Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

no já mám náhodou word 2007 a zatím si nikdo moc nestěžoval .. tamtu povídku si přepisovala Mackenzie sama a háže to na mě viď? ale

Earman: Bavili jsme se o tom s Mooony po ICQ...padaly jeste jine nazvy...ale tak tenhle vyhral

DarkLive:: Pardon, ja si nevsimla, ze to je u Večeře a ne u te nove . Sorry ,Staci verejna omluva?

si piš že stačí ona stačila i ta neveřejná, ale tak tím líp

Tak trochu rýmu: Úterý zde, povídka kde??

Utery zde a povidka taky zde ...no snaha o rym byla - radsi zustanu u povidek Ted me napadlo, ze jsem vam minule zapomnela napsat spoiler...to mi vzdycky musite pripomenout hlava derava...

„Takové horko tady snad nikdy nebylo.“povzdechla si Jennifer.
„Asi by to nebylo tak strašné, kdyby fungovala ta pitomá klimatizace.“zaskučela Mac a podala jí pití.
„Dík. Tohle je to nejchladnější místo?“
„Ne, ještě jsou tady ledničky.“usmála se. „Je to jedna z mála teras, na kterou nesvítí slunce.“
„Nechápu, že se jim chce být na tom horku.“zakroutila hlavou Jennifer a dívala se na lidi na molu, jak se koupou v oceánu nebo leží na dekách. Venku bylo strašné horko a podle teploměru ve stínu bylo asi 41°C. „Zítra budou chodit na ošetřovnu se spáleninami.“
„Proto my jsme ve stínu.“řekla Mac a postříkala Sáru, která si hrála v malém nafukovacím bazénku.
„Měli jsme jít dneska s Rodneym na rande, ale celou dobu se snaží opravit tu klimatizaci.“postěžovala si.
„Dělá něco pro dobro druhých. Ber to takhle. Sáro, pojď sem.“zavolala ji. Sarah se vybatolila z bazénku a přicupitala k ní. Mac ji osušila a namazala krémem. „Máš hlad?“
„Jo.“přikývla Sára.
„To je fajn, protože jinak by ten banán přezrál dřív, než bys hlad měla.“pousmála se a dala jí ho. „Zůstaň chviličku tady.“ Dveře na terasu se otevřely a vešel John.
„Neruším?“
„Ty? Skoro nikdy.“usmála se Mac.
„Něco jsem ti přinesl.“vytáhl za zády schovanou růži.
„Víš, že jsi tu kytku odsoudil k záhubě?“
„Proč? Protože je takové horko nebo protože ji dostaneš ty?“
„Vtipné. Tak cos proved.“
„Je to omluva a poděkování za mou matku zároveň.“řekl a dal jí pusu.
„Myslím, že to bude chtít ještě jednu. Dneska ji pustíme.“ozvala se Jennifer.
„Dík.“
„Už půjdu. Jdeme se s chlapama někam zašít a zahrát si poker. Nepřidáte se?“
„Poker? Taková aktivita? Kdo u toho má přemýšlet?“odvětila Mac.
„Fajn. Tak sbohem dámy.“vysekl pukrle a odešel.
„Šašek.“rozesmála se. „Teď jsem si vzpomněla. Musím na chvilku pryč. Zůstaneš tu se Sárou?“
„Jistě.“přikývla.
„Děkuju. Zůstaneš tady s Jenn, ano?“
„Jo.“přikývla Sára.
„Šikovná.“usmála se Mac a odešla.

„Promiňte, není tady Mac?“zeptal se její otec, když došel na ošetřovnu.
„Ne, pane.“odpověděla mu Marie.
„Říkala, že jde za Kellerovou, tak jsem myslel, že bude tady. No nic. Jdu hledat jinde.“povzdechl si.
„Mohla bych vás poprosit, abyste to položil tam vzadu na ten stolek?“požádala ho a podala mu krabici s obvazy.
„Jistě. Rád.“usmál se a vzal ji. Odnesl ji a položil na hromadu dalších. Když se vracel přes lůžkovou část, někdo zavolal.
„Vás jsem tady ještě neviděla.“
„Nejsem doktor.“odpověděl Christopher.
„To je škoda. Ale představit se můžeme. Jsem Gladys Sheppardová.“
„Christopher Black.“
„Black? Nejste…“
„Jsem otec Mac, ano.“přikývl chladně.
„To je milé.“
„Ano, to je.“
„Nechcete mě doprovodit na oběd?“zeptala se a než se vůbec Christopher nadechl, usmála se. „To je skvělé!“slezla z postele.
„Hm.“
„Pojďte.“zašvitořila. Christopher jenom protočil oči a šel za ní.

Mac došla do řídící místnosti. Všichni se tam lenivě povalovali v krátkých šortkách a dalších letních šatech.
„Dobré ráno, madam.“pozdravil znuděně Chuck v plandavých šortkách a pitím v ruce.
„Dobré.“usmála se a seběhla dolů po schodech.
„Madam!“zasalutoval bezpečnostní tým ve standardních uniformách a vestách. Vrhla po nich soucitný pohled, protože ona sama byla jenom v kraťasech, i když stejné barvy jako uniforma, a černém tílku.
„Pohov…poslouchejte, není vám horko?“zeptala se a dívala se, jak jsou zpocení.
„Vtipné.“zamručel jeden voják.
„Pokud si stihnete, v případě nouze, tu vestu obléct za 2 vteřiny, můžete si ji sundat. A pokud chcete, po jednom se můžete jít převléct do něčeho lepšího. Ale po jednom. Až se ten jeden vrátí, teprve potom půjde další, jasné?“
„Panebože, jste svatá.“vydechl úlevně.
„Zatím ne, seržante. Zatím ne.“usmála se a odešla.

„Takže jste otec Mackenzie, říkal jste?“
„Ano.“přikývl Christopher.
„Hm. Je trošku…zbrklá a drzá.“ Christopher se zastavil a s rozčíleným pohledem se na ni podíval.
„Vy nemáte tušení, proč je taková!“zasyčel. „Prožila víc, než vy za celý svůj život. Snaží se, aby Delroy nikomu neublížil. Je tady v podstatě kvůli mně. Chce se pomstít mně, ale Ginny to odnesla nejvíc. On…zabil ji…a mučil ji tak strašně, že radši zvolila smrt, než aby něco řekla, ale John ji našel dřív…a to všechno prožila jenom kvůli mně! Ale zvládla to a je ochotná bojovat proti němu a udělat vše, aby se ho zbavila. Je tvrdohlavá, drzá, sarkastická, a když se jí nelíbí nějaké nařízení, prostě ho poruší, ale tyhle vlastnosti jsou její přednost, díky nim tady pořád je. Díky nim má pokaždé sílu se vrátit a přežít. A ví, že musí bojovat, protože jako jediná má schopnosti k poražení delroye. Považujete ji za něco méněcenného, ale já, ona i její dcery patří k nejstarší rase. K zakladatelům bran a stavitelům tohoto města. Eagerové ji nikdy nenechají být a dokud bude naživu, 6 miliard lidí na Zemi může být v klidu, jakmile to vzdá, všichni zemřeme. Nemusíte ji zrovna uctívat, ale chovejte se k ní jako k sobě rovné!“
„Ale já…“hlesla Gladys.

Mac zrovna procházela kolem chodby, kde vedli rozhovor Christopher s Gladys. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, co viděla, ale to už chodbu přešla, takže se vrátila.
„Tati?“
„Omluvte mě.“poprosil stroze Gladys a přešel k Mac. „Co tady děláš?“
„Pracuju?“
„Běž.“pobídl ji a najednou na ni začal mluvit anticky. Jenom vykulila oči, protože antičtinu nikdy neslyšela, ale po chvilce mu rozuměla a byla schopná mu odpovídat. „Jasné? Už ji mám skoro zpracovanou, tak běž.“ukončil rozhovor šeptem už normálně a dal jí pusu. Přikývla a odešla.
„Vše v pořádku?“usmála se Gladys, která se snažila poslouchat.
„V naprostém.“přikývl.
„Asi máte pravdu.“uznala. „Chovala jsem se hrubě.“

„Á, pane Woolsey.“pozdravila Mac.
„Plukovníku.“přikývl celý zpocený.
„Můžu mít dotaz? Proč máte na sobě pořád ten oblek? Vezměte se nějaké šortky.“
„Ehm…já žádné nemám.“hlesl.
„Jejda…nějaké vám seženu. Nemůžete se tady tak pařit. Za chvilku omdlíte.“
„To by od vás bylo milé.“
„Johne?“řekla do vysílačky.
„Mluv.“
„Můžeš postrádat jedny kraťasy?“
„Jistě. Proč?“
„Někdo potřebuje půjčit.“
„Aha…klidně.“
„Dík…tak pojďte.“
„Dr. McKay by měl mít do týdne ukončené hlášení z Aljašky. Aspoň to prvotní. Samozřejmě tam zůstaneme dál a budeme provádět výzkum.“
„Hm…objevili jste něco zajímavého?“
„Já nevím. Předběžnou zprávu jsem ještě nedostal, ale jakmile ji budu mít, pošlu vám ji.“
„Fajn.“přikývla Mac. Vešli do transportéru.
„Myslel jsem, že jdeme k Sheppardovi.“zamračil se.
„No…jdeme pro kraťasy…to neznamená, že jdeme k Johnovi.“usmála se. „Máme ty věci tak porozhazované po obou pokojích.“ Otevřela dveře svého pokoje. „Omlouvám se za ten nepořádek.“řekla a zkušeně popřeskakovala Sářiny hračky. Chvilku se hrabala v šuplíku. Po pár vteřinách vytáhla havajské kraťasy žluté barvy.
„To žertujete.“hlesl.
„Co je? Vždyť jsou úžasné.“usmála se. Woolsey se na ně chvilku nedůvěřivě díval.
„Děkuji.“přikývl po chvilce.
„Není zač. Jestli se chcete převléct, tak klidně, potom zavřete. Za chvilku mi začíná služba, tak už půjdu.“

„Jsem tady.“usmála se, když došla zpátky na terasu.
„To bylo rychlé.“
„To jsi neviděla, co se děje ve městě. Všichni jsou jak po flámu. Někdo na nás zaútočit, tak se nestačíme vzpamatovat.“pousmála se.
„Nechci vidět ošetřovnu.“
„myslím, že je lepší to nevidět. Pak se nemusíš rozčilovat. Pojď už z vody, Sáro. Pomaličku půjdeme.“řekla počkala, až vylezla z bazénku. Zabalila ji do župánku a chvilku ji hladila po zádech.
„Kdy ti začíná služba?“
„Asi za dvě hodiny.“
„Jdete někam?“
„Kéž by…ale v sobotu se jdu povídat na jednoho koně, co koupili Athosiané. Nedaří se jim ho vycvičit, tak si ho vezmu do parády já.“
„Takž další aktivita navíc?“
„Jo. Pokud ten kůň bude pošuk, bude mi stačit týden. Když bude nezkrocený, tak aspoň na poslušnost budu potřebovat měsíc. Uvidíme. No nic, pomalu půjdu, ať se Sára může po obědě vyspinkat.“
„Dobře…co teda budeš dělat?“
„Budu v té nejzašitější a doufám, že nejchladnější laboratoři. Mám rozdělaný překlad.“
„Aha.“
„Tak pojď, Sáry…jdeme.“postavila ji na zem. „Zatím ahoj.“rozloučila se.
„Ahoj.“

„To horko je hrozné.“zabručel George.
„Už i to pivo dochází.“postěžoval si O´Conner. „Končím.“položil karty na stůl.
„Já taky.“přidal se Sheppard a dopil pivo.
„Ale no tak. To jsem zase vyhrál?“postěžoval si Winterson a shrábl peníze.
„Vždyť v tom vedru se nedá myslet.“zaprotestoval Ronon.
„Doufám, že si Rodney někde neválí šunky.“

„Rodney, máme další problém.“ozval se Radek.
„Ó, co zas?“zabručel a nervózně pobíhal po laboratoři.
„Díky tomu, že nám nejde ventilace, se nám začínají přehřívat systémy. A kabely od ventilace jsou přepálené.“
„Skvělé! Naprosto úžasné!“vyštěkl. „Pracuju s bandou idiotů, kteří neumí spravit ani ventilaci.“
„Rodney…každý se tady snaží dělat, co může, ale v tom vedru se víc dělat nedá, tak se uklidni.“řekl Radek a rozhlédl se po místnosti plné unavených a zpocených lidí.

„Mami.“ukazovala Sára na svůj rozpletený copánek.
„Copak? Už zase?“povzdechla si, přešla od konzole, přeskákala pár beden, dřepla si k ní a vlásky znovu zapletla. „Chviličku si ještě hrej, ano?“
„Ne.“zavrtěla hlavou.
„Ale no tak.“
„Hačí.“ukazovala na konzoli.
„Chceš si sednout nahoru?“
„Jo.“
„Tak pojď.“ Mac ji zvedla a posadila na konzoli. V laboratoři bylo ještě plno beden s různým nevybaleným materiálem a náhradními zásobami.
„Můžu?“ozvalo se ode dveří. Stála tam Gladys.
„Pokud je to nutné.“pokrčila rameny Mac.
„Váš otec je šarmantní a pohledný muž.“
„Já mu pořád říkám, že na 10 257 let vypadá dobře.“ušklíbla se. Gladys překvapeně zamrkala. „Nechte ho být. Má přítelkyni a je s ní šťastný, tak ho nechte tak.“
„Váš otec je dospělý a vy nemáte právo mu do čehokoliv mluvit.“
„No, pokud ho to zachrání od vás, mluvit do toho budu!“
„Nelíbí se mi vaše způsoby a myslím si, že nejste pro mého syna dost dobrá.“
„A já jsem ráda, že váš syn si to nemyslí. A pokud vám nestačí deset tisíc let starý rod, tak už vám není pomoci.“
„Madam?“ozval se ode dveří Lorne. „Neruším?“
„Klidně rušte, co potřebujete?“
„Potřebuji vyplnit papíry pro pojišťovnu…kvůli tomu úrazu.“
„V jeskyni? To jdete brzo.“
„No, nějak nebyl čas.“omluvil se s úsměvem. „Zprávu od doktorky už mám. Je v té složce.“
„Dobře, zítra ráno si pro to přijďte.“ Najednou se celá Atlantis začala třást. V laboratoři začaly padat naskládané krabice. Lorne strhl Gladys k zemi a kryl ji vlastním tělem, Mac rychle dala Sáru na zem a taky ji chránila svým tělem. O pár pater výš ze stolu pro změnu začaly padat karty a lahve od piva. Ronon, Sheppard, George i O´Conner okamžitě zalehli na zem. V Rodneyho laboratoři padaly notebooky a různé poznámky. Všeobecně na Atlantis padalo vše, co nebylo připevněné. Po chvilce všechno ustalo.

„Co to sakra bylo?“hlesl George a postavil se. Všechno, co bylo na poličkách, bylo spadané na zemi.
„Všichni v pořádku?“zeptal se Sheppard.
„Jo, pojďme zjistit, co se stalo.“řekl O´Conner a taky se zvedl.

„Zachraňte, co můžete, posbírejte poznámky a dejte je do kupy! Zjistěte, co se stalo a jaké jsou škody. Tak honem lidi.“pobízel je Rodney, sice trošku bledý, ale jakmile zjistil, že je v pořádku, začal popohánět ostatní.

„Jste v pořádku?“zeptal se Lorne a pomohl Gladys na nohy. „Plukovníku?
„Sáro?“vyhrkl Mac a vzala ji do náručí. „Neplač…už je to pryč. Už je to dobrý…pšt.“utěšovala ji a sedla si. Sára se k ní přitulila a ještě potichounku vyděšeně plakala.
„Máte poraněnou nohu, madam.“upozornil Lorne a ukázal na její lýtku, na kterém byla hluboká rána.
„To je dobrý. Vyléčím si to.“mávla rukou. „Asi to udělala nějaká padající bedna.“zkonstatovala a podívala se kolem sebe. Všechny bedny, které byly do té doby naskládané podél stěny, spadly a válely se různě po podlaze. Mac si dala ruku nad ránu, ale nic se nestalo. Zkusila to znovu. Zase nic.
„Nejde to.“zamračila se a zkusila vysílačku. Taky nefungovala.
„Nespadlo na vás něco?“zajímalo Lorna.
„Ne…hm. Divné.“pokrčila rameny. „Nic to není.“
„Dveře jsou zasypané! Co budeme dělat?!“začala jančit Gladys. „Není tady dost vzduchu…umřeme tady! Nikdo o nás neví!“
„V tomhle městě je tři sta lidí a já musím uvíznout zrovna s ní.“protočila oči Mac znechuceně.
„Bude to dobrý.“utěšoval Gladys Evan. „Je to klaustrofobik, nemůžete se jí divit. Ale má pravdu, dveře jsou zasypané.“řekl a kývl hlavou ke dveřím, které byly zasypané bednami a nějakým spadlým trámem ze stropu. „Ví někdo, kde jste?“
„Říkala jsem Kellerové, že budu na tom nejzašitějším a doufám, že nejchladnějším, místě.“odpověděla.
„Takže to prakticky neví.“povzdechl si Lorne.

„Seržante! Hlaste škody.“řekla právě přicházející Sheppard.
„Nic moc. Jenom nám to porozhazovalo věci. Ventilace pořád nefunguje. Jinak vše při starém. Jo a…ehm…rozbilo se AERO.“
„AERO? Tak to je špatné.“
„Třeba to McKay zpraví.“
„Johne, neviděl jste Ginny?“přiběhl Christopher celý udýchaný.
„Ježíš, Mac.“vydechl Sheppard a zapnul vysílačku. „Mac, slyšíš?“ ve vysílačce to zapraskalo. „Mac, no tak.“
„Na ošetřovně mají pár lehčích zranění, pane.“oznámil George.
„Nevíte, kde je Mac?“
„Říkala něco o nějakém překladu v dolních laboratořích, ale nevím, ve které je.“pokrčila rameny Winterson.
„Pane, senzory hlásí zatápění dolních pater města. Jsou tam nějací lidé.“oznámil Chuck. „Je jich tam 10.“přepočítal je.
„Pošlete tam polní inženýry, ať je odtamtud dostanou.“ Městem se ozval alarm.
„Co je?“zajímalo Christophera.
„Zatopené části se začínají uzavírat.“vyhrkl Chuck.
„Rodney!“křikl Sheppard.
„Dělám na tom!“odpověděl McKay a pobíhal mezi panely.

„Co to je?!“vyjekla Gladys.
„To je špatné.“hlesla Mac a dívala se na podlahu, kde pomalu, ale jistě, natékala voda.
„Uzavřou se všechny dveře. Pokud to McKay neobejde, nedostanou se k nám.“ zkonstatoval Lorne.
„Panebože.“zašeptala vyděšeně Gladys a pak se otočila na Mac. „Je to vaše vina!“
„Moje…co?“
„Kdybych za vámi nešla, neuvízla bych tady s vámi!“
„Jo, uvízla byste někde jinde!“vyštěkla.
„Dámy, dost!“vložil se do začínající hádky Lorne. „Za jak dlouho to bude pod vodou?“
„Nemám nejmenší tušení.“zavrtěla hlavou Mac a hrabala se v konzoli.
„Tak jak jste udělala zkoušky?“vyjela na ni Gladys.
„Těžko. S touhle jsem měla největší problém. Nikdy jsem nic nepočítala, pokud to nebylo nutné. Všechno jsem dělala odhadem a zkouškou z fyziky jsem prolezla s odřenýma ušima. Chybělo 5 desetin bodu a neprošla bych.“
„Tak to odhadněte!“štěkla.
„Fajn! Podle mě máme asi půl hodiny, než se to zatopí.“
„Asi tak.“přikývl Lorne. „Odkud to sakra teče?“
„Není to jedno?“opáčila Mac se Sárou v náručí.
„Ventilace! Vylezeme ventilací.“navrhl Evan.
„Vy ji tu někde vidíte?“zeptala se Mac a rozhlídla se.
„Musí tu být.“
„Nepolezu jak krysa kanálem!“zaprotestovala Gladys.
„Tak tu zůstaňte.“pokrčila rameny Mac a postavila Sáru na panel a společně s Lornem odhazovali bedny.
„Mám to!“vyjekl Lorne a snažil se oddělat mříž od ventilace.
„Tady máte nůž.“podala mu ho Mac a dál něco hledala v panelu.
„Dík.“přikývl a mříž vylomil. „Pojďte.“pobídl Gladys.
„Nevylezu tam. Je to vysoko.“namítla, protože mříž byla v půlce stěny. Lorne si povzdechl a vydrápal se tam první. Potom vtáhl dovnitř i Gladys. Voda v místnosti už byla po kolena. Mac podala Lornovi Sarah.
„Atí.“plakala. Mackenzie jenom protočila oči v sloup.
„Ještě pro blbého koně polezu.“zavrčela, před bedny se přebrodila k plyšovému koníčkovi a stejnou cestou zase zpátky.
„Musím ještě vytáhnout paměťový krystal.“řekla a podala koně Lorneovi.
„Na to není čas.“namítl.
„Je. Pomalu lezte.“
„Počkáme.“
„Jak chcete.“pokrčila rameny. Voda už jí byla po pás, ale krystal byl na spodku panelu. Potopila se a za pár chvil se vynořila i s ním. Podala Lorneovi ještě svůj notebook a on jí pomohl do šachty.
„Kudy?“zeptala se.
„Asi někam nahoru.“usoudil Evan a jako první se začal plazit šachtou.

„Všichni se odtamtud stihli dostat, ale 4 známky života…zalezli do ventilace.“oznámil Chuck.
„Kde by mohli vylézt?“zeptal se Sheppard.
„Asi o dvě patra výš. Kousek od prádelny.“
„Fajn. Wintersone!“křikl do vysílačky.
„Ano?“
„Severní věž, 4. Patro, prádelna. Sejdeme se tam.“
„Rozumím.“
„Jdu s vámi.“vyhrkl Christpher.

„Podejte mi Sáru.“natáhl ruku Lorne a vzal Sáru, kterou položil na chodbu. Potom pomohl vylézt i Mac. Všichni se vyčerpaně opřeli o zeď. Po chvilce uslyšeli kroky.
„Mac.“vydechl úlevou její táta a objal ji.
„Dobrý?“zajímalo Johna. Všichni přikývli.
„Podívej se, jak vypadám. Jsem celá rozcuchaná.“zaprotestovala Gladys.
„Co se stalo?“zajímalo George.
„Zřítil se kus stropu a popadaly na nás bedny.“odpověděl Lorne. „Potom tam začala téct voda.“
„Jsme rádi, že jste v pořádku.“oddechl si Sheppard.

„Gladys už odešla?“zeptal se Christopher další den při obědě a přisedl si k Mac.
„Konečně.“přikývla.
„Dát jí tak do ruky pometlo, co?“
„Tak nějak.“
„McKay říkal, že AERO by mohl mít zpravené zítra.“
„Jo, vím o tom…hele, tak mě napadlo. Všiml sis, že když se narodila Sarah, přibyla mi nová schopnost?“
„Všiml.“přikývl. „Je to přirozené. Antickým ženám se to stávalo. Některé to potom dělaly cíleně.“
„Bože. To bych nechtěla. Ale proč se nic nedělo, když jsem měla Abby?“
„Protože jsi to nevěděla a ani nepotřebovala. Bylo to v tobě, ale projevilo se to…až byl čas.“usmál se.
„Aha. Kdy se vracíš?“
„Asi za týden.“
„Skvělý, tak to mi můžeš pomoct s tím překladem.“
„Takhle týrat svého stařičkého, vetchého taťuldu.“
„Víš co…půjde mi to rychleji s tvojí pomocí.“
„No, dobře. Přemluvila jsi mě.“

Tahle povidka byla takova oddechova...a doufam, ze se libila... ...je zas be nazvu, tak kdyby vas neco napadlo....napiste...

V dalsi povidce

Toto je spoiler!!!:

Christopher to mirne prezene s alkoholem, dozvime se vic o nalezech na Aljasce, objevi se (pro nekoho bohuzel) TEyla (ale jenom na chvilku) a na konci bude male prekvapko v podobe....no proste prekvapko...

Tak tohle byl hodne dlouhy spoiler

Dalsi povidka v patek a pak v pondeli a pak ve stredu rano ....to nam al epekne vyslo.... a nekdy na zaatku ledna uz by konecne mela byt spolecna s rocketmanem a potom se nam nejspis objevi jedna nova rasa...vic o ni nereknu... , ale prinejmensim se nam Eagerove mozna vyjevi v jinem svetle ne hrdinnem, ale....to uz se taky nechte prekvapit...

Tak a ja se jdu ucit biolu na zitrejsi pisemku

Jo a jeste k tomu obsahu jednotlivych dilu...nebude vam to stacit popsat jenom u tech, co nemaji nadpis?

díky přečtu a budu se těšit na překvápko

Tak tohle byla zase celkem oddechová epizoda.Ale skvělá
Jenom vždy jsi psala, že se máme zeptat, když něčemu nebudeme rozumět....tak já se ptám Co je to to AERO? A jako doplňkovou otázku - Ta nová schopnost je pyrokineze? Mo jo no, nějak přestávám být schopen evidentně schopen logicky myslet a zpracovávat informace....

Dark Angel: To je ta degenerace ze skoly
AERO je Anti-Eagerovska Rezidentni Ochrana...chrani Mac predtim, aby ji Eagerove na Atlantis citili
JJ ta nova schopnost je pyrokineze

děkuju.....upřímně by mě to AERO nikdy nenapadlo

Supr díl, jinak bude ten vánoční speciál?

Jisteze ze bude...a bude i silvestrovsky... ...oba budou nekdy dopoledne...vanocni proto, ze pak jedeme k babi a dedovi a silvestrovska proto, ze dopoledne snad budeme jeste vsichni strizlivy a schopni cteni...snad

Fajn oddechovka. Gladys nezklamala. A s tím AERO to byl skvělý nápad

Pátek tu, povídka .. (doplní Mackenzie )

jo...uz je tu

Na Atlantis byla klidná a teplá noc. Většina lidí poklidně spala, až na…
„Madam.“ozvalo se Mac z vysílačky u Mac v pokoji. „Plukovníku…“ Mackenzie tvrdě spala, ale zato se probudil Sheppard.
„Mac…vzbuď se…“pohladil ji po zádech. „No tak…“
„Mmmm.“zabručela.
„No tak…“
„Co je?“zahučela.
„Vysílačka.“
„Mm…“ sáhla rozespale po vysílačce. „Co se děje?“
„Jde o vašeho otce, madam…je v jídelně a…musíte to vidět sama.“ozvalo se pobaveně.
„Dejte mi chvilku.“zabručela, vyhrabala se z postele, přetáhla přes sebe župan, ani se nezdržovala obouváním a vyloudala se ze dveří.

Když došla k jídelně, už na ni čekal seržant s celkem pobaveným výrazem.
„Co se stalo?“zeptala se.
„To musíte vidět.“odpověděl a šel s ní do jídelny.
„Nech mě, ty zbabělý pse!“křikl Christopher a skákal po stole.
„Proboha tati.“povzdechla si. „Pojď dolů.“pobídla ho.
„Jsem Napoleon Bonaparte…“
„…jo a já sasanka. Tak slez dolů.“ Poslechl. „Pojď…půjdeš si pěkně lehnout do svojí postele a vyspíš se.“řeklq a vzala ho pod paží. Christopher se najednou sesul k zemi. „Tati!...vždyť usnul…to je neuvěřitelné…seržante, přineste prosím deku a polštář.“požádala.
„Ano, madam.“přikývl a odběhl. Mac se jenom zoufale podívala na svého tátu ležícího na zemi mezi dvěma stoly.
„Co se teda stalo?“otočila se na druhého vojáka, který stál pobaveně opodál.
„No…ehm…hráli jsme karty…no a váš otec přišel s flaškou v ruce a během chvilky ji vypil.“
„Aha. Nechám ho tady. Ráno si pro něho přijdu. Služba mi začíná asi za dvě hodiny…dík.“ Dala tátovi pod hlavu polštář a přikryla ho dekou, kterou přinesl seržant. „Kdyby si na Napoleona hrál znovu, řekněte mu, že bitva u Waterloo skončila a on vyhrál. Dobrou noc.“rozloučila se.
„Dobrou.“pozdravili a pokračovali v hraní karet.

„Co se dělo?“zamručel John ospale, když se vrátila a zalezla zpátky.
„Můj otec si hrál na Napoleona. Má ji jak z praku.“
„Co se stalo?“
„Nemám tušení, ale ráno mu nezávidím.“ John se uchichtl.
„Spi už. Za pár hodin vstáváš. Tak ať nevypadáš…“
„…jako on? Neboj. Dobrou noc.“pousmála se.

O dvě hodiny později zazvonil budík. Mac ho shodila na zem.
„To už je tenhle měsíc počtvrté.“zabručel John.
„Spi.“odbyla ho, oblíkla si uniformu, dala mu pusu a odešla. Jako první šla do kontrolní místnosti, kde byli jenom dva lidé a dřímající Lorne. Jemně ho vzbudila, strčila mu pod nos formulář o předání služby k podepsání. Naškrábal podpis, popřál jí klidnou službu a odplížil se spát. Mac se šla podívat do jídelny za tátou a zůstala tam, dokud se kolem osmé nevzbudil.
„Dobré ráno.“pousmála se a pomohla mu na nohy.
„Panebože.“hekl. Mac k němu posunula kafe. „Dík.“
„Tak povídej. Proč jsi se tak zřídil?“
„To jsou rodinné záležitosti.“
„A já jsem co? Soused odvedle?“vyprskla uraženě.
„Promiň…já…takhle jsem to říct nechtěl.“omluvil se rychle.
„Tak co se stalo?“
„Ehm…“
„Tak mi to neříkej.“pokrčila rameny.
„Jde o Sam…ráno mi poslala zprávu…je těhotná.“
„Ho-hó.“dostala ze sebe a po chvilce pokračovala. „Tak gratuluju.“
„Není k čemu.“
„Proboha proč?“
„Podívej se na mě. Co vidíš?“
„Právě teď. Svého drahého taťuldu po flámu.“
„Jsem pro ni moc starý.“
„Víte, co by za to dali mladší chlapi, pane?“ozval se za ním John se Sárou. „Dobré ráno.“
„Mohl bych být dědeček. A chlapům v mém věku už to je většinou úplně jedno.“
„To j fakt. Víš co? Běž na Zem, kup jí kytku a řekni jí, co si myslíš.“
„Nikdy jsme o dítěti nemluvili…nevěděl jsem, že nějaké chce.“
„Tati, každá ženská chce mít dítě. A Sam už má na čase.“
„Ani se o dítě starat neumím.“
„Půjčím ti na dva měsíce Sáru a to zjistíš.“
„Nic o výchově nevím.“
„To nikdo.“pousmál se John a snažil se do Sáry nacpat jogurt.
„Nikdy jsem dítě nevychovával…o tebe jsem přišel, když jsi byla maličká.“
„Bože, taťulda v depresi.“protočila oči s úsměvem. „Běž na Zem a kup jí puget. No honem. Co tady tak sedíš?“
„Asi máš pravdu.“uznal a vstal. Chvilku jenom nejistě přešlapoval.
„Tak už běž.“pobídla ho.
„Děkuju.“dal jí pusu a odešel.
„Jak to šlo? Ještě jsi ospalá?“zeptal se John a utřel Sáře pusinku.
„Mmm…mám napsané hlášení, přečtené hlášení od třech týmů a jsem psychicky připravena na Rodneyho hlášení o Aljašce.“
„Doufám, že to zkrátil.“
„Já taky. V deset se jdu podívat na toho koně u Teyly a v jednu jdeme na misi. Jsem domluvená s Woolseym, že přijdu přímo tam.“
„Letíme jumperem, tak počkej u brány na té louce, nabereme tě.“
„to by bylo fajn.“pousmála se.

„Hraje si často na Napoleona?“zajímalo Johna na cestě k zasedačce.
„Ne. Párkrát byl Abraham Lincoln, Michal Jackson, Brad Pitt a Bruce Willis, ale Napoleon nikdy.“usmála se Mac. „Šup, jedna nožka, druhá…šikovná holka.“radila Sáře, jak do schodů.
„Dobré ráno, plukovníku.“pozdravil s úsměvem George. „Co Napoleon?“
„Vyhrál. Už je doma.“pousmála se a sedla si.
„Vykládali mi to kluci, co měli službu.“taky se posadil.
„Myslím, že z toho měli celkem srandu.“
„Zpestření noční.“poznamenal Sheppard. Ale to už do místnosti vešel Woolsey následovaný Rodneym a O´Connerem – oba měli v ruce velký štos papírů.
„Ehm…pánové…to nechcete číst, že ne?“hlesla Mac se Sárou na klíně.
„Vezmeme-li v úvahu, že celé hlášení má asi 1500 stran a nám se podařilo to zkrátit na 10, tak ne. To bychom tu byli dlouho.“odpověděl jí O´Conner.
„Každý z nás povykládá o jednom nálezu…“
„Skvělé. A bude to do hodiny?“zajímala se.
„Pokud začneme hned…“pokrčila rameny Rodney.
„Prosím.“pobídl je Woolsey. Všichni se pohodlně usadili a Rodney spustil.
„Takže, jak víme, asi před třemi týdny jsme na Aljašce objevili jeskyni, ve které jsme našli bránu a věc podobnou ZPM. Bohužel se jiný název než mini ZPM neujal. Ve skutečnosti jsme zjistili, že název je celkem vystihující. Funguje to na stejném principu. Jeho energie jde z…“
„Rodney…vědeckou část prosím přeskoč.“požádal ho Sheppard. Rodney se zatvářil nadmíru uraženě, že opět nikdo nedocenil jeho vědecké schopnosti.
„Dobrá.“přikývl rezignovaně a otočil tři stránky. Když to George, John a Mac viděli, oddechli si.
„No takže…dál jsme přišli na to, k čemu slouží. V každém DHD je prázdný slot, který přesně odpovídá tvaru mini ZPM. Vyzkoušeli jsme ho na jedné opuštěné planetě. Z DHD jsme vyndali napájecí krystal a vložili tam mini ZPM. Brána fungovala úplně normálně. Prošli jsme taky pár laboratoří tady a většina z nich měla slot pro mini ZPM. Takže jsme to dali k posouzení a IOA schválila přidělování mini ZPM týmům, když jdou na misi. Budou v železných krabičkách, které by se neměly za žádnou cenu rozbít. Jsou ještě speciálně vyztužené…to je ode mě vše. Dotazy?“ všichni zavrtěli hlavou.
„Dobrá, v tom případě jsem na řadě.“ujal se řeči O´Conner. „V té jeskyni jsme, jak dobře víte, taky našli bránu. Vědci zjistili, že je to s největší pravděpodobností prototyp. V paměti se udrží jen poslední zadaná adresa a brána je napájena právě mini ZPM, které po zadání do jiné galaxie vyhoří. Jinak jsou použitelné po dvě zadání adres v galaxii. Prototyp brány má 3 metry na výšku a 2 metry na šířku. Červí díru dokáže udržet jenom 19 minut, to znamená o polovinu méně. Ze zápisu jsme se ještě dozvěděli, že je stará asi 10 000 let. Ale potom se nabízí otázka, proč sestrojili Antikové tuhle bránu, když už měli své funkční. Jedna z teorií je, že to měl být nový druh a druhá, že to měla být forma menší únikové brány. Vědci pořád prohledávají okolí, ale nic zatím nenašli. Tohle bylo jenom shrnutí, ale pokud by si chtěl někdo přečíst celé hlášení, stačí říct.“řekl nakonec a poklepal na stoh papírů.
„To je dobrý.“vyhrkl George.
„Jestli to je vše, už půjdu. Musím si ještě nechystat věci a pak jdu za Teylou.“ozvala se Mac.
„Myslím, že je to vše.“přikývl Woolsey.
„Fajn. Tak běž, Sáro, k tátovi.“pobídla ji. Sára odcupitala k Johnovi. Ten si ji posadil na klín. „Buďte tu hodní, ano?“usmála se.
„Neboj a běž už.“pobídl ji. Dala oběma pusu a vyšla ze dveří.
„Hele, Sáro, co takhle si zahrát fotbal?“navrhl Winterson.
„Jo.“přikývla.
„Tak pojď.“natáhl ruku. Sarah se ho chytla a odcupitala s ním.
„Skvělé. Tak v tom případě jdu udělat předletovou kontrolu a nachystat věci.“pokrčil rameny John.

„Tak ukaž mi toho koně.“pobídla Mac Teylu, když došla do vesnice.
„Je támhle v ohradě.“ukázala na malou louku, kde byla ohrada. V ní se klidně pásl nádherný hnědák s černou hřívou a ocasem.
„Vypadá klidně.“poznamenala Mac a sundala si vestu.
„No to jo. Dokud k němu někdo nepřijde. Koupili jsme ho asi za 100 šilinků.“
„To je asi…1000 dolarů…ehm…to je dost málo. Uvidíme, jakou má závadu.“pousmála se a vzala lonž.
„Ehm…opatrně…tady jsme se tady dostali, ale už si ji nenechal připnout. Jeden muž to trošku odnesl.“
„Budu na to pamatovat.“přikývla a pomalu přelezla ohradu. Kůň se otočil, sklopil uši a začal hrabat kopytem.
„No tak, kluku, nechci ti nic udělat, neboj…jak se jmenuje?“
„Atila…“
„Fajn, Atilo…hodnej kluk…nechci ti ublížit.“mluvila klidným hlasem. Kůň najednou zařehtal a rozběhl se proti ní.
„Sakra!“vyjekla a fofrem přeskočila ohradu.
„Dobrý postřeh.“uznala Teyla.
„Dík.“vydechla Mac. „Tak pokud číslo dvě. Máte nějakou mrkev nebo jablko?“
„Tady.“ukázala Teyla na koš. Mac si vzala dvě mrkve a vlezla zpátky do ohrady, o kterou se pohodlně opřela a dělala, jakoby nic. Po pár minutách k ní přišel kůň blíž a šťouchl jí do ruky, kde měla mrkve.
„Co bys chtěl, co? Mrkvičku?“řekla a dala mu ji. „No a pak, že láska neprochází žaludkem.“pousmála se a druhou rukou mu připnula lonž. Jakmile to zjistil, vzepjal se na zadní.
„No tak, to nic. Hodný.“konejšila ho a lonž zkrátila, až se ho mohla dotknout a pohladit po hlavě.
„Není to tak strašné, viď?“

„No tak…spapej to. Už jenom jednou do pusinky.“přemlouval Sáru u oběda John.
„Ne.“zakroutila hlavou.
„Tak ne no.“pokrčila rameny a její porci dojedl… „Sakra, to je hodin…“vyhrkl, když dojedl a vzal Sáru. „Pojď, jdeme ke strejdovi Woolseymu.“

„Jdete pozdě.“upozornil ho Rodney, když celý zadýchaný doběhl do hangáru.
„Omlouvám se. Trošku jsem se zdržel se Sárou. Nechápu, jak se Mac vždycky podaří do ní všechno dostat.“
„Ženské jsou pro to stvořené.“usmál se George.
„Tak rychle, ať už jsme pryč.“pobídl je Sheppard. Sletěl jumperem k bráně a proletěl.

Jakmile se objevili na druhé straně, uviděli Mac opřenou o DHD. John přistál kousek od ní.
„Máte zpoždění.“řekla a sedla si.
„Promiň. Sára se nechtěla naobědvat.“omluvil se. O pár minut později přistáli na mýtině kousek od vesnice, do které došli po lesní pěšině.
„Á, už jste tady.“přivítal je s úsměvem menší muž.
„Ano, rádi vás zase vidíme, Karmale.“usmála se Mac.
„Zboží máte nachystané…pšenici, brambory, zelenina a maso. Je to všechno?“
„Určitě.“přikývl Sheppard.
„Dnes se tady koná trh…nechcete se po něčem poohlédnout? Mí lidé vám to zatím nanosí do jumperu.“
„Tak jo.“přikývla Mac. „Sejdeme se za hodinu tady, dobře?“otočila se na zbytek.
„Jistě.“přikývli ostatní a každý se rozešel za svým. Ronon obhlížel nějaké mačety a nože, O´Conner se díval na zaručeně přesné hodinky, Rodney zkoumal léčivě lektvary, Sheppard obhlížel nějaké hračky pro Sáru, George se poohlížel po něčem k jídlu a nějaká žena nabízela Mac „krásné“ fialové šaty smrdící jako zelí. Najednou se ozval křik. Všichni zpozorněli. Doprostřed vesnice se vpotácel muž, kde padl k zemi.
„Vyléčíš to?“zeptal se John, když uviděl jeho zranění.
„Zkusím to.“přikývla Mac a natáhla nad jeho hruď ruku. Nic se nestalo.
„Co je?“zajímalo Wintersona.
„Ono to nejde.“
„On…přichází.“zašeptal muž.
„Kdo?“nechápala.
„Utečte.“vydechl a zavřel oči.
„Je mrtvý.“hlesla Mac.
„Pojď ke mně.“zašeptal John a zatáhl ji k sobě. Po pěšině k vesnici k nim mířil vysoký muž. Byl bledý a jeho tvář byla bez jakéhokoli výrazu.
„Co to sakra je?“zajímalo Ronona. Muž začal házet fialové energy koule.
„Hej! To se nedělá!“křikla na něho Mac. Obrátil se na ni a chvilku se jenom díval. Potom bleskově vytvořil energy kouli a hodil ji po ní. Taktak stačila uhnout. Hned, jak se postavila, vypálila svoji ohnivou, která se neškodně „vpila“ do jeho štítu na hrudi. Jenom překvapeně zamrkala. Muž vypálil další kouli, která Mac, i když si vytvořila štít, odhodila dozadu. Rozplácla se o stěnu domu. Muž se rozutíkal pryč.
„Dobrý?“zeptal se John a pomohl jí na nohy.
„Chci ho.“zavrčela a rozběhla se za ním.
„Mac! Počkej! Stůj, sakra!“křičel, ale ona běžela dál. „Pojďte!“

Mackenzie ho doběhla kousek za vesnicí. Jakmile ji uslyšel, vypálil další kouli. Rychle se schovala za strom a nabila. Trošku vykoukla a začala střílet, ale kulky mu vůbec neublížily.
„To si děláš srandu.“zabručela a vytvořila štít, aby nikam nemohl. Muž udělal dva dlouhé kroky a srazil ji k zemi. Otřepala se a odkutálela se o kousek dál, kde se postavila. Dvakrát mu dala ránu pěstí, ale s ním to ani nehnulo. Kombinovala všechny možné údery, na které si vzpomněla, ale bylo to k ničemu. Muž ji chytl pod krkem a odhodil ji na stromu, po kterém se svezla dolů a zůstala tam ležet. Utekl.
„Madam? Jste v pořádku?“zajímalo George, který doběhl jako první. Pomohl jí na nohy a přidržel ji, protože se trošku zakymácela.
„Co to sakra bylo?“dostala ze sebe.
„Nemáme tušení.“
„Potřebuje doktora.“zkonstatoval Sheppard, když jí prohlídl ránu na čele. „Pojď.“

„Nic to není. Je to jenom škrábanec. Sice hluboký, ale jinak je v pořádku. Měla by si to ledovat.“řekla Jennifer Sheppardovi, který právě přicházel.
„Fajn.“přikývl a počkal, než se Mac oblíkne. Potom se oba vydali pryč.
„Byla blbost, co jsi udělala.“ozval se v jedné prázdné chodbě.
„Aspoň jsem něco o něm zjistila.“
„A co?“
„Že mě porazí se je silnější než Delroy.“
„Mohl tě zabít.“
„To mohl.“přikývla.
„Proč tohle děláš?“zeptal se a zastavil.
„Co?“
„Tohle. Slíbila jsi mi, že si budeš dávat pozor.“
„Vždyť jo.“
„Ne, Mac. Ty riskuješ schválně. Proč?“
„Protože když si dávám pozor, vždycky to špatně dopadne. Buď to odnesu já, nebo někdo jiný.“
„Jsi jako neřízená střela! Je ti to úplně jedno! Nezapomínej, že máš dítě!“
„My! My máme dítě!“vyštěkla. „A to nic nemění! Myslíš, že kdybych byla opatrná, že by to bylo jiné?! Prostě jsem taková…já nemám ráda plány, nejlepší je improvizace! Kdybych se držela předpisů, tak tady nejsem! Jestli ti to vadí, tak bohužel! Je mi to líto, ale jestli nechceš, abych byla taková, tak máš smůlu! V tomhle se měnit nebudu ani kvůli tobě!“
„Víš co? Až tě zas někdo zraní, mě to bude jedno! Neprosedím celý den u tebe, ale budu si dělat svoje věci!“vyjel na ni.
„Fajn! Jak chceš!“
„Fajn!“
„Fajn!“vyštěkla a odešla.

No je zase bez nazvu...ale slibuju, ze silvestrovska a vanocni nazvy maji ....kdyby vas neco napadlo...
Jinak dalsi povidka v pondeli
Doufam, ze se vam libila

Dobrá povídka, jsem zvědavý, jakým způsobem se zase usmíří. Jinak co třeba název "Napoleon Bonaparte" (pouze sranda)

Jako vždy se vyjadřuji ke všem povídkám, ke kterým jsme se ještě nevyjádřila a ortel tentokrát zní: Bezvadné! Líbila se mě poslední povídka, vážně super. Líbila se mě hádka mezi Mac a Johnem . Jinak jen tak dál a těším se na další .

parádní díl
trh výbornej..trošku sem od Sheppyho čekal že bude koukat po exotickejch zbraních..i když to možná spíš Ronon....prostě a jednduše..parádní díl..a sem zvědavej na toho týpka....

Skvělý. Christopher jako Napoleon ..... kde na ty nápady chodíš. Moc mě zajímá co to bylo zač, co nedokázala ani Mac vyřídit Jinak hádka byla fajn, jsem zvědavá jak to dopadne

Tak jako obvykle : Pondělí zde, povídka ... (doplní Mackenzie )

sgcatlantis: Pondělí zde, povídka ne...
Jinak jsem si díky prázdninám konečně udělal čas a přečetl i těch nějakejch 15 povídek, co mi ještě chyběli a musím uznat, že to bylo velice skvostné (jenom mě štve, že teď už nemám co dělat a musím čekat na ty nové )
Jinak jsem dostal nápad na jeden název: povídka č. 30 - Nové možnosti

Zdá se že se nám vydání dnešního dílu opozdí neboť na veřejnost pronikly poslední dva díly Atlantis a jak sem čet tak Mackenzie je se vší vervou sleduje a na nás zapomíná.

To neni právda ...budou vecer okolo osme...rano sem musela pouklizet za to, ze sem zustala sama doma a ted se mi podarilo rupnout akvarko, takze moje ubohe rybicky truni ve drezu..no a asi za hodinu vyrazim do pokr. tanecnich....no a povidyk stejne dycky davam az vecer ...tak si pockejte...ted si uvedomuju, ze sem vam nedala spoiler....
tak tady je...

Toto je spoiler!!!:

dozvime se, kdo je ta bytost, jak to dopadne s Mac a Johnem a taky znova potkame Armina - nevl. bratra od Mac

Toto je spoiler!!!:

Armin - to je ten co ho kopla mezi nohy

tak povidka je tady... a ja taky...sice po rokenrolu unavena, ale porad tady

„Ahoj, něco nového?“zajímalo Teylu, když Mac dorazila do jejich vesnice.
„Ptáš se mě poslední tři týdny na to samé. A já ti poslední tři týdny odpovídám to samé. Proč myslíš, že se za posledních 24 hodin něco změnilo?“opáčila.
„Promiň, myslela jsem…“
„To je dobrý.“ Mac, jako poslední tři týdny, si sundala vestu, vlezla do ohrady k Atilovi, osedlala ho a připnula mu lonž.

„Jde mu to dobře.“poznamenala Teyla o hodinu později.
„Jo. Jde. Jenom myslím, že bude mít menší problém. Bojí se cizích lidí. Tohle ho neodnaučím. Co kdyby sis ho vzala ty? Myslím, že tě zná. Tak za týden to zkusíme, ale dneska jsem chtěla zkusit jízdu.“
„Že by sis na něho sedla?“
„Zkusit to můžu. Je šikovný.“pousmála se a poplácala ho po šíji. „Tak co ty na to?“zeptala se a pořád ho hladila. „Zkusíme to? Nic to není…hodný kluk.“mluvila k němu konejšivě a dala nohu do třmenu. Pomalu se vyhoupla a jemně dosedla do sedla. V tu chvíli se kůň vzepjal na zadní. Mac se nestačila včas zapřít a s výkřikem skončila na zemi. Teyla rychle přelezla ohradu a odehnala Atila pryč. Počkala, než se uklidní, a přivázala ho.
„Jsi v pořádku?“starala se, když viděla, že ještě pořád leží na zemi.
„Já…nevím.“hlesla a ani se nesnažila vstát.
„Zavolám doktora.“
„To je dobrý.“hlesla a převalila se na bok. „Kriste!“
„Máš něco zlomené?“
„Myslím, že ne.“zavrtěla hlavou a pomalu a za pomoci Teyly a ohrady se postavila.
„Dobrý? Posaď se.“
„Ne, dík. Myslím, že postojím.“hlesla a pomalu se protáhla. Sem tam to zapraskalo.
„Ten kůň je šílený.“
„Není. Tohle byla moje chyba. Uspěchala jsem to. Myslela jsem si, že je připravený, ale nebyl. Tak za týden to zkusím znovu. Odsedlejte ho a vyhřebelcujte. Já dneska už další úraz riskovat nebudu.“

„Aktivace zvenčí.“ohlásil Chuck. „Přijímám kód plk. Blackové.“
„Otevřete.“přikývl Sheppard a seběhl dolů. Mac pomalu prošla bránou. „Co se ti stalo?“zajímalo ho, když viděl, jak se drží za bok a jde trošku shrbeně.
„Nic.“odsekla.
„Ale no tak! Vidím tě čtyři roky skoro každý den! Poznám, když ti něco je!“
„Spadla jsem z koně.“
„Nikdy nepadáš.“namítl.
„No tak tentokrát jo!“vyštěkla. „Jdu za Jennifer!“

„Z jaké výšky jsi proboha spadla?“zajímalo doktorku.
„Asi z metru a půl, možná výš.“
„Zlomené nic nemáš. Jenom myslím, že zítra a aspoň další týden se nebudeš moct pořádně pohnout. Napíšu ti neschopenku, jestli chceš.“
„To je dobré. Budou to jenom modřiny.“mála rukou a pomalu se oblíkla.
„Nebudou to jenom modřiny, Mac. Spadla jsi z koně a to je jako by tě někdo prudce strčil, ale je to tvoje věc. Kdyby tě to bolelo, přijď a já slibuju, že ti nebudu říkat, že jsem ti to říkala.“ pousmála se nakonec.
„Jsem pitomá…měla jsem poznat, že není připravený. Myslela jsem, že je, ale nebyl. Vždycky jsem to odhadla, ale tentokrát to nevyšlo. Byl chytřejší a já to měla poznat!“otočila se ještě. „Nevím, co se to se mnou děje.“povzdechla si.
„Zkus popřemýšlet. Poslední tři týdny jsi roztěkaná, podrážděná a vůbec na nic se nesoustředíš. Slyšela jsem, jak si kapitán Lewis stěžoval v jídelně, že jsi ho zbytečně sjela za to, že neměl zastrčenou košili a neměl umyté boty. Tohle nejsi ty, Mac. Vím, že s Johnem máte problémy, ale nevybíjej si zlost na ostatních.“ Mac jenom přikývla a pomalu odešla.

„Pojď, miláčku, zůstaň chviličku v župánku, ať ti není zima.“pohladila Mac Sáru po zádech a posadila ji na svoji postel.
„Tata?“
„Ach jo, kočičko, to je složité.“povzdechla si a učesala jí mokré vlásky. Městem se ozval alarm. „Chviličku tady počkej a buď hodná, ano?“dala ji do postýlky. „Rayi, hlídej.“řekla a odešla.

„Co se zase děje?“zajímalo ji, když dorazila.
„Zase něco naráží do štítu, madam.“řekla Amélie.
„To už je za poslední tři týdny po sedmé!“prskala Mac. „O´Connere! Chci, aby někdo konečně zjistil, co to je! Do rána chci mít na stole předběžnou zprávu!“
„Nevíme, co do toho štítu naráží.“namítl opatrně.
„Tak to zjistěte! Za to vás platí!“vyštěkla naštvaně a odešla.
„Podplukovníku, prosím, běžte za ní a omluvte se jí. To je k nevydržení.“poprosil zoufale George. Sheppard na něho vrhnul jeden nevraživý pohled a taky odešel. „Tak asi ne.“povzdechl si.
„V tom případě jdu zjistit, co to je.“zamručel O´Conner.

Mac se celou noc převalovala. Nevěděla, jak si lehnout, protože ji celé tělo bolelo. Nad Atlantis už začalo svítat, když se rozhodla zajít za doktorkou. Chtěla si aspoň obléct mikinu, ale když zjistila, že skoro nedá ruce dozadu, vzdala to. Vyšla ven jenom v pyžamu. Pomalu se doloudala na ošetřovnu. Kellerová seděla za stolem a psala něco na notebooku.
„Jennifer.“ozvala se Mac potichu. Otočila se a tváří se jí mihl výraz typu „já ti to říkala.“, ale byla zticha.
„Posaď se.“řekla jenom. Poslechla. Doktorka jí pomalu a opatrně vyhrnula tričko. „Panebože.“zašeptala.
„Co je?“
„Od levého ramena, přes lopatku až po pánev se ti táhne obrovská skoro nepřerušovaná modřina. Na druhé straně ji máš na lopatce a dole na pánevní kosti. Nedivím se, že to bolí. Napíšu ti nemocenskou.“
„Jsou to jenom modřiny. Větší, než obvykle, ale pořád modřiny. Prostě jsem spadla na tvrdé.“ namítla.
„To už jsou podlitiny…Mac…“
„Zvládnu to.“
„To chci vidět.“ušklíbla se jennifer. „jsem zvědavá, jak si oblíkneš vestu, když jdeš za pár hodin ven.“
„Zvládnu to.“zopakovala. Doktorka si povzdechla a přešla ke skříni s léky. Chvilku něco hledala a pak po Mac hodila krabičku. Ta ji chytila.
„Co to je?“
„Proti bolesti. Můžeš to brát co čtyři hodiny. Chutná to jako jablko. Nekousat, cucat.“
„Dík.“přikývla Mac vděčně.
„Ty jsi tak tvrdohlavá.“povzdechla si Jennifer. Jenom se pousmála.

„Dobré ráno. Nenávidí tě sice o deset lidí víc než včera, ale přišli jsme na to.“oznámil O´Conner a podal jí papír.
„Ehm…anglicky?“zeptala se a papír vrátila.
„Ve zkratce? Něco jako atomové bomby. Proletět to sem, tak to zamoří planetu na několik set let, o nás ani nemluvím.“vysvětlil.
„Odkud, to asi nezjistíme, že?“
„Ne.“zavrtěl hlavou.
„Nevadí. Myslím, že mám celkem jasnou představu, kdo nás nemá rád.“přikývla. Ze svojí kanceláře právě vyšel Woolsey se Sheppardem.
„Á, plukovníku, za jak dlouho jdete ven?“pousmál se.
„Ehm…asi za…dvě hodiny. Proč?“zeptala se podezřívavě a vrhla hnusný pohled na Johna. Ten jenom sklopil oči.
„Tým pplk. Shepparda půjde s vámi.“
„Je to nutné?“zaprotestovala.
„Ano, je v tom nějaký problém?“
„Ne, pane.“povzdechla si.
„To je dobře.“přikývl Woolsey a otočil se k odchodu. Sheppard seběhl dolů po schodech.
„Pane Woolsey!“zavolala. Otočil se. „Vím, o co vám jde, ale to nevyjde. Oceňuji vaši snahu, ale nepleťte se do toho.“

„Jak daleko je ta vesnice? Já jenom, že mám v půl deváté rande.“zajímalo George. Mac se na něho zamračeně podívala. „Tentokrát je to bioložka. Je tu krátce, tak zabrala rychle.“
„Jste opravdu jako Casanova.“maličko se pousmála. Planeta, na které se objevili, nebyla příliš odlišná od ostatních. Měla stromy, louky, lesy, hory, příjemné klima a asi 5 km od brány malou vesničku. Pomalu se k ní vydali.
„Člověče, ty válíš.“uznal O´Conner.
„Jo, jenom já budu sedět doma.“zašeptal Sheppard potichu. Za horou došli k vesnici.
„Obyvatelé bránu asi moc nepoužívali. Není tu žádná stezka.“poukázal O´Conner.
„Dobrý postřeh.“ušklíbl se Rodney. „Fuj, co to je za smrad?“ohrnul nos, když došli blíž k vesnici.
„Třeba vaří něco dobrého.“nadhodil George.
„No potěš Pán Bůh.“vyprskla O´Conner.
„Je tu až moc velké ticho.“zamračila se Mac. Za celou cestu vesnici nepotkali jediného člověka. Začalo jim to být podezřelé, takže nabili zbraně a měli je připravené v pohotovostní poloze.
„Co to sakra…“hlesl O´Conner.
„To je něčí…ledvina?“zašeptala Mac, když to něco uviděla na zemi. „Ó můj Bože.“odběhla za roh.
„Myslím, že jdu taky.“špitl Rodney a odběhl jinde.
„Vypadá to jako od našeho neznámého přítele.“poznamenal Winterson, když našel jedno z těl. Na náměstí byly mrtvoly a sem tam se povalovaly nějaké vnitřnosti.
„Ehm…pánové…“ozval se za nimi Rodney. Zbytek se otočil. McKaye držel jejich neznámý muž a přiložil mu pod krk nůž.
„Kdo jsi?“zeptal se Sheppard a mířil zbraní, muž mlčel.

Mac to celé sledovala zpoza rohu. Byl to ten samý muž, který zabil toho muže před třemi týdny. Rychle vyskočila, vytvořila ohnivou kouli a hodila mu ji přímo na hlavu. Jenom sebou mírně trhnul dopředu, odhodil Rodneyho a otočil se na Mac, která se v mezidobí začala modlit ke všem svatým, aby špatně posnídal a měl méně síly než minule. K její smůle se tak nestalo. Muž se rozmáchnul rukou, a i když si, jako vždy, automaticky vytvořila štít, zase se proletěla krásným ladným obloukem vzduchem a skončila u stěny protějšího domu, která náraz nevydržela, a tak se podívala někomu do kuchyně. Zůstala ležet na zemi a před očima se jí zablesklo bolestí. Muž se dal na útěk.
„Jste v pořádku?“staral se Winterson.
„Já…nevím…strašně to bolí.“hlesla, sedla si a držela si záda.
„Řekneš mi konečně, co ti je? Vestu máš staženou tak, že se skoro nemůžeš nadechnout, a když jsme prošli bránou, něco sis vzala!“vyjel na ni Sheppard.
„Tobě už nemusím říkat vůbec nic, ale pro tvoji informaci je moje celá levá polovina zad jako jedna modřina!“vyštěkla a postavila se. Winterson jenom protočil oči a rozhodl se, že bude lepší vyklidit pole dřív, než se přimotá do začínající hádky. „A pokud dovolíš, ráda bych se věnovala své práci a dostala nás odsud živé!“skončila to dřív, než něco stačilo začít a vyšla z domu.
„Budeme předpokládat, že to náš drahý přítel nezabalil a někde tady pobíhá s účelem nás zabít. Vzhledem k tomu, že celá vesnice je vyvražděná a není nijak vyspělá, tady pravděpodobně nic nebude.“zkonstatovala.
„Chceš tady ty těla tak nechat?“zeptal se O´Conner.
„Za prvé nejsem funebrák a za druhé největší puzzle, které jsem kdy složila, měly jenom 5000 dílků…tady je těch dílků víc. Jdeme!“

„Je blízko.“zarazila se asi v půlce cesty k bráně a v očích se jí zalesklo.
„Co chcete dělat?“zajímalo George.
„Vy běžte dál a já…si jdu zalovit.“pousmála se.
„Mac, moc tě prosím, nedělej to.“hlesl John.
„Je to moc nebezpečné, že?“ušklíbla se. „Možná, ale vyhraje ten lepší a…to jsem já. Chci ho.“
„Není to žádný neškodný králíček.“namítl Rodney.
„Já vím.“
„Mackenzie, prosím…vím, že to děláš jenom kvůli mně. Povedlo se ti to. Naštvala jsi mě. Tak to prosím nedělej.“zkusil to znovu Sheppard. Jenom se pohrdavě ušklíbla a rozběhla se směrem, kde ho cítila.
„Panebože, ať se jí nic nestane.“zašeptal. „Jdeme.“

Mac za chvilku zastavila a opřela se o strom. Nějak neměla náladu se znova setkat s tou bytostí. Došla k závěru, že to obejde obloukem a dohoní je u brány. Uvědomila si, že to, co udělala, byla obrovská pitomost. Pomalu se vydala na cestu.

„Co s ní mám dělat? Majore, vy ji znáte déle než já.“
„Promiňte, pane, ale já se k ní nikdy nedostal. Ale kupte jí kytku. Tu mají rády všechny.“pousmál se George.
„Máme prosím, lidi.“ohlásil O´Conner. „Vepředu je asi pět známek života…Eagerové.“
„Pojďte, vezmeme to okolo…a hlavně potichu.“navrhl Sheppard a prošel houštím.

Mac se zastavila. Potřebovala se vydýchat. Záda ji zase začaly bolet a cesta ji už dávno přestala bavit. John ji strašně naštval. Vlastně tohle celé dělala z trucu a pomalu jí došlo, že to byla pěkná prkotina. Rozhlídla se kolem sebe. Všude byly stromy, stromy a pro změnu zase stromy. Naštvaně kopla do země. V jednu chvíli se z ničeho nic odehrálo více věcí najednou. Někdo ji srazil k zemi, zároveň jí nad hlavou proletěla energy koule. Ten samý člověk, co ji srazil k zemi, ji zatáhl za strom.
„Armine.“vydechla překvapeně.
„Co tady děláš, Pallas? Tohle je pokusná zóna.“vyjel na ni.
„A ti lidé to věděli? Mimochodem, nevšimla jsem si, že by u brány byla cedule s nápisem NEVSTUPOVAT, POHÍHÁ TU PSYCHOPAT!“
„Vtipné. Je to nepovedený genetický pokus.“
„Nepovedený genetický pokus byl jeden kluk ze školy! Tohle je totální genetický omyl! To jste ho dělali po tmě, nebo co?“
„Špatný den?“opáčil.
„Tak trochu.“přikývla už klidněji. „Zachránil jsi mě. Dík.“
„Jsem tvůj bratr.“
„Jsi Eager.“
„Pokud to vidíš takhle, tak to budeš vydýchávat ještě dlouho. Pojď, dovedu tě až k bráně.“
„Co když nás uvidí tví přátelé?“
„Udělám z tebe zajatce.“
„No to dík.“
„Přestaň! Máme problém ho trošku zvládnout i my. Je rychlý, vytrvalý, chytrý a rád loví.“
„Jde to zabít?“
„Jistě a není to to. Jmenuje se Kelop. Nová rasa.“
„Ambiciózní, ale proč jste nezačali třeba s křížením krtků. Ti jsou přece jenom jednodušší.“
„Krtků?“
„Neřeš.“mávla rukou.
„Pojď už, než mu dojde, co se stalo.“pobídl ji.

„Už by tu pomalu měla být.“staral se Sheppard, když dorazili k bráně.
„Je v pořádku. Určitě.“prohlásil přesvědčeně Winterson.
„Támhle je!“vykřikl Rodney a ukázal na začátek lesa, ze kterého zrovna vybíhala. Z lesa se ozývaly výkřiky, praskání dřeva a byly vidět záblesky energy koulí. O´Conner rychle zadal adresu a všichni proběhli.

Byl už večer. Mac si u sebe četla nějaký časopis, co jí půjčila Amélie a chroustala u toho buráky. Sára dneska měla zůstat u Jennifer, takže měla večer jenom pro sebe. Někdo zazvonil. Nepříliš nadšeně šla otevřít. Stál tam John.
„Co chceš?“
„Omluvit se.“hlesl.
„Hm.“
„Mac, prosím. Na té planetě jsi to udělala schválně, vím to. Ale to je jedno. Choval jsem se jako idiot.“ Celé to poslouchala se založenýma rukama. Sheppard vytáhl zpoza zad obrovskou květinu lilií. „Stála mě 200 dolarů, tak mi ji prosím neomlať o hlavu, protože ona za nic nemůže.“ Mac si povzdechla, kytku si vzala a položila ji na skříňku vedle dveří. Chvilku byla potichu a dívala se jako by jinam, ale potom ho znenadání políbila.
„Nenávidím tě. Víš to?“pousmála se. Přikývl a vešel dovnitř.

O´Conner s Georgem to celé sledovali zpoza jednoho rohu a když viděli závěr, plácli si.
„Pohádka skvěle dopadla, tak já jdu tvořit tu svou.“usmál se George.
„Užij si to.“popřál mu O´Conner.
„To si piš. Co ty?“
„Zveš mě?“
„Na první rande? Asi těžko.“
„V tom případě jdu na kutě. Sám bohužel.“
„Tak to dobrou noc.“

„Víš, co je na usmiřování nejlepší?“zeptal se John, když oba leželi v posteli a hladil Mac jemně po zádech.
„Tohle?“
„Přesně.“usmál se. „Nemůžu bez tebe být.“ Teď se pro změnu pousmála Mac. „Mám tě strašně ráda..“
„Já tebe taky.“

„Ahoj.“pozdravila další den dopoledne Mac Teylu, když dorazila do vesnice.
„Ahoj. Zkusíš to znovu?“zajímalo ji, když Atilu osedlaly.
„Ne, dneska ne. Hele, poslední tři týdny ses mě každý den ptala, co je nového a dneska nic.“
„Předevčírem se ti to moc nelíbilo.“
„No to sice jo, ale…“
„Tak co nového?“zeptala se Teyla s úsměvem. Mac se jenom pousmála.

no doufam, ze se to cekani vyplatilo...dalsi povidka - vanocni - bude ve stredu rano...proboha ne ze mi zacnete psat v sest....rano je pro me tak v pul desate i pozdeji

Mno a jeste: ten prehled epizod, ktery tady nekdo chtel: nebude vam to stacit jenom u tech, co nemaji nazev?

Jo a jeste, kdyby vas napadl nazev, tak napiste...

Tak další supr povídka, zním sice už jako přeskakující deska, ale co, když je to pravda Jinak pokud název, tak bych měl dva jednoduchý - buďto Kelop, nebo Nový nepřítel