STARGATE - 24 hodin: Konec 1. sezóny + Celkové Shrnutí!

jj super =) už se těším, když to bude moc dlouhé, tak to budu číst na díly jinak koukám, že ti tu lidi moc nepíšou což je škoda, ale určitě to čte hodně lidí, jenom jsou to lemry

Nj tak já předpokládám, že to bude dlouhé, když koukám na to, jak jsem si to rozvrhnul a minule jsem měl za 15 minut odbitej děj za celej díl, čítající 10 a půl stran Takže raději dopředu oznamuju, že tu to riziko je, jen se musím už končně donutit začít psát, což je u mě vždycky největší problém, když čekám na inspiraci nebo náladu, která nepřichází a nakonec si k tomu sednu a nějak začnu psát a končí to tím, že sem zase něco napsal... tak si říkám, že sem schopnej psát vždycky a jsem sakra línej... (Ironie zrovna u mě, který je mezi těmi, kteří jsou známi trošku delšími příspěvky )

Jinak se musím přidat k lobování za přispění hlasy do nominací, protože si myslím, že přecejenom všichni, co mi to tu hodnotí nepřispěli...
Takže co třeba Russell, ten tu vyloženě říkal, že se mu to líbí, jen by mě ještě víc potěšila nějaká nominace, případně že mu za to opravdu moje díla stojí (jestli nechce tak nic, jen se ujišťuju jestli si skutečně nezapomněl)...

Prave jsem hlasoval a tebe jsem samozrejme nominoval, mas jich celkem 5.

Povidku samozrejme ctu dale a cist budu i pri dlouhych dilech.

To s tim, ze moc nepisu je moji lenosti ...

No jen další takovéhle příspěvky a zapomenu na kompletní ztrátu všech svých textových souborů (nebojte se, všecny díly 24h mám naštěstí zálohovány tady na fóru ) při přeinstalizaci mého kompu a začnu snad i něco dělat...

Jinak dík za nominace a to že jsem tě tu neuvedl mezi ty, které jsem chtěl upozornit bylo jednoduše tím, že už jsem si nebyl jistej jestli ještě čteš...

E D I T :
Tak jestli má ještě někdo zájem (nenápadně upozorňuji na dva příspěvky k poslednímu dílu, ačkoliv přes prázdniny bylo jistě hrozné udělat si tu hodinku času na čtení a získal jsem nominace od daleko více lidí, než jen od dvou věrných... ) přínáším pár infromací o vývoji psaní dalšího dílu s názvem:

Toto je spoiler!!!:

1x16 Den zúčtování 1. Část (21:00 - 22:00)

Dnes mě nějak posedla můza nebo jsem byl nějak abnormálně nebezpečnej a urval jsem si svý čtyři hodiny na psaní u kompu, což tak trochu napovídá i tomu, že jsem napsal čtyři a něco stran...
Žádný potlesk? No dobře (ironie), aspoň Vás snad potěší že s dalším posednutím můzy bude díl už v pondělí nejhůře v polovidně týdne, ale to už s velkou pravděpodobností, to bych sám sebe sklamal (ne poprvé, žj - samozřejně jen další pokus o vtip )...

2. E D I T :
No, bohužel další nový EDIT nepřidává nový díl (i když už by to napsané bylo za dva ), ale zase jen informace o jeho psaní, protože se mi zase přes víkend nepodařilo i přes všechny snahy dokončit díl jednak kvůli jeho délce i složitosti, která prostě vyžaduje hodně času a konečnou korekci, na níž jsem zatím ještě neměl čas ale během zítřka nebo pozítří už ji prostě musím dodělat.
Pak už bude zase na dlouho útrum (snad nepřekročím nehezké tři týdny, protože se mi to samotnému nelíbí, ale takhle dlouhé povídky, prostě čas žerou a vyžadují ještě víc, než bych chtěl ), ale snad bude zase útěchou, že tento bude mít necelých až, a teď si někteří z Vás radši sedněte 24 nebo 25 stran...
Takové mega díly ale budou v celé sérii jen dva a je to tím, že tenhle a ten další jsou, jak už jsem řekl, jaksi titulním dvojdílem celých 24h a doufám, že když někdo na 24h vzpomene, vybaví si právě některý z momentů v těchto dvou dílech...
Tak fanouškům přeji trpělivost a sobě čas na psaní... A zase se loučím doufám že ne na dlouho, ale poloviční díl, i když by to na délku šlo, sem vydávat nechtěl už kvůli tomu, že bych to stejně dnes už nestihl a na tom dnu nebo dvou snad už nezáleží...

wow 25 stran? to mi vystačí na týden no už aby to bylo tu =)

Nj však taky doufám Když ten další bude mít zhruba tolik a ještě nevím jak to budu dávat s časem... Ale budu se snažit.
Jinak dnes jsem DOPSAL tento díl a zítra ho zkorektuju a hodím sem každopádně (dofám, že této zavazující věty nebudu litovat )...

EDIT:
Tak jsem konečně tady s novým dílem...
Nebudu tohle kecání tentokrát protahovat, protože nás ve škole zase podusili a já stihl udělat sotva půlku korekcí, proto je tu dnes jen polovina (mimo jiné mi i příspěvek hlásí, že sem i s 15. stranami přesáhl max. počet znaků... ) ale do zítřka stejně podle mě nestihnete přečíst celý tento díl nebo ho minimálně přečtete a bude tu další...
Takže, dost keců přeju pěkné počtení a hodně trpělivosti s protáhlými částmi...

STARGATE - 24 hodin
1x16 Den zúčtování I. (Day of reckoning I.)

Následující události se odehrávají od 21:00 do 21:30 hodin večer Greenwichského času (ZULU).

21:00 – Hyper prostor Galaxie Pegasus, BC-304 Daedalus, Paluba na přídi

Darsey a Caine právě směřovali servisní neklidně prázdnou chodbou, co možná nejrychleji, od všudypřítomných skupinek wraithských vojáků, hledajících po celé lodi další schované záškodníky, kteří jim tu narušují a zpomalují jejich plány. Dva neohrožení záškodníci si dali za cíl jednu z menších kontrolních místností v přední části trupu, ze níž snad zjistí víc o tom, jak se dostat do hangáru dřív než dorazí k Atlantis. To už ale neklidný technik zatahal za kombinézu svého hodnostně stejně vysokého kolegu, jdoucího před ním a kontrolující prostor jednou z wraithských příručních omračovacích zbraní.
- „Za rohem doleva a to by mělo být ono…“ Zašeptal s potřebnou dávkou atmosféry, jež poskytovalo okolní ticho a občasné zabzučení externích elektrických obvodů na zdech.
- „Mělo? To si nejste jistý nebo co? Rád bych věděl kam strkám nos než ho tam strčím a přijdu o něj nebo mi někdo zase střelí Stunrem do nohy!“ Odvětil mu podrážděně až polohlasem muž v kombinéze pilota z Odyssey, který stále ještě nezapomněl na jejich poslední přímou konfrontaci s Wraithy.
- „Už jsem se Vám přece omluvil nejmíň třikrát. Tak co furt chcete?!“
- „Chci jistý odpovědi, Darsey!“ Přišlo znovu ve stejném duchu, zatímco Caine akčně kontroloval prostor za rohem, jak říkal zavalitý šéf-inženýr za ním.
- „OK, je to ono. Stáčí?!“ Vyprskl ze sebe též rozladěný vědec a dostal se za svým druhem za roh.
- „Vidíte, Darsey, jak Vám to jde,“ pochválil jeho přemáhání kapitán a pomalu otevřel dveře, načež do nich skočil, aby kolem sebe párkrát zamával Stunerem, jak by to jistě udělal každý pravý voják jako třeba Brooks. Jeho technicky nadaný kolega mu to ale zkazil, když úplně mimo atmosféru vešel dovnitř jako na záchod, a také podle toho zavřel dveře a rozsvítil, čímž nesmírně akční atmosféru v tu ránu zkazil. Caine, ve svém pokleku uprostřed místnosti a namířenou zbraní na židli s přehozeným kabátem, se vzmohl jen na naštvané zasyčení a sledování Darseyho. Ten zmrznul v pozici, v jaké ho pilot spatřil a vydal ze sebe jen:
- „Co je?“ Druhý jen zavřel oči, aby ho nemusel pozorovat a pokynul mu:
- „Dejte se do práce, Darsey.“ Oslovený na to raději pouze kývl hlavou a za chvíli už seděl u konzole velkého počítače, který do té doby jenom klidně vrčel. Caine se mezitím zvedl a stoupl si za do klávesnice ťukajícího technika, aby plody jeho práce sledoval na mimořádně velké LCD obrazovce s rozměry tak metr na jeden a tři čtvrtě.
- „Zvláštní…“ Vyšlo najednou z úst již zmíněnému sedícímu vědci, který zatím prohlížel jen pro ostatní jakási nesrozumitelná textová data v kódech.
- „Co je zvláštní, Darsey?!“ Vyštěkl po pár vteřinách ticha netrpělivě kapitán, jenž očekával okamžité informační vysvětlení, což třeba u vycvičeného Zelenky nebyl žádný problém.
- „No, koukám tu na moje zašifrované soubory a funkce lodi a vypadá to, že zatím žádný z nich nebyl prolomen ani poškozen. Dokonce ani Hyper pohon, který sem před naším,“ ohlédl se za sebe, aby se ujistil, že to bude bez poznámek a potom pokračoval, „náhlým odchodem částečně odblokoval, tak aby ale zase Wraithští programátoři nepřišli na to, že se jim to někdo snaží záměrně zpřístupnit.“
- „Dobře, ale jak to, že teď letíme v Hyper prostoru, když ho vlastně nepoužíváme?“
- „Nedokázal by jste na to přijít, když letíme s několika daleko většími stroji?“ Dal mu možnost Darsey, aby si mohl také zapřemýšlet. Caine ale jen změnil výraz a jistě pronesl:
- „Ježiši Darsey, vím, že jsme obrazně řečeno pod křídlem jedné z Hivek, ale chtěl jsem Vám dát aspoň jednu možnost k tomu vypadat chytře…“
- „Cože?“ Vytřeštil oči nechápavě Darsey. Kapitán na to jen udiveně svraštil čelo a zeptal se:
- „Já sem Vám o tomhle ještě neříkal?“
- „O-o čem? ... Neříkal!“ Vypadávalo z nic nechápajícího vědce v křesle.
- „Že sem z budoucnosti,“ natočil trochu hlavu Caine, aby dotvořil atmosféru svého sarkasmu. Pak se začal smát, jak sledoval stále stejně zírající obličej svého kolegy.
- „Prostě dedukce Darsey, co tam máte dál? Už jste vymyslel jak nás dostanete do hangáru?“ Technik párkrát zamrkal, aby se znovu uvedl do stavu vhodného k práci a začal zase surfovat po síti počítače lodi. Po chvíli se mu podařilo na velké obrazovce před nimi zobrazit modrý plánek lodi na černém podkladu. Kde byli lidé bíle a Wraithi červeně, jak každému hnedka mohlo dojít už podle systému v antických PDA. Červených teček bylo ale mnohem více než těch bílých, které se pod dohledem těch zlejších shromažďovali v několika prázdných skladech ve středu a na zádi 304.
- „No, je jasné, že jako minule to kolem nich prostě prokličkovat nepůjde.“ Pronesl projevů chtivý pilot a dál s pootevřenými ústy zíral před sebe. Čekat na to až se přestanou párat se zavíráním našich bude asi mimo naše časové možnosti. Co? Darsey, za jak dlouho budeme na místě?“ Vyjekl zase na nevinného technika, který mu za pár dalších sekund odpověď naservíroval v podobě digitálního odpočtu na obrazovce vedle zmenšeniny Daedala. Zobrazitel se hned na to nadechl, aby čísla před sebou přečetl, ale jeho kolega ho jasnozřivě zadržel, aniž by viděl, že mu něco chce říct.
- „Já vidím kolik tam je, Darsey - Umím číst. zku*venejch dvacet minut k dosažení cíle.“ Sedící muž jen na prázdno sklapl ústa a dodal:
- „To chce plán…“
- „Jo… nebo spíš panáka,“ upravil si výrok do pusy Caine a znovu se zahleděl do velké obrazovky.

21:05 – Hyper prostor Galaxie Pegasus, Daedalus, Kontrolní místnost na přídi

- „Už to mám!“ Zvolal vítězně Darsey a chtěl se dát do horečného vysvětlování, jenže ho Caine jako už tradičně přerušil svojí otráveností:
- „Jo a to říkáte dneska už po,“ dal ruce k sobě a začal počítat na prstech, „Nejdřív, totálně zablokovaném transportní paprsek, pak nepoužitelný kruhy, který jsou přímo u prdelí těch milejch Wraithů. Potom další cesta po břiše ve 25 krát 25 cenťáků ventilačkách a ještě…“ To už ho musel šéf-inženýr opravdu zadržet:
- „Počkejte, teď opravdu něco mám!“
- „Hej, vždyť nejsem ani v půlce, to ,to´ chcete ještě rozšiřovat?“ Pokračoval bez jakékoliv vážnosti dále Caine.
- „Můžete mě chvilku věnovat pozornost?“
- „Vy jste jedináček, Darsey?“ Zvážněl najednou povrchně pilot.
- „Proč?“ Zeptal se už zjevně vynervovaný vědec.
- „Všechno se musí točit kolem Vás! Né vážně, co jste teda vymyslel?“ Darsey chvíli s mrkáním zpracovával jeho poslední výrok, a pak konečně přišel se svým plánem:
- „V našem dosahu je tu jen jedna věc, která nás může dostat do hangárů do deseti minut…“
- „A to je?“ Pobízel ho dále s očekáváním Caine.
- „Skafandry!“ Pravil nesmírně jistě a samolibě vědec.
- „Skafandry?“ Zíral na něho nechápavě kapitán, „Jak by nám mohli pomoct skafandry dostat se do Hangárů, když letíme v Hyp-,“ zastavil sám sebe uprostřed slova, „Myslíte jakože když jsme ve velkém energetickém poli od Hiveky, tak že můžem ven bez toho, aby nás ta rychlost nějak sejmula nebo tak? Jako když někdo vyleze ven z auta za plné rychlosti v Kobře 11?“
- „Kobra 11?“ Napodoboval výraz s otevřenou pusou Darsey.
- „No, Simír, Tom, André… mrtvý parťáci? Auta lítaj, když se dostanou do smyku?“ Zkoušel to dál pilot a s nadějným výrzazem zvedal obočí.
- „Nevím co myslíte? Navíc z fyzického hlediska je nemožné aby auta…“ Začal to ihned rozebírat ten druhý - avšak byl včas zadržen svým netechnickým kolegou:
- „To je jedno, tenhle seriál by nemohla sledovat většina fyziků. Prostě v poli je to jako normálně, že jo?“
- „Přesně! Venku to bude jako, když loď stojí a my se v klidu stavu bez tíže a z dohledu všech Wraithů dostaneme tam, kam chceme.“
- „Skvělý, ale nemůžou nás náhodou ty Wraithi v Hiveship vidět na senzorech, když teď loď nemá štít?“
- „Dobrá otázka a ještě lepší odpověď,“ zazubil se vševědoucně Darsey, „Jejich vnější senzory nikdy nebyli konstruovány na to, aby zachytili něco tak malého, jako je třeba lidské tělo uprostřed vesmíru, což je vlastně úplná pitomost, pro ně, že jo. A o našich skafandrech si myslím stejně nemají ani páru. Pak už jen stačí abychom vyřešili ten problém s blo… blokací těch dveří.“ Zastavil se náhle nápady hýřící technik, kterému právě došlo něco, co by mohlo být zjevným problémem v proveditelnosti jeho plánu.
- „To odblokujete hned, jsou to jen dveře Darsey… Darsey… nebo ne?“ Obracel také Caine, jenž byl přesvědčen o tom, že už je všechno vyřešené.
- „Ono se to řekne… Jenom ale když by tu nešlo o mě a vy asi víte, jak hodně jsem důkladný.“
- „Sakra! Neříkejte mi, že to teď nestihneme kvůli té vaší blbosti s vraty,“ pleskl si kapitán rukou na obličej.
- „I když vlastně se to možná stihnout dá.“ Vylezlo po chvíli z přemýšlejícího vědátora.
- „Co? Jak to, na něco ste snad zapomněl?“
- „Je to jednoduché kapitáne. Půjde jen jeden z nás. A protože nikdo jiný z nás dvou, kromě mě, neodblokuje ty dveře, budu to já, kdo tu zůstane a umožní Vám odletět a doručit na Atlantis to ZPM.“
- „A co vy, Darsey? Rozdáte si to sám se všemi Wraithy na lodi jenom s klubkem drátů k menším spotřebičům a izolační páskou?“ Pokusil se Caine trochu zvláštním způsobem pozvednout mysl svému, do prázdna zahleděnému, kolegovi.
- „No, zamknu se tu a budu doufat, že si mě nevšimnou dokud se vy znovu nevrátíte. A já jsem si jistý, že se vrátíte! Cestu nechám otevřenou…“ Zvedl se odhodlaně technik a nabídl příteli pilotovy ruku na znamení ujednání slibu.
- „To si pište, Darsey!“ Zasmál se trochu povrchně kapitán a podle očekávání přísahu utvrdil.

21:08 – Hyper prostor Galaxie Pegasus, Daedalus, Místnost se skafandry

Caine se konečně rozloučil s Darseym, který se po jeho odchodu okamžitě dal do odstraňování virtuálních bariér v počítačích hangárových vrat a dostal se i do již zmíněné místnosti, kde jsou uskladněny skafandry a chodí se tudy i ven do volného prostoru. Hned jak za sebou zavřel dveře upoutala ho kapalina odtékající z pod několika u zdi uskladněných ocelových lahví s titěrným nápisem na jejich lesklé etiketě. Pilotovi v kombinéze se stačilo podívat jenom o trochu blíž a spatřit výstrahu s malým obrázkem smrtky, aby se napřímil a párkrát se čichově nadechl zdejšího vzduchu. Jakmile zjistil jak hodně je jejich obsah nebezpečný, nahnul hlavu napravo a s pohledem upřeným zmíněnou louži stisknul tlačítko vysílačky, kterou dostal od Darseyho s popisem, že vysílá zašifrovaně, protože si ji upravil sám spolu s tou, co si nechal on.
- „Darsey, jste na přímu? Přepínám.“
- „A-ano slyším Váš čistě a jasně. Kdo volá? Taky přepínám.“ Ozvalo se náhle z druhé strany. Kapitán se nechápavě zamračil a s chraplavě hlubokým hlasem Dartha Vadera odpověděl:
- „Sem Wraith a právě si mi vyzradil svoji pozici!“ Dále už normálně, „Ne sem to já, Darsey! Kolik lidí si myslíte, že používá tu vaši super šifrovanou vysílačku?!“ Na to nejistě přišlo zpět:
- „Já… omlouvám se, chtěl jsem dodržovat vysílačkovou hantýrku.“
- „Nechte toho, volám Vám, protože chci bych rád věděl: Co má znamenat ta stříbřitá kapalina na zemi, co odtéká z těch lahví u stěny napravo ode dveří? Nevíte o tom něco? Popisek na nich když tak nepřečtu, protože je to nějakou šílenou chemickou hatmatilkou, pod kterou je malý obrázek lebky se zkříženými kostmi a malou jedničkou vedle nich.“
- „Aha, to bude zřejmě chladící kapalina na vyrovnávání teploty ze vnitřku ska… No, prostě buďte odtamtud, co nejdříve pryč. Ta jednička znamená, že Vás to nezabije, ale mohla by Vás pak bolet hlava nebo by jste mohl omdlít. Na tohle nejsem expert zase já.“ Vydal ze sebe Darsey v záhadně stručné a pro Cainea vhodnější formě.
- „Páni Darsey, vy umíte uklidnit. Když mi to ale nic neudělá proč je tam ta smrtka?“
- „No já řekl, že by jste tam neměl dlouho zůstávat, ne že Vás to nemůže zabít – něco jako Toluen, to je taky na jedno čuchnutí neškodné, ale zavřete se s tím do místnosti bez větrání a je po Vás, protože Vám to rozežere mozek.“
- „Co s tím má společnýho Toluen? A jak víte co způsobuje?“
- „Nic, jen příklad. Už máte na sobě skafandr?! Já tady pracuji a vy se flákáte!“ Pokračoval dále vědátor, který teď nepřestával svého druha udivovat.
- „Darsey, Vás ten strach o život dělá docela snesitelným, měli by jsme to praktikovat častějc.“ Rýpl si do něho znovu kapitán.
- „Jestli máte zájem zkusit si jaký mám pocit, mám tu tlačítko ke dveřím od přechodové komory vedle Vás…?“
- „Dobře už mlčím. Nechcete mi vypnout gravitaci, aby se mi to líp oblíkalo?“ Dodal ještě pro něj Caine, jakmile se pokusil zvednout první část nesmírně těžkého a velkého obleku. Hned na to se z ničeho nic těžká rukavice stala bez hmotnostní a i s ním se vznesla do vzduchu.
- „Díky…“

21:14 – Hyper prostor Galaxie Pegasus, Daedalovy exteriéry na pravé straně trupu

V pro pozemské podmínky rekordním čase na sebe Caine dokázal nasoukat nejméně od šest čísel větší vesmírný oblek, díky speciálnímu zařízení v přechodové komoře zkontrolovat jeho nepropustnost a následně i před sebou otevřít dveře vedoucí do vesmíru, skrz které na něj už chvíli prosvítali namodralé paprsky tunelu Hyper prostoru. Ovšem teprve až tam si mladý kapitán uvědomil váhu svých činů v následujících minutách čemuž ještě více dopomohl pohled na zdánlivou velikost rychlosti, jakou se loď Subprostorem pohybuje. Celé to potom dobarvovala okolní scenérie organo-kovové konstrukce povrchu wraithské Hive v jejíž středu právě s plavidlem kotvili.
- „Tak do toho Marty, čas šílenců…“ Pobízel sám sebe váhavě Caine a chystal se na svém aero-křesle aktivovat vzduchové trysky, jež ho mají dostat až k Hangáru. Na chvíli zavřel oči a pak se ten osudný krok rozhodl udělat a vyletěl z komory několik metrů mimo bezpeční paluby lodi. Tam se otočil zasyčením trysek tak, aby viděl zpět a mohl sledovat zavírající se dveře. Potom se nastavil po směru letu celého kolosu kolem něho. Div nedostal závrať, jaké to bylo, když sledoval to, jak visí nehybně v prostoru a přitom letí takovou rychlostí s oběma plavidly vpřed. Člověk by už čekal, že začne po chvíli teprve padat jako někde v Tomovi a Jerrym. Jenže se tak nestalo, takže se kapitán obrátil a se slovy:
- „Já sem cvok,“ vyrazil po pomyslné vzdušné čáře k hangárům. Byl zhruba v potřebné výšce pro dosednutí na hangárovou podlahu a takhle i pokračoval v podstatě až do konce své cesty.

21:16 – Hyper prostor Galaxie Pegasus, BC-304 Daedalus, Pravý hangár

Po několika dlouhých pár metrech, kde kapitán nenašel nic, čím by se zdržel nebo zabavil, se dostal konečně do vysněného prostoru určeného hangáru a zaletěl až k ohromným ocelovým vratům uvnitř samotné obvodové konstrukce jakoby zvláštně zkoseného kvádru, kde vysílačkou požádal svého kolegu, aby mu samotný cíl své cesty zpřístupnil úplně:
- „Sem na místě, můžete to otevřít, Darsey. Přepínám.“
- „Jo…“ Ozvalo se pouze nazpátek z vysílačky. Caine chvíli koukal kolem sebe, a pak se s ním spojil znovu:
- „Máte to doufám hotový? Přepínám.“
- „Jo …“ Přišlo znovu ve stejném duchu.
- „Fakt? Přepínám.“ Pokračoval se zvláštním výrazem, zahrnující mírně zvednuté obočí a pravý koutek, kapitán.
- „Jo …“
- „Mluvíme oba o stejnejch dveřích, Darsey? Protože já asi stojim někde jinde, když se tu furt nic neděje!“ Zvýšil na něho hlas, aby se snad spící technik vzbudil.
- „Promiňte, co jste říkal? Dodělával jsem ten protokol a potřeboval jsem se soustředit,“ odvětil už více duchapřítomně technik svému partnerovi, před kterým se během odpovědi začali otevírat velká hangárová vrata.
- „Radši nic Dobrá práce, Darsey.“
- „Díky…“ Přijal poděkování rozpačitě ten na druhé straně. Na to chtěl Caine udělal krok vpřed, ale z ničeho nic se sesunul k zemi jako těžký balvan, a potom se z vysílačky zase ozval známý vědátor:
- „Mimochodem podařilo se mi aktivovat tenké silové proti-přetlakové pole za vámi, které pomůže zadržet atmosféru a další potřebné podmínky pro život uvnitř.“
- „Jo, díky Darsey, ale hodila by se mi na chvíli deaktivace umělý gravitace - asi sem Vám neříkal, že mám na sobě padesáti kilovej skafandr a Jumper zaparkovaném šest nebo sedm metrů nad zemí…?“
- „Ano hned, omlouvám se…“
- „Jo, pohoda, já jen taková menší technická poznámka. Znáte mě Darsey...“ Odpověděl záměrně s úmyslně nemaskovaným neklidem Caine, ležící stále jako špatně katapultovaný astronaut na zemi. Po chvíli bylo ale vše, jak mělo a kapitán se začal, co nejrychleji dostávat ze svého neskladného skafandru.
- „Ještě takový dodatek, pospěšte si, protože na těch hodinách už zbývá jen posledních pět minut a hned jak tam dorazíme je tu možnost, že vás mohou napadnout z vesmíru a to silové pole udrží sotva jednu velkou střelu.“
- „Jo, snažím se Darsey, ale zkuste si někdy za čtyři minuty i bez gravitace sundat tenhle debilní a velkej oblek!“ Odvětil mu „trochu“ důraznějším tónem jeho partner z hangáru.

21:17 – Galaxie Mléčná Dráha, Země, Antarktická základna Antiků

Jak dole na základně, tak i na orbitě běžely poslední přípravy před bitvou na plné obrátky. Generál O´neill se procházel po interiérech polární stanice vystavěné kolem původní antické základny a sledoval cvrkot techniků a vojáků, kteří byli schopní ve vteřině aktivovat nad sebou štít napájený ZPM a ihned vyslat na orbitu první salvu Dronů skrz jeho antický gen. Pokračoval krátkou chodbou dál až do větší místnosti, jenž skrývala už samotný vnitřek základny. Od posledního vědeckého zaměření tu proběhlo pár nutných změn pro lepší koordinaci s loděmi na oběžné dráze v bitvě s orijskými vojsky, k čemuž vlastně došlo až teprve teď a tato bitva měla prověřit schopnosti všech tady. Pozdravil známého důstojníka a vešel do další místnosti lemované klasickými antickými vzory jako na Atlantis. Zde bylo také už slibované antické křeslo ovládající zbývající střely, kterých bylo po posledním útoku podle místních zásobníkových senzorů něco kolem necelé jedné poloviny sta. I tak se ale antarktická platforma měla stát jednou z hlavních útočných zbraní spolu s ukořistěným antickým křižníkem Tiberizulum. BC-304ky pak měli zajišťovat, aby na oba dva dopadalo, co nejméně střel a pozornosti. Však také jediná zbraň, kterou ještě nezadržel žádný štít byl právě antický Dron.
Generál se chvíli ještě rozhlížel opřený ze zadu o opěradlo křesla, než k němu doběhl jeden z operátorů, sledujících komunikaci a případnou bitvu.
- „Pane, máme příchozí volání z paluby antického křižníku.“
- „Dejte to na tu velkou obrazovku, seržante.“ Rozkázal Jack, přijal vojákovo vzorové potvrzení a šel se postavit tak, aby s těmi nahoře mohl mluvit. To už se ale na velké plazmě nad hlavami sedících techniků objevila plešatá hlava Hammonda z Texasu.
- „Generále…“ Pozdravil klasicky bývalého i současného nadřízeného O´neill.
- „Jacku,“ oplatil mu s přívětivým pohledem ten druhý, „Mám pro Vás zprávu z velení, kterou jsem se ti raději rozhodl říct sám, mimo jiné i proto, abych viděl jak ti to tam dole šlape.“ Velitel antarktické základny se krátce podíval kolem sebe a odpověděl:
- „No jo, není to nejhorší. I když nechápu proč si na tohle vybrali mě, když si z toho prvního střílení stejně nic nepamatuju.“ Pokračoval svým typickým tónem O´neill.
- „Vyžádala si tě IOA i prezident jako osvědčenou jistotu. Přece jen jsi jeden z lidí s tím nejsilnějším přírodním genem…“
- „To mi tu říkají pořád. Abych ale nezdržoval, co si chtěl?“
- „Velení vydalo rozkaz k preventivnímu nahození štítů z důvodu pravděpodobné možnosti útoku Orijských křižníků. Ostatní ti vysvětlí tvoji technici, protože já teď musím s lodí zpátky nad Oblast 51 vyzvednout poslední personál a techniku. Zatím, Hammond konec.“
- „Rozkaz, O´neill konec.“ Po ukončení spojení se Jack otočil na párek techniků, přešel k nim blíž a chystal se jim v klidu poručit spustit štíty. Avšak z ničeho nic kolem nich zhasla všechna světla, což ještě doprovázel kolísavý zvuk vypnutých počítačů. Hned na to místnost osvítila svítilna jednoho z vojáků, který měl stráž u dveří.
- „Pane všechny systémy na základně jsou mimo provoz a neodpovídají na restartování. Dokonce ani vysílačky nejdou…“
- „EMP.“ Pronesl Jack zamyšleně a pak ihned zvýšeným hlasem zavelel:
- „Všichni ven! Seržante, evakuujte, hned, co nejvíc lidí zvládnete. Někdo se na nás chystá zaútočit dokud jsme slepí!“ Muži z ostrahy nezaváhali ani na chvíli a okamžitě začali s pořváváním k pohybu plnit velitelův rozkaz. Sám O´neill se hlasitě přidal k vyhánění lidí ven.
- „Pohyb, dělejte!“ Zavolal na muže, jež se skláněl pro ZPM a spolu s ním opustil prázdnou místnost.

Mezitím na orbitě si tiše pluly pozemské lodě, mezi nimiž byla i Odyssey, na jejímž můstku právě zapípal senzorový kontakt značící náhlé zmizení energetických stop z antarktické základny.
- „Pane, máme tu nárůst silného elektromagnetické pole s průměrem kolem 20 kilometrů, zasahující i Antarktickou základnu a několik nejbližších polárních stanic!“ Ohlásil ihned taktický sledující přece jen o několik informací víc, než-li šlo vidět na předních monitorech. Plukovník se okamžitě napřímil ve svém křesle.
- „Víme kde je ohnisko, proskenujte to!“ Majorova ruka párkrát prolétla klávesnicí a hned na to byla k dispozici i odpověď:
- „Nic tam není, pane. Vypadá to na nějaký druh nálože.“
- „Nálože?“ Pomyslel si Emerson zamyšleně. V tom mu došlo zjevné spojení s nebezpečím zvenku.
- „Majore, okamžitě přeneste ty lidi k nám na palubu! Nezaobírejte se tím koho a uvědomte velení o možnosti napadení naší základny. Hned vyhlaste rudý poplach!“
- „Ano pane.“ Ozvalo se nejen z křesla taktiky, načež se lodí rozezněl poplach a obrazovka vedle průzoru oznámila první úspěšný přenos. Ještě než ale stačila dojít nějaká odpověď z velení v atmosféře nad jasně bílým kontinentem něco modře zazářilo a známá plazma vpředu zapípala, jak oznamovala nový senzorový kontakt.
- „Pane, máme tu nový senzorový kontakt identifikovaný jako orijský křižník… A-a pálí dolu k povrchu!“ Stačil ze sebe jenom rychle vysypat vyděšený taktický důstojník, načež na povrchu všichni zahlédli malý záblesk výbuchu.
- „Hlášení! Přecházíme na nejvyšší stupeň bojové pohotovosti!“ Spolu s dalším zahoukáním alarmu a dalším hlášením z intercomu přišla také majorova odpověď:
- „Máme tu pozitivní zásah antické základny, pane! Křižník se otáčí a znovu shromažďuje energii do generátorů HP!“
- „Přepošlete naše data velení. Otočte nás tam, kam směřují a zjistěte mi jestli už SGC aktivovalo svoje štíty!“
- „Ano pane…“ Prolétlo znovu můstkem. Mezitím onen křižník vstoupil do Hyper prostoru a za průzorem se začala zdánlivě zleva doprava pohybovat velká modrá planeta.
- „Štíty nad SGC aktivní, sledovaná loď nad nimi právě vystoupila z HP a nabíjí zbraně k dalšímu výstřelu na povrch. Apollo už po nich jde.“
- „Fajn, dejte vědět nejbližší polární stanici na Antakritdě, kde mají proud, aby vyslali záchranou expedici k pozůstatkům naší základny. Snad se někomu podařilo dostat ven včas. Jinak jsem si nevšiml, že by jsme už byli v dosahu zbraní!“ Upozornil „nenápadně“ Emerson kormidelníka na to, že by měl přidat. To už taktický hlásil další informace z bitvy:
- „Křižník právě zasáhl štít nad SGC, který zatím stále drží a nezaznamenávám v něm téměř žádné poklesnutí energie. Apollo už hlásí kolísání ve štítech útočníků.“
- „Tak na to šlápněte poručíku, možná se k nim dostaneme včas a ještě si stačíme vystřelit! A také by každopádně nebylo na škodu zjistit jak to, že jsme je neviděli na dálkových senzorech.“ Pobídl je znovu velitel neztrácející i v takovéto situaci svoji osobnost.

21:19 – Hyper prostor Galaxie Pegasus, BC-304 Daedalus, Pravý hangár

Na poslední chvíli se Caineovi podařilo ze sebe skafandr dostat, takže se ihned po sundání posledního kusu, odrazil vší silou od podlahy směrem k malé ventilační síťce u stropu ve prostřed celého hangáru. Rychlost zdaleka nebyla taková jako by si představoval, takže při svém plutí ještě mohl sledovat scenérii skrz velká přední vrata vedle něho. Tam byl velký kus trupu Hiveship a samozřejmě také míhající se tunel Hyper prostoru, který se ovšem právě v tuto chvíli zábleskem změnil ve známou čerň vesmíru.
- „Sakra, dělej!“ Popohnal sám sebe Caine a pomohl zvětšení rychlosti stažením rukou dolu k tělu. Pak konečně jako Superman doletěl až k stropu, o nějž se opřel a pokračoval dál ke stěně. Mezitím si z kapsy vyndal dálkové ovládání a se slovy:
- „Tak kde si?“ Chtěl svůj letoun odmaskovat, ale už nebylo třeba, protože do něho vrazil svojí hlavou a částečně tak i narušil pole neviditelnosti, které trochu na podhled zavlnilo se zdí a síťkou ventilační šachty v ní.
- „Tady,“ vydal ze sebe bolestivě kapitán a stroj času definitivně odmaskoval. Potom se, co nejrychleji, dostal dovnitř, kde ihned oživil všechny systémy a myšlenkou také zavřel zadní dveře. Na předním skle mu virtuální obrazovka okamžitě začala zobrazovat aktuální informace z okolí. Daedalus opravdu dorazil k Atlantis, kde už bylo 35 Hiveship s doprovodem 78 křižníků v koberec připomínající formaci. Ty si to v klidu a rozhodně jimi nerušeni pálili dolu na povrch za již potopenou Atlantis nebo tím, co se slabě míhalo mezi miliony projektilů dole dopadajících na mořské dno.
Caine se krátce zamyslel a až po dlouhém hlubokém výdechu uvolnil Jumper od stropu, znovu zamaskoval a otočil ho tak, aby mohl letět ven z hangáru. Naposled se zastavil, aby si scenérii prohlédl a potom chtěl nabrat rychlost, jenže uslyšel hlas toho posledního, koho by tu mohl čekat:
- „Svítí červená nebo na co čekáš ,Meku´?“ Periferním viděním viděl postavu v černém sedící vedle něho. Ihned pohlédl doprava a obraz se mu dobarvil ve znuděně koukající doktorku Ashley Houštinovou oblečenou v černé uniformě jakou měla dnes ráno při obsazování antického křižníku.
- „C-co ty tady sakra děláš?!“
- „Kontroluju letenky,“ odsekla sarkasticky spolujezdkyně.
- „Copak sem se úplně zbláznil? Ty si přece mrtvá a nebo miliony světelnejch let odsud!“
- „No s tím prvním bych řekla, že ses trefil, i když nevim, co to má společnýho semnou. Jinak pokud si nevynalezl způsob, jak oživit člověka nebo bez použití teleskopu dohlédnout miliony světelnejch let daleko, tak by si se asi měl spíš ptát, co jsem sakra zač.“
- „Dobře, tak povídej,“ přitakal zvláštně mluvící doktorce nic nechápající Caine.
- „Ještě chvíli tě napnu, protože nejdřív bys na to měl šlápnout, než se začnou zavírat ty těžce otevřený dveře, za což by ti šprt Darsey asi moc nepoděkoval.“
- „Hele pořád to tu ještě řídím já!“ Obořil se podrážděně avšak s jistou rezervou pilot.
- „To bys spíš měl říct tamtěm,“ ukázala prstem dopředu skrz sklo Houstonová. Caine tam natočil hlavu a spatřil před sebou několik prolétajících Dartů, kteří se o novou obsazenou loď s volným hangárem jistě začali zajímat.
- „Dobrá, právě jsem rozhodl, že je čas se pohnout.“
- „Skvělý nápad, kapitáne,“ pronesla s neskrytou ironií doktorka vedle něj. Pilot na to jenom při potlačování vzteku profoukl vzduch mezi zuby a nabral vysokou rychlost směrem ven.
Tam Jumper srovnal s trupem Daedala, aby se vyhnul náhlému zaskočení přelétajících šipek, a potom už naplno pokračoval k zářivě bílo modré planetě. Zatímco křižoval mezi jednotlivými hejny stíhačů a křižníků s hnízdními loděmi, zaměřil svou zbytkovou pozornost znovu na pravé sedadlo. Tam ale, jak mu okamžitě řeklo periferní vidění a pak i přímý pohled, už zase seděl někdo jiný a to on sám.
- „Á!“ Zařval vyděšeně ač nehnutě Caine, „Co ty tu - Co tu sakra dělám dvakrát?!“ To už si pomalu začínal myslet, že mu z toho cestování v čase opravdu přeskočilo.

21:21 – Mléčná Dráha, Sluneční soustava, Orbita Měsíce, AC Tiberizulum, Záložní můstek

Sekundární CIC na antickém křižníku v rukou lidí už bylo pomalu ale jistě překřtíváno na hlavní, kvůli zanechaným škodám od majora Brookse, které podle slov techniků znemožnili plnohodnotnému a spolehlivému zprovoznění hlavního můstku i za tak dlouhou dobu, jako je třeba jeden týden. Nejmenovaný důstojník z ostrahy dokonce na tuto větu dodal, jak dobře a efektivně byl zákrok proveden, čímž techniky a vědce ještě více rozeštval a rozdělil na ty, kteří škodu brali jako prohru a nebo jako starší vítězství, jenž stejně díky sekundárnímu CIC nic momentálně špatného nezpůsobilo. To už ale Generál Hammond, pověřený velením zde nasazené rychle zformované posádce, složené spíše z vědců a vojáků s antickým genem, právě vstoupil na můstek, kde už vše běželo na plné obrátky a loď byla již téměř plně funkční až na některé systémy, které se lidem za krátkých dob, kdy studovali antické křižníky, ještě nepodařilo vůbec pochopit. Ostraha okamžitě upozornila posádku na přítomnost Kapitána, a tak po krátkém zdvořilostním stání v pozoru už generál klidně usedl a s ním i jeho zdejší personál. Hned na to přispěchalo několik vědců a techniků s nejnovějšími informacemi o diagnostikách a funkčnosti či nefunkčnosti některých systémů. Kdyby George nebyl tak zkušeným a zběhlým vojákem, možná by mu z toho už třeštila hlava, když jen před chvílí přišel z obhlídky oprav a kontrol střelby schopnosti křižníku.
Horečný dav ale náhle odehnal kvůli příchozímu volání z Odyssey, která právě odeslala několik šťastlivců z na poslední chvíli částečně evakuované zničené antické základny v Antarktidě. Bohužel ale nebyly zprávy o tom, že by byl zachráněn i Generál O´neill. Avšak podle informací od samotných evakuovaných se mohl dostat ven spolu s ostatními, které nechal ještě před transporty vyhnat ven. Hammond ovšem tušil nejhorší ač se mu to samotnému nelíbilo. O hrdinské povaze starého Jacka ale nebylo pochyb, takže možnost, že zemřel při zachraňování vlastních lidí byla nejpravděpodobnější. On si to však teď nesměl nechat vstoupit do hlavy a musel se plně soustředit na nadcházející minuty a hodiny, kdy má přijít bezpochyby nejhorší křest ohněm v jeho životě.
- „Generále, chtěl jsem to nejdříve probrat s Vámi, než s tím půjdu za šéfem náčelníků štábu a velitelstvím. Máme důvod věřit, že někdo právě stíní a mate naše dálkové senzory, což právě mimo jiné zapříčinilo zničení antarktické základny.“ George se zamračil na velkou hlavu Paula Emersona v obrazovce před sebou a odpověděl:
- „Ano, můj senzorový důstojník už mě upozorňoval na nesrovnalosti v citlivosti a dosahu našich senzorů ačkoliv o tom naše systémy nemají ani ponětí.“
- „Tak je to i u nás, pane.“ Pokračoval s kamennou tváří plukovník, sedící ve svém charakteristickém „křivosedu“ na sedadle kapitána BC-304.
- „Máte tedy nějakou hypotézu, jak by to mohli dělat? Nejspíše jsou za tím goa´uldi stejně jako za útokem a stíněním senzorů Atlantis v Pegasu.“
- „Souhlasím generále. Ovšem na Atlantis je to podle všech zpráv systémové, což je u nás vyloučené, když máme celkem pět senzorových zařízení a každé z nich ukazuje totéž – nic.“
- „Skenováním na to zřejmě nepřijdeme, jinak by už jsme o zdroji dávno věděli.“
- „Ano, je možné, že se ten zdroj skrývá někde na Zemi, kde ho nemáme šanci najít.“
- „Každopádně je to věc, která nám může znesnadnit bránění planety. Bude potřeba kontaktovat velení, aby na to někoho nasadili.“
- „Souhlasím, generále. To je vše, co jsem Vám chtěl.“
- „Dobře. Antik 1, konec.“
- „Odyssea, konec.“ Rozloučili se volacími jmény oba důstojníci a ukončili spojení.

21:21 – Galaxie Pegasus, Oběžná dráha -> atmosféra Atlantis, Jumper (Stroj času)

- „Si tu jen jednou a spíš koukej na cestu než na mě,“ osočil Cainea Caine a sotva ten, co pilotoval otevřel pusu, ozvalo se zase druhý:
- „Vím, že to děláš, ale stejně ti to radši říkám, protože ty nemáš možnost vidět sám sebe, když lítáš!“
- „Když jsi tu ty – já, tak kde je potom Houstonová?“ Dvojče se zasmálo a odpovědělo:
- „To je otázka. Stejská se ti snad po ní?“
- „Já… ne…“ Blekotal kapitán, ale sotva stačil udělat něco dalšího znovu se po dalším ohlédnutí doprava objevila známá žena s delšími hnědými vlasy a drzým pohledem.
- „Ahoj,“ vydala jen ze sebe s úsměvem. I tak to ale stačilo k tomu, aby Caine hystericky zařval a okamžitě vypnul motory Jumperu. Ten tak vlastně na okraji atmosféry začal padat volným pádem k zemi zrychlený ještě dosavadní nabranou rychlostí z letu. Pilot se znovu odhodlal podívat napravo, ale tam zase čekalo nepříjemné překvapení. I když ne tak jako na začátku.
- „Tak co, lepší? Dal sem ti ji sem, když si chtěl…“ Pravilo znovu ničím nevzrušované dvojče a kochalo se pohledem na kapitánův vynervovaný obličej.
- „Hej… já! Já neřekl, že ji chci, ale řek sem ,ne´!“
- „Jo, a myslel si to opravdu tak?“ Pronesl druhý Caine se zvláštně zahnutými rty v ztrapňujícím úsměvu.
- „No jestli se odteď slova: ,Já - ne!´ berou jako souhlas, tak jo!“ Odsekl podrážděný kapitán a pohrával si s myšlenkou své smrti - tedy ne až tak úplně přímo své.
- „Ne to zase ne, ale kdo tu mluvil o tobě jako tobě, a teď tím nemyslím sebe.“
- „Jo, tím si nám – mi to vyjasnil…“ Zasmál se krátce a neupřímně pravý Caine.
- „Já myslel spíš tebe jako obecněji,“ řeklo dvojče a originál na to se stejným výrazem jako před chvílí prohodil zbědovaně rukou.
- „Mluvím tu o tom, co ti zazáří v očích, když ji uvidíš. Ačkoliv si to nepřipouštíš - mimochodem víš, že střemhlav docela slušnou rychlostí padáme?“
- „Jo proč?“ odvětil bezvýznamně, „Co si to říkal o tom záření nebo co? Začínám mít pocit, že sem asi sjetej z toho svinstva v astronautský převlékárně. Kdoví jak dlouho si tam ty hovada z NASA nepraly ponožky, fuj!“ Odváděl nenápadně řeč jinam kapitán.
- „Se svinstvem v převlékárně to něco společnýho má, i když nejsi tak úplně sjetej… To ale nemění nic na tý jiskře, o který sem mluvil - koukni.“ V tom se dvojče změnilo zase v Houstonovou a pak hned zase zpátky. Cainea to začínalo čím dál více vyvádět z míry.
- „Viděls?“ Vyhrkl hnedka po transformaci zpátky druhý kapitán.
- „Sakra, tak ještě jednou…“ Vyhrkl rychle po shlédnutí ten samý pilot, nestihl to ale kvůli odpovědi toho u „kniplu“:
- „Mám tě dost! Kecám tu s tebou už půl hodiny a ještě sem se nedostal k odpovědi na hlavní otázku: co nebo kdo jsi zač. Proč tu vlastně ztrácím čas kecáním…“ Vychrlil ze sebe na svůj neposlušný odraz, sebral se a rychle přešel do zadní části letounu. Tam položil ruku na tlačítko otvírající zadní dveře a pravil:
- „Ještě nějaký uhejbačky a tak a oba nás vezmu na krátkou ale jistou projížďku do pekel! Když nic tak se tím aspoň zbavím toho střepu v hlavě…“
- „My dva - jeden jedině do nebe.“ Zazubil se náhle před ním stojící druhý Caine. Ten první to ale tak s úsměvem nevzal a napřáhl se k bouchnutí.
- „Ne počkej, počkej!“ Děsilo se z ničeho nic dvojče bojící o svůj nebo jeho – prostě o život.
- „Á, chystáš se mi snad něco říct?“ Usmál se sám na sebe s nahnutou hlavou vítězně originál.
- „Nejsem si jistá, jestli to chceš slyšet,“ odpověděla mu už zase Houstonová, „Nechceš si raději užít a pak letět dolu to vyřídit?“ Začala se k němu „lísat“ mladá doktorka, jako by on byl nejkrásnější nebo poslední muž na Zemi. Caine se ji však v nevysvětlitelném záchvatu slušné morálky vytrhl a udeřil do kovové zdi vedle tlačítka s dost neurotickým a trpělivostí nepřetékajícím výrazem.
- „DOST! Odpověď nebo letíme!“ Znovu „reinkarnovaný“ druhý Caine rychle změnil vysmátou tvář na vážnou a klidně odpověděl:
- „Máš halucinace - tedy já nebo kdokoliv tady v Jumperu je nebo jsou halucinace. Dobrá zpráva… no dobrá, jak se to vezme…“ Začalo se zase nejspíše záměrně ztrácet v definicích dvojče.
- „MLUV K VĚCI!“ Zařval na něj vystresovaně pravý kapitán a raději si sedl na lavici, aby ještě nezkolaboval vzteky.
- „Dobře, dobře. Všechno ostatní je pravdivé, padáme, zachvíli nás sežehne atmosféra a ty seš zabouchej do Houstonovej!“ Rozesmál se samolibě svému výroku druhý Caine. Ten pravý ale zase zvedl ruku a s dost jasnou nevyřčenou větou ho rychle zpacifikoval. Pak ho začal ignorovat a dal se do předešlé práce. Nastartoval Jumper a zamířil s ním k Atlantis, v čemž mu pomáhaly i dobře viditelné trajektorie modrých wraithských střel, směřujících kamsi do oceánu.

21:25 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Řídící místnost

Čilý ruch v hlavním kontrolním centru celého dávno ztraceného města Antiků a nevyzpytatelné klepaní důstojníků do panelů náhle přerušil příchod jedné z hlavních osob, zde se vyskytujících. Ačkoliv vše znatelně dunělo a ozývali se neustálé výbuchy a sesuvy půd, Chuck instinktivně bez jakéhokoliv důvodu pohlédl jejím směrem a spustil:
- „Plukovníku, mám tu výsledky skenů, kterými jsem měl zaktualizovat počet útočících lodí a jejich rozmístění.“
- „Výborně, hoďte to na obrazovku, seržante.“ Oslovená blond žena naznačila povrchní úsměv na povzbuzení morálky podřízeného a přistoupila k již stojícímu muži tak, aby s ním mohla sledovat obrazovku před nimi. Avšak technik v hodnosti seržanta se místo spuštění otočil k ní a vysvětlil, proč ještě nezobrazil obrazová data.
- „Jde o to, madam, že nám ty střely a sesouvající se mořské dno neustále ruší veškeré již tak oslabené senzory. Mimo to jsem ještě musel dvakrát půjčovat konzoly doktoru McKayovi, aby mohl provézt nějaké diagnostiky k tomu, jak pokročil s hledáním sabotážního softwaru.“
- „A?“ Chtěla z něj Sam, alespoň dostat informace o postupu s obnovováním senzorů.
- „Zatím říkal, že nic. Nebo spíše se na mě nevraživě podíval, řekl abych se staral o své a pak odešel pryč.“
- „Jasně, tak to ste to pochopil dobře.“ Pousmála se mírně Carterová při pomyšlení na Rodneyho výraz.
- „Co tedy uděláme plukovníku? S těmi vlivy nemůžeme nic dělat a ani nijak manipulovat s citlivostí senzorů, když se teď v nich doktor McKay a jeho vědci s prominutím vrtají.“
- „Dobrá otázka,“ nadhodila Sam část věty do vzduchu a přešla k zábradlí, aby se podívala dolu a mohla při pohledu na dole kolující dav přemýšlet. Pak se rozhodně otočila se slovy:
- „Dejte vědět podplukovníku Sheppardovi, že se poletí provětrat a přitom nám detailně proskenuje ty, proti kterým tu,“ podívala se nejistě nahoru a zaposlouchala se do dunění, „Stojíme.“
- „Rozkaz, madam.“ Vydal ze sebe naučeně Chuck a vše se dalo do pohybu, takže se Sam mohla pokojně odebrat do své kanceláře.

21:29

V klidu ale Carterová nemohla zůstat ani pět minut, protože k ní právě bez zaklepání vběhl její „sekretář“ v hodnosti seržanta.
- „Madam, musíte okamžitě semnou. Pan Porter nám právě po svých lidech nechal sdělit, že na okraji města v běžně přístupné hlavní chodbě někdo objevil člověka v pilotní kombinéze Odyssey a ZPM v ruce se slovy, že přichází z budoucnosti.“
- „To je velmi špatný vtip, Chucku. Navíc to jak jste najednou rozrušeně nezaklepal to celé ještě reálněji dobarvilo…“ Odpověděla hlášení nevěřící plukovnice, která právě byla uprostřed stránky hlášení, s níž už dnes ztratila přes půl hodiny času. Sekretářova tvář však neprojevila zadržovaný smích ba spíše naopak – byla smrtelně vážná a slova z ní vycházející ještě víc:
- „To není žert, madam. Toho muže právě odvádějí do nejbližší cely za dohledu lidí Pana Portera a dvou týmů mariňáků, které si vyžádal i na zajištění onoho ZPM, které drží u toho muže a chystá se ho zavřít do sousední cely, aby ho někdo mohl prohlédnout a zároveň neohrozilo město.“
- „Pořád se ještě můžete začít smát,“ zkusila to naposled Sam se zoufale levným naznačením úsměvu. Nakonec se ale ta náhražka změnila v nejistý kámen a velitelka musela vyrazit za svým stínovým zástupcem a jeho vězněm.

21:30 – Mléčná Dráha, Země, SGC, Kontrolní místnost před Hvězdnou Bránou

Generál Landry právě dokončil hlášení po telefonu pro prezidenta ve své kanceláři, kde si potom v sedě a se zamyšleně podepřenou hlavou užíval vzácnou chvilku klidu.
Rozhovor, jenž s vrchním velitelem vedl se týkal vypůjčení si jejich vrchního vědeckého pracovníka Dr. Leeho na jistou práci v Pentagonu, která měla odhalit jak přesně a odkud jim nejspíše Ba´al ruší dálkové senzory, sloužící třeba k detekování lodí v Hyper prostoru do několik světelných let nebo v samotné Sluneční soustavě. Také v něm ještě probírali případnou evakuaci nejvyšších vládních představitelů na stanoviště Alfa, Beta a Delta, kde teď probíhá plná pohotovost a poslední přípravy na přijetí velkého množství evakuovaných. Každý, kdo alespoň trochu přemýšlel, mohl dojít k této ne moc hezké alternativě, na kterou však museli být připraveni a skrze zamaskovaný transportní satelit na oběžné dráze potom v pravý čas přenést, co nejvíc lidí sem do SGC, odkud se pod ochranou štítu napájeného ZPM dostanou ze Země do relativního bezpečí. Nebylo to stoprocentní bezpečí, protože se tu nabízela možnost, že by Ba´al později mohl z některého ze zdejších důstojníků nebo jiných vysokých jinde v USA dostat polohu záložních stanovišť. Také proto má být komplex po vyevakuování všeho možného personálu nakonec zničen i se samotným ZPM - dnes už v pořadí druhým s podobným osudem.
Teď ho ale z probírání správnosti a oprávněnosti plánů vyrušil poplach a s ním i souběžné všem zdejším tak známé hlášení:
- „Neplánovaná aktivace zvenčí! Opakuji, neplánovaná aktivace zvenčí! Všechen příslušný personál ať se okamžitě dostaví na svá stanoviště!“ Generál okamžitě vstal, otevřel dveře z kanceláře a za běhu ke schodišti se ještě krátce stačil podívat na vytáčející se kruh, který už se rozsvítil celkem na ve dvou chevronech. Po krátkém běhu na kovovém schodišti už byl dole a z pozadí sledoval práci svých dobře vyškolených techniků. Pomalu došel až za židli jednoho šedovlasého štábního seržanta, pozdravil se s ním a setrval tam dokud se neotevřela brána a následně i automaticky nezavřela Iris.
Když k tomu došlo, Walter zároveň se svým počítačem ohlásil příchozí identifikaci, která se ihned začala dekódovat z tónů do čísel, jenž však zůstala přihlížejícím naopak od dřívějška skryta a znal je jen počítač spolu s členy příslušného týmu.
- „Pane, počítač nemůže rozeznat identifikaci a singularita kódu je velmi zvláštní…“ Otočil se na svého velitele s těmito slovy šedovlasý vrchní technik.
- „Nechte mi to poslechnout,“ přikázal mu s klidem Landry a přiklonil se k reproduktorům na stole, které začali vydávat dlouhý táhlý nepříjemný tón.
- „Je to jeden dlouhý tón o jedné určité frekvenci…“ Pokračoval v informování mezitím Walter.
- „Nic jiného?“ Zeptal se generál přitom, jakmile se zase narovnal zpátky a nejspíše poodešel někam za sedícího důstojníka. Ten naučeně pravil, protože to opravdu nebylo poprvé, kdyby jim někdo jen blokoval spojení tím, jak by se levně snažil proniknout kódováním, zvlášť když teď ještě bezprostředně hrozí útok na Zemi.
- „Ne pane, jen toto. Rozkazy?“ Vrchní technik chvíli čekal na odpověď se zvláštně mírně nakloněnou hlavou doprava a otočenou trochu doleva. Ta ale nepřicházela, takže se obrátil za sebe, protože už i necítil generálovu přítomnost za sebou. Tam však spatřil svého velícího, jak nevysvětlitelně napadá jednoho vojáka z ostrahy, shazuje ho dolu ze schodů a nakonec bere mu jeho zbraň.
- „Pane?“ Vydal ze sebe udiveně a trochu už i vystrašeně Walter, aniž by z důvěry ve svého velitele něco udělal. Ten ho bez mrknutí ze zadu zastřelil dvěma výstřely do těla stejně jako zbylé dva techniky a jednoho vojáka, který se nic nechápajíc objevil zpoza rohu předním, ale z téhož důvodu jako vrchní technik ztratil výhodu překvapení a byl kvůli vestě smrtelně zasažen do své hlavy na helmou nekrytém místě.
To tlumeně slyšeli i vojáci v místnosti s bránou, ale kvůli silným neprůstřelným plexisklům byl zvuk z obou místností navzájem značně ztlumen. Ti blíže k samotnému kruhovému supravodiči mohli i sledovat Landryho, jak se žhnoucíma očima zablokovává postraní dveře do chodby a následně i mačká něco na pultě mezi počítači.
- „Je to Goa´uld!“ Ozvalo se odněkud zmateně. Potom se jeden z nich dokonce pokusil po zjevně kolaborujícím veliteli vystřelit několik kulek ze své americké pušky, což však z důvodu už vyřčenému nemělo větší účinek než poškrábání plexiskla.
- „Nechte toho, nemá to cenu,“ řekl rozumně velící seržant skupiny u brány, „Aktivujte okamžitě poplach!“ Zbytek vojáků na rozkaz svého velícího tak i udělal a snažil se namířením zbraní k bráně aspoň nějak vzdorovat nepříteli, který by se v ní mohl objevit.
- „Každý kdo projde je okamžitě mrtvý muž a vzkažte posilám, kde sakra jsou! A ať se pokusí kontaktovat povrch!“ Ovšem aby toho nebylo málo ještě se nejspíše Goa´uldovi v těle generála podařilo nějak odstřihnout toto patro SGC od proudu, takže všechno z ničeho nic zhaslo a oni stačili už jen sledovat obrysy dvou tmavých koulí, vylétlých z horizontu brány s klasickým vodním zvukem spolu s k zemi se shýbajícím generálem v řídící místnosti. Nakonec se ozvaly výbuchy slyšitelné živými vojáky pobíhajícími s baterkami snad možná jenom o několik desítek metrů dál od Hvězdné Brány.

Na oběžné dráze ani venku vedle hory neměl nikdo ani tušení o tom, co se děje tam dole (pod štítem).


Pokračování příště...

Pokud to k tomuto dílu stihnete, můžete přidat i názory...

no koukám, že jsem se úspěšně dobrala konce této části =) je to bezva, napínavé, fakt super... už aby tu bylo to pokračování takže do toho

Jsem rád, že se první část líbila a závdavkem sem teď dodávám novou...
Snad to bude dostatečným odškodněním za minulou prodlevu, ale po seštení obou dílů příjdete třeba na to, že jsem napsal skoro dva a půl delky normálního dílu, což asi ještě jednou pokořím v druhé části dvojdílu, i když s jiným názvem ale tyto dva díly na sebe navazují tak jako žádný jiný.
Dost tedy zbytečných keců a můžete s trpělivostí číst...

STARGATE - 24 hodin
1x16 Den zúčtování II. (Day of reckoning II.)

Následující události se odehrávají od 21:30 do 22:00 hodin večer Greenwichského času (ZULU).

21:32 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Cely

- „Kde jste tak dlouho, plukovníku?! Možná Vás potěší, že jsem na Vás čekal s výslechem, protože když jsem se tak rozhodoval, ještě jsem netušil, že Vám to bude tak dlouho trvat.“ Přivítal nesmírně „srdečně“ Porter Carterovou, hned jak se objevila v otevřených dveřích a zůstala jako solný sloup stát s očima upřenýma na sedícího muže v kleci.
- „Ještě jsem se musela stavit v sousední cele, přesvědčit se, jestli tam to ZPM opravdu je.“
- „Fajn, a zkontrolovala jste za tu DOBU alespoň jeho pravost?“ Pokračoval „black guy“ stejně neuctivým tónem jako dosud.
- „Ne, jen jsem se koukla a běžela dál,“ odpověděla už trochu přítomněji Sam s přibarvením dopáleného výrazu.
- „A teď, co kdybychom konečně začali s tím výslechem?“ Oplatila mu alespoň částečně předchozí drzost a vydala pokyn k otevření klece ještě než by stačila vyslechnout nějakou odpověď, která stejně přišla jen v podobě otráveného přikývnutí.
Uvnitř zatím Caine zmateně sledoval dění před sebou a snažil se vší silou ignorovat halucinaci Houstonové, k níž se od poslední velké hádky s ní přidala i mírná horečka a nepříjemné pocení. Toto spojení bylo přinejmenším nesnesitelné a mladý kapitán si nebyl jistý, jestli každou chvíli nevyletí té ženské nebo „sám sobě“ zakroutit krkem. Zrovna teď se dala na taktiku komentování a otravování se sdělováním svého vlastního názoru, protože dovnitř cely vstoupila Carterová s Porterem.
- „Páni, neřekl si mi, že má super mozek Carterová kluka… nebo spíš – právníka?“ Vyhrkla ze sebe při pohledu na ně okamžitě Houstonová, ještě než Caine stačil něco říct. Ten párkrát na uklidnění zamrkal očima a v relativním klidu si vyslechnul druhou stranu.
- „Takže, kapitáne, s kým to tu máme vlastně čest?“
- „Wow, na to jak si myslíš, že si nezapomenutelný, tak tě docela setřela,“ přišlo zase od prostořeké doktorky, která tam vlastně nebyla, ale přitom stála vedle dvojce z velení a napodobovala jejich důležité obličeje a postoje. Chvílemi to Caineovi opravdu připadalo vtipně ale vlastní naštvání a nevhodnost toho mu nedovolovala dávat to najevo.
- „No plukovníku jak začít… Jsem kapitán Martin Caine z námořního letectva a už týden jsem na vlastní žádost přiřazen k Vám sem tady na Atlantis jako pilot Jumperu a čekám na přesnější přiřazení do týmu nebo zapojení do možné fámy o plánované letce Jumperů.“
- „Jen tak dál, teď si mě málem rozplakal,“ natáhla nosem rychle vzduch Houstonová, aby posměšně naznačila plakání.
- „A jak vysvětlíte to, že jste se tu jen tak zčista jasna objevil se ZPM v ruce?“ Pokračoval po krátkém očním kontaktu s plukovnicí ve zpovídání Porter.
- „Vida! Ono to umí i mluvit!“ Zařvala halucinační Ashley do ucha pravému Caineovi. Ten to jen tak tak ustál, aby nebylo něco zřetelnějšího poznat navenek tím, že se trošku celý nahnul doleva a dokončil to jako by se s prstem v uchu protahoval. Bylo velmi frustrující vypořádat se vůbec s tím, že tu byl někdo jiný ačkoliv ho vidí jen on, ale stejně se musel vyrovnat s jeho přítomností a zvlášť když ten on byla neuvěřitelně otravná a podezřele hlučná Houstonová, která jako by chtěla, aby oni poznali, že s ním není něco v pořádku, což by mohlo znamenat i jeho prohlášení za blázna nebo podvodníka a odeslání na sérii zbytečných testů, jenž mohou všechno zkazit tím, jak ho zdrží.
- „To je jednoduché, když si zkusíte představit nejhorší verzi toho, jak by dnešní den mohl dopadnout. Ano, je to tak, ačkoliv se Vám to nemusí teďka zdát tak jisté, když tomu ani sami určitě nechcete uvěřit. Já to ale vím a jestli Vás zajímá jak, musí Vám stačit, že Vám říkám, že jsem přicestoval z budoucnosti ve stroji času, který SG-1 před třemi lety nalezla na jedné zapadlé planetce, na které nevládl nikdo jiný než Harry Mayboune,“ zvýšil nečekaně z naučně odříkávaného tónu hlas Caine, jako by chtěl upoutat na pouťovou atrakci. Sám se tomu zadivil ale pak chtěl hned pokračovat ještě nežli by ho stačili zastavit. Ovšem překazila mu to jeho imaginární přítelkyně:
- „To bylo pěkný, zlato.“ Ozvala se zase a sáhla nebo spíše zmáčkla kapitánovi citelně jeho pozadí. Ten z toho byl očekávatelně hodně vyveden z míry, protože nevěřil, že by na něho halucinace mohla až tak realisticky působit. Projevilo se to ale naštěstí jen tak, že trošku na špičkách křečovitě poodstoupil stranou a konečně pokračoval zrovna ve chvíli, kdy se už Carterová chystala něco říct.
- „Pardon, kde sem to skončil? Jo! Ta loď pak zničila jeden Hatak zásluhou tady plukovnice a v té době plukovníka - O´neilla. Teď by měl být někde zavřený ve skladech ve Washingtonu, kde jsem ho já s ,mým´ týmem našel a tak nějak to skončilo, že jsem tady, abych Vám dal tohle ZPM, který je teď právě zapojený na ukořistěný antický kocábce na orbitě Země, ale časovým paradoxem tady pár hodin vlastně bude dvakrát,“ řekl a na chvilku zamyšleně pohlédl vzhůru, „Jestli jsem to teda nesplet, protože tenhle plán nebyl jen výplodem mojí mysli. Prostě jsem tu, abych Vám ho dal a řekl, co dělat, aby jste z SGC dostaly ještě do dvou hodin celkem už třetí tady na Atlantis a díky němu mohli odcestovat do Mléčné Dráhy a zachránit svět. Takže zapomněl jsem na něco?“ Pískl si radostně na závěr Caine, aby naznačil, jak hodně náročný projev to byl. Dokonale jím ale zmrazil obě postavy stojící před ním a částečně už i hlásku nevydávající přelud. Carterová si v hlavě probírala vzpomínky a informace, načež zjišťovala, že hodně věcí souhlasí a je to dokonce možné, i když ji ještě moc nešlo do hlavy, jak by mohl obejít bezpečnostní opatření v nitru stroje času, jenž má za následek, že loď nemůže cestovat na skoky kratší než několik tisíc let. Porter zase přišel na hodně věcí o nichž neměl ani tušení a prostě se musel ihned na něco zeptat:
- „Je to pravda? Jak to, že má naše vláda stroj času a nikdo o tom nic neví. A co hůř použil ho někdo jako on bez toho, aby my jsme o tom věděli nebo něco takového schválili. Mimochodem, máte nějaké pověření nebo deklarující papír od Prezidenta, že jste mohl cestovat v čase?“ Zaútočil náhle a bez varování do chudáka halucinací zkroušeného pilota.
- „Ne,“ bránil se trochu pasivně sám Caine, „Víte vlastně na to nebyl čas. Když jsem odlétal všichni z mého týmu byli mrtvý, nepochybuju že vy taky a navíc mě před odletem málem ještě sejmuly Ba´alovy Orijský křižníky, který zrovna dělali invazi na Zemi!“ Ukončil svou obranu už celkem útočně kapitán. Sam se je rozhodla oba umlčet, aby rozhodla, co dál:
- „Buďte ticho vy dva kohouti!“ Zabralo to dokonale, takže mohla pokračovat, „To co říká o tom stroji a o jeho nalezení je všechno pravda. Vlastnictví něčeho tak mocného jako je stroj času je ale tak nebezpečné v našich rukou, že o tom ví jen několik vyvolených z SGC spolu s nejvyššími představiteli vlády a IOA. Pokud se prověření ke vstupu do SG jednotek bere jako nejvyšší, tohle je ještě o několik úrovní daleko nad ním. Nicméně to neříká, jak jste překonal bezpečnostní pojistku chránící stroj před skoky kratšími než několik tisíc let…?“
- „No, na tohle já nejsem expert…“ Začal poněkud zmateně Caine.
- „To nikomu tady nemusíš říkat.“ Rýpla si okamžitě arogantně odněkud zezadu Houstonová.
- „Vyřešil to vědecký člen našeho týmu, který tu pojistku trochu zmátl… nebo tak nějak a mě už pak jen stačilo několikrát skočit hodně do minulosti a hodně do budoucnosti, než sem se dostal sem…“ Sam chvíli přemýšlela, jestli je to opravdu možné. Pak ale uznala, že ano a „black guy“ se mohl dál ptát:
- „Dobře, ale proč jste nešel dál do budoucnosti, když jste seděl ve stroji času? Podle toho co víme a vy říkáte už nestihneme zastavit útok na Zemi, tak co je tohle vlastně za měnění minulosti?“
- „To je dobrá otázka Portere, taky by mě to zajímalo kapitáne.“ Přidala se i Sam s kapánek jiným zaujetím.
- „No, jak už jsem řekl tohle nebyl ani tak úplně můj plán jako spíš několika více lidí, se kterými jsme do toho šel a věřte mi, že tohle byla nejjistější cesta, jak vlastně něco změnit. Hlavně s tím, co jsme všechno zjistili díky datovému přenosu, který z Atlantis do SGC přišel krátce před odesláním ZPM přes Midway.“ Plukovnice „uznale“ nahnula hlavu a „black guye“ napadla další otázka:
- „A jak to, že o tom víte zrovna vy a kdo všechno je vlastně v tom Vašem samozvaném ,týmu´?“ Vyšlo z něho nakonec naštvaně, jakoby si bral k srdci, že v tom stroji neseděl on.
- „Věřte mi, že to je náhoda, o který nechci zrovna mluvit, abych nezapříčinil její vlastní odvrácení a tím nezpůsobil i to, že něco nevyjde a já zmizím. Plukovník Carterová mi v tomto jistě dá za pravdu…“ Nahrál Caine zase velitelce Atlantis, u níž shledal, že by mohla být více na jeho straně, aby ho trochu podpořila v obraně před tím oslem z IOA.
- „To je dost možné. V tomhle s panem Cainem souhlasím - pokud se od něho něco dozvíme, neměli bychom rozhodně zasahovat do dění v Mléčné Dráze, kterým by jsme pak mohli například zapříčinit, že by ho zatkli nebo vyslýchali. Čímž by se vše nemohlo přesně stát, jako prvně: On by se pak nemohl vrátit v čase a vznikl by skutečný časový paradox neznámých rozměrů, i když s tím mizením si zase nejsem tak jistá. Rozhodně by to ale nebylo něco, co chceme.“
- „No, tak vidíte,“ ukázal pochvalně rukou na Sam kapitán a čekal, co vymyslí Porter.
- „A to máme všeho nechat a bezhlavě se řídit vašimi pokyny?“ Vymyslel po chvíli „black guy“, zatímco si Caine uvědomil, že už dlouho neviděl svůj otravný přelud, takže se kolem sebe rozhlédl až ji našel, jak sedí na jeho židli u stolu a s překříženýma rukama na prsou je sleduje. Hned jak si jeho pohledu všimla vystřelila:
- „Hledal si mě zlato?“ Mladý kapitán reagoval raději jen tím, že dal oči v sloup a děsil se toho, co zase vymyslí. Ovšem to už si toho jeho úniku z reality všimli i ti dva, kteří čekali na odpověď.
- „Co se děje, kapitáne? Proč neodpovíte panu Porterovi na otázku?“ Přišlo trochu starostlivým ale zároveň i udiveným tónem od Carterové. Caine se na to bleskově otočil, až se mu trochu zatočila hlava, takže se za ní chytil a pokusil se vysvětlit částečným zalháním:
- „Pardon, před pár hodinami sem absolvoval docela slušný psychický i fyzický vypětí v boji s křižáky, takže sem z toho ještě trošku vyjevenej. Stačí cvaknutí a já slyším odjištěném granát.“
- „Nebo sem se trošku nadejchal takovej žíravej s*ačky a teď lžu o svým už tak podělaným zdravotním stavu a tím riskuju vlastní život. Taky dobrý, ne?“ Pravila zase uštěpačně halucinace jeho hlasem a stejné podobě, načež se změnila zpátky na Houstonovou, která už zase byla někde jinde a tentokrát seděla opřená o neviditelné silové pole napravo na zemi.
- „Takže odpověď: Né, stačí, když si necháte radit a některý věci si logicky ale ne přehnaně zkontrolujete… jako třeba to ZPM, bez ohledu na to, jestli mi věříte,“ věnoval krátký pohled Porterovi,
- „Ho můžete nějak naskenovat a pak použít k posílení štítů před Wraithy.“
- „Snažíte se nás navézt k tomu, abychom ho použili? Dobře, ale co když je Váš plán založen zrovna třeba na tom…“ Začal zase nedůvěřivě „black guy“ vandrovat do nezdravě vypadajícího kapitána.
- „Portere,“ otočila se na svého „zástupce“ káravě Sam.
- „No co, plukovníku. Vy sama by jste nám mohla povídat o tom, jak jde sabotovat funkci ZPM, když se zapojí. Zrovna Ba´al měl myslím co dočinění s jedním takovým případem, který dokonce málem ohrozil i SGC a celou naší planetu.“ Argumentoval už trochu s rozumnějšími podklady muž v obleku.
- „To je pravda a bohužel musím taky uvézt, že se zrovna tento způsob sabotáže dokazuje dost těžko. Dr. Leemu trvalo více než den než to objevil, i když zase nevěděl, co má přesně hledat. Ovšem obávám se, že i my s vědomostmi, co od něho máme to nedokážeme dřív než tak za šest nebo sedm hodin.“ Musela se přidat na Porterovu stranu Sam. Caine na to jen svěsil hlavu a prohlásil:
- „No tak lidi! Kdybych Vám chtěl něco udělat, tak už jsem dávno měl příležitost. Jestli chcete něco, čím Vám dokážu, že jsem z budoucnosti, tak můžu třeba říct, kolik je právě teď na orbitě lodí… Zhruba.“
- „Bohužel, naše senzory více než silně ruší ta okolní střelba, takže nebudeme moudřejší, dokud se nevrátí Podplukovník Sheppard z průzkumného letu Jumperem…“ Namítala zase nerada plukovnice, kterou už si docela získal na svoji stranu kvůli její touze po tom všechno vyřešit. Naproti tomu Porter sám nechtěl věřit té věci se strojem času a z nebe seslaným kapitánem „shulenou“ Amerikou spolu s novým a ještě beztak cenovkami polepeným ZPM.
- „A kde máte vůbec svůj stroj, cestovateli v čase?“ Zastavil „black guy“ Cainea přímo v nádechu na nový argument.
- „Tak a dostali tě. Docela zvláštní říkat, že si cestoval v čase, když nemáš ten slavnej stroj.“ Přidala se ještě ke stěžování v pravý čas halucinační Houstonová.
- „Víte to je složitější,“ snažil se s tím vším tlakem kolem sebe neuroticky vyrovnat zpocený kapitán.
- „Jak přesně? Nám můžete říct všechno, kdysi jsem byl právník, takže Vaše tajemství, pokud se zrovna tohohle bojíte, nevyzradím,“ rýpal do něho dál civilní pověřenec IOA, zatímco ho Carterová více méně ignorovala a začala se zajímat spíše o zdravotní stav cestovatele z budoucnosti, který se pod tíhou stresu nejen z halucinací znatelně zhoršil.
- „Není Vám něco, nemám Vás nechat prohlédnout doktorkou Kellerovou?“ Caine se ze všech sil snažil se s tím vyrovnat a zároveň nevybuchnout kvůli teď právě kolem chodící Houstonové.
- „Podle toho, co už tady říkala madam Carterová asi víte, jakou technologií s jakým nesmírně nebezpečným potenciálem stroj času je. No a proto jsem ho byl nucen zničit, jakmile jsem ho přestal potřebovat.“
- „Cože?“ Vydali ze sebe skoro zároveň dva velící předním, avšak každý s jiným výrazem a tónem.
- „Jo je to tak, neptejte se mě, proč jsem to udělal zrovna teď. Ale musel jsem to udělat dřív nebo později, protože jsem nemohl dopustit, že by se někdo pokusil vrátit a ještě víc si tak hrát s už tak napjatou časovou linií, čímž by mohl všechno zkazit.“
- „A jak jste ho zničil. Nic jako výbuch nebo tak jsme v nejbližších minutách nezaznamenali…?“ Zajímalo zase Sam. Na to ale ihned nemohl odpovědět, protože se sabotující halucinace zrovna rozhodla vyrušovat ho tím, že se mu postaví rovnou do výhledu, díky čemuž mu tak dobře nepůjde ji ignorovat a soustředit se zase na ty druhé.
- „Nebojte se, že by snad někde někdo našel schovanej Jumper v sesutý jeskyni s dveřmi, na kterých by byl můj monogram nebo tak. Poslal jsem ho skrz štít zvnějšku tak, aby ho zničily na něj dopadající projektily. Bylo mi to jednou vědkyní!“ Podíval se naštvaně na jemu výhled zaclánějící Houstonovou. Ta se okamžitě probrala a všimla si, že se koukl někam na její hrudník, jenž byl už chvíli „nevysvětlitelně“ trochu více rozepnut, než by se na armádní uniformu slušelo, ačkoliv zase podle jedné Caineovi části neukazovala až tak moc. Sama se podívala taky na to místo dolů a spustila:
- „Víš dobře, že bych to neudělala!“ Kapitán zase jen naštvaně odfoukl a nahnul se kapánek na stranu, aby se mohl lépe soustředit na někoho opravdovějšího. Ovšem její vyrušování se nemívalo účinkem, protože i sám Caine už notnou chvíli cítil, že se pomalu přestává kontrolovat a již brzy po ní skočí nebo něco hodí.
- „Kapitáne?“ Vrátila ho do reality s ustaraným a udiveným výrazem zároveň Sam.
- „Jo! - Doporučeno, předtím než jsem se vrátil zpět v čase.“ Pohlédl na ni zase trochu přítomnější pilot.
- „No dobře ale…“ Zničehonic chování gestikulující halucinace doktorky začalo nesmírně přerušovat příchozí konverzaci.
- „Nechápeš, že...!“
- „…žeme být jistí…“
- „Tě tohle pomalu, ale jistě...!“
- „…jste opravdu z bud…“
- „Zabíjí! Jo přesně tak!“
- „…kapitáne.“
- „Proč to asi dělám, sakra! Do deseti sekund se tu složíš!“
- „DOST!“ Zařval na ni vynervovaný kapitán do míst vedle plukovníka Carterové, která spolu s Porterem už jasně věděla, že se s ním něco děje..
- „Co se děje, kapitáne. Opravdu se cítíte dobře?“ Pokusila se jít na něho znovu ustaraně Sam.
- „Ne necítím se dobře kvůli ní!“ Pokračoval stejně jako doposud a sám cítil, že trochu ztrácí rovnováhu a soudnost.
- „Komu?“ Zeptal se tentokrát „black guy“, který se vydal do míst, kam mladý pilot koukal a zamával tam provokativně rukou.
- „Jí! Halucinaci!“ Ukazoval oním směrem k Porterovi kapitán už trochu malátně a na místě se tam složil. Než ztratil vědomí ještě slyšel Ashleyin hlas:
- „Já ti to říkala, zlato…“ Porter se jako vždy, na rozdíl od už klečící Carterové, nevzrušoval a zavolal klidně doktorku Kellerovou.

21:34 – Galaxie Mléčná Dráha, Země, BC-304 Odyssey, CIC

Odyssea si v klidu obíhala kousek od stabilní orbity někde nad Washingtonem spolu s nedaleko v prostoru sedícím Apollem. Už se částečně dořešila záležitost se zničením antické základny Antiků, jejíž stále energeticky aktivní trosky rušili ve svém okolí jak senzory tak i podkožní vysílače přenosů. Na druhou stranu se na místo alespoň vydalo několik záchranářů z nejbližší funkční stanice patřící Francouzům a ležící přibližně 25 kilometrů od místa určení. Pentagon nechal všechny evakuované vědce nasadit na řešení rušení senzorů a ostatní členy přidělil dle jejich specializace tak, aby žádná síla nepřišla na zmar. Už se také začínalo polemizovat na téma, co kdyby se Země neubránila a Ba´alova orijská vojska by začala útočit na bezbranné obyvatelstvo, které nemá o ničem ani ponětí. I když bylo toto téma nepříjemné, prezidentův poradce navrhl prozrazení programu všemi sdělovacími prostředky, ačkoliv by to způsobilo nejspíše ještě horší chaos, ale lidé by prý věděli, kdo na Zemi podniká invazi. Šéf náčelníků štábu to však rezolutně odmítl s tím, že je na něco takového brzo. A i kdyby, nic takového by nejspíš morálce obyvatel Země nepomohlo. Prezident nemohl než nesouhlasit, protože sám byl spíše optimistou pokud šlo o pozemské šance v boji s Orijskými silami.
Na můstku samotné Odyssey mezitím plukovník Emerson už notnou chvíli nervózně očekával pokyn ke svolání všech kapitánů. Čas doteď trávil rozmlouváním o informacích z velitelství a výsledků náhodného aktivního skenování všeho prostoru v dosahu. Nakonec se k němu ale po zapípání nového senzorového kontaktu otočil taktický a konečně pravil:
- „Pane, právě dorazilo deset Hataků s několika Al´keshy svobodných Jaffů a velitelství vydalo pokyn k dostavení všech velitelů lodí na před bitevní poradu v Pentagonu.“ Plukovník mezitím, jak důstojník mluvil, zatím stačil dojít až k němu, kde po té odpověděl:
- „Fajn, dejte vědět velitelství, že žádám o povolení přenosu a potom mě transportujte přímo před dveře místnosti.“
- „Ano pane…“ Odpověděl krátce major a po krátkém mluvení do vysílačky spolu s poklepáním na klávesnici, už velitel plavidla mizel v záři bílého světla transportu.

21:35 – Galaxie Mléčná Dráha, Země, USA, Washington DC, Pentagon, Zasedačka

Dole na povrchu už v nitru pětiúhelníkového domu začínala slibovaná schůze. V konferenčním sále čekal prezident s poradcem a sekretářkou spolu se Šéfem náčelníků štábu generálem Pagem a jeho zapíranou dcerou Dr. Houstonovou osobně. Ti jeden po druhém vítali přenášené velitele lodí. Nejdříve se ukázal generál Hammond, pak plukovník Emerson s Ellisem z Apolla a nakonec dorazil i kapitán ruské lodi Markov a trojce spřátelených Jaffů oděných do klasických dlouhých plátěných rouch s kápěmi v čele s Bra´tacem. Ten generálu Hammondovi ještě rychle vysvětlil, proč zde není Teal´c a sice, protože shání ještě nějaké poslední lodě a Jaffy, kteří by mohli pomoct Zemi. Z jeho slov však bylo jasné, že „láskyplná“ atmosféra ze začátků dob programu SGC už dávno pominula a teď Galaxie vnímá lidi ze Země spíše jako ty, jenž na ně přivolaly Orije a teď na to sami doplatili. Dál už nebylo nic víc na práci a tak se všichni usadili a ztišením udělali místo pozemnímu veliteli koordinace obrany - generálu Pageovi. Ten se postavil do čela dlouhému stolu, u něhož seděli a spolu se zatemněním místnosti a aktivováním data projektoru na bílé tabuli za sebou se chopil slova.
- „Pane prezidente, dámy a pánové, Jaffové, sešli jsem se tu, abychom probrali taktiku naší obrany před útokem orijských vojsk pod velením posledního vládce soustavy Goa´ulda Ba´ala. Ten se v posledních několika hodinách, -“ za ním se objevilo schéma ukazující dvě malé galaxie nad sebou (s popiskem Mléčná Dráha a Galaxie Ori) a několik obrázků znázorňující Zemi, Ba´alovy lodě spolu se dvěma Super bránami v každé galaxii, „- zmocnil antického křižníku, do kterého zapojil vlastní ZPM s nímž pak otevřel Super bránu a dostal se do Galaxie donedávna patřící do rukou Orijů. Ještě než tam vstoupil svedli s ním neúspěšně bitvu dvě naše lodě. Alespoň malou náhražkou tak bylo, že náš infiltrovaný tým na palubu onoho antického křižníku nad ním přebral kontrolu i se ZPM, které je tak ještě s jedním naším už druhé, jenž v současnosti máme. V Galaxii Ori si potom Ba´al vyzvednul již předem naverbované pomstychtivé obyvatelstvo, které přesvědčil, že za vším stojí pozemšťané a jejich zničením se tak pomstí za ztrátu ideálů a svých bohů, aby pak nejspíše přijali jediného ,pravého´ boha Ba´ala samotného.
S nimi tedy před hodinou vystoupil ze Super brány s neurčeným počtem lodí a nejspíše zamířil rovnou k Zemi. Před svou flotilou ale poslal nejspíš jen jednu loď, aby společně se sabotážní hlavicí vytvářející silné elektromagnetické pole, ničící elektroniku, zničila antickou základnu na jižním pólu Země, což se také před několika minutami stalo. Ovšem přitom jsme také zjistili, že se v okolí naší planety vyskytuje rušení senzorů, omezující dosah na né dál než za hranici oběžné dráhy našeho měsíce. Tak jsme přirozeně bez výhody vytušení nepřítele, který si své jednotky klidně už může shromažďovat někde v naší sluneční soustavě.“ Obrázky ke konci ukazovali schémata Sluneční soustavy a satelitní snímky zničené základny Antiků. Projektor se vypnul a místnost zase rozsvítila.
- „Generálporučík Hammond Vám nyní vysvětlí už samotný plán obrany a koordinace všech našich prostředků. Generále…“ Pokynul již stojícímu známému podsaditému holohlavému muži se snadno zapamatovatelným obličejem, který si následně převzal instruktáž se slovy:
- „Generále Pagei,“ potom už se rozhlédl po místnosti a začal s plánem:
- „Nebudu už dále zdražovat a stručně začnu. Takže, páteří obrany budou samozřejmě naše BC-304ky Odyssea a Apollo spolu s ruskou BC-303kou Kutuzovem. Ti na sebe upoutají příchozí lodě a začnou s nimi v pohybu bojovat. Obě 304ky se zaměří hlavně na útok energetickými zbraněmi a pohybem na rozptýlení jakékoliv formace, jež budou chtít lodě zaujmout. BC-303 potom půjde hlavně po stíhačích, ale samozřejmě bude paprskomety zasahovat i okolní křižníky, kteří po nich půjdou. Antický křižník pod mým velením se zatím přesune zpoza odvrácené strany měsíce do již probíhající bitvy a tak zasáhne zaměstnané lodě nepřipravené a pokusí se jich, co nejvíc zasáhnout zatím, co je stále budou na sebe upoutávat 304ky a pokud ne, tak ty zase převezmou úlohu útočníků.
Hataky svobodných Jaffů by se pak měli pohybovat někde stranou a starat se hlavně o stíhače spolu se zasahováním lodí svými spodními orbitálními kanóny a taky o transportování nějakých vašich silných bomb na palubu křižníků skrz frekvenční fluktuace v jejich štítech přitom, jak budou střílet ze svých hlavních zbraní na naše lodě dole. Toť tedy k úlohám lodí,“ zastavil se na chvíli generál, aby se napil a pak pokračoval:
- „Teď k ostatnímu a to stíhačům. Naše F-302ky, jež povoláme jak z lodí tak z povrchu v přibližném počtu sta strojů spolu s nějakými Jaffskými stíhači půjdou po nepohodlných stíhačích kolem našich lodí, aby jim nestěžovali práci. V záloze máme také pár atomových hlavic na několika stíhačích, takže když se vyskytne nějaký větší shluk jejich stíhačů, o který se i naši s Vašimi mohou pokusit - prostě dáme zprávu všem na naší frekvenci a chvíli potom někdo odpálí dvě nebo jednu atomovku dle potřeby.
Po stíhačích tu máme ještě vesmírné miny, jenž jsme rozestavěli někde mezi naše BCčka a případné je napadající lodě, i když nepočítáme, že by se dali tak snadno chytit. Pro tento příklad máme ještě několik umístěných na bocích a zádech našich lodí, které potom za pronásledování uvolní a tím zase oslabí nepřátelské síly. Několik jich umístíme i kolem pozic vašich Hataků, mistře Bra´tacu, potom co se přesněji domluvíme. To je asi vše, takže dávám možnost případným dotazům k plánu a rozmístění z vaší strany kapitáni.“ S těmito slovy vyčkal na ostatní, kteří se nejdříve k ničemu neměli. Pak se ale ozval jeden z Jaffských vyslanců a ujasňoval si ještě nějaké informace spolu s oběma plukovníky, kteří poskytli údaje o svých stíhačích a plánech s přislíbením promluvení si ještě později mezi piloty z obou stran. Po dalších ještě asi pěti dotazech ze všech stran si zase vzal slovo Šéf náčelníků štábu:
- „Ještě než se rozejdeme, je potřeba vyřešit s našimi vědci záležitost rušení senzorů, v níž jsme už pravděpodobně došli k možnému řešení. Souvisí to i s našimi loděmi a jejich senzory, takže si myslím, že nebude na škodu, aby jste při vysvětlování řešení byli tady.“ Jaffové v místnosti vznešeně přikývli, takže ostatní mohli pokračovat. Předtím u zdi stojící doktorka teď na pokyn svého otce došla až do místa, odkud se vedly projevy a poněkud nevzrušeně začala:
- „Ano, možná jsem se ,svými´ lidmi, -“ řekla trochu ironicky, „- už přišla na to, jak odhalit zdroj. A totiž, že ještě dokud se nebojuje rozmístíme všechny dostupné lodě kolem země tak, abychom díky stínění z planety za letu na oběžné dráze pomalu minimalizovali oblast, kde by se zdroj mohl nacházet. Vím, není to nijak zázračný plán, ale je to ,to´ nejmenší a zatím jediné, co můžeme udělat. Potom, co určíme zhruba oblast kolem 50 km čtverečních, povoláme antické senzory z ukořistěného křižníku s nimiž z bezprostřední blízkosti detailně proskenujeme oblast na teplo a zvláštní energetické stopy, díky čemuž snad slibovaný zdroj najdeme. To je vše…“ Dokončila informační projev trošku neotřele doktorka a šla se zase postavit stranou.
- „Tak tedy, jestli už nemáte nikdo žádné otázky můžeme se rozejít a na oběžné dráze dostane každý z Vás instrukce k přesunům a postupu od velitele našich lodí generála Hammonda z antického křižníku s krycím jménem Antik.“ Nikdo už nic neměl, takže se pomalu všichni rozešli a vrátili zpátky na svá plavidla.

21:44 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Chodby mezi ošetřovnou a řídící místností

Zdmi Atlantis stále duněly a otřásaly mohutné exploze a sesuvy kolem naštěstí stále držené neprostupnou ač ne-nepřekonatelnou bariéru městského štítu. Obyvatelstvo na chodbách i v laboratořích a jinde z toho nebylo zrovna v nejlepším psychickém stavu, což se mimo jiné projevovalo třeba i náhlými výbuchy vzteku či nerozhodnosti v krizových situacích. To všechno dopadalo na schopné jedince s doktorskými tituly a bílými plášti, kteří zrovna v těchto situacích měli abnormálně mnoho případů nejen fyzického charakteru.
Jennifer se Sam zatím právě vyšli z ošetřovny na chodbu, aby první informovala druhou o stavu v do bezvědomí upadlého kapitána z budoucnosti.
- „Už se nám tedy podařilo dostat většinu té látky, které se nadýchal z jeho těla. Ovšem ačkoliv nezanechala žádná trvalejší poškození, rozhodila mu trochu některé funkce mozku. Proto měl a asi stále má ty halucinace spolu s teplotou, kterou zase způsobila nesprávná funkce Hypotalamu, což pak mělo za následek to, že ztratil vědomí. Je ale také možné, že ta teplota způsobila ty halucinace. V současnosti se nám ho už podařilo shladit pod nebezpečných 40°, které by ho dokonce při překročení této teploty mohli zabít.“ Plukovnice byla na hranici, kdy doktorce se svým vzděláním z biologie na střední ještě rozumí. Stejně si však ještě myslela, že ji na všechno ještě neodpověděla. To už zahnuli za roh a mířili k transportní komoře.
- „A zjistili jste tedy, co to bylo za látku, která mu to udělala nebo ne?“ Na to Jennifer trochu poklesl pohled kvůli tomu, co musela odpovědět:
- „Bohužel zatím ne. Víme jen to, co nám řekl antický skener a jeho viditelné symptomy. Musíme doufat, že až se znovu probudí, bude schopen nám říct, kde k tomu přišel a upřímně na Daedalu je hodně takových látek a věcí, které by tohle mohli přinejmenším způsobit jen jako symptomy a předzvěst něčeho většího.“
- „Myslíte, že by to mohlo být i něco více nebezpečného?“ Zeptala se Sam sotva pár metrů před dveřmi přenosové komory, kde po té zůstali stát.
- „Antický senzor nám nic takového neřekl, víme však, že ani ten není neomylný a některé, nechci říkat co, když to vlastně nevím – takže něco může být i nerozeznatelné v těle a projevit se to může až později. To už ovšem může být pozdě.“ Carterová otevřela dveře a vstoupila dovnitř, kde se ještě naposled otočila a řekla:
- „Dobře, dejte mi vědět hned jak se probudí a pokuste se… Dělejte vše, co je ve vašich silách.“
- „To je moje práce, plukovníku.“ Pravila na závěr nepříliš povzbudivě Jennifer a po uzavření dveří spolu se zazněním charakteristického zvuku zamířila zase zpátky na ošetřovnu.

21:45 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Řídící místnost

Sam se přenesla rovnou nejbližší cestou ke kontrolní místnosti, do které musela vyjít jen pár schodů a nakonec se objevit vedle brány z postranní chodby, kde zasalutovala mariňákům a vyšla až nahoru k Chuckovi, vedle něhož už čekal Porter na to, až Sheppard přinese nashromážděná data z jeho Jumperu.
- „Plukovníku…“ Přišlo jako pokus o pozdrav od muže v černém.
- „Portere…“ pohlédla Carterová krátce na „black guye“ a pak se otočila k seržantovi u konzole s DHD brány.
- „Seržante…“
- „Madam…“ Nabídl se ihned své velitelce technik.
- „Jak pokračují pokusy o vytočení Alfy v mezerách mezi Wraithským blokováním?“ Chuck trochu svěsil hlavu a pak ukázal na svém monitoru schéma brány s délkou posledního spojení.
- „Bohužel madam, Wraithi začali zkracovat jednotlivá spojení nepravidelně proto, aby byla ještě menší šance, že se s někým spojíme my. Naposled se brána deaktivovala ve 21:17 ZULU, zrovna když jste tady nebyla a řešila jste ty věci s Cestovateli.“
- „To znamená, že to zkrátili o sedm minut oproti maximu.“ Nahodila hned do vzduchu Carterová, aniž by ji nějak zatěžovalo to vypočítat z hlavy.
- „Ano, byl tu zrovna i doktor McKay a zařekl se, že vytvoří otevírací program pro počítač DHD, abychom vytáčeli, co nejrychleji a bez prodlevy způsobené,-“ naznačil uvozovky, „- malou rychlostí lidské reakce. Nejspíš tím myslel mě…“ Přiznal si nijak nedotčeně míření urážky Chuck.
- „Jo, pokud bychom dneska po někom chtěli, aby byl milý, rozhodně to nemůžeme chtít po doktoru McKayovi. Aspoň, že tedy udělá něco pro věc svým ,géniem´.“ Zopakovala plukovnice stejnou citaci jako předtím seržant, aby trochu odlehčila dnešní atmosféru.
- „Jistě madam,“ sklopil oči do laptopu, „A mám tu informační hlášení, že před chvílí byly uzavřeny hlavní střešní vrata hangáru Jumperů a jedno stanoviště právě přijímá nový stroj.“
- „Konečně…“ Řekla si spíše sama pro sebe Sam a už jen sledovala jak se po chvilce na schodech objevil Sheppard s černo-stříbrným notebookem v ruce.
- „Podplukovníku…“ Vydala ze sebe jako první plukovnice na pozdrav.
- „Zdravím plukovníku, pane Portere…“ Pokynul „black guyovi“ a zasalutoval si s Carterevou, načež Amélii za nimi předal onen přenosný počítač. Ta se hned dala do potřebného propojování s počítačem a hlavními obrazovkami.
- „Dobrá práce Johne, šlo všechno hladce?“ Pokračovala v konverzaci s nově příchozím velitelka.
- „No, nevím jestli se to tak dá říct. Uvidíte sami…“ Odvětil poněkud zasmušile podplukovník právě, když se na obrazovce před nimi objevilo schéma taktické mapy okolí Atlantis. Ta tam byla v podobě bílé zmenšeniny na povrchu zasypávaná dalšími malými modrými kontakty shora, které vycházeli ze zmenšenin červeně značených wraithských lodí ve formaci připomínající plnou šachovnici. Mezi nimi však bylo ještě něco neočekávatelného, co všichni podle tvaru a popisku velmi rychle snadno poznali.
- „Je to ,to´, co si myslím, že to je?“ Vydala ze sebe jako první z přihlížejících Sam.
- „Jo, Daedalus.“ Pravil suše Sheppard, „Nevydává žádnou z vnějšku viditelnou aktivitu ani pokus o boj nebo spojení se s námi a vypadá to, že už tam trčí nějakou dobu. Schválně sem si zaletěl blíž ke střílející formaci a proskenoval si známky života na palubě kvůli tomu, že nebyl ani štít.“
- „A?“ Přerušil Johnovi dramatickou pauzu netrpělivě Porter.
- „Většina známek života bylo ve středu a na zádi lodi hodně koncentrované v nějakých obdélníkovitých místnostech, řekl bych že to byla tak půlka posádky, protože všude jinde byli po troškách Wraithové, kteří se loď očividně snažili zprovoznit nebo ovládnout. Dokonce měli i v hangárech zaparkováno pár Dartů.“
- „Nepochybně to je důvod, proč se nám už dvě hodiny neozvali…“ Pokračovala v přemýšlení nahlas plukovnice, zatímco její stín přemýšlel trochu rozhodněji.
- „S jistotou se dostali do zajetí, což znamená, že tu loď mohou kdykoliv využít k našemu napadení nebo obsazení…“ Sam zvedla hlavu, pohlédla trochu vyjeveně na Portera a přerušila ho přímo v nádechu na další slova.
- „Na co myslíte Portere?“ „Black guy“ zavřel pusu, kterou od posledního nadechnutí nechal otevřenou a už zase v klidu odvětil:
- „Myslím, že by bylo v zájmu všech, abychom je okamžitě sestřelili dokud ještě můžeme.“
- „Nezdá se Vám to trochu ukvapené? Chci říct, ta loď tam už nejspíš nějakou dobu je a zatím jsme ještě žádný akt agrese nezaznamenali, z čehož můžeme vyvozovat, že ještě stále neprolomili bezpečnostní kódování přístupu do lodních systémů a to není jen ledajaký čtyřmístný kód se jménem ženy kapitána lodi. Sama jsem se na tvoření těchto zabezpečení podílela.“ Muž v obleku změnil kamenný pohled na útočně nevěřícný a dovolil si oponovat:
- „Můžeme vyvozovat? Plukovníku, nemyslím si, že jsme v situaci, kdy něco můžeme ,vyvozovat´! Sám tady podplukovník Sheppard nám ukázal záběry, kde jasně vidíme, že drží lidské zajatce a tudíž můžou na potřebné kódy každou chvíli přijít, zatímco my se tu jen zbytečně hádáme!“ Zamračený John probíral možnosti obou, načež se musel vyjádřit i za sebe:
- „Bohužel plukovníku musím souhlasit tady s panem Porterem, i když se mi střílení na vlastní loď plnou našich lidí přinejmenším nelíbí.“
- „No při vší úctě pánové bych s Vámi mohla souhlasit možná tak před dvaceti minutami. Nezapadá mi do toho ale ten kapitán Caine z budoucnosti. Ačkoliv třeba nemá stroj času, ale má ZPM a za několik minut budu mít k dispozici i srovnávací testy DND obou Caineů.“
- „I tak to ale může být podvod. S dokonalými klony už jste se setkali v SGC…“ Pokračoval Sheppard na straně „black guye“.
- „Já vím ale vůbec mi to k Wraithům nesedí a nevím proč by to dělali.“ Obhajovala se dál svojí logikou Carterová.
- „Osobně mě to taky k Wraithům nejde, ale dnes už jsme přece viděli, že s nimi spolupracovali i Goa´uldi, aby si zajistili, že je s Atlantis nemůžeme ohrozit. Navíc třeba bylo jejich cílem jen získat čas na ovládnutí Daedala…“ Argumentoval dále taktéž logicky podplukovník, i když se mu nelíbilo, že vlastně jde proti úsudku vlastní velitelky a podporuje byrokrata z IOA. Ten nemohl nic jiného než jen blaženě přikyvovat.
- „No dobře, tohle by se ještě dalo pochopit, ale co mi už vůbec nesedí je to ZPM. Wraithové by nám přeci nikdy dobrovolně nedali ZPM, protože by si tak vlastně ještě ztížili možnost našeho zničení nebo přepadení…“ To už ovšem přišlo pochopitelné i Sheppardovi, takže si oponování musel vzít do ruky zase Porter:
- „Pokud by to nebyli Goa´uldi jejichž jediným cílem je nás buď zničit nebo zadržet, aby se Atlantis nedostala do Mléčné Dráhy.“ Sam teď byla na hranici pokračování v dalším hádání a obhajování svého názoru. Ovšem také shledávala v Porterově jednání jistou opodstatněnost, která jí to vše dělala ještě horší. Pak ale přišla na to, že se vlastně ani hádat ani ospravedlňovat nemusí a oba dva ji do toho mohou maximálně „kecat“.
- „,Pokud, kdyby´… Nebyly tyto slova právě to, co se Vám na mojí obhajobě nelíbilo? (Dramatická pauza) Tak vidíte. Pravda je taková, že nevíme, jak to vlastně přesně je a ani to či ono nemůžeme potřebně přesně dokázat nebo vyvrátit. Preventivní útok má svou logiku, ale dát možnost potencionální cestě k vyřešení toho všeho podle mě taky. A dokud sem já velitelkou Atlantis bude se to řídit podle mě. Nechci ale úplně zanevřít na Váš názor, takže pokud se mi to nepodaří do desíti hodin vyvrátit nebo potvrdit, dám rozkaz k sestřelení Daedala. To jest můj názor a nejsem zvědavá na další námitky ani připomínky, protože pokud vím stále jsem tu velitelkou já!“ Zdůraznila potřebně hlasitým tónem oběma mužům Samantha a otočila se na div s otevřenou pusou nezírající Amélii.
- „Amélie, dejte zprávu podplukovníkovi Sheppardovi připravenému v antickém křesle pokud Wraithská střelba nějak ustane nebo se viditelně přeruší. V tom případě je Johne,“ vrátila se pohledem zpět, „máte můj rozkaz okamžitě sestřelit.“ Carterová s rukama v bok počkala, jestli je oběma vše jasné.
- „Ano plukovníku,“ vydal ze sebe poslušně avšak očividně ještě úplně nerozhodnutý Sheppard a vydal se tam, kam mu bylo řečeno. Porter se sice tvářil poněkud více nesmiřitelně, pak ale též odešel bez poznámek po svých. Na to si Sam musela vítězně oddychnout a potom už konečně mohla odejít zpátky na ošetřovnu.

21:49 – Mléčná Dráha, Sluneční soustava, Měsíc (Země), AC Tiberizulum, Můstek

Antický křižník pod velením Generála Hammonda právě vystoupil z Hyper prostoru ve stínu měsíce a ihned se usadil na stabilní orbitě celkem blízko nad povrchem oproti Zemi. Hned na to se ohlásil jeden z důstojníků od antické konzole:
- „Pane, velitelství právě podle dat z hlídkujících lodí zjistilo, že s velkou pravděpodobností ten objekt není na Zemi ani nikde bezprostředně blízko jako třeba na orbitě. Také nám přeposlali data z nichž je patrné, že Apollo mělo na opačné straně Země, tedy opačné od Měsíce daleko méně stíněné senzory než ostatní včetně nás teď.“
- „Myslí si tedy, že by ten zdroj rušení mohl být tady na Měsíci?“
- „Podle všeho to je velmi pravděpodobné a měli by jsme to prověřit. S velkou pravděpodobností je to na přivrácené straně.“ Informoval velmi technicky a po informační stránce hodnotně velitele technik.
- „Dobře, zažehněte motory a dostaňte nás nad přivrácenou stranu vzhledem k Zemi.“
- „Rozkaz pane.“ Odpověděl mladý voják, který seděl v řídícím křesle pilota a loď se viditelně začala pohybovat.
Po chvíli byli už na správné straně a senzorový technik nadhodil do vzduchu nové informace z lodního počítače:
- „Pane máme tady anomálii na povrchu. Vypadá to, že chybí přesně rýsovaný zdroj, ale v oblasti se kolem hluchého místa kupí mnoho energie, která nám chvílemi způsobuje poruchy senzorů, takže nerozeznáme BC-304ky sedící na stabilní orbitě nad Zemí.“ Generál svraštil čelo a odvětil:
- „Jak myslíte to, že se kolem hluchého místa kupí energie?“ Senzorový na to jen zobrazil senzorovou mapu povrchu na velké obrazovce před nimi. Ta ukazovala něco jako zářící koronu slunce při jeho zatmění, kdy vlastně chybí samotná koule slunce.“
- „Vypadá to, že se maskují…“ Přemýšlel na hlas Hammond. Jeho technik mu to vzápětí potvrdil:
- „Ano bezpochyby a na dálku jako je orbita Země to dokonce funguje, ačkoliv je to zblízka takhle viditelné.“
- „Dobře, dejte vědět velení, že jsme to identifikovali a chystáme se to zničit.“ Pravil rozhodně generál a po chvíli už mu došla odpověď ze Země.
- „Generál Page Vám gratuluje a potvrzuje zničení toho tělesa.“
- „Tak tedy není proč s tím vyčkávat. Dejte rozkaz důstojníkovi v křesle, ať je vymaže z oblohy.“ Zavelel plešatý šedesátník před důchodem a už jen spolu se svými vojáky sledoval jak několik jejich Dronů letí k povrchu a následně úspěšně vyhazují do vzduchu onu anomálii. Chvíli potom dolehne na oběžnou dráhu slabá tlaková vlna energie a spolu s tím se na senzorech se zlověstným zapípáním objeví nové objekty ve dvou skupinkách někde mezi Zemí a Plutem.
- „Pane máme tu patnáct cizích objektů ve dvou skupinkách v prostoru Sluneční soustavy, identifikovaných jako Orijské křižníky, mířících k nám. ETA první je přibližně šest minut. Zajímavé je, že jedna míří dle dráhy spíše k Marsu a druhá zase k nám.“
- „Dejte rozkaz ostatním lodím, ať se připraví do určené formace a nás vezměte zpátky na odvrácenou stranu!“ Rozkázal okamžitě velitel lodi a vše se dalo znovu do pohybu.

21:54 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Ošetřovna

Caine se po několika minutovém bezvědomí konečně probudil. Začal mžourat kolem sebe, načež začal postupně zaostřovat a vnímat více věcí okolo. Ani ne půl minuty potom už se u něho objevila velitelka základny s ustaraným výrazem ve tváři a nějakými dvěma bílými tiskárenskými papíry v rukou.
- Plukovníku, co se stalo?“ Vydal ze sebe malátně Caine. Plukovnice se krátce podívala na oba papíry a odvětila:
- „Upadl jste do bezvědomí během našeho rozhovoru o…“ Nestačila Sam ani dokončit větu, když ji kapitán už s trošku jasnějším výrazem zadržel gestem ruky.
- „Vzpomínám si, kdy sem odpad. Myslel sem spíše jestli doktoři nezjistili, co mi je? Víte zrovna teď se mi totiž nehodí simulovat v nemocnici.“
- „No kapitáne, rozhodně nejde o simulaci měl jste velmi vysokou horečku, která Vám málem byla osudnou, pokud by jste neztratil vědomí.“
- „Takže se mě vlastně snažila prozradit a tím na mě přivolat doktory, kteří by na to jistě přišli dřív,“ opodstatnil si podle něj až příliš se nelogicky chovající halucinaci dost nelogické osoby samy o sobě.
- „Asi mluvíte o té… těch halucinacích. Doktorka říkala, že to mohlo být z důsledku působení té látky, které jste se nejspíše nadýchal, na mozek či z důvodu vysoké horečky, i když to je vlastně jedno. Potřebujeme ze všeho nejdříve vědět, jestli sám víte co by za tím mohlo stát. Nějaká těkavá látka či něco podobného s čímž jste přišel do styku?“ To už bylo kapitánovi vše jasné.
- „No sice jistě nevím, co to mohlo být, ale jistě to bylo něco nebezpečného nebo těkavého, i když sem žádný zeleně svítící výpary neviděl. Přišel sem s tím do styku v převlékárně skafandrů na přídi Daedala. Bylo to v takovejch kovovejch matně stříbrnejch lahvích u zdi a mělo to na sobě etiketu s nějakou děsivou technickou hatmatilkou a obrázkem smrtky s velkou jedničkou.“ Sam právě šlo hlavně o to, aby ji muž z budoucnosti s možným klíčem od jejich budoucnosti zase neodpadl teď, když jde o osudy všech těch lidí tam nahoře a možná nejen o jejich, proto chtěla rychle vstát a jít za doktorkou ji vše říct ještě za čerstva. Caine ji však znovu zadržel se slovy:
- „Počkejte kam jdete? Můj stav není určitě tak akutní, když u tej smrtky byla jenom jednička. Teď ale musíme přejít ještě k něčemu, co jsem Vám vedle toho chlapa nemohl říct.“ Carterová si dost neochotně sedla zpátky a odvětila:
- „Dobrá, ale rychle sotva za pár minut bude na můj rozkaz v nepřítomnosti sestřelen nereagující…“
- „Daedalus,“ dořekl za ni dramaticky kapitán, „Já vím, sem přece z budoucnosti. Ovšem doteď jsem musel všem říkat, že nevím jak vše přesně probíhá, že vím jen něco. Konečně…“ pohlédl nahoru jakoby tam viděl boha s neuvěřitelně šťastným výrazem.
- „O čem to mluvíte, jak doteď všem říkal?“ Nechápala jeho náhlé vzplanutí štěstí plukovnice.
- „Totiž v budoucnosti sem se nějak, zatím nemůžu říct jak, dozvěděl, co mám dělat s tím, že se bohužel nesmím pokusit udělat něco jinak, ačkoliv se mi to třeba nemusí líbit. Prostě vím jak půjdou události po sobě, tak abych si udržoval potřebný nadhled, ale je to za tu daň, že nesmím nic měnit, protože…“
- „By se pak mohl běh událostí úplně změnit.“ Dokončila zvláštní větu za pilota ve vědě zdatnější velitelka základny.
- „Přesně.“
- „Proč mi ale pak tohle všechno říkáte, nezmění to něco nebo je to v těch vašich ,instrukcích´?“
- „To druhé,“ odbil její pochybnosti Caine, „Teď k samotnému postupu pro Vás. Vím, že Vám ten srovnávací test DNA vlastně už stačil k tomu, aby jste tomu všemu uvěřila, proto to přeskočím, protože i po této větě Vám to stejně nedá a budete si myslet, že by to prostě nebyl podvod. Není to tak?“
- „Je…“ Vydala ze sebe nepřítomně Sam, která se ovšem včas vrátila zase do skutečnosti. Do skutečnosti, kde jde o čas a není na místě jen tak koukat a přemýšlet.
- „Stejně bych to potřebovala ještě nějak dokázat, abych přesvědčila i ostatní…“
- „Bohužel nic takového Vám dát nemůžu,“ přiznal naprosto upřímně cestovatel z budoucnosti a jemně ji chytil za ruku.
- „Mě, podle toho, co vím, stačí přesvědčit jen Vás, pučíte mi hodinky? Rychle…“ Pobídl ji netrpělivě avšak celkem při smyslech soustředěný kapitán, stále ležící s neúměrně vysokou teplotou na lůžku plném studených ledových zápalů. Sam mu je tedy nechápajíc dala a jen s téměř otevřenou pusou sledovala to, co se kolem ní dělo:
- „Pamatuju si pár událostí přesně podle času na vašich hodinkách, které jsou o minutu a sedmnáct sekund napřed, není-liž pravda?“ Zeptal se Caine aniž by potřeboval odpověď, protože pokračoval v přesvědčování dál:
- „Podívejte se ke dveřím do pokoje a teď na hodinky, přesně v 15:56:51, malé ručičky hledat nemusíte stačí přibližný pohled, vyjde ze dveří doktorka Kellerová a zeptá se jak mi je, jestli už lépe a hned potom Vás, jestli jste něco o tom zdroji zjistila. Neodpovídejte jí, ukážu Vám pak ještě něco…“ Říkal soustředěně kapitán v nemocničním rouchu, načež se právě teď začalo dít vše jak pravil. Ze dveří vycházející doktorka opravdu nejdříve pohlédla na ležícího muže a pak na ni se slovy:
- „Tak kapitáne, jak Vám je, už lépe?“ Pohlédla na druhou stranu, „Plukovníku podařilo se Vám už zjistit s čím to kapitán Caine přišel do styku?“ Carterová s už otevřenou pusou v údivu pohlédla zpátky na Caine, který měl blažený úsměv nad svou vše vědomostí, pak na ni pohlédl také a pokračoval:
- „Cože? Plukovníku stalo se něco?“ Vyšlo z kapitána téměř neslyšitelně pro Kellerovou.
- „Cože? Plukovníku stalo se něco?“ Zeptala se jich doktorka těsně po tom, co ji unikla odpověď ležícího pilota z budoucnosti. Sama velitelka byla čím dál více v u vytržení a to ještě nebyl všemu konec.
- „Řekněte: Vše v pořádku Jennifer, kapitán mě právě přesvědčil, že je opravdu z budoucnosti. A ona na to: Opravdu, no pan Porter, který tomu podle mě určitě nevěří ani v nejmenším, si Vás žádá, co nejdříve do řídící místnosti. Honem řekněte to - Uvidíte.“ Pobídl ji rychle Caine, protože dle hodinek viděl krajnost souhlasu toho, jak by to mělo být.
- „Vše v pořádku Jennifer, kapitán mě právě přesvědčil, že je opravdu z budoucnosti.“ Odvětila jí tedy trošku nejistě Sam a sledovala přesné opakování kapitánových slov:
- „Opravdu? No pan Porter, který tomu podle mě určitě nevěří ani v nejmenším si Vás žádá, co nejdříve do řídící místnosti.“ Odpověděla zcela dobrovolně a za sebe zase Kellerová, čímž už dokonale vyvedla z míry plukovnici, na kterou začal opět mluvit Caine:
- „Teď se postavte a podívejte se z okna, jak řeknu sledujte tu věž naproti. Jen každá asi desátá střela ji osvítí tak, aby ty dva čelní výčnělky protnuly jeden druhý přesně vodorovným stínem. Až řeknu stane se to několikrát za sebou a já vám to jednotlivě nahlásím podle času na vašich hodinkách.“ Sam udělala, co říkal a když jí to následně slovy: „Teď, teď… a zase“ hlásil, vše na chlup vycházelo.
- „To stačí - teď běžte, čekají Vás. Jen obhajujte svoje názory a nenechte sestřelit Daedalus dá se to vyřešit i jinak. Až to dokončíte, přijďte zamnou - a nebo víte co? Půjdu s Vámi…“ Ještě než stačila něco udělat, zvedl se z ničeho nic a už ani nestihl být zadržen někým okolo. To způsobilo jeho neodvratitelný pád k zemi a slova:
- „A nebo možná ne…“ Dořekl už spíše na poslední dech ležící muž v oblečení připomínající sešité prostěradlo a podle všeho znovu upadl do bezvědomí. Doktorka okamžitě zavolala svůj personál a začala se o něho starat. Sam neuposlechla kapitánova „poslední slova“ a ještě zůstala, aby mohla informovat doktory o původu pilotova stavu.

21:58 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Řídící místnost + prostor brány

Sam nejistě vystupovala po schodech nahoru za ostatními, kteří už ve svých hlavách odpočítávali poslední dvě minuty do velmi pravděpodobného sestřelení Daedala. Nebyla si jistá, co tam nahoře podnikne ani jestli je vůbec správné preventivnímu útoku bránit, protože ji v tom záhadný cestovatel z budoucnosti možná schválně ale spíše vlivem svého stavu. Přesto to ale nemohlo zastínit to, že věděl přesně, co řekne a kdy do místnosti přijde doktorka Kellerová. To už ji ovšem z přemýšlení vytrhl Porter, který si panovačně vykračoval mezi konzolami techniků. Hned jak byla nahoře, spustil:
- „Copak plukovníku, jdete se podívat na ten ohňostroj nebo jste snad přinesla nějaké ,zázračné´ řešení od našeho milého kapitána z budoucnosti?“ Na jeho tváři se zrcadlila jeho samolibost v této chvíli, která ještě rostla tím, jak u Carterové nezaznamenával klasicky silnou chuť k souboji.
- „Bohužel ne, ovšem zase už docela věřím, že kapitán Caine mluví pravdu, mimo jiné i proto, že jdou testy DND absolutně shodné.“ Muž v obleku se neupřímně usmál jako na malé dítě a odpověděl:
- „Aha, na moment jste mě přesvědčila taky. Ovšem, jsem si jistý, že Vám dal i jiný důkaz, takže za chvíli nebudu mít pochybnosti jako vy, že? Sam se toto už dlouho přestávalo líbit, protože nebyla zvědavá na to, aby každé její rozhodnutí pomlouval nějaký papírovaný panák z IOA. Přece jenom toto byla krizová situace a ona jako voják by měla mít rozhodující slovo. Na moment se ale ještě rozhodla vyjít z toho bez fyzického nebo jiného druhu násilí.
- „Dokázal mi to předvídáním několika po sobě jdoucích událostí pro Vás to ale teď bude nepoužitelné…“ „Black guy“ pokračoval jako doposud:
- „No jistě že. A co to bylo za ,události´ smím se ptát?“ Zeptal se a zároveň si zkontroloval hodinky.
- „Nic určitého jako třeba výroky, činy a námi neovlivnitelné události. To je ale jedno, protože tady záleží hlavně na mém názoru a ten teď říká, že se střílet nebude, dokud nezjistím něco víc od kapitána Cainea.“ Carterová se sama divila, jak rázně to řekla, i když to rozhodně přijala lépe než naproti stojící Porter, jenž obrazně řečeno vykulil oči a odvětil:
- „Cože?! Vy chcete vsadit životy všech vašich podřízených tady ve městě jen na základě toho, co říká údajný cestovatel z budoucnosti bez stroje času a s pochybným potencionálně smrtonosným velmi zdařilým modelem ZPM. Nebo, nebo, co Vás ještě může vést k závěrům, které tu tak neoblomně hájíte?“
- „Pokud to chcete vědět, tak nejspíš instinkt a optimismus. Jak už jsem ale řekla, to je jedno, protože tu pokud vím záleží hlavně na mě,“ sáhla si na ucho a aktivovala vysílačku, „Johne, tady plukovník Carterová s okamžitou platností odvolávám svůj předešlý rozkaz o střílení. Rozuměl jste? Přepínám.“ Porter se zamračil a přešel trošku blíž k ní spolu s tím zvýšil tón svého hlasu.
- „Ano, rozkaz…“ Přišlo trošku udiveně a neodhodlaně z druhé strany.
- „To Vám nemůžu dovolit, plukovníku,“ taktéž začal mluvit do éteru, „Podplukovníku, tady Ryan Porter, pověřenec IOA, který na základě rozkazů nejvyšších představitelů IOA přebírá velení. Vydávám nový rozkaz okamžitě zaútočit na loď v rukou nepřítele! Potvrďte příjem, přepínám…“
- „Johne, tady Carterová, na nic nestřílejte!“ vyhrkla nejdřív rychle pro Shepparda, „Co to děláte Portere, o čem to tu mluvíte? Jestli s tím nepřestanete nechám Vás vyvézt!“ Odpovídala už pro „black guye“ jistě a důrazně v podstatě nejistá Sam, která začínala tušit nemístnou zradu.
- „Dělám jen svou práci – Podplukovníku, okamžitě palte nebo je po nás všech!“ Pokračoval v důrazném oponování Porter.
- „Nechcete si to raději vyjasnit a pak mi říct?“ Přišlo mezitím zpět od „deja vu“ tušícího Shepparda z antického křesla. To už plukovnici došla trpělivost a začala volat na opodál stojící ostrahu:
- „Desátníku okamžitě ho vyveďte, civilní osoby tu nemají bez mého povolení za krize co dělat!“ Mariňáci, ačkoliv nevěděli, co si o tom myslet, se už chtěli rozejít pro nepohodlného muže v obleku, ovšem nečekaně byli zadrženi z ničeho nic příchozí tlupou podobně oblečených mužů, kteří přitom vypadali jak záběr z natáčení nejmenovaného filmu o budoucnosti, kde stroje zotročili lidi a skrze zdařilou počítačovou iluzi využívali jejich potencionál při vyrábění proudu. Vojáci už chtěli zakročit i proti nim, ale jeden, jenž stál vedle hodností jmenovaného velitele, vytáhl jakýsi papír s pár řádky počítačového textu podtrhnuté pěti podpisy všech představitelů členských zemí IOA.
- „Tu máte čtěte,“ řekl přitom stručně jen jeden z agentů. Nahoře Sam pohlédla na svého rivala se slovy:
- „Co to má znamenat Portere?“ Dotázaný se už bez úsměvu otočil zpět a dal ji přečíst totéž lejstro, které měl předtím složené v kapse od saka.
- „To co vidíte je papír, mimochodem uložený mezi stohem těch ostatních, které jsem Vám dal, jenž mi dává možnost, v případě vaší nerozhodnosti či nepodloženém riskování s životy členů expedice, přebrat velení za Vás a tak udělat, co je třeba k tomu, abychom tuto krizi přečkali.“ Carterová už mohla jen sledovat, jak si nechává skrze techniky za sebou otevřít městský interkom do něho následně promluvil:
- „Všem členům Atlantské expedice, mluví k Vám pověřenec IOA Ryan Porter. Rozkazem od špiček vedení IOA přebírám velení nad expedicí s okamžitou platností. Plukovník Carterová byla funkce zbavena mnou samým z důvodu neschopnosti velet a řídit se danými pravidly. Kdokoliv má nějaké námitky, nechť přijde zamnou a otevřeně promluví. Ovšem negarantuji beztrestnost toho, co tu řekne a na nesouhlas podložený osobními vztahy s dotyčnou rovnou dávám na vědomí, že se jimi nenechám zdržovat. Mluvil k Vám velitel expedice.“ Dokončil razantně rozhodnou řeč a naznačil Chuckovi, aby uťal spojení.
- „Pane, máme doprovodit plukovníka Carterovou do její kajuty?“ Nabídl se právě nahoru příchozí nejspíše velitel agentů. Porter jen chladně pohlédl na zmiňovanou, a pak s klidem odpověděl:
- „To nebude nutné, že?“ Sam se hnusilo s ním souhlasit i normálně a teď musela přikývnout na vlastní zbavení velení a zkroušené podrobení se. Nezbývalo ji ale nic jiného a na kraji se stále držela jedna její část, která doufala v to, že to má nějaký smysl do budoucnosti, jenž do svého plánu zahrnul i kapitán Caine.
- „Ne.“ Vydala ze sebe jenom a sledovala, co se dělo dál.
- „Podplukovníku,“ řekl „black guy“ nyní do své vysílačky, „Vydávám rozkaz k sestřelení Daedala. Hned! Rozumíte? Přepínám.“ Dokončil stručnou a jasnou větu a v puse si jazykem objel vršky zadních zubů.
- „Rozkaz a rozumím… pane Portere.“ Přišlo poněkud ze začátku nepřítomně od Shepparda, kterému ale taktéž nezbylo než změnu přijmout, protože mu bylo jasné, že další odstavený z funkce by už tuplem nepřispěl jakékoliv verzi budoucnosti.

Na konci bych Vás rád všechny, co toto čtete poprosil o vyjádření se, i když to třeba normálně neděláte, ale já budu rozhodně potřebovat do dalšího dlouhého dílu nakopnout a podpořit, což mi jeden nebo dva lidi dávají jen trochu (ne, že bych si toho nevážil, nebo se ofrňoval - To ne!)...
Také pokud nekdo chce číst, ale nechce se mu od začátku, tak by rozhodně měl dát šanci alespoň těmto dílům, které jsou jakýmsi nejdůležitějšími částmi celé série, což mi připomíná, že bych potřeboval vědět Váš názor i na tento díl a porovnat ho kriticky či pochvalně ve srovnání s ostatními ze série (taky můžete přidat názor na nejlepší díl, pokud se Vám bude chtít, potěšilo by to... )...

Prave jsem ten dil precet a bajecne, spolu s tim prvnim to bylo naprosto uzasne a asi nejlepsi ze vsech dilu co jsi doposud napsal.

Jinak se omlouvam ze nereaguji casteji ale posledni dobou je toho jiz moc a nema prakticky cas cist jakoukoliv povidky tady. Urcite ale hned jak je cas tak se to snazim dohnat i kdyz je to narocne. Rozhodne pokracuj, cist budu i nadale velmi rad.

No, to samozřejmě nevadí, když máš takový časový pres (jako třeba já, i když já sem k tomu všemu ještě línej a nemám vlastní komp... ) a když se občas ukážeš, třeba u takovýchto speciálnějších dílů, budu rád za koment nebo pochvalu...
Jinak díky... Snažil sem se, aby tohle na konci bylo to, co se šlověku, co tohle četl, vybavilo při vyřčení slov: Stargate - 24h...
A nakonec: další díl, na kterém jsem začal počínaje dneškem pracovat, bude narozdíl od tohoto...

Toto je spoiler!!!:

ještě více zvratový, přibidou nějaké vesmírné bitvy (hlavně v první části), objeví se Brooks se Zelenkou a Dr. Jacksonem, ukážou se nám Tok´rové, kteří odhalí svůj plán a pomohou týmu v Eldrenově Tel´taku dostat se na Zem rychleji než jen pomalým Hyper pohonem nákladní lodi. Potom se ještě bude samozřejmě řešit situace po bitvě na Zemi a po konci posledního dílu na Atlantis... Doufám, že sem Vás navnadil a vydržíte to čekání...

tááákže, oba dva díly fakt super, ten první byl dokonce místy i hoodně vtipný fakt se mi to líbilo, i podle mého názoru to bylo nejspíš to nejlepší jinak se omlouvám za tu dobu, než jsem to přečetla, ale tak nějak nebyl čas.. ale už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, takže šup sem s ním

Díky, pokusil sem se ten díl, nějak odlehčit a i zkomplikovat, abych měl pak o čem psát, i když mi to ten poslední díl, trošku roztáhlo...
Jinak sem rád, že se Vám líbil a hodnotíte ho jako nejlepší, když o toto my šlo spolu s tím, aby byl ten další díl, ještě taky jeden z předních...
A na dalším dílu už se pracuje, ale je celkem složitej, takže předem negarantuju zázraky...

Tak i ta poslední část na mě byla prostě moc rozvleklá, ale rozhodně musím uznat, že styl vyprávění máš čím dál lepší, fakt mě to bavilo (než to bylo moc dlouhý), bylo to výstižně a zároveň vtipně a nadneseně popsaný, prostě super, sice gramatika pořád mírně pokulhává (teda spíš takový věci jako že píšeš Vám velké V a podobně), jakože se od začátku moc nezlepšila, ale viděla jsem tu horší, takže pokud by to bylo trochu kratší, je to bomba! Hlavně se mi líbilo, že Caine má furt tu samou osobnost jako v těch dílech, když se tam teprve objevil, to není až tak snadný udržet charakter vyhraněnej s něčím typickým pro něj, jak se chová vždycky.
Mám však jednu velkou výtku - ty anglické názvy. Mě štvou naprosto u všech, nemysli si, ale kdyč je to česká povídka a člověk moc neumí anglicky, tak by je do toho dle mého názoru neměl montovat... Možná že umíš dobře anglicky, ale některé ty názvy jsou fakt pochybné.

Díky za objektivní názor a konstruktivní kritiku!
S tou gramatikou se pokusím něco udělat (jako třeba to velké V u Vám se mi do hlavy nějak dostalo z dopisů a od té doby sem si to zafiksoval, ale teď už si to hlídám), i když u těchto dlouhých dílů to ani po korekci nezvládám uhlídat.
Jinak od délky se už snažím pomalu zkracovat a eliminovat zbytečné části a zápletky, taky to vysvětlování apod. což mám vlastně taky od tebe...
A nakonec ty názvy, jestli máš nějakej vyloženě opakující se tam, zajímalo by mě to, protože já třeba vůbec nemám rád to poangličťování všeho (jako třeba: "toto je film o Comebacku dvou přátel..." což je úplná blbost), ale zase sem si vědom toho, že třeba názvy dělám česky i anglicky, i když čeština má přioritu a nebo ještě používám pro jednu svojí postavu výraz "black guy", což by se taky dalo psát jako záporák, ale český význam to zase tolik nevystihuje, protože to znamená spíše člověka pracujícího pro vládu v nejvyšším utajení, který dělá hlavně neschválené a nehezké věci, ale jiných takových věcí si nejsem vědom...

Já myslela jen ty názvy epizod, že některé nejsou moc zdařile přeložené To bych ti jinak mohla už rovnou vmést do tváře i Wraith nebo Hiveship, ale na to už jsem rezignovala