Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
P.S., tajně jsem doufal ve stanoviště delta, ale Vaše přání je mi rozkazem
Takže si užijte bitvu o Zemi:
ČÁST 8: DEUS EX MACHINA
Brzy poté, co byl Atlantis udělen rozkaz stáhnout se z Pegasu, aby posílila obranu Země, došlo k dlouho předpovídané události.
Velení obrany Země, sídlící v Cheyennské hoře, zaznamenalo množství varování, jak od spojenců, tak i od vlastních agentů, kteří se vmísili mezi obyvatele uctívající Počátek. Docházely nové a nové subprostorové kódované zprávy o množství lodí, vojáků a výzbroje, která znenadání opustila planetu. Konečné sečtení všech lodí, které opustily orijské území a vydaly se neznámo kam, jasně ukázalo na blížící se invazi. Ze dne na den opustilo své pozice kolem padesáti křižníků s tisíci křižáků na palubě.
S invazí se ale již delší dobu počítalo. Pozemské lodě se příliš nevzdalovaly od Sluneční soustavy, takže jejich návrat byl možný do několika hodin. Jedinou výjimkou byl Agamemnon, který se vydal do Pegasu eskortovat Atlantis. Podle zprávy plukovníka Lorna proběhla operace úspěšně, i když se setkali s nějakou novou wraithskou lodí.
Velení spíš znepokojovalo, že Atlantis dorazí zřejmě až po bitvě. Vzhledem k tomu, že mohla znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou to byl celkem problém. Země však byla na invazi poměrně dobře připravena.
Ori sice zabrali více jak tři čtvrtiny galaxie a jejich víra se spolu s holemi převorů a meči křižáků nezadržitelně šířila i na významnější průmyslové světy, ale stále existovaly nepodmaněné planety. Asgardé sice spáchali hromadnou sebevraždu, ale před tím poskytli lidem veškeré své znalosti. Země byla dobře zásobena naquadahem z mimozemských základen, které se z původních několika desítek stálých pracovníků rozrostly na základny o několika stech až tisících.
Těžba umožňovala dostatečné dodávky na neustálou produkci nových lodí. Výrobní kapacity stačily bez problémů, jelikož nedlouho po zničení asgardů se země zapojené v programu brány rozhodli celý projekt odtajnit. Situace byla zprvu velice nepřehledná. Množství lidí odmítalo uvěřit existenci brány, avšak to, že jeho existenci oznámili prezidenti zemí jako Čína, USA a Rusko, které jinak pouze těžko hledaly společnou řeč, nakonec přesvědčila i váhající.
Ve větších městech došlo k nepokojům, které ovšem byly velmi rychle potlačeny armádu, za asistence SG jednotek. V zájmu co nejmenších ztrát na životech byly všechny jednotky vybaveny zaty, takže většina protestujících přežila. Největším problémem se ukázalo být několik států s extrémistickým režimem, které se pokusily využít nepokojů a obsadit sousední země, případně zaútočit na některý ze států zainteresovaných v programu brány. Situace se však rychle srovnala nasazením BC-304, které účinně eliminovaly veškerý odpor. Po této demonstraci síly již nikdo proti programu otevřeně nevystoupil.
SGC a nově vzniklé EF, Eart Forces, organizaci, pod jejíž velení nyní spadala celá pozemská flotila, se tím otevřely nové možnosti. Pozemské hospodářství se brzy přizpůsobilo novým technologiím a požadavkům a produkce lodí se brzy znatelně zvýšila. Nyní tedy Země byla schopna proti padesáti orijským lodím poslat co do počtu stejně velkou flotilu. Antarktická základna byla stále funkční, ale po několika orijských pokusech o útok byla zásoba dronů značně vyčerpána. Proto všichni doufali, že Atlantis dorazí se svými skoro plnými nádržemi dronů včas.
Nyní však po celé planetě probíhaly čilé přípravy k obraně. Bylo vyhlášeno stanné právo, do ulic byly umístěny vojenské jednotky, a celá flotila měla pohotovost. Bojové lodě evakuovaly nejvyšší představitele států a důležité osoby nacházející se na tzv. zeleném listu, který jich měl ve skutečnosti několik set. Brána v SGC byla neustále v provozu a další a další lidé byli transportováni přímo do prostoru brány. Stovky F-302 stály připraveny na startovacích plochách. Poslední lodě evakuovaly opozdilce, než se vydaly nahoru na orbitu.
Ve Washingtonu, Londýně, New Yorku, Tokyu i Moskvě vrcholily přípravy. V Praze na Karlově mostě stálo množství cizinců, ale i místních, s fotoaparáty namířenými na Hrad, kde místo typické scenerie fotili BC-304, nehybně se vznášející několik desítek metrů nad Hradem. Černá jako uhel, lesknoucí se pod paprsky zářícího slunce, s malou českou vlaječkou a bílým, dobře rozeznatelným jménem Tomáš Garique Masaryk na boku hangáru, se majestátně vznášela nad prezidentským sídlem. Po několika minutách nepřirozeně rychle vyrazila směrem k Cheyennské hoře na druhé straně planety, aby vyložila svůj náklad VIP.
Na palubě mezitím panoval trochu chaos. Kromě přibližně padesáti lidí určených k evakuaci pobíhaly po palubě spousty vojáků, ale hlavně techniků, v kombinézách, s povětšinou českými vlaječkami na ramenou, na poslední chvíli kontrolovali veškeré systémy lodi. Můstek bylo zřejmě jediné místo na lodi, kde panoval klid. Všichni usazení na svých místech, ztlumené hlášení velitelům jednotlivých sekcí a slabé modré osvětlení bojového režimu, to vše dodávalo můstku pocit tajemna. U taktické mapy umístěné v zadní části stál muž v bílé uniformě, na ramenou admirálské výložky a pod nimi modrý kruh s bílými hvězdami a mečem uprostřed, znak pozemské flotily. Vypadal zamyšleně, jak si prohlížel holografické vyobrazení modro-zelené planety a modře zářící tečky hromadící se na orbitě.
Tomáš Garique Masaryk byla vlajková loď pátého bojového uskupení, do kterého spadala ona, ruská BC-304 a tři další lodě třídy Pandora, vylepšené verze Prométhea. Během několika hodin byla celá flotila seřazena nad planetou. Poslední na koho se čekalo byl nepřítel.
Nečekalo se však dlouho, jelikož během několika minut se nedaleko od flotily vynořilo z hyperprostoru dobrých padesát běloskvoucích orijských křižníků. Flotily zaujaly pozice proti sobě, nikomu se ale nechtělo udělat první krok. Oriové si nebyli zcela jisti obranými prostředky Země a pozemská flotila si byla vědoma orijské přesily.
Křižníky se nakonec odhodlaly k útoku. Ve skupinách po pěti vyrazily proti seřazené flotile. Hlavní děla křižníků chrlila salvy ze svých mocných zbraní, ale pozemské lodě nebyly snadným cílem. Během okamžiku se rozprchly a proletěly mezerami mezi jednotlivými křižníky ve snaze vyhnout se jejich smrtícím pulsům. Pětice křižníků zamířila přímo k Zemi se zjevným záměrem ničit vše na povrchu. Hlavní děla se zaměřila na největší města v dosahu a odpálila svou smrtící dávku energie.
Jako odpověď z jednoho pólu planety vyřítily stovky malých zářících světel. Pulsy křižníků neomylně zasáhly města, avšak mocné výstřely byly vstřebány štítem, který se nečekaně zhmotnil v místě dopadu. Velká města byla totiž vybavena generátory štítu. Vzhledem k rozloze jakou musely pokrýt však byla jejich kapacita značně omezená. Většina generátorů tedy po první střele zkratovala.
Dodaly však dostatek času dronům, které nemilosrdně napadly křižníky. Hladově se zakusovaly do jejich trupů a trhaly je na kusy. Pětice křižníků ztratila štíty a během okamžiku se stala potravou explozí vyvolaných jadernými střelami odpálenými ze Země. Pozemské flotile to však práci příliš neusnadnilo. Navíc to byly poslední drony, které antarktická základna měla.
Orijské lodě se zformovaly do skupin a bez ustání pálily po pozemských a spojeneckých lodích. Stačilo pár zásahů a pozemská loď se rozletěla na prach. Křižníky prošly několika vylepšeními, štíty již nebyly tolik náchylné vůči asgardským paprskům, takže bylo potřeba mnohem více střel. Horní část trupu byla navíc osazena místo standardních sekundárních baterií speciálními rotačními, které dokázaly chrlit nepřetržité salvy energetických paprsků.
Situace v atmosféře však byla naprosto opačná od té na orbitě. Křižníky vyslaly všechny stíhače, které se nyní seskupily v sevřené formaci a pokusily se spolu s první vlnou křižníků dostat do atmosféry. Křižníky, které je po cestě chránily, však byly rozmetány dříve než se očekávalo. Asi čtyři stovky stíhačů se tedy pustily střemhlav na planetu. Postupně se na ně ale nabalovaly další a další letky pozemských F-302, které z formace odkrajovaly boční eskadry.
Průlet atmosférou netrval dlouho, ale jen co se orijské stíhače vynořily z mraků nad Evropou, rozpoutalo se pro ně pravé peklo. Pod mraky na ně čekala dobrá polovina evropského letectva. Jak 302ky, tak i další nadzvukové i podzvukové stíhačky. Vše co mělo křídla a zbraně se pustilo do nepřítele. Odvážný průnik orijských stíhačů tedy neměl dlouhého trvání. Během patnácti minut byl prostor nad Evropou znovu čistý.
Na orbitě v tu dobu vrcholila bitva. Skupiny pozemských lodí se soustředily na jednotlivé lodě, nechávajíce ostatní, v marné snaze zasáhnout pozemskou loď ale netrefit vlastní. Pozemská flotila se však zmenšila na polovinu. Slavné Apollo bylo zničeno v čele útoku, kdy vedlo skupinu tří BC-304 proti jednomu z křižníků. Jeho kolísající štíty zasáhlo rovnou několik střel z ostatních křižníků, což je přetížilo a způsobilo jejich výpadek.
Ještě před explozí však stačila loď vystřelit jednu střelu Horizont, speciálně upravenou k boji proti větším plavidlům. Střela vyrazila proti skupině pěti křižníků, poté se rozdělila na menší a ty postupně zasáhly všechny lodě v okolí. Štíty dvou z nich to ztenčilo dostatečně na to, aby je tři zbývající BC-304 roztrhaly asgardskými paprsky na kusy šrotu.
Odyssea, jakožto vlajková loď druhého uskupení dostala v čele skupiny množství zásahů, ale štíty vydržely, dokud se na loď nezaměřily hned tři křižníky. I přesto však velitel skupiny dokázal ze situace vytěžit co nejvíce a s Odysseou jako návnadou zaměstnal tři lodě, zatímco zbytek skupiny se jim dostal do zad a napadl jejich slabá místa, spodní část trupu, vybavenou nedostatečným množstvím zbraní.
Než však stačila skupina zničit poslední loď, utrpěla Odyssea natolik vážná poškození, že kapitán rozkázal nouzový skok do hyperprostoru, aby loď zachránil. Skok je dostal k okraji Sluneční soustavy, kde vypadly podsvětelné i nadsvětelné motory. Odyssea zde zůstala stát, neschopna pohybu, ale naštěstí pro posádku dokázala udržet atmosféru.
Spojenecké hataky, celkem deset, se spojily do jedné skupiny a napadly křižníky, plně zaměstnané honem za pozemskými loděmi. Hataky svobodných jaffů byly oproti původním verzím značně vylepšeny. Pyramida tvořící střed lodi se snížila a okolní prstenec byl dozbrojen o další, silnější zbraně.
Navíc dostaly hataky mnohem výkonnější motory, takže nyní dosahovaly rychlostí skoro vyšších než pozemské lodě. Jejich velitelé toho dokázali mistrně využít. Na rozdíl od pozemských lodí se snažili držet čelem k přední části lodi a tím i k hlavnímu dělu orijských křižníků. Byly natolik obratné a rychlé, že dokázaly většině střel uhnout.
Jejich štíty však byly mnohem slabší než u původních verzí, takže jeden zásah znamenal pro loď jistý konec. Nyní však jako otravný hmyz kličkovaly mezi křižníky a zasypávaly je žlutými střelami.
Mezitím v SGC došlo k aktivaci červí díry, ihned poté, co se uzavřela ta ze stanoviště alfa. Iris byla okamžitě uzavřena a každému bylo naprosto jasné, od koho je brána otevřena. Brzy začaly bránou proudit částice dopadající na Iris. Ori se zřejmě dokázali poučit z taktiky útoků bývalých vládců soustavy na Zemi. Země však měla již delší dobu přístup k antické databázi na Atlantis, a spolu s největšími mozky planety pracujícími v projektu brány nebyl problém zjistit, jak bránu deaktivovat.
Doktor Zelenka, technický velitel SGC, stál u počítače a zběsile zadával další data. Za ním se zjevil generál Landry. „Doktore ? Jak dlouho ještě ?“ Zelenka se ani neobtěžoval pohlédnout na generála a začal rozčíleně vysvětlovat. „Eště asi minutu, pak by to mělo fungovat, kdyby to byl rychlejší počítač, už by to bylo.“ Poté přešel volně do češtiny a pokračoval dál „Na Atlantis to trvalo asi tři vteřiny, ale když se tady musí dělat s takovejhlema křápama, tak je to pak těžký. Že já odešel, měl sem tam zůstat, i Rodneyho bych překousnul. Že je to tu bezpečnější a teď tady …“ Náhle ho přerušilo zapípání z počítače. Radek se na něj nevěřícně podíval. „Co, co to sakra…?“ Pak se obrátil na generála. „Máme to, máme to!“ pak si uvědomil že mluví česky a generál se na něj nechápavě dívá. „Promiňte, už to máme, máme souřadnice!“ opravil se již anglicky.
Generál začal ihned vydávat množství rozkazů. Zelenka zadal několik kódů do počítače a brána se deaktivovala. Ihned poté se začala vytáčet, s koordináty danými programem pro zjištění adresy příchozí červí díry.
Křižáci na druhé straně nečekali, že se brána zavře tak brzy. Chvíli mysleli, že SGC muselo být zničeno i s bránou. Pro jistotu se ale pokusili bránu znovu vytočit. Ta se však roztočila dříve než se stačili dotknout panelu. Ihned po aktivaci vyletěl z brány malý předmět s ohromnou rychlostí a zmizel kdesi vysoko v oblacích. V SGC mezitím sledovali na monitoru obrovskou armádu křižáků, seřazenou na celých kilometrech čtverečních kolem brány. To vše zabíral malý průzkumný bezpilotní letoun.
Rozhodnutí o dalším postupu bylo jasné. Ze stropu prostoru brány sjely řízené rakety země-země. Poté na rampu připravili značně velký náklad. Čtyři sondy, speciálně spojené dohromady, byly naloženy jakýmsi podlouhlým objektem. Rakety opustily prostor brány a proletěly modrým kruhem. Na druhé straně nadělaly spoušť v obranných hnízdech křižáků. Hned za nimi následovaly sondy.
Když zmizely, přistoupil generál k počítači a zmáčkl jediné tlačítko. Ihned poté bránu deaktivovali. Na planetě mezitím skupina křižáků běžela k sondám stojícím hned u brány. Ještě než však stačili doběhnout, svět kolem se rozzářil a zničující termonukleární exploze zničila vše v okruhu stovek kilometrů.
Na orbitě se zatím stále více přiostřovala bitva o bytí a nebytí Země. Ori nevěděli, že jejich pozemní armáda byla zdecimována a že nemají dostatek prostředků na obsazení planety. Pozemšťané to věděli, ale také věděli, jaké strašlivé pomsty by byl jejich nepřítel schopen. Situace pro Zemi nevypadala nijak růžově. Skoro tři čtvrtiny lodí byly zničeny nebo vyřazeny z boje ale nepříteli zbývalo stále patnáct křižníků, což byla mnohem větší síla než kterou Země právě disponovala. Většina dosud přežívajících lodí byla navíc poškozena.
Spojenecká flotila se odhodlala k poslednímu zoufalému kroku. Všechny lodě se přeskupily do jedné bojové skupiny a pod velením generála O´Neilla na palubě USS Liberty, nejnovější BC-305, vyrazily na zteč proti křižníkům.
Ve stejný okamžik do soustavy ale vstoupily dvě další lodi. Na radaru se po několika vteřinách jedna z lodí vybarvila zeleně a pod ní vyskočilo označení USS Agamemnon. Každému již bylo jasné, že druhý objekt, více než dvakrát větší jak orijský křižník, je Atlantis. Plukovník Lorne a Generál Sheppard dorazili na poslední chvíli. Křižníky, připravující se zrovna smést poslední zbytky pozemské flotily, se ocitly v chaosu.
Zezadu na ně letěly tisíce zářivých dronů, neuvěřitelně rychle překonávajících vzdálenost mezi Atlantis a svým cílem. Marně se křižníky snažily uhnout či utéct. Drony je zastihly dříve než stačily nažhavit hyperpohon. Zařezávaly se do jejich trupů, procházely jejich štíty a smetly všechny jejich zbraně. Z Orijské flotily během několika minut zbyly pouze doutnající zbytky. Byl to nečekaný zvrat v bitvě, kterou si lidstvo bude připomínat po dlouhá léta.
Flotila útočící na Zemi byla složena ze všech orijských lodí, které se tou dobou v galaxii nacházely. Generál O´Neill toho hodlal náležitě využít.
Atlantis spolu s Liberty a Agamemnonem utvořily formaci a zmizely v hyperprostorovém okně. Na orbitě Země zůstaly na hlídce všechny zbylé lodě, které přežily útok. Rozjela se velká záchranná akce, ve které se pátralo po všech přeživších, po lodích, kterým se na poslední chvíli podařilo skočit do HP, či po lodích stále ještě schopných záchrany.
Atlantis se svým doprovodem mezitím provedla skok k superbráně. Díky ZPM pohánějícím motory skok netrval ani dvě hodiny. Superbrána byla naprosto opuštěná, kolem žádné křižníky k ochraně ani nic podobného.
Nebylo však divu, jelikož byla vyrobena z tak silného materiálu a takovým způsobem, že její zničení konvenčními zbraněmi prostě nebylo možné. Na Atlantis však bylo před několika měsíci nalezeno cosi, co bylo v zaheslované části databáze označeno jako ultimátní zbraň, zbraň schopná údajně zničit celou planetu. Antikové ji však nikdy nevyzkoušeli, jelikož byli toho názoru, že nikdo nemá právo zničit planetu, ani oni.
Atlantis zaujala pozici proti superbráně. Superbrána, vůči jakékoliv lodi až přehnaně velká, byla nyní souběžně s antickým městem, přesahujícím ji co do rozměrů alespoň dvakrát. Chvíli se nic nedělo, ale pak se na každém konci městského pilíře rozzářilo velice silné a jasné modré světlo, ze kterého vytryskl paprsek velice podobný tomu asgardskému. Tento však nezmizel. Všechny paprsky dopadly na superbránu a přiváděly do jejích obvodů stále více energie. Pak se po kovovém kruhu začaly objevovat jiskry, větší a větší, až nakonec celou bránou projel jeden mocný výboj a ta jako by se rozpadla. Jednotlivé články se odpojily a zůstaly bezvládně plout vesmírem. Po důkladném scanu se ukázalo, že všechny obvody uvnitř segmentů byly spáleny na uhel.
Po několika dnech, kdy ustaly záchranné práce na orbitě, se většina flotily vydala na ofenzívu proti orijským světům. Byly určeny skupiny lodí, které likvidovaly obranné satelity chránící důležité planety. Pak nastupovaly další, které, nejlépe přímo z orbity, odstraňovaly převory a křižáky.
Civilní obyvatelstvo vyvázlo většinou bez újmy. Kromě planet, které osvobodili jaffové. Tam docházelo k častému veřejnému popravovaní kolaborantů. Na druhou stranu, když pozemské lodě opustily orbitu planety, provedli místní obyvatelé většinou to samé. Během dvou měsíců již v galaxii nezůstala jediná planeta, která by věrně sloužila přání Ori.
Se superbránou zničenou a flotilou rozmetanou po orbitě Země se musela moc Oriů porozhlédnout po jiném zdroji věřících. A Adria velice dobře věděla, kde jsou trpící lidé, kteří potřebují osvobodit jedinými pravými bohy.
Brzy poté, co byl Atlantis udělen rozkaz stáhnout se z Pegasu, aby posílila obranu Země, došlo k dlouho předpovídané události.
Velení obrany Země, sídlící v Cheyennské hoře, zaznamenalo množství varování, jak od spojenců, tak i od vlastních agentů, kteří se vmísili mezi obyvatele uctívající Počátek. Docházely nové a nové subprostorové kódované zprávy o množství lodí, vojáků a výzbroje, která znenadání opustila planetu. Konečné sečtení všech lodí, které opustily orijské území a vydaly se neznámo kam, jasně ukázalo na blížící se invazi. Ze dne na den opustilo své pozice kolem padesáti křižníků s tisíci křižáků na palubě.
S invazí se ale již delší dobu počítalo. Pozemské lodě se příliš nevzdalovaly od Sluneční soustavy, takže jejich návrat byl možný do několika hodin. Jedinou výjimkou byl Agamemnon, který se vydal do Pegasu eskortovat Atlantis. Podle zprávy plukovníka Lorna proběhla operace úspěšně, i když se setkali s nějakou novou wraithskou lodí.
Velení spíš znepokojovalo, že Atlantis dorazí zřejmě až po bitvě. Vzhledem k tomu, že mohla znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou to byl celkem problém. Země však byla na invazi poměrně dobře připravena.
Ori sice zabrali více jak tři čtvrtiny galaxie a jejich víra se spolu s holemi převorů a meči křižáků nezadržitelně šířila i na významnější průmyslové světy, ale stále existovaly nepodmaněné planety. Asgardé sice spáchali hromadnou sebevraždu, ale před tím poskytli lidem veškeré své znalosti. Země byla dobře zásobena naquadahem z mimozemských základen, které se z původních několika desítek stálých pracovníků rozrostly na základny o několika stech až tisících.
Těžba umožňovala dostatečné dodávky na neustálou produkci nových lodí. Výrobní kapacity stačily bez problémů, jelikož nedlouho po zničení asgardů se země zapojené v programu brány rozhodli celý projekt odtajnit. Situace byla zprvu velice nepřehledná. Množství lidí odmítalo uvěřit existenci brány, avšak to, že jeho existenci oznámili prezidenti zemí jako Čína, USA a Rusko, které jinak pouze těžko hledaly společnou řeč, nakonec přesvědčila i váhající.
Ve větších městech došlo k nepokojům, které ovšem byly velmi rychle potlačeny armádu, za asistence SG jednotek. V zájmu co nejmenších ztrát na životech byly všechny jednotky vybaveny zaty, takže většina protestujících přežila. Největším problémem se ukázalo být několik států s extrémistickým režimem, které se pokusily využít nepokojů a obsadit sousední země, případně zaútočit na některý ze států zainteresovaných v programu brány. Situace se však rychle srovnala nasazením BC-304, které účinně eliminovaly veškerý odpor. Po této demonstraci síly již nikdo proti programu otevřeně nevystoupil.
SGC a nově vzniklé EF, Eart Forces, organizaci, pod jejíž velení nyní spadala celá pozemská flotila, se tím otevřely nové možnosti. Pozemské hospodářství se brzy přizpůsobilo novým technologiím a požadavkům a produkce lodí se brzy znatelně zvýšila. Nyní tedy Země byla schopna proti padesáti orijským lodím poslat co do počtu stejně velkou flotilu. Antarktická základna byla stále funkční, ale po několika orijských pokusech o útok byla zásoba dronů značně vyčerpána. Proto všichni doufali, že Atlantis dorazí se svými skoro plnými nádržemi dronů včas.
Nyní však po celé planetě probíhaly čilé přípravy k obraně. Bylo vyhlášeno stanné právo, do ulic byly umístěny vojenské jednotky, a celá flotila měla pohotovost. Bojové lodě evakuovaly nejvyšší představitele států a důležité osoby nacházející se na tzv. zeleném listu, který jich měl ve skutečnosti několik set. Brána v SGC byla neustále v provozu a další a další lidé byli transportováni přímo do prostoru brány. Stovky F-302 stály připraveny na startovacích plochách. Poslední lodě evakuovaly opozdilce, než se vydaly nahoru na orbitu.
Ve Washingtonu, Londýně, New Yorku, Tokyu i Moskvě vrcholily přípravy. V Praze na Karlově mostě stálo množství cizinců, ale i místních, s fotoaparáty namířenými na Hrad, kde místo typické scenerie fotili BC-304, nehybně se vznášející několik desítek metrů nad Hradem. Černá jako uhel, lesknoucí se pod paprsky zářícího slunce, s malou českou vlaječkou a bílým, dobře rozeznatelným jménem Tomáš Garique Masaryk na boku hangáru, se majestátně vznášela nad prezidentským sídlem. Po několika minutách nepřirozeně rychle vyrazila směrem k Cheyennské hoře na druhé straně planety, aby vyložila svůj náklad VIP.
Na palubě mezitím panoval trochu chaos. Kromě přibližně padesáti lidí určených k evakuaci pobíhaly po palubě spousty vojáků, ale hlavně techniků, v kombinézách, s povětšinou českými vlaječkami na ramenou, na poslední chvíli kontrolovali veškeré systémy lodi. Můstek bylo zřejmě jediné místo na lodi, kde panoval klid. Všichni usazení na svých místech, ztlumené hlášení velitelům jednotlivých sekcí a slabé modré osvětlení bojového režimu, to vše dodávalo můstku pocit tajemna. U taktické mapy umístěné v zadní části stál muž v bílé uniformě, na ramenou admirálské výložky a pod nimi modrý kruh s bílými hvězdami a mečem uprostřed, znak pozemské flotily. Vypadal zamyšleně, jak si prohlížel holografické vyobrazení modro-zelené planety a modře zářící tečky hromadící se na orbitě.
Tomáš Garique Masaryk byla vlajková loď pátého bojového uskupení, do kterého spadala ona, ruská BC-304 a tři další lodě třídy Pandora, vylepšené verze Prométhea. Během několika hodin byla celá flotila seřazena nad planetou. Poslední na koho se čekalo byl nepřítel.
Nečekalo se však dlouho, jelikož během několika minut se nedaleko od flotily vynořilo z hyperprostoru dobrých padesát běloskvoucích orijských křižníků. Flotily zaujaly pozice proti sobě, nikomu se ale nechtělo udělat první krok. Oriové si nebyli zcela jisti obranými prostředky Země a pozemská flotila si byla vědoma orijské přesily.
Křižníky se nakonec odhodlaly k útoku. Ve skupinách po pěti vyrazily proti seřazené flotile. Hlavní děla křižníků chrlila salvy ze svých mocných zbraní, ale pozemské lodě nebyly snadným cílem. Během okamžiku se rozprchly a proletěly mezerami mezi jednotlivými křižníky ve snaze vyhnout se jejich smrtícím pulsům. Pětice křižníků zamířila přímo k Zemi se zjevným záměrem ničit vše na povrchu. Hlavní děla se zaměřila na největší města v dosahu a odpálila svou smrtící dávku energie.
Jako odpověď z jednoho pólu planety vyřítily stovky malých zářících světel. Pulsy křižníků neomylně zasáhly města, avšak mocné výstřely byly vstřebány štítem, který se nečekaně zhmotnil v místě dopadu. Velká města byla totiž vybavena generátory štítu. Vzhledem k rozloze jakou musely pokrýt však byla jejich kapacita značně omezená. Většina generátorů tedy po první střele zkratovala.
Dodaly však dostatek času dronům, které nemilosrdně napadly křižníky. Hladově se zakusovaly do jejich trupů a trhaly je na kusy. Pětice křižníků ztratila štíty a během okamžiku se stala potravou explozí vyvolaných jadernými střelami odpálenými ze Země. Pozemské flotile to však práci příliš neusnadnilo. Navíc to byly poslední drony, které antarktická základna měla.
Orijské lodě se zformovaly do skupin a bez ustání pálily po pozemských a spojeneckých lodích. Stačilo pár zásahů a pozemská loď se rozletěla na prach. Křižníky prošly několika vylepšeními, štíty již nebyly tolik náchylné vůči asgardským paprskům, takže bylo potřeba mnohem více střel. Horní část trupu byla navíc osazena místo standardních sekundárních baterií speciálními rotačními, které dokázaly chrlit nepřetržité salvy energetických paprsků.
Situace v atmosféře však byla naprosto opačná od té na orbitě. Křižníky vyslaly všechny stíhače, které se nyní seskupily v sevřené formaci a pokusily se spolu s první vlnou křižníků dostat do atmosféry. Křižníky, které je po cestě chránily, však byly rozmetány dříve než se očekávalo. Asi čtyři stovky stíhačů se tedy pustily střemhlav na planetu. Postupně se na ně ale nabalovaly další a další letky pozemských F-302, které z formace odkrajovaly boční eskadry.
Průlet atmosférou netrval dlouho, ale jen co se orijské stíhače vynořily z mraků nad Evropou, rozpoutalo se pro ně pravé peklo. Pod mraky na ně čekala dobrá polovina evropského letectva. Jak 302ky, tak i další nadzvukové i podzvukové stíhačky. Vše co mělo křídla a zbraně se pustilo do nepřítele. Odvážný průnik orijských stíhačů tedy neměl dlouhého trvání. Během patnácti minut byl prostor nad Evropou znovu čistý.
Na orbitě v tu dobu vrcholila bitva. Skupiny pozemských lodí se soustředily na jednotlivé lodě, nechávajíce ostatní, v marné snaze zasáhnout pozemskou loď ale netrefit vlastní. Pozemská flotila se však zmenšila na polovinu. Slavné Apollo bylo zničeno v čele útoku, kdy vedlo skupinu tří BC-304 proti jednomu z křižníků. Jeho kolísající štíty zasáhlo rovnou několik střel z ostatních křižníků, což je přetížilo a způsobilo jejich výpadek.
Ještě před explozí však stačila loď vystřelit jednu střelu Horizont, speciálně upravenou k boji proti větším plavidlům. Střela vyrazila proti skupině pěti křižníků, poté se rozdělila na menší a ty postupně zasáhly všechny lodě v okolí. Štíty dvou z nich to ztenčilo dostatečně na to, aby je tři zbývající BC-304 roztrhaly asgardskými paprsky na kusy šrotu.
Odyssea, jakožto vlajková loď druhého uskupení dostala v čele skupiny množství zásahů, ale štíty vydržely, dokud se na loď nezaměřily hned tři křižníky. I přesto však velitel skupiny dokázal ze situace vytěžit co nejvíce a s Odysseou jako návnadou zaměstnal tři lodě, zatímco zbytek skupiny se jim dostal do zad a napadl jejich slabá místa, spodní část trupu, vybavenou nedostatečným množstvím zbraní.
Než však stačila skupina zničit poslední loď, utrpěla Odyssea natolik vážná poškození, že kapitán rozkázal nouzový skok do hyperprostoru, aby loď zachránil. Skok je dostal k okraji Sluneční soustavy, kde vypadly podsvětelné i nadsvětelné motory. Odyssea zde zůstala stát, neschopna pohybu, ale naštěstí pro posádku dokázala udržet atmosféru.
Spojenecké hataky, celkem deset, se spojily do jedné skupiny a napadly křižníky, plně zaměstnané honem za pozemskými loděmi. Hataky svobodných jaffů byly oproti původním verzím značně vylepšeny. Pyramida tvořící střed lodi se snížila a okolní prstenec byl dozbrojen o další, silnější zbraně.
Navíc dostaly hataky mnohem výkonnější motory, takže nyní dosahovaly rychlostí skoro vyšších než pozemské lodě. Jejich velitelé toho dokázali mistrně využít. Na rozdíl od pozemských lodí se snažili držet čelem k přední části lodi a tím i k hlavnímu dělu orijských křižníků. Byly natolik obratné a rychlé, že dokázaly většině střel uhnout.
Jejich štíty však byly mnohem slabší než u původních verzí, takže jeden zásah znamenal pro loď jistý konec. Nyní však jako otravný hmyz kličkovaly mezi křižníky a zasypávaly je žlutými střelami.
Mezitím v SGC došlo k aktivaci červí díry, ihned poté, co se uzavřela ta ze stanoviště alfa. Iris byla okamžitě uzavřena a každému bylo naprosto jasné, od koho je brána otevřena. Brzy začaly bránou proudit částice dopadající na Iris. Ori se zřejmě dokázali poučit z taktiky útoků bývalých vládců soustavy na Zemi. Země však měla již delší dobu přístup k antické databázi na Atlantis, a spolu s největšími mozky planety pracujícími v projektu brány nebyl problém zjistit, jak bránu deaktivovat.
Doktor Zelenka, technický velitel SGC, stál u počítače a zběsile zadával další data. Za ním se zjevil generál Landry. „Doktore ? Jak dlouho ještě ?“ Zelenka se ani neobtěžoval pohlédnout na generála a začal rozčíleně vysvětlovat. „Eště asi minutu, pak by to mělo fungovat, kdyby to byl rychlejší počítač, už by to bylo.“ Poté přešel volně do češtiny a pokračoval dál „Na Atlantis to trvalo asi tři vteřiny, ale když se tady musí dělat s takovejhlema křápama, tak je to pak těžký. Že já odešel, měl sem tam zůstat, i Rodneyho bych překousnul. Že je to tu bezpečnější a teď tady …“ Náhle ho přerušilo zapípání z počítače. Radek se na něj nevěřícně podíval. „Co, co to sakra…?“ Pak se obrátil na generála. „Máme to, máme to!“ pak si uvědomil že mluví česky a generál se na něj nechápavě dívá. „Promiňte, už to máme, máme souřadnice!“ opravil se již anglicky.
Generál začal ihned vydávat množství rozkazů. Zelenka zadal několik kódů do počítače a brána se deaktivovala. Ihned poté se začala vytáčet, s koordináty danými programem pro zjištění adresy příchozí červí díry.
Křižáci na druhé straně nečekali, že se brána zavře tak brzy. Chvíli mysleli, že SGC muselo být zničeno i s bránou. Pro jistotu se ale pokusili bránu znovu vytočit. Ta se však roztočila dříve než se stačili dotknout panelu. Ihned po aktivaci vyletěl z brány malý předmět s ohromnou rychlostí a zmizel kdesi vysoko v oblacích. V SGC mezitím sledovali na monitoru obrovskou armádu křižáků, seřazenou na celých kilometrech čtverečních kolem brány. To vše zabíral malý průzkumný bezpilotní letoun.
Rozhodnutí o dalším postupu bylo jasné. Ze stropu prostoru brány sjely řízené rakety země-země. Poté na rampu připravili značně velký náklad. Čtyři sondy, speciálně spojené dohromady, byly naloženy jakýmsi podlouhlým objektem. Rakety opustily prostor brány a proletěly modrým kruhem. Na druhé straně nadělaly spoušť v obranných hnízdech křižáků. Hned za nimi následovaly sondy.
Když zmizely, přistoupil generál k počítači a zmáčkl jediné tlačítko. Ihned poté bránu deaktivovali. Na planetě mezitím skupina křižáků běžela k sondám stojícím hned u brány. Ještě než však stačili doběhnout, svět kolem se rozzářil a zničující termonukleární exploze zničila vše v okruhu stovek kilometrů.
Na orbitě se zatím stále více přiostřovala bitva o bytí a nebytí Země. Ori nevěděli, že jejich pozemní armáda byla zdecimována a že nemají dostatek prostředků na obsazení planety. Pozemšťané to věděli, ale také věděli, jaké strašlivé pomsty by byl jejich nepřítel schopen. Situace pro Zemi nevypadala nijak růžově. Skoro tři čtvrtiny lodí byly zničeny nebo vyřazeny z boje ale nepříteli zbývalo stále patnáct křižníků, což byla mnohem větší síla než kterou Země právě disponovala. Většina dosud přežívajících lodí byla navíc poškozena.
Spojenecká flotila se odhodlala k poslednímu zoufalému kroku. Všechny lodě se přeskupily do jedné bojové skupiny a pod velením generála O´Neilla na palubě USS Liberty, nejnovější BC-305, vyrazily na zteč proti křižníkům.
Ve stejný okamžik do soustavy ale vstoupily dvě další lodi. Na radaru se po několika vteřinách jedna z lodí vybarvila zeleně a pod ní vyskočilo označení USS Agamemnon. Každému již bylo jasné, že druhý objekt, více než dvakrát větší jak orijský křižník, je Atlantis. Plukovník Lorne a Generál Sheppard dorazili na poslední chvíli. Křižníky, připravující se zrovna smést poslední zbytky pozemské flotily, se ocitly v chaosu.
Zezadu na ně letěly tisíce zářivých dronů, neuvěřitelně rychle překonávajících vzdálenost mezi Atlantis a svým cílem. Marně se křižníky snažily uhnout či utéct. Drony je zastihly dříve než stačily nažhavit hyperpohon. Zařezávaly se do jejich trupů, procházely jejich štíty a smetly všechny jejich zbraně. Z Orijské flotily během několika minut zbyly pouze doutnající zbytky. Byl to nečekaný zvrat v bitvě, kterou si lidstvo bude připomínat po dlouhá léta.
Flotila útočící na Zemi byla složena ze všech orijských lodí, které se tou dobou v galaxii nacházely. Generál O´Neill toho hodlal náležitě využít.
Atlantis spolu s Liberty a Agamemnonem utvořily formaci a zmizely v hyperprostorovém okně. Na orbitě Země zůstaly na hlídce všechny zbylé lodě, které přežily útok. Rozjela se velká záchranná akce, ve které se pátralo po všech přeživších, po lodích, kterým se na poslední chvíli podařilo skočit do HP, či po lodích stále ještě schopných záchrany.
Atlantis se svým doprovodem mezitím provedla skok k superbráně. Díky ZPM pohánějícím motory skok netrval ani dvě hodiny. Superbrána byla naprosto opuštěná, kolem žádné křižníky k ochraně ani nic podobného.
Nebylo však divu, jelikož byla vyrobena z tak silného materiálu a takovým způsobem, že její zničení konvenčními zbraněmi prostě nebylo možné. Na Atlantis však bylo před několika měsíci nalezeno cosi, co bylo v zaheslované části databáze označeno jako ultimátní zbraň, zbraň schopná údajně zničit celou planetu. Antikové ji však nikdy nevyzkoušeli, jelikož byli toho názoru, že nikdo nemá právo zničit planetu, ani oni.
Atlantis zaujala pozici proti superbráně. Superbrána, vůči jakékoliv lodi až přehnaně velká, byla nyní souběžně s antickým městem, přesahujícím ji co do rozměrů alespoň dvakrát. Chvíli se nic nedělo, ale pak se na každém konci městského pilíře rozzářilo velice silné a jasné modré světlo, ze kterého vytryskl paprsek velice podobný tomu asgardskému. Tento však nezmizel. Všechny paprsky dopadly na superbránu a přiváděly do jejích obvodů stále více energie. Pak se po kovovém kruhu začaly objevovat jiskry, větší a větší, až nakonec celou bránou projel jeden mocný výboj a ta jako by se rozpadla. Jednotlivé články se odpojily a zůstaly bezvládně plout vesmírem. Po důkladném scanu se ukázalo, že všechny obvody uvnitř segmentů byly spáleny na uhel.
Po několika dnech, kdy ustaly záchranné práce na orbitě, se většina flotily vydala na ofenzívu proti orijským světům. Byly určeny skupiny lodí, které likvidovaly obranné satelity chránící důležité planety. Pak nastupovaly další, které, nejlépe přímo z orbity, odstraňovaly převory a křižáky.
Civilní obyvatelstvo vyvázlo většinou bez újmy. Kromě planet, které osvobodili jaffové. Tam docházelo k častému veřejnému popravovaní kolaborantů. Na druhou stranu, když pozemské lodě opustily orbitu planety, provedli místní obyvatelé většinou to samé. Během dvou měsíců již v galaxii nezůstala jediná planeta, která by věrně sloužila přání Ori.
Se superbránou zničenou a flotilou rozmetanou po orbitě Země se musela moc Oriů porozhlédnout po jiném zdroji věřících. A Adria velice dobře věděla, kde jsou trpící lidé, kteří potřebují osvobodit jedinými pravými bohy.
tak to bylo opět skvostné 
)
Čekám až to přečte Vlad, ale jak tak na to koukám, tak těch odřádkování stejně asi nebylo dost... 
Ale třeba se nějaká chytí na Toda.... 