STARGATE - 24 hodin: Konec 1. sezóny + Celkové Shrnutí!

supr díl, moc se mi to líbilo. A ten porter mě pěkně krká...

jo super povídka, fakt dlouháááá

2 Earman: A bude hůř, jen si počkej...
2 Dark Live: Snad nebude tak zle, když to ještě čtete...
Ale ono vydávat to zase po půl hodinách, to by bylo s menšími prodlevami a poloviční, ale zase bych se bál, že bych to nedodělám, protože 48 díl... no nevim nevim... Ve výsledku to je asi jedno...

se divim že toho parkera na msítě nevodstřelej
jinak mě dýlka povídky vyhovuje, je to tak akorát.

No, vlastně se jmenuje Porter , ale i tak zhruba by s tebou všichni na Atlantis, co s ním měli tu "čest", souhlasili... Však ono to vygraduje, neboj se...

Jinak sem samozřejmě rád, že ta délka není otravná... Snažím se tak vždycky nějak vyjí na těch 9 max. 12 stran, kterých jsem ale ještě nedosáh a splnim to možná až v díle, kdy Ba´alova flotila napadle Zemi...

[Dragon]

No mě ta délka taky nějak extra nevadí. a to shrnutí děje číst nebudu (aspoˇ%n nechci) chci si to totiž užít

*Jack* píše:

...Snažím se tak vždycky nějak vyjí na těch 9 max. 12 stran, kterých jsem ale ještě nedosáh a splnim to možná ...

tak ty až tu povídku dokončíš, tak s ní ani radši nežádej o zařazení do povídkové sekce
protože už s Pomstou, která má oprati tvé jen ubohých 90 stran jsou problémy
doufám že nikoho neurážím, ani nic jiného

Njn je to kapku megalomanské to nazapírám...
Budu se krotit... přece jen uvidíme, jaké to bude ke konci až mi budou docházet nápady...
Ale co sem viděl v pravidlech, tak snad nic neporušuju (Doufám, že se nepletu, jinak mě opravte)...

[Dragon]

kdepak pravidla nikterak neporušuješ já jen poukazoval nato že kvůli té délce je problém s umístěním a ne že bys něco porušoval

Tak já původně vůbec nepředpokládal jak hodně dlouhé to bude, ale lajnu sem už nasadil, zvládám to takže se*e pes...
Jinak není tu náhodou sekce pro knihy? (To byl samozřejmě pokus o vtip )

no tak mi ta délka nějak moc nevadí, jenom mě mrzí, že někdy nemám čas to přečíst celé najednou, tak si to musím rozdělit na 2-3 části a pak to už není ono ... ale to je můj problém ... ale když mám čas, tak je dobře, že je to tak dlouhé jenom pokračuj v takovém psaní

2 DarkLive: Jsem rád, že se ti to líbí i přes ty obtíže s délkou... za to se omlouvám... možná sem neměl brát tolik dějových linií najednou...

Jinak s dalším dílem se musím omluvit, protože ho asi dodám později kvůli situaci ve škole... ještě jsem se nedostal k psaní a s časem to kvůli dvoum čtvrt letkám a jedné charakteristice postavy z knížky moc dobře nevidím... Tak když bude nejhůř tak určitě aspoň příští víkend...

Btw Dragone, jak si to ještě myslel s tím umístěním, to jako že by tady po dopsání nemohla být nebo co?

Zdravím všechny čtenáře...

Tak jsem tu ještě před koncem týdne s novým dílem... Je mi líto, že jsem ho mohl zveřejnit až dnes, ale minulý týden mi dost narušil časový harmonogram a já v tom presu ani neměl chuť psát, což se jak vidíte dnes a včera zlepšilo, takže je to tu...

Doufám, že tam nebude nějak moc, chyb prolétl jsem to v korekturování jen tak rychle...

STARGATE - 24 hodin
1x12 Odstíny šedi (Shades of gray)

Následující události se odehrávají od 17:00 do 18:00 hodin v podvečer Greenwichského času (ZULU).

17:00 – Galaxie Ori, Planeta 1, Kousek od vesnice

Tým se po zjištění, že vlastně neznají přesnou polohu lodí, rozhodl obejít vesnici tam kde se kupily zástupy křižáků. Ty proudili jednou z polních cest kamsi do polí. Podle toho, co říkal Dr. Jackson, je kolem ještě asi sedm podobných vesnic, mezi kterými by lodě měli být. Odhady byli tak kolem tří až pěti lodí. Štěstí už přálo týmu víc, takže ve větší tmě od postupujícího zatmění slunce mohli klidně s notným odstupem sledovat jednotlivé útvary. Také tu bylo více asi metrových keřů a dokonce tu a tam i nějaký ten strom. Člověk si říkal, že v létě tu musí být hrozná „sahara“, když se prakticky můžete schovat jen pod ty měsíce nahoře.

17:01 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Jedna ze zasedacích místností

V malé oválné místnosti se uzavřely otočné stěny sloužící zároveň jako dveře. To způsobilo daleko větší zvýšení hluku úměrně zmenšení prostoru, i když množství vůdcovských hlav cestovatelů uvnitř mělo spíše dojem, že se velikost prostoru kolem nich zvětšila. Alespoň člověku s ušima to tak připadlo určitě. Proto jakmile byli všichni usazeni okolo dvou v půli lomených stolů s pod svícenými deskami, upoutala na sebe velitelka základny pozornost zakašláním ve kterém ji ještě pár slovy podpořil velitel zdejších ozbrojených sil.
- „Jestli už jste se tedy uklidnili,“ začala nejistě Sam, „Přejdeme k tomu, proč jsem Vás sem zavolala. Určitě jste slyšeli mé hlášení o té dvojité vraždě našich vojáků,“ po tomto se i poslední vrtošiví uklidnili a věnovali ji větší pozornost.
- „Jde o to, že nám tu ještě někde běhá jejich vrah né-li dokonce víc, tím si nejsme jistí. Proto potřebuji pomoc od Vás, protože jen vy sami by jste měli poznat kdo je a není od Vás, i když to množství lidí, které jsme evakuovali je větší než velké, je v zájmu nás všech viníky dopadnout. Nafotili jsme osoby, které se dostali do separace bezprostředně kolem inkriminované oblasti a mohli tedy teoreticky s velkou pravděpodobností spáchat onen čin. Než-li vám ale pošleme všechny fotografie, aby jste si je jednu po druhé prohlédli, pošleme Vám jednu, která vyobrazuje zatím nejpravděpodobnějšího pachatele. Johne...“ Pokynula na svou tichou stráž, která přikývla a poslala několik fotografií, aby kolovali po stolech.
- „Důkladně si tu osobu prohlédněte. Muž na fotografii byl přistižen jak se snaží utéct ze svého dočasného vězení ventilační šachtou. Proto je zatím náš podezřelý číslo jedna.“ Dokončila řeč a sama si šla prohlédnout jak jim to jde. Po chvíli už se přihlásil první z nich – žena:
- „Já... my... toho muže známe, ale nejsem si tak jistá, abych Vám mohla říct, že není od nás...“ Pokusila se nejistě o srozumitelnou větu.
- „Znovu mi všichni prosím věnujte pozornost!“ Řekla Samanta nahlas pro všechny.
- „Nyní se přihlásí ti, kteří toho muže nikdy neviděli, nebo ho nedokážou zařadit. Hlavní je, jestli se Vám zdá, že k Vám patří...“ Přítomní se chvíli divně dívali kolem sebe a čekali, co udělá ten druhý, než to prolomila Larin tím, že se sama přihlásila.
- „Nebojte se... Já jsem ho nikdy neviděla ani nedokážu ho zařadit a to bych se opovážila tvrdit, že mých lidí znám asi nejvíc...“ Pobídla je svým názorem. Zafungovalo to skvěle a během chvíle se všichni přihlásili. Sam ještě jednou zkontrolovala všechny zvednuté ruce a pak jen pravila:
- „Můžete je dát dolů. Děkuji Vám, skvělá práce,“ otočila se na Johna, „Myslím, že máme vítěze...“
- „Vypadá to tak,“ potvrdil s mírným náznakem úsměvu.
- „Dobrá, běžte s Rononem něco z něj dostat, zatím v klidu a míru,“ ujasnila mu a mírně naklonila hlavu dopředu, aby si byla jistá, že jí pochopil.
- „OKej... Ronon bude rád...“ Odvětil John a vydal se ven.

17:09 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Cely

Sheppard s Rononem už notnou chvíli zajatého muže vyslýchali. Stihli normální praxi nabízení a apelu na svědomí. Také mu prozradili, že už vědí o jeho příslušnosti ke Genium. Muž však trval na svém a neustále opakoval to samé: „Nejsem oprávněn Vám cokoliv říct!“ Celé to tiše z vnějšku cely pozoroval Porter a hodnotil mužův profil, dle jeho mimiky a řeči těla. Po chvíli dalšího neúspěšného naléhání se oba vyslýchající muži rozhodli vyjít ven si v klidu promluvit. „Black guy“ k nim opatrně přistoupil zezadu, aby vyslechl jejich další postup.
- „Z toho nic nedostanem,“ řekl John, „Psychicky je na tom úplně v pořádku, zkusil bych nasadit nějaký drogy, protože už nemáme moc času a hodilo by se vědět jestli v tom našem prozrazení nemají prsty Geniové.“ Ronon přikývl a chystal se také kladně odpovědět. Jenže nežli to stačil udělat, vyjevil Porter svůj náhled na věc:
- „Třeba jste ho dobře nemotivovali.“ Oba se trochu zamračili, natočili k němu a zeptali se:
- „Co tím myslíte?“ Přišlo to spíše od Johna, Ronon se vzmohl jen na výhružný výraz.
- „Pokud by jste nebyli proti, zkusil bych to ještě já sám,“ pravil Porter, aniž by měl v plánu couvnout, kdyby tomu bylo jinak.
- „A co mu chcete nabídnout tak zázračného, když si myslíte, že mu to rozváže jazyk?“ Namítl Sheppard velmi zvědavý, co si ten druhý vymyslí.
- „Jednoduše mu nabídnu poslat ho na jeho rodnou planetu.“ Odpověděl bez obav s úsměvem Porter.
- „To jsme mu nabízeli i my! Proč si myslíte, že Vám uvěří?!“ Vystartoval slovně Ronon.
- „Zavedu ho před bránu a nechám vytočit symboly.“ Řekl znovu klidně muž v obleku.
- „Stejně by si nebyl jistý, že projde,“ oponoval už s trochu menší záští Sheppard.
- „Stejně jako my, že nám něco řekne a vůbec, proč neodvelet ochranku pryč a nechat jen technika, který v pravou chvíli spustí štít.“
- „Teď ještě, jestli Vám to někdo dovolí...?“ Pokračoval John.
- „Zeptejte se sám přes svou vysílačku. Řekněte plukovníku Carterové, co chci udělat.“ Na to se podplukovník chvíli divně díval kolem sebe, ale pak si řekl, že je to jedno a skutečně Sam zavolal.
- „Plukovníku, tady Sheppard, jste na přijmu?“ Začal stroze.
- „Ano podplukovníku, co potřebujete?“ Zachroptěl rádio přijímač. Hned potom John zopakoval to, co jim před chvílí navrhl Porter.
- „Dělá si srandu?“ Přišlo z druhé strany, „Řekněte mi, že ano!“
- „Ne,“ pravil už do éteru sám jmenovaný, „S dovolením se koukněte do mých papírů, které leží na vašem stole.“ Chvíli na to přišla odpověď:
- „Co s tím?“
- „Třetí strana listina o podílu na velení vydaná IOA s dnešním datem.“
- „O tomhle mi nikdo nic neřekl! Mělo tu jít jen o tiché pozorování, nebo snad ne?“
- „Původně, pak si ale členové rady uvědomily, že by jsme se mohli v určitých názorech lišit a dali mi jistou pravomoc v podílení se na závažných rozhodnutích spojených s vyslýcháním vězňů mimo jiné.“
- „Je to deset listů o tomhle... Říkal jste ale, že je to jenom podíl, takže Vám to můžu zakázat?“
- „V tomto případě... ne. Jsme v krizi a vy očividně odmítáte riskovat. Mýlím se snad?“ Pokračoval na stejně arogantní vlně Porter.
- „Teď už je to jedno...“ Rezignovala Sam, když už věděla, že s tím nic nezmůže.
- „Ano,“ přiznal samolibě „kravaťák“ a otočil se k Sheppardovi, „Podplukovníku, transportujte prosím vězně do řídící místnosti!“ Poručil a vyslechl si krátkou otázku „velitelky“ komplexu.
- „A co když Vás nechám zatknout?“ Byla slyšet dávka nadsázky, Porter to ale vzal zcela vážně.
- „To bych Vám v této situaci nedoporučoval. Mimochodem, nechte z místnosti s Hvězdnou bránou odejít všechny vojáky a z řídící místnosti všechny nepotřebné lidi... Kromě Vás, vy můžete zůstat.“
- „O, jak mě těší, že mě považujete za potřebnou...“ Odpověděla Sam sarkasticky.
- „No to zrovna ne, ale slyšel jsem, že jste bývala technik, takže by jste se mi mohla hodit při přenastavování DHD, aby nevytočilo tu planetu, kterou do něj vyťukáme, ale tu, kterou chceme my.“
- „Nemohl jste mi to říct rovnou? Mohla jsem jednat úplně jinak.“ Obořila se Carterová.
- „No... mohl, teď mě ale omluvte mám nějakou práci.“ Zakončil komunikaci a začal se věnovat transportu vězně.

17:13 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Řídící místnost -> Místnost s bránou

Celá skupinka Ronona, Shepparda, zajatce a Portera dorazila bez úhony do kontrolní místnosti, kde už byla jen Sam u jednoho z laptopů a něco na něm dokončovala.
- „Vše připraveno?“ Začal „black guy“.
- „A-ano...“ Vyblekotala ze sebe „velitelka“.
- „Pane... Ronone, Shepparde... můžete jít,“ vypořádal se s nepotřebnými, vytáhl z pod saka zbraň a i s mužem přešel k DHD.
- „Teď vy nepředstavený špione Genii,“ začal provokativně se zbraní dole u nohou, „Nyní Vám nabízím odchod: Svobodu za informace.“ Zajatý se zamračil a s tušením zrady řekl:
- „To myslíte Vážně?“
- „Ne, baví mě transportovat vězně a vyklízet klíčové místnosti!“ Podotkl sarkasticky nabízející.
- „Co chcete vědět?“
- „Kdo jste, proč tu jste a kolik Vás tu je, případně jejich jména a pozici s informacemi o tom, co dělají nebo plánují.“
- „Kdo mi zaručí, že splníte co říkáte... aaa, co vůbec nabízíte?“ Pokračoval se zájmem muž.
- „Můžete jít na jakoukoliv planetu v této Galaxii, adresu si zadejte sám.“
- „A ta první otázka?“
- „Nikdo. Co by jste čekal, stejně tak nám nikdo nezaručí, jestli couvente a budete se snažit uniknout přes nás...“
- „Ani tady ani dole u brány není nikdo kromě Vás a symboly jsou čistě na vaší volbě.“ Doplnila Portera nemluvná Sam.
- „Tak tedy ano... co mám udělat?“ Kývnul jim na to Genij a začal se zajímat o blízkou budoucnost.
- „Zadejte si symboly, sejdeme dolu a tam si popovídáme.“ Muž bez jediné výtky souhlasil a během několika okamžiků už stáli dole před vytočenou bránou.
- „Takže, začněte s tím, kdo jste a proč tu jste.“ Špion chvíli přemýšlel ale pak se dal do řeči:
- „Jsem Manfréd Larson...“ Začal, ale byl přerušen.
- „Pravdu prosím!“ Napomenul ho klidně Porter, aby muž poznal, že na něho nemůže přes lži.
- „Tak tedy, jsem Derick Barilian z tajných jednotek Geniji, které měli infiltrovat Cestovatele.“
- „Jen pokračujte, co jste měli v plánu tady na Atlantis?“ Pobídl ho „black guy“, když se muž v nejlepším zastavil.
- „Mohli jste přece zůstat skryti a nechat se s Cestovateli transportovat na novou planetu...?“ Podotkla správně Sam.
- „Ano,“ vydechl těžce muž, jako by se pro něco rozhodl, „Když na planetě začala ta evakuace, podali jsme hlášení na naši planetu. O situaci...“
- „Čím, vy vlastníte nějaký sub prostorový vysílač?“ Vyjekla samovolně plukovnice.
- „To není důležité,“ odsekl muž, „Sdělili nám, že nedávno setkali s jistou neznámou rasou...“
- „Budu hádat, měli pyramidové lodě...?“ Znovu Sam, teď už schytala nevraživé zamračení od Portera.
- „Správně... Vyjednali si s našimi zástupci jednání. Nabídli nám několik letuschopných Jumperů a k tomu genovou terapii pro naše piloty, abychom s nimi mohli tétat... Za to ale chtěli vědět, kde se nacházejí Cestovatelé... Když vládu přesvědčili o funkčnosti a výhodách ochodu, kývli jsme...“
- „Ale? Slyšel jsem tam nějaké ,ale´...“ Pravil zvědavě Porter, když muž znovu ztratil slova.
- „Někdy během zejtřka nebo dneška se mezi našimi piloty s genem předků začala objevovat nějaká nákaza nebo virus. Vím jen, že upadli do hlubokého spánku a teď už žijí jen asi tři z původních dvaceti... Také ty lodě, které nám dali, některé po chvíli létání spadli a nešli znovu nastartovat, jiné měli zase jen dvě střeli... Dostali – DOSTAL! Jsem tedy rozkaz infiltrovat řady evakuovaných na Atlantisu a-a...“
- „A co, jde Vám to docela dobře, už i začínám přemýšlet, že Vám sebou dám i zbraň.“ Motivoval ho znovu plešatý muž v černém.
- „Zjisti jestli zatím nebudete vy, pokud bych nic nezjistil, měl jsem se zbavit zbraně a dostat se pryč s Cestovateli...“
- „A co ti zabití muži, proč jste to udělal?!“ Zeptala se trochu rázněji Sam.
- „To-to... to sem neměl v plánu, viděli mě, když jsem se zbavoval zbraně... Nemohl jsem jinak...“
- „Moc jste to nedomyslel, kdyby jste nic takového neudělal nezjistili by jsme vaše spojení s Geniji.“
- „A teď kdo je váš parťák případě partneři?“ Začal Porter s novou otázkou.
- „To... to je jediné, co Vám nemohu říct...“
- „Pak vás ale nemohu pustit...“
- „To je mi jasné...“ Řekl muž se skloněnou hlavou a pak se, co nejrychleji, rozběhl k bráně. Ryan Porter pohotově ač s klidem namířil zbraň a vystřelil, nežli kdokoliv z dalších dvou přítomných stačil něco zásadního udělat. Muž byl zasažen do nohy a padl tak, že setrvačností skončil jen po ramena v modrém horizontu. „Black guy“ klidně přišel a za nohy ho vtáhl zpátky. Brána se deaktivovala.
- „Portere!“ Okřikla ho Sam, která se teprve teď vzpamatovala. Ten se jen v klidu napřímil a poklepal na své hansfree:
- „Zdravotnický tým do prostoru brány,“ snížil hlas a pohlédl jí do očí, „Plukovníku, máte velení.“

17:17 – Galaxie Ori, Planeta 1, Prostor kolem Orijských křižníků

Po dvou kilometrové túře stále ještě kryti zatměním slunce a také prostředím v podobě teď už vyššího porostu pole spolu s větším množstvím keřů a stromů. Z dálky už byli vidět siluety lodí, kolem kterých procházeli skupinky s loučemi, které se co chvíli přenášeli na palubu několika platformami kruhů. Paradoxně díky tmě mohli rozeznat kde a kolik bylo lidí a transportních zařízení. Zelenka to navíc celé sledoval svým detektorem známek života s rozšířeným dosahem, který ukazoval množství skupinek proudících sem z pěti cest. Poli pokryté okolí se mírně svažovalo směrem ke čtyřem křižníkům ve střetu velkého „kruhového objezdu“ odvádějící lidi ze všech cest ke kruhům. Tým tiše postupoval k jedním z nich, ovšem problém byl v tom správně nimi proniknout, aby to nikdo nepoznal. Navíc se k tomu přičítal fakt s kolika lidmi se uvnitř budou muset potýkat.
Okolí jimi vyhlídnutých kruhů bylo v tmě osvícené jen jednou ze skupinek, která právě zprava mířili po „kruháku“ se transportovat. Tým zaujal pozici v poli za párem keřů tak šest metrů krát jeden krát jeden. Brooks na kraji té jakoby zdi koukal směrem ke kruhům s namířenou M4řkou bez spuštěného kolimátoru, jen pro jistotu. Doktor Zelenka byl za ním a přikrčený pod bundou koukal do antického detektoru. Zbytek mariňáků s SG-2 a doktorem Jacksonem pak byli někde uprostřed a sledovali další skupinku blížící se cestou, kterou před chvílí šel útvar, co je sem zavedl.
- „Připravte se! Počkáme si na tamty, pak na ně zaútočíme s tlumiči a těla bereme sebou na loď!“ Poručil polohlasně velitel mise v hodnosti podplukovníka.
- „Proč je nemůžeme omráčit zat´naktely?“ Dotázal se nejistě Daniel, protože se mu nelíbilo zbytečné zabíjení možná nevinných lidí.
- „Energetické střely nás mohou na dálku prozradit svými záblesky a navíc nemáme čas na to brát zajatce,“ smetl to chladně major Brooks, „Zaty použijeme na uklizení mrtvol!“ Doktor viděl, že s tím nic nenadělá a radši začal znovu spolupracovat. Vojáci si tedy pomalu namontovali tlumiče na zbraně. Potom se začali přesouvat kolem k přicházející skupince opačnou stranou keřovité zdi, kde si počkali až druzí dorazili ke kruhů.
- „Teď!“ Zavelel opět potichu Wilkins, načež jeho tým a jednotka mariňáků vypálili na nic netušící křižácký útvar na platformě kruhů. Pár výstřelů a poslední voják se v krvi sesunul k zemi.
- „Krása...“ Podotkl Brooks ke svým a s ostatními vyrazil k hromadě nehybného lidského masa.
- „Blíží se další!“ Varoval ostatní jeden z mariňáků, když se na okraji „kruháče“ asi čtyřicet metrů od nich objevila nová skupinka nepřátel.
- „Teď bysme měli začít hledat zápěstní spouštěcí zařízení kruhů...“ Řekl doktor, vzápětí doplněn podplukovníkem:
- „Tak do toho bando!“ Pobídl je a ostatní začali prohledávat mrtvoly. Po chvíli měl jeden z nich štěstí a během dalších několika okamžiků jen těsně unikli kruhy oslepeným křižákům.
Hned potom na druhé straně Wilkins zavelel znovu:
- „Všichni ven z kruhů,“ na to si začal i s vojáky vyndávat Zaty, „Palte!“ Dodal a vojáci byli v sériích záblesků beze stop rozloženi.
- „Teď dál! Doktore Jacksone veďte nás ke zdroji energie!“ Řekl podplukovník načež se tak ihned stalo a oni vyrazili do nejtemnějších útrob lodi.

17:23 – Galaxie Ori, Planeta 1, První Orijský křižník

Tým, určený naklást bomby a odpálit, neohroženě postupoval vpřed mírně osvícenou chodbou křižníku Ori. Podle směrování a slov Dr. Jacksona by už měli být skoro tam. Za celou cestu jinak potkali pouze dvě orijské výpravy s tím, že se pokaždé stačili ukrýt v jiné chodbě nebo pokoji. Mariňáci vpředu zaujali pozice na obou stranách vedle dveří, pár jich hlídalo zadní a přední část chodby. Zbytek tedy SG-2 s doktorem Jacksonem a Zelenkou následováni Brooksem vběhli dovnitř a prohledali středně velkou místnost s několika kontrolními a ovládacími panely, ale jinak ničím zvláštním.
- „Neměl tu být náhodou nějaký generátor? Já se teda v orijských technologiích moc nevyznám, ale tohle je spíš kontrolní místnost... Doktore?“ Vychrlil ze sebe major s nádechem sarkasmu. Na doktora náhle padly pohledy všech a on se dal nejistě jakoby ozářen reflektory do vysvětlování:
- „No, tohle je vlastně taková ,strojovna´, i když jsme se původně směřovali spíše k hlavnímu generátoru plavidla...“ Na to se k němu přidal ještě druhý doktor a ten se ho snažil doplnit:
- „Jestli se do toho můžu vložit já tak... Toto místo je vlastně umístěno někde mezi hlavním generátorem a generátorem Hyper pohonu... Myslím, že to má něco společného s účinností bomby...“ Pohlédl nejistě zase na nevinného Radka.
- „A-ano, přesně tak výbuch bude efektivnější než u jednoho z nich přímo.“
- „Fajn, tak přejdeme k nastavování a spouštění. Vojáku...“ Pokynul ostatním velitel mise, aby se zase někam hnuli.
- „Ano, hned, pane.“ Odvětil poslušně muž s nášivkami SG-2 a z batohu během několika chvil vyndal trochu větší verzi C-4čky. Všichni se mu přizpůsobili a přešli někam do levého rohu vzadu v místnosti. Tam si voják dal trhavinu na jedno koleno jak klečel a otočil se k velícímu.
- „Na kolik pane?“
- „Dejte to naaa... patnáct minut,“ pohlédl na Brookse, který uznale zvedl levý koutek, „S pojistkou proti zneškodňování...“
- „Jistě pane,“ odpověděl pohotově muž a zručně vyťukal, co Wilkins poručil.
- „Ehm co je to za pojistka, proti zne-zneškodňování?“ Zeptal se nejistě doktor Jackson, i když ho to ani tolik nezajímalo. Spíše chtěl vědět s čím tu mají čest a co může čekat. Major poskytl technické vysvětlení zatímco byla bomba připevněna zespoda k nejbližšímu terminálu.
- „Je to pro případ, že by si s bombou někdo hrál dříve než doběhne časovač...“ Daniel uznale pokýval hlavou a vstal spolu s ostatními, aby si vyslechl další velící rozkaz:
- „Fajn, jestli nemá nikdo žádné otázky, myslím, že bychom mohli přejít ke kladení na dalších lodích...?“ Chvíli přítomní koukali jen jeden po druhém, než znovu promluvil podplukovník:
- „OK. Majore, chcete si to nějak rozdělit podle sebe, vzít si doktora Jacksona nebo Zelenku, nechám to na Vás...?“ Brooks se falešně usmál a bez přemýšlení řekl:
- „Nechám Vám Jacksona, jestli mu to nevadí,“ ten si teprve teď všiml, že je řeč o něm, „A sám si vezmu Zelenku... Ehm... doktore?“
- „O ano... myslím, že půjdu s majorem Brooksem...“ Vykoktal rychle Radek a sledoval na tváři svého „vyvoleného“ velícího lehký náznak vítězného úsměvu.
- „Fajn, tak tedy jdeme. Bramansi, spusťte odpočítávání!“ Poručil, voják provedli a obě skupiny po nutných bezpečnostních úkonech za dveřmi vyrazili rovnou ke kruhům, kde se následně rozdělili.

17:31 – Galaxie Ori, Planeta 1, Druhý Orijský křižník

První plastická trhavina pod dozorem Brooksových mariňáků byla před chvílí nakladena a oni byli teď zhruba ve druhé třetině cesty směr transportní kruhy. Major měl za sebou už naučeného doktora pozorně zahlížel dopředu s namířenou puškou klasické americké konstrukce. V tom se ze zadu ozvalo:
- „Ehm... majore? Můžu mít menší dotaz... e... tedy estli se to hodí?“ Byl to Zelenka, který byl teď trošku vyplašený z toho, jak se ostřílený mariňák mimo dozor letců z SG-2 choval profesionálně. Nahánělo mu to strach, protože každou chvíli čekal nějaký ten výpad tisíců křižáků odněkud z falešných stěn, proto si nebyl jistý jestli se to hodí.
- „Ale jistě doktore. Copak vás zajímá?“ Řekl klidně Brooks, který se dál věnoval mířící chůzi.
- „No... ehm... proč jste si vlastně vybral mě a ne doktora Jacksona... chci říct, když byl v SG-1...?“
- „No... kromě toho, že Vás už sem si jakš takš okouk z toho antickýho křižníku, dostal sem se ve svých začátcích v SGC i k několika hlášením z misí SG-1čky a no... vyskytovalo se tam poměrně často, že se doktor jaksi nepohodl s jeho velitelem dneska generálem... Fakt by se mi teď moc nehodilo kdyby se mi tu nějakej přiblblej lingvista plet a já bych mu musel akorát pofoukávat bebí... Mimo to, nebyl to on kdo na nás Orije upozornil? No to už sem možná zaběhl trošku daleko...“ Doktor nevěřícně koukal kolem sebe z toho, jak se mu major s vervou vypovídal a také z toho jak se přitom jeho vojáci uchechtávali. Od vymýšlení nějaké odpovědi ho ale vyrušilo následující hlášení jednoho z vzadu hlídkujících mariňáků:
- „Pane, jedna skupinka zezadu!“ Hned na to ještě dřív, než major něco řekl promluvil další jeho muž:
- „Tady vepředu, pane!“ Upozornil je na možnost ukrytu.
- „Rychle!“ Zavelel polohlasně oslovený a všichni se během chvilky ukryly v jednom z nepoužívaných dvou lůžkových pokojů pro vojáky. Uvnitř se všichni někam ukryli nebo připravili proti případnému útoku. Brooks zůstal s Radkem kryt masivní stěnou.
- „Čas?“ Hodil pohledem na jednoho z vojáků.
- „Sedm minut od aktivace.“ Odvětil muž po krátkém shlédnutí obráceně nasazených hodinek. Krátce potom chvíle odpočinku využil velící ke kontaktu s prvním týmem:
- „První týme, tady dvojka, jak jste na tom? Přepínám.“ Několik sekund bylo ticho a pak se ozval silně rušený signál:
- „Tady jednička, dvojko právě jsme doručili druhý dáreček, ale jedna ze skupinek procházejících kolem si nás všimla a vypadá to, že se nás nechystají zvát na pivo! Přepínám!“ Ke konci se ozvala dávka ze samopalu a bylo slyšet něčí zaúpění.
- „Zvládáte to?! Přepínám!“ Vyprskl nazpátek na venek neznepokojený Brooks. Rádio přijímač začal opět brát signál. Nežli ale někdo promluvil ozvaly se další výstřely daleko víc rušící hlášení z druhé strany.
- „Negativní dvojko... navrhuji pokračovat k poslední lodi bez nás... Ztratil jsem už dva muže... O výbuch se postaráme... Živé nás nedostanou, majore! Přepínám!“ Brooksův obličej zkameněl a chladný hlas se ozval v éteru:
- „Rozumím jedničko, dvojka konec.“
- „Jednička... t-taky, už to nebude dlouho trvat a bude to doslova!“
- „Jdeme!“ Zavelel nyní duchapřítomně velitel a všichni pomalu vyrazili dále.

17:33 – Galaxie Ori, Planeta 1, Třetí Orijský křižník

Podplukovník právě dokončil hlášení pro vojáky na druhé lodi a oplatil další dávkou palbu z druhé strany. Křižáci na ně stříleli z jedné strany mírně zahnuté chodby v místě, kde byly dveře ke kontrolní místnosti kam před pár minutami nakladli bombu. Měli jedinou možnost bránit se tady, protože jediná úniková cesta vedla tam kam směřovali jejich střely. Zbýval už pouze sám Wilkins, jeden jeho muž, který střílel z protější strany u zdi, kryjící ho svým zatočením, a samozřejmě doktor Jackson jenž také statečně bránil se Zatem v rukou. V takové nepřátelské přesile se jakékoliv bránění stávalo stále neúčinnějším a nebezpečnějším. To plně poznali až když střely začali ohrožovat i muže krytého u stěny. Vojáci se přibližovali a tím pádem se ten úkryt stával stále neefektivnějším a s uzavřenou přepážkou za zády nebylo kam ustupovat.
- „Musíme ho tam vodsaď dostat pryč!“ Zařval přes hluk střelby Daniel na Wilkinse střílejícího vedle něj.
- „Jo, ale rád bych slyšel jak toho chcete dosáhnout! Jakmile vstoupí do chodby střely ho trefí!“ Odpověděl a opětoval znovu palbu.
- „Nemá na výběr. Máte snad lepší nápad?!“ Namítl Jackson, zaklekl a volným polem pro střelbu párkrát zablesknul do chodby po křižácích.
- „Dobře, Harme?!“ Oslovil střílejícího muže naproti už rozhodnutý velitel.
- „Pane?“ Zavolal nahluchle a zase zacouval jak se palba blížila jeho ramenu.
- „Musíte přeběhnout k nám!“ Vybalil to na něj narovinu Daniel, který se toho radši zhostil sám, když viděl, že se k tomu podplukovník nemá.
- „Děláte si srandu, pane?!“ Odvětil nevěřícným tónem voják, i když tak trochu už věděl, že to je jediná cesta. Nedělal nic ale protože mu bylo jasné, že ani tahle nejspíš moc daleko nevede.
- „Bohužel ne vojáku. Budete to muset zkusit!“ Na to Wilkins vystrčil svou pušku za okraj výstřely ozařovaných futer vchodu do místnosti a vysypal kamsi celý zásobník, aby je zase na chvíli zadržel a dal tak krytí Harmovi. Přesně v tu chvíli ho podpořil i doktor, který ještě zavolal do chodby:
- „Teď!“ Voják se párkrát ohlédl po nich a pak ještě dopředu, než se s rozbušeným srdcem rozhodl konečně něco udělat. Odrazil se levou nohou od podlahy a nakloněn směrem kam směřoval se za stálého střílení vydal k nim. Daniel ho s nadějí sledoval jak se pomalu hýbe směrem k nim i když vše běželo v řádech sekund. Pak přišlo něco, co nikdo nečekal veškerý shon a hluk kolem krytí přehlušil a také dokonale odpoutal pozornost od pravého jádra pudla. Úplně z jiné strany, než by kdokoliv čekal, přišla modrá střela zasazující mladému vojákovi do obličeje bolestnou grimasu, která ho v následujících výstřelech z druhé strany sesunula k zemi.
- „Wilkin...“ Stačil ze zákrytu stěn pouze zavolat doktor Jackson na druhého z vojáků, který se akorát nic netušíc otáčel celý i se zbraní na druhou stranu pozorujíc klesajícího podřízeného. Vzhlédl tam, kde byla ještě nedávno uzavřená přepážka a zahlédl několik křižáků s namířenými zbraněmi. V duchu se mu honila pouze jediná myšlenka: „Zvedni tu zatracenou zbraň!“ Všechno bylo ještě pomalejší, doktor mu nemohl nijak pomoci, ačkoliv chtěl. Stačil udělat pouze jeden krok, aby zahlédl další salvu smrtonosných modrých střel porážející Wilkinse dozadu v chodbě na zem. Tak se mu horní část jeho těla ztratila. V duchu zařval a snažil se, co nejrychleji, zvednout Zat´naktel ke střelbě. Nebyl čas se někde krýt a nahromaděný vztek a strach smíchaný též s adrenalinem zapříčinil to, že jediné, co teď Daniel chtěl, bylo začít po nich střílet. Posunul se ještě víc, aby viděl než zahlédl to, co se strachem očekával. Nevěděl kolik jich bude, ani jaké to bude až ho zasáhnou v přestřelce, která bude mít jen jednoho konce. Konce z kterého nemůže vyjít živý. Zbývalo jen jediné, vytrvat v boji se ctí a odvahou středověkého rytíře. Pak se konečně objevili a svaly v Danielově ruce se sevřely, aby uvolnily, co nejvíce střel to bude možné. Vojáci na druhé straně ve stejné situaci jako on už jen spustili a v záři všech těch světel začali padat jejich těla k zemi v bolestivých křečích z elektřiny.

17:35 – Galaxie Ori, Planeta 1, Druhý Orijský křižník

Mířidlo otevřeného kolimátoru Brooksovy zbraně prověřovalo každou chvíli nové zákoutí nových a nových chodeb, které se neznalému oku zdály všechny stejné. Procházeli lomenou chodbou za jejíž rohem měla být přepážka, za níž byla místnost s kruhy. Šli klidně ale čekajíc vše možné. Avšak měli jednu jistotu a to detektor známek života ve vlastnictví Zelenky. Ten každých pár metrů koukal za rohy, aby jim tak dal možnost nerušeného pohybu na rozdíl od SG-2. Když byli už jen pár metrů doktor se rozhodl zkontrolovat pro jistotu údaje zpoza rohu znovu. První co ve zmenšenině obrysů místnosti uviděl byli jejich bílé tečky neměnné ve formaci připomínající řadu. Pak ale zaostřil trochu víš a nejistě oddálil pohled. To už stačil jen vykřiknout:
- „Pozor...!“ Brooks se krátce ohlédl, aby spatřil vyděšenou tvář českého doktora s brýlemi. Říkala víc než potřeboval, takže se pohledem zase rychle vrátil ke konci chodby, odkud už zaslechl první výstřely palných zbraní z jejich strany. Voják ve předu na okraji rohu zasáhl protějšího křižáka ve stejné situaci i funkci.Ostatní se duchapřítomně připlácli ke stěně, až na majora, který se rozhodl jednat trochu riskantně, ale nejlepší cestou, podle jeho názoru, teď pro ně.
- „Stáhnout! Podporu,“ zařval a současně s tím, jak ho vojáci před ním podpořili, přistoupil blíže k odkryté straně a namířil zbraně někam na ni dozadu. Moc z nich nechápalo, co chce udělat, to ale vyřešila nastalá akce. Z Brooksova granátometu vyletěl jeden projektil, který se někde na úrovni rohu odrazil od zdi, tak aby zamířil do chodby v rukou nepřátel. Hned potom šel sám k zemi a správné zdi se slovy:
- „K zemi!“ Ostatní to po namíření zbraně za zeď stejně udělali a tak se vyhnuli ochromení z výbuchu v uzavřeném prostoru. Jakmile nejhorší pominulo a v chodbě se zase dalo hýbat, vojáci s velitelem se zvedli a čekali, co od něj přijde.
- „Doktore,“ řekl jen major a vytáhl brýlatého muže sebou dopředu. Zkontroloval zbytek chodby až došli k již zmíněnému rohu, za kterým leželo několik mrtvých těl. Nehezký pohled Brooks chladně přešel a rychle vyklonil část své hlavy, aby se podíval dál ke kruhům. Tam už jen zahlédl několik pobíhajících křižáků, kteří po něm vzápětí vystřelili. Major opětoval palbu někam do zdi v místě ovládacího panelu přepážky, což mělo za následek několik zřetelně slyšitelných výbojů zkratu.
- „Co to děláte?!“ Divil se Zelenka, když poznal jemu tolik známý zvuk. Oslovený se ukryl za ocelovou zdí a nijak nevzrušeně pověděl:
- „Chtěl sem jim zabránit v tom, aby nás od kruhů odřízli. Uďál sem snad správně?“
- „No... ano, nemělo by to jít bez přístupu ke dveřím...“ Přiznal udiveně doktor, který něco takového od zjevně čistě zeleného mozku nečekal.
- „Detektor života,“ pokračoval „jednodušštinou“ Brooks, načež už požadovaný přístroj zřel.
- „Zkontrolujte místnost s kruhy a pak nejširší okolí...“ Doktor provedl, jak mu velící nakázal a zobrazil mu několik teček v sousední místnosti. Přikývnutí bylo pokynem k oddálení pohledu, který ukázal pár dalších shluků teček v některých ze vzdálenějších chodem na cestě k nim.
- „Chystají se na nás...“
- „Já vím,“ potvrdil Zelenkovi Brooks, „Musíme se kruhů zmocnit, co nejdříve. Seržante, pošlete mi sem někoho s pilou!“ Po chvíli major svůj vyžádaný kulomet dostal a krátkými dávkami mohl začít střílet v různých výškách za roh, aby oslabil tamější řady odpůrců. Byl to ale jen první z kroků k rychlému obsazení místnosti.

17:37 – Galaxie Ori, Planeta 1, Druhý Orijský křižník, Sekce u Transportních kruhů

- „Ti z druhý strany už se blíží!“ Upozornil Radek Brookse, který se stále snažil střílením s ostatními oslabit nepřátelskou obranu, která měla ale dobré zásobování muži. Bylo tedy potřeba změnit plán a přejít rovnou k jeho invazní části.
- „Dokrore!“ Zavolal si major technického poradce a sám během řeči uvolnil místo u rohu jinému muži.
- „Ano?“
- „Můžou výbuchy z granátů nějak poškodit kruhy?“ Doktor se krátce podíval někam do prázdna a pak po těžkém přemýšlení řekl:
- „N-no, asi ne... nevím... Jak Vám mám říct něco o čem nevím ani ,ň´.“
- „Z technického hlediska, výdrže materiálů a podobný kecy...?“ Doléhal Brooks.
- „Asi jo... rozhodl by jste se pak jinak, kdybych Vám dal 60%ní šanci, že je to poškodí?“
- „Ne.“ Přiznal bez okolků major a rychle se vrátil ke střílejícím mužům.
- „Krýte se!“ Upozornil je krátce bez míření vyklonil zbraň v natažených rukách a vystřelil z granátometu. Hned potom se přitlačil ke zdi a vyslechl si ohlušivou ránu ze sousední místnosti.
- „Flashbang!“ Pokračoval. Jeden z vojáků ho tam hned také hodil a po oslňujícím a ohlušujícím výbuchu tým vyběhl dovnitř. Museli se otáčet, aby vůbec něco v tom prachu a kouři viděli. Po křižácích tu zbývala jen mrtvá těla nebo polomrtví muži plazící se po zemi. Ti byli vojáky umravněni Zaty.
- „Doktore, kruhy!“ Zavelel Brooks a svým vojákům poručil zabezpečit dvě chodby. Jak se vzápětí ukázalo mělo to svůj důvod protože z té, ze které před chvílí vyšly začali vylétat projektily. Všichni se okamžitě stáhli z dostřelu a dva vojáci u rohu zmíněné chodby vystříleli pár ran dovnitř. Mezitím doktor namačkal několik tlačítek na ovládacím panelu transportéru a zavolal:
- „Spouštím...“ Majorovo pokývnutí dalo pokyn a Zelenka mohl stisknout poslední tlačítko, které dalo do pohybu veškerý potřebný mechanismus. Muži se rychle seběhli do vyhrazeného prostoru a ozářeni z vrchu i zespodu pozorovali jak vedle nich padají veliké naquadahové kruhy plující díky energii kolem ve vzduchu. Brooks zvedl ruky s odpalovačem bomby a těsně před přenosem řekl:
- „Nažerte se, vidláci!“ A hned potom stisknul odpalování, načež ho „rozhmotnilo“ přenosové zařízení.

17:38 – Galaxie Ori, Kdesi na druhé straně kruhů, snad ve stejné sluneční soustavě

Na druhé straně, chvíli po dokončení přenášení, lidem z Brooksova týmu začalo docházet, že není něco v pořádku. Místo světlé zlatošedé místnosti se objevili v tmavé osvětlené ze předu menšími obdélníkovými dveřmi za níž byli matně vidět předměty se zlatým designem, navíc krátce po uzavření „díry“, kudy sem skákali kruhy byl znát slabý otřes odněkud zespodu. Všichni se začali rozestavovat k prozkoumání neznámé místnosti, než jako první promluvil Radek, po kterém chtěl hned mluvit i major.
- „Kde to jsme?“ Stačil jen říct, veškeré další dění ale ovlivnila černě lesklá koule, která se z ničeho nic vkutálela dovnitř. Jeden z mužů ještě před jejím spatřením pravil:
- „Nejsou tohle Hieroglyfy?“ Následně ho doplnil Brooks, když se koule zastavila kousek před ním:
- „Dop*dele...“ Pak se z ní ozval vysoký zvuk doprovázený ostrým světlem, který všechny omráčil.

17:46 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Ošetřovna

Sam si teprve teď udělal čas na to, aby znovu zašla na ošetřovnu za doktorkou, která teď pečovala o jejich jediného svědka postřeleného do nohy jejím věčným stínem. Ten se teď toulal někde po městě, byla si ale jistá, že nedělá nic dobrého a měla vtíravý pocit, že jí pořád sleduje. Kellerová něco konzultovala s jednou ze sester v jedné z místností s léky, než si všimla plukovnice a vyšla ji vstříc.
- „Tak doktorko, co pro mě máte?“ Oslovila ji.
- „Plukovníku,“ řekla jakoby na pozdrav doktorka a spolu s nadřízenou se vydala do jiné z místností.
- „Toho genijského muže jsem krátce po převezení musela operovat, abych zastavila krvácení v jeho stehně. Kulku sem vyňala z těsné blízkosti tepny, což ho ovšem velmi vystavilo riziku...“
- „O jakém riziku tu mluvíte, sem si jistá, že jste k tak riskantní operaci měla určitě důvod...“ Doktorka se zastavila a po krátkém zapřemýšlení znovu promluvila:
- „Kulka poněkud nešťastně poškodila jeho stehenní kost, takže tu bylo velké riziko infekce, které se mnohem snížilo s vyjmutím kulky. Řekla sem si, že není co ztratit a operace i přes všechna rizika měla velkou šanci na úspěch...“
- „Dobře a jak je na tom tedy nyní?“ Zeptala se Sam když vstoupili do pokoje známého jako „JIPka“.
- „Teď počkáme jak se s tím jeho tělo popere. Dost se operací vyčerpal a navíc jsem na tepně našla několik mikroskopických jak to říct... prasklinek, které při nějaké větší fyzické nebo psychické zátěži mohou prasknout a znovu uvolnit nebezpečné tepenné krvácení.“ V místnosti před nimi bylo tři lůžka oběšená nejrůznějšími přístroji a dráty, také zde bylo okno do pokoje sester, kde jedna z nich nepřetržitě hlídala.
- „Takže v jaké době bude schopen výslechu?“ Přinutila se k takovéto otázce Sam, i když to jí samotné bylo proti srsti.
- „Výslech? Plukovníku ten muž se štěstím přežije dnešní noc a vy by jste ho chtěla vystavovat dalšímu stresu?“ Zvýšila na ní doktorka naštvaně hlas.
- „Nebojte se doktorko, že bych nad tím snad nepřemýšlela. Mě samotné to taky není při srsti, ale co můžeme dnes dělat. Pokud tady ten muž třeba nakladl výbušninu musíme o tom vědět!“
- „Omluvám se, plukovníku. Ten muž ale stejně v nejbližších hodinách nebude schopen žádné formě výslechu... Pokud to půjde dobře, řeknu Vám až se probere, aby si s ním mohl někdo promluvit. Rozhodně bych ale nedoporučovala pouštět k němu toho muže, co ho postřelil!“ Zase na konci zvýšila hlas.
- „Nebojte se, Jennifer. Pohlídám si ho...“ Odvětila už klidněji Sam, pak ji ale přerušila její vysílačka.
- „Plukovníku Carterová, tady řídící místnost, slyšíte?“ Oslovená zvedla ruku k uchu, kde stiskla malé hansfree.
- „Tady Carterová, co se děje?“
- „Nevím to přesně, ale někteří lidé mi tu zmateně hlásí nějakého ozbrojeného muže, co si vzal rukojmí v jedné z věží Cestovatelů. Plukovník Sheppard už se tam vydal...“
- „Dobrá, hned se tam vydám, ať se snaží nic nedělat, dokud tam nebudu!“ Zdůraznila důstojníkovi a obrátila se zase ke Kellerové.
- „Promiňte doktorko, ale už musím jít.“
- „Samozřejmě plukovníku, tohle bylo vše, co jsem vám mohla říct.“ Sam přikývla a zmizela ve dveřích jednotky intenzivní péče.

17:48 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Východní část města, Věž Cestovatelů s označením „A“

V jedné z jakýchsi společenských místností, designem celkem podobné zadní části řídící místnosti a té s bránou, postával u prosklených dveří na balkón vzhledově klidný muž s levou rukou pod krkem zadržované Cestovatelky a druhou s pistolí namířenou na její hlavu. Kousek od něj byl na schodech Sheppard, který se snažil i přes výzvy muže přibližovat s pistolí v ruce, aby tak nějak instinktivně pomohl zadržované Larin.
- „Polož to a zůstaň stát!“ Opakoval výzvu se zvýšený hlasem muž a ještě více namáčkl hlaveň pistole k hrdlu ženy.
- „Dobře, dobře... už ji pokládám...“ Skláněl se John a položil zbraň schod vedle své nohy.
- „A teď ji kopni dolu!“ Poručil muž a podplukovníkovi nezabývalo, než ji tam kopnout. Taky ale udělal další krok. To už muž nevydržel a zbraň namířil na něj.
- „Ještě jeden a máš kulku v hlavě ještě dřív než ona! Pět schodů zpět nebo ji, až napočítám do tří, ustřelím hlavu a pak nechám mozek vylítnout i z tý tvojí!“ Vztekal se zase Genij.
- „Jedná,“ vrátil zbraň k hlavě Larin, „Dva!“ Zdůraznil až ho John raději poslechl. Náhle se ale mužův pohled otočil vzhledem k Johnovi doprava na stejném patře jako byl terorista.
- „Hej, hej! Kam si myslíš, že jdeš s tou zbraní?!“ Zastřelili tím směrem i ostatní a spatřili muže v drahém obleku s černou kravatou a pistolí značky „Glock“ namířenou na únosce. Zvláštní, že už byl docela blízko a tím také nebezpečnější.
- „Polož tu zbraň kopni ji sem a otoč svůj krok zpět!“ Poručil Genijský špión. Porter se jen usmál a zastavil se na místě.
- „Proč si myslíš, že to udělám? Nemám nejmenší motivaci nějak se před tebou sklonit!“ Začal „black guy“ v destabilizaci klidu.
- „Mám rukojmí...“
- „No a?“ Zasmál se Porter a čekal, co si muž dále vymyslí.
- „Možná by Vás zajímalo i to, že jsem obě budovy podminoval...“ Řekl absolutně vážně až s nezájmem špion.
- „Jak podminoval... čím?!“ Přidal se do rozhovoru zase Sheppard. Muž se obrátil k jednomu a pak k druhému, mezitím co mluvil.
- „Vaší C-4kou, tou kterou sem sebral vaším mužům a podle toho co o té vaší trhavině vím, je na shození dvou budov dostatečně silná... Ještě když jsem to udělal jen z jedné strany aby vznikli další škody...“
- „Blafujete... nemáte ani odpalovací zařízení!“ Pokračoval trochu vnitřně znejistěn Porter.
- „Hmm... myslíte?“ Řekl muž s odporným úsměvem, když z kapsy vyndal malou černou kravičku, kterou si dal do volné ruky pod krkem Cestovatelky.
- „Dobře, co chcete?!“ Ozvala se z ničeho nic Sam odněkud zespoda za Johnem.
- „Pro začátek vaše zbraně... Pak mě necháte projít bránou na můj svět a za to Vám nazpátek pošlu tady slečnu...“
- „V žádném případě!“ Vyhrkl „black guy“, kterého hned potom zezdola okřikla jeho „nadřízená“.
- „Portere!“
- „Jo, Portere hoďte mi sem svou zbraň!“ Přidal se špión ve stejně káravém tónu. Porter se zašklebil, těžce vydechl, položil zbraň na zem, narovnal se a kopl k němu.
- „Tady ji máte,“ zavolal na něj s úsměvem. Další kdo to viděl, byl John, který to absolutně nechápal. Podíval se tedy na zbraň která právě dosvištěla k teroristovi. Ten na ni šlápnul, aby ji zastavil. Ovšem co se stalo nečekal nikdo kromě Portera. Ze zbraně vyšel záblesk a ohlušivý zvuk jako z „Flashbangu“, ačkoliv to na pohled vypadalo jako zbraň. Jakmile se přítomní rozkoukali zahlédli na zemi se válející Cestovatelku a kousek od ní muže, kterého právě policejními pouty pacifikoval „black guy“.
- „Portere?“ Vydala ze sebe jen Sam, jak sledovala scenérii před ní.
- „Bez střílení... Podplukovníku?“ Odvětil v klidu Porter, zajištěného muž postavil, obrátil se k Johnovi, který právě pomáhal ležící Larin a dodal:
- „Transportujte ho prosím do volné cely...“


Titulky

Nové postavy uvedené v první polovině série:


Kapitán Martin Caine (Představitel - Wenworth Miler)


Dr. Ashley Houston (Představitel - Erica Durance)


Major Paul Brooks (Představitel - Hugh Laurie)


Mr. Ryan Porter (Představitel - William Fichtner)


Eldren (Představitel - Michael Emerson)


Prezident Hanry Hayse (Představitel – William Devane)


Více prezident Michael Eastbound (Představitel: David Andrews)

Práce:

Námět a Zpracování: *Jack*
Obrázky a Ilustrace: *Jack*
Technické poradenství: Anděl

Děkuji všem, kterým se první půlka série líbila a přispívali mi tu svou podporou a názory.

Všechny postavy (kromě Ryana Portera a Eldrena) mají svůj základ nebo inspiraci v internetové hře STARGATE TEXT GAME uveřejněné na doméně tohoto webu.

Kód: Vybrat vše

http://www.sga-project.com/sgtg

Pokud toto čtete, tak jste nejspíš měli dostatečnou zásobu kafe a trpělivosti... ehm co to kecám... Takže k věci:
Jak jste jistě četli uvedl jsem už i titulky, protože je, sám tomu nemůžu uvěřit, ale už je tu konec první půlky série...

Zajímali by mě teď velmi vaše názory ohledně dílu i půlky série samotné... Jak se Vám to zdálo, co by ste tomu vytkli a co z toho by jste chtěli zlepšit...

Velmi jsem zvědavý na vaše názory v tom, abych se do druhé půlky pustil s tím, že vím co zlepšovat a co doplňovat... Případně můžete napsat, co byste dle vývoje děje v sérii rádi viděli...

Závěrem ještě jednou dodávám, že budu rád za každou smysluplnou a konstruktivní kritiku i chválu...

no mě to příde celkem ok...musim říct že mě z nějakýho mě neznámýho důvodu moc nebaví děj v ori galaxii....zato v pegasu je to super..a ten porter mi leze čim dál víc na nervy....

Dík za názor Earmane... Taky mě psaní do Atlantis bavilo z toho dílu asi nejvíc...

Vy ostatní můžete taky hodit, která z dějových linií Vás baví nejvíc, která moc ne a případně se i proč...

Jinak sem ještě zapomněl uvézt, že pokud bude vše jak chci, tak jak jsem původně plánoval dvou týdenní přestávku mezi 12. a 13. dílem, tak jsem si ji už odbyl teď, takže další díl bych měl dodat do konce příštího týdne

Ja musim rici ze se mi ted libi vice dej v Pegasu ale urcite se to rozjede aji v galaxii Ori ( predpokladam ze je to jenom zatim na rozjezd deje ).

Jinak nechapu proc nemate radi "black guy" typka. Obdivuji na nem ze nic nedela polovicate, jak maji ve zvyku v serialu, obcas to site trochu prezene ale les nejde pokacet bez trisek.

K tomu vyslechu agentu genii: klidne mohli trochu vyhrozovat odvetou vuci jejich planete, takove navstiveni mark IX by mohlo byt zajimave, pripadne neco mirulovnejsiho jako zabaveni hvezdne brany.

Rozhodne se tesim na dalsi dily.