25
V galaxii Mléčná Dráha Wraithské lodě několik okamžiků setrvávaly téměř nečinně na své pozici a zkoumaly situaci v okolí Země. Tímto váháním daly možnost McKayovi dokončit propojování křesla na Atlantis s oběmi zbraňovými platformami.
Poté, co Wraithové zjistili, jak na tom Země je, tak okamžitě vyrazili vstříc bitvě, která měla rozhodnout.
Jako první vyrazily Hive Ships, které v jakési formaci obklopovaly křižníky, zatímco stíhači vyrazili až o několik okamžiků později. Nejprve se veškeré Darty shlukly do jakéhosi mračna, které bylo ve stálém pohybu, až nakonec se všichni jako na povel rozdělili na pět proudů, přičemž každý mířil jiným směrem. Následně se z těchto hlavních proudů oddělovaly další a další menší proudy, ze kterých se oddělovali další stíhači až nakonec předletěli své mateřské lodě a utvořili před nimi jakousi křížovou formaci
(BSG let fénixe).
Jako první reagovaly satelity již plně automatizovaného obranného systému. Silně explozivní a tříštivá munice udělala z prostoru mezi Zemí a Wraithy stěží prostupné pole. Energetické paprsky, které zběsile křižovaly celý prostor, neúprosně ničily vše, co jim zkřížilo cestu.
Na reakci obranného systému Wraithové reagovali vysláním všech stíhačů mezi satelity s nadějí, že obranný systém zasáhne sám sebe, zatímco jejich křižníky a Hive Ships začaly z větší vzdálenosti postupně likvidovat jednotlivé satelity. Jenže s čímž už Wraithové nepočítaly, byla přítomnost asgardských štítů na jednotlivých satelitech a hlavně existence inteligentního zaměřovače, který prioritně zaměřoval to, co ho nejvíce ohrožovalo a následně vesmírné souřadnice posílal ostatním satelitům. V tomto případě to byly Hive Ships a křižníky.
Překvapení Wraithové začali rychle přehodnocovat svoje počínání, ale z myšlenkového pochodu deseti přeživších královen, je vytrhl prostý lidský rozkaz, který byl vydán v SGC, jakožto ve středisku celoplanetárních akcí. Rozkaz, který zněl: „Všem obranným jednotkám. Okamžitě zahajte akce dle předchozích rozkazů.“
Po tomto prostém rozkazu ze stínů měsíce vylétly veškeré stroje F-302, které měly svůj původ na Zemi. Zároveň s tímto rozkazem veškeré lodě skočily do HP a vynořily se Wraithům v zádech, přičemž okamžitě vypustily veškeré svoje F-302 či glidgery. Nezahálely ani obrovské pevnosti na přilehlých vesmírných tělesech.
Každá základna okamžitě jako první krok zapnula svůj ochranný štít, čímž na sebe upoutala pozornost, ale zároveň vypustila veškeré stroje a zahájila palbu.
Jejich pulzní zbraně střílely „projektily“ o nebývalé hustotě a teplotě s velikostí malého osobního automobilu.
Během mžiku se wraithské lodě ocitly pod nepříjemným tlakem, který je velmi zaskočil. Ale jejich početní převaha byla i pro nejlepší stratégy silný oříšek.
Poškozené lodě Wraithů se pomalu začaly stahovat za ty silnější či nepoškozené, zatímco ostatní wraithské lodě svou veškerou palbu přesměrovaly na útočící lodě.
Lodě lidí a Jaffů ale neměly ani pomyšlení na vlastní ústup a dál se plně věnovaly bitvě, ale i přes veškerou snahu o manévrování byly tyto lodě likvidovány, jako by byly jen zástupci obtížného hmyzu.
O poznání větší starost dělali Wraithům kupodivu stíhači, kteří se díky přichystané scenérii vyhnuli veškerým Dartům a díky své pohyblivosti se mezi wraitskými loděmi stali smrtící zbraní, nehledě na nepřetržitou střelbu ze všech satelitů a pevných stanovišť, které měly Wraithy v dostřelu.
Wraithové se snažili poškozené lodě stahovat z dostřelu a krýt je jinými, zatímco se ony poškozené lodě budou regenerovat, ale díky palbě z několika směrů to bylo absolutně nemožné. Wraithové měli sice početní převahu, ale zároveň měli tu nevýhodu, že se nacházeli na silně chráněném nepřátelském území.
Několik dlouhých okamžiků Wraithové snášeli tlak obránců, ale ten trval pouze do doby návratu Dartů.
V okamžiku, kdy se wraithští stíhači opět dostali do působnosti svých mateřských lodí, tak se vše opět změnilo.
Tisíce Dartů se vrhly prioritně na stíhače obránců, přičemž zastaly i funkci jakéhosi štítu.
Od tohoto okamžiku se veškeré lodě Wraithů poprvé plně spojily a započaly spolupracovat. Všech deset přeživších královen se dohodlo na plné spolupráci, což se naposledy stalo za dob bojů s Antiky. Již se nejednalo jen o honbu za potravou, ale za boj o galaktickou nadvládu.
Spojení Wraithové okamžitě započali likvidovat koncentrovanou palbou jednu loď po druhé, kdy vždy útočily na jednu loď minimálně tři wraithské “
Na Zemi v Atlantis mezitím seděl v antickém křesle Sheppard a zlostně řval McKayovi do vysílačky.
„Rodney! Myslím, že už je čas odpálit ty nálože!“
„Já se snažím…!!“ reagoval pohotově Rod, který se snažil přes počítače na Atlantis vyslat aktivační kód pro výbušniny na wraithských lodích. „…ale ruší signál.“ Dodal Rodney.
„Ty svině zelený, je snad našli či co, sakra?!“ zařval ve své mateřštině do vysílačky Zelenka, který spolupracoval s McKayem, na což všichni na příjmu ztuhli a přemýšleli, co tím český vědec myslel.
Zatímco vědci na Atlantis přemýšleli, jak zasáhnout, tak SG-1 hledala v Kamelotu něco, čím by mohli přispět svou troškou, ale stále bezúspěšně.
„Danieli. Vaše planeta je na pokraji zkázy a ty tu čteš pitomý knížky!“ vyjela znenadání Vala, ale Daniel ji nevnímal, byl začten do jedné z knížek.
Ve vesmíru se mezitím konala jatka.
Wraithská flotila měla před sebou Zemi, po stranách a za sebou obranné základny a lodě, přičemž mezi nimi bojovali stíhači.
Wraithové pomalu, ale jistě, ničili jednu loď obránců za druhou. Jaffské lodě byly pro Wraithy tím nejslabším článkem, který se snadno likvidoval…od začátku přestřelky mezi loděmi způsobili Wraithové Jaffům nadpoloviční ztráty, zatímco sami Wraithové ztratili pouhý zlomek svých křižníků.
Zemský admirál vydával rozkazy pro všechny lodě jak na běžícím pásu, ale jen do doby, než přímo před ním explodovala loď Independence, se kterou počítal. Admirál chvíli setrvával mlčky, zatímco se boje dál a dál vyvíjely. Během tohoto mlčení se ztráty stíhačů zvýšily, zatímco koordinovanost všech lodí prudce klesla.
Admirál se díval ještě na několik desítek menších záblesků od stíhaček obou stran a v duchu přemýšlel o nějakém zázraku, když vtom ho výbuch posledních tří Hataků vytrhl ze zamyšlení.
„Všem stíhačům, stáhněte se do bezpečí základen, kde budete odvšiveni a potom si to namiřte na orbitu Země! Daedalus za námi, postavení na šesti hodinách! Ucelená palba!“ vykřikl po delší době admirál a následně dal rozkazy pilotovi.
Xerxes se stočil a zamířil si to přímo skrze Wraithskou flotilu na druhou stranu. Wraithové byli tímto počinem zaskočení, ale to nikterak neovlivňovalo styl jejich palby. Nejvíce zásahů jakožto největší a nejsilnější dostal Xerxes, ale sám jich přitom rozdal taky hodnou várku. Stejně tak i Daedalus, díky jejich spojené síle se během okamžiku začalo rozsvěcet několik křižníků a nejedna Hive Ship, přičemž jedna dokonce pod vlivem sekundárních výbuchů byla naprosto roztržena a její trosky začaly poškozovat další lodě, zatímco dvojice lidských lodí skočila do HP.
Hned po skoku do HP Caldwell otevřel komunikační kanál s Xerxem.
„Admirále, to, co jsme právě udělali, je a bude klasifikováno jako zrada, okamžitě se s námi vraťte na bojiště!“ Admirál na svém můstku jen zavrtěl hlavou a následně odpověděl.
„Plukovníku, okamžitě se uklidněte, nemá cenu zemřít zbytečně.“
„Admirále, tímto vás zbavuji velení pro vlastizradu a věřím, že se za mě vaše posádka postaví!“ křičel již nepříčetně Caldwell, kterého admirálův klid ještě více rozrušoval. Před
admirála se náhle postavil jeho pobočník tak, že vlezl do záběru a s naprostou vážností a stěží nepovšimnutelnou rázností plukovníkovi odpověděl.
„Plukovníku, myslím, že mluvím za všechny, když říkám naserte si!!!…s admirálem jsme jako posádka zažili již mnoho a určitě má pro toto velice dobrý důvod a jestli ne, tak vám slibuji, že ho na místě zastřelím, ale pokud se do té doby o něco pokusíte, tak zastřelím vás.“ Caldwell nevěděl, co si myslet. Na jedné straně věděl, že pravda je na jeho straně, ale zároveň věděl, že proti sobě má nejsilnější loď v držení lidstva s mnohem větší posádkou.
„Plukovníku, jistě nevíte, kam míříme, tak dovolte, abych vám to vše vysvětlil.“ Začal admirál a plukovník stále otřesen nedávnými událostmi jen chabě kývnul. „…Právě jsme na cestě k nejbližší zabezpečené planetě s hvězdnou bránou, kde vaše loď transportuje posádku na povrch a ponechá jen minimální posádku složenou z dobrovolníků, podobně učiníme i my.. Vaším úkolem bude vrátit se na Zem a transportovat na palubu co nejvíce lidí, zatímco my vás budeme krýt, ale než se tak stane, tak obě naše lodě musí obnovit štíty, jinak to bude sebevražda!“ Caldwell na admirálova slova odpověděl jen: „Staniž se.“ A následně ukončil komunikaci.
V oblasti Země se mezitím veškeré stíhačky rozdělily do několika proudů směrem k vnějším základnám, kde očekávaly ono odvšivení. Wraithové je samozřejmě následovali, ale to ještě nevěděli, jak moc velkou dělají chybu.
Ve chvíli, kdy se přiblížili k základnám, tak lidské stroje s nebývalou obratností změnili směr, čímž se před Wraithy objevil důvod lidského počínání. Z povrchů planety a měsíců k nim směřovalo několik desítek, ne-li stovek střel s tříštivou municí, kterou doprovázela palba z energetických zbraní a pulzních kanónů.
„Pane, naše stroje jsou mimo dosah.“ Oznámil jistý důstojník veliteli základny.
„Tak těm příživníkům pošlete Termit.“ Rozkázal s naprostou vážností velitel dané základny. Na jeho rozkaz bylo vypáleno na pět set nábojů, které obsahovaly směs práškového hliníku a oxidu železitého a ne v zrovna v malém množství. Tato směs po zažehnutí dosahuje až tří tisíc stupňů Celsia
( http://cs.wikipedia.org/wiki/Termit_%28chemie%29 ) tyto náboje vyletěly až nad stíhače Wraithů, kde explodovaly a Termit v nich byl zažehnut.
Wraithové neměli kam uniknout. Pod nimi byla čím dál tím hustší palba a následně štít a nad nimi se směrem k nim pohybovala roztavená struska o teplotě tří tisíc stupňů.
Lidské stíhačky se zatím nerušeně přesunuly na orbitu Země, zatímco wraithské byly bez milosti ničeny ve smrtící pasti.
Wraithské lodě, které se zatím povětšinu času držely stranou, se nyní již naprosto sjednocené začaly přesouvat tak, aby měly na dostřel vždy jen jediný cíl. Nejprve započaly s bombardováním pevných základen. Jejich asgardský štít jim dával čas na učinění co nejvíce škod, ale wraithská přesila si se štítem hravě poradila a základna pod ním byla bez milosti vybombardována bez prodlevy nějakého obsazování.
Tímto postupem nakonec vybombardovaly veškeré základny až na tu, co se nacházela na Měsíci, ta jediná byla chráněná i obrannými satelity, ale ani ty nebyly pro Wraithy velkým problémem. Jen jednoduše postupovali pomaleji, nikam nespěchali, prostě pomalu likvidovali jeden satelit za druhým. Jejich slabý štít sice úspěšně odolával náporu stíhačů, ale se silou velkých lodí se již rovnat nemohl a tak se obranná síť Země rychle bortila. Navíc přeživší stíhači se řadili až za lodě, pod jejich ochranu, kde vyčkávali na proražení bariéry.
Na povrchu planety se mezitím u všech letadel doplňovalo palivo a munice…v případě transportních letadel či bombardérů místo bomb byli parašutisté, připraveni udeřit tam, kde udeří Wraithové.
Jak se Wraithové blížili blíže k Zemi, tak se do nich zahryzávalo čím dál tím více satelitů, ale i přesto jejich ztráty byly zanedbatelné…dokonce ani základna na Měsíci pro ně nebyla problémem. Co si ale už nikdo z nich neuvědomoval byla skutečnost, že kdesi dole v Atlantis sedí člověk v ovládacím křesle a má pod kontrolou sílu, která by jim způsobila velké škody, ale i tak by je nezastavil.
„Shepparde, tady generál Landry. Máte povolení k vypuštění všech dronů…hodně štěstí a bůh s námi.“ Po těchto slovech na Atlantis opět zavládlo ticho.
John, který dosud seděl v neaktivním křesle, zavřel oči a začal se soustředit, na což se okamžitě aktivovalo ovládací křeslo.
„Shepparde, stop!“ zařval najednou McKay. „Ten nový zdroj začal dodávat moc energie…musíš jí nějak uvolnit, jinak exploduje.“ Oznámil McKay.
„Tak ho oprav!“ rozkázal rázně John, ale i pro tentokrát měl Rodney odpověď.
„A jak, když o něm nic nevím? Vždyť jsem ho viděl jen….“
„Cože?!! Vždyť jsi ho měl prozkoumat a zjistit jeho širší využití!“ začal na něj řvát John, ale Rod se nedal.
„Jak o tom mám něco zjistit, když to vytvořila povznesená bytost?“
„Rodney, jestli tohle přežijeme, tak tě zavřu do prostoru toho generátoru a všechny východy zatarasím citrusovníky a nechám tě tam o hladu dokud na to nepřijdeš!“oznámil velmi naštvaným a útočným tónem Sheppard a dál se řídil McKayovou radou.
Okamžitě zapnul inerciální tlumiče a motory a až poté se rozhodl vypálit dávku dronů.
Drony si to namířily přímo na nejbližší wraithské lodě. V tentýž okamžik se nad zemí objevila dvě hyperprostorová okna, byl to Xerxes a Daedalus.
Xerxes okamžitě zahájil maximální palbu při velmi těsných přeletech,. Wraithové si i přes na ně letící drony všímali prioritě Xerxa, zatímco Daedalus v poklidu teleportoval na svou palubu co nejvíce lidí mohl.
Zatímco Xerxes byl na sebevražedné misi, aby jiní mohli žít, tak mu z povrchu planety letěla záchrana. Tisíce žlutě zářících dronů, které si to směřovaly jeho směrem, aby zničily společného nepřítele.
Drony se začaly zahryzávat do wraithských lodí, jako před lety do lodí Anubisových, ale jen s tím rozdílem, že tentokrát dronů nebylo dost. Oba proudy dronů jak z Atlantis, tak z Antarktidy, by zdaleka nevydaly na celý sklad.
Zatímco drony doslova trhaly jednotlivé Wraithské lodě na kusy, tak se Xerxes zaměřil na zbylé stíhače, které na něj začaly útočit.
Síla dronů ale vyhasla stejně rychle jako přišla. Na orbitě Země se sice nacházelo o dost méně lodí a o hodně více trosek, ale Země byla již bez satelitů, bez obranných vnějších základen a zbylé 302 se schovávaly v atmosféře, kde měly podpořit atmosférické stíhače.
Daedalus měl již plno, svou část úkolu splnil a podle plánu skočil do HP, ale Xerxes již takové štěstí neměl.
Úkol Xerxa byl jednoduchý…zajistit Daedalu možnost úspěchu. Všichni na jeho palubě počítali s tím, že je to jednosměrná jízdenka, ale přesto se dobrovolně přihlásili všichni.
Po útoku dronů z povrchu měli Wraithové jen několik cílů pro své zbraně a jedním z nich byl právě Xerxes. Síla všech zbývajících zbraní se opřela do jeho štítu. Nápor, který vznikl, nemohl ani ten nejpokrokovější generátor udržet navěky a i přes veškerou snahu posádky nezbývalo dost energie na pohon….měli na výběr HP skok, bez štítů, nebo štíty a snažit se alespoň minimálně bojovat.
Dříve než-li se stačilo rozhodnout, tak se štít dostal pod kritickou úroveň a následně zkolaboval. Nápor wraithských zbraní trup Xerxa nemohl vydržet a během okamžiků explodoval.
Země nyní byla zcela bez ochrany….
Wraithské lodě se začaly rozmisťovat okolo planety a útočit na vojenské síly, které se nacházely na moři, ale také na různá hnízda odporu, která jim začali hlásit stíhači, kteří začínali výsadek na planetě.
Takřka tisícovka zbylých stíhačů jednotně sestoupila do atmosféry, přičemž naprosto ignorovala stíhače lidí. Mířila si to jednotně k Zemi, kde okamžitě provedla výsadek a následně opět zamířila k mateřským lodím, kde nabrala další vojáky…celé toto kolo stíhači opakovali celkem 5x na různých místech planety, až potom se začali věnovat stíhačům.
Boje v atmosféře byly velmi vyrovnané. Lidské atmosférické letouny Dartům velmi stěžovaly operace, ale Dartů bylo na jednom místě vždy více a navíc díky své technologii pohonů, kde se nemusely bát o kolaps systémů, měly o mnoho větší manévrovatelnost a neomezenou operační hladinu. Tento lidský nedostatek vynahrazovaly stíhače F-302, které od všeho pochytily jen to nejlepší.
Boje v atmosféře ovšem byly velmi vzácné. Stíhači se většinou soustředili pouze na podporu svých vojáků formou sklizní a palebné podpory, nebo hlásili mateřským lodím, kde se nachází opevněné základny.
V Kamelotu na Zemi zatím dále Daniel a spol. pročítali Merlinovu knihovnu…do tichého šustění stránek občas Daniel prohodil něco, co nikdo nechápal, něco, na co se nikdo ani neptal.
„Sakra, tady to někde musí být!“ popřípadě „Kde ten medailon je?!“
Sem tam je ovšem vyrušila prolétávající stíhačka, ale jelikož byli všichni chráněni Merlinovou knihovnou, tak nikdo neočekával větší potíže.
Na jedné z posledních šesti Hive Ships ke královně přinesli desítku lidí na krmení.
Královna se vrhla mezi ně a jednoho přede všemi vysála až na kost, pote do ruky uchopila jakousi dýku z kosti a jinému podřízla hrdlo. Poté královna zasyčela.
„Ten, kdo mi řekne, co váš lid drží v naději, bude odměněn rychlou smrtí.“
Lidé zbledli, ale mlčeli a tak královna přistoupila k dalšímu člověku a pomalu ho vysála.
Takto pokračovala ještě u pěti skupin než se jeden člověk během vysávání podvolil.
„Město Kamelot!“ vykřikl nahlas, když k němu královna přiložila ruku.
Na víc už královna nečekala a začala vyzvídat další informace o umístění města. Když se dozvěděla vše potřebné, tak vydala rozkaz k útoku na ono místo.
Během okamžiků se poklidná scenérie v Kamelotu změnila na horor.
Celé město začaly ničit jednotlivé výstřely z orbity a navíc se začali slétávat i stíhači z okolí.
Jack vyběhl mezi dveře, aby se podíval, co se děje a hned uskočil zpět dovnitř.
„Musíme zmizet!“ rozkázal Jack, ale Daniel se bránil
„Ne! Ještě jsem to nenašel!“ ale Jack se nedal a jednoduše Danielovi vyrval knihu z ruky a hodil skrze otevřené dveře.
„Musíme!!“ zařval Jack a jako příklad vyběhl ze dveří, přičemž se kryl u zdí. Ostatní ho chtě-nechtě následovali a udělali dobře, protože další výstřel z Hive ship zasáhl právě budovu, ze které vyběhli. Jako poslední byla Carterová, která okamžitě zařvala.
„Kryjte se!“
Tedy alespoň doufala, že něco zařvala, v důsledku exploze totiž dočasně ztratila sluch.
Vše bylo tiché a přitom všude byla zkáza.
SG-1 s Jackem a několika mariňáky už vybíhala z města a stíhači si jich zatím nevšímali…jejich jediným cílem byla devastace města.
Vtom to Daniel spatřil. To, co hledal celou dobu a mohlo snad i zachránit jeho planetu, se pohupovalo na jakémsi obojku kočky domácí.
Daniel se vrhnul po kočce hlava-nehlava, stíhači-nestíhači. Kupodivu jí zaskočil nepřipravenou a celou svou vahou ji zalehl. Kočka se ale nedala tak snadno a ušetřila mu svými drápy několik ran na ruce, které měl ovšem kryté jakousi bundou. Kočka, ale byla bojovnice a poškrábala Daniela pod levým okem.
Daniel sykl bolestí a serval kočce její obojek a potom ji pustil a běžel za svým týmem, přičemž ještě opucovával jakýsi prach z medailonu, aby ho mohl lépe přečíst.
Kdesi jinde v galaxiiNa lodi neznámých se velitel dostavil na můstek.
„Na moje pověření spusťte motory.“ Jeho rozkaz se obešel bez komentářů a loď vstoupila do HP.
V oblasti Země Jen pár zanedbatelných okamžiků od vydání rozkazu se loď objevila za zády Wraithské flotily.
Velitel si sedl do jakéhosi silového křesla a vydal další nařízení.
„Sledujte hovor a určete způsob komunikace.“ Po chvíli se mu ozval jeho zástupce.
„Pane, je to univerzální jazyk T859 stvořený za dob….“ ale než domluvil, tak ho velitel zarazil.
„Já vím. Já stvořil ten jazyk….otevřete komunikaci jen s nepřítelem.“ Na jeho rozkaz pobočník kývnul a velitel spustil v angličtině.
„Okamžitě se otočte a odleťte. Odměnou vám bude delší život.“ Ale místo odpovědi se mu dostalo syčící odpovědi.
„Pche, kdo jste, že nám nařizujete?“ Velitel udržel klid a odpověděl.
„My jsme ti, kterým dluží všichni.“ Tentokrát se mu ale dostalo jiné odpovědi, s více hrdostí…tentokrát odpovídala sama královna.
„My jsme Wraithové. My jsme rasa, která porazila a vyhnala Lanteany. My jsme se na nich krmili a jestli neodletíte vy, tak se nakrmíme na i vás!“ velitel okamžitě změnil jazyk, ve kterém mluvil, na svůj rodný a začal nařizovat.
„Okamžitě zaměřte velitelské lodě těch zrůd a vyšlete signál Genetos!“ to se ale už ozval jeho pobočník
„Pane, ale Rada rozhodla…“ velitel ho nenechal domluvit a zařval.
„Mě Rada jmenovala spravováním tohoto vesmíru. Mně Rada svěřila moc. Tady vládnu já a ne Rada. Já jsem pán tohoto vesmíru a budu ho spravovat podle svého nejlepšího úsudku!“ Celý můstek zamrzl, ale pobočník si opět našel něco, čím by oponoval.
„Pane, ale toto je jediná naše loď ve vesmíru a není zrovna nejmladší a dokonce ani bitevního…“ ale ani tentokrát nedomluvil.
„Tyto zrůdy se přiznali ke zničení naděje velkého prostoru!!“ následně dal velitel gestikulací najevo, že už se o tom nechce bavit a opět začal mluvit anglicky
„My jsme vládci, my jsme tvořitelé, my jsme dozorci. MY! Jsme Furlingové a vy, vy jste rasa na pokraji vyhubení.“
Po další gestikulaci velitele z lodě Furlingů vylétly dva proudy energetických střel mířící na dvojici Hive Ship s posledními královnami. Mezitím se dál šířil signál Genetos.
Wraithové na útok reagovali okamžitým stažením stíhačů a přesměrováním veškeré palby na loď Furlingů, ale již bylo pozdě, během okamžiku se jejich dvě Hive Ships změnily na ohnivé koule. Wraithové ale i přes ztrátu svých královen dál pálili na loď Furlingů, když v tom se přímo před nimi objevila loď Daedalus, která si to směřovala pro další várku uprchlíků, ale mohutná palba wraithských lodí, do které loď vlétla, ji okamžitě připravila o štít a následně loď následovala ostatní pozemská plavidla.
„Pane, štít této staré lodi již dlouho nevydrží.“ Oznámil pobočník veliteli. Ten se na něj už díval výrazem uraženého Furlinga, když v tom se ozvalo
„Pane, zaznamenávám další lodě.“ Velitel se usmál
„Já se smrti nebojím, vy ano? Nebo se snad bojíte, že nebudete schopen?“ Na velitelovu otázku pobočník jen zavrtěl hlavou, na což velitel vydal rozkaz k opuštění prostoru.
Po jeho rozkazu se před lodí otevřelo HP okno, které se začalo zakřivovat a obklopovat loď Furlingů. Poté, co loď byla obklopena, tak se okno začalo zmenšovat až nakonec zmizelo.
Zároveň se stáhnutím Furlingů se z HP vynořila třicítka asgardských lodí, které operovaly v galaxii a hned za nimi následovaly další desítky lodí Noxů.
Během okamžiku začaly lodě Noxů a Asgardů likvidovat vše wraithské a prioritně se zaměřovaly na lodě ustupující do HP, zatímco jedna loď Asgardů začala sestupovat do atmosféry a klouzat v ní…následně tatáž loď začala pomocí paprsků likvidovat pozemní jednotky Wraithů.
Ještě několik okamžiků předtím, než byla zlikvidována poslední loď Wraithů, tak se z nenadání objevila tři hyperprostorová okna, ze kterých vylétly dohromady tři lodě třídy Aurora. Všude zavládlo ticho. Veškeré lodě se jim snažily dovolat, ale nikdo nedostával žádnou odpověď. Lodě neměly dokonce aktivované ani podsvětelné motory či štíty…vše bylo deaktivováno a na palubách se nacházela jen minimální posádka
Země byla prozatím zachráněna a Wraithská rasa snad vyhubena. Jediný otazník zůstával nad původem lodí třídy Aurora
Nedlouho poté se v SGC v přítomnosti generála a několika dalších vojáků objevili zástupci Asgardů a Noxů.
„Jménem celého lidstva vám děkuji, že jste nám přiletěli na pomoc.“ Začal generál, který byl zjevením obou zástupců překvapen.
„Kdybyste zavolali dříve, tak nemáte tolik mrtvých!“ oznámil stroze Nox.
„Ale my vás nevolali.“ Bránil se generál, na což se Asgard začal usmívat.
„Já věděl, že to budou Furlingové.“ Na to reagoval Nox.
„Šance, že signál vyslali Furlingové jsou stejně velké, jako že se na mě vrhnete a holýma rukama mě přemůžete“
„Být na vašem místě, tak nepodceňuji asgardskou rasu.“ Reagoval Asgard, ale Nox se snadno nedal.
„Oba moc dobře víme, že byste byl mrtev dříve, nežli byste zvedl ruce.“ Asgard se ale opět jen usmál.
„A co když jsem Furling?“ zeptal se téměř nevinně Asgard a dostalo se mu odpovědi.
„Tak jsou všichni v této místnosti mrtví dříve, nežli bych stačil pomyslet….tak či tak Země byla zachráněna.“ Po těchto slovech Nox zmizel a Asgard ho následoval.
Po pár hodinách se do SGC dostala i SG-1 s O’Neillem.
Generál Landry jim dal jen kolem půl hodiny na opláchnutí a vyžádal si je na hlášení, kterého se ale již Jack nezúčastnil…on jakožto vyšší šarže již měl svoje tempo, ve kterém třicet minut na opláchnutí a převléknutí bylo sci-fi
Jako poslední dorazil Daniel, který se omluvil, že byl u doktorky a přitom ukázal na nalepovací stehy na obličeji pod levým okem. Generál jen přikynul a vyzval ho, aby se posadil. Následně začal.
„Zatímco vy jste měli placený výlet po Evropě, tak nás naštěstí zachránili naši spojenci…“následně si generál sedl a pokračoval. „…tak a nyní mi řekněte…“ Ale generál už nedomluvil. Daniel se totiž ze židle svalil na podlahu, kde již zůstal a zpod stehů mu začala vykukovat zčernalá tkáň.