STARGATE - 24 hodin
1x16 Den zúčtování II. (Day of reckoning II.)Následující události se odehrávají od 21:30 do 22:00 hodin večer Greenwichského času (ZULU).
21:32 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Cely- „Kde jste tak dlouho, plukovníku?! Možná Vás potěší, že jsem na Vás čekal s výslechem, protože když jsem se tak rozhodoval, ještě jsem netušil, že Vám to bude tak dlouho trvat.“ Přivítal nesmírně „srdečně“ Porter Carterovou, hned jak se objevila v otevřených dveřích a zůstala jako solný sloup stát s očima upřenýma na sedícího muže v kleci.
- „Ještě jsem se musela stavit v sousední cele, přesvědčit se, jestli tam to ZPM opravdu je.“
- „Fajn, a zkontrolovala jste za tu DOBU alespoň jeho pravost?“ Pokračoval „black guy“ stejně neuctivým tónem jako dosud.
- „Ne, jen jsem se koukla a běžela dál,“ odpověděla už trochu přítomněji Sam s přibarvením dopáleného výrazu.
- „A teď, co kdybychom konečně začali s tím výslechem?“ Oplatila mu alespoň částečně předchozí drzost a vydala pokyn k otevření klece ještě než by stačila vyslechnout nějakou odpověď, která stejně přišla jen v podobě otráveného přikývnutí.
Uvnitř zatím Caine zmateně sledoval dění před sebou a snažil se vší silou ignorovat halucinaci Houstonové, k níž se od poslední velké hádky s ní přidala i mírná horečka a nepříjemné pocení. Toto spojení bylo přinejmenším nesnesitelné a mladý kapitán si nebyl jistý, jestli každou chvíli nevyletí té ženské nebo „sám sobě“ zakroutit krkem. Zrovna teď se dala na taktiku komentování a otravování se sdělováním svého vlastního názoru, protože dovnitř cely vstoupila Carterová s Porterem.
- „Páni, neřekl si mi, že má super mozek Carterová kluka… nebo spíš – právníka?“ Vyhrkla ze sebe při pohledu na ně okamžitě Houstonová, ještě než Caine stačil něco říct. Ten párkrát na uklidnění zamrkal očima a v relativním klidu si vyslechnul druhou stranu.
- „Takže, kapitáne, s kým to tu máme vlastně čest?“
- „Wow, na to jak si myslíš, že si nezapomenutelný, tak tě docela setřela,“ přišlo zase od prostořeké doktorky, která tam vlastně nebyla, ale přitom stála vedle dvojce z velení a napodobovala jejich důležité obličeje a postoje. Chvílemi to Caineovi opravdu připadalo vtipně ale vlastní naštvání a nevhodnost toho mu nedovolovala dávat to najevo.
- „No plukovníku jak začít… Jsem kapitán Martin Caine z námořního letectva a už týden jsem na vlastní žádost přiřazen k Vám sem tady na Atlantis jako pilot Jumperu a čekám na přesnější přiřazení do týmu nebo zapojení do možné fámy o plánované letce Jumperů.“
- „Jen tak dál, teď si mě málem rozplakal,“ natáhla nosem rychle vzduch Houstonová, aby posměšně naznačila plakání.
- „A jak vysvětlíte to, že jste se tu jen tak zčista jasna objevil se ZPM v ruce?“ Pokračoval po krátkém očním kontaktu s plukovnicí ve zpovídání Porter.
- „Vida! Ono to umí i mluvit!“ Zařvala halucinační Ashley do ucha pravému Caineovi. Ten to jen tak tak ustál, aby nebylo něco zřetelnějšího poznat navenek tím, že se trošku celý nahnul doleva a dokončil to jako by se s prstem v uchu protahoval. Bylo velmi frustrující vypořádat se vůbec s tím, že tu byl někdo jiný ačkoliv ho vidí jen on, ale stejně se musel vyrovnat s jeho přítomností a zvlášť když ten on byla neuvěřitelně otravná a podezřele hlučná Houstonová, která jako by chtěla, aby oni poznali, že s ním není něco v pořádku, což by mohlo znamenat i jeho prohlášení za blázna nebo podvodníka a odeslání na sérii zbytečných testů, jenž mohou všechno zkazit tím, jak ho zdrží.
- „To je jednoduché, když si zkusíte představit nejhorší verzi toho, jak by dnešní den mohl dopadnout. Ano, je to tak, ačkoliv se Vám to nemusí teďka zdát tak jisté, když tomu ani sami určitě nechcete uvěřit. Já to ale vím a jestli Vás zajímá jak, musí Vám stačit, že Vám říkám, že jsem přicestoval z budoucnosti ve stroji času, který SG-1 před třemi lety nalezla na jedné zapadlé planetce, na které nevládl nikdo jiný než Harry Mayboune,“ zvýšil nečekaně z naučně odříkávaného tónu hlas Caine, jako by chtěl upoutat na pouťovou atrakci. Sám se tomu zadivil ale pak chtěl hned pokračovat ještě nežli by ho stačili zastavit. Ovšem překazila mu to jeho imaginární přítelkyně:
- „To bylo pěkný, zlato.“ Ozvala se zase a sáhla nebo spíše zmáčkla kapitánovi citelně jeho pozadí. Ten z toho byl očekávatelně hodně vyveden z míry, protože nevěřil, že by na něho halucinace mohla až tak realisticky působit. Projevilo se to ale naštěstí jen tak, že trošku na špičkách křečovitě poodstoupil stranou a konečně pokračoval zrovna ve chvíli, kdy se už Carterová chystala něco říct.
- „Pardon, kde sem to skončil? Jo! Ta loď pak zničila jeden Hatak zásluhou tady plukovnice a v té době plukovníka - O´neilla. Teď by měl být někde zavřený ve skladech ve Washingtonu, kde jsem ho já s ,mým´ týmem našel a tak nějak to skončilo, že jsem tady, abych Vám dal tohle ZPM, který je teď právě zapojený na ukořistěný antický kocábce na orbitě Země, ale časovým paradoxem tady pár hodin vlastně bude dvakrát,“ řekl a na chvilku zamyšleně pohlédl vzhůru, „Jestli jsem to teda nesplet, protože tenhle plán nebyl jen výplodem mojí mysli. Prostě jsem tu, abych Vám ho dal a řekl, co dělat, aby jste z SGC dostaly ještě do dvou hodin celkem už třetí tady na Atlantis a díky němu mohli odcestovat do Mléčné Dráhy a zachránit svět. Takže zapomněl jsem na něco?“ Pískl si radostně na závěr Caine, aby naznačil, jak hodně náročný projev to byl. Dokonale jím ale zmrazil obě postavy stojící před ním a částečně už i hlásku nevydávající přelud. Carterová si v hlavě probírala vzpomínky a informace, načež zjišťovala, že hodně věcí souhlasí a je to dokonce možné, i když ji ještě moc nešlo do hlavy, jak by mohl obejít bezpečnostní opatření v nitru stroje času, jenž má za následek, že loď nemůže cestovat na skoky kratší než několik tisíc let. Porter zase přišel na hodně věcí o nichž neměl ani tušení a prostě se musel ihned na něco zeptat:
- „Je to pravda? Jak to, že má naše vláda stroj času a nikdo o tom nic neví. A co hůř použil ho někdo jako on bez toho, aby my jsme o tom věděli nebo něco takového schválili. Mimochodem, máte nějaké pověření nebo deklarující papír od Prezidenta, že jste mohl cestovat v čase?“ Zaútočil náhle a bez varování do chudáka halucinací zkroušeného pilota.
- „Ne,“ bránil se trochu pasivně sám Caine, „Víte vlastně na to nebyl čas. Když jsem odlétal všichni z mého týmu byli mrtvý, nepochybuju že vy taky a navíc mě před odletem málem ještě sejmuly Ba´alovy Orijský křižníky, který zrovna dělali invazi na Zemi!“ Ukončil svou obranu už celkem útočně kapitán. Sam se je rozhodla oba umlčet, aby rozhodla, co dál:
- „Buďte ticho vy dva kohouti!“ Zabralo to dokonale, takže mohla pokračovat, „To co říká o tom stroji a o jeho nalezení je všechno pravda. Vlastnictví něčeho tak mocného jako je stroj času je ale tak nebezpečné v našich rukou, že o tom ví jen několik vyvolených z SGC spolu s nejvyššími představiteli vlády a IOA. Pokud se prověření ke vstupu do SG jednotek bere jako nejvyšší, tohle je ještě o několik úrovní daleko nad ním. Nicméně to neříká, jak jste překonal bezpečnostní pojistku chránící stroj před skoky kratšími než několik tisíc let…?“
- „No, na tohle já nejsem expert…“ Začal poněkud zmateně Caine.
- „To nikomu tady nemusíš říkat.“ Rýpla si okamžitě arogantně odněkud zezadu Houstonová.
- „Vyřešil to vědecký člen našeho týmu, který tu pojistku trochu zmátl… nebo tak nějak a mě už pak jen stačilo několikrát skočit hodně do minulosti a hodně do budoucnosti, než sem se dostal sem…“ Sam chvíli přemýšlela, jestli je to opravdu možné. Pak ale uznala, že ano a „black guy“ se mohl dál ptát:
- „Dobře, ale proč jste nešel dál do budoucnosti, když jste seděl ve stroji času? Podle toho co víme a vy říkáte už nestihneme zastavit útok na Zemi, tak co je tohle vlastně za měnění minulosti?“
- „To je dobrá otázka Portere, taky by mě to zajímalo kapitáne.“ Přidala se i Sam s kapánek jiným zaujetím.
- „No, jak už jsem řekl tohle nebyl ani tak úplně můj plán jako spíš několika více lidí, se kterými jsme do toho šel a věřte mi, že tohle byla nejjistější cesta, jak vlastně něco změnit. Hlavně s tím, co jsme všechno zjistili díky datovému přenosu, který z Atlantis do SGC přišel krátce před odesláním ZPM přes Midway.“ Plukovnice „uznale“ nahnula hlavu a „black guye“ napadla další otázka:
- „A jak to, že o tom víte zrovna vy a kdo všechno je vlastně v tom Vašem samozvaném ,týmu´?“ Vyšlo z něho nakonec naštvaně, jakoby si bral k srdci, že v tom stroji neseděl on.
- „Věřte mi, že to je náhoda, o který nechci zrovna mluvit, abych nezapříčinil její vlastní odvrácení a tím nezpůsobil i to, že něco nevyjde a já zmizím. Plukovník Carterová mi v tomto jistě dá za pravdu…“ Nahrál Caine zase velitelce Atlantis, u níž shledal, že by mohla být více na jeho straně, aby ho trochu podpořila v obraně před tím oslem z IOA.
- „To je dost možné. V tomhle s panem Cainem souhlasím - pokud se od něho něco dozvíme, neměli bychom rozhodně zasahovat do dění v Mléčné Dráze, kterým by jsme pak mohli například zapříčinit, že by ho zatkli nebo vyslýchali. Čímž by se vše nemohlo přesně stát, jako prvně: On by se pak nemohl vrátit v čase a vznikl by skutečný časový paradox neznámých rozměrů, i když s tím mizením si zase nejsem tak jistá. Rozhodně by to ale nebylo něco, co chceme.“
- „No, tak vidíte,“ ukázal pochvalně rukou na Sam kapitán a čekal, co vymyslí Porter.
- „A to máme všeho nechat a bezhlavě se řídit vašimi pokyny?“ Vymyslel po chvíli „black guy“, zatímco si Caine uvědomil, že už dlouho neviděl svůj otravný přelud, takže se kolem sebe rozhlédl až ji našel, jak sedí na jeho židli u stolu a s překříženýma rukama na prsou je sleduje. Hned jak si jeho pohledu všimla vystřelila:
- „Hledal si mě zlato?“ Mladý kapitán reagoval raději jen tím, že dal oči v sloup a děsil se toho, co zase vymyslí. Ovšem to už si toho jeho úniku z reality všimli i ti dva, kteří čekali na odpověď.
- „Co se děje, kapitáne? Proč neodpovíte panu Porterovi na otázku?“ Přišlo trochu starostlivým ale zároveň i udiveným tónem od Carterové. Caine se na to bleskově otočil, až se mu trochu zatočila hlava, takže se za ní chytil a pokusil se vysvětlit částečným zalháním:
- „Pardon, před pár hodinami sem absolvoval docela slušný psychický i fyzický vypětí v boji s křižáky, takže sem z toho ještě trošku vyjevenej. Stačí cvaknutí a já slyším odjištěném granát.“
- „Nebo sem se trošku nadejchal takovej žíravej s*ačky a teď lžu o svým už tak podělaným zdravotním stavu a tím riskuju vlastní život. Taky dobrý, ne?“ Pravila zase uštěpačně halucinace jeho hlasem a stejné podobě, načež se změnila zpátky na Houstonovou, která už zase byla někde jinde a tentokrát seděla opřená o neviditelné silové pole napravo na zemi.
- „Takže odpověď: Né, stačí, když si necháte radit a některý věci si logicky ale ne přehnaně zkontrolujete… jako třeba to ZPM, bez ohledu na to, jestli mi věříte,“ věnoval krátký pohled Porterovi,
- „Ho můžete nějak naskenovat a pak použít k posílení štítů před Wraithy.“
- „Snažíte se nás navézt k tomu, abychom ho použili? Dobře, ale co když je Váš plán založen zrovna třeba na tom…“ Začal zase nedůvěřivě „black guy“ vandrovat do nezdravě vypadajícího kapitána.
- „Portere,“ otočila se na svého „zástupce“ káravě Sam.
- „No co, plukovníku. Vy sama by jste nám mohla povídat o tom, jak jde sabotovat funkci ZPM, když se zapojí. Zrovna Ba´al měl myslím co dočinění s jedním takovým případem, který dokonce málem ohrozil i SGC a celou naší planetu.“ Argumentoval už trochu s rozumnějšími podklady muž v obleku.
- „To je pravda a bohužel musím taky uvézt, že se zrovna tento způsob sabotáže dokazuje dost těžko. Dr. Leemu trvalo více než den než to objevil, i když zase nevěděl, co má přesně hledat. Ovšem obávám se, že i my s vědomostmi, co od něho máme to nedokážeme dřív než tak za šest nebo sedm hodin.“ Musela se přidat na Porterovu stranu Sam. Caine na to jen svěsil hlavu a prohlásil:
- „No tak lidi! Kdybych Vám chtěl něco udělat, tak už jsem dávno měl příležitost. Jestli chcete něco, čím Vám dokážu, že jsem z budoucnosti, tak můžu třeba říct, kolik je právě teď na orbitě lodí… Zhruba.“
- „Bohužel, naše senzory více než silně ruší ta okolní střelba, takže nebudeme moudřejší, dokud se nevrátí Podplukovník Sheppard z průzkumného letu Jumperem…“ Namítala zase nerada plukovnice, kterou už si docela získal na svoji stranu kvůli její touze po tom všechno vyřešit. Naproti tomu Porter sám nechtěl věřit té věci se strojem času a z nebe seslaným kapitánem „shulenou“ Amerikou spolu s novým a ještě beztak cenovkami polepeným ZPM.
- „A kde máte vůbec svůj stroj, cestovateli v čase?“ Zastavil „black guy“ Cainea přímo v nádechu na nový argument.
- „Tak a dostali tě. Docela zvláštní říkat, že si cestoval v čase, když nemáš ten slavnej stroj.“ Přidala se ještě ke stěžování v pravý čas halucinační Houstonová.
- „Víte to je složitější,“ snažil se s tím vším tlakem kolem sebe neuroticky vyrovnat zpocený kapitán.
- „Jak přesně? Nám můžete říct všechno, kdysi jsem byl právník, takže Vaše tajemství, pokud se zrovna tohohle bojíte, nevyzradím,“ rýpal do něho dál civilní pověřenec IOA, zatímco ho Carterová více méně ignorovala a začala se zajímat spíše o zdravotní stav cestovatele z budoucnosti, který se pod tíhou stresu nejen z halucinací znatelně zhoršil.
- „Není Vám něco, nemám Vás nechat prohlédnout doktorkou Kellerovou?“ Caine se ze všech sil snažil se s tím vyrovnat a zároveň nevybuchnout kvůli teď právě kolem chodící Houstonové.
- „Podle toho, co už tady říkala madam Carterová asi víte, jakou technologií s jakým nesmírně nebezpečným potenciálem stroj času je. No a proto jsem ho byl nucen zničit, jakmile jsem ho přestal potřebovat.“
- „Cože?“ Vydali ze sebe skoro zároveň dva velící předním, avšak každý s jiným výrazem a tónem.
- „Jo je to tak, neptejte se mě, proč jsem to udělal zrovna teď. Ale musel jsem to udělat dřív nebo později, protože jsem nemohl dopustit, že by se někdo pokusil vrátit a ještě víc si tak hrát s už tak napjatou časovou linií, čímž by mohl všechno zkazit.“
- „A jak jste ho zničil. Nic jako výbuch nebo tak jsme v nejbližších minutách nezaznamenali…?“ Zajímalo zase Sam. Na to ale ihned nemohl odpovědět, protože se sabotující halucinace zrovna rozhodla vyrušovat ho tím, že se mu postaví rovnou do výhledu, díky čemuž mu tak dobře nepůjde ji ignorovat a soustředit se zase na ty druhé.
- „Nebojte se, že by snad někde někdo našel schovanej Jumper v sesutý jeskyni s dveřmi, na kterých by byl můj monogram nebo tak. Poslal jsem ho skrz štít zvnějšku tak, aby ho zničily na něj dopadající projektily. Bylo mi to jednou vědkyní!“ Podíval se naštvaně na jemu výhled zaclánějící Houstonovou. Ta se okamžitě probrala a všimla si, že se koukl někam na její hrudník, jenž byl už chvíli „nevysvětlitelně“ trochu více rozepnut, než by se na armádní uniformu slušelo, ačkoliv zase podle jedné Caineovi části neukazovala až tak moc. Sama se podívala taky na to místo dolů a spustila:
- „Víš dobře, že bych to neudělala!“ Kapitán zase jen naštvaně odfoukl a nahnul se kapánek na stranu, aby se mohl lépe soustředit na někoho opravdovějšího. Ovšem její vyrušování se nemívalo účinkem, protože i sám Caine už notnou chvíli cítil, že se pomalu přestává kontrolovat a již brzy po ní skočí nebo něco hodí.
- „Kapitáne?“ Vrátila ho do reality s ustaraným a udiveným výrazem zároveň Sam.
- „Jo! - Doporučeno, předtím než jsem se vrátil zpět v čase.“ Pohlédl na ni zase trochu přítomnější pilot.
- „No dobře ale…“ Zničehonic chování gestikulující halucinace doktorky začalo nesmírně přerušovat příchozí konverzaci.
- „Nechápeš, že...!“- „…žeme být jistí…“
- „Tě tohle pomalu, ale jistě...!“- „…jste opravdu z bud…“
- „Zabíjí! Jo přesně tak!“- „…kapitáne.“
- „Proč to asi dělám, sakra! Do deseti sekund se tu složíš!“- „DOST!“ Zařval na ni vynervovaný kapitán do míst vedle plukovníka Carterové, která spolu s Porterem už jasně věděla, že se s ním něco děje..
- „Co se děje, kapitáne. Opravdu se cítíte dobře?“ Pokusila se jít na něho znovu ustaraně Sam.
- „Ne necítím se dobře kvůli ní!“ Pokračoval stejně jako doposud a sám cítil, že trochu ztrácí rovnováhu a soudnost.
- „Komu?“ Zeptal se tentokrát „black guy“, který se vydal do míst, kam mladý pilot koukal a zamával tam provokativně rukou.
- „Jí! Halucinaci!“ Ukazoval oním směrem k Porterovi kapitán už trochu malátně a na místě se tam složil. Než ztratil vědomí ještě slyšel Ashleyin hlas:
- „Já ti to říkala, zlato…“ Porter se jako vždy, na rozdíl od už klečící Carterové, nevzrušoval a zavolal klidně doktorku Kellerovou.
21:34 – Galaxie Mléčná Dráha, Země, BC-304 Odyssey, CICOdyssea si v klidu obíhala kousek od stabilní orbity někde nad Washingtonem spolu s nedaleko v prostoru sedícím Apollem. Už se částečně dořešila záležitost se zničením antické základny Antiků, jejíž stále energeticky aktivní trosky rušili ve svém okolí jak senzory tak i podkožní vysílače přenosů. Na druhou stranu se na místo alespoň vydalo několik záchranářů z nejbližší funkční stanice patřící Francouzům a ležící přibližně 25 kilometrů od místa určení. Pentagon nechal všechny evakuované vědce nasadit na řešení rušení senzorů a ostatní členy přidělil dle jejich specializace tak, aby žádná síla nepřišla na zmar. Už se také začínalo polemizovat na téma, co kdyby se Země neubránila a Ba´alova orijská vojska by začala útočit na bezbranné obyvatelstvo, které nemá o ničem ani ponětí. I když bylo toto téma nepříjemné, prezidentův poradce navrhl prozrazení programu všemi sdělovacími prostředky, ačkoliv by to způsobilo nejspíše ještě horší chaos, ale lidé by prý věděli, kdo na Zemi podniká invazi. Šéf náčelníků štábu to však rezolutně odmítl s tím, že je na něco takového brzo. A i kdyby, nic takového by nejspíš morálce obyvatel Země nepomohlo. Prezident nemohl než nesouhlasit, protože sám byl spíše optimistou pokud šlo o pozemské šance v boji s Orijskými silami.
Na můstku samotné Odyssey mezitím plukovník Emerson už notnou chvíli nervózně očekával pokyn ke svolání všech kapitánů. Čas doteď trávil rozmlouváním o informacích z velitelství a výsledků náhodného aktivního skenování všeho prostoru v dosahu. Nakonec se k němu ale po zapípání nového senzorového kontaktu otočil taktický a konečně pravil:
- „Pane, právě dorazilo deset Hataků s několika Al´keshy svobodných Jaffů a velitelství vydalo pokyn k dostavení všech velitelů lodí na před bitevní poradu v Pentagonu.“ Plukovník mezitím, jak důstojník mluvil, zatím stačil dojít až k němu, kde po té odpověděl:
- „Fajn, dejte vědět velitelství, že žádám o povolení přenosu a potom mě transportujte přímo před dveře místnosti.“
- „Ano pane…“ Odpověděl krátce major a po krátkém mluvení do vysílačky spolu s poklepáním na klávesnici, už velitel plavidla mizel v záři bílého světla transportu.
21:35 – Galaxie Mléčná Dráha, Země, USA, Washington DC, Pentagon, ZasedačkaDole na povrchu už v nitru pětiúhelníkového domu začínala slibovaná schůze. V konferenčním sále čekal prezident s poradcem a sekretářkou spolu se Šéfem náčelníků štábu generálem Pagem a jeho zapíranou dcerou Dr. Houstonovou osobně. Ti jeden po druhém vítali přenášené velitele lodí. Nejdříve se ukázal generál Hammond, pak plukovník Emerson s Ellisem z Apolla a nakonec dorazil i kapitán ruské lodi Markov a trojce spřátelených Jaffů oděných do klasických dlouhých plátěných rouch s kápěmi v čele s Bra´tacem. Ten generálu Hammondovi ještě rychle vysvětlil, proč zde není Teal´c a sice, protože shání ještě nějaké poslední lodě a Jaffy, kteří by mohli pomoct Zemi. Z jeho slov však bylo jasné, že „láskyplná“ atmosféra ze začátků dob programu SGC už dávno pominula a teď Galaxie vnímá lidi ze Země spíše jako ty, jenž na ně přivolaly Orije a teď na to sami doplatili. Dál už nebylo nic víc na práci a tak se všichni usadili a ztišením udělali místo pozemnímu veliteli koordinace obrany - generálu Pageovi. Ten se postavil do čela dlouhému stolu, u něhož seděli a spolu se zatemněním místnosti a aktivováním data projektoru na bílé tabuli za sebou se chopil slova.
- „Pane prezidente, dámy a pánové, Jaffové, sešli jsem se tu, abychom probrali taktiku naší obrany před útokem orijských vojsk pod velením posledního vládce soustavy Goa´ulda Ba´ala. Ten se v posledních několika hodinách, -“ za ním se objevilo schéma ukazující dvě malé galaxie nad sebou (s popiskem Mléčná Dráha a Galaxie Ori) a několik obrázků znázorňující Zemi, Ba´alovy lodě spolu se dvěma Super bránami v každé galaxii, „- zmocnil antického křižníku, do kterého zapojil vlastní ZPM s nímž pak otevřel Super bránu a dostal se do Galaxie donedávna patřící do rukou Orijů. Ještě než tam vstoupil svedli s ním neúspěšně bitvu dvě naše lodě. Alespoň malou náhražkou tak bylo, že náš infiltrovaný tým na palubu onoho antického křižníku nad ním přebral kontrolu i se ZPM, které je tak ještě s jedním naším už druhé, jenž v současnosti máme. V Galaxii Ori si potom Ba´al vyzvednul již předem naverbované pomstychtivé obyvatelstvo, které přesvědčil, že za vším stojí pozemšťané a jejich zničením se tak pomstí za ztrátu ideálů a svých bohů, aby pak nejspíše přijali jediného ,pravého´ boha Ba´ala samotného.
S nimi tedy před hodinou vystoupil ze Super brány s neurčeným počtem lodí a nejspíše zamířil rovnou k Zemi. Před svou flotilou ale poslal nejspíš jen jednu loď, aby společně se sabotážní hlavicí vytvářející silné elektromagnetické pole, ničící elektroniku, zničila antickou základnu na jižním pólu Země, což se také před několika minutami stalo. Ovšem přitom jsme také zjistili, že se v okolí naší planety vyskytuje rušení senzorů, omezující dosah na né dál než za hranici oběžné dráhy našeho měsíce. Tak jsme přirozeně bez výhody vytušení nepřítele, který si své jednotky klidně už může shromažďovat někde v naší sluneční soustavě.“ Obrázky ke konci ukazovali schémata Sluneční soustavy a satelitní snímky zničené základny Antiků. Projektor se vypnul a místnost zase rozsvítila.
- „Generálporučík Hammond Vám nyní vysvětlí už samotný plán obrany a koordinace všech našich prostředků. Generále…“ Pokynul již stojícímu známému podsaditému holohlavému muži se snadno zapamatovatelným obličejem, který si následně převzal instruktáž se slovy:
- „Generále Pagei,“ potom už se rozhlédl po místnosti a začal s plánem:
- „Nebudu už dále zdražovat a stručně začnu. Takže, páteří obrany budou samozřejmě naše BC-304ky Odyssea a Apollo spolu s ruskou BC-303kou Kutuzovem. Ti na sebe upoutají příchozí lodě a začnou s nimi v pohybu bojovat. Obě 304ky se zaměří hlavně na útok energetickými zbraněmi a pohybem na rozptýlení jakékoliv formace, jež budou chtít lodě zaujmout. BC-303 potom půjde hlavně po stíhačích, ale samozřejmě bude paprskomety zasahovat i okolní křižníky, kteří po nich půjdou. Antický křižník pod mým velením se zatím přesune zpoza odvrácené strany měsíce do již probíhající bitvy a tak zasáhne zaměstnané lodě nepřipravené a pokusí se jich, co nejvíc zasáhnout zatím, co je stále budou na sebe upoutávat 304ky a pokud ne, tak ty zase převezmou úlohu útočníků.
Hataky svobodných Jaffů by se pak měli pohybovat někde stranou a starat se hlavně o stíhače spolu se zasahováním lodí svými spodními orbitálními kanóny a taky o transportování nějakých vašich silných bomb na palubu křižníků skrz frekvenční fluktuace v jejich štítech přitom, jak budou střílet ze svých hlavních zbraní na naše lodě dole. Toť tedy k úlohám lodí,“ zastavil se na chvíli generál, aby se napil a pak pokračoval:
- „Teď k ostatnímu a to stíhačům. Naše F-302ky, jež povoláme jak z lodí tak z povrchu v přibližném počtu sta strojů spolu s nějakými Jaffskými stíhači půjdou po nepohodlných stíhačích kolem našich lodí, aby jim nestěžovali práci. V záloze máme také pár atomových hlavic na několika stíhačích, takže když se vyskytne nějaký větší shluk jejich stíhačů, o který se i naši s Vašimi mohou pokusit - prostě dáme zprávu všem na naší frekvenci a chvíli potom někdo odpálí dvě nebo jednu atomovku dle potřeby.
Po stíhačích tu máme ještě vesmírné miny, jenž jsme rozestavěli někde mezi naše BCčka a případné je napadající lodě, i když nepočítáme, že by se dali tak snadno chytit. Pro tento příklad máme ještě několik umístěných na bocích a zádech našich lodí, které potom za pronásledování uvolní a tím zase oslabí nepřátelské síly. Několik jich umístíme i kolem pozic vašich Hataků, mistře Bra´tacu, potom co se přesněji domluvíme. To je asi vše, takže dávám možnost případným dotazům k plánu a rozmístění z vaší strany kapitáni.“ S těmito slovy vyčkal na ostatní, kteří se nejdříve k ničemu neměli. Pak se ale ozval jeden z Jaffských vyslanců a ujasňoval si ještě nějaké informace spolu s oběma plukovníky, kteří poskytli údaje o svých stíhačích a plánech s přislíbením promluvení si ještě později mezi piloty z obou stran. Po dalších ještě asi pěti dotazech ze všech stran si zase vzal slovo Šéf náčelníků štábu:
- „Ještě než se rozejdeme, je potřeba vyřešit s našimi vědci záležitost rušení senzorů, v níž jsme už pravděpodobně došli k možnému řešení. Souvisí to i s našimi loděmi a jejich senzory, takže si myslím, že nebude na škodu, aby jste při vysvětlování řešení byli tady.“ Jaffové v místnosti vznešeně přikývli, takže ostatní mohli pokračovat. Předtím u zdi stojící doktorka teď na pokyn svého otce došla až do místa, odkud se vedly projevy a poněkud nevzrušeně začala:
- „Ano, možná jsem se ,svými´ lidmi, -“ řekla trochu ironicky, „- už přišla na to, jak odhalit zdroj. A totiž, že ještě dokud se nebojuje rozmístíme všechny dostupné lodě kolem země tak, abychom díky stínění z planety za letu na oběžné dráze pomalu minimalizovali oblast, kde by se zdroj mohl nacházet. Vím, není to nijak zázračný plán, ale je to ,to´ nejmenší a zatím jediné, co můžeme udělat. Potom, co určíme zhruba oblast kolem 50 km čtverečních, povoláme antické senzory z ukořistěného křižníku s nimiž z bezprostřední blízkosti detailně proskenujeme oblast na teplo a zvláštní energetické stopy, díky čemuž snad slibovaný zdroj najdeme. To je vše…“ Dokončila informační projev trošku neotřele doktorka a šla se zase postavit stranou.
- „Tak tedy, jestli už nemáte nikdo žádné otázky můžeme se rozejít a na oběžné dráze dostane každý z Vás instrukce k přesunům a postupu od velitele našich lodí generála Hammonda z antického křižníku s krycím jménem Antik.“ Nikdo už nic neměl, takže se pomalu všichni rozešli a vrátili zpátky na svá plavidla.
21:44 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Chodby mezi ošetřovnou a řídící místnostíZdmi Atlantis stále duněly a otřásaly mohutné exploze a sesuvy kolem naštěstí stále držené neprostupnou ač ne-nepřekonatelnou bariéru městského štítu. Obyvatelstvo na chodbách i v laboratořích a jinde z toho nebylo zrovna v nejlepším psychickém stavu, což se mimo jiné projevovalo třeba i náhlými výbuchy vzteku či nerozhodnosti v krizových situacích. To všechno dopadalo na schopné jedince s doktorskými tituly a bílými plášti, kteří zrovna v těchto situacích měli abnormálně mnoho případů nejen fyzického charakteru.
Jennifer se Sam zatím právě vyšli z ošetřovny na chodbu, aby první informovala druhou o stavu v do bezvědomí upadlého kapitána z budoucnosti.
- „Už se nám tedy podařilo dostat většinu té látky, které se nadýchal z jeho těla. Ovšem ačkoliv nezanechala žádná trvalejší poškození, rozhodila mu trochu některé funkce mozku. Proto měl a asi stále má ty halucinace spolu s teplotou, kterou zase způsobila nesprávná funkce Hypotalamu, což pak mělo za následek to, že ztratil vědomí. Je ale také možné, že ta teplota způsobila ty halucinace. V současnosti se nám ho už podařilo shladit pod nebezpečných 40°, které by ho dokonce při překročení této teploty mohli zabít.“ Plukovnice byla na hranici, kdy doktorce se svým vzděláním z biologie na střední ještě rozumí. Stejně si však ještě myslela, že ji na všechno ještě neodpověděla. To už zahnuli za roh a mířili k transportní komoře.
- „A zjistili jste tedy, co to bylo za látku, která mu to udělala nebo ne?“ Na to Jennifer trochu poklesl pohled kvůli tomu, co musela odpovědět:
- „Bohužel zatím ne. Víme jen to, co nám řekl antický skener a jeho viditelné symptomy. Musíme doufat, že až se znovu probudí, bude schopen nám říct, kde k tomu přišel a upřímně na Daedalu je hodně takových látek a věcí, které by tohle mohli přinejmenším způsobit jen jako symptomy a předzvěst něčeho většího.“
- „Myslíte, že by to mohlo být i něco více nebezpečného?“ Zeptala se Sam sotva pár metrů před dveřmi přenosové komory, kde po té zůstali stát.
- „Antický senzor nám nic takového neřekl, víme však, že ani ten není neomylný a některé, nechci říkat co, když to vlastně nevím – takže něco může být i nerozeznatelné v těle a projevit se to může až později. To už ovšem může být pozdě.“ Carterová otevřela dveře a vstoupila dovnitř, kde se ještě naposled otočila a řekla:
- „Dobře, dejte mi vědět hned jak se probudí a pokuste se… Dělejte vše, co je ve vašich silách.“
- „To je moje práce, plukovníku.“ Pravila na závěr nepříliš povzbudivě Jennifer a po uzavření dveří spolu se zazněním charakteristického zvuku zamířila zase zpátky na ošetřovnu.
21:45 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Řídící místnostSam se přenesla rovnou nejbližší cestou ke kontrolní místnosti, do které musela vyjít jen pár schodů a nakonec se objevit vedle brány z postranní chodby, kde zasalutovala mariňákům a vyšla až nahoru k Chuckovi, vedle něhož už čekal Porter na to, až Sheppard přinese nashromážděná data z jeho Jumperu.
- „Plukovníku…“ Přišlo jako pokus o pozdrav od muže v černém.
- „Portere…“ pohlédla Carterová krátce na „black guye“ a pak se otočila k seržantovi u konzole s DHD brány.
- „Seržante…“
- „Madam…“ Nabídl se ihned své velitelce technik.
- „Jak pokračují pokusy o vytočení Alfy v mezerách mezi Wraithským blokováním?“ Chuck trochu svěsil hlavu a pak ukázal na svém monitoru schéma brány s délkou posledního spojení.
- „Bohužel madam, Wraithi začali zkracovat jednotlivá spojení nepravidelně proto, aby byla ještě menší šance, že se s někým spojíme my. Naposled se brána deaktivovala ve 21:17 ZULU, zrovna když jste tady nebyla a řešila jste ty věci s Cestovateli.“
- „To znamená, že to zkrátili o sedm minut oproti maximu.“ Nahodila hned do vzduchu Carterová, aniž by ji nějak zatěžovalo to vypočítat z hlavy.
- „Ano, byl tu zrovna i doktor McKay a zařekl se, že vytvoří otevírací program pro počítač DHD, abychom vytáčeli, co nejrychleji a bez prodlevy způsobené,-“ naznačil uvozovky, „- malou rychlostí lidské reakce. Nejspíš tím myslel mě…“ Přiznal si nijak nedotčeně míření urážky Chuck.
- „Jo, pokud bychom dneska po někom chtěli, aby byl milý, rozhodně to nemůžeme chtít po doktoru McKayovi. Aspoň, že tedy udělá něco pro věc svým ,géniem´.“ Zopakovala plukovnice stejnou citaci jako předtím seržant, aby trochu odlehčila dnešní atmosféru.
- „Jistě madam,“ sklopil oči do laptopu, „A mám tu informační hlášení, že před chvílí byly uzavřeny hlavní střešní vrata hangáru Jumperů a jedno stanoviště právě přijímá nový stroj.“
- „Konečně…“ Řekla si spíše sama pro sebe Sam a už jen sledovala jak se po chvilce na schodech objevil Sheppard s černo-stříbrným notebookem v ruce.
- „Podplukovníku…“ Vydala ze sebe jako první plukovnice na pozdrav.
- „Zdravím plukovníku, pane Portere…“ Pokynul „black guyovi“ a zasalutoval si s Carterevou, načež Amélii za nimi předal onen přenosný počítač. Ta se hned dala do potřebného propojování s počítačem a hlavními obrazovkami.
- „Dobrá práce Johne, šlo všechno hladce?“ Pokračovala v konverzaci s nově příchozím velitelka.
- „No, nevím jestli se to tak dá říct. Uvidíte sami…“ Odvětil poněkud zasmušile podplukovník právě, když se na obrazovce před nimi objevilo schéma taktické mapy okolí Atlantis. Ta tam byla v podobě bílé zmenšeniny na povrchu zasypávaná dalšími malými modrými kontakty shora, které vycházeli ze zmenšenin červeně značených wraithských lodí ve formaci připomínající plnou šachovnici. Mezi nimi však bylo ještě něco neočekávatelného, co všichni podle tvaru a popisku velmi rychle snadno poznali.
- „Je to ,to´, co si myslím, že to je?“ Vydala ze sebe jako první z přihlížejících Sam.
- „Jo, Daedalus.“ Pravil suše Sheppard, „Nevydává žádnou z vnějšku viditelnou aktivitu ani pokus o boj nebo spojení se s námi a vypadá to, že už tam trčí nějakou dobu. Schválně sem si zaletěl blíž ke střílející formaci a proskenoval si známky života na palubě kvůli tomu, že nebyl ani štít.“
- „A?“ Přerušil Johnovi dramatickou pauzu netrpělivě Porter.
- „Většina známek života bylo ve středu a na zádi lodi hodně koncentrované v nějakých obdélníkovitých místnostech, řekl bych že to byla tak půlka posádky, protože všude jinde byli po troškách Wraithové, kteří se loď očividně snažili zprovoznit nebo ovládnout. Dokonce měli i v hangárech zaparkováno pár Dartů.“
- „Nepochybně to je důvod, proč se nám už dvě hodiny neozvali…“ Pokračovala v přemýšlení nahlas plukovnice, zatímco její stín přemýšlel trochu rozhodněji.
- „S jistotou se dostali do zajetí, což znamená, že tu loď mohou kdykoliv využít k našemu napadení nebo obsazení…“ Sam zvedla hlavu, pohlédla trochu vyjeveně na Portera a přerušila ho přímo v nádechu na další slova.
- „Na co myslíte Portere?“ „Black guy“ zavřel pusu, kterou od posledního nadechnutí nechal otevřenou a už zase v klidu odvětil:
- „Myslím, že by bylo v zájmu všech, abychom je okamžitě sestřelili dokud ještě můžeme.“
- „Nezdá se Vám to trochu ukvapené? Chci říct, ta loď tam už nejspíš nějakou dobu je a zatím jsme ještě žádný akt agrese nezaznamenali, z čehož můžeme vyvozovat, že ještě stále neprolomili bezpečnostní kódování přístupu do lodních systémů a to není jen ledajaký čtyřmístný kód se jménem ženy kapitána lodi. Sama jsem se na tvoření těchto zabezpečení podílela.“ Muž v obleku změnil kamenný pohled na útočně nevěřícný a dovolil si oponovat:
- „Můžeme vyvozovat? Plukovníku, nemyslím si, že jsme v situaci, kdy něco můžeme ,vyvozovat´! Sám tady podplukovník Sheppard nám ukázal záběry, kde jasně vidíme, že drží lidské zajatce a tudíž můžou na potřebné kódy každou chvíli přijít, zatímco my se tu jen zbytečně hádáme!“ Zamračený John probíral možnosti obou, načež se musel vyjádřit i za sebe:
- „Bohužel plukovníku musím souhlasit tady s panem Porterem, i když se mi střílení na vlastní loď plnou našich lidí přinejmenším nelíbí.“
- „No při vší úctě pánové bych s Vámi mohla souhlasit možná tak před dvaceti minutami. Nezapadá mi do toho ale ten kapitán Caine z budoucnosti. Ačkoliv třeba nemá stroj času, ale má ZPM a za několik minut budu mít k dispozici i srovnávací testy DND obou Caineů.“
- „I tak to ale může být podvod. S dokonalými klony už jste se setkali v SGC…“ Pokračoval Sheppard na straně „black guye“.
- „Já vím ale vůbec mi to k Wraithům nesedí a nevím proč by to dělali.“ Obhajovala se dál svojí logikou Carterová.
- „Osobně mě to taky k Wraithům nejde, ale dnes už jsme přece viděli, že s nimi spolupracovali i Goa´uldi, aby si zajistili, že je s Atlantis nemůžeme ohrozit. Navíc třeba bylo jejich cílem jen získat čas na ovládnutí Daedala…“ Argumentoval dále taktéž logicky podplukovník, i když se mu nelíbilo, že vlastně jde proti úsudku vlastní velitelky a podporuje byrokrata z IOA. Ten nemohl nic jiného než jen blaženě přikyvovat.
- „No dobře, tohle by se ještě dalo pochopit, ale co mi už vůbec nesedí je to ZPM. Wraithové by nám přeci nikdy dobrovolně nedali ZPM, protože by si tak vlastně ještě ztížili možnost našeho zničení nebo přepadení…“ To už ovšem přišlo pochopitelné i Sheppardovi, takže si oponování musel vzít do ruky zase Porter:
- „Pokud by to nebyli Goa´uldi jejichž jediným cílem je nás buď zničit nebo zadržet, aby se Atlantis nedostala do Mléčné Dráhy.“ Sam teď byla na hranici pokračování v dalším hádání a obhajování svého názoru. Ovšem také shledávala v Porterově jednání jistou opodstatněnost, která jí to vše dělala ještě horší. Pak ale přišla na to, že se vlastně ani hádat ani ospravedlňovat nemusí a oba dva ji do toho mohou maximálně „kecat“.
- „,Pokud, kdyby´… Nebyly tyto slova právě to, co se Vám na mojí obhajobě nelíbilo? (Dramatická pauza) Tak vidíte. Pravda je taková, že nevíme, jak to vlastně přesně je a ani to či ono nemůžeme potřebně přesně dokázat nebo vyvrátit. Preventivní útok má svou logiku, ale dát možnost potencionální cestě k vyřešení toho všeho podle mě taky. A dokud sem já velitelkou Atlantis bude se to řídit podle mě. Nechci ale úplně zanevřít na Váš názor, takže pokud se mi to nepodaří do desíti hodin vyvrátit nebo potvrdit, dám rozkaz k sestřelení Daedala. To jest můj názor a nejsem zvědavá na další námitky ani připomínky, protože pokud vím stále jsem tu velitelkou já!“ Zdůraznila potřebně hlasitým tónem oběma mužům Samantha a otočila se na div s otevřenou pusou nezírající Amélii.
- „Amélie, dejte zprávu podplukovníkovi Sheppardovi připravenému v antickém křesle pokud Wraithská střelba nějak ustane nebo se viditelně přeruší. V tom případě je Johne,“ vrátila se pohledem zpět, „máte můj rozkaz okamžitě sestřelit.“ Carterová s rukama v bok počkala, jestli je oběma vše jasné.
- „Ano plukovníku,“ vydal ze sebe poslušně avšak očividně ještě úplně nerozhodnutý Sheppard a vydal se tam, kam mu bylo řečeno. Porter se sice tvářil poněkud více nesmiřitelně, pak ale též odešel bez poznámek po svých. Na to si Sam musela vítězně oddychnout a potom už konečně mohla odejít zpátky na ošetřovnu.
21:49 – Mléčná Dráha, Sluneční soustava, Měsíc (Země), AC Tiberizulum, MůstekAntický křižník pod velením Generála Hammonda právě vystoupil z Hyper prostoru ve stínu měsíce a ihned se usadil na stabilní orbitě celkem blízko nad povrchem oproti Zemi. Hned na to se ohlásil jeden z důstojníků od antické konzole:
- „Pane, velitelství právě podle dat z hlídkujících lodí zjistilo, že s velkou pravděpodobností ten objekt není na Zemi ani nikde bezprostředně blízko jako třeba na orbitě. Také nám přeposlali data z nichž je patrné, že Apollo mělo na opačné straně Země, tedy opačné od Měsíce daleko méně stíněné senzory než ostatní včetně nás teď.“
- „Myslí si tedy, že by ten zdroj rušení mohl být tady na Měsíci?“
- „Podle všeho to je velmi pravděpodobné a měli by jsme to prověřit. S velkou pravděpodobností je to na přivrácené straně.“ Informoval velmi technicky a po informační stránce hodnotně velitele technik.
- „Dobře, zažehněte motory a dostaňte nás nad přivrácenou stranu vzhledem k Zemi.“
- „Rozkaz pane.“ Odpověděl mladý voják, který seděl v řídícím křesle pilota a loď se viditelně začala pohybovat.
Po chvíli byli už na správné straně a senzorový technik nadhodil do vzduchu nové informace z lodního počítače:
- „Pane máme tady anomálii na povrchu. Vypadá to, že chybí přesně rýsovaný zdroj, ale v oblasti se kolem hluchého místa kupí mnoho energie, která nám chvílemi způsobuje poruchy senzorů, takže nerozeznáme BC-304ky sedící na stabilní orbitě nad Zemí.“ Generál svraštil čelo a odvětil:
- „Jak myslíte to, že se kolem hluchého místa kupí energie?“ Senzorový na to jen zobrazil senzorovou mapu povrchu na velké obrazovce před nimi. Ta ukazovala něco jako zářící koronu slunce při jeho zatmění, kdy vlastně chybí samotná koule slunce.“
- „Vypadá to, že se maskují…“ Přemýšlel na hlas Hammond. Jeho technik mu to vzápětí potvrdil:
- „Ano bezpochyby a na dálku jako je orbita Země to dokonce funguje, ačkoliv je to zblízka takhle viditelné.“
- „Dobře, dejte vědět velení, že jsme to identifikovali a chystáme se to zničit.“ Pravil rozhodně generál a po chvíli už mu došla odpověď ze Země.
- „Generál Page Vám gratuluje a potvrzuje zničení toho tělesa.“
- „Tak tedy není proč s tím vyčkávat. Dejte rozkaz důstojníkovi v křesle, ať je vymaže z oblohy.“ Zavelel plešatý šedesátník před důchodem a už jen spolu se svými vojáky sledoval jak několik jejich Dronů letí k povrchu a následně úspěšně vyhazují do vzduchu onu anomálii. Chvíli potom dolehne na oběžnou dráhu slabá tlaková vlna energie a spolu s tím se na senzorech se zlověstným zapípáním objeví nové objekty ve dvou skupinkách někde mezi Zemí a Plutem.
- „Pane máme tu patnáct cizích objektů ve dvou skupinkách v prostoru Sluneční soustavy, identifikovaných jako Orijské křižníky, mířících k nám. ETA první je přibližně šest minut. Zajímavé je, že jedna míří dle dráhy spíše k Marsu a druhá zase k nám.“
- „Dejte rozkaz ostatním lodím, ať se připraví do určené formace a nás vezměte zpátky na odvrácenou stranu!“ Rozkázal okamžitě velitel lodi a vše se dalo znovu do pohybu.
21:54 – Galaxie Pegasus, Atlantis, OšetřovnaCaine se po několika minutovém bezvědomí konečně probudil. Začal mžourat kolem sebe, načež začal postupně zaostřovat a vnímat více věcí okolo. Ani ne půl minuty potom už se u něho objevila velitelka základny s ustaraným výrazem ve tváři a nějakými dvěma bílými tiskárenskými papíry v rukou.
- Plukovníku, co se stalo?“ Vydal ze sebe malátně Caine. Plukovnice se krátce podívala na oba papíry a odvětila:
- „Upadl jste do bezvědomí během našeho rozhovoru o…“ Nestačila Sam ani dokončit větu, když ji kapitán už s trošku jasnějším výrazem zadržel gestem ruky.
- „Vzpomínám si, kdy sem odpad. Myslel sem spíše jestli doktoři nezjistili, co mi je? Víte zrovna teď se mi totiž nehodí simulovat v nemocnici.“
- „No kapitáne, rozhodně nejde o simulaci měl jste velmi vysokou horečku, která Vám málem byla osudnou, pokud by jste neztratil vědomí.“
- „Takže se mě vlastně snažila prozradit a tím na mě přivolat doktory, kteří by na to jistě přišli dřív,“ opodstatnil si podle něj až příliš se nelogicky chovající halucinaci dost nelogické osoby samy o sobě.
- „Asi mluvíte o té… těch halucinacích. Doktorka říkala, že to mohlo být z důsledku působení té látky, které jste se nejspíše nadýchal, na mozek či z důvodu vysoké horečky, i když to je vlastně jedno. Potřebujeme ze všeho nejdříve vědět, jestli sám víte co by za tím mohlo stát. Nějaká těkavá látka či něco podobného s čímž jste přišel do styku?“ To už bylo kapitánovi vše jasné.
- „No sice jistě nevím, co to mohlo být, ale jistě to bylo něco nebezpečného nebo těkavého, i když sem žádný zeleně svítící výpary neviděl. Přišel sem s tím do styku v převlékárně skafandrů na přídi Daedala. Bylo to v takovejch kovovejch matně stříbrnejch lahvích u zdi a mělo to na sobě etiketu s nějakou děsivou technickou hatmatilkou a obrázkem smrtky s velkou jedničkou.“ Sam právě šlo hlavně o to, aby ji muž z budoucnosti s možným klíčem od jejich budoucnosti zase neodpadl teď, když jde o osudy všech těch lidí tam nahoře a možná nejen o jejich, proto chtěla rychle vstát a jít za doktorkou ji vše říct ještě za čerstva. Caine ji však znovu zadržel se slovy:
- „Počkejte kam jdete? Můj stav není určitě tak akutní, když u tej smrtky byla jenom jednička. Teď ale musíme přejít ještě k něčemu, co jsem Vám vedle toho chlapa nemohl říct.“ Carterová si dost neochotně sedla zpátky a odvětila:
- „Dobrá, ale rychle sotva za pár minut bude na můj rozkaz v nepřítomnosti sestřelen nereagující…“
- „Daedalus,“ dořekl za ni dramaticky kapitán, „Já vím, sem přece z budoucnosti. Ovšem doteď jsem musel všem říkat, že nevím jak vše přesně probíhá, že vím jen něco. Konečně…“ pohlédl nahoru jakoby tam viděl boha s neuvěřitelně šťastným výrazem.
- „O čem to mluvíte, jak doteď všem říkal?“ Nechápala jeho náhlé vzplanutí štěstí plukovnice.
- „Totiž v budoucnosti sem se nějak, zatím nemůžu říct jak, dozvěděl, co mám dělat s tím, že se bohužel nesmím pokusit udělat něco jinak, ačkoliv se mi to třeba nemusí líbit. Prostě vím jak půjdou události po sobě, tak abych si udržoval potřebný nadhled, ale je to za tu daň, že nesmím nic měnit, protože…“
- „By se pak mohl běh událostí úplně změnit.“ Dokončila zvláštní větu za pilota ve vědě zdatnější velitelka základny.
- „Přesně.“
- „Proč mi ale pak tohle všechno říkáte, nezmění to něco nebo je to v těch vašich ,instrukcích´?“
- „To druhé,“ odbil její pochybnosti Caine, „Teď k samotnému postupu pro Vás. Vím, že Vám ten srovnávací test DNA vlastně už stačil k tomu, aby jste tomu všemu uvěřila, proto to přeskočím, protože i po této větě Vám to stejně nedá a budete si myslet, že by to prostě nebyl podvod. Není to tak?“
- „Je…“ Vydala ze sebe nepřítomně Sam, která se ovšem včas vrátila zase do skutečnosti. Do skutečnosti, kde jde o čas a není na místě jen tak koukat a přemýšlet.
- „Stejně bych to potřebovala ještě nějak dokázat, abych přesvědčila i ostatní…“
- „Bohužel nic takového Vám dát nemůžu,“ přiznal naprosto upřímně cestovatel z budoucnosti a jemně ji chytil za ruku.
- „Mě, podle toho, co vím, stačí přesvědčit jen Vás, pučíte mi hodinky? Rychle…“ Pobídl ji netrpělivě avšak celkem při smyslech soustředěný kapitán, stále ležící s neúměrně vysokou teplotou na lůžku plném studených ledových zápalů. Sam mu je tedy nechápajíc dala a jen s téměř otevřenou pusou sledovala to, co se kolem ní dělo:
- „Pamatuju si pár událostí přesně podle času na vašich hodinkách, které jsou o minutu a sedmnáct sekund napřed, není-liž pravda?“ Zeptal se Caine aniž by potřeboval odpověď, protože pokračoval v přesvědčování dál:
- „Podívejte se ke dveřím do pokoje a teď na hodinky, přesně v 15:56:51, malé ručičky hledat nemusíte stačí přibližný pohled, vyjde ze dveří doktorka Kellerová a zeptá se jak mi je, jestli už lépe a hned potom Vás, jestli jste něco o tom zdroji zjistila. Neodpovídejte jí, ukážu Vám pak ještě něco…“ Říkal soustředěně kapitán v nemocničním rouchu, načež se právě teď začalo dít vše jak pravil. Ze dveří vycházející doktorka opravdu nejdříve pohlédla na ležícího muže a pak na ni se slovy:
- „Tak kapitáne, jak Vám je, už lépe?“ Pohlédla na druhou stranu, „Plukovníku podařilo se Vám už zjistit s čím to kapitán Caine přišel do styku?“ Carterová s už otevřenou pusou v údivu pohlédla zpátky na Caine, který měl blažený úsměv nad svou vše vědomostí, pak na ni pohlédl také a pokračoval:
- „Cože? Plukovníku stalo se něco?“ Vyšlo z kapitána téměř neslyšitelně pro Kellerovou.
- „Cože? Plukovníku stalo se něco?“ Zeptala se jich doktorka těsně po tom, co ji unikla odpověď ležícího pilota z budoucnosti. Sama velitelka byla čím dál více v u vytržení a to ještě nebyl všemu konec.
- „Řekněte: Vše v pořádku Jennifer, kapitán mě právě přesvědčil, že je opravdu z budoucnosti. A ona na to: Opravdu, no pan Porter, který tomu podle mě určitě nevěří ani v nejmenším, si Vás žádá, co nejdříve do řídící místnosti. Honem řekněte to - Uvidíte.“ Pobídl ji rychle Caine, protože dle hodinek viděl krajnost souhlasu toho, jak by to mělo být.
- „Vše v pořádku Jennifer, kapitán mě právě přesvědčil, že je opravdu z budoucnosti.“ Odvětila jí tedy trošku nejistě Sam a sledovala přesné opakování kapitánových slov:
- „Opravdu? No pan Porter, který tomu podle mě určitě nevěří ani v nejmenším si Vás žádá, co nejdříve do řídící místnosti.“ Odpověděla zcela dobrovolně a za sebe zase Kellerová, čímž už dokonale vyvedla z míry plukovnici, na kterou začal opět mluvit Caine:
- „Teď se postavte a podívejte se z okna, jak řeknu sledujte tu věž naproti. Jen každá asi desátá střela ji osvítí tak, aby ty dva čelní výčnělky protnuly jeden druhý přesně vodorovným stínem. Až řeknu stane se to několikrát za sebou a já vám to jednotlivě nahlásím podle času na vašich hodinkách.“ Sam udělala, co říkal a když jí to následně slovy: „Teď, teď… a zase“ hlásil, vše na chlup vycházelo.
- „To stačí - teď běžte, čekají Vás. Jen obhajujte svoje názory a nenechte sestřelit Daedalus dá se to vyřešit i jinak. Až to dokončíte, přijďte zamnou - a nebo víte co? Půjdu s Vámi…“ Ještě než stačila něco udělat, zvedl se z ničeho nic a už ani nestihl být zadržen někým okolo. To způsobilo jeho neodvratitelný pád k zemi a slova:
- „A nebo možná ne…“ Dořekl už spíše na poslední dech ležící muž v oblečení připomínající sešité prostěradlo a podle všeho znovu upadl do bezvědomí. Doktorka okamžitě zavolala svůj personál a začala se o něho starat. Sam neuposlechla kapitánova „poslední slova“ a ještě zůstala, aby mohla informovat doktory o původu pilotova stavu.
21:58 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Řídící místnost + prostor bránySam nejistě vystupovala po schodech nahoru za ostatními, kteří už ve svých hlavách odpočítávali poslední dvě minuty do velmi pravděpodobného sestřelení Daedala. Nebyla si jistá, co tam nahoře podnikne ani jestli je vůbec správné preventivnímu útoku bránit, protože ji v tom záhadný cestovatel z budoucnosti možná schválně ale spíše vlivem svého stavu. Přesto to ale nemohlo zastínit to, že věděl přesně, co řekne a kdy do místnosti přijde doktorka Kellerová. To už ji ovšem z přemýšlení vytrhl Porter, který si panovačně vykračoval mezi konzolami techniků. Hned jak byla nahoře, spustil:
- „Copak plukovníku, jdete se podívat na ten ohňostroj nebo jste snad přinesla nějaké ,zázračné´ řešení od našeho milého kapitána z budoucnosti?“ Na jeho tváři se zrcadlila jeho samolibost v této chvíli, která ještě rostla tím, jak u Carterové nezaznamenával klasicky silnou chuť k souboji.
- „Bohužel ne, ovšem zase už docela věřím, že kapitán Caine mluví pravdu, mimo jiné i proto, že jdou testy DND absolutně shodné.“ Muž v obleku se neupřímně usmál jako na malé dítě a odpověděl:
- „Aha, na moment jste mě přesvědčila taky. Ovšem, jsem si jistý, že Vám dal i jiný důkaz, takže za chvíli nebudu mít pochybnosti jako vy, že? Sam se toto už dlouho přestávalo líbit, protože nebyla zvědavá na to, aby každé její rozhodnutí pomlouval nějaký papírovaný panák z IOA. Přece jenom toto byla krizová situace a ona jako voják by měla mít rozhodující slovo. Na moment se ale ještě rozhodla vyjít z toho bez fyzického nebo jiného druhu násilí.
- „Dokázal mi to předvídáním několika po sobě jdoucích událostí pro Vás to ale teď bude nepoužitelné…“ „Black guy“ pokračoval jako doposud:
- „No jistě že. A co to bylo za ,události´ smím se ptát?“ Zeptal se a zároveň si zkontroloval hodinky.
- „Nic určitého jako třeba výroky, činy a námi neovlivnitelné události. To je ale jedno, protože tady záleží hlavně na mém názoru a ten teď říká, že se střílet nebude, dokud nezjistím něco víc od kapitána Cainea.“ Carterová se sama divila, jak rázně to řekla, i když to rozhodně přijala lépe než naproti stojící Porter, jenž obrazně řečeno vykulil oči a odvětil:
- „Cože?! Vy chcete vsadit životy všech vašich podřízených tady ve městě jen na základě toho, co říká údajný cestovatel z budoucnosti bez stroje času a s pochybným potencionálně smrtonosným velmi zdařilým modelem ZPM. Nebo, nebo, co Vás ještě může vést k závěrům, které tu tak neoblomně hájíte?“
- „Pokud to chcete vědět, tak nejspíš instinkt a optimismus. Jak už jsem ale řekla, to je jedno, protože tu pokud vím záleží hlavně na mě,“ sáhla si na ucho a aktivovala vysílačku, „Johne, tady plukovník Carterová s okamžitou platností odvolávám svůj předešlý rozkaz o střílení. Rozuměl jste? Přepínám.“ Porter se zamračil a přešel trošku blíž k ní spolu s tím zvýšil tón svého hlasu.
- „Ano, rozkaz…“ Přišlo trošku udiveně a neodhodlaně z druhé strany.
- „To Vám nemůžu dovolit, plukovníku,“ taktéž začal mluvit do éteru, „Podplukovníku, tady Ryan Porter, pověřenec IOA, který na základě rozkazů nejvyšších představitelů IOA přebírá velení. Vydávám nový rozkaz okamžitě zaútočit na loď v rukou nepřítele! Potvrďte příjem, přepínám…“
- „Johne, tady Carterová, na nic nestřílejte!“ vyhrkla nejdřív rychle pro Shepparda, „Co to děláte Portere, o čem to tu mluvíte? Jestli s tím nepřestanete nechám Vás vyvézt!“ Odpovídala už pro „black guye“ jistě a důrazně v podstatě nejistá Sam, která začínala tušit nemístnou zradu.
- „Dělám jen svou práci – Podplukovníku, okamžitě palte nebo je po nás všech!“ Pokračoval v důrazném oponování Porter.
- „Nechcete si to raději vyjasnit a pak mi říct?“ Přišlo mezitím zpět od „deja vu“ tušícího Shepparda z antického křesla. To už plukovnici došla trpělivost a začala volat na opodál stojící ostrahu:
- „Desátníku okamžitě ho vyveďte, civilní osoby tu nemají bez mého povolení za krize co dělat!“ Mariňáci, ačkoliv nevěděli, co si o tom myslet, se už chtěli rozejít pro nepohodlného muže v obleku, ovšem nečekaně byli zadrženi z ničeho nic příchozí tlupou podobně oblečených mužů, kteří přitom vypadali jak záběr z natáčení nejmenovaného filmu o budoucnosti, kde stroje zotročili lidi a skrze zdařilou počítačovou iluzi využívali jejich potencionál při vyrábění proudu. Vojáci už chtěli zakročit i proti nim, ale jeden, jenž stál vedle hodností jmenovaného velitele, vytáhl jakýsi papír s pár řádky počítačového textu podtrhnuté pěti podpisy všech představitelů členských zemí IOA.
- „Tu máte čtěte,“ řekl přitom stručně jen jeden z agentů. Nahoře Sam pohlédla na svého rivala se slovy:
- „Co to má znamenat Portere?“ Dotázaný se už bez úsměvu otočil zpět a dal ji přečíst totéž lejstro, které měl předtím složené v kapse od saka.
- „To co vidíte je papír, mimochodem uložený mezi stohem těch ostatních, které jsem Vám dal, jenž mi dává možnost, v případě vaší nerozhodnosti či nepodloženém riskování s životy členů expedice, přebrat velení za Vás a tak udělat, co je třeba k tomu, abychom tuto krizi přečkali.“ Carterová už mohla jen sledovat, jak si nechává skrze techniky za sebou otevřít městský interkom do něho následně promluvil:
- „Všem členům Atlantské expedice, mluví k Vám pověřenec IOA Ryan Porter. Rozkazem od špiček vedení IOA přebírám velení nad expedicí s okamžitou platností. Plukovník Carterová byla funkce zbavena mnou samým z důvodu neschopnosti velet a řídit se danými pravidly. Kdokoliv má nějaké námitky, nechť přijde zamnou a otevřeně promluví. Ovšem negarantuji beztrestnost toho, co tu řekne a na nesouhlas podložený osobními vztahy s dotyčnou rovnou dávám na vědomí, že se jimi nenechám zdržovat. Mluvil k Vám velitel expedice.“ Dokončil razantně rozhodnou řeč a naznačil Chuckovi, aby uťal spojení.
- „Pane, máme doprovodit plukovníka Carterovou do její kajuty?“ Nabídl se právě nahoru příchozí nejspíše velitel agentů. Porter jen chladně pohlédl na zmiňovanou, a pak s klidem odpověděl:
- „To nebude nutné, že?“ Sam se hnusilo s ním souhlasit i normálně a teď musela přikývnout na vlastní zbavení velení a zkroušené podrobení se. Nezbývalo ji ale nic jiného a na kraji se stále držela jedna její část, která doufala v to, že to má nějaký smysl do budoucnosti, jenž do svého plánu zahrnul i kapitán Caine.
- „Ne.“ Vydala ze sebe jenom a sledovala, co se dělo dál.
- „Podplukovníku,“ řekl „black guy“ nyní do své vysílačky, „Vydávám rozkaz k sestřelení Daedala. Hned! Rozumíte? Přepínám.“ Dokončil stručnou a jasnou větu a v puse si jazykem objel vršky zadních zubů.
- „Rozkaz a rozumím… pane Portere.“ Přišlo poněkud ze začátku nepřítomně od Shepparda, kterému ale taktéž nezbylo než změnu přijmout, protože mu bylo jasné, že další odstavený z funkce by už tuplem nepřispěl jakékoliv verzi budoucnosti.