Vzhledem k tomu, že musím do 22. června shlédnout na třicet němých snímků, zahajuji tímto skromný seriál jejich minirecenzí. Nejprve ze všeho se podíváme na dva ideově podbarvené snímky, o které věru nebyla na úsvitu kinematografie nouze.
ZROZENÍ NÁRODA (1915)
Jeden z nejznámějších němých filmů a asi první "skutečný" celovečerní velkofilm. Jeho režisér, D.W. Griffith, byl svého času inovátorem a do použitelného stavu uvedl hromadu základních filmových technik - jako že například když jde postava v jednom záběru doleva, měla by jít i v dalším záběru do tohoto směru...
To ale neznamená, že je dnes Zrození národa v jakémkoliv ohledu koukatelným snímkem. Film je rozdělený na dvě poloviny, každá je více méně autonomní, a upřímně, zatím jsem nenašel odvahu & nervy podívat se na part 2. Nejen, že je film i přes své inovace skutečně epicky nudný, ale především je mi dost odporný i po ideové stránce - v podstatě vypráví děj sympatického zakladatele Ku Klux Klanu, válečného hrdiny jehož největším heroismem byla zbytečná zteč celé jednotky na zakopané vojáky Unie, a proč je fér nenávidět černochy a neměli by mít svá práva. Nakonec, svého času bylo Zrození národa velmi kontroverzní a prý přímo vedlo k obnovení KKK...
Pokud se OPRAVDU intenzivně nezajímáte o film, rozhodně nemůžu Zrození národu doporučit. Na druhou stranu, je dobré mít podobný snímek začkrtnutý. Třeba aspoň proto, aby jste se mohli vychloubat...
DESATERO PŘIKÁZÁNÍ (1922)
Je fascinující, jak málo let stačilo od Zrozená národa, aby byl i další ideově protivný film už snesitelný co do režijní stránky. Cecil B. deMille (nebo tak nějak) natočil tak čistokrevnou prokřesťanskou agitku, že už ani více čistokrevná být nemohla - a přesto se na to dá dívat! A má to dokonce povedené triky!
Film začne dnes už MNOHOKRÁT propraným útěkem Židů z Egypta. Takže se dočkáme Mojžíce, rozestoupení Rudého moře a hory Sinaj. Potud klasika. Po půlhodině nicméně tenhle děj skončí a film se překvapivě posune do součastnosti a začíná naprosto nový děj dvou bratrů, jednoho ateisty a druhého věřícího, a jedné ženy. Opět, pokud máte v hlavě mozek, asi nedá moc práce domyslet si, jak že vlastně děj asi v prokřesťanském snímku skončí a kdo z těch dvou bratrů tu bude za padoucha, ale oceňuju ten překvapivý zvrat v ději. Navzdory tomu, že je mi děj samotný zase dost prostivný...
Na druhou stranu, na Desateru přikázání není ani zbla invence a zajímavosti, takže opět - nejste-li nucen si dělat seznam prehistorických filmů, ruce pryč.
Příště naopak doporučím nějaké filmy, které stojí za to vidět i dnes
