...zase po týdnu...teda doufám, že je pátek, protože jak já nevidím rozvrh ve škole, tak pomalu ani nevím, co je za den
Deja vu, part 1
„Připravená?“zeptal se Delroy.
„Nejspíš,“přikývla nervózně Mac a podívala se na Johna. Ten se tvářil dost nešťastně. „Budu v pořádku.“pousmála se.
„To doufám,“povzdechl si. „Jestli se jí něco stane, osobně tě zaškrtím, i kdyby měla jediný zkřivený vlásek,“zavrčel výhrůžně.
„Beru na vědomí,“přikývl. Mac celou dobu přešlapovala a kopala do kamínků na cestě. Neměla na sobě uniformu, ale jenom nějaké plátěné černé kalhoty a bílý nátělník. Sešli se na vybrané planetě kvůli postupu, jaký zvolili. „Tak si to shrneme naposled,“povzdechl si a vytáhl z kapsy malý fialový prášek. „Jakmile tohle spolkneš, nebudeš si moct vzpomenout na poslední dva týdny. Je to jenom dočasné. Když to spolkneš, na chvíli ztratíš vědomí. Já ti tam telepatií vložím jiné vzpomínky. Budeš vědět, že máš najít Área. Taky budeš vědět, co máš říkat. Jako vedlejší účinky se můžou projevit bolesti hlavy….hodně velké nebo občasné ztráty vědomí. Ale jakmile látka vyprchá, přestane to.“
„Jasně,“přikývla.
„Kdyby něco, stačí dát vědět nějakému našemu agentovi. Pomůžou ti,“ujistil ji.
„To doufám,“přikývla.
„Tak jdeme na to?“zeptal se.
„Vydrž chvilku. Chtěla bych ještě mluvit s Johnem,“požádala ho. Odešel kousek dál. „Nech toho!“vyhrkla, když viděla jeho výraz.
„Mac….nedělej to, prosím,“naléhal John.
„Už to nejde dát zpátky. Jenom se postarej o Sarah.“
„Neboj, je to i moje dcera,“usmál se. Přikývla a políbila ho. Objali se. Delroy to sledoval z dálky. Maličko zapochyboval, jestli Mac půjde. John ji pevně objal a dlouho nepustil.
„Pallas…je čas. Za chvíli tady budou,“přerušil je. Přikývla a vzala si pilulku. Zapila ji vodou. Za moment se poroučela k zemi. John ji chytl a jemně položil na zem. Automaticky zkontroloval puls. Delroy mezitím zahlazoval jejich stopy. Sheppard ji pohladil po tváři a vydal se za Eagerem.
Mac se probrala a pomalu se posadila. Byla v nějaké tmavé místnosti se zamřížovaným prťavým okýnkem a železnými dveřmi. Přepadl ji hrozný pocit vzteku. Vzteku na své bývalé přátelé. Měla pocit, jako by ji zradili. Postavila se a kopla do zdi. Dveře zavrzaly. Zpozorněla. Ve dveřích se objevili dva vojáci a za nimi vyšší opálený muž s černými vlasy a vousy.
„Áres,“vydechla Mac. Muž se pousmál.
„Vítej,“ Pokynul strážím a ty odešly. „Nebudeš věřit, kde jsme tě našli.“
„Na cestě na nějaké planetě?“hádala znuděně. Přikývl.
„Překvapuje mě, že jsi naživu.“
„Ó ano. Ty myslíš to šoupnutí do budoucnosti? Slabota,“odfrkla si.
„A copak jsi dělala na té cestě?“
„Maličko jsme se nepohodli s mými přáteli. Jenom jsem jim navrhla, že bychom se s vámi mohli zkusit dohodnout. Nepřijali to. Myslím si, že v sobě máte velký potenciál. Řekla jsem jim, aby mě nechali jít. Na to nepřistoupili, a tak mě nejspíš omráčili. Možná jste je vystrašili, co já vím?“pokrčila rameny.
„My je nevyrušili. Už tam dávno nebyli,“zamračil se Bůh.
„V tom případě nevím.“
„Takže jestli jsem to dobře pochopil, ráda bys ses k nám přidala,“shrnul celý její projev.
„Kdybys chtěl,“pokrčila rameny. „A když chtít nebudeš, tak mě stejně zabiješ, tak o co jde?“
„Jde o to, že si tvé úmysly budu muset ověřit.“
„Chápu,“přikývla. Ve dveřích se zase objevily stráže. Pomalu k ní přešly, chytly ji za ruce a donutily kleknout. Áres ji chytl za bradu a zvedl ji nahoru. Podívala se na něho a utvrdila se v názoru, že je celkem pěkný chlap.
„Neboj, budu se ti snažit neublížit. Byla by tě škoda,“pousmál se a stiskl ji pevněji. Cítila, jak se jí ponořil do myšlenek. Viděla, co si prohlíží a neměla žádnou možnost to zastavit. Teda měla, ale kdyby to udělala, vzbudila by podezření. Procházel si její vzpomínky a pečlivě je zkoumal. U každé se pozastavil a zvědově ji sledoval. Musel si přiznat, že její život byl velice zajímavý. Zajímala ho ale jiná věc. Její loajalita.
„Víš, co mi můžeš?“otočila se naštvaně na Johna.
„Jsi šílená!“vyhrkl. „Jestli to uděláš, na Zemi tě obviní z dezerce a napomáhání nepříteli.“
„Snažím se nám pomoct,“štěkla naštvaně a praštila na zem s nějakou složkou.
„Tím, že se přidáš na druhou stranu?“opáčil.
„Fajn. Udělám to sama. Nepotřebuju tebe ani tohle pitomé město. Odcházím.“
„Pallas, vrať se!“zakřičel. Neposlouchala ho. Vyběhla ze dveří a on za ní. „Vrať se. Když tě najdou, zabijou tě.“
„Buď vy, nebo oni. Jaký je v tom rozdíl?“štěkla a běžela dál. U brány omráčila veškeré stráže a potom zadala adresu. Štítem si držela Johna dál od těla. Vrhla po něm nenávistný pohled a proběhla bránou.
„Zajímavé,“zabručel Áres a z její mysli se stáhl. „Co dodat? Zradit vlastní lidi chce hodně odvahy. Gratuluju, prošla jsi,“pousmál se. Mac jenom přikývla a vzápětí omdlela. Stráže se na ni jenom nechápavě podívaly. „Kruci. Budu na tom muset pracovat,“zavrčel naštvaně. „Jakmile se probere, přiveďte ji,“rozkázal a odešel.
Mac se dneska už podruhé probrala na té samé zemi. Tentokrát to probuzení bylo mnohem horší. Hlava ji třeštila tak, že skoro ani nemohla vstát. Radši zůstala ležet. Zhluboka se nadechla a převalila se na záda. Zcela jasně si uvědomovala posledních pár hodin i „výslech“. Musela uznat, že tentokrát měl Delroy pravdu. Vyšlo to. Aspoň částečně. Kupodivu měl pravdu i s vedlejšími účinky. Pomalu se postavila. V tu chvíli se rozletěly dveře. Stráže vešly a vytáhly ji na nohy. Někam ji vedly. Cestu moc nevnímala. Zaregistrovala, že ji vedou nějakou chodbou osvětlenou plameny z pochodní a uslyšela zvuk otevíraných dveří.
„Díky…“ozvalo se z rohu. Mac se podlomily nohy a klesla na kolena.
„Za tohle se omlouvám,“řekl. Jenom přikývla. „Měl bych se zlepšit. Lidé to většinou nepřežijou, anebo mají dlouhodobé následky.“
„Aha,“hlesla Mac a měla co dělat, aby její oběd neskončil na jeho koberci. Nějak ji ani nezajímalo, kde je.
„Jsem to ale nezdvořák. Posaď se.“pousmál se a posunul k ní křeslo, do kterého se vysápala a s úlevou posadila. „Nevypadáš moc dobře,“staral se.
„Nebyl jsi moc jemný,“zavrčela a promnula si oči. Rozhlédla se. Byla v nějakém pokoji. Pár křesel bylo u zdi. Sem tam byl nějaký stolek.
„Zajímavé, jak jsi dala přednost mně před svými přáteli. Jsem poctěn,“zamručel. „Mohla bys být užitečná.“ Postavil se za ni a opřel se o křeslo. Mackenzie se neodvážila ani pohnout. Nějak si uvědomovala, že by to mohl být její poslední pohyb. Snažila se klidně dýchat. Pomyslela si, že by bylo jednodušší, kdyby ještě ten prášek působil. Takhle si naprosto jasně uvědomovala, co by se mohlo stát, kdyby se jí znova snažil prohledat mysl.
„Vypij to,“podal ji skelničku s nějakým průzračným nápojem.
„Co je to?“zeptala se.
„Něco na tu tvoji hlavu. Bude ti líp,“ujistil ji. Znova se na to podívala. Na hladině plaval květ nějaké byliny.
„Nerada bych tě nějak urazila, ale jsem alergická na určité bylinky,“hlesla a šťouchla prstem do heřmánku.
„Bez problému,“usmál se a bylina zmizela. „Teď to vypij. Neboj, kdybych tě chtěl zabít, udělám to hned,“ujistil ji. Přikývla a opatrně se napila. Během chvilky bolest maličko ustoupila a začala si jasněji uvědomovat okolí.
„Viděl jsem ve tvých vzpomínkách, jak jsi přemohla Athénu. Působivé. I když ona nestojí za nic. Je slabá. Přemohl by ji kde kdo,“odfrkl si. „Neměla by se řadit k nám,“prskl znechuceně a pohrdavě.
„Souhlasím. Je naprosto nemožná a…tobě se rovnat nemůže,“řekla opatrně.
„Víš, že potřebuju nového…prvního důstojníka,“zašveholil a obešel si ji.
„Opravdu?“podivila se. „Tak rychle mi věřit? Je to moudré?“
„Jistě. Čtení myšlenek je naprosto spolehlivý způsob. Víš, že poslední důstojník skončil…neskončil moc dobře,“pousmál se a otevřel dveře jedné skříně. Na kopí tam byl nabodnutý nějaký muž. „Něco se mu nepovedlo. Něco hodně důležitého.“
„Chápu,“polkla.
„Jestli to místo chceš, je tvoje. Nebude se lišit od tvojí práce.“
„Fajn, beru to,“přikývla.
„Bude pod tebe spadat hodně lidí.“
„Zvládnu to.“prohlásila a postavila se.
„Ale tohle oblečení je nevhodné,“prohlásil znalecky Áres a sjel ji pohledem od shora dolů. „Něco ti najdu,“zamručel a zalovil v nějaké truhle. Po chvíli vytáhl nějaké plátěné
šaty krémové barvy a ukázal jí je. Jenom zděšeně vyvalila oči. „Dej si je na sebe.“ Poslechla. Sahaly jí sotva do půlky stehen. Místo pohodlných bot vyfasovala kozačky ve stejné barvě jako šaty. Trošku z toho byla nervózní. „Dokonalé,“zabručel spokojeně. „Patří k tomu ještě plášť, meč a zbraň,“dodal a hodil po ní balíček. Rozbalila ho. Uvnitř byl opasek s mečem a zbraní a na vrhu čtvercová látka. Když ji roztáhla, zjistila, že to je plášť. Přehodila si ho přes ramena. Hned jí bylo tepleji. „Skvělé. Dokonalé. Tak pojď. Představím tě posádce,“pobídl ji. Oba vyšli ze dveří.
Dorazili na můstek, kde už čekalo plno lidí. Uprostřed místnosti bylo křeslo, které mělo dokonalý výhled na přilehlý vesmír. Áres i Mac vystoupili na stupínek. Áres přešel maličko dopředu, Mac zůstala vzadu.
„Rád bych vám představil nástupce Erméa,“pokynul rukou směrem k Mac. Přišla blíž. Davem to zašumělo. „Bude to také můj zástupce. Budete ji poslouchat, jako bych to byl já.“
„Je to rozumné?“ozval se nějaký odvážlivec.
„Proč by ne?“zamračil se.
„Není tady dlouho a ještě k tomu patří k Atlanťanům,“ Áres se zamračil. V tu chvíli kolem něho proletěla ohnivá koule a zasáhla odvážlivce do nohy. Padl k zemi.
„Nemyslím si, že je vhodné zpochybňovat rozhodnutí tvého pána!“zavrčela a vystoupila ze stínu. Áres jenom překvapeně zamrkal.
„Výborně, myslím, že si své místo zasloužíš,“zašeptal jí obdivně. Jenom přikývla. „Má ještě někdo něco?“ Přítomní zavrtěli sborově hlavami. „Můžete jít,“ Pozorně si prohlížel tvář každého odcházejícího. „Líbíš se mi,“pousmál se.
„Hm,“pokrčila rameny. „Můžu si jít prohlédnout loď a maličko se zorientovat?“
„Samozřejmě,“přikývl a sledoval ji, jak odchází.
„Madam!“zavolal na ni jeden z mužů, kterých si všimla v první řadě.
„Ano?“
„Potřeboval bych s vámi mluvit,“řekl a znělo to hodně nekompromisně.
„Dobrá, mluvte.“
„Někde v soukromí,“pokynul jí rukou. Pokrčila rameny a šla za ním. Po pár chodbách vešli do nějaké místnosti.
„Jmenuji se Talon. Jsem…“
„Eager,“přikývla.
„Jak jste to poznala?“vykulil oči.
„Přízvuk. Tak o co jde.“
„Vemte si toto,“podal jí nějaké maličké zařízení. „Všechno, co napíšete, bude zašifrované, takže kdyby si to chtěl někdo přečíst, nebude moci, dokud se nepřipojíte pomocí tohoto. Nahrajte na to všechno, co potřebujete.“
„Díky,“přikývla a zařízení si vzala. Nebylo větší než flashka.
„Kdybyste cokoliv potřebovala, dejte vědět.“
„Dám,“pousmála se. Muž vyšel z místnosti. Chvilku tam ještě zůstala.
„Mám pro tebe úkol,“strčil hlavu do dveří Áres. Mac sebou trhla a chňapla po první věci, kterou našla. Zrovna vylezla z koupelky a nějak neočekávala, že jí do pokoje strčí hlavu bůh války.
„Vy nemáte ve zvyku klepat?“prskla a snažila se dostatečně zakrýt ručníkem. Áres si ji znalecky prohlídl a vešel do pokoje.
„Věř mi, nemáš se za co stydět,“zamručel.
„Nemohl by ses aspoň otočit?“zavrčela a snažila se najít rychle nějaké oblečení. Neochotně poslechl a obrátil se ke dveřím. Mac na sebe hodila šaty a rychle si obula kozačky. „Můžeš.“
„Jsi tady už celkem dlouho…“
„Dva týdny. To není tak dlouho,“namítla.
„Osvědčila ses,“zamručel.
„Aha. Tak o co jde?“
„Máme planetu, na které jsou bezvěrci. Bojkotují naše učení.“
„A co chceš dělat?“
„Chci, abys jim domluvila. Ale napřed mám pro tebe ještě jeden úkol. Líbilo se mi, jak jsi dostala informace z toho vesničana.“
„Byla to celkem švanda,“pousmála se.
„Našli jsme mezi námi zvěda,“prohodil Áres jako by nic. Mac strnula uprostřed ohybu pro zbraň.
„Ano?“¨zeptala se a snažila se, aby se jí netřásl hlas.
„Ano. Talon.“
„Talon?“vydechla a překvapeně se otočila.
„Je ve vězení. Čeká na výslech,“pousmál se a přišel k ní blíž.
„Ehm…co to děláš?“vyhrkla, když se přiblížil až moc blízko.
„No tak…“zamručel.
„Víš…já nemůžu.“vybrebtla.
„Proč ne?“zarazil se.
„Takové ty problémy…ženské.“špitla. Áres se zatvářil zklamaně.
„Je ve čtvrté cele.“
„Zajdu za ním.“
„Počkám tě tam.“přikývl a odešel. Mac si oddechla.
„Už jsi našla našeho zrádce?“pousmál se Áres, jakmile ji našel přecházet před celami.
„Jo. Vypadá ještě zachovale,“zamračila se.
„To se ti nelíbí? Můžeš to změnit,“pokynul jí rukou a otevřel dveře. Vešla dovnitř. Talon byl připoutaný u druhé stěny za ruce. Rozšířily se mu oči a maličko překvapeně zamrkal, když je spatřil ve dveřích. „Tak se předveď,“pobídl ji Áres a postavil se do rohu místnosti. Mac jenom polkla a postavila se naproti němu.
„Promiň,“hlesla.
„Udělej, co musíš.“odpověděl. Oba doufali, že to Áres nepozná.
„Na co čekáš?“zamračil se Áres. V tu chvíli se ozval křupanec a Eagerovi začala téct krev z nosu. „Pěkné,“zamručel spokojeně. Mackenzie přešla ke stolu a vzala z něho bič. Otočila se a šlehla jím Talona. Maličko vykřikl.
„Tak povídej, co všechno jsi vyžvanil?“štěkla.
„Nebo co? Zabiješ mě?“ušklíbl se. Tím si vysloužil další švihanec.
„No tak…jsem netrpělivý člověk. To jsi už mohl zjistit,“zavrčela a znova ho švihla.
„Nic ti neřeknu, protože nic nevím,“odsekl. Áres celé představení dychtivě sledoval. Nevychutnal si to tak, jako kdyby to dělal on, ale i tohle mu přinášelo jakési zvrácené potěšení. Za pár minut vypadal Eagerův obličej, jako by spadl do marmelády – jahodové. Všude měl šrámy a tekla mu krev.
„Nic ti neřeknu,“zaprskal znovu. Mac si povzdechla, znova ho švihla a chvilku se soustředěně dívala na muže před sebou. Za pár minut se její výraz uvolnil.
„Neví nic. Opravdu,“zkonstatovala a znělo to trošku smutně.
„To jsi zjistila tak rychle?“zapochyboval.
„Já to říkal,“uchechtl se Talon. Za tohle si vysloužil šlehanec bičem.
„No a ne?....Když nic neví, tak co tady budeme ještě ztrácet čas?“opáčila a otočila se k odchodu.
„Fajn v tom případě je nám k ničemu,“pokrčil rameny Áres a v dlani vytvořil něco jako energy kouli. Talonovi se rozšířily oči strachem.
„Měl jsi říct hned, že ho chceš potom zabít,“vyhrkla a zamračila se.
„Hlásíš se dobrovolně?“
„Jistěže,“pousmála se.
„No tak, tak pohni…to tady dřív zakořením, než abys mi jednu natáhla!“štěkl Talon. Mac se otočila a dala mu facku. Ze rtu mu začala téct krev a nohy se mu podlomily. Áres se uchechtl a s úsměvem na rtech vyšel z místnosti.
„Tys mi teda dala,“zamručel, jakmile si byl jistý, že je nikdo neposlouchá.
„Sakra, buď rád, že to jsem jenom já,“zavrčela Mac a přešla k připoutanému Eagerovi.
„Ale takhle jsi mě zmlátit nemusela,“zaprotestoval a vyplivl krev.
„Omlouvám se, ale co jsem měla dělat, když mi stál za zadkem?“zašeptala a dělala na biči uzly.
„Co mu řekneš?“
„O to se nestarej. Něco vymyslím,“mávla rukou a stále přecházela po místnosti. Zvenku se ozval hluk. O chvilku později střelba. Oba zpozorněli.
„Mám nejasné tušení, že jdou pro mě. Uteč, neptají se, střílejí,“poradil jí. Jenom přikývla. Stačila udělat dva kroky ke dveřím, než se otevřely. Zarazila se. Na zlomek vteřiny si z právě příchozím Eagerem hleděli do očí.
„Ne…!“snažila se ho zastavit, ale bylo pozdě. Vystřelil. Jenom vykřikla a chytla se stolu. Druhou rukou se snažila zastavit krvácení. Viděla jenom, jak právě příchozí rozvázal Talonovi ruce a dal mu ruku kolem ramen. Padla na zem a cestou smetla pár věcí ze stolu. Odešli.
„Pallas!“ozval se z vysílačky Áreův hlas. V hromadě harampádí ji nahmatala.
„Ano…“vydechla.
„Jak je na tom vězeň?“
„Máme…problém…“
„Poslouchám.“
„Utekl.“zašeptala.
„U…?! Cože?“ Na tohle neodpověděla. Ruka jí spadla k zemi a vysílačku pustila.
Vzbudila se. Ležela v mohutné měkké posteli s nebesy. Cítila na břichu nějakou látku. Zajela si tam rukou. Nejspíš měla nahrazovat obvaz.
„Dobré ráno, krásko,“pousmál se Áres.
„Dobré. Kde…kde to jsem.“
„V mém pokoji,“odpověděl.
„Aha,“hlesla a chtěla se posadit. V tu chvíli zkřivila obličej bolestí.
„Měla bys ležet. Rána se ti hojí pěkně, ale ještě nejsi dost silná,“řekl a vzal ze stolku nějaký kelímek. Otevřel ho. Byla v něm nějaká bílá mast.
„Co je to?“zajímala se.
„Uzdravuje to rány. V rámci několika dní. Ty nejhorší to zpraví do týdne,“vysvětlil.
„Jak dlouho jsem tady?“
„Dva dny,“řekl a odkryl ji. Měla na sobě jenom nějakou bílou košilku. Vyhrnul ji těsně pod žebra. Objevil se pruh látky, kde bylo pár kapek krve. „Bude to trošku štípat,“upozornil. Jenom přikývla a pozorovala, jak opatrně nanáší mast. Zachvěla se. V duchu si vynadala. Ale musela si přiznat, že vůbec není k zahození. Áres odněkud vytáhl čistý pruh látky a zranění jím překryl.
„Díky,“pousmála se. „Od kdy se bůh války stará o své zraněné?“ zajímala se. Měl pravdu. Za pár minut to začalo štípat.
„Od té doby, co to jsou nádherné a okouzlující ženy, které ví, co chtějí,“zašeptal a maličko se k ní přiblížil.
„Tak tohle je v pytli,“pomyslela si Mac. „Jsem unavená,“hlesla.
„Jistě,“přikývl a oddálil se. „Spi. Přijdu se na tebe podívat za pár hodin,“pousmál se. Chvilku váhal a pak jí dal pusu na čelo. Jakmile odešel, Mac rychle vylezla z postele a začala prohledávat jeho pokoj. Při jeho odchodu si dávala dobrý pozor, jestli nezapnul nějaké zařízení. Nic nenašla. Zklamaně se vrátila do postele. Rána ji štípala čím dál víc, tak usoudila, že bude nejlepší to celé zaspat. Za pár minut znova usnula.
„Vidím, že je ti lépe. Mnohem lépe,“pousmál se Áres, když ji další den ráno našel, jak se láduje snídaní. Mac se jenom pousmála.
„Snažím se ti nenadrobit do postele.“
„V pořádku,“usmál se. „Přišel jsem se podívat na tu ránu. Zítra jdeme na tu akci, o které jsem ti nedávno říkal, a celkem bychom tě potřebovali.“
„Můžu dojíst?“zeptala se.
„Jistěže,“přikývl a dál jí sledoval.
„Posluž si,“pokrčila po chvilce rameny a lehla si. Sundal jí látku zakrývající ránu.
„Pěkné…moc pěkné,“zkonstatoval zranění. „Jak se cítíš?“
„Fajn.“
„Dobře. V tom případě můžeš zítra s námi,“pousmál se. „Dneska si ještě odpočiň. Nabrali jsme už směr cílová planeta, takže ti dám zavčasu vědět.“
„Beru na vědomí,“přikývla a dala tác s jídlem na stolek. Najednou se jí začalo nějak chtít spát.
„Takže doufám, že je všechno jasné. Pallas povede jednu skupinu a druhou já. Zabereme vesnici a přimějeme obyvatele, aby se obrátili k nám. Jakýmikoliv prostředky,“zopakoval Áres už asi po šesté plán. Ozvalo se souhlasné zamručení. „Asi za půl hodiny dorazíme na planetu. Pallas to vezme ze severní strany vesnice, moje skupina to vezme z opačné strany. Tak pohyb, lidi. Běžte se připravit.“
Obrovská loď se vynořila z hyperprostoru. Jednotky vojáků už byly dokonale srovnané a připravené k transportu na planetu pod nimi. Zřízení podobné kruhům je transportovalo. Objevili se přímo v uprostřed lesa, pár set metrů od vesnice. Okamžitě se oddělila skupina, která měla na vesnici zaútočit z jihu v čele s Áresem. Mac a její vojáci se vydali okamžitě k vesnici. Ona sama stihla vyslat varování vědcům, kteří se na planetě nacházeli kvůli dlouhodobému výzkumu nějaké horniny. Ovšem ti zrovna nepatřili k nejbystřejším ohledně varování, takže se jenom modlila, aby se čirou náhodou podívali na svůj tablet. Skupinka dorazila k vesnici a čekala na povel, který za chvíli přišel. Obě skupinky vrazili do vesnice. Sice velmi poklidně, ale hrozivě. Lidé už jenom při pohledu na ně vbíhali dovnitř svých domů. Mac byla ráda, že se nemuselo střílet. Za jiných okolností by jí to nějak nevadilo, ale tihle lidé jim nic neudělali, tak neviděla důvod. Obě skupinky dorazily na náměstí. Bylo maličké, ale uprostřed bylo plno stolků s různými přístroji, zkumavkami, nádobkami a dalšími věcmi, včetně rozjezeného ovoce a plesnivého chleba. Mac se maličko pousmála.
„Chci mluvit s někým, kdo to tady má na starosti!“poručil si Áres hromovým hlasem.
„Plukovníku?“ozval se vystrašeně jeden vědec. Mac se vyděšeně otočila a okamžitě ho poslala na stěnu protějšího domu. Sklouzl po ní a už se nezvedl. Oddechla si. Tenhle už mluvit nebude. Kdo ví, co na Atlantis zaslechl. Po tomhle kousku vyšel postarší muž ven.
„Já jsem starosta.“
„Skvěle,“zamručel Áres. „Přišel jsem ti něco nabídnout. Přijmi mě za svého boha. Nebudeš litovat.“
„Jo, a když si mě objednáte ihned, dostanete i skvělou a poutavou knihu zdarma…teda poutavou pro toho, kdo umí řecky,“problesklo Mac hlavou.
„Jsi velice laskavý, ale my už své bohy máme,“odpověděl muž diplomaticky.
„Nemůžou vám nabídnout to, co já,“zavrčel nebezpečně.
„Promiň,“omluvil se muž. V tu chvíli to vypadalo, jako by se začal dusit. Klesl na kolena a chytil se za krk.
„Kde je tvůj bůh teď, co?“zasyčel Áres.
„Přestaň, zabiješ ho,“ozvala se Mac.
„Od kdy ti to vadí?“zamračil se a tlak uvolnil.
„Nevadí,“namítla rychle. „Ale nevidím v to důvod,“pokrčila rameny.
„Musím nějak dokázat svou moc.“
„Já myslím, že to pochopil, nebo ne?“otočila se na muže. Ten jenom vyděšeně přikývl.
„Hm,“odfrkl si Áres, ale muže pustil. „Shromážděte lidi na náměstí! Chci, aby uctili svého nového boha,“ Vojáci odběhli a začali vyvádět lidi ven z jejich domovů.
„Co to mělo znamenat s tím, aby tě přijali za svého boha? Vy v tom nejedete společně?“ zeptala se zvědavě Mac.
„Bohové, kteří se řadí na špici – já, Hera, Zeus, Hermés, Héfaistos, Artemis a Hádés – jedou na vlastní pěst. To nižší se musí samozřejmě spojit. Nemají tolik síly, ani tak velkou armádu, aby mohli vládnout sami.“
„Zajímavé,“zamručela Mac.
„Spíš praktické,“pokrčil rameny a dál sledoval své vojáky, jak plní jeho rozkaz.
„UTÍKÁ!“zakřičel někdo a ukázal rukou na prchajícího vědce. Ozvaly se zvuky výstřelů, ale vědec zmizel za domem.
„Chytnu ho!“křikla Mac a rozběhla se pryč.
Vyběhla z vesnice a rozhlídla se kolem. Nikde ho neviděla. Běžela dál. Po pár set metrech se zastavila. Nevěřila, že by mohl doběhnout tak daleko. V tu chvíli ji někdo žduchl na zem. Rozplácla se jak široká, tak dlouhá. Hned se překulila na záda a vstala. Vědec se naproti ní postavil a chvilku poskakoval s rukama v pěst. Pak jednou z nich vyrazil. Mac mu ji chytla a zkroutila za záda. Donutila ho lehnout si na zem a sedla si na něho. Rychle zalovila v kapse a něco mu strčila do kapsy.
„Dej to Johnovi nebo Woolseymu,“zavrčela rychle.
„Cože?“zavrčel Áres a znělo to hodně blízko. Otočila a div do něho nevrazila.
„Nic,“vyhrkla a vstala.
„Nic?“
„Byl to jenom….bylo to…“ zrovna teď ji nic nenapadlo. „Stopovací zařízení,“špitla skoro neslyšně. Áres se uchechtl a zalovil v kapse vyděšeného vědce. Vytáhl složený papírek. Rozložil ho a přeletěl obsah. S každým řádkem Mac bledla.
„Zrádče!“zasyčel. Mac se rychle otočila a chtěla se rozběhnout pryč. V úmyslu jí ale zabránili dva vojáci. Pevně ji chytli. Vědec jenom vypískl.
„Co tam ležíte, běžte!!“křikla. Kupodivu poslechl a rozběhl se pryč. Áres za ním vypálil energy kouli. Ta se ale zastavila před ním. „Běžte a řekněte, co se stalo!“pobídla ho.
„Nemůžeš ho chránit donekonečna.“
„Stačí mi, když doběhne k bráně,“prskla.
„Zničím tebe i celou tuhle vesnici.“
„Nezničíš. Nedovolím ti to.“
„Nejsi tak silná. Zabije tě to.“
„Ale ne ty nevinné lidi,“namítla.
„Jak lidské,“ušklíbl se. „Zrádče!“ Dal jí facku. Slízla si krev ze rtu a vyplivla ji na zem. „Vemte ji na loď.“
„Podplukovníku!...Podplukovníku!“volal vědec, jakmile proběhl bránou. Celý se třásl.
„Co se stalo?“zeptal se John se Sarah v náručí.
„Jde o plukovníka?“
„O Mac?“vydechl Sheppard.
„Ano…zachránila mě a prozradila se před tím…“
„A do hajzlu,“hlesl John.
„Dostali se tam lodí.“
„Přichystejte jumper a sežeňte tým. Rychle!“křikl.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
taky děkuju za komentáře a doufám, že se povídka líbila...jinak od úterý do dalšího pátku jsem v Turecku, takže kdyžtak napiště, jestli pokračování chcete v pondělí večer, anebo až ten další pátek...