Dobře, tak zatím něco malého, než přiletí nějaká pěkně vypasená Múza...
Daniel: „Jsem fakt rád, že jsem se oženil. Mladá žena je lepší než ten pitomej klavír.“
Jack: „Pokud si neplete antikoncepci s bonbónama... Ta moje už je širší než ten klavír. Není těch měsíců už nejmíň deset?“
Klid, Jacku, na každého jednou dojde. U O’Neillů se tak stalo jednoho krásného dne, kdy přišla na svět dcera Charleen. Všichni to okamžitě poznali.
„Proč je ta chodba dneska tak děsně klikatá?“

Sam: „Nezdá se vám Jack nějaký divný?“
Daniel: „Myslíš to, že napálil čumákem přímo do zdi?“
Teal’c: „Zřejmě nový druh bojového umění.“

„Kdepak, přátelé. Máme holku. Má čtyři kila. Aspoň je měla, když jsme začali slavit.“

generál: „Blahopřeju, Jacku. Jak se má Kay?“
Jack: „No, jak bych vám to vysvětlil... Tu jsem už několik dní neviděl. Vlastně jsem pořádně neviděl ani toho opilce v zrcadle.“
Jo, chlapi rádi machrujou, že? Ale sem tam taky trochu povolí, když vidí, jak se jim dílo povedlo...
„No, není úžasná? Skoro celá po mně… A řvát taky umí jako já...“
A pak přijdou ty horší stránky.
„Akorát Kay teď nemá moc času na vaření…“

„...a taky se moc nevyspím. Carterová, musíte v jednom kuse otravovat s těmi svými vědeckými blbinami?“
Carterová (v duchu): To si piš. Chtěl jsi rodinné štěstí, tak si ho užij, prevíte.