Stargate: Perseus - Mise Medusa - PŘIDÁN DÍL 29 - THE END

se řekne, žádný strach, ale ono už je to vážně dlouho, což je škoda.....
(si už připadám jak sgcatlantis, ale kdy by přibližně mohlo být dokončení?)

Tak, nekonečné čekání přineslo ovoce, jen tak pro zajímavost, tohle jsem napsal až na první cca čtyři řádky dneska, tj. 8.7.2009 za asi dvě hodiny...

23. Životní síly

„Je jich pět, plukovníku,“ Oaklandův obličej měl barvu jemného popela, „pět hive shipů, obklíčily nás.“
„A zjevně si to náramně užívají,“ Deakinse opět na zlomek vteřiny ovládlo zoufalství, ale nepoddal se tomu. Nesměl. Jeho mozek musí až do poslední vteřiny pracovat na vymyšlení způsobu, jak dostat své lidi z téhle situace.
„Pokuste se je ještě kontaktovat,“ řekl do rádia seržantu Hooverovi, „nabídněte kapitulaci. Hlavně ať přestanou střílet.“
„A co potom? To se od nich necháme zajmout?“ V hlasu doktora Knighta zaslechl Deakins záblesk hysterie. Každý člen této expedice dobře věděl, co by to znamenalo.
„Potom,“ řekl plukovník naprosto klidně, „potom něco vymyslíme.“

* * *

„Patnáct vteřin,“ zahlásil Smith, „všichni připravit!“ Rychlý pohled stranou jej přesvědčil. Každý na můstku Persea věděl, jaká je jeho úloha v příštích vteřinách a minutách. Ušklíbl se.
„Teď už vím, co to znamená,“ vyslovil nahlas myšlenku, která mu prolétla hlavou, „když jsem jednou v nějaké knize četl, že ´odhodlání bylo cítit ve vzduchu´.“ Přelétl očima nechápavé pohledy ostatních.
„Byl to šestákovej western,“ řekl na vysvětlenou.

* * *

Pět hive shipů kroužilo kolem Medusy za neustávající střelby. Trup archaické lodi se téměř ztrácel v oblacích žhavých plynů, které se uvolňovaly při dopadu energetických projektilů, avšak stále držel, obavy Deakinse a jeho vědců byly opodstatněné jen zčásti.
Rasa, která tuto loď před tisíciletími postavila, odvedla dobrou práci, a wraithští mrchožrouti, kteří loď o staletí později objevili, ji ještě vylepšili. Výsledkem byl téměř nezničitelný trup, navržený tak, aby v něm organická vrstva čerpala energii k neuvěřitelně rychlé regeneraci z vnitřních kovových vrstev, které ji absorbovaly přímo z energetických bank v nitru lodi. Dvacet hive shipů by muselo soustředit palbu na jedno místo, aby dokázalo takový trup najednou prorazit.
Ale i když bylo protivníků jen pět a jejich střelba byla víceméně chaotická, jen málo střel minulo trup a organický obal, ačkoliv dorůstal ohromující rychlostí, nemohl vydržet věčně. Loď jen zdánlivě bez odezvy snášela nepřátelské útoky. Lodní počítač měl, řekněme, svých starostí dost. Řetězec navigačních příkazů z wraithského satelitu byl stále v platnosti, a po selhání chladícího systému nastala v mozku lodi doslova bouře. Miliardy příkazů miliónům menších i větších systémů po celé lodi byly vedeny jedinou snahou – opravit závadu a uposlechnout navigačního příkazu, který měl prioritu. Netrvalo dlouho a hlavní počítač došel k závěru, že přečerpání chladicí kapaliny, oprava narušeného potrubí nebo kterýkoliv z tisícovky dalších možných scénářů není možný. Zbývalo jediné: pokračovat v cestě podsvětelnou rychlostí.
Fatální selhání jádra hyperpohonu nebylo možno odvrátit ani oddálit, proto se jím počítač přestal zabývat. Třicet minut nebo třicet tisícin vteřiny, pro stroj čas nehrál roli, neznal pud sebezáchovy. Musí pokračovat.
Senzory krátkého dosahu převzaly navigační sekvenci.
Hlavní počítač samozřejmě o útočnících celou dobu věděl, jen je nepovažoval za důležité. Jeho, byť omezená, umělá inteligence vsázela na kartu opětovného skoku do hyperprostoru a únik hive shipům, jejichž konstrukci znal, a o nichž věděl, že jim dokáže uniknout, protože organický obal Medusy mohl být vyživován zevnitř a nepotřeboval tak čas od času vyskočit z hyperprostoru k regeneraci. Teď pětice nepřátel představovala nebezpečí pro podsvětelné motory, které nebyly nezničitelné. Pokud dojde k jejich poškození, prioritní příkaz nebude moci být splněn. Priorita se tedy musí – dočasně – změnit.
Hlavní počítač Medusy znal konstrukci hive shipů.
Jejich slabiny.
Vyslal příkaz k zahájení úhybných manévrů, podsvětelné motory na plný výkon.
Vyslal příkaz k aktivaci hlavní lodní zbraně.

* * *

Taavig, polomrtvý bamorský vědec přidělený k týmu kapitána Condrona, poslouchal štěkání výstřelů, znějící jen několik metrů od něj.
Umřou kvůli tobě, protože ti pomáhali. Ta myšlenka se neodbytně proháněla jeho mozkem, oslabeným po wraithském útoku. Máš jedinou možnost, jak jim pomoct. S námahou otočil hlavu vzhůru. Ve výklenku, v němž ležel, se nacházel zhruba ve výši pasu kulatý panel, lišící se od ostatních, které tvořily stěny chodeb a sálů uvnitř Medusy. Nebyl z kovu, ani neměl stejnou barvu. Bamořan natáhl ruku a dotkl se pružného povrchu panelu, na omak připomínajícího hladkou kůži nějakého živočicha. Taavig znal ten pocit dobře. Bylo to „krmítko“, místo, kde mohl Wraith doplnit energii přímo ze zásob lodi, aniž by potřeboval živou oběť.
Taavig se nadechl a přitiskl svůj krmící orgán na dlani k povrchu panelu. Okamžitě pocítil, jak se mu tělem rozlévá vlna energie. Jeho uměle vyvolané stáří mizelo, vracel se do své původní fyzické podoby. Odtrhl ruku od panelu. Na jeho povrchu zůstala malá ranka, z níž vytékala jedna dvě kapky husté zelenožluté kapaliny. Krev lodi.
Výstřely v ústí chodby ustaly, Condron sprostě nadával, jak zápolil s nábojem zaseklým v komoře, Lanphier přebíjel svou zbraň, vsouval do komory poslední zásobník, posledních čtrnáct nábojů. Taavig se zhluboka nadechl.
Teď můžeš utéct a nechat je tu umřít. Ale ty víš, jak jim pomoct. Pohlédl na svou ruku s krmícím orgánem.
Tak to udělej.
Přitiskl dlaň znova k pružné bláně panelu.
„Tak si pro to pojď, hajzle!“ Lanphier zasáhl dalšího Wraitha třikrát přímo do hlavy, bylo to už hodně na blízko. Neztrácel čas kocháním se, jak jeho cíl padá a hned se zaměřil na dalšího. Condron konečně něco udělal se svou zbraní a složil dalšího útočníka, ale chodba jich byla skoro plná, zbývaly jim jen vteřiny. Oba se v duchu modlili, aby to stačilo. Aby zbytek týmu získal dostatečný náskok na to, aby se dostal ke svým, k někomu, kdo bude mít ještě nabito.
CVAK! Ostrý kovový zvuk utvrdil Condrona v tom, že i vteřiny, které ještě měl, právě došly. Mrštil nepotřebnou pistolí po nejbližším Wraithovi. Lanphier vystřelil poslední náboj. Dva nejbližší Wraithové se vrhli na oba kapitány. Condron se rozmáchl levačkou, ačkoliv dobře věděl, že pěstní souboj s Wraithem může mít jen jeden výsledek.
To je konec.
Mihlo se to mezi nimi směrem do chodby rychlostí absolutně nepřirozenou pro živého tvora. Wraith, který držel Condrona pod krkem prostě zmizel. Kapitán si uvědomil, že vidí jen jakou si rozmázlou nažloutlou skvrnu. Všechno kolem něj jakoby se najednou neuvěřitelně zpomalilo. Jeden tep jeho divoce bijícího srdce jako by trval celé roky. Vnímal všechno rozmazaně a přitom tak jasně.
Gejzír wraithské krve, který pocákal stěnu chodby.
Paže s krmícím orgánem, utržená u ramene, na jeden úder srdce visící ve vzduchu pod stropem jako zrůdná ozdoba.
Další Wraith, hroutící se k zemi s obrovskou mokvavou ránou, zející tam, kde měl původně obličej.
A mezi tím vším tvor v cárech bamorské kombinézy, rozedrané gigantickou muskulaturou, před kterou by zezelenal závistí i Mr. Olympia, deroucí se z jejích zbytků, tvor, který rozdával s nelidskou rychlostí a silou rány, po nichž se wraithští útočníci káceli jeden po druhém mrtví k zemi.
Nevzdávali to, nebyli zbabělci, neutíkali z boje. Jen neměli moc šancí. Jeden z nich chytil tvora, který byl dříve Taavigem, za levé zápěstí, pokoušeje se odtáhnout Bamořanovu paži stranou, aby mohl zaútočit krmícím orgánem na jeho hruď. Taavig jeho ruku setřásl téměř ledabylým pohybem, a druhým mu urazil hlavu, zatímco se již zabýval dalším protivníkem.
Lanphier chytil Condrona, který na ta jatka téměř fascinovaně zíral, za rameno. Jeho posunek byl jednoznačný: pryč odsud! Condron jen pomalu zavrtěl hlavou a otočil se zpátky. Taavig právě pozvedl jednoho z Wraithů pod krkem do vzduchu. Oči Wraitha a člověka se setkaly. Ten pohled způsobil u kapitána Condrona jen to, že tento vysoce disciplinovaný a špičkově trénovaný příslušník zvláštních sil vycenil zuby v divokém, barbarském záchvěvu zadostiučinění.
V očích umírajícího Wraitha spatřil Condron něco, co u této rasy ještě nikdy nezažil, ačkoliv se s jejími příslušníky dříve jako člen expedice na Atlantis dostal několikrát do křížku.
Byl to výraz čiré hrůzy.

TO BE CONTINUED

dobrý pokračování

Musím jenom souhlasit, pokračování je to velmi pěkné. Už se nemohu dočkat, až povídku zakončíš

je to naprosto geniálně provedený
tahle povídka je prostě skvělá

Pozdě ale přeci - geniální

je to naprosto úžasný už se těším na pokračování

Tady je další díl, v podstatě je to již začátek finále, tak si to užijte

24. Kolotoč naslepo

Medusa nastartovala podsvětelný pohon a začala prudce manévrovat, rychleji, než by kdo od takového kolosu čekal. Velitel jednoho z wraithských hive shipů, který vše sledoval na můstku své lodi, zároveň zaznamenal, že uvnitř nepřátelské lodi narůstá energie, dokonce na dvou místech současně. To mohlo znamenat jen jediné, titán se chystal opětovat palbu.
Vůdce okamžitě vydal příkaz pilotovi k úhybným manévrům. Neobtěžoval se s varováním ostatních lodí, museli vidět totéž co on, a navíc, ani jedna z hive shipů nebyla spřátelená. Na toto místo je všechny svedl pouze poplach, který se ještě nikdy předtím neozval, varování před Medusou. Každý hive ship v dosahu měl povinnost okamžitě na tohoto archaického nepřítele zaútočit. A těchto pět lodí bylo v dosahu, proto teď byly tady.
Na obrazovce senzorů naskočil nový kontakt.
Neznámá loď, mnohonásobně menší než hive ship. Vedle Medusy by určitě vypadala spíš jako smítko kosmického prachu. Senzorový operátor ohlásil přítomnost neznámé lodi, ale velitel hive shipu nad tím jen mávl rukou. Nejspíš nějaká deset tisíc let stará antická kocábka s posádkou tuláků a pirátů. Až zjistí, co se tu děje, vezmou nohy na ramena.
Najdeme si je později, teď ještě není čas k večeři.
Operátor senzorů vzápětí nahlásil dalších pět kontaktů, drobné předměty. Jeden z nich se objevil přímo před jejich vlastní lodí. V ohavně bledém obličeji wraithského velitele zablesklo poznání. Tuhle bitevní taktiku už odněkud znal.

* * *

„Hlavice vypuštěny, čas do detonace tři vteřiny,“ ohlásil Felger ze strojovny.
„Rozumím,“ odpověděl Fukutu z můstku.
Výbuchy byly daleko, na samé hranici dosahu transportéru, přesto osvítily můstek, jako by loď letěla vstříc supernově. Pět jaderných zbraní ze skladu Persea explodovalo současně před příděmi pěti wraithských lodí. Nejblíže jak to jen šlo k jejich hlavním senzorovým uzlům. Účinek byl devastující. Detonace okamžitě přetížily příďové štíty tří z pěti lodí, zničily senzorové pole a na přední třetině trupu sežehly organický plášť jako by to byla slupka banánu, otrhaná vyhládlým orangutanem. EMP dokonalo dílo zkázy v komunikačním a navigačním systému. Zbylé dvě lodi nebyly poškozeny tolik díky prudkému manévrování, kterým se snažily uniknout Meduse, ale jejich senzory byly také silně poškozeny.
„Teď by měli být nějakou dobu hluší a slepí,“ řekl Fukutu.
Dočasný „velitel“ Persea se obrátil k plukovníku Smithovi: „štíty jsou naplno, vezměte nás blíž, plukovníku.“
„Připravuji se k fázi dvě,“ zapraskala vysílačka hlasem Sharpové.
„Dle rozkazu, panstvo,“ zamumlal Smith, „tisíc let nebo zpátky nebo dneska, je to stejný, jenom tahle věc nemá plachty.“
Perseus začal v širokém oblouku, jehož poloměr byl několik set kilometrů, oblétat celé seskupení bojujících lodí tak, aby se dostal Meduse do zad.
Ta zatím dokončila úhybný manévr, který její příď současně natočil k jedné z wraithských lodí.

* * *

„Už je máte?“ zeptal se Smith. Perseus vlétl doprostřed formace nepřátel. Plukovník ovládal bitevní křižník o pohotovostní hmotnosti dvě stě padesát tisíc tun, větší než dvě nejmohutnější atomové letadlové lodi postavené vedle sebe stejným způsobem, jako kdyby seděl v kokpitu F-302, takže inerciální tlumiče dostávaly pěkně zabrat. Tohle bylo poprvé, co lidé na palubě Persea zažili, že „to drncá“.
„Ještě ne, pane,“ odpověděla Hendersonová, „usilovně na tom pracujeme.“
„Musíme ještě blíž,“ podotkl „kapitán“ Fukutu.
„Jak je libo, panstvo,“ procedil skrz zuby Smith s pohledem zabodnutým do pilotní obrazovky. Elegantním manévrem se vyhnul jednomu hive shipu, jehož příď se senzorovým polem prakticky chyběla, obrátil křižník do polohy „na záda“ a dá-li se to u lodí těchto rozměrů říct, proklouzl kolem další, která křižovala jeho kurs. Všechny zbraně této lodi střílely chaoticky do všech stran, zasahovaly Medusu, ostatní hive shipy a něco z tohoto smrtícího deště zabubnovalo i do štítů Persea.
„Proboha,“ řekl Šarapatka česky. Ostatní to podivné slovo pronesené v naprosto neznámém jazyce přinutilo nejprve ohlédnout se na něj a pak sledovat směr jeho pohledu. Přímo před ně, z čelního okna můstku.

* * *

Wraithský velitel vztekle zabušil do obrazovky v konzoli před sebou.
Žádní tuláci.
Pozemšťané se svými atomovými zbraněmi, které jim, jak se zdálo, neměly nikdy dojít. Senzory byly díky výbuchu téměř pryč, obrazovka ukazovala naprosto scestné údaje. V jeden okamžik na ní byl asi tucet lodí jako Medusa a stovky hive shipů.
V příští vteřině ukázal roztřesený zrnitý obraz jediný kontakt. Byl velice blízko.
Velitel hive shipu prolétla hlavou myšlenka shodná s tou, jíž o pár vteřin dříve vyjádřil Šarapatka.
Byla jeho poslední.

* * *

Medusa aktivovala svou hlavní zbraň. Paprsek, vyvinutý k tomu, aby vysával život z celých planet, přejel po trupu hive shipu. Motory okamžitě vysadily, zbraně přestaly střílet. Vypadla podpora života. Biomechanický trup se začal rozpadat, ne, vlastně spíš jakoby se hroutil sám do sebe kolem Medusina paprsku, vysávajícího zdánlivě kromě energie i vnitřnosti lodi. To ale byla jen iluze, trup kolaboval v důsledku ztráty energie. Celé to netrvalo ani pár vteřin, než hlavní reaktor, zoufale se snažící ztrátu energie kompenzovat, překonal svou vlastní bezpečnostní pojistku a zakončil Medusin útok explozí, která zasypala trup většího útočníka kusy trosek o velikosti Empire State Buildingu. Smith smýkl Perseem doleva a dolů, aby se jednomu z těchto kusů vyhnul.
Medusa provedla opravu kursu, aby se aspoň zčásti vyhnula zbývajícím troskám, a zamířila k další oběti.

* * *

„Tak to je poprvý, co vidím hive ship kličkovat,“ řekl Bílek. Perseus se snažil držet Medusy jako klíště.
„Máte je?“ Smithův hlas nezačínal být nervózní, už nervózní byl.
„Patnáct,“ odpověděl Felger, „třiadvacet.“
„Málo.“
„Dvacet osm,“ ozval se Felger po pár vteřinách, „třicet devět. Moment, čtyřicet tři!“
„Lepší už to nebude,“ řekl na to Smith, „držte je zaměřené, připravte se vypnout štíty.“
„Jako by se stalo, plukovníku,“ řekl Fukutu, „máme štěstí, že tohle jsou vylepšené verze našich majáků.“
„Na můj povel za tři, dva, jedna, teď.“
„Štíty jsou dole, přenos zahájen!“

* * *

Bylo po boji. Pár přeživších Wraithů prchalo chodbou pryč, provázeno příšerným řevem svého přemožitele. Taavig, nebo spíš tvor, který jím býval, se pomalu otočil ke Condronovi s Lanphierem. Hluboce, hlasitě oddechoval. Pak z jeho hrdla vyrazilo zamručení jako rachot haldy stotunových balvanů, padajících bezednou propastí.
„Hodnej,“ zašeptal Condron, neschopen pohybu, jako by se snažil uklidnit sousedova dobrmana. Lanphier měl sto chutí obrátit oči v sloup, ale měl moc práce s tím, jak byl ochromený šokem. Na stíhací boj, Wraithy a nebezpečí že jim člověk padne do rukou, na to se dá zvyknout. Ale na tohle? Tohle bylo horší.
Sloup světla, který se náhle vytvořil v chodbě, oslepil Condrona i Taaviga. Byl to jen mžik, a světlo zase pohaslo. Lanphier byl pryč. Condron neměl čas se tomu podivit, protože Taavig – monstrum udělal dva rychlé skoky k němu a levou tlapou zachytil předek jeho blůzy, až švy zapraskaly.
„Netvař se tak,“ proneslo monstrum neuvěřitelně hlubokým hlasem, „kam zmizel kapitán Lanphier?“


TO BE CONTINUED

Toto je spoiler!!!:

Co se týče toho efektu "vcucnutí" při útoku Medusy, tak to tam není jen proto, že jsem viděl novej Star Trek, ale je to moje osobní rejpnutí do J.J. Abramse, který mi ukradl ten motiv se záporáckou, obrovskou, původně těžební lodí. Když si všimnete, kdy jsem začal tenhle příběh uveřejňovat, je jasný, kdo od koho opisoval Nebo je to prostě důkaz toho, že dneska už se nedá nic originálního vymyslet. Ale koho to zajímá, když chcete napsat dobrej příběh, no ne?

ke spoileru - tak tak, koho to zajímá hlavní je, že je dílo kvalitní a to tohle je... už se těším na konec (tedy, ne, že bych chtěl, aby tato povídka skončila, ale těším se na další díl )

Spoiler byl takovej pokus o vtip, když jsem byl v kině na novým ST, tak mě napadlo, že asi nějaká skutečná originalita se už dneska dá těžko dosáhnout.

Teď jsem si konečně dočetl poslední díly co mi chyběli a ta podobnost s novým ST je fakt zarážející , být autorem, tak chci poplatek za ukradený nápad .

No už se těším na další díl.

Pro věrné čtenáře, a taky jako důkaz, že se na mém "veledíle" pořád ještě pracuje, je tu další díl (omlouvám se, přes léto prostě byly jiné starosti)

25. Na počátku všech bitev

Lanphier překvapeně zamrkal. Zrak se mu vracel rychle a ihned věděl, co se stalo. Byl transportován.
„… tohle není normální situace, ale potřebujeme vás. Musíte nás krýt, než odtamtud vytáhneme ostatní.“ Hlas, který zněl trochu zkresleně někde poblíž, byl kapitánu Lanphierovi povědomý, stejně jako pocit, který v něm vyvolávala změna okolního prostředí. Vrátil se mu zrak.
Seděl v kokpitu ef-třistadvojky v hangáru Persea, a nebyl tam sám. Zkreslený hlas přicházel z vysílačky a patřil přidělenci námořní pěchoty na této misi, plukovníku Smithovi. Když se rozhlédl kolem sebe, kabiny většiny ostatních strojů byly obsazeny a probíhala v nich horečná předstartovní činnost. Některé stíhačky se již řadily ke startu. Otočil se k sedadlu za sebou. Poručík Lucas Robertson, jeho zbraňový operátor, si právě nasazoval přilbu.
„Tak co je?“ zeptal se, když si všiml překvapení v Lanphierově obličeji, „makej, kapitáne, máme tady velkej kšeft!“

* * *

„Ztratili jsme piloty, pane,“ hlásil Goodman Deakinsovi, „jako by najednou zmizeli. Vypadá to, jako by byli transportováni pryč.“
„Jejich lokátory jsou silnější,“ odpověděl na to vysílačkou plukovník, na vteřinu zaváhal a pak opět stiskl tlačítko na svém komunikátoru, „okamžitě stáhněte všechny naše lidi i Bamořany do bamorského tábora. Perseus si pro nás přece jen přišel.“
Dobrá práce, Jacku, nebo kdokoliv je tam nahoře. Dobrá práce, právě včas.

* * *

„Je to tak, plukovníku,“ řekl Fukutu na velitelském můstku Persea, „hive shipy právě začaly vypouštět darty.“
A jsou jich stovky, blesklo Smithovi hlavou. Stočil loď znovu doleva a dolů, aby se dostal mezi Medusu a ostatní lodě, kde by Perseus byl v ideální pozici pro vypuštění svých vlastních stíhačů, ale šlo to těžko, protože všechna plavidla byla v pohybu, nemluvě o slábnoucí, ale nepřetržité palbě. Smith protáhl křižník mezi dvěma hive shipy, které se k sobě rychle přibližovaly. Medusa si hledala další cíl, a jeden z dvojice hive shipů se ve snaze vyhnout se jí natočil jak nejrychleji mohl na pravobok a přitom se otřel o další, který se snažil o totéž. U dvou kolosů o váze miliónů tun byl takový kontakt devastující. Do prostoru byla vymrštěna mračna trosek, obě lodě zůstaly zaklíněné do sebe. Jejich darty ale již byly venku z hangárů. Část jich mířila k Meduse, část k Perseovi, který zužující se mezerou proletěl v plné podsvětelné rychlosti právě včas. Smith se na okamžik otočil k Fukutovi a kývl, na mluvení byl v tu chvíli příliš zaměstnán.
„Máte povolení ke startu,“ zahlásil kapitán-astrofyzik do vysílačky k pilotům ef-třistadvojek, „dobrý lov. Letová kontrola konec.“
Dobrý lov? Smith nad tímhle hlášením z úst vědce jen zavrtěl hlavou.

* * *

„Dobrý lov? Kdo to sakra byl?“ Lanphier měl nasazenou helmu a stál se svým strojem ve frontě před vraty hangáru, připravený k bojovému opuštění lodě, manévru, který obě letky nacvičovaly ještě před odletem do galaxie Pegas. Šlo při něm dostat z paluby Persea co nejvíc stíhačů v co nejkratším čase.
„Tak to nevím, kapitáne,“ odpověděl na to Robertson, „ale určitě někdo, kdo hodně hrál Starlancera.“ Lanphier si vzpomněl, o kterou šlo hru, a zasmál se, dneska asi poprvé.
„Připrav se, poručíku,“ řekl, „je to tady.“
Vrata hangáru se začala otevírat.

* * *

Medusa znovu zažehla svůj „sklízecí“ paprsek a zasáhla další ze zbývajících hive shipů. Ten sebou škubl jako zvíře probodnuté loveckým oštěpem, a na pár vteřin ty z jeho zbraní, které ještě fungovaly, spustily divokou palbu, díky přetížení pomocnou energií, jež se snažila marně kompenzovat úbytek. Několik výbojů zasáhlo i divoce manévrujícího Persea, jehož těžce zkoušené štíty toho tento den vydržely už příliš. Pozemská loď se pod několika zásahy, které jimi pronikly, prudce otřásla, ale letěla dál.

* * *

„Máme tu místní selhání štítů u vrat do hangáru,“ zakřičel do vysílačky Felger ve strojovně, „hangár samotný pravděpodobně schytal zásah!“
„Proboha,“ uklouzlo Fukutovi, protože mu okamžitě došlo, co by znamenal zásah hangáru wraithským velkorážním energetickým kanónem. Japonský vědec začal na své konzoli horečně hledat schéma hangáru. Smith, který se musel věnovat pilotáži, ale zmáčkl přepínání radarového obrazu na velké obrazovce a zamlaskal, aby upoutal Fukutovu pozornost. Všichni na můstku vzhlédli.
Na radaru bylo vidět šest linií teček, vzdalujících se od lodi, formace, která vznikla tím, jak jedna vlna stíhaček za druhou v rychlosti opustila loď těsně před zásahem. Stihli to všichni, přední i zadní hangár. Byli v pořádku. Stíhací skupina Persea byla v pořádku, alespoň prozatím.

* * *
Pilot jedné stíhačky první vlny Robert Roycewicz, kapitán amerického letectva a velitel letky Gatebusters, v kabině svého stroje vzhlédl od malé radarové obrazovky, na níž se ikony vzdálených nepřátelských cílů slévaly do jednolité červeně. V prázdném prostoru vesmíru před sebou viděl jen jakoby dva závoje, dvě hejna mušek. V tom okamžiku mu shodou okolností prolétla hlavou stejná myšlenka, jakou se zaobíralo i osazenstvo Perseova můstku.
Bude to masakr.
Kapitán Roycewicz se ale na rozdíl od mužů a žen na palubě Persea pod svou dýchací maskou usmíval, zatímco jej jeho ef-třistadvojka unášela vstříc desateronásobné přesile.


TO BE CONTINUED

další díl a opět to bylo skvělé

Opět skvělý díl a povídka se nám nejspíš blíží ke konci, ale určitě si ještě užijeme několik pěkných bojů.

Tak sem právě dočetl poslední vydaný díla musím říct, že je to naprosto skvělé , těším se, jak popíšeš pokračování bitvy