STARGATE - 24 hodin: Konec 1. sezóny + Celkové Shrnutí!

sice po delší době, ale je to výborný... zraje jak víno

Díky díky... nečekal jsem, že to už takhle brzo někdo přečte...
Jinak ještě můžete přidat názory na pravost Tok´ry a cestovatele v čase... jestli se Vám jejich řeči zdají hodnověrné nebo tušíte nějaký podraz ???

Je to dobrý ale máš tam zásadní chybu a to tu, že ta nákladní loď se jmenuje Tel´čak a Hatak je ta obrovská pyramidová loď
Ale jinak dobrý a to s tou pojistkou u stroje času bylo prozíravý

Tak já jsem moc rád,že už jsi vydal další díl...
Sice je tam pár gramatických chyb,ale ještě aby ne při takhle dlouhým textu...
A to,že transportní loď (ta málá) se jmenuje Tel'tak a ne Ha'tak už napsal sgcatlantis...doporučuju opravit..těm,kteří trošku znají SG to příjde divný,když se řekne zamaskovanej malej ha'tak

Jinak super dík +1

Díky díky...
A s tou chybou to se fakt omlouvám... Pletli se mi názvy Pel´tak (můstek Hataku), Hatak (křižník) a Tel´tak (nákladní loď)... nakonec sem i když jsem koukal na poslední díl někdy na konci týdne s nájemným lovcem Arisem Bogem (myslím ) a stejně jsem to vyměnil...
No jsem rád, že jste mi to opravili a s tou pojistkou se to ještě bude vysvětlovat myslím, až budou někdy v posledních dílech Caina teprve vysílat... on to teď trochu zkomolil, aby se do něj dál nestrefoval kvůli tomu kam letěl... jak říkám, to se vysvětlí...

EDIT: Chyby odstraněny (doufám všechny), ještě jednou díky za upozornění...

úžasný díl, hlavně hodně otevřený a napínavý, takže se už teď nemůžu dočkat pokračování tak šup sem s ním

Zdravím...

Je mi to už trapné, ale opět se Vám musím omluvit za už potřetí zdvojnásobenou mezeru mezi díly... Nevím jestli to je tím adventem, nákupní horečkou z vánoc nebo tím, že sem při psaní začal poslouchat Elvise, ale fakt se mi zdá, že se mi poslednou dobou všechno a všichni snaží zabránit v psaní. Navíc jsem měl opět tvůrčí krizi, kterou vyřešil až můj odchod na odpočinek na půlku týdne z důvodu virózy, či co mě to teď posedlo...
Doufám, že to tentokrát ještě překousnete a potěší Vás vydání dalšího dílu...
No, nebudu už víc zdržovat a popřeju Vám jen trpělivost a příjemné počtení, skoro půlka děje je na jedné příběhové linii, takže doufám, že Vám to nebude vadit a budete to brát jako efekt lineárního psaní příběhů v reálném čase jednoho dne...

STARGATE - 24 hodin
1x14 Není cesty zpět (No way back)

Následující události se odehrávají od 19:00 do 20:00 hodin večer Greenwichského času (ZULU).

19:00 – Hyper prostor Galaxie Ori, Křižník Ori, Paluba kolem Transportních kruhů

Část týmu mariňáků postupovala, skryta maskovacím zařízením, chodbou směrem vpřed. Mladý seržant, který je vedl, svižně našlapoval s namířenou M4, zatímco za ním se držel jejich spojenec, následovaný dvojicí vojáků, nesoucí dva budoucí hostitele. Došli až nakonec chodby, kde už ale byli nepochopitelně otevřené dveře.
To bylo okamžitým signálem pro velícího zástupce, jenž zvednutím zaťaté pěsti dal jednotce rozkaz k zastavení. Museli se totiž držet v dost těsné skupince, aby mělo maskování vůbec nějaký smysl. V místnosti jim ovšem další postup znemožňovali dva hlídkující křižáci, kteří se znuděně rozhlíželi po otevřených dveřích, kudy nejspíš před chvílí někdo prošel. Seržant si v hlavě ihned vymyslel plán, načež dozadu naznačil, aby ho potichu a u zdi následovali. Vešli tedy do místnosti, kde okamžitě zatočili doprava a pořád se drželi zakulacené stěny, až dosáhli ovládacího panelu u něhož zastavili. Bylo nesmírně znepokojující, když se vojáci občas ohlédli přímo na některého člena neviditelného týmu, jako by ho zahlédli a pak svůj pohled zase zaměřili někam jinam, protože ve skutečnosti nemohli vidět nic. To už mladý velitel ale naznačil Tok´rovy za ním, aby přešel a na jeho pokyn vyťukal sekvenci spouštějící kruhy. Než-li k tomu ale mohlo dojít, seržant se chystal ještě s jedním mužem dvěma zásahy v tichosti zlikvidovat nepohodlnou stráž. Klidně přiložil tvář k pažbě a namířil červený laserový křížek uvnitř kolimátoru na hlavu onoho muže.
Položil prst na spoušť a chystal se zmáčknout, ovšem najednou ho vyrušilo něco hodně blízko něho, co mělo za následek neřízený pád na stranu, jak se po něm ohnala nejspíš něčí bota. Během svého dopadu stačil jen krátce pohlédnout do týmu, aby zahlédl dva zpacifikované vojáky, ležícího doktora Jacksona a pak Valu mal Doran se žhnoucíma očima, která se právě chystala sejmout i Eldrena, který se ji něco jako zbraň snažil přitisknout na rameno. Ona ale zatím neměla zbraň na rozdíl od dvou stráží, které už poznali, že se něco děje a vyděšeně mířili někam k nim. To právě ale spadlo maskovací pole, jak bezvládný Tok´ra dopadl někam vedle něho. Také křižáci už stačili zamířit na stojící postavu, která se právě shýbala pro jednu pušku na zemi. Než-li ovšem stačili vystřelit, nikým neohrožovaný seržant je oba několika výstřely složil.
Svou zbraň pak chtěl ihned namířit na už ozbrojenou Goa´uldku, která ale stačila vystřelit jako první. Seržant se už stačil dopadající kulky vykrýt jen svou puškou. Naštěstí jich nebylo, dle jeho prvotních vjemů, dost, aby ho byly schopny účinně zasáhnout. Většinu ucítil nebo uslyšel prolétat a dopadat vedle sebe plus ještě asi dvě, které se odrazili od jeho zbraně a jedna, která zasáhla stranu vesty. Jakmile mladý mariňák stačil něco udělat, hledaná už byla pryč a z chodby z příchozí chodby byli slyšet jen uhánějící kroky. Zástupce velitele tedy rychle vstal, aby zajistil nejbližší okolí, načež se vrátil a prohlédl vlastní muže. Většina byla naštěstí jen dobře omráčená a už se probírala. Ten, kdo to ale nejvíc schytal, byl jejich spojenec Eldren, jenž se právě bolestivě zvedal nedaleko nich u zdi ze země. Seržant poručil jednomu z mužů při vědomí hlídat a přešel k Tok´rovy, zeptat se ho, jestli je:
- „V pořádku?“ Ležící se opřel zády o zeď a zkontroloval si rukou zezadu krk.
- „Budu v pořádku... musíme ji sledovat,“ řekl a začal se zvedat. Mariňák ho rukou zadržel a pravil:
- „Počkejte... o to se postarám já, Vás potřebujeme na řízení té lodi.“ Tok´ra se usmál a odvětil:
- „OK, někdo ale musí Vaše poraněné muže dopravit na loď...“ Zástupce ho tedy pustil, aby mohl dojít až k ovládacímu panelu a všechny muže i s dvěma mrtvolami potom transportovat a vběhnout s nimi do transportu. Eldren ovšem ale nikam neběžel a hned potom co je ozářil přenos, schytal nepěkný pohled a namířenou zbraň do obličeje od mladého seržanta.
- „Měl jste jít s nimi!“
- „Na to už je pozdě seržante a navíc mě budete potřebovat jak při pohybu na této lodi, tak při sledování té ženy... neříkal jsem náhodou, že jeden Goa´uld cítí druhého.“ Mariňák během řeči sklonil zbraň, ale stále si ho odměřeně hlídal, nakonec se na něho zamračil a odpověděl:
- „Což ovšem platí i o ni...?“
- „Ano...“ Přiznal s nezměněnou odhodlaností a výrazem Eldren.
- „Tak pojďte, přece můžete spustit ten váš stroječek?“ Obrátil rychlému rozhodování učený voják a pohlédl na Tok´rovu brašnu.
- „Nejspíš ano, měly by jsme ale počkat než se znovu dobije, mohlo by nám selhat ještě dříve než by bylo potřeba.“
- „OK tak jdeme, směrujte mě!“ Zavelel seržant a s namířenou M4 se vydali chodbou za ní.

19:01 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Řídící místnost

Ačkoliv hodně lidí ve městě přerušili své činnosti a s úžasem pozorovali oranžovou scenérii dopadajících střel z Wraithských lodí, jejichž počet právě naposled oznamoval Chuck:
- „Už pár minut nezměněný stav 24 Hive a 56 křižníků, madam.“
- „Páni, to vypadá na celou flotilu... možná všechny lodě v Galaxii...?“
- „Ano vypadá to, že to chtějí s námi už opravdu ukončit.“ Dodal za ni Porter, který se z ničeho objevil za nimi směrem od prosklených dveří na balkón.
- „Portere? Udivuje mě, že jste se objevil tak pozdě...“ Zašklebila se na něho Sam.
- „Omlouvám se, musel jsem ještě něco zařídit. Teď bych ale rád...“ Začal „black guy“ jistě, nicméně plukovnice ho gestem ukazováčku, směřující nahoru, zastavila a promluvila sama:
- „Cokoliv chcete počká, dokud nevyřídím jednu věc,“ usmála se a poklepala na svůj headset, aby kontaktovala ty na druhé straně. Muž v obleku její gesto jen mlčky spolknul a nijak vzhledově naštván sledoval její rozhovor po vysílačce.
- „Tady Carterová, Johne, Rodney, jste připraveni?“ Z druhé strany se ozval první oslovený svým typicky nevojenským tónem:
- „Já jsem, ale jestli je McKay, zase objevil nějakou novou ,suprfunkci´ a bojí se že by to mohlo něco udělat, když už známe dva případy, kdy se město potopilo bez problémů a za stálé palby shora.“
- „Rodney, co zas máš, jestli to není důležité dej Johnovi zelenou.“ To se vzápětí už ozval známý sarkasticky znějící hlas zdánlivě znuděného vědce:
- „Neobjevil jsem žádnou ,suprfunkci´! Jen nejsem zastáncem názoru, že by se mělo ignorovat každé vedlejší informační hlášení při spouštění takhle složitého mechanismu...“
- „Já vím město není jojo...“ Přišlo ihned od Sam, která poznala, že si McKay zase zbytečně vymýšlí, aby vypadal důležitě a ona mu znovu připomněla, jak nedocenitelný tu je (když tu není Radek).
- „Rodney, já myslel, že tohle vždycky říká Radek a ty si ten, co to nakonec smete jako ,nedůležité´...“
- „Co, já, JÁ! To ty všechno vždycky chceš do pěti minut...“
- „Nebo jedný,“ rýpl si do rozjetého vědce znovu Sheppard.
- „To je fuk, pak to musim dělat, jinak bych to nestih a poškodil si kvůli tobě svoji pověst!“ Na to se do éteru ozvalo chrchlavě schované zasmání od Johna.
- „McKayi! Máš to, nebo fakt potřebuješ limit?!“ Okřikla je Sam, kterou nervovali nepříjemné pohledy od „black guye“, který očividně neschvaloval takto volnou mluvu a chování pořízených.
- „Tak a je to! Hlášení zkopírováno k ostatním ignorovaným na plném deseti Tera bajtovém disku!“
- „Sláva... Johne, můžete?“
- „Jistě, všichni se připoutejte potápíme se...“ Vyřkl do vysílačky podplukovník sedící v antickém křesle, které už vydalo příkaz k potopení všem příslušným programům v celém městě.
Na druhé straně v řídící místnosti došla řada na zamračeného muže v černém:
- „Takže?“ Pravil jen, protože bylo jasné o co žádá.
- „Moc se mi nelíbí, že to znovu dělám...“ Zamlouvala to zase Sam.
- „Plukovníku věřte, že toho je pouze vstřícné gesto ode mě, že se Vás ptám... V krizových situacích by souhlas měl být samozřejmostí a vy by jste ani neměla racionální důvod k odporu.“
- „Prosim Vás,“ umravňovala ho plukovnice, aby takto neblábolil. Porter na to jen zvedl obočí a trochu vykulil oči.
- „Zmizte odsud člověče...“ Řekla nakonec a sama vyšla ven, aby z verandy pozorovala jakoby stoupající vodu za štítem.

19:03 – Hyper prostor Galaxie Ori, Křižník Ori, Místnost pro nakladení bomby -> Chodby

Brooks se Zelenkou právě dokončili aktivační sekvenci potřebnou pro spuštění výbušniny nastavené jako ostatní na dálkové odpálení a pro jistotu ještě časovač na 10 minut. Vtom se jim ale z nenadání spustila vysílačka do headsetu:
- „Majore, tady zastupující seržant, jste na přijmu? Přepínám...“ Major nazpátek naštvaně polohlasně odpověděl:
- „Potvrzuji seržante, můžete mi říct, jak to, že rušíte rádiový klid?! Přepínám!“ Mezitím zkontroloval u doktora detektor a spolu se samotným Zeleknou zamířili na chodbu, kterou už i Radek hlídal zbraní. Tedy spíše Zatem, aby nikomu neublížil, jak předtím řekl sám Brooks.
- „ Věřte, že jsem měl dostatečný důvod, pane. Jedna zadržená osoba nám totiž unikla přičemž omráčila několik našich lidí, takže jsem je poslal zpět na loď a teď se ji s naším staronovým známým snažím dostihnout. Přepínám.“
- „Žena nebo muž a co taktická výhoda? Přepínám.“
- „Žena. A výhoda se prý teď musí nabíjet, přepínám,“ Mluvil v Brooksově šifře, sdělující, co nejmíň konkrétních informací a jmen druhé straně, seržant.
- „Dobrá, jak daleko a jakým směrem od nás jste, můžeme Vás zaměřit? My jsme kousek od stromečku v komíně. Přepínám.“ Poslední šifra se už i Brooksovi zdála moc silná, protože snad nikdo by si v době léta neuvědomil její spojení s vánoci a známým tlustým dědou v červeném.
- „Dost dobře to přiblížit nemůžu, protože nemám a nevím jak. Snad Vám ale bude stačit to, že jsme na 15. podlaží u severovýchodních kruhů vzhledem k půdorysu lodi. Přepínám.“ Další složité skrývání a popisování pochopil major překvapivě rychle.
- „Rozumím, za chvíli tam jsme, každou důležitou změnu hlaste na kanále beta! Konec.“
- „Potvrzuji změnu kanálu, konec.“ Na to se Brooks otočil k Doktorovi, aby mu našel příslušnou pozici na detektoru a tím i potvrdil přítomnost dvou osob následující jinou.

19:05 – Hyper prostor Galaxie Ori, Křižník Ori, Lokace kolem sledované

Vala mal Doran vedena goa´uldským symbiontem odvážně postupovala vpřed a po okolo jdoucích na ni mířících křižácích buď házela žhnoucí pohledy nebo do nich rovnou střílela Zat´naktelem, když ji žhnout zrovna nešlo. To krásně čistilo a pomáhalo, sledujícím, kteří tak měli v celku dost přesný přehled o tom, kam jde. Podle její dosavadní trasy to vypadalo, že si to rázuje rovnou na můstek za ovládnutým převorem, ten se však z nenadání objevil přímo jí před očima. Nejdříve pozvedl hůl v připravenosti k obraně, pak ale zřel její ohnivý zrak, což mu stačilo k tomu, aby ji přijal a nechal ji dojít k sobě blíž. Zatímco se ona s ním bavila, dostihli je i její pronásledovatelé, kteří se prozatím skryli v chodbě nedaleko ní. Seržanta totiž zadržel Eldren, který přes ně nahodil maskování, než zas mohli jít. Chvíli poslouchali ty dva, jak se spolu baví, pak si ale vzpomněli, že se sem blíží ti dva z druhé strany. Tok´ra přiblížil mariňákovi trasu, kterou nejspíš použijí tak, aby je mohli včas zastavit a tak ubránit před nebezpečným převorem. Setkali se s nimi až několik metrů odtamtud, načež je dost nepříjemně překvapili dvě se znenadání odmazující postavy oběšené zbraněmi, alespoň seržant tak působil. Jako první promluvil hodnostně nejvyšší:
- „Máte ji, seržante?“ Ten na chvíli sklopil pohled a s nevolí přiznal:
- „Bohužel ne pane, ještě než jsme mohli zakročit vzal ji pod ochranu převor, na kterého jsme si bez příslušného zařízení, které sebou nemáme.“ Major vypadal naštvaně, ačkoliv to nebylo směřováno ani na jednoho z přítomných.
- „Říkal jsem jim, že bude potřeba, ale oni si ty chytráci byli nad slunce jisti, že žádného převora nepotkáme... No nic, zdekujem se odsud a odpálíme to i s ní. Doktore...“ Zavelel rozhodně zamračený velitel a pomalu nasadil tempo s hlídajícím Radkem za zády chodbou zpět.
- „Majore, ještě si musíme o něčem promluvit...“ Popoběhl si k němu Tok´ra, ukládající maskovací zařízení do své brašny plné „překvapení“.
- „Co se děje Eldrene? Jestli nemáte nic důležitého, co bych měl vědět, nechte to na loď... A nebo víte co? Řekněte to radši hned, mohl bych toho odročení později litovat.“ Odpověděl mu major rýpavě a naštvaně.
- „Nepřipadalo mi důležité říkat vašemu podřízenému...“ Začal Eldren, ale byl přerušen další nepříjemnou poznámkou z druhé strany:
- „Ha, nepřišlo důležité, jako bych si to neříkal... No povídejte...“
- „Ehm... podařilo se mi Vale mal Doran aplikovat tu vakcínu proti Goa´uldům, když dokázala to, co dokázala řekl jsem si, že to bude účinkovat a mohlo by se to později stát i naší výhodou...“
- „Takže za několik minut v ní Goa´uld zemře a bude z ní náš špeh? To mi chcete říct a nepřišlo Vám to důležité?“
- „Nebylo by dobré něco říkat, jak vy to formulujete, do é - éteru?“
- „Jo, to chápu... nemyslíte, ale že si toho oni všimnou? A když ne oni, tak co když to nepochopí ona, bude pak v rukou nepřítele a k ničemu...“
- „V to druhé musíme doufat... měla už přece v sobě Goa´ulda, takže by neměla být tak vyděšená. S tím prvním naopak se si naprosto jistý, protože potrvá několik hodin, než se tělo symbionta uvnitř úplně rozloží, vakcína má hlavní účel ho zabít, tak aby nevyprodukoval smrtelný toxin a nezanechal nežádoucí stopu, kterou Goa´uldi i Tok´rové cítí... takovým příkladem je třeba plukovník Carterová u které jsou stopy po Jolinar patrné dodnes.“
- „Co si myslíte, že s ní udělají?“ Pokračoval už o tom uvažující Brooks.
- „Očekávám, jak už bylo v plánu před mým odhalením, že ji vezmou přímo za samotným Ba´alem, který ji osobně vyslechne...“
- „A toho chcete právě využít...“ Pravil uznale major s krátkým nakloněním hlavy nalevo.
- „Ano.“
- „Něco mi ale říká, že jste to od začátku plánoval... tedy spíše od začátku naší spolupráce.“
- „Hlavní je majore, jestli to hodláte riskovat. Budeme muset doufat, že ten transport kvůli nám provedou hned jak doletí k Super bráně a ještě než odletí, ona se k němu dostane tak, aby byla schopna ho zabít.“
- „Proč si myslíte, že se to povede jí, když se to nepodařilo ani vám?“
- „To bude dílem náhody a nevědomosti majore. Doufám, že se k ní dostanu ampulku s jedem, který zabije vše i v místnosti 15 krát 15 metrů.“
- „Wow... toho mi musíte dát vzorek,“ použil Brooks svůj černý humor.
- „Nebude problém,“ nepochopil to Eldren.
- „Jak to k ní ale chcete dostat?“
- „A myslíte si, že to udělá, když to bude vědět?“ Přidal se náhle ze zadu Zelenka, který doteď tuto diskuzi jen mlčky poslouchal.
- „A kdo říká, že o tom bude vědět, že?“ Prohodil s k racionálnosti vybízejícím úsměvem velitel.
- „Ano přesně, majore. O tom způsobu Vám ale raději povím mimo tuto loď, až změníte časování té vaší C4ky.“
- „Podle toho, kdy odhadujete, že dorazíme k super bráně, aby bude pro výbuch správný čas.“
- „Ano, určitě nechceme, aby ta loď vybuchla dříve než se vůbec k Ba´alovi dostane,“ uznal Brooksovo myšlení Tok´ra a na chvíli zapřemýšlel, než řekl následující časový údaj:
- „Navrhuji 70ti minutový odpočet odteď... to jistě nemůže nic zkazit.“
- „Dobrá tedy... Uděláme to tak, jen doufám, že je nenapadne tu bomby zase najít...“
- „Toho se nemusíte bát, majore. Ukážu Vám místo nedaleko zmiňované místnosti, odkud bude mít bomba stejný účinek. Tady doktor Zelenka, to může posoudit až budeme na místě.“
- „OKá...“

19:11 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Cely

Porter právě už celý natěšený vcházel do místnosti s antickou energo-mřížovou klecí, pro kterou už měl i jiné využití, než někoho věznit. Také si zase po dlouhé době přivedl dvě své gorily v černém, takže by si člověk snadno mohl říct, že jim k mužům v černém chybí snad jen sluneční brýle a pověstné blikátko, i když tentokrát by bylo jejich poslání opačné. Pokynul dvěma mariňákům hlídajícím klec, aby je vpustili dovnitř. Jeden z vojáků ale ještě vešel před ně s rukou zvednutou někde na úroveň srdce a slovy:
- „Pane?“ Porter se na něho jen chladně podíval a odpověděl:
- „Klid vojíne, máme to povolené. Klidně se zeptejte plukovníka, pokud ho ovšem chcete zdržovat při ponořování města.“ Na to neměl mladík už žádné nabídky a tak dalším kývnutím naznačil kolegovi, aby celu zpřístupnil. Silová pole začala jedno po druhém selhávat, až se nakonec roztáhly i přední mřížované dveře. Muž uvnitř seděl znovu za stolem, ovšem ne jako ten předtím, ztroskotanec, který už jen čeká, než ho začnou mučit - ehm vyslýchat. Tento špion seděl s nálepkou sebejistého člověka, čekajícího pouze na příležitost zavolat si svého právníka. Uvnitř si oba „black guyové“ stoupli jako ochranka každý na jednu stranu dveří a jejich vůdce vyrazil ke Genijovi, před nímž si klidně sedl a zkřížil ruce na prsou.
- „Musím Vám pogratulovat za ten Váš kousek s pistolí, to bylo opravdu dobré,“ začal nečekaným stylem zadržený. Avšak Portera nijak nevyvedl z míry:
- „Za to já bych se být Vámi styděl, že jste se nechali tak snadno a rychle chytit. Mohli jste tu, kdyby jste si nebrali zbraně, vyzvídat třeba týdny, než by jsme našli novou planetu pro Cestovatele, pokud tedy máte ty vaše dálkové komunikační zařízení, jak říkal Váš kolega.“
- „Jaký kolega? Já jsem tu sám,“ bránil se stejným tónem jako gratuloval Genijský špion.
- „Ano, to říkal Váš kolega též, než skončil s hlavou v horizontu událostí brány a s prostřelenou nohou na intenzivce, odkud půjde brzy zase mě do parády.“
- „To je mi líto, ale opravdu nevím, o čem to mluvíte.“
- „Tak něco jiného, co vy? Řekněte mi něco o sobě, svět, původ pobytu zde... rovnou můžete zapomenout na to, že by jste tvrdil, že jste cestovatel. Před chvílí mi Vás určili jako neznámého, který se u nich objevil někdy potom, co obchodovali s jednou primitivní zemědělskou planetou, shodou okolností sympatizující s Geniji.“
- „Zdá se, že už máte o mě dost detailní obrázek, tak k čemu potřebujete mě?“ „Black guy“ se usmál a samolibě odvětil:
- „Chci vědět jestli máte něco společného s útokem na Atlantis. Víte, že na nás právě teď útočí, že?“
- „Ne o tom jsem neměl ani ponětí, i když... slyšel jsem nějaké dunění před pár minutami.“
- „No, štíty zatím drží ale je jen otázkou času, než nás Wraihtové udolají a toto město nedostane nikdy, ani vy, my a už vůbec né Wraithové.“
- „Nevím proč bych chtěl Vaše město...?“ Dělal blbého vyslýchaný muž.
- „Já nemyslím přímo Vás, jako spíš Vaše vůdce, kteří si ale neuvědomují, že my tady na Atlantis jsme jediní, kteří mohou proti Wraithům účinně bojovat. Ovšem nepůjde nám to, když nám budete pořád házet klacky pod nohy.“ Během tohoto projevu Porter vstal a začal před mužem vynervovaně chodit sem a tam.
- „Nevím co myslíte těmi klacky...?“
- „Ale jistě že víte, někdo jim musel vyzradit naši polohu a to, že jsme snadný cíl, když tu teď není žádná loď na naši obranu. To od nich asi nebyl jen prvek jasnozřivosti, že?!“
- „Je mi líto, že Vás Wraithi napadli, kdybych Vám mohl nějak pomoci udělám to, ale nebudu Vám jen tak pro nic zanic dělat obětního beránka své rasy, když není proč.“
- „Když to tedy popíráte, potřebuji vědět, kde je to Vaše komunikační zařízení!“ Teď se Porter zastavil a opřel se rukama o stůl přímo před ním, aby na něho mohl výhružně koukat shora. On ale dál nijak nevykazoval známky strachu nebo nejistoty a do očí mu odpověděl bez jediné viditelné stopy lži:
- „Znovu Vám říkám, že nevím o čem to mluvíte.“
- „Fajn, sám jste si zvolil,“ řekl „black guy“ chladně a otočil se ke dvěma mužům, „postarejte se o to, aby promluvil. Jako první mu můžete dát ochutnat výhody štítové klece,“ oba souhlasně přikývli a vykročili k muži, „ Otevřít celu!“ Poručil nakonec a venku jen věnoval krátký pohled onomu vojínovy, který jim předtím bránil v cestě, dle předpisů o civilních osobách:
- „Nechte je pracovat, vojíne, vše je podle předpisů a požehnáno plukovníkem Carterovou.“ Mladík se na něho jen zašklebil, jak ho viděl odcházet a musel zablokovat své smysly od výkřiků ze vnitř klece, kde právě dvě gorily přikládali jednotlivé části špionova těla na štít, což mu pochopitelně působilo obrovskou bolest.

19:19 – Galaxie Pegasus, Hyper prostor -> Oběžná dráha sklízené planety, Daedalus, CIC

Stejné osazenstvo můstku, jako před odletem z předchozích souřadnic, teď odpočítávalo poslední minutu, než dosáhnou vytyčeného cíle, kde byla stále podle senzorů jen jedna plenící loď. Myšlenkově se dělily na ty, kterým se to zdálo podezřelé, když se už Wraithi odhodlali k tak masivnímu útoku, proč by do toho nešli všichni; ti druzí si to ale podkládali tím, že byli v poslední době dost nejednotní, a tak je zázrak, že se jich vůbec odhodlalo tolik, kolik říkal Caine. Dále ještě ti, zastávající první názor většinou spíše nevěřili cestovateli z budoucnosti a na druhé straně to bylo buď podobné nebo mu opravdu věřili. Sám plukovník Caldwell si přál, aby Caine mluvil pravdu a oni s ním mohli všechno vyřešit a tak aspoň zpožděně Zemi zachránit. Zároveň se mu ale nezdál jeho plán a to, proč letěl zrovna sem. Nakonec nejvíc na pochybách byl paradoxně sám onen zmiňovaný kapitán, který měl každou chvíli chuť je zastavit, aby mu dali možnost přemýšlet a vzpomenout si alespoň na pár věcí, které sám nezažil, ale jen o nich slyšel. Ještě jednou naposled se rozhodl Caldwella poprosit:
- „Pane... nedá mi to a ještě jednou bych Vás chtěl...“ Plukovník ho však gestem ruky zadržel a znovu odpověděl:
- „Je mi to líto, ale ven Vás se stíhači pustit nemohu, můžete nám maximálně pomáhat s návrhy taktiky boje, je to přece jen Vás plán.“
- „Jo to je a proto bych se ho měl účastnit, snad mi už věříte, ne?“
- „To ano, ale nemám žádnou stoprocentní jistotu, takže si od Vás nechám jenom radit. Rozuměl jste kapitáne?“ Caine zhnuseně přitáhl pravý koutek k uchu a smířeně odvětil:
- „Jistě, pane.“ To už se ohlásil kormidelník, který začal odpočítávat výstup z Hyper prostoru; na druhé straně taktický vydal přes interkom rozkaz k přechodu na nejvyšší stupeň pohotovosti.
- „Cíle dosáhneme za: 10 – 9 – 8 – 7 – 6 – 5 – 4 – 3 – 2 – 1, teď!“ Můstek ozářilo jasné světlo a bušící srdce všech s napjetím očekávali, co se objeví na druhé straně. Nejdříve rozeznali planetu obrýsovanou černí vesmíru, ale jen o pár setin sekundy později několik Wraithských lodí, které okamžitě vypálili na nekrytý cíl. Několik lidí dunivé otřesy a výbuchy srazili k zemi, a kdyby se taktickému po několika sekundách nepodařilo nahodit štíty, dopadlo by to ještě hůř.
- „Kolem nás několik nepřátelských lodí a pálí... Štíty drží na 70%!... Motory vypadli nemůžeme se hnout!“ Volali přes sebe důstojníci ze všech stran a v tom si měl velitel udělat pořádek a něco zavelet.
- „Znovu zkontrolovat stav všech motorů a směrovacích trysek! Vypusťte stíhače, ať zamaskovaní vytvoří obrannou vrstvu kolem lodi! Marksi, stav útočících lodí?!“ Vypustil ze sebe vzápětí, načež se tak stalo a taktický informoval o všem možném:
- „Útočí dvě Hive a několik křižníků zdola ještě z atmosféry planety + náš původní několik kilometrů od na vysoké orbitě; motory mimo provoz a HP se musí chvíli nabíjet. Směrovací trysky online a na druhé straně byli vypuštěni stíhače!“ Během velmi hodnotného hlášení všichni na můstku mohli pozorovat skupinku lodí, která se blížila ze světlého plynného obalu planety a vysílala k nim tisíce modrých světelných pum.
- „Natočte nás na původní křižník a palte energetickými zbraněmi. Raily zaměřit vypouštěné stíhače, pro podporu těch našich.“ Mohutná salva zdola stále otřásala oslabenými štíty Daedala, který se natočil do určené pozice a třikrát vypálil modré paprsky doprovázené desítkami žlutých projektilů, které dohromady způsobili několik sekundárních výbuchu v konstrukci křižníku a následně i jeho výbuch, jenž smetl všechny kvílející stíhače kolem.
- „Stíhače ať se hned stáhnou za nás,“ zahalekal Caldwell krátce před výbuchem, načež s celou lodí zatřásla tlaková vlna výbuchu.
- „Štíty na 60-59%!“ Oznámil taktický pohotově taktický. Do té doby apatický Caine se probudil, až když je zasáhl ona blízká destrukce; sklonil se k taktickému a polohlasně se zeptal:
- „Možná na to teď není čas, ale jak to že nás ten výbuch nijak neposunul,“ Marks nechápavě přizvedl obočí, „Chci říct, když nemáme motory a tak...?“
- „Kam směřujete, kapitáne?“ Přidal se do „diskuze“ zvědavě Caldwell, který právě vydal rozkaz k dalšímu natočení, aby mohli opětovat palbu po větší skupince pod nimi.
- „Možná sem dostal nápad, jak to je majore?“
- „No... částečně se to loď snaží kompenzovat směrovými a stabilizačními tryskami, jen ty větší se dělají motory.“
- „Plukovníku, možná mám nápad, jak nás dostat trochu lépe na dostřel, abychom se mohli účinněji bránit...“ To už zbraňový důstojník za Caldwellem hlásil další možnost střelby paprskomety.
- „Palte na nejbližší Hiveship, znovu Raily k volnějšímu palebnému poli,“ zavelel a otočil se ke Caineovi, „Jak toho chcete docílit?“ Na to BC-304 opět vypálila a když se střely po pár sekundách dostali ke svému cíly, bohužel zasáhli jeden z křižníků, který se tam postavil jako štít, aby byl zničen místo důležitější Hive.
- „Kryjí Hnízdní lodě, pane!“ Ozvalo se odněkud ze zadu.
- „Z energo-zbraní palte s větší frekvencí klidně i jednotlivě, hlavně ať nemusíme tak dlouho nabíjet. Snad se nám podaří trochu je zmást a pak možná několikrát odkryjí některou z lodí. A sežeňte někdo šéf-inženýra, ať se sakra už postará o funkčnost Hyper pohonu, co nejdřív!“
- „Stahujeme se, pane?“ Zajímalo taktického.
- „Ano, proti přesile nemáme bez pohonu šanci. Caine, poslouchám!“ Kapitán tedy začal s vysvětlováním:
- „Myslím, že můžeme použít přenesených hlavic, tak aby nás jejich výbuchy dostali buďte blíž nebo dál od útočníků, není to úplná náhražka motorů, ale mělo by to být lepší než být nepohyblivý terč.“
- „Pane, při vší úctě myslím si, že nám to spíše uškodí než pomůže, výbuchy budou mít z potřebné blízkosti pro dostatečné působení příliš velkou sílu a budou nám štíty ubírat po desítkách procent.“
- „Souhlasím s majore, kapitáne, zkuste vymyslet něco lepšího.“ Caine zavrtěl hlavou a rozhořčeně obhajoval svůj návrh:
- „Nemáme nic jiného pane, když tam pošlem stíhače, jen ztratíme drahocennou sílu, kterou budeme potřebovat na později.“
- „Na kdy, jaké později?!“ Mračil se na něho plukovník.
- „Mám důvod věřit, že jejich cílem není nás zničit, ale spíše obsadit, pane, proč by jinak ztratili výhodu překvapení, aby nás připravili o možnost pohybu spíše než o CIC.“
- „Nevím jak jste přišel k takovým dedukcím a nechce se mi věřit, že se nám toto stane zrovna, když jste tu vy.“
- „Ale prosím Vás, já s tím nemám vůbec nic společnýho, jste jediní, kdo o tom, že jsem tady vědí.“
- „Jenže tenhle nápad byl Váš,“ přišlo od Markse a Caldwell s výtkou očividně souhlasil.
- „Omlouvám se, že sem to zrovna já, kdo přežil a byl schopen se strojem odstartovat, taky mi promiňte, že jsem Vám vůbec něco říkal a snažil se poradit, když Vám to tak vadí. Měl jsem raději odletět někam, kde jsou horký pláže, drinky s ledem a hezký kočky v plavkách!“
- „To by stačilo, kapitáne!“ Zvýšil na něho káravě hlas Kapitán plavidla.
- „Pardon, ale co sem mu na tohle měl říct,“ zmírnil Caine útočnost a protřel si oči skloněné hlavy.
- „Můžete to aspoň jednou zkusit, jestli se to vyplatí, oni ale podle mě nepřestanou, dokud nám dostatečně neoslabí štíty, aby se pak přiblížili a přenesli k nám svoje lidi... Wraithy... vojáky.“
- „A proč by vlastně Wraithi chtěli tak mermomocí naši loď?“ Zeptal se ještě taktický, nežli stačil dostat očekávaný rozkaz.
- „Nevím... možná, aby nás zmátli a dostali se tak na nic netušící Atlantis...“
- „Dobře, majore. Stav?“ Přešel k věci Caldwell.
- „Štíty na pětapadesát procent, druhá strana má jednou krát zasáhnutou Hive a několik poničených křižníků, z toho šest v pořádku. Jejich Darty zatím nijak nevadí ve střelbě paprskomety.“
- „Přeneste atomovou hlavici střední síly za nás do potřebné vzdálenosti, tak abychom se k nim dostali blíž!“ Rozkázal plukovník, načež se tak stalo a mohutná tlaková vlna se jim vší silou opřela do štítů.
- „Štíty na 51 %, vyrovnávací zařízení vypojena z provozu, nabíráme rychlost.“ Skrz průzor bylo vidět, že se dali do pohybu, avšak střelba je viditelně zpomalovala.
- „Zapojte ještě trysky,“ vypustil ze sebe nečekaně Caine, který byl potom podpořen svým očím nevěřícím Caldwellem.
- „Palte dál a dejte vědět stíhačům, ať se stáhnou do bezpečné vzdálenosti, dokud nedokončíme přesun. Vypusťte další hlavici!“ Rozezněl se velitelův hlas znovu můstkem.

19:23

Takhle to šlo dál až do 23 % štítů a konečnému se přiblížení k Wraithským lodím až jen na několik kilometrů, kde se nechali palbou zastavit a znovu spustili soustředěnou palbu s větší frekvencí těžkotonážní střelby.
- „Tohle nám moc nepomohlo, pane. Jejich lodě se přesouvají nad nás a navíc takhle blízko je ta palba daleko horší, navíc dávají zabrat naším stíhačům.“
- „Zaměřte naši palbu na hlavní plavidla bez ohledu na stíhače, o ty ať se dále starají ti naši v ochranném perimetru kolem lodi.“
- „Nějaké další návrhy, kapitáne?“
- „Možná, pane... Co zkusit dál klesat do atmosféry teď, když by jsme jim těmi výbuch zároveň ublížili a i zastřeli volné palebné pole...?“
- „Dobrý nápad, slyšeli jste, přeneste nejsilnější hlavici mezi nás a ně, trysky naplno dolů!“ Hned po Caldwellových slovech nad nimi explodovala velmi silným výbuchem jedna z jejich bomb, jenž nad nimi vytvořila velkou ohnivou kouli, smetla několik pletoucích se křižníků a je rozpohybovala směrem k modro-bíle zářícím mračnům planety pod nimi.
- „Štíty na 14 %, tentokrát to bylo až nebezpečně blízko, pane! Začala na nás také více působit gravitace planety; do atmosféry se dostaneme za dvě minuty. HP podle posledních zpráv on-line za tři a půl!“ Lodě nahoře se však ale i přes nečekaný zásah rychle vzpamatovali a znovu začali pálit. Tentokrát ale stihli lidské štíty dostatečně oslabit dříve, než byla střelba náležitě oplacena a tak mohla alespoň nechvíli odvrátit selhání štítů.
- „Štíty na méně než 5 %, kolabují!“ Zahalekal Marks, kterého však přehlušila další salva, která už se částečně opřela i do samotného trupu.
- „A jeto, jsme bez štítů!... Plu – plukovníku ztratili jsme kontakt s většinou stíhačů i když jejich stroje stále máme na taktické mapě!“ Ozvalo se vzápětí znovu ze sedla taktiky, mezitím bylo slyšet několik ošklivě znějících zastenání konstrukce plavidla.
- „Začali je přenášet přímo z kokpitu,“ poskytl vysvětlení pohotově Caine.
- „Jak to myslíte?“ Dotázal se ho rozkazy štěkající Caldwell mezi jednotlivou salvou.
- „Slyšel jsem o tom, že tohle dělali, když se bránila Atlantis...“ Než mu na to stačil velitel cokoliv odpovědět, všichni uslyšeli kvílení Dartských stíhaček, načež se přímo na můstku objevil přenášecí paprsek. Kapitán Caine stačil jen tak tak upadnout dozadu, odkud už mohl jen sledovat, jak byli hlavní důstojníci v CIC uneseni rovnou z křesel skrz průzor.
- „Sakra!“ Zaklel pro sebe mladý pilot a zvedl se, aby se rozhlédl. Na můstku byl naprostý chaos, dokonce i mariňáci začali opouštět své pozice, nejspíš protože také, jako Caine, zaslechli následné hlášení z interkomu.
- „Všichni příslušníci ostrahy pozor, na palubu začali vnikat nepřátelská komanda...“ To kapitánovi dostatečně stačilo k tomu, aby vzal nohy na ramena. Za běhu po chodbě, kde se musel prodírat houfy vyděšených lidí si uvědomil, že jim v hangáru stále stojí nechráněný stroj času, na který by mohli po čase přijít. To mu do kroku přidalo ještě víc, tak že si vybíral tu nejkratší cestu ke svému cíly. Tím jak se dostával do zadní částí lodi, začalo také ubývat pobíhajících lidí. Něco mu říkalo, že se asi někde objeví Wraithové. Nebral to ale dostatečně vážně, teprve dokud před sebou nespatřil několik ležících lidí a neuslyšel pověstný zvuk Wraithského Stunneru. Jeho střely záhy uviděl i před sebou. Vycházejí z k němu šikmé chodby, ze které na něho pálící zatím neměli výhled. Musel zareagovat okamžitě, jinak by jeho časově omezená mise, rychle skončila. Skočil na zem, kde si lehnul na stranu k dalším bezvládným tělům. Přesně načas, protože se předním už objevilo komando Wraithů, které si právě vzalo na mušku několik příslušníků ochranky před nimi. Těm se podařilo zasáhnout jednoho na obličeji maskovaného vojáka, jenž, po obdržení několika projektilů ze samopalu do těla, rychle spadl vedle kryjícího se pilota. Caine dělal mrtvého dokud si nebyl jistý, že jsou pryč. Pak se zvedl do kleku, ve kterém se natáhl přes bezvládné tělo Wraitha, aby mu sebral jeho omračující zbraň. Ten se ale z ničeho nic probudil a, vypouštějíc z úst a několika děr v trupu krev, ho chytil za ruku, ve které držel zbraň.
- „Zamřeš, mým bratrům neunikneš!“ Zasyčel na něho svým nepříjemně hlubokým hlasem.
- „To samý bych já mohl říct, tobě. Teď ale musím jít!“ Ušklíbl se nad ním chladně Caine, vytrhl se mu ze sevření a pak mu už ze stoje věnoval jednu ránu ze získané zbraně. Potom se ohlédl a vyrazil dál.

19:28 – Galaxie Pegasus, Oběžná dráha sklízené planety, Daedalus, Hangár č. 2

Pár metrů od dveří do velkého letištního prostoru už měl Caine pocit, že za sebou slýchá nějaké kroky a také vzdálené výstřely od pomalu se nepříteli odevzdávající se lodi. I sebe lépe vycvičená posádka ochranky nemohla mít šanci proti početnějšímu nepříteli, který přichází ze všech stran. Navíc když jim chybělo jakékoliv vyšší velení, ať už v podobě taktické či koordinační. Když už se tedy konečně dostal, tam kam chtěl, velkými širokými dveřmi uviděl několik zaparkovaných strojů spolu s několika náhradními díly v podobě jednotlivých kusů stíhače typu F-302. Nedaleko nich byl i onen kapitánův Jumper tiše si nikým nerušen sedící uprostřed hangáru. Caine ostražitě pohlédl za sebe, zavřel dveře a vydal se k němu. Cestou koukal ven skrz velká hlavní vrata, kde už se rojilo velmi početné hejno Dartů, které se mohli každou chvíli dostat dovnitř. Proto na nic nečekal a hned jak byl vevnitř, zamaskoval plavidlo, aby ho schoval někam ke stěně, kde do něho nenarazí náhodou letící wraithský stíhač. Jenže nežli stačil cokoliv dalšího udělat, u dveří, kterými se sem dostal i on, se objevila skupinka kolem sebe Stunnery mávajících Wraithů.
- „Do p*dele!“ Zaklel kapitán a pro jistotu za sebou ihned zavřel. Pak se znuděně opřel loktem o přístrojovou desku před sebou a řekl si:
- „Co teď? Ven se přes ně nedostanu.“ Předním Wraithé zatím začali prohledávat jednotlivé stroje, jakoby si mysleli, že tu někdo je. Chvíli přemýšlel, než ho něco napadlo, co také podle toho projevil nahlas.
- „Co druhej hangár...“ Hned na to se na okenním display zobrazil plánek lodi, kde byli i zeleně svítící hangárová vrata prvního hangáru, která spolu s lidu- i Wraithu-prázdným hangárem naznačovaly volnou cestu. Pak se ale barva dveří z ničeho nic začala měnit, vedle se také zobrazila miniatura zavírajících se vrat.
- „Sakra!“ Zaklel Caine a rychle nastartoval Jumper. To trochu vyrušilo hledající skupinku na druhé straně hangáru. Tam jeden nebo dva Wraithi koukali směrem, odkud vychází ten bzučivý zvuk, ačkoliv tam neviděli nic. Pak se z ničeho nic začali zavírat i jejich vrata. Spolu s tím také přišlo otravné automatické hlášení na obrazovce.
- „Jak je to sakra mohlo takhle rychle napadnout? To do minulosti cestoval i nějakej debilní záporák jako v čarodějkách?“ Zašklebil se kapitán, když viděl, že spolu Wraithští vojáci vytvořili rojnici po celé délce hangáru a začali s pátráním po neviditelném předmětu. Očividně tuto taktiku neviditelného nepřítele vyčkávajícího na svou příležitost už znali. Pilot si pleskl svou dlaň na obličej a pak ji pomalu semnul dolu.
- „Co teď kruci... No, ještě že je ten hangár tak velkej...“

19:34

Skupinka oněch Wraithů se po několika minutách konečně dostala už celkem blízko Caineovu plavidlu, ačkoliv o tom na rozdíl od něho neměli ani tušení. Ten si za těch „pár minut“ už udělal jakýsi plán, jak nepohodlné svědky zvládnout dřív, než by si stačili přivolat posili. Hlavní jeho výhoda spočívala v tom, že oni na rozdíl od něj nevěděli kde je...
- „...A taky nemaj naquadahový brnění.“ Usmál se kapitán a znovu nastartoval motory, aby Jumper zvedl pár centimetrů nad zem. Wraithové předním a částečně i vedle něho se lekli znovu kolem sebe začali mávat zbraněmi.
- „Tak co hoši, dáme si berany, berany, duc?!“ Na to přinutil stroj k otočce o několik set stupňů doprava, čímž velkou většinu rojnice smetl. Zbylí se už kryli u země a mířili někam nad mrtvoly svých kolegů. Potom Caine vběhl do zadní části Jumperu, odkud ze zákrytu neviditelnosti omráčil poslední Wraithy. Pak se zase vrátil k řízení a usadil plavidlo vzhůru nohama na strop, kde ho následně přichytil McKayovým patentem, který už použili před několika hodinami při obsazování Ba´alova antického křižníku.
- „Teď ven...“ Uvnitř byl zatím pořádku před účinky dvou gravitací, díky té z Jumperu, ta ho však měla přestat chránit, jakmile měl seskočit dolu na podlahu. Teprve až když si klekl úplně vzadu a podíval se nahoru (vzhledem k němu), uviděl jak hodně vysoko to je.
- „Hups... tak to sem nedomyslel...“ Řekl si, jakmile zjistil, že by se potom nejspíše nedostal zpět. Pak ale pohlédl někam do zadní části hangáru, kde se mu na stěně v hlavě zvýraznila malá šedá mřížka. Ta byla stejně tak i několikrát na boku u stropu celé velké místnosti.
- „To by mohlo jít...“ Mluvil dál sám se sebou, načež dostal Jumper k jedné z mřížek tak, aby do ní sám mohl vlézt. Znovu uspal letoun na stropě, vzal si pár věcí, zkontroloval nedotčené ZPM a pak se vecpal do úzké ventilace, která měla jen asi půl krát půl metru v průřezu. Uvnitř byla děsná tma, jenž byla rozčeřována jen paprsky světla z hangáru. Caine se křečovitě otočil zpátky a zaklapl za sebou drátěná dvířka. Potom si vyndal z kapsy malou baterku, kterou si strčil do pusy a začal se soukat směrem vpřed. Po chvíli lezení se dostal na křižovatku ve tvaru „T“, kde se zastavil, aby se rozhlédl. Na obou stranách ale bylo to samé – větrák.
- „Sakra... v televizi vždycky prolezou větrákem až do trezoru a zpátky a nenajdou jedinej větrák...“ Rozhodl se tedy pro to jediné, co teď mohl udělat kromě toho se vrátit nebo zůstat – vyrazil k jednomu z nich. Byl od něj ještě sotva pár metrů, když si u strany všiml obrysu dalšího kovu, který byl za své rohy přidělán zahnutými šrouby. Caine se nepochopitelně podíval před sebe i za sebe a pak se otočil k onomu předmětu, aby ho zkusil nějak z plechové stěny sesadit. Naštěstí narazil na dvířka od servisní šachty, jenž se skrývala na druhé straně a do které také teď vlezl. Chytl se jejího žebříku a díky jejímu lepšímu osvětlení také mohl schovat svoji baterku zpátky do kapsy. Pár sekund se rozmýšlel a orientoval, aby se rozhodl kam poleze a kudy je to k jeho původně zamýšlenému cíly.
To už se po pár metrech výstupu po žebříku dostal na normálně lidem i Wraithům přístupné patro, kde však nebyla ani noha ani ruka. Útočníci po sobě zřejmě i začali uklízet, protože na zemi cestou nenacházel ani žádná bezvládná těla či zbraně.

19:38 – Galaxie Pegasus, Daedalus, Kontrolní místnost u generátoru Hyper pohonu

Malá nenápadná místnost, zastrčená vzadu v síti servisních jindy obyčejně techniky přeplněných sekcí, měla za sebou skrývat tolik hledaný Cainův cíl jeho dlouhé cesty. Ten se ostražitě rozhlédl kolem a pak s namířeným Stunnerem před sebe vstoupil. Uvnitř v potemnělé místnosti s vypnutým osvětlením se vyjímalo několik velkých počítačových pultů a panelů zobrazující nejrůznější lodní údaje. Kapitán se zamračil, protože zřejmě stále nenacházel to, co hledal. Pak se ale přece jen rozhodl vstoupit dovnitř, kde na něho ihned po dovření dveří skočila jakási temná postava, jenž mu zuřivě přehodila jakousi bundu přes hlavu, snažíc se ho nějak skolit.
- „Darsey, DARSEY! To jsem já vy Rambo...“ Ozývalo se tlumeně z pod deky, „Sundejte to ze mě nebo Vás střelím do hlavy Stunrem!“ Podsaditý zpocený a hlavně vyděšený muž v kombinéze posádky nasadil podivený výraz a pomalu svou bundu strhnul.
- „Vy? Jak – jak jste mě našel? Viděl Vás někdo?“ Blekotal šéf-inženýr a rychle přiběhl ke dveřím, které pootevřel, aby se škvírou ujistil, že ho vážně nikdo nesledoval.
- „No, kapitán vydal před obsazení rozkaz, aby jste zprovoznil HPčko, tak kde jinde jsem vás moh hledat, když sme to tady kutili i předtím...?“ Darsey na něho dál nedůvěřivě pohlížel, hlavně se mu nelíbil ten nebezpečně vyhlížející Stunner.
- „Mohl jsem být do té doby přece dávno pryč, navíc... nemohou tuhle zbraň náhodou sledovat? Goa´uldi to přece dokázali... Dejte mi to,“ řekl „zadívaně“ a vrhl se mu po pravé ruce.
- „Hou, hou, chlape! Tohle budem potřebovat, ať už to sledujou nebo ne, i když mi to příde jako blbost. Jinak tamto bylo zřejmě štěstí...“ Usmál se „přiblble“ Caine, aby aspoň nějak obměkčil rozrušeného vědce.
- „Blbost! Proč zrovna já? K čemu Vám jsem?“ Vyprskl ze sebe už sedící Darsey a začal se hrabat v jednom z počítačů.
- „Tak instinkt, na tom nezáleží, sem z budoucnosti tak mám na nějakou jasnozřivost právo... Jinak od Vás potřebuju, abyste na lodi zablokoval co nejvíc systémů můžete, vyjma podpory života, hyper prostoru a dalších věcí k létání nebo životu.“ Technik se zastavil ve cvakání do klávesnice, otočil se a s uraženým výrazem pověděl:
- „Co si myslíte, že jsem tu celou tu dobu, co jste se Vy flákal dělal?“
- „Spal?“ Darsey vykulil oči, „Jed?“ tentokráte je zavřel v neuvěřitelnosti, „Dobře, tak mi to radši ukažte...“
- „Co mám ukázat, své binární super vzorce, blokační programy, alodigační prusektory?“ Začal se osočovat tisíci neznámých a neuvěřitelných názvů nechápající vědec.
- „Dost...“ Cpal si prsty do uší Caine, „Co máte... řekněte to... česky ne Darseyovsky, Zelenkovsky nebo McKayovsky!“ Na oplátku za to pilot schytal zamračený pohled, načež se tedy oslovený konečně uvolil říct něco hmatatelného k věci:
- „Podařilo se mi dokonale zablokovat všechny zbraňové i obrané militantní prvky po celé lodi...“
- „To – to je všechno? Na co čekáte, na aplaus?“ Pobídl ho po chvíli ticha zase kapitán.
- „Samozřejmě že ne, ještě se mi podařilo zablokovat výtahy, uzavřít některé servisní chodby od normálních prostor a také uzavřít dveře hangárů. Na pevno.“ Usmál se na něho samolibě Darsey. Naproti tomu Caine udiveně a naštvaně zároveň osočovaně odpověděl:
- „To jste byl vy? Já sem tamtudy chtěl uniknout do jinýho hangáru, abych se dostal kolem těch Wraithů...“
- „Cože? Viděl sem jen několik Dartů, jak míří do hangárů, tak co sem měl dělat, koukat se jestli není někdo vevnitř?“
- „Ne to je v pořádku,“ zvedl ruku v náznaku zastavení kapitán, načež si přemýšlivě přejel rukou přes svou „skoro pleš“.
- „Teď ale pro mě musíte něco udělat... Potřebuju aby jste, co nejvíc, zablokoval přenosová zařízení po celé palubě. Nic se nesmí dostat dovnitř ani ven a pak taky můžete částečně odblokovat Hyper pohon...“
- „Proč Hyper pohon, vždyť na to čekají?“ Divil se nechápavě vědec se zapamatovatelným kulatým obličejem.
- „Tak jim to taky dáme, mám svůj plán nebojte se...“ Darsey se otočil a začal pracovat na počítači.
- „A nebyla náhodou tahle naše poslední cesta ve vašem plánu?“ Zastavil se znovu, avšak stále koukajíc do monitoru.
- „No... řekněme, že je trochu hrubej a ještě se upravuje... s touhle pastičkou sem nepočítal. Teď je to ale jediné, co máme, nebo snad ne? Tak pracujte, já budu hlídat...“
- „Dobrá,“ pokynul mu cvakající technik a ještě na něj dozadu ke dveřím zavolal:
- „Hlídat nemusíte, mám nastaveny senzory do chodeb kolem nás, kdyby se něco pohlo, poznáme to dříve než on. Což mi připomíná, že jsem Vám ještě neřekl o tom, že jsem všude jinde zablokoval senzory a detektory známek života.“
- „Paráda...“ Usmál se nuceně Caine a otevřel dveře, „Stejně si ale budu jistější, nic proti vaším hejblátkům...“ Pak provedl divnou grimasu a za sebou potichu zabouchl. Darsey se jen na chvilku udiveně zastavil, potom to ale jen přešel zavrtěním hlavy a pracoval dál.

Fakta za poslední hodinu v tomto díle nezobrazovaná:

- Přílet Apolla na orbitu země a následné odeslání jeho ZPM do SGC pro přípravu umístění jako napájení štítu pro celý komplex, jak přikázal prezident po zavrhnutí návrhu chránění Washingtonu DC.
- Odstartování obsazeného Daedala do Hyper prostoru.

Nové postavy uvedené v tomto díle:


Kapitán Maverick Darsey, Ph.D. (Představitel – Louis Lombardi)

Na závěr jsem zvědav na vaše názory, připomínky a komentáře... možná i na typy o vývoji dvou hlavních bitev příběhu, které někde už začli, ale to neznamená, že ještě nemohou přidat nebo vyvrcholit...

EDIT: Úplně jsem zapomněl vyzvat poslední mé čtenáře, kteří se ještě nezúčastnili hlasování (vůbec nemyslím jen pro mě, to je na nich)...
Tak tedy, nezapomeňte hlasovat, protože uzávěrka nominací je do konce roku a ani o trochu víc, takže žádné: "Hlásnu to pět minut před půlnocí... aha, tak ono už je deset minut po, hups..."
Ještě sem pro jistotu dávám odkaz, potěšila by mě od Vás aspoň jedna nominace, díky...

http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6508

no tak jsem se konečně dostala na konec a je to fakt napínavé =) luxusní povídka, sice nějaké chyby, ale tak to přejdu, hlavně že smysl věty je pochopitelný super, s příštím dílem tu snad budeš dřív, ale i tak se vyplatí si počkat

Díky za poklonu...
Jinak další díl očekávám, že dám ještě před koncem příštího týdne, protože mám ještě tak dva dny nemoci a pak celej víkend volnej, takže to stihnout musim...
A s těmi chybami, včera už jsem fakt neměl náladu celejch těch devět stran přepisovat a číst, dám se do toho dodatečně až možná dokončím sérii, tak aby to mělo nějaký styl...

jo to chápu, ale tak smysl to dávalo, tak to je v klidu už se těším na ten další díl

Pro ty co tohle ještě čtou (naposled se moc lidí neukázalo )...
Dnes se mi povedlo dokončit velkou část povídky a zbývá sotva pár stran a celková korekce, která je momentálně rozhodně na místě zvlášť, protože jsem se rozhodl zabruslit do nebezpečné oblasti vystihování osobnosti a myšlenek ženy a ještě k tomu umírajícího... takže doufám, že budete hodní a taky to budete brát s notnou rezervou...
Takže nový díl snad ještě vlastně už během dneška někdy kolem odpoledně nebo večera uvidím jak se mi bude chtít vstávat...

Jinak vánoční povídku, na kterou sem sice myslel, letos asi nevytvořím a znovu se spíš budu věnovat 24 hodinám, abych jeměl konečně z krku, zvlášť když mě teď čekají dva nejdůležitější a nejnabitější díly série na kterých si chci dát zvlášť záležet... takže je tu možnost, že budou a po novém roce s menší prodlevou mezi dvěma částmi, protože je budu dělat dohromady a až nakonec je rozsekám do dvou oddělených hodin...

Takže to je snad vše... můžete sem něco přispět, abych (jak by řekl Vahisht) nemusel dávat dva příspěvky pod sebe, i když je mi to upřímně jedno a nebylo by to poprvé... ale víte co? zájem potěší a příspěvek ještě víc...

Nedělám to jen,aby tady nebyl doublepost
Doufám,že tvůj díl výjde brzo...je to dobrá povídka a myslím,že to čte dost lidí třeba jako já,kteří sem moc nepíšou,ale jen čtou.....

Snad budou rychle vycházet kvalitní další díly Jen tak dál a hodně štěstí

Zdravím všechny...
Jsem tu tedy konečně s dalším dílem ještě před vánoci, i když to je fuk, hlavně že jsem ho vydal, že?
Nebude to nijak zvlášť zázračný díl podle mě, ani nijak dlouhý, ale snad to nebude tak hrozné, aby Vám to znepříjemnilo vánoce nebo tak...
Také se to děje za poměrně krátkou dobu, ale na to jak jsem těch krátkejch pár minut rozebral to snad stačí a ve zbytku dílu by stejně nebylo víc než pár informativních rozhovorů, které se dali shrnout dvěma větami na závěr (omlouvám se opravdu už sem tentokrát neměl náladu víc se rozepisovat a prodlužovat zase mezeru mezi díly)...
Inu, dost keců: dobré počtení a trpělivost Vám přeju...

STARGATE - 24 hodin
1x15 Cena oběti (Prize offerings)

Následující události se odehrávají od 20:00 do 21:00 hodin večer Greenwichského času (ZULU).

20:00 – Hyper prostor Galaxie Ori, Orijský křižník č. 4, Eldrenův Tel´tak

Daniel Jackson se konečně probudil ze špatného snu, ze kterého si pamatoval jen jak ho zajali, implantovali mu symbionta, pak jak ho v jeho podvědomí postupně ovládal, až procitl, ale převor ho zase uspal a on se nakonec probudil v Tel´taku, kde ho někdo ihned střelil Zatem, načež ještě před další ztrátou vědomí ucítil slabé píchnutí někde na pravém rameni.
Teď mžoural kolem sebe. Jako první si všiml, že je stále ve zlatavých interiérech nákladní lodi, nejspíše ve spací kóji. Potom teprve zaznamenal mladého mariňáka, který nad ním očividně držel stráž, protože hned po spatření jeho bdělého stavu něco zavolal do druhé místnosti a pak přiběhl k němu se slovy:
- „V pořádku, doktore, jste v bezpečí u námořní pěchoty...“ Nežli na to stačil Daniel něco říct, za zády se mladíkovy objevil ten major Brooks, který na jejich misi velel svému týmu mariňáků. Už mu začínalo být všechno jasné, tedy kromě toho kde je.
- „Doktore Jacksone... tak jste se probudil...“ Vydal ze sebe major, než mu Jackson skočil do řeči:
- „Kde, kde to jsem?“ Velitel mariňáků došel až k němu a poněkud nuceně spustil:
- „No, to je složitější, jsme na Tel-taku? jednoho Tok-ry, který chtěl původně zabít Ba´ala, ten na něj ale přišel a poněkud neúspěšně ho chtěl zabít. On se ale nějak uzdravil a pak nás přenesl na palubu, když jsme se přenášeli mezi jednotlivými křižníky naklást další bomby...“
- „Povedlo se?“
- „Jo, tři jsme sejmuli a na palubě čtvrté tak trochu letíme... zamaskovaní.“ Daniel se pokusil vstát, trochu se mu ale udělalo nevolno, tak si raději jenom sedl.
- „Jak, jak jste ze mě dostali symbionta?“
- „No, na tyhle věci by Vám raději odpověděl spíš on nebo doktor Zelenka, mělo by to ale mít něco společnýho s látkou, která je v těle zabije, když Vás ovládnou... nebo tak...“
- „Aha... tím se vysvětluje to, jak jste mě naposledy střelili a pak už jsem se probudil sám...“
- „Jo, chvíli to trvalo... dal jste mu zabrat...“ V doktorově tváři se na vteřinku objevil náznak úsměvu, který však vzápětí zanikl v další otázce:
- „Víte něco o Vale? Měla přece být v tom městečku, u kterého jsme byli...“
- „No...“ Zdržoval slovy pro přemýšlení major. Už to ale nebylo potřeba, protože uslyšeli Radkovo volání:
- „Majore, MAJORE!“
- „Pojďte řeknu Vám to cestou tam...“ Hodil Brooks na Jacksona pohledem, pokynul mladému mariňákovi, aby doktorovi pomohl, a pak se všichni vydali na můstek lodi. Tam už zase v sedle pilota čekal Eldren s asistencí Radka a několika vojáků.
- „Právě jsem dostal zprávu od svého kontaktu z lodi, že bude potřebovat nějak zabavit ty na lodi kolem té ženy, aby se k ní mohl dostat, až dorazíme k Super bráně, což bude za pět minut.“
- „Moment, vy tam někoho máte, kdo by ji mohl přivézt zpátky?“ Chytil se hned možné naděje nedostatečně informovaný Daniel.
- „No, ne tak úplně, doktore...“
- „Vy jste mu to ještě neřekl, majore?“ Svraštil čelo Tok´ra, za kterým se stále míhali modré a bílé šmouhy značící, že jsou stále v tunelu Hyper prostoru.
- „Né celé... před chvílí se probral a já sem si nemyslel, že bychom to na něj hned měli vybalit... Ostatně nechcete mu to říct spíš vy?“
- „Říct co?“ Mračil se už nepříjemně doktor, tušící v tom nějaké více než nečestné úmysly.
- „Mám?“ Nabídl se k vysvětlení pilot plavidla, jakoby o nic nešlo.
- „Klidně, stejně by mu to někdo dřív nebo později říct musel...“ Odkýval mu to Brooks s prohozením gesta ruky.
- „Takže?“ Zvedal obočí netrpělivě Daniel.
- „Hodláme použít Valu mal Doran jako prostředníka k zabití Ba´ala tím, že ji jeden můj člověk dodá plynný jed, aby ho mohla v pravou chvíli zasáhnout.“
- „Počkat, jak plynný... a působí i na hostitele?“ Major se zamračil a pohlédl s téže, jen o trochu menším, zájmem jako doktor.
- „Ano, tento jed je stoprocentní, abychom nic neriskovali,“ pokračoval dál jakoby nic Eldren.
- „A-a... ví o tom i Vala... že jo?“
- „Zatím ne, právě čekáme na výstup z Hyper prostoru, abychom provedením jistého manévru odpoutali jejich pozornost a můj kontakt na lodi se k ní mohl bez obav dostat a vše jí vyjasnit.“
- „A jak víte, že to...“ Zastavil se náhle Daniel v nepříjemném úsměvu, „Už vím kam míříte. Nemůžu pochopit, jak to, že sem na to nepřišel hned. Ona nebude vědět, že to na ní bude působit. Nepletu se, že pánové?“ Nazpátek přišla odpověď nejdříve od Tok´ry:
- „Ano doktore Jacksone. Ovšem její oběť zachrání né-li miliony vašich a vlastně i mých lidí.“
- „Jo, to je to vaše ,obětovat se pro vlast´, ať už s tím ten dotyčný souhlasí nebo ne... A kdyby tu náhodou byla možnost, že bude protestovat, pro jistotu ať o tom neví, že majore Brooksi?“
- „Myslíte, že by s tím ona sama nesouhlasila? Vzít toho hajzla, kterej zatím stojí, sebou do pekel, aby tak možná zastavila celou invazi?“ Bránil se major.
- „To nikdo z nás, nemůže rozhodovat za ní... Mě jde o to vaše bezcitné pojišťování nevědomostí...“ Hájil svou pravdu neohroženě Daniel.
- „Jenže v sázce je mnohem víc než její život a váš pocit, že by měl mít každý lidská práva na úkor milionů jiných, kteří tím o ně přijdou!“ Vracel útokem stejně tvrdě Brooks.
- „Kdo jste vy, aby jste o tom rozhodoval.“
- „A vy snad můžete rozhodovat o celé planetě?!“
- „Ne,“ zpomalil zase na chvíli doktor a svěsil hlavu, „Neschvaluji pouze Váš způsob. Myšlenka, že by byl Ba´al mrtvý je mi taky víc než sympatická... Ale na co to bude, když se vzápětí objeví další Ba´alův klon a bude pokračovat tam, kde ten předním přestal.“ To byl zásah do černého pro Brookse, který se očividně naštval ještě víc a všechno to dostal do věty mířené k pilotovu křeslu:
- „Je to pravda?! Kolik jich je?“ Eldren zvedl hlavu, aby na něho pohlédl a chladně odpověděl:
- „Počítám, že tak tři. I zabití jednoho, ale má svůj význam. Představte si, že jeden zůstal normálně v Mléčné Dráze, kde dál Vás i nás přesvědčoval o tom, že tam je a žene se za něčím nepodstatným. Zatímco jeho jeden klon byl semnou v Pegasu a další verboval bývalá orisjká vojska tady. Teď bychom dostali nejspíš toho z Pegasu, který by měl zajišťovat přesun invazních vojsk až k Zemi a následně i úder spolu se svým druhem.“
- „Vidíte?! O tom tu přesně mluvím, nemůžeme vědět jistě kolik jich je a hned chceme posílat někoho na smrt kvůli zabití jednoho z dvanácti? Kdo ví kolik klonů si vůbec vyrobil, né-li vyrobili pak i jeho klony, když už byl ze Země pryč.“ Házel další a další námitky po Brooksovi Daniel.
- „Může jich být opravdu tolik?“ Snažil se zachovat si chladnou hlavu major.
- „To je nepravděpodobné...“
- „Ale možné!“ Namítl hnedka doktor.
- „Tok´rové dostali do Ba´alových řad během sjednocování Goa´uldů po Galaxii mnoho špionů. Věděl bych, kdyby jich bylo až tolik... Pravděpodobné je, že jich je spíše tolik, kolik sem řekl, plus mínus jeden.“ Kalkuloval chladně Eldren.
- „Tím tedy priority zůstávají stejné... Co jste chtěl dělat, aby jste odvedl jejich pozornost?“ Snažil se přejít dál Brooks, avšak Daniel to nehodlal uznat a naštvaně přešel k němu, aby se s ním přímo konfrontoval.
- „Brooksi já s Vámi ještě nedomluvil!“
- „Ale já s Vámi jo! Neřekl jste nic pro mě zajímavého, ani nejsem povinen Vás poslouchat. Jestli budete dělat problémy nechám Vás omráčit a zavřít dokud se nedostaneme na Zem!“ To už byli sotva metr od sebe. Zřetelně bylo vidět stékající kapičky potu na Danielově tváři, z čehož šel vydedukovat i horší zdravotní stav zmíněného.
- „Někoho mi připomínáte... Taky zelený mozek až zahrob, kterej by odprásk i vlastní babičku jen aby zachránil svět.“
- „Generála O´neilla?“
- „Vy ho znáte?“
- „No četl sem pár hlášení...“
- „Tak asi víte proč jste si podobní...“
- „Budu Váš výrok brát jako poklonu, doktore Jacksone“ věnoval Brooks doktorovi a stále na něj koukajíc se dotázal Eldrena:
- „Je možné, aby ho ta vakcína nějak ovlivnila, nepřipadá mi moc při smyslech...“ Přitom jak mu odpovídal, Daniel se vzmohl jen na naštvané dýchání majorovi na krk.
- „Je mi známo jen, že by to mohlo způsobovat drobné rozhození termoregulace a jiné další příznaky jako při běžné lidské nákaze, se kterou se Váš druh vyrovná bez jakékoliv medikační léčby.“
- „Jo, to by sedělo... už se to zkoušelo před nimi?“
- „Jistě že...“ Odpověděl nepřímo Eldren.
- „A přežil to někdo?“
- „Ano.“
- „Nějaké trvalejší zdravotní potíže?“
- „Možná první subjekt, kterému to bylo podáno upadl do lehčího koma... další dva se ale pokud já vím drželi.“
- „A ten minulej čas tam?“
- „Nějakou dobu už jsem v Mléčné Dráze nebyl, majore.“
- „Jasně... vypadá to, že Jackson je na tom hůř než, kdyby měl jenom chřipku...“ Pravil Brooks a zamával Danielovi před obličejem rukou bezprstovou rukavicí a pak do nereagujícího doktora strčil jedním prstem. Ten se jako pytel okamžitě sesunul k zemi, kde zůstal nehnutý ležet..
- „Doktor!“ Rozezněl se velitelův hlas lodí, to bylo ale všechno, co pro něho jím fascinovaný major udělal.

20:02 – Hyper prostor Galaxie Pegasus, Daedalus, Servisní chodby na zádi

Caine se klidně procházel kolem masivních odvodových kabelů a různých servisních nebo informačních panelů, které většinou vypadaly jak po výbuchu nebo spíš jakoby je nikdo nikdy nedodělal. Procházel si svůj „tvárný“ plán i osobní myšlenky a vzpomínky na ztrátu všech z jeho týmu. Jeho nejhorší obavy spočívali v tom, že by se to mohlo stát znovu a on by tomu nijak nezabránil nebo to ještě víc zkazil. Popravdě vůbec nevěděl, co dělat a řídil se spíše jen svým instinktem. Pořád se snažil hledat nějaké důkazy pro své úvahy a činy, ale nic nenacházel. Snadno lze říct, že když cestujete do minulosti v klidu všechno změníte podle toho jak chcete a jak si to pamatujete. Jenže ouha! Už tím, že jste přišli jste všechno změnili, takže vlastně nic neměníte ale jen prožíváte jiné události ve stejném čase v jakém jste už něco prožili.
Podobné hloubání způsobilo, že se kapitán úplně odřízl od okolního světa a tak bylo jen zázrakem, že si včas všiml dalších kroků. Pohlédl před sebe, aby si zorientoval sluch a lépe odhadl odkud kdo přichází. Byl tehdy hned vedle Darseyho kontrolní místnosti pro Hyper pohon a přímo k nim se teď blížili kroky odněkud zepředu paluby. Nežli stačil cokoliv udělat komando Wraihtů se objevilo přímo zpoza rohu chodby mířící k šéf-inženýrovi. Mladý pilot jen natěsno a s velkou dávkou štěstí skočil za zakulacený roh malé místnosti obehnané tuctem pod sebou naskládaných vedlejších odvodů. Přikrčil se a vytáhl Stuner, který si druhou rukou podepřel zespoda a namířil zhruba do chodby před něj, kdyby se tam náhodou chystala jít nepřátelská skupinka. Ta ale udělala něco úplně jiného, avšak ne tak nelogického. Vstoupila přímo dovnitř malé místnůstky, aby nejspíše zneškodnila záškodníka.
- „Ksakru! To je ten Váš bezpečnostní systém Darsey!“ Zašeptal si pro sebe Caine a pomalu se u země podíval za roh ke dveřím, kde zahlédl dva hlídající vojáky s typickou jaksi kostěnou maskou. Uvědomil si, že Darseyho ještě potřebuje, aby zabránil Wraihtům použít Daedalus proti Atlantis nejspíše svými transportními paprsky, takže se rozhodl jednat. Rozhlédl se kolem sebe ve snaze najít něco na odpoutání pozornosti, protože sám by nejspíš i s výhodou překvapení proti dvěma pálícím Wraihtům se svou muškou neměl šanci. Naštěstí se tu v nepořádné chodbě hned něco našlo a tím něco se myslí modrá brašna s nářadím pro opravu... no prostě na opravy. Kapitán za ní zabral, přičemž zjistil její nemalou váhu, se kterou tak říkajíc původně nepočítal. Podařilo se mu ale vyvážit se a pak ji hodit přímo před ně. Zafungovalo to skvěle a hned na to už první strážce schytal jednu světlou energetickou střelu do hlavy. Další stačil jen namířit zbraň a otočit hlavu správným směrem, ale stejně už nezabránil svému omráčení.
- „Tak tohle by bylo...“ Řekl si Caine. Bylo mu ale jasné, že jeho menší přepadovou akci díky hromadě padajícího železa museli slyšet i ostatní, takže si vzal větší verzi Stuneru ze země a vrazil dovnitř se slovy:
- „Ruce vzhůru!“ Rozhodně to ale nezapůsobilo nijak výstražným dojmem pro dva Wraihty vymáhající po sedícím Darseym u počítače nějaké informace. Ty stačil mladý kapitán jen tak tak zasáhnout, aby se vzápětí sesunul k zemi, jak po něm z nenadání skočil schovaný wraithský voják zpoza dveří. Ten mu odhodil zbraň stranou a hned potom se po něm začal zuřivě sápat. Caine se snažil nějak jednou rukou bránit před nedovoleným krmením, zatímco druhou rukou hledal Stuner. Jen, co ho našel, namířil na Wraithovo břicho a stiskl zvláštní druh spouště. Ozval se charakteristický zvuk, načež útočníkovo tělo rychlo ochablo a začalo těžknout přímo na něj. Pak ale přišel další výstřel, který tentokrát zasáhl jak nebezpečného vojáka, tak i částečně Caineovu nohu.
- „Co to sakra?“ Divil se kapitán a snažil se aspoň rukama ze sebe bezvládný kus masa shrnout na stranu.
- „Kapitáne, jste naživu?“ Blekotal ještě stále vystrašený technik svírající jeden wraithský Stuner. Pak to bylo všechno jasné, mladý pilot zavřel s potlačovaným vztekem a úzkostí zároveň oči.
- „Darsey už to bylo v pohodě a vy jste mě střelil!“ Na to šéf-inženýr upustil svou zbraň tak, že znovu vystrašil ležícího kolegu, který sebou na to jen trhl a podíval se ještě naštvaněji.
- „Snažil sem se Vám pomoc, viděl sem jak se po Vás sápe tak sem vzal zbraň a...“
- „Jó je mi to jasné, Darsey...“ Přerušil ho s gestem ruky kapitán, „Dík, ale nejspíš jste mi ochrnul nohu,“ pravil a ukázal na příslušnou část svého těla.
- „Nemůžu s ní hýbat ani ve steh-“ přerušil se sám pilot, když si kontroloval pozadí, „Darsey, vy jste mi umrtvil i zadek! Kdo Vás učil střílet, jste přece kapitán, né sakra?!“
- „Já-já se omlouvám, sem spíš vědec než čarostřelec... Chtěl sem Vám pomoct...“ Omlouval se ublíženě Darsey, sedící na svých kolenou.
- „No dobrá, v pohodě... Teď by mě ale zajímalo, co bylo s tím Vaším super stoprocentním zabezpečovacím zařízením?!“
- „Já nevím...“ Zašeptal oslovený, zvedl se a šel se podívat na údaje v počítači.
- „Vypadá to,“ otočil se s omluvným zašklebením, „že jsem ho asi zapomněl plně spustit. Byly tu jen tepelné snímače a ty nejspíš nemohli zachytit rychle se pohybující wraithské komando...“
- „A jak vůbec přišli na tuhle místnost. Není to zrovna jedna z klíčových, myslím že v názvu tohohle,“ rozhlédl se kolem sebe kapitán, „místa? je záložní...?“
- „No nejspíš to našli podle záznamů spotřeby... To by bylo v naší situaci docela logické a ani sem to nemohl zablokovat. To bych musel vypnout elektřinu na celé palubě, což je am... přinejmenším nepředstavitelné...“
- „Je mi to jasné,“ otřel si neuroticky obličej Caine, „Teď se ale musíme dostat do hangáru a otevřít tam vrata, až budeme i s lodí nad Atlantis.“
- „No ta druhá část bude celkem lehká... Víc se ale bojím té první..“
- „Proč?“ Zeptal se nepřítomně kapitán, snažící se postavit za pomoci rukou a židle.
- „No, jak si možná pamatujete nechal sem zablokovat mnoho průchodů mezi technickými a volnými prostory na lodi, pro svůj lepší nerušený pohyb na lodi...“
- „No?“
- „Jaksi jsme teď jen kousek od hlavních motorů v nejzadnějších částech trupu lodě...“
- „A to znamená?... Co?! Darsey vymáčkněte se,“ pobízel ho netrpělivě jeho kolega, kterému se zoufale nedařilo nějak se přesunout do jiné polohy než horizontální.
- „Prostě budeme muset ještě dozaději a prolézt sérií technických chodeb, aby jsme se dostali na druhou stranu lodě, kudy budeme moct do normálních prostor a tím taky do hangárů... Bude to chvíli trvat zvlášť, když jste... omráčen.“
- „Paráda, když mi pomůžete... Ale Stunery mě radši dejte...“
- „Dobrá...“

20:05 – Galaxie Ori, HP -> Vesmírný prostor kolem Super brány, Eldrenův Tel´tak

Velitel mariňáků stál spolu s jeho doktorem od námořnictva ve dveřích mezi transportními kruhy a řídící místností.
- „Zatím je jen v bezvědomí s teplotou kolem 37 a půl, takže jsem ho začal chladit mokrými obklady na hlavě, kdyby se to náhodou zase zhoršilo.“ Konstatoval profesionálně vypadající muž kolem třiceti pěti let taktéž jako všichni v mariňácké výstroji s uniformou MARPATu.
- „Dobrá, myslíte, že to vypadá na nějaké horší problémy či následky?“ Zajímalo taktéž oděného majora.
- „Nemůžu říct,“ zvrásnil přemýšlivě čelo doktor, „Osobně bych ale rád věřil Tok´rům, protože by s tím preparátem měli mít rozhodně větší zkušenosti podle toho jak dlouho už s Goa´uldy bojují, a když jimi tak trochu i sami jsou.“
- „OK. Eldrene, říkal jste za pět minut na místě, pět už dávno bylo...“
- „Nemusíte se bát, majore. Právě vystupují z Hyper prostoru...“ Odpověděl klidně muž s trochu řidšími vlasy z křesla pilota Tel´taku. Předním už se charakteristicky zablesklo a pak zatmělo, načež se kolem nich začali objevovat další lodě. Jiné se zase objevovali, jak loď manévrovala směrem ke zřetelnému velkému šedému kruhu.
- „Co se bude dít teď?“ Pokračoval Brooks, jakmile byla příležitost.
- „Loďe budou čekat, dokud jich nebude požadovaný počet a pak překonají horizont událostí. Určitě tak v nejbližší hodině.“
- „A s námi?“
- „My opustíme náš křižník a odvedeme pozornost podle plánu.“ Řekl jednoduše a co nejvíc neinformativně pilot, který právě jejich plavidlo rozpohyboval tak, že teď míjeli jedno z ramen oválného trupu lodi, kde byli umístěné doky stíhačů a výsadkových lodí.
- „Dobrá a ten plán je jaký?“ Nenechal se odradit major, který už dal doktorovi pohov, poslal ho zpátky za povinnostmi a sám se blížil k přednímu průzoru.
- „Můžu si sednout?“
- „Jistě, majore. Jen prosím Vás na nic raději nesahejte.“
- „Rozumím,“ řekl se zvednutým pravým koutkem v ironickém úsměvu a opatrně si sedl na místo kopilota.
- „Ptal jste se na plán, majore Brooksi. Je jednoduchý, odvézt pozornost něčím, co by pro nás neznamenalo přímou smrt ani prozrazení na dobro.“
- „Chápu... A víte jak na to?“
- „No to je právě to... Teď o tom přemýšlím.“ Věnoval mu Eldren krátký pohled a vyhnul se s nimi nahoru před právě zleva doprava prolétajícím křižníkem.
- „Máte na mysli nějakou výbušninu nebo světlici? To by u nás nebyl problém...“
- „Spíše něco jako slabé elektro-magnetické pole... Víte co mám na mysli, doktore?“ Obrátili zase pozornost na tělem přítomného Zelenku, který však absolutně nebyl přítomen duchem, protože právě procházel nějaké data ve svém laptopu, sedíc tiše u zdi v rohu u záchranných modulů.
- „Ehm cože?“
- „EM pole doktore... nevíte jak by se dalo vyrobit v nějakém menším měřítku?“ Opakoval mu otázku Brooks, jemuž paradoxně celkem známé technické výrazy nedělali problém.
- „Hmm... no, nechte mě přemýšlet...“ Pokládal si na čelo v těžkém přemýšlení doktor své ruce.
- „V pořádku doktore máte tak jednu minutu, i když to možná nebude potřeba...“ Pravil Tok´ra s pohledem, jaký má Jessica Flatcherová, když konečně po deseti minutách přemýšlení na něco přijde.
- „Majore, máte ještě nějakou tu svoji výbušninu tu...“
- „C-4řku?“ Zvedal obočí nechápavě major a poskytl vědci termín, který hledal.
- „Ano tu...“
- „Jasně, ještě dvě platformy, proč?“
- „Myslíte, že by její menší část šla odpálit na dálku tak dvou kilometrů ve vesmíru s trochou surového Naquadahu?“
- „No měla by... kam míříte?“ Přidal se zase Radek, „Myslíte, že exploze surového Naquadahu udělá EMP a zároveň nás nevezme s sebou?“ Eldren se usmál a odvětil:
- „Ano.“
- „Seržante Persone!“ Zavolal do lodi vzápětí Brooks na svého pyrotechnika.

20:07 – Galaxie Ori, Prostor kolem Super brány, Orijský křižník č. 4

Převor si klidně seděl ve svém hlavním křesle na můstku a v klidu žhnul očima. Tedy dokud se mu nezobrazilo jedno zvláštní hlášení na přední virtuální obrazovce před průzorem. Zobrazovalo mapku s několika jejich křižníky, Super bránou a jedním vzdáleným neidentifikovatelným bodem, u kterého se každou chvíli měnili informační popisky.
- „Hlášení!“ Poručil si jednomu z křižáckých techniků, který byl podle všeho také Goa´uld.
- „Můj pane... nemám ponětí o co může jít. Vidím různé údaje. Některé naznačují, že jde o výbuch silný ač na malé ploše. Jiné zas že jde o nějaké zvláštní záření podobné tomu, co se vyskytuje na okraji senzorů v jedné z místních mlhovin.“
- „Nasaďte na to i jiné muže. Plán našeho pána nesmí nic pokazit.“
- „Ano, můj pane...“ Odvětil muž a začal něco klepat do skleněného terminálu po stranách místnosti. Převor na druhou stranu zaměřil své parapsychologické i jiné schopnosti na určenou oblast a také mozky neovládnutých techniků.

Několik pater nad nimi už plně procitla Vala mal Doran ze svého děsivého snu, který už nechtěla nikdy ale opravdu nikdy zažít. Pár minut přemýšlela o tom, kde je a co se děje. Koukala ven, vyčítala si, myslela na Daniela, co znamenalo to povstání místních a jak to, že si nemohla ničeho všimnout. Později začala docházet k tomu, že si to ti, kteří za tím stojí, dobře naplánovaly tak, aby o tom nikdo v kontaktu se Zemí nebo jejich spojenci nevěděl. Z toho taky vyvozovala, že tu jde o útok na Zemi. Též se zkoušela dostat ven, volala, bušila na dveře nebo se je pokoušela nějak otevřít. Jediné k čemu však stále docházela bylo, že nemůže nic dělat a nedostane se odsud ven. Rozhodla se počkat dokud se někdo, kromě Převora, nedostane dovnitř, aby ho mohla napadnout a pak někam uniknout, i když vůbec nevěděla kam by mohla jít. To ale bylo jedno. Hlavně už nechtěla zůstat tady. Všude jinde lépe než tady - nic nedělat a sledovat zkázu všeho jako naposled. To bylo to nejhorší, co si po hostitelství Goa´uldovi dokázala představit.
Už od mládí, ještě než si ji vybrali, nesnášela bezmoc, když ji macecha zavřela doma na pět zámků a ona musela sledovat jak si ostatní děti hrají. Až v pozdějších letech se naučila utíkat oknem a občas se ji tyto toulky i podařilo skrývat tak dokonale, že si nikdo ničeho nevšiml a ona mohla v klidu počkat až ji zase zavřou, aby mohla ven tam, kam chtěla. Přicházela i na myšlenky, že vlastně „tetičce“ vděčí za to jaká je, že si vždycky poradí a nikdy se nevzdává. Hlavně od té doby, co zná Daniela, si je jistá, že by se nevzdala ani po smrti.
Z přemýšlení ji ale náhle vytrhly otevřené dveře. Okamžitě se přirazila ke stěně na pravé straně od krátké chodbičky od dveří do ložnice. Neměla nic, čím by případného nezvaného hosta zpacifikovala, takže si připravila aspoň svou bundu s velkým kovovým jezdcem na spodu masivního zipu. Hned jak se objevila známka postavy, ohnala se vší silou, tak aby ji koncem černé koženky zasáhla do hlavy - nebo tam někam. Bohužel k její smůle to byl asi mistr „Kung fu“, jak si řekla sama Vala, když viděla ten manévr, který muž bez helmy v obleku křižáka provedl. Ten bundu zarazil v čas a ještě využil toho, že ji ona drží tak pevně, aby si ji mohl přitáhnout k sobě. Snažila se ještě nevzdat a odvézt pozornost nahoře rukama, jako krytí před hlavním útokem do slabin. I to ale útočník vyhmátl. Úderu do obličeje se vyhnul, chytil ji za ruku a pak i odvrátil kop do svých choulostivých míst. Zakončil to tím, že ji dobře mířeným šťouchnutím do hrudníku shodil na postel, pak ještě složil bundu a hodil ji na něco jako noční stolek. Už už se Vala chystala překulit dozadu a pokračovat v boji nicméně tam ji zastavila jeho slova:
- „Počkejte já jsem Tok´ra, nemusíte semnou bojovat!“ Stačilo to alespoň na to, aby nepokračovala s dalším útokem a začala se s ním bavit, protože při napadání stejně viděla dva strážce u dveří, přes které se jen tak nedostane. Tedy dokud se nezbaví toho v místnosti.
- „Dokažte to!“
- „Mám instrukce od mého kolegy z lodi nedaleko odsud, kde se skrývají i vaši přátelé.“
- „A to mě má jako přesvědčit?!“ Zasmála se pohrdavě Vala a začala se koukat po dalších věcech vhodných pro útok z týlu.
- „Bavím se s Vámi a mám snahu Vás přesvědčit, nestačí toto, abych Vás přesvědčil, že jsem Goa´uld?“
- „Tak zabte ty stráže a pomozte mi utéct!“
- „To nemůžu, omlouvám se. Jsem tu kvůli něčemu jinému...“
- „Když mi nechcete pomoct tak co sakra chcete?!“
- „Musíte si ode mne vzít jed...“
- „Jo to by se Vám líbilo, sebevražda tak, abych nemohla mluvit, co?“ Přerušila ho stále stejně jím zhnusená Vala.
- „Nepřerušujte mě prosím. Nemáme moc času... musíte se postarat o to, aby byl mrtev hlavní iniciátor útoku na Tauri - lord Ba´al.“
- „Cože? Ba´al, že za tím stojí... ten parchant... nebo spíš parchanti... Kterej z těch dvaceti to je?!“ Pokračovala skrz SG-1 dobře informovaná černovláska.
- „Za vším je Ba´al, podrobnosti jsou na dlouho. Hlavní je, že za tímto útokem stojí tak tři, co jsme za rok sledovaní z jeho řad zjistili. Každopádně pokud se nám podaří zabít jednoho z nich ještě než armády dosáhnou naší Galaxie, výrazně tak oslabíme jejich útok i organizaci. Tady je ten jed, dělejte, že jste Goa´uld dokud se nedostanete až k němu. Pak stačí jen rozbít skleněný obal ampulky a všichni se symbiontem v místnosti jsou mrtví. Mělo by to mít dosah takový, že by jste se měla dostat až ke kruhům a pak na Tel´tak za Vašimi přáteli.“
- „Já kývla? Nepamtuju si, že bych něco takovýho řekla, tak nevim proč mi tu říkáte jak na to... Navíc jak to, že nepoznal to, že ve mně Goa´uld už není?“
- „To je účinkem vakcíny, která Vám byla podána za stavu, kdy Vás už Goa´uld ovládl... potrvá několik hodin než se ve Vás jeho pozůstatky úplně rozloží...“
- „Fuj... já nechci, aby se ve mně rozkládal...“ Pravila Vala s nepříjemnou grimasou a pak se pokusila oběhnout postel, aby se dostala ke dveřím. Tok´ra ji však chytil a důrazně ji promluvil do duše, zatímco ji držel za ruce mezi rameny a lokty.
- „Proberte se, Vás úkol je nesmírně důležitý, ale je nebezpečný. Tak to prostě je. Ujasněte si priority nebo se mě na něco zeptejte. Já ale musím za chvíli ven, jinak se o mě dozvědí a oba skončíme buď mrtví nebo v rukou Ba´alových mučedníků!“ To na nic zapůsobilo, takže se zastavila ve snahách o útěk a rozhodla se ho poslouchat.
- „Tak mě pusťte...“
- „Nepokusíte se o nic?“
- „Ne tati...“ Vytrhla se mu nervózně a dala možnost k rozhovoru.
- „Co mám teda udělat?“

20:10 – Galaxie Ori, Prostor kolem Super brány, Ba´alův Hatak

Valu mal Doran vedlo několik Jaffů od transportních kruhů kamsi do osobních prostor vyšších Goa´uldů na lodích. Nedávala na venek nějaké známky slabosti nebo něčeho podobného, co by mohlo upozornit na nepřítomnost symbionta a jeho vlivu v ní. Přesto ale čekala, že jí vezmou bez přestávky rovnou na můstek nebo do vládcových komnat za samotným Ba´alem bez čekání. Proto, když dorazili ke dveřím do středně velké místnosti, otočila se na své strážce a díky zařízení od toho Tok´ry hlubokým hlasem, spustila:
- „Co to má znamenat? Myslela jsem, že mě vezmete rovnou za naším pánem!“ Jaffové bojácně poodstoupili a jeden z nich podlézavě odpověděl:
- „Promiňte má paní, ale vládce má momentálně jiné povinnosti, takže Vás k němu zavedeme o něco později. Zatím budete muset počkat tady.“
- „Kdo si, aby si mi říkal, co mám dělat!“ Přiblížila se k němu výhružně Vala tak, jak by to jistě udělala každá Goa´uldí královna.
- „Odpusťte má paní. Jen tlumočím rozkazy našeho pána. Jistě to nebude dlouho trvat a uvnitř máte připraveno menší občerstvení...“
- „To si mám snad otevírat sama?“ Řekla, aby ji vpustili, když viděla, že nemá jinou možnost.
- „Promiňte má paní...“ Vydal ze sebe poníženě strážce a rychle vše zařídil. Za chvíli ji už nechali s dvojčlennou stráží v klidné místnosti se stolem, na kterém byla halda ovoce a nějaké víno.
- „Tak aspoň mě tu nechali něco k jídlu,“ prohlásila Vala stále ještě Goa´uldským hlasem. Zvedla obočí v udivení, vypnula přístroj, maskovaný jako přívěšek pod tričkem na krku, a pak se vrhla na tu krásu na stole.
- „Bože mám takovej hlad...“ Náhle se ji ale po chvíli hltání udělalo trochu zle a na moment dostala menší závrať, která způsobila, že omylem shodila jednu nádobu s vínem na zem. Hned na to se podívala před sebe na velké zlatem obtažené zrcadlo, kde ji ale cosi zarazilo. Viděla se totiž v oblečení Goa´uldské královny, o které si myslela, že už ji nikdy nebude muset pozorovat ze stejného úhlu. Rychle se obhlédnutím normálního prostoru chtěla přesvědčit, že to byl jen sen, ale uviděla ještě něco daleko víc šokujícího. Na druhé straně stolu se objevil Ba´al též oděný v obleku z trochu starších dob a byl zjevně něčím dost naštvaný.
- „Ti Tok´rové to zkusili zas! Nemůžu uvěřit tomu, že tu stále ještě přes všechny naše snahy sou a dovolí si ohrožovat družinu vládce Ba´ala...“ Teď už to Vala ani nevnímala tak, jak ji to zezačátku všechno nepříjemně šokovalo. Nevěděla zda sní či bdí, když ale promluvila slyšela svůj hlas spolu se zvláštní hlubokou ozvěnu, která se k ní ode zdí vracela zpět.
- „Co se stalo?“ Ba´al zůstal stát u okna s výhledem na volný vesmír a naštvaně odpověděl:
- „Už zase uskutečnili jeden z těch svých atentátů přímo na mojí lodi. Znovu otestovali další verzi těch jejich nepovedených nervových jedů v chabých úvahách, že by snad mohli v klidu zlikvidovat celou meetingovou místnost našich velvyslanců komunikujících s těmi od vládce Yu, bez ztrát na lidských otrocích a pomocnících.“ Neovládal se, takže k němu Ke´tesh přišla blíž, aby ho ukonejšila. Přitom si Vala uvnitř ní všimla za oknem staršího modelu Hataku, který se už notnou dobu, co ona si pamatuje nepoužívá. Časový rámec „snu“ byl tedy někdy se začátkem pozemského letopočtu.
- „Uklidni se můj drahý a pověz mi, co se stalo?“ Znovu se ozvalo spíše od Ke´tesh než od Valy. Nicméně následná odpověď stála, alespoň dle informací, za to.
- „Představ si jak se tvářil vládce Yu, když zjistil, že přežili dva mí vyjednavači a jeho žádný. Jak to teď asi vypadá, když to kvůli tomu Toke´rskému zbabranému útoku odnesu já, který vypadá jako hlavní iniciátor toho všeho...“ Teď si teprve Vala vzpomněla na celou tu událost hluboko ukrytou v její vlastní paměti v útržcích dávných momentů od Ke´tesh. Roztržka mezi Ba´alem a vládcem Yu způsobila pád prvního vládce spolu s definitivním odloučením jeho a samotné Ke´tesh. Také bylo od té doby už jasné, že bez sto procentních ztrát na Goa´uldských životech není možné užít jedy, které neúčinkují i na lidi přítomné za nasazení těch plynných nervových.
V tu ránu se obraz za oknem změnil na několik orijských lodí. Byla tedy zpátky v realitě, nejspíš zásluhou Jaffy, který na ní teď volal, že je vládce připraven a volá si ji k sobě.

20:13 – Galaxie Ori, Prostor kolem Super brány, Ba´alův Hatak, Pel´tak

To co absolvovala v mysli cestou na můstek chtělo dost dávky sebeovládání, aby si toho nevšimli kolem jdoucí jaffské stráže. A totiž zjištění, že celá ta akce naplánovaná Tok´ry a údajně i jejími „přáteli“ je postavena na lži, která ji zajišťuje nedotknutelnost při vypuštění neurotoxinu v místnosti, kde je Ba´al. Bylo ji jasné, že Tok´rové i za tu dlouhou dobu nebyli schopni nějak výrazně pokročit v oblasti neuro-jedů, které postihují jen lidi se symbionty v těle, když se to nepovedlo ani Goa´uldům. Určitě by v takovéto příležitosti neriskovali to, že by sám ten, na koho byl atentát připraven, unikl. Nechápala, proč se ji právě teď vynořila několik tisíciletí zasunutá vzpomínka zrovna na tuto věc v této souvislosti. „Možná osud“, řekla si. Avšak ten rychle zavrhla, protože ona na nic takového nikdy nevěřila a ani s tím nechtěla začít. Nepřipadalo ji moc povzbudivé to, že nemůže nijak změnit svůj předem daný osud a jen musí kráčet směrem k nevyhnutelnému, zvlášť když si teď byla jistá, že to nevyhnutelné ji čeká už každou chvíli. Na okamžik sice zapřemýšlela, že by se mohla pokusit uniknout bez toho, aby nasadila vlastní život. Teď už ale byla jiná, než v dobách, kdy se starala hlavně o sebe a svoje přežití. Něco ji nedovolovalo to udělat a nepřijmout svůj pochmurný osud. Možná to byla taky skrytá nenávist ke Goa´uldům a temným a smrtonosným plánům, za kterými vždy stojí. Musela se rozhodnout hned, jestli zemře a zabije jednoho z mnoha klonů, což nemusí mít vůbec žádný význam nebo tu byla druhá možnost: pokusit se o útěk a zase si zachránit vlastní zadek. Ovšem nemohla si zase připustit, že by byla odpovědna za ty miliony, které by za to mohli platit. Štvalo ji ale, že je tu samé mohlo, možná – nic nebylo jisté. Kdyby věděla přesně, že obětováním vlastního života zachrání tisíc lidí, asi by se ani nerozhodovala. Ze všeho toho přemýšlení se natolik odřízla od skutečnosti, že posledních pár minut skoro nevnímala vnější prostředí, jak ji Jaffové vedli skoro na vlastní popravu.
Musela se rozhodnout teď. Teď když stála přímo před ním. Před tím arogantním hadem, jak by ona sama dokázala říct daleko lépe a rozhodně ne tak slušně. Viděla jak jistě si sedí v pohodlném křesle vládce lodi a čeká, co mu jeho služebnice v jejím těle řekne. Pomalu se ji začala líbit představa, že by ho jedním rozdrcením lahvičky připravila o všechen ten povlak a přinutila ho postavit se smrti čelem. Pak ale zase skončila u té stinnější stránky věci, a to vlastní smrti. Zvláštní bylo, že si nikdy takovou otázku nejspíš ani nepoložila. Kdyby ano, možná by teď byla lépe připravená přijmout vlastní osud a nemusela by všechno zvažovat na poslední chvíli. Při pomyšlení na to, co se asi stane, když člověk umře, ji zamrazilo. Otázka může vypadat jednoduše: Vem s sebou vraha tisící a zachraň miliony, jenže zkuste si to na vlastní kůži. Bojíte se smrti? Ačkoliv by to asi nikdy nepřiznala ona se ji bála. Nebyla z těch, kteří by se na ni těšili nebo ji brali jako vysvobození.
Už nebylo ani pár sekund na to, aby ještě chvíli mohla polemizovat na téma: něco udělat nebo ne. Teď už nebyla ani cesta zpět. Zpátky se dostat nemůže. Podívala se směrem ke dveřím, kde bylo až příliš mnoho strážců, než aby se tam dostala beze zbraně. Navíc, ona se přece nevzdává a vlastně ani po smrti ne. Najednou si vzpomněla na Daniela a co by asi udělal on. Divila se, že na něho nepomyslela dřív a že věnovala poslední chvilky sobě. Naštvala se sama na sebe, kolik chyb má, že se vůbec rozhoduje, když on by jistě neváhal ani chvíli. Zvláštní, tak jednoduchá myšlenka ji přinutila jednat hned. Nahromaděný vztek uvolnila ve stisku té malé skleněné lahvičky, kterou si právě před příchodem do Pel´taku vytáhla z pravé kapsy. Už viděla i udivený a trochu vystrašený Ba´alův výraz, když spatřil linoucí se plyn z její pravé pěsti, odkud začala i odkapávat krev, jak se o tříštící se nádobku sama poranila.
Plyn se po místnosti rozšířil neuvěřitelně rychle. Začal po místnosti dusit a dávit jako nějaký neviditelný zabiják, který ze všeho nejdřív zasáhl Jaffy a pak i samotného Ba´ala. Vala s tisíci roztříštěných pocitů a myšlenek bezduše sledovala Ba´alovu poslední hodinku. Zalíbil se ji pohled na jeho bolestnou grimasu, při pomyšlení na tolik lidí, jimž za svůj život ublížil. Na moment dokonce začala věřit tomu, že byl opravdu použit typ jedu, o kterém ji původně řekli. Pak ale i ona sama ucítila jeho pozvolné účinky. Asi ten jed pusobí pomaleji, i když nabíral čím dál víc na síle i u ní. I přesto ale viděla, jak se jeden z Jaffů u ovládacího poltu sesunul po něm k zemi a tím je začal sice nepatrně ale pozvolna obracet tam, kde mělo být další plavidlo.

20:14 – Galaxie Ori, Prostor kolem Super brány, Eldrenův Tel´tak

- „Majore? Myslím, že už se to stalo!“ Zavolal z ničeho nic trochu hlasitěji doktor Zelenka na majora, který prováděl něco jako spánek opřený o stěnu na zemi v řídící místnosti plavidla. Pak ale rychle procitl, vyskočil na nohy a už stál za ním.
- „Co se děje? Myslíte, že ten atentát provedla teď?“ Zeptal se, zatímco zíral skrz průzor na černý prostor před sebou, kde se začal jeden Hatak přibližovat ke křižníku před nimi, který sledovali a předtím s ním i sem přiletěli.
- „Bez pochyby, majore. Vypadá to, že mění kurz a taky jsme před chvílí zaznamenali vypnutí štítů, to nás na tu skutečnost vlastně upozornilo.“ Poskytl informační hlášení Eldren usazený klasicky na místě pilota.
- „Zdá se mi to nebo ta loď opravdu míří na ten křižník?“ Přibližoval se Brooks s těmito slovy k přednímu skli, jak nemohl uvěřit tomu, co vidí.
- „Je to bez pochyby tak. Hatak má kolizní kurz s křižníkem, na kterém máme svoje výbušniny.“ Potvrdil stejně nevěřícně zírající Zelenka, jenž to ještě prokládal sledováním tabletu.
- „No jo,“ řekl si velitel mariňáků a povídal se na svoje hodinky, „ale výbuch na něm nastane až za... hodně minut...“
- „Vypadá to, že se s nimi snaží spojit...“ Informoval je dál Tok´ra monitorující senzory Tel´taku.
- „Pane Eldrene, můžu mít dotaz?“ Oslovil pilota nejistě Radek a upravil si brýle na nose.
- „Ano,“ vydal ze sebe klasicky ten druhý.
- „Je to tak trochu i na Vás majore...“
- „Povídejte doktore...“
- „No, nebylo by dobré odpálit obě lodě najednou, aby jsme tolik neupozornili na svoji činnost... Myslím tedy... že by se nám to pak při průletu Super bránou nemuselo hodit...“
- „To by bylo dobré, ale jak toho chcete dosáhnout, když se s bombou přes štít nespojíme?“ Nakláněl hlavu s přemýšlivě přivřenýma očima Brooks.
- „No to je právě otázka na Vás Eldrene, když by se ta loď teď rozbila o jejich štít, nemohlo by to náhodou jít přes fluktuace, které přitom vzniknou? Oslabí to přece jejich štít.“ Eldren na chvíli zapřemýšlel a pak řekl:
- „Ano, to by mohlo jít. Ovšem jiná otázka je, jestli by to také neovlivnilo signál odpalovacího zařízení...“
- „Za pokus nic nedáme, ne majore?“
- „A nevezme nás to sebou?“ Ujišťoval se skepticky zelený mozek.
- „Když budeme na druhé straně štítů, ne.“ Rozhodl to chladně Tok´ra, za kterým už bylo vidět, že do výbuchu moc času nezbývá.
- „Dobrá, můžete?“
- „Jistě...“ Potvrdil pilot a spustil motory, aby je dostal na potřebnou pozici za lodí, ještě než se ozve výbuch. V jeho výrazu šlo poznat, že se pekelně soustředí na svou činnost a to také bylo vidět i venku, kde právě minuli prolétající křižník. Potom Tel´tak začal nabírat přetížení v parabolické křivce, která je zanesla pod samotný křižník, kam chtěli. Pak už stačili jen pohlédnout na horu, kde byl přibližující se Hatak, který právě narazil na neviditelné energetické pole. To způsobilo, že jakoby explodoval jen do poloviny prostoru, kam by mohl a oni se koukali jakoby do jeho průřezu. Celý křižník nad nimi se zatřásl a jeho štíty se začali nebezpečně rozsvěcet tak, že výbuch přestávali skrz bariéru vidět.
- „Jo to tu majore: potřebná frekvence fluktuace pro vyslání signálu.“ Pravil Eldren jako pokyn ke stisknutí páčkového tlačítka na malé krabičce, jež držel v ruce Brooks.
- „A teď rychle pryč!“ Stačil jen říct, ještě než se ozval ohlušivý výbuch zevnitřku štítu, zachycující se na začátku o energetické pole, které ještě nestačilo selhat. Hatak nabral vysokou rychlost, až uslyšeli kvílející hlavní motory a vzápětí i tlakovou vlnu. Ta se všemi současně pěkně zamávala i přes působení inerciálních tlumičů, a jak bylo vidět dle informačního hlášení virtuální obrazovky, také o právě spuštěné štíty.
- „Právě aktivovali Super bránu!“ Zavolal Zelenka do všeho toho řinčení kolem.
- „A nepřátelská plavidla nás začínají zaměřovat, protože sem vypnul maskování, jak jsem nahazoval štíty.“
- „Tak nás dostaňte k Super bráně!“ Zavelel Brooks, ačkoliv si sám nebyl jistý, jestli je to možné.
- „Jsme příliš daleko a křižníky jsou moc blízko, majore.“ Odpovídal mu ve spěchu Eldren, který právě s lodí nabíral směr k velkému zářícímu kruhu, z něhož právě vyšlehl ještě větší proud bílého čehosi.
- „Můžeme použít Hyper krátký skok?“ Přidal se k taktizování rychle Radek.
- „To by mohlo jít, otázka je, jestli nás to nevyhodí za horizont nebo přímo do něj... V tom případě buď ztratíme možnost se skrz Chapa´col dostat, nebo nás půlka projde a druhá ne...“ Nahazoval rychle možnosti jejich osudu do vzduchu pilotující Tok´ra.
- „Risknem to!“ Rozkázal Brooks a instinktivně se chytl středového mohutně vypadajícího panelu vedle autodestrukce. Hned na to se před nimi objevil modrofialový blýskající mrak a oni se ocitli na krátko ve známém tunelu Hyper prostoru, který byl ale i tak o něco jiný než ten lidský nebo orijský.
- „To by mohlo stačit,“ obrátil se k řídícímu hnedka Zelenka. Eldren se ale znovu naprosto soustředil a tak ho možná ani nezaznamenal, ale i tak z HP zase vypadli a to přímo před blýskajícím se mořem horizontu událostí, do kterého vzápětí vletěli. Hned na to se objevili na druhé straně v Mléčné dráze, kde však nebyl i podle senzorů nikdo než oni.
- „Nikdo nikde... jak to?“ Divil se Radek, který čekal hrdě bojující pozemskou flotilu.
- „Prezident nejspíš ze strachu nepovolil vyslat ani jedinou loď ven, aby jsme pak nebyli zbytečně oslabený, kdyby útok přišel dřív. Eldrene můžete nás zamaskovat, než ti druzí projdou za námi?“
- „Zkusím to,“ odvětil Tok´ra ze předu a po typickém zabzučení dodal, „Hotovo, měním pozici a pracuji na přesunu k okraji Chapa´col.“
- „Zrovna sem Vám to chtěl navrhnout...“ Pravil na to jen Brooks a čekal co a kdy se tady objeví.


Fakta za poslední hodinu v tomto díle nezobrazovaná:

- Posádka Eldrenova Hataku se nedokázala dostat pod štíty žádného z průchozích Orijských křižníků a tak za nimi zamířila sama, i když s pomalejšími Hyper motory.
- Caine s Darseym se nedokázali dostat do hangárů přes Wraithy, prohledávající celou loď, a byli nuceni pokračovat titěrnými servisními chodbami a průlezy až na příď lodi, odkud se prý do hangárů snadno dostanou, jak také kapitánovi řekl jeho technický kolega.

Takže, jestli jste to Vážně překousli a pokud se Vám všechno nelíbilo i tak jste to dočetli, blahopřeji Vám a jsem zvědavý na nějakou tu konstruktivní kritiku či jiné formy komentářů (tichá podpora se u mě moc necení, protože není vidět a tak ani nevim, že ňáká je... )...

Na závěr přeju hezký vánoce a dobrej novej rok Vám snad popřeju ještě v jiným přispěvku...

jo no tak ten díl byl takový zvláštní, trochu jiný než ostatní, ale přesto dobrý kdy tak asi bude další díl? a jinak taky všem přeji příjemné svátky, i když asi trochu opožděně

Njn v tomto dílem jsem tak trochu testoval toto téma ponoření se do myslí atd. chtěl jsem si to prostě zkusit (jsem rád, že i tak to šlo vydejchat... ), další 2 díly budou zase normlalní, i když se tam taky bude umírat...

Jinak další díl, respektive díly, jak už jsem před vydáním toho posledního naznačil, budou vydány se štestí nejspíše do konce práznin, tedy do konce příštího víkendu, protože dnes jsem snad už úplně domyslel děj a chystám se je napsat víceméně dohromady a pak v nich události teprve rozdělit podle toho jak to bude dlouhé a počítám, že hodně...