No dobře tak tady je kousíček není to ani čtvrtina kapitoly a moc tam toho asi nepochopíte ale je to jen hrubý námět takže tam ještě určitě budu něco měnit
Kapitola 1. - Nový člen
Bylo chladné ráno a paprsky právě vycházejícího slunce ozařovaly krásné město na vodní hladině. Všechny věže, křídla, mola, balkóny i okna Atlantis vítala nový den.
Tým pplk. Shepparda se v tu chvíli chystal na jednoduchou misi na nedalekou planetu. Ronon jako vždy ignoroval vestu a jinou výbavu a pouze si nasadil opasek se svou oblíbenou zbraní. Trochu znechuceně a zároveň trochu pobaveně sledoval dr. Rodney Mckaye jak se snaží nasoukat do kalhot.
„To snad není možný! No kolik stupňů to perou?! Ty kalhoty jsou pokaždé o něco menší!“ stěžoval si právě.
„Já bych neřekl, že je problém v oblečení, ale spíš v jeho nositeli.“ Podotkl kousavě Sheppard.
„ Hahaha. Já zapomněl, že tady pan dokonalý neměl nikdy problém s dopnutím poklopce.“ Odsekl Rodney.
„Mckayi, Sheppard má pravdu. Měl bys chodit více trénovat a méně se cpát koblihama.“ Přidal se Ronon.
„To už by stačilo chlapci!“ zasáhla rázně Teyla, když Rodney už, už otvíral ústa s další jedovatou poznámkou, „Jdeme na obchůzkovou misi k hodným lidem, měli bychom být milí a vstřícní a ne takhle roztěkaní!“
Dále už nikdo nic neříkal, přestože si pánové stále udržovali jistý chladný odstup. Průchod Bránou i následující cesta se obešly bez jakýchkoliv poznámek a problému, až celý tým došel do malé vesničky vzdálené asi 3km od Velkého kruhu. Nebyla to moc vyspělá civilizace, ale zdejší lidé byli přátelští a otevření. S Atlantis byli v kontaktu už dříve a lidé ze Země jim dodávali humanitární pomoc, jako léky a v době hladu i jídlo. Pplk. se zde se svým týmem zdržel asi hodinu a pak se vydal na zpáteční cestu. Prošli Bránou a octli se na Atlantis, kde už je čekla dr. Woolsey.
„Děje se něco?“zeptal se místo pozdravu Sheppard, neboť nebylo běžné, aby velící vítal navracející se týmy.
„Ne. Totiž, abych se správně vyjádřil, nic co by Vás muselo trápit, aspoň Vás konkrétně ne. Ale tady doktora.“ otočil se Richard na Mckaye.
„Mně? Co se stalo?“ zeptal se překvapeně Rodney.
„Hvězdná brána vykazovala neuspokojivé příznaky. Párkrát se v ní hromadila energie, jakoby se měla otevřít červí díra, ale nic se nestalo. A jednou se dokonce asi na vteřinu otevřela a přitom k nám nic neprošlo, ani žádná data nebo něco podobného. Měl byste to prověřit.“ dokončil svůj výklad Woolsey.
„To bych teda měl,“ příkývl ustaraně Rodney, zamířil do kontrolní místnosti a za chůze vytahoval svůj laptop.
„Vy a zbytek Vašeho týmu pplk teď máte pauzu, pokud se nemýlím, tak byste měli jít a co nejvíce si ji užít. A hllášení bych rád dostal ještě do dnešního večera!!"
„Jistě, pane.“ Odpověděl John a doprovázen Rononem se šel převléknout do šatny. Tam se rozhodli, že si ještě zajdou zatrénovat. Po cestě do tělocvičny však John nešťastnou náhodou zakopl o jednu z krabic ležících na zemi a trochu pokulhávajíc se s Rononovou pomocí dobelhal na ošetřovnu.
„Je to už dva týdny, DVA TÝDNY co jsme se vrátili z Mléčné dráhy do Pegasu a oni nejsou schopni uklidit ten bordel!“ zuřil Shepard, zatímco se k nim blížila Jeniffer s výsledky testů.
„Asi nemáte moc šťastný den,“ začala, „je to pohmožděný kotník a tři naražené prsty. Musíme to znehybit a abych měla jistotu, že mi hned nezačnete tady běhat, tak to dáme do zinkoklihu.“
„S takovým vybavením a vy mi chcete dát zinkoklih? To budu mít tu nohu těžkou a velkou jako tykev…“ zaškaredil se John. „S tím opravdu běhat nebudu, můžu se aspoň dokulhat ven?“
„Myslíte na nějakou misi? Tak to tedy ne! Nikdy nevíte, co se může stát, a nemůžeme riskovat, že byste si mohl ještě více ublížit,“ řekla Kellerová přísně a diskuzi ukončila tím, že se začala věnovat dalšímu pacientovi.
„To je fakt super!“ vztekal se Sheppard, když o berlích poskakoval na jedné noze do svého pokoje. „Celý tým teď tři týdny nemůže jít ven. FAKT PARÁDA!“
„Celý tým? Ale proč? Snad jen ty, ne?“ Zeptal se Ronan a pokračoval: „My to bez Tebe zvládneme a…“
„No já nevím…“ chtěl něco namítnout John ale uprostřed věty ho přerušilo hned několik věcí najednou.
„NEOHLÁŠENÁ AKTIVACE BRÁNY!!!“ rozlehlo se celým městem.
„Pplk Shaperd do řídící místnosti!“ ozvalo se hned na to z vysílačky.
„Jsem na cestě“ houkl do vysílačky John a bez ohledu na čerstvě zafačovanou nohu se rozběhl směrem k řídící místnosti ve stejnou chvíli, kdy vypadl proud. Podle výkřiků z horních i dolních pater pochopil, že se to stalo v celém městě.
„Bezpečnostní týmy 1,2,3 a 4 do prostoru Brány!! McKayi, co se děje?! Zapněte ten štít!“ křičel kolem sebe rozkazy Woolsey v kontrolní místnosti.
„NEJDE TO!“ vykřikl Rodney a pohlédl zděšeně na Hvězdnou Bránu, kde už byly bezpečnostní týmy v pohotovostních postojích kolem velkého kruhu, se kterým se děly neuspokojivé věci. Červí díra se vytvořila jakoby z ničeho, nevytvořila ani obvyklou energetickou vlnu a občas vypadávala. Štít nešel aktivovat a vypadalo to, že Brána čerpala energii z celého města, kde teď nesvítilo ani jedno světlo.
„Co se děje?“ ozval se Johnův výkřik, který právě dobíhal do kontrolní místnosti v patách s Rononem.
„Aktivovala se brána a nejde spustit štít a… To ne, ne ne…“ McKay se teď tvářil ještě vyděšeněji a začal horentně něco mačkat na svém laptopu.
„Co se děje?“ zeptal se znovu Richard Wolsey.
„V bráně se Hromadí energie… až příliš… Pokud to tak půjde dál, vybouchne!“
„Odpojte přívod energie!“
„Už na tom pracuji,“ na okamžik se Rodney zastavil a hleděl na svůj laptop, až mu tam naskočila nějaká informace. „Negativní. Nemůžu provést, museli bychom odpojit i ZPM a to už major Lorne zkoušel, ale systémy ho neposlouchaly.“
„Stáněte štít města k bráně stejně jako tehdy, když Asgardi spustili Aterovo zařízení“ napadlo Shaperda.
„Už jsme to zkusili, štít města je mimo provoz, stejně jako vše ostatní, máme málo času i na evakuaci!“ histerčil už Rodney.
Všichni pohlédli na Bránu a v okamžiku, kdy v ní nahromaděná energie dosahovala téměř kritického bodu a začaly z ní šlehat blesky, až se bezpečnostní týmy musely stáhnout, z Brány vyletěla velikou rychlostí nějaká žena, pokusila se nadzvednout, ale vyčerpaně klesla zpět a nejevila známky života. Ve stejnou chvíli Brána zhasla, na okamžik všechny pohltila tma a vzápětí se v celém městě zprovoznila veškerá technika. Dr. Woolsey, pplk. Sheppard, Dex i dr. Mckay už běželi do prostoru Brány. Všichni přítomní mířili zbraněmi na nově příchozí, léta praxe je naučila být ostražití za každých podmínek.
Když viděli, že se nehýbe, opatrně k ní přistoupili. Ronon ji změřil tep a do naprostého ticha oznámil, že žije.
„Lékařský tým do prostoru Brány!“ řekl Sheppard do vysílačky a sklonil se k ní taky. Nemohlo jí být víc než 17 let. Vlasy měla tmavě hnědé barvy, spletené do copu, kterým měla omotanou celou hlavu, což svědčilo o jejich veliké délce. Měla úzký, rovný nos a plné rty. Byla hubená a – přestože ležela, takže se to nedalo určit s přesností- dost vysoká s hezkou postavou. Byla oblečena ve světlém přiléhavém plášti, který ještě více zvýrazňoval křivky jejího těla. To už dorazil lékařský tým, a zatímco doktoři nakládali neznámou na nosítka a hledali možná zranění, Jeniffer zjišťovala, co se stalo a pak se rozběhla za ostatními pomoci s ošetřováním.
„Ty bys tam měl jít taky.“ ozval se Ronon a když viděl Johnův nechápavý pohled, dodal na vysvětlenou: „Ta noha.“ A ukázal na zinkoklih, na kterém se už rýsovala prasklina, „Nemáš to namáhat a my jsme běželi přes půlku města.“
„Máte štěstí. Podle scanu jste si s tím nic víc neudělal. Zinkoklih máte sice naprasklý, ale je to jen malé puklina, výměnu prozatím nepotřebujete, ale buďte opatrnější. Už žádné další běhaní, příště tolik štěstí mít nemusíte.“ Řekla káravě jedna z lékařek po vyšetření Johnova zraněného kotníku.
Na ošetřovnu vešel Richard doprovázen zbytkem Sheppardova týmu. Všichni společně zamířili k posteli, u níž stála dr. Kellerová a na níž ležela ona dívka.
„Je to Antik.“ začala doktorka, dřív než stačil kdokoliv jiný, „Je v naprostém pořádku, žádná zranění nebo nemoce. Každou chvíli by se měla probrat, ona už Vám toho poví víc.“
a abych nezahálela tak sem dám našeho "krále"
[img][./images/thumbs/SheppardMcKayWallpaperByKazavid7_1246120657.jpg]http://i210.photobucket.com/albums/bb184/kazavid/SheppardMcKayWallpaperByKazavid7.jpg[/img]
24.6.2009 16:55:46
jo urivek nebo celé... 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
no jinak jak toho zastřelili jestli ho měli rádi tak se jim nedivím.....
Vrelo ťa vítam 
Musíš si pozrieť video, kde vysvetľuje veci okolo svojich vlasov..... 
. Po zkouskovym to bude lepsi, aspon doufam 
............. a jdu se zase ucit 
