sáru po hlavě.
„Jinak to vypadá, že všichni budou v pořádku a už jsme zase obnovili komunikaci se Zemí a Sára si vymyslela, že by ráda k dědečkovi. A mluvil jsem s tvým tátou a ten není proti. Tak jsem myslel, že bych ji tam mohl vzít za tři dny. Potřebuju si něco zařídit.“
„Tak jo.“pokrčila rameny.

„Tady jsi.“usmál se John, když našel Mac v pokoji. Ležela na posteli a dřímala. Sedl si k ní na postel a pohladil ji po hlavě.
„Co bys rád?“zamručela, ale otočila se k němu.
„Něco pro tebe mám.“řekl stále s úsměvem.
„A co?“vyhrkla nedočkavě a sedla si.
„Co za to?“ Schválně zdržoval. Věděl, že má ráda překvapení. Teda ta příjemná.
„Johne, netrap mě.“zaskučela.
„Jennifer říkala, že prý ty tvoje testy nedopadají dobře kvůli stresu, a tak mě napadlo, že tohle je skvělá možnost, jak se dát do kupy.“ Zpoza zad vytáhl dva nějaké kusy papíru. Mac naklonila hlavu, aby si mohla přečíst, co na nich je, protože písmo bylo našikmo. Čím déle četla, tím se její úsměv rozšiřoval víc a víc.
„Žertuješ?“hlesla. „Jsi dokonalý.“dala mu pusu na čelo. „Perfektní.“další pusa na nos. „A jenom můj.“políbila ho. Vzala papír a začetla se. „3 dny na Maui, 5 dní na Maledivách a 4 dny v Austrálii?“vydechla a četla dále. „Potápěčský set!“vyjekla a skočila mu kolem krku.
„A vyřízené všechny povolení. Problém je, že se letí už zítra odpoledne.“povzdechl si. „Já dovolenou mám, ale…“
„Já mám problém. Nemůžeme jít oba.“zavrčela. „Ale zkusím to.“pousmála se a už byla na nohou. „Pak ti dám vědět.“
„Přijdu.“

„Pane Woolsey.“zaklepala Mac na dveře jeho kanceláře.
„Ano, plukovníku?“zvedl hlavu od tabletu.
„Chtěla bych vás o něco poprosit.“
„Poslouchám.“přikývl.
„Víte, už dlouho jsem neměla dovolenou a mám pocit, že bych ji potřebovala.“ Šla na to přímo.
„Od kdy?“
„Od zítřka.“
„Podplukovník Sheppard vám nedal papír s hlášenou dovolenou?“podivil se.
„Ano, dal.“přikývla.
„Určitě dobře víte, že nemůžete na tak dlouhou dobu oba odejít.“
„Jistě. Já si to myslela, díky, pane.“spěšně se rozloučila. Sheppard jí šel naproti. Jenom zakroutila nenápadně hlavou.
„To snad ne.“zahučel.
„Vydrž, mám nápad.“maličko se pousmála. „Chucku! Už jste poslal týdenní hlášení?“
„Ne, ještě ne, ale už se na to chystám.“odpověděl.
„Tak vydržte chviličku.“vyhrkla a vrhla se k jednomu neobsazenému notebooku. Něco tam rychle napsala. „Už můžete.“pousmála se.
„Cos tam napsala?“zajímal se John.
„Uvidíš, doufám. Má to jako předmět napsané DŮLEŽITÉ.“
„Takže to snad dojde. Sice nevím co a komu, ale doufám, že to pomůže.“

„Madam, máte hovor.“oznámila Emily, když Mac doběhla do kontrolní místnosti.
„Kdo je to?“zeptala se zvědavě, protože kousek od ní stál Woolsey. Jinak tušila, kdo to je.
„Váš otec.“odpověděla Emily.
„Ano?“zapla si vysílačku. „To je hrozné.“vyhrkla překvapeně. „Ne?…a nemůžeš najmout někoho…tati já vážně nemůžu.“řekla nešťastně.
„Co se děje, plukovníku?“zajímal se Woolsey.
„Vydrž, tati, zkusím to nějak zařídit.“vysílačku dočasně vypla. „Jde o tátu. Má zlomenou nohu. Spadl ze střechy.“
„Je to vážné?“staral se.
„Je to sice jenom kotník, ale má sádru. Nemůže se pohnout, Sam se musí starat o malého Jaca a dalšího předáka nesežene tak rychle.“
„Je to opravdu tak zlé.“
„Ranč nemůže fungovat jenom o pěti lidech. Krom toho ti chlapi potřebují říkat, co se má udělat. Každý den dostanou plán, ale musí se jednat hlavně podle počasí a možností.“
„Dobrá. Na jak dlouho to má?“
„Zatím na 14 dní. Potom půjde na kontrolu.“
„Takže prozatím do další neděle.“
„Ano, pane.“přikývla.
„Dobrá, tak běžte. Ale nejdřív se domluvte s majorem Wintersonem.“
„Díky moc.“přikývla a znova zapnula vysílačku. „Dobře, tati, budu tam tak do dvou hodin.“

Mac zkontrolovala hodinky. Čas utíkal rychleji, než by potřebovala. Rychle odchytila George v jídelně a cestou k sobě mu vysvětlila situaci.
„Přeju vám to.“usmál se a sledoval, jak si do tašky hází nějaké věci.
„Fakt to tady zvládnete?“starala se a do tašky jí proletěly šaty.
„Není to škoda?“pousmál se, když viděl, jak skončily na kupičce.
„Není, nekrčí se.“mávla rukou.
„Užijte si to.“popřál jí.
„To si pište.“usmála se na něho. „A kdyby něco…“
„Tak volat nebudu.“zarazil ji. Mac mu dala pusu na tvář a vyběhla ze dveří. Doběhla k bráně a čekala, až se otevře.
„Plukovníku!“křikl na ni Woolsey z ochozu.
„Ano?“otočila se nahoru.
„Víte, co je zvláštní?“
„Ne, pane.“
„Že si váš otec zlomil nohu zrovna, když jste chtěla dovolenou.“podrbal se na hlavě. Mac jenom pokrčila rameny a prošla.

„Stíháš letadlo?!“křikl na ni její táta, když se objevila v garážích v SGC.
„Ne, ale když sebou hodíš…“nechala větu nedokončenou a hodila na zadní sedadla tašku.
„Sedej.“pobídl ji. Mac si sedla dozadu a otevřela tašku. Mezitím její táta vyjel na dálnici. Mac si přehodila džíny a tričko za šaty na ramínka. Potom si přelezla na sedadlo spolujezdce.
„Zabalil jsi mi všechno?“ptala se.
„Podle seznamu.“přikývl. „Abby mi pomáhala.“
„Díky.“
„V kolik ti to letí?“zajímal se.
„Ve dvě. A je jedna.“
„Za chvilku tam jsme.“snažil se ji povzbudit.
„Kdyby něco…“hlesla.
„Jasně. Mám zlomenou nohu a ty jsi jela na nějakou pastvu.“přikývl.
„Nemáš ještě tu moji starou ortézu?“zeptala se.
„Já do toho nedám nohu.“ohradil se.

„Konečně!“vydechl John, když se objevili v odletové hale.
„Jo.“ přikývla Mac. Dal jí pusu.
„Máš všechno?“staral se Christopher.
„Snad.“přikývla.
„Užij si to, holčičko.“popřál jí. Mac se jenom usmála, chytla se Johna za ruku a vydali se k odbavení. Za pár minut vyletěli vstříc dovolené.

tak...co napsat? ...povídka bude zase v pátek...jinak děkuju za názory a víc už mě fakt nenapadá

No fakt skvělá 3 dílná povídka, i když s malou chybkou, pokud se dobře pamatuju tak nevlastní bratr Mac se jmenuje Jakob a ne Jack

a dopr...práce ....kde to je? ... a to jsem to kontrolovala


ha, už jsem to našla...není tam Jack...má to být zkratka od Jacob...jenom fakt nemám tušení, jak by se to psalo jinak než tak, jak jsem to napsala...no i když to mohlo možná být i jako Jake... ....

Mackenzie Ještě jsem to nečetl, ale proč se nemůže jmenovat Jake Jacob Black (v Americe je přece normální, že mají lidi prostřední jméno)

dost dobrý dokonce sem si to četla dvakrát (Máme týden chřipkové prázdniny )

jakop: no protože to druhé jméno je většinou po otci...

bindina: jo, my měli tenhle týden ...ale stejně závidím

Mackenzie, bindina: no vidíte a my měli chřipkové prázdniny jenom v pátek... prázdniny jak noha

jinak k povídce... Jacob zkráceně je opravdu Jake a pěkný, moc se ti to povedlo, jenom trochu lituju toho, že ti bohové nejsou moc většinou moc bojovní, Mac je vždycky střese 1 až 2 ohňo koulemi a konec... někdy by to chtělo pořádný souboj a aby aspoň jednou nějak vyhráli, protože takhle to vypadá na úplné lamy...

A nejsou to snad LAMY??????

Mackenzie Tak jsem konečně dočetl Nákaza I-III a je to dobrý, jen se mi nezdá, že by se bůh nechal tak snadno porazit, ale to ne vem čert.

Moc se mi to líbílo a to jak vyřešila Mac svůj problém s dovolenou bylo pěkný, ale myslím si, že nikdo tu nevěří tomu, že jí to Woolsey uvěřil .

Co pokračování

nejak čekam na dalši dil a porat nic

omlouvám se, ale musela jsem ještě udělat nějaké úpravy

Sázka

„Ne.“
„Ano.“
„Ne.“
„Ano.“
„Ne. Vsadíme se, o co chceš.“rozesmála se Mac.
„Podceňuješ mě, princezno.“uchechtl se John a začal ji lechtat.
„Přestaň! Nech toho!“ To byla jediná odezva, na kterou se vzmohla mezi smíchem.
„Nechám, když to odvoláš.“pousmál se a lechtal ji zvesela dál. Na chodbě potkávali plno lidí. Někteří se pousmáli, jakmile kolem nich prošli, jiní se nesouhlasně zamračili. Pomalu došli do kontrolní místnosti.
„Nechci vám kazit vaši dobrou náladu, plukovníku. Chybí mi hlášení za posledních 14 dní.“ozval se Woolsey.
„Já vím, pane, ale jak je mám ještě popohnat? Dělám, co můžu.“
„Zpřísněte tresty.“
„Co ještě mám dělat.“povzdechla si. „Nech toho!“sykla a maličko se zkroutila, když ji John chtěl zase polechtat.
„Zapojte fantazii. Ve středověku měli donucovacích prostředků plno.“
„To je mám přivázat ke kůlu a nechal zlynčovat?“
„Něco vymyslíte, věřím vám.“pousmál se a odešel do své kanceláře.
„Kde jsme to skončili?“ozval se John. „Vsadíme se?“
„Já tě fakt nepodceňuju, ale nemyslím si, že se o Sarah celý den postaráš sám.“pousmála se a pohladila ho po tváři.
„Vsaďme se.“navrhl znova.
„Dobře. Jeden celý den. Od půlnoci do půlnoci. O co?“
„Fajn.“přikývl. „Když vyhraju, skočíš si bungee jumping.“pousmál se. Po téhle větě Mac zezelenala.
„Nešlo by něco jiného?“hlesla. Dočkala se jenom zakroucení hlavou. „Jak myslíš.“pokrčila rameny. „Když vyhraju já, strávíš celý den ve společnosti klaunů.“ušklíbla se.
„Platí.“přikývl a natáhl k ní ruku. Stiskla ji.
„Nepožádáš nikoho o pomoc, všechno musíš udělat sám, jasné?“upřesnila pravidla.
„Naprosto.“přikývl.
„Takže začínáš dneska večer.“usmála se a otočila se k odchodu. V tu chvíli se městem rozezněl alarm. „Ale kuš.“zavrčela a s nadějí se otočila k Chuckovi.
„Eagerové, madam.“odvětil. Tentokrát jenom zakňučela.
„Co by rádi?“
„Přijímám audio signál.“
„Tak ho pusťte.“pobídla ho.
„Dobré ráno.“ozval se Delroyův hlas.
„Odpoledne.“opravila ho Mac.
„Oh, promiň, tady máme teprve ráno.“
„Tak jsme si ujasnili denní dobu a můžeme přejít k věci.“
„Jak jste pokročili s tím svitkem?“zajímal se.
„Jde to skvěle.“zalhala rychle Mac. Pravda byla ovšem taková, že se před třemi dny nad Atlantis přehnala pořádná bouře a nejspodnější patra města to zaplavilo. V jedné z těchhle místnosti byl uložen i svitek.
„Opravdu?“podivil se.
„Jo.“přikývla. „Už to skoro máme.“
„Skvěle, takže kdy můžu očekávat nějakou zprávu?“
„Ehm…brzo…“špitla Mac.
„Proč mám dojem, že něco není v pořádku?“
„Protože jsi paranoidní?“opáčila.
„Možná. Naši vědci by pak ten svitek chtěli ještě prozkoumat.“
„Uvidím, jak jsou na tom naši. Těžko se něčeho takového budou chtít zbavit.“upozornila Mac.
„Pak se ještě ozvu.“řekl Delroy a spojení se přerušilo.
„Hm…tak to jsem v kelu.“hlesla Mac. „Chucku, kdyby mě někdo sháněl, tak se snažím někde vyhrabat ten svitek.“
„Jistě, madam.“

„Mac!“zavolala na ni Jennifer, když ji viděla před sebou v jedné z chodeb. Oslovená se otočila. „To se dělá? Vrátíš se z…ehm…a ani nedáš vědět?“
„Promiň. Zase nevím, kam dřív skočit.“omluvila se Mac.
„Jak bylo?“zajímala se doktorka.
„Dokonale. Bylo to…úžasné. Když jsme se vrátili, tak jsme to vzali ještě do Vegas. Zbyly nám ještě nějaké peníze, tak jsme se rozhodli je…investovat. John vyhrál pět táců.“
„Teda.“vydechla Jennifer.
„No, teda. Pak jsem ho ale musela tahat pryč. Chtěl to zkusit znova.“rozesmála se Mac.
„Tys nehrála?“
„Ne. Jenom jsem fandila. Dala jsem si sice partičku pokeru a vyhrála, ale na Johnových pět tisíc to nemá.“
„Máš fotky?“
„To si piš. Málem mi nestačila karta ve foťáku a to jsem si letos kupovala větší.“pousmála se.
„Tak já se večer stavím.“
„Jasně. Vzala jsem ze Země nějaké zdravé´věci.“pousmála se Mac. „Musím jít odněkud vylovit ten svitek. Nejspíš se nenávratně utopil, ale zkusit to musím.“povzdechla si.
„Mimochodem, co říkal Woolsey na to, že jsi tak opálená?“
„Divil se, ale já mu řekla, že i v Coloradu je horko, takže když jsem byla s dobytkem, tak jsem měla jenom krátké trička.“
„Stejně si myslím, že to ví.“podotkla Kellerová.
„Já si to nemyslím, ale vím to.“usmála se Mackenzie. „Není blbý.“
„No to není. Tak příjemný lov.“rozloučila se doktorka. Mac se vydala do nižších pater města.

„Měla jsem si vzít gumáky.“zaprskala naštvaně, když se brodila nějakým sajrajtem, který strašně smrděl rybinou. Za chvilku měla vodu i v botách. „Anebo aspoň kanady.“zakňučela a začala se přehrabovat ve vyplavených věcech. Přehrabovala se v hromadách hodnou chvíli, ale nic, co by připomínalo svitek, nenašla. Povzdechla si a otevřela jedny ze zavřených dveří. Doufala, že ho najde třeba tam. Jenže ve chvíli, kdy se dveře otevřely, se na ni vyvalilo ohromné množství vody, které ji smetlo k protější stěně. Potom, co se vzpamatovala z počátečního šoku, se vrhla ke dveřím a chtěla je zase zavřít, ale proud vody ji nepustil.

Chuck zpozorněl, když se ozvalo pronikavé pískání. Otočil se na jednu z velkých obrazovek.
„Do háje. Podplukovník Sheppard do kontrolní místnosti.“zahlásil do éteru.
„Co se děje?“zajímal se John, jakmile přiběhl.
„Máme z části zatopenou západní část města. Většinu spodních pater.“
„A proč jste nevolali plukovníka Blackovou?“
„Ona je právě tam.“špitl.
„A to mi říkáte až teď?“zavrčel.
„Ale mám její signál.“dodal Chuck.
„Jdu tam. Říkejte mi, kde je.“prskl a rozběhl se pryč. Utíkal, jak nejrychleji mohl.
„Měla by být kousek od vás, pane.“řekl Chuck po chvilce. „Patra pod vámi jsou zatopená.“ Otevřely se dveře a z nich vyšla úplně promočená Mac. Jenom rychle zvedla prst, aby John mlčel a prošla beze slova kolem něho. Oba dorazili do kontrolní místnosti.
„Jak to, že nikdo nepoznal, že nám dolů zatýká?“prskla naštvaně a vykroutila si znova vlasy. Třásla se zimou. „Sakra, vypadám jako Ariel.“zavrčela a zhnuseně si z vlasů vytáhla nějaký kus řasy.
„Kde máš Floundera?“rozesmál se John.
„Koleduješ si o službu v kuchyni.“sykla nebezpečně a sundala ze sebe těžkou a vodou nasáklou vestu. Celá se třásla.
„Nevím, madam, proč to senzory nerozeznaly.“odpověděl na její předchozí otázku Chuck.
„Jestli ten svitek nenajdu, Delroy mě roztrhne!“štěkla. „Pošlete tam polní inženýry, ať najdou tu díru a zacpou ji. A je mi jedno jak. I kdyby to měli slepit žvýkačkami. Chci, aby ta voda byla do zítřka pryč. Tak ať se neflákají a hodí sebou! Já se jdu rozmrazit do vany.“

„A musíš dneska večer a zítra tatínka hodně zlobit, ano, broučku?“pousmála se Mac a rozčesávala Sáře vlásky. „Když to uděláš, dostaneš cokoliv, co si vybereš. Teda pokud to nebude letadlo. Jsme domluvené?“
„Jo.“přikývla Sára.
„Fajn. Bude to naše malé tajemství, dobře?“pohladila ji po hlavě a dala jí pusu. „Tak upaluj a se vším, co budeš potřebovat, běž za tátou.“pobídla ji. Mac zkontrolovala hodinky. Za pět minut se měl o Sáru dalších 24 hodin starat John. K jejímu překvapení dorazil přesně. „Takže je ti jasné, že nikoho nepožádáš o pomoc, ano? Ani o radu. Nebudeš se ani ptát, kde co má. Okoupeš ji, uložíš ji, ráno se o ni postaráš, zajdeš s ní na snídani, na oběd, pak na večeři a budeš dělat tak, aby se nenudila.“ zopakovala mu pravidla Mac. John jenom přikývl a natáhl k ní ruku, kterou stiskla. „A já se budu jenom válet a vymýšlet výmluvu pro Delroye.“ pousmála se a skočila na postel. Natáhla se pro notebook a začetla se do hlášení jednoho z týmů. Po chvilce uslyšela z koupelky nadávání, smích Sáry a žbluňkání. Mac se jenom pousmála a znova se začetla. Za pár minut vyšel John se Sarah z koupelny. Musela se rozesmát.
„Tos koupal ty ji, nebo ona tebe?“hýkala smíchy. Sheppard byl úplně promočený a odkapávala z něho voda. Beze slova poznámku přešel a Sáru osušil. Pak ji pomohl do noční košilky a posadil si ji na klín. Vzal hřeben a snažil se jí rozčesat umyté vlásky. Moc mu to ale nešlo a Sarah co chvilku nesouhlasně zamručela. Nakonec se mu to podařilo a vlasy jí znova osušil ručníkem. Jakmile jí oschly, uložil ji do postýlky a povyprávěl jí pohádku, během níž usnula i s plyšákem v ruce. Potichu zavřel dveře, převlékl se a vlezl si do postele.
„Půjdeš už spát?“zeptal se.
„Za chviličku.“přikývla. „Jenom tohle dočtu.“zívla.

„Chucku, jak to vypadá s tou dírou ve zdi?“zajímala se Mac další den ráno, když dorazila s hrnkem kafe do kontrolní místnosti.
„Museli se k tomu potopit a slyšel jsem, že…“
„Ano?“povytáhla obočí.
„Prý si na vás chtějí stěžovat.“špitl.
„Ano?“podivila se. „A to se mnou ještě nemluvili osobně.“ďábelsky se usmála. „Jdu je popohnat.“

„Dobré ráno, plukovníku. Co tak brzo?“pozdravil ji George, který měl na inženýry dohlížet, a pohlédl z jednoho okna ven, kde byla pořád tma.
„Chybí mi pár hodin, tak si to musím někdy odsloužit. A dneska se mi vstávalo celkem dobře, takže snad to tak hrozné nebude.“odpověděla a zívla si. „Jak jim to tam jde?“kývla hlavou k zavřeným dveřím.
„Nadávají na vás.“uchechtl se. „Prý nikdy nemuseli dělat v noci.“
„Ať si zvykají.“mávla rukou. „Doufám, že už mají aspoň zalátanou tu díru.“
„Tvrdili, že na to nemají ten správný materiál.“pokrčil rameny.
„Copak chci, aby to vypadalo jako nové? Jenom potřebuju, aby tam netekla voda a já mohla najít ten pitomý svitek.“prskla.
„Tak jim to můžete říct.“pousmál se a hlavou kývnul ke dveřím, které se právě otevřely. Do chodby vešel naštvaně jeden úplně promočený muž.
„Á, plukovník Blacková. Milé, že jste se stavila.“prskl.
„Máte to hotové?“zajímala se Mac.
„A co jsme? Banda krtků? Nemáme na to materiál.“
„Tu díru zaklepejte třeba i sádrokartonovou překližkou, hlavně ať dovnitř nenatéká další voda. Potřebuju ten svitek celý a ne jenom kaši. Teda i tak myslím, že je pozdě.“
„Odkud jste spadla?“štěkl.
„Pozor na pusu.“zavrčela. „Máte potápěčskou výstroj? Máte. Tak si mi tady nestěžujte a běžte to konečně zadělat. A potom bleskově odčerpejte vodu! Máte čas do oběda.“
„Jinak co? Nespadám pod vás, MADAM.“poslední slovo doslova vyprskl.
„Ne, to ne, ale spadáte pod Woolseyho.“pousmála se. „Do oběda to bude hotové.“řekla nekompromisně a pak se otočila k Georgovi: „Od vás mi ještě chybí pár hlášení. Takže taky do oběda.“dodala už mírněji a odešla. Zamířila do svojí kanceláře, položila hrnek s kafem na stůl a dala se do rozpisu služeb a misí na další týden. Šlo jí to pomalu a každou chvíli musela něco opravovat. Než skončila s první půlkou, venku už svítilo slunce. Protřela si oči a teprve teď si uvědomila, že má celkem hlad. Protáhla se a vydala se k jídelně. Jakmile došla ke dveřím, zarazila se a opřela se o futra. John právě přinesl Sáře snídani. Ta nevypadala zrovna nadšeně a něco mu říkala. Sheppard si jenom povzdechl a zakroutil hlavou. Kolem něho zrovna procházel major Lorne a na něco se ho ptal. Podplukovník se rozhlídl kolem, a když spatřil Mac stát u dveří, rychle zakroutil hlavou. Musela se pousmát. Chvilku je pozorovala, než si sama zašla pro snídani. Nesedla si, ale k Johnovi a Sáře, ale vzala si jídlo sebou.

„Pěkný den, že?“ozvalo se za Mac. Otočila se. Dveřmi na terasu přišel major Winterson.
„No jak pro koho.“povzdechla si a sledovala dění pod sebou.
„To vás pořád štve ten vědec?“zajímal se a opřel se o zábradlí vedle ní.
„Ani ne.“zavrtěla hlavou a zadívala se na jedno z mol, kde si John hrál se Sárou. „Prohrávám.“ povzdechla si.
„Prosím?“nechápal major.
„Uzavřeli jsme sázku. Pokud John vydrží se Sarah celých 24 hodin a nikoho nepožádá o pomoc, skáču bungee jumping.“povzdechla si.
„Ups.“špitl George.
„Přesně. Nechala jsem se blbě vyhecovat.“špitla a dlaní poklepávala do zábradlí.
„No tak to hodně štěstí. Vím, jaký s tím máte problém.“vzpomněl si na jedno ze cvičení.
„Díky. A to už jsem Sáře říkala, ať ho zlobí, že jí za to něco dám.“
„To není moc fér.“namítl.
„Ne, není.“souhlasila. „Ale já prostě neskočím. I když s padákem problém nemám.“pokrčila rameny. „Jdu zjistit, jak jsou na tom ti inženýři. Je skoro poledne. Zatím.“rozloučila se.

„Á, můj nejmilejší plukovník.“ušklíbl se hlavní inženýr, když se Mac vynořila zpoza rohu. Jenom se překvapeně zarazila.
„Ano?“špitla.
„Máme vše hotové tak, jak jste chtěla.“málem se i uklonil. „Dokonce jsme našli i ten svitek.“ pousmál se. Mac zazářily oči.
„Fakt?“vyjekla.
„Ano.“přikývl muž a podal jí nějaké kožené pouzdro, ve kterém byl svitek původně uložen. Mac ho odšroubovala. „Ale bohužel zbylo z toho tohle.“zlomyslně se uchechtl, když se na zem vylil obsah pouzdra. Na jeho dně byla nějaká kaše, co možná kdysi byla papír.
„To snad…“vydechla a vyděšeně zírala na pouzdro.
„No i to se stává.“rozesmál se a odešel pryč.
„Sakra.“hlesla a prohrábla si rukou vlasy.

„Co tak sklesle, plukovníku?“zajímal se Woolsey, když mu Mac přinesla rozpis služeb a misí.
„Jsem mrtvola.“špitla a papíry mu položila na stůl. „Ten svitek od Delroye…zůstal v té zatopené části města.“vysvětlila potichu.
„Zvláštní. Doktor Sirakov se mi právě strašně omlouval, že si ho vzal předevčírem večer k sobě do pokoje, aby dodělal překlad, i když ví, že je z laboratoří přísně zakázáno cokoliv vynášet.“
„S-Sirakov? Ten rus?“ujišťovala se Mac.
„Ano. Byl tady před chvílí.“přikývl Woolsey. Mackenzie na nic nečekala a vyběhla pryč. Doufala, že ho najde v některé z přilehlých chodeb. Viděla ho mizet za jedním rohem.
„Doktore!“zavolala na něho. „Doktore! Počkejte!“ Zastavil se.
„Što?“otočil se na ni.
„Máte ten svitek? Ten od Delroye?“zeptala se rychle.
„Da.“
„Da? To jako že jo?“vyhrkla nadšeně.
„Da.“přikývl znova. Mac mu skočila kolem krku.
„Kdě nachoditsja?“
„U miňa v kómnatě.“
„Já vas óčeň ljublju.“vyhrkla a dala mu pusu. „Spasiba, inženěr, spasiba.“
„Vy chačetě jevo?“zeptal se.
„Da. Jevo óčeň chačů.“
„Nu pajdítě sa mnoj.“pobídl ji. Mac ho následovala. V tichosti došli do jeho pokoje. Přešel ke stolku a podával jí neporušený svitek. „Izvinítě mňa. Já znaju, što něvazmožno vynasiť vieši iz laboratoria.(Omluvám se. Vím, že se nemají věci vynášet z laboratoře.)“
„Ničevó. Na etot raz miňa spasiť reputáciu. Zato buduši raz eto nedělajtě. (To nic. Tentokrát mi to zachránilo reputaci, ale příště to nedělejte.).“pousmála se. „Spasiba, Sergej Lvovič.“
„Bězuslovno, palkovník.(Určitě, plukovníku.)“
„Vy znajetě něšto intěresatnoje? (Něco zajímavého.)“zeptala se Mac už se svitkem v ruce.
„Niet. Ničevo što u nas mi něznajem. (Nic, co bychom nevěděli.)“
„Aha. Uvas fotografie?(Máte fotky?)“
„Da.“
„Charašó. Vjernuť etot Delroyu. (Dobře, vrátím to Delroyovi.)“
„Kak vy dumajetě. (Jak myslíte.)“pokrčil rameny.
„Nie nádo eto zdělať. Abješať němu eto. Dasvidaňa. (Musím to udělat. Slíbila jsem mu to. Nashle.)“rozloučila se a i se svitkem odešla. Cestou ho pevně tiskla k sobě.

„Usmíváte se.“poznamenal George, když našel Mac sedět na schodech v kontrolní místnosti.
„Mám ho.“zatřásla svitkem ve vzduchu. „Měl ho Sirakov. Milý chlapík. A já si aspoň procvičila ruštinu.“pousmála se. „Jsem zachráněna. Delroy mě nezaškrtí.“zaradovala se.
„Jo, jednou jste měla štěstí.“
„No, aspoň jednou.“pousmála se. „Teď se ale děsím večera. Asi skoro určitě jsem prohrála.“povzdechla si.
„Jednou si skočíte. Já to dělám pravidelně. Bude to fajn.“poplácal ji po zádech.
„Nebude.“zakroutila nešťastně hlavou a svitek rozložila. Chviličku ho jenom přejížděla očima. Pak se zarazila. „Vidíte to?“ukázala na konec, který vypadal jako roztřepený. George jenom přikývl. „Půjčte mi baterku.“požádala ho. Major ji vytáhl z vesty. Mac posvítila na roztřepenou část. „Patří k tomu ještě něco. Je to odtrhnuté.“
„Asi ta druhá část, ne?“
„Asi…asi jo. Musíme to najít. Pak to teprve dám Delroyovi. Dřív se to odtud ani nehne.“ vyskočila na nohy a zapnula vysílačku. „Doktore Sirakove, můžete přijít do kontrolní místnosti?“
„Ja uže pajdu. (Už jdu.)“ozvalo se.

„Da?“křikl z ochozu.
„Spratitě eto bězpěčno.(Dobře to schovejte.) Nam nado buděť upotrjebovať.(Ještě to budeme potřebovat.)“
„Što Delroy?“zajímal se.
„Pagadí. (Počká.)“pousmála.
„Kak vy dumajetě.(Jak myslíte.)“pokrčil rameny a svitek si opatrně vzal. Jenom pokývl na rozloučenou a odešel.
„Slušné.“rozesmál se Winterson.
„Náročné.“odpověděla taky s úsměvem.
„Madam, máme příchozí červí díru.“křikl Chuck. „Eagerové.“
„Ajaj, Delroy se hlásí o svůj podíl.“povzdechla si a znova zapnula vysílačku. „Ano?“
„Tak jak to vypadá?“ozval se známý hlas.
„Skvěle. Svitek si necháme, dokud nenajdeme druhou část. Bude v bezpečí.“oznámila mu Mac. „Mám totiž pocit, že ta druhá část byla odtržená.“
„Moc se mi to nelíbí.“prskl Delroy.
„Tak to ber na vědomí.“řekla mu.
„Kolik je u vás stupňů?“zajímal se.
„Co?“
„Já jenom že s tvým přístupem se musela ochladit o dobrých deset.“ušklíbl se. „Ozvu se.“řekl a rozhovor ukončil.
„Posluž si.“prskla Mac.

„No.“pousmál se John večer, když už byli všichni v pokoji a chystali se do postele. „Nikoho jsem o pomoc nepožádal, Sára se nenudila, je najezená a dokonce i umytá.“řekl vítězoslavně. „Víš, co to znamená?“
„Jo. Že Sarah je poloviční sirotek.“špitla a přitáhla si peřinu těsněji k sobě.
„Ale no tak. Je to sranda.“pousmál se a pohladil ji. „Uděláme to hned o víkendu, ať to máš za sebou.“pousmál se. Jenom roztřeseně přikývla.

„Je to v pohodě. Dělal jsem to už hodněkrát.“ujišťoval John Mac, která stála na okraji vysokého mostu navlečená v popruzích a teoreticky připravená skočit.
„Nenávidím tě.“prskla.
„Je to lehčí, než seskok padákem.“pousmál se.
„Jste připravená?“ozval se instruktor.
„Ani ne.“zavrtěla hlavou a křečovitě se držela zábradlí. „Víš, ono být zavěšená na gumě a mít pod sebou pár set metrů ničeho, není to moc příjemný pocit.“hlesla.
„Nebojte se. Zatím se nám tady nikdo…nezabil.“podotkl instruktor.
„Nezabil? A zranil?“zeptala se trošku vyděšeně.
„Nebojte. Nebylo to nic vážného.“snažil se ji uklidnit.
„Nesnáším vás! Oba dva!“zaprskala a konečně se pustila zábradlí. Maličko se naklonila směrem dopředu. V tu chvíli začala padat dolů. Elastické lano se natáhlo a ona se skoro dotkla země. V jednu chvíli měla dojem, že jí někdo měřit puls, bude mít světový rekord v počtu úderů za minutu. Jenom cítila, jak se celá třese. Tohle už nikdy.

„Už jste tady!“zaradoval se Christopher, když vystoupili z auta na jeho ranči. „Jaké to bylo?“zajímal se. Mac na to nic neřekla, jenom přešla k němu a položila si hlavu na jeho rameno. Táta ji objal a vrhl tázavý pohled na Johna.
„Celou cestu se mnou nepromluvila.“odvětil.
„Radši bych jela na Kingovi, než znova udělat tohle.“špitla Mac.
„Kingovi?“zvedl John obočí.
„Bejk, co váží asi tolik, co moje auto. Je mírně pošahaný. Jezdí na něm jenom frajeři, co se chtějí vytáhnout nebo sebevrazi. Už tři lidi udupal a asi dvanáct zranil. Rekord jsou 4 vteřiny výdrže. Teda Mac to chtěla taky zkusit, ale včas jsem ji naštěstí zastavil.“ vysvětlil Christopher. Sheppard přikývl. „Co bys řekla na panáka whisky?“nabídl.
„Radši ne. Půjdu se projet.“zavrtěla hlavou Mac a zamířila ke stájím. Nějak neměla náladu být v jedné místnosti s Johnem. Došla ke stájím, osedlala Asfalu a vyjela na pastviny. Potřebovala si pročistit hlavu a tohle byla nejlepší cesta.

Tak doufám, že se povídka líbila, je taková oddechovější .... jinak za překlad do ruštiny bych chtěla byla jsem k tomu donucena poděkovat svojí mamce která mi pohrozila, že pokud to sem nenapíšu, že už si nikdy nic nepřečte , takže pokud najde někdo nějakou chybu, tak to není moje vina ha, a má to...takhle mě vydírat

mno a další povídka bude....snad v pátek a hned vám řeknu, o čem bude...jen to najdu

příště:

Toto je spoiler!!!:

BUDEME SLAVIT!!!!

moc hezký a chudak Mac