Povídka - Pentagram

No, já jsem právě chtěla, aby udělal něco zbrkle:-), kdyby pořdá byli všeichni rozumní, tak se tam nic neděje:-). Tvoje kritika mě v nejmenším nevadí, jen nemůžu nechat jen tak, když o Johnovi někdo říká, že je hlupák .

Další část, tentokrát mírně vysvětlující:

Čtvrtá kapitola

,Na mě?" vykulil John oči na chlapíka před sebou. Kolem se ozvalo souhlasné mručení.
,Ano, na tebe," odvětil muž.
,Poslyšte, to musí být nějaké nedorozumnění. Já jsem se tady ocitl v podstatě náhodou," začal vysvětlovat John. Na tváři všech přítomných se objevilo překvapení. Vůdce se zatvářil znepokojeně, ale pořád se usmíval
,Přišel jsi přece portálem v domě předků, ne?" zeptal se opatrně.
,No, to asi ano, ale...," odvětil John a hlavou se mu honila spousta myšlenek. Pomalu mu začínalo docházet, co se vlastně stalo a co si ti lidé myslí.
,No, tak potom jsi to ty, na koho čekáme," oddychl si vůdce i ostatní v jeskyni a atmosféra se citelně uvolnila.
,Já jsem Larak," představil se sedící muž a pokývl hlavou ,Jsme Bratrsvo pentagramu a já jsem jeho vůdce. Možná jsi už o nás slyšel, ostatní nám říkají Zapovězení," dodal a s úsměvem pokynul Johnovi, aby si přisedl k němu.
,Já jsem John Sheppard," odpověděl prostě John a bylo mu jasné, že nemá cenu dodávat podplukovník, protože by to těm lidem stejně nic neřeklo, stejně jakona mnoha jiných místech, která navštívil. Pak se vděčně posadil vedle Laraka. Před sebou měl velký kámen s pentagramem. Nyní byla Johnovi jasná souvislost s tím zařízením, kterým se sem dostal. Sice měl ještě hodně otázek, ale měl ten dojem, že teď se asi dozví odpovědi na mnohé z nich a tak jen tiše seděl a na nic se neptal. Nějaký mladý muž mu přinesl misku s vodou a John ji hltavě vypil až do dna.
,Díky," řekl a utíral si mokré rty hřbetem ruky. Vedle Laraka se objevila mladá žena a John v ní poznal tu, která mu předtím pomohla na útěku. Nyní bez kapuce viděl, že má dlouhé zrzavé vlasy, hezký pihovatý obličej a v očích se jí mísila vážnost s šibalskými ohníčky. John k ní mlčky pokývl na důkaz toho, že ji poznal a že děkuje a ona si sedla vedle Laraka.
,To je moje dcera Liana," představil ji Larak Johnovi. John se na ni unaveně usmál. Liana si ho zvědavě prohlížela a přitom si sundala dlouhý plášť s kapucí. Pak se odněkud objevily další dvě ženy a podávaly jim misky s kouřící polévkou, tedy aspoň pokud to mohl John identifikovat. S chutí se pustil do jídla.
,Myslím, že bychom ti měli povykládat vše od začátku," spustil Larak, zatímco John si užíval první jídlo po dlouhé době a hltavě do sebe házel jedno sousto za druhým. Přikusoval k polévce nějaký chleba a v momentální chvíli se cítil téměř blaženě. S plnou pusou přikývl, jako že poslouchá a ládoval se dál. Ostatní lidé v jeskyni se sesedli kolem Laraka blíž a v jejich očích se odrážely plápolající pochodně. Stíny tančily po stěnách a na chvíli si John připadal jako v jiném světě. Atlantis se všemi vymoženostmi a technickými zázraky bylo na hony daleko a od chvíle, kdy město opustil, se stalo tolik věcí. Zasmušil se při vzpomínce na všechny, které zanechal v pochybách, co se s ním stalo, ale rychle ty myšlenky zahnal. McKay určitě něco vymyslí, řekl si. Vždycky něco vymyslí, ujišťoval se zoufale.
,Před mnoha a mnoha generacemi si předkové postavili na naší planetě výzkumnou laboratoř. Přišli k nám ze svého slavného města a po několik let laboratoř využívali ke svými výzkumům. Válka s Wraithy byla v plném proudu a jak tvrdili, snažili se vynalézt něco, co by Wraithy jednou provždy porazilo," pokračoval Larak. Johna napadlo, že to souhlasí s tím, co bylo napsáno na displeji toho zařízení na Atlantis. Minulost se spojí s budoucností a nepřemožitelným se staneš. I McKay a Zelenka pak potvrdili, že by se mohlo jednat o nějakou zbraň.
,Proč si předkové postavili laboratoř zrovna tady?" zajímalo ho.
,Zřejmě proto, že zde nemáme kruh předků a bylo méně pravděpodobné, že je Wraithové objeví," odpověděl Larak. John přikývnul. To znělo logicky. A podle toho, co Larak řekl, se tedy nepřenesl někam do minulosti, tedy aspoň ne do doby, kdy Antikové obývali Atlantis.
,Vědci, kteří zde pobývali, byli moudří a s naším lidem žili ve vzájemné shodě," ujala se slova Liana. Přisunula se blíž k otci, aby na ni bylo líp vidět a pokračovala v jeho vyprávění.
,Pak se však něco stalo a předkové zde dlouho nebyli. Náš lid žil v domnění, že byli poraženi ve válce s Wraithy, ale laboratoř udržovali a hlídali dál. Pak se jednoho dnes objevil v portálu jeden z vědců, Triam."
,V portálu?" přerušil ji John. Už předtím se chtěl zeptat na ono zařízení, kterým se sem dostal a nyní byla zřejmě vhodná chvíle. Liana s otcem se na sebe podívali. Jejich pohled byl plný obav, zřejmě čekali jinou reakci od někoho, kdo tím portálem přišel, pomyslel si John. Brzy si uvědomí, že on není ten, za koho ho asi mají, ale zatím nebylo nutné sdělovat podrobnosti. Vyslechne si příběh do konce a pak se uvidí.
,Portál sestrojili vědci, aby se mohli bezpečně a rychle dostat kdykoliv do své laboratoře a zpět," vysvětlovala Liana.
,Takže se tím portálem dá projít zpět," nadšeně konstatoval John. Hned viděl svůj osud růžověji. S jídlem se mu vrátila síla a odhodlání, navíc začal spřádat v hlavě plán, jak vyzrát na Wraithskou královnu, což podle jeho mínění nebylo tak těžké. Horší bude přesvědčit její věrné služebníky, že si vybrali špatnou stranu barikády.
,Ano, ale my nevíme, jak," odpověděla Liana. ,Poté, co Triam přišel na naši planetu, už se zpět nevrátil a zůstal zde až do své smrti. Do konce života se snažil dokončit svou práci, ale zdálo se, že nemá úspěch. Když cítil, že se blíží jeho konec, shromáždil veškeré svoje poznatky a zanechal je těm, kdo by z nich mohli těžit dále."
,A vysvětlil vám Triam, proč se vrátil sám a co se stalo s ostatními předky?" zajímalo Johna.
Liana se odmlčela a její otec pokračoval v příběhu.
,Ano. Vyprávěl nám, že válka s Wraithy již byla prohraná a proto se předkové rozhodli, že opustí město a potopí je na dno oceánu. Jediný on, Triam, se chtěl vrátit a pokračovat ve výzkumu. Ostatní ho však nenásledovali a tak Triam jediný prošel naposledy portálem a usadil se zde. Dle jeho slov prý portál na druhé straně zajistil nějakým opatřením, které nedovolí nukomu jinému než předkům, aby jím prošel." Vyprávění Johnovi dávalo smysl. Portál byl očividně jen pro lidi. I kdyby ho Wraithové někdy objevili, nidky by se jim nepodařilo krze něj dostat. Všechno do sebe zapadalo, až na tu podivnou vládu Wraithské královny. Už už se chtěl na tohle zeptat, když Larak začal vyprávět dál.
,Před svou smrtí Triam schoval svoje vědecké výsledky a jen jednomu člověku sdělil, kde jsou uloženy. Tomuto člověku se začalo říkat Strážce pentagramu, podle tvaru portálu," dodal a odmlčel se.
,A co to má společného se mnou?" zeptal se konečně John, kterému bylo jasné, že bude muset s pravdou ven. Pokud ti lidé očekávali, že dokončí práci onoho Triama, pak nebyl ten pravý. Larak na něj vážně pohlédl a pak se zvedl. Pomalu přistoupil ke kamennému podstavci s pentagramem a sáhl někam dolů k zemi. John uslyšel cvaknutí, jak zřejmě někde zmáčkl nějaké skryté tlačítko.
V kameni to zarachotilo a po chvíli se začala otevírat střední část pentagramu, až se otevřela natolik, že bylo vidět do dutiny, která v kameni byla. John překvapeně odložil misku se zbytkem polévky, zvedl se a přistoupil k pentagramu. Larak sáhl dovnitř a vytáhl nějakou malou věc. Podal ji Johnovi. Jakmile ji vzal John do ruky, věcička se červeně rozzářila a všichni přítomní vydechli úžasem. Tak teď už jim nevysvětlím, že mají špatnou osobu, blasklo Johnovi hlavou a bylo mu jasné, co drží v ruce. Byla to tatáž krabička, jako ty, které se zasouvaly do jednotlivých sloupů portálu. Jediný rozdíl byl v tom, že tahle reagovala jen na antický gen, který Larakovi lidé neměli.
Larak i ostatní lidé hleděli na Johna s posvátnou úctou.
,Dobře, přestaňte na mě takhle hledět," pokusil se John situaci trochu odlehčit, protože mu úloha dlouho očekávaného vysvoboditele nebyla moc příjemná.
,Všechno vám vysvětlím," pokračoval a obrátil se na Laraka a Lianu.
,Ne...," přerušil ho Larak. ,Nemusíš nic vysvětlovat. Všechno je tak, jak předpověděl Triam." John v duchu zaúpěl. Tak tohle bude těžsí než si myslel. Larak pokračoval.
,Když Triam předával svoje vědění prvnímu Strážci pentagramu, řekl mu, že jednou se portál znovu rozsvítí a přijde jeho potomek, který dokončí jeho práci. Nově příchozí přijde z Města předků a tomu je nutno předat tuto věc," ukázal na krabičku v Johnově ruce. ,Pokud se tato úschovna poznatků rozzáří, je to důkazem, že jsme se dočkali toho, na koho tak dlouho čekáme," dodal a chystal se pokračovat.
Sheppard ho však přerušil pokynem ruky.
,A co to proroctví říká, že mám udělat?" zeptal se v obavách. Modlil se, aby z něj neudělali nějakého krále či něco podobného. Co se jeho týkalo, byl rozhodnut jim pomoct od Wraithky, ale na nějaké usazování se v čele lidu této planety ani nemyslel. Čekal, že se tady stejně co nevidět objeví McKay a ostatní, takže pokud by šlo o to, prozkoumat odkaz Triama ukrytý v paměťovém zařízení, tak adepta by už měl. A jestli si chtějí místní lidé zvolit nějakého vůdce, pak si budou muset najít někoho jiného.
,Dle Triamova proroctví máš dokončit jeho výzkum a poté zbavit svět Wraithů jednou provždy. Já, jako současný Strážce pentagramu, ti předávám jeho odkaz," jednoduše a věcně odpověděl pevným hlasem Larak.
,No vidíte, a v tom to právě je," reagoval John. ,Já nejsem věděc. Cokoliv je v tomto uloženo," pokračoval a otáčel stále zářící krabičku v ruce, ,pak to nedokážu rozluštit," dokončil.
Larak a jeho lidé se tvářili rozpačitě. Tohle si po příchodu spasitele neočekávali. Liana si ho prohlížela se zaujetím. John Sheppard se jí líbil, ale nechápala, proč se tak brání tomu, co mu bylo předpovězeno. Že by vrozená skromnost? I ho téměř neznala, z jeho výrazu tváře vyzařovala inteligence a odvaha. Ať si říká co chce, ona cítila, že tento člověk přinese do jejich životů změnu a že jeho příchod bude začátkem nového života na jejich planetě.
,Poslyšte," řekl rychle John, když viděl, jak se zatvářili zklamaně. ,To ale neznamená, že když já nejsem vědec, že je všechno ztraceno. U nás je vědců spousta a pokud jsem tím portálem prošel já, pak oni projdou taky a rádi udělají, co bude v jejich silách." Zavládl šum.
,Takže se předkové do svého města vrátili?" zeptal se Larak s nadějí v hlase.
,Ne tak docela," vysvětloval John. ,Jsme jejich hodně vzdálení potomci. Jsme cestovatelé vesmírem a přišli jsme na Atlantis, tak se město předků jmenuje, z planety zvané Země. Je někteří z nás mají tuto schopnost," zamával zářícím předmětem ve vzduchu. ,Ale jsme ochotni vám pomoct, pokud to bude jen trochu možné."
John se posadil zpátky na kámen a antické zařízení položil vedle sebe. To okamžitě zhaslo a leželo tiše na zemi vedle něj. Ostatní se uvolněně posadili také a vzrušeně mezi sebou diskutovali o tom, co je asi čeká. John se obrátila na Laraka a konečně se dostal k tomu, co ho zajímalo nejvíc.
,Tak, a teď mi řekněte, jak se se ksakru dostala ta zatracená rudovlasá upírka, co vám vysává kamarády," vyklopil ze sebe rychle a pustil se do zbytku polévky.


Po zuby ozbrojený tým podplukovníka Shepparda bez podplukovníka Shepparda stál shromážděn v místnosti s pentagramovým portálem a dolaďoval poslední detaily nadcházející cesty. Společně s nimi tam čekal tým majora Lorna včetně majora Lorna a Elizabeth s dr. Zelenkou, kteří dohlíželi na hladký průběh odchodu na misi. Rodney McKay byl obklopen několika kufry, do nichž vtěsnal co nejvíce vybavení, které podle jeho mínění mohlo být potřeba, ale přesto se tvářil naštvaně, protože se mu tam nevlezlo všechno tak, jak by chtěl.
Dlouho do noci se bavili tím, že plánovali misi do nejmenších podrobností a Ronon s Teylou se podrobili genové terapii, aby mohli projít portálem také. Potom dr. Weirová přikázala, že mají jít všichni spát, protože unavení na misi rozhodně nepůjdou. Už tak je riskantní, tak ať se na to aspoň pořádně vyspí. Stanovila odchod na jedenáctou ranní a přesně v jedenáct se vydala dolů, aby osobně dohlédla, jak jí portálem mizí její nejlepší lidé s vědomím, že se třeba už nikdy nevrátí. Žaludek měla z toho sevřený a kdyby bylo na ní, šla by do toho hned s nimi. Bylo jí však jasné, že nesmí nechat Altantis bez velení a riziko bylo příliš velké. Stejně to cítil dr. Zelenka, který byl rozhodnut jít s nimi, dokud mu to Elizabeth nezakázala, protože nechtěla přijít o dva své nejlepší vědce najednou. Řekla mu to na rovinu. Pokud se McKay nevrátí, pak on bude jediný, kdo Rodneyho v jeho práci zastoupí. Rodney, který byl u rozhovoru přítomen, prohlásil, že si to teda nemyslí, ale že v něketrých méně náročných úkonech by mohl být Zelenka prospěšný.
Teď stáli připravení před portálem a pět z nich si stouplo ke sloupkům, aby ho aktivovalo. Vytryskly paprsky a vytvořily uprostřed známý pentagram. Pak Zelenka hodil do pentagramu čtyři základní elementy a světlo uprostřed začalo bublat a vířit a měnilo barvu.
Všichni chvíli stáli a pak se pohnul Ronon, který už chtěl být na druhé straně, ať se stane cokoliv. Vykročil směrem ke světlu a chystal se do něj vstoupit.
,Počkej," ozvala se Elizabeth. Ronon se zarazil a otočil se naštvaně k ní. Teď už mu v odchodu nezbrání, i kdyby se na hlavu stavěla, říkal si v duchu.
,Hodně štěstí," řekla však jen tiše Elizabeth a s pohledem plným obav mu pokynula.
Ronon opětoval pokývnutí a pak neohroženě vkročil do světla. Stejně jako předtím u podplukovníka Shepparda, Ronona obklopily barevné paprsky a než se všichni stačili vzpamatovat, byl pryč. Všichni postupně učinili totéž, až v místnosti zůstala jen Elizabeth a Radek Zelenka a oba se sevřenými srdci hleděli na ztichlý portál, v němž zmizeli jejich přátelé.

John se probudil do studeného rána. Chvíli ležel a přemítal, kde vlastně je, když si vzpomněl na události předchozí noci. Ležel na v jeskyni na prostém lůžku ze slámy a byl přikrytý hrubou, ale teplou příkrývkou. Posadil se a zhluboka zívl. Necítil se moc odpočatě, musel spát jen pár hodin, protože už když přišel do jeskyně, začínalo se rozednívat. Jeho lůžko bylo v jedné z bočních malých jeskyní kolem hlavního sálu s pentagramem. Všude panoval klid, všichni ostatní ještě očividně spali. John si tedy ještě na chvíli taky lehl a v hlavě si promítal vše, co se minulé noci dozvěděl.
Poté, co se Laraka zeptal na Wraithskou královnu, dozvěděl se zbytek příběhu, který se odehrál na této planetě. Podle Larakových slov žili obyvatelé planety spokojeně ještě dlouho po smrti Antika Triama, který jim zanechal svoje učení a vyslovil proroctví. Kupodivu se Wraithové této planetě asi dlouho vyhýbali, což John připisoval správnému odhadu Antiků, že bez brány je planeta mnohem hůř přístupná. Sheppard sice netušil, v jaké části galaxie planeta je, ale pokud byla hodně vzdálená z dosahu Wraithských lodí, mohlo trvat dlouho, než na ni Wraithové přišli. Jak se později John dozvěděl, planeta se jmenuje Pelona a Peloňané si po několik generací předávali příběh o dávném předkovi, který kdysi na Peloně bydlel. Pouze Strážci pentagramu však znali celý příběh a pečlivě střežili tajemství ukryté v kamenném pentagramu v hluboké jeskyni, kam ho Triam uschoval.
Peloňané žili spokojeně prostým životem, a i když na jejich planetě byla antická laboratoř, u nich samotných se nikdy nevyvinuly znalosti natolik, aby došlo k nějakému technologickému pokroku. Pelona však pozornosti Wraithů neunikla a jednoho dne se zjevila na obloze Wraithská mateřská loď, která Pelonský lid téměř vyhubila. Strážce pentagramu a pár dalších lidí se ukrylo v jeskyni. Ostatním se zachránit nepodařilo. Na dlouhou dobu měli přeživší Peloňané pokoj, ale za nějakou dobu mezi nimi začalo docházet ke sváru. Rozdělili se proto na dvě skupiny. Jedna věrně střežila v čele se Strážcem pentagram, druhá tvrdila, že se jedná jen o báchorky, kterým nelze věřit a přestěhovala se zpět do vesnice. Strážců však bylo málo a postupně zmizeli úplně. V jeskyni s pentagramem zanechali na zdech v nápisech a kresbách celý příběh, kdyby se náhodou jednoho dne předkové vrátili.
Jenže vrátili se Wraithové. Tedy vrátil se jeden Wraith. Na planetě nouzově přistála mateřská loď, na jejíž palubě z neznámého důvodu byla jen královna. Peloňané viděli její přistání, jenže Wraithové se neobjevili. Brzy se však začali ztrácet lidé a Peloňané začali pátrat proč se tak děje. Stalo se, že královna při tom, jak se skrývala na Peloně, objevila opuštěnou antickou laboratoř. Poznala antický design, ale jinak neobjevila žádné stopy po přítomnosti antiků. Wraithka prozkoumala celou laboratoř, ale nenašla nic, co by se jí mohlo hodit k opravě její lodi.
Peloňané, kteří se vydali do okolí vesnice hledat příčinu mizení jejich sousedů, objevili královnu v antické laboratoři zrovna, když si prohlížela portál, který tam zanechal Triam. Jeden z nich vykřikl, že proroctví, které považovali za pohádku, se splnilo. Nikdo z nich předtím Wraitha neviděl, takže svůj omyl nepoznali a královna toho patřičně využila. Pro jistotu hned na místě vysála jednoho z nich, čímž si zajistila to, že se nepříliš moudří vesničené ze strachu podrobili a od té doby jí sloužili. Aby se cítila jako doma, postupně si královna vybavila antickou laboratoř po svém s použitím svojí lodě neschopné letu a po generace si vybírala mezi vesničany podle vzhladu ty, kteří jí byli pak věrnými služebníky. Proto se jejími posluhovači stali jen světlovlasí muži, aby jí připomínali to, čím byla. Zajišťovali jí stálý přísun potravy a brzy už bylo zapomenuto původní proroctví a královna už tisíce let vládne na Peloně vládou strachu a bezpráví. Její vláda je přerušována staletími spánku, ale Peloňany nikdy nenapadlo se jí jakýmkoliv způsobem zbavit. Strážci pentagramu postupně zmizeli z myslí jejích obyvatel.
Přesto se občas mezi vesničany našel někdo, kdo nesouhlasil s tím, jak se věci na Peloně mají. Většinou se však královna s odpůrci vypořádala tak, že si je dala k večeři. Jenže pak se objevil mladý muž jménem Larak. Sem tam zaslechl mezi lidmi povídačky o tajemné jeskyni uprostřed lesů, kde je ukryto proroctví předků. Larak se vydal do lesa a jeskyni našel. Na stěnách jeskyně byly vyobrazeny obrázky událostí z dávných let a z nápisů, které tam zanechali dávní Strážci, Larak vyčetl, jaké bylo doopravdy proroctví. Rozhodl se, že se stane Strážcem pentagramu a se skupinkou vesničanů, kteří se k němu přidali, utekl z vesnice a od té doby se skrývají v lesích a jeskyních a opět se snaží obnovit pradávné proroctví. Začali mezi vesničany zasévat semínka pochyb o vládě Wraithské královny a mnoho z nich jim uvěřilo.
John se ocitl na Peloně zrovna v době, kdy královna řešila problém s rebelanty, kterým se začalo říkat Zapovězení. Dozvěděla se o proroctví Strážců pentagramu od jedné ze svých obětí a když se objevil Sheppard, začala se cítit ohrožená. Nikdo však netušil, že poslední dobou začala pociťovat, že se příslušníci její rasy blíží. Ten pocit v ní stále sílil a ona poznala, že již brzy nebude na této planetě jediná. Zdá se, že někdo probudil její druhy z dlouhého spánku a přinutil je hledat nová místa s potravou.

No tak mě se zdá, že tohle je zatím nejlepší díl! Ne, že by se mi ty předchozí nelíbily. Je to správně odlehčeno - cítím tu tvůj smysl pro humornou zkratku. Některé otázky jsou již objasněny, John je jako živý a navíc přes pozitivní zvrat v ději - se blíží velké nebezpečí! Přituhuje! Jen tak dál!!

Ó, díky za chválu, má jediná vytrvalá čtenářko:-).

Skvělý díl, jsem zvědavý na pokráčko a jak do příběhu zasáhnou ostatní.....

Tak a je tu závěr.... No... posuďte sami.
Tak trochu jsem si splnila svoje přání, aby nebylo SGA jen takové humorné vyprávění o cestách do vesmíru....

Pátá kapitola
John a Larakovi lidé se blížili k vesnici. Chtě nechtě se k nim musel John přidat jako jejich vůdce, protože oni považovali jeho příchod za znamení a všichni teď čekali, co udělá. V duchu přemýšlel, jaké mají proti wraithským zbraním možnosti. Strážci pentagramu měli sice v jeskyni slušně vybavenou zbrojnici, jenže v ní nebyla ani jedna střelná zbraň. Tak se tedy všichni po zuby vyzbrojili tyčemi, kopími, luky a šípy a vyrazili. John měl zlé tušení, že tohle nedopadne dobře. Obdivoval ty lidi, že mají odvahu udělat něco takového, ale chyběl mu plán. Dokonce neměli ani plán B. Zdálo se mu, že poslední dobou plány B nějak zanedbával.
Najednou se John zastavil a pokynul ostatním, aby ho následovali. Larak a Liana, kteří šli přímo za ním, se rozhlíželi kolem sebe, co se děje. John si přiložil ukazováček k ústům na znamení, že mají být potichu.. K jeho uchu dolehl vzdálený zvuk, který se mu zdál nepříjemně povědomý. Pak údivem rozšířil oči.
,Wraithské stíhačky," zašeptal. Mezi Larakovými lidmi nastal šum. Všichni otočili oči k Sheppardovi
,Co je to?" zeptala se Liana.
,No, to jsou takové malé lodě, jimž Wraihové chytají lidi," vysvětloval John. V tu chvíli zvuk stíhaček zesílil a z vesnice se ozvaly výkřiky. Strážci pentagramu na nic nečekali a rozběhli se lesem směrem do vesnice.
,Ne, počkejte," snažil se je John zadržet, ale oni ho neposlouchali. Měli ve vesnici rodiny a přátele a běželi jim na pomoc. S Johnem zůstali jen Larak a Liana.
,Sakra," zaklel John.
,Co budeme dělat," zeptal se Larak.
,Musíme jim na pomoc," připustil John. ,Ale je to beznadějné, mají lepší zbraně a je jich....," pokračoval.
,Ne," zarazil ho Larak. ,Tohle je den, na který jsme čekali. Nemůže to být naše prohra. V proroctví se říká, že ...."
,Kašlu na vaše proroctví," zvýšil hlas John. Liana na něj vytřeštila oči. Larak se zamračil. ,Nechápete to? Já jsem se sem dostal náhodou. Svou vlastní hloupostí. Nemůžu vám pomoct s tím Antickým vynálezem. Jsem jen voják, ne nějaký zatracený vědec," rozčiloval se.
,Pak nám můžeš pomoct alespoň bojovat," řekl klidným hlasem Larak. Otočil se, pokynul Lianě a oba dva zamířili k vesnici. John tam chvíli bezradně stál a koukal na dlouhou tyč, kterou držel v ruce. Samozřejmě, že jim pomůže, ale poznal už hodně podobných vesnic vypleněných Wraithy a věděl, že šance jsou nulové.
,Sakra, sakra, sakra," zaklel znova a rozběhl se za Larakem a Lianou. Bože, ať to není moje chyba, že sem Wraithové přišli zrovna teď, pomyslel si ještě v duchu.

Ronon hlídkoval u dveří a čekal, až se poslední člen mise objeví uprostřed portálu. V ruce měl připravenou svoji pistoli a tvářil se nedočkavě. Teyla a tým majora Lorna se schovali ke stěnám a Ronon otevřel dveře. Fungovaly stejně jako dveře na Atlantis. Sotva je otevřel, všichni ztuhli. Z dálky k nim dolehly zvuky wraithských stíhaček a křik nějakých lidí. Rodney se vyčítavě podíval po ostatních.
,No skvělé," řekl s ironií v hlase. ,Ocitli jsme se uprostřed wraithské sklizně."
Ronon si prohlédl prostor za dveřmi a pak se vrátil zpátky do místnosti s portálem.
,Je to divné," sdělil ostatním. Ti se na něj podívali s otázkou v hlase. ,Tahle místnost je sice antická, ale venku to vypadá spíš jako na mateřské lodi," vysvětloval.
Všichni chvíli bezradně stáli, když major Lorne promluvil.
,OK. Já s mým týmem a Rononem půjdeme ven prozkoumat, co se děje a Teyla a Rodney zůstanou tady a budou se snažit zprovoznit to zařízení, abychom se mohli dostat zpět," rozhodl a pokýval na Teylu. Ta se mírně zamračila. Nechtěla zůstávat tady, chtěla bojovat. Ale byla zvyklá poslouchat rozkazy od Shepparda, tak jen přikývla.
Rodney začal otevírat svoje kufry a chystal se prozkoumat portál. Ronon, Lorne a další tři mariňáci se pomalu a opatrně vydali do útrob podivné stavby.

John doběhl na lesnatý vršek nad vesnici a před ním se otevřel pohled na množství stíhaček kroužících nad vesnicí a prchající skupinky lidí mezi domy. Uviděl několik Wraithů s maskami na obličejích, jak procházejí uličkami a zoufalé vesničany, jak se jim snaží ubránit tím, co právě našli po ruce. Na zemi leželo několik mrtvých a pár domů hořelo od zásahů ze stíhaček. Vládl tam chaos a lidé pobíhali zděšeně sem a tam a v tu chvíli bylo jedno, kdo je obyčejný vesničan a kdo je poskok wraithí královny. Nově příchozím Wraithům bylo jedno, jak je kdo oblečen. Byli to všechno lidé a jakou měli barvu vlasů, to bylo nepodstatné. Na několika místech viděl John Wraithy vysávat ubohé vesničany, jinde se marně snažili lidé utéct před průhledným paprskem z prolétající stíhačky.
Na kraji u jednoho z domů zahlédl John zoufalou Lianu, jak se snaží ubránit dvěma Wraithům, ale pomalu jim podléhala, až ji jeden uhodil do obličeje obrácenou stranou svojí zbraně. Liana se skácela a Wraithi ji popadli každý za jednu paži a táhli ji pryč. John sevřel pevně tyč v ruce a rozběhl se jí dolů na pomoc. Skočil mezi ně a jednoho z nich praštil tyčí do zad. Ne, že by mu to nějak ublížilo, ale překvapeně pustil Lianu a otočil se k Johnovi. Vzápěti odstal další ránu do obličeje a pak další a další. John využil okamžik překvapení a vytrhl mu z ruky zbraň, kterou pak bleskurychle obrátil k druhému Wraithovi a vystřelil na něj. Ten se skácel k zemi a John okamžitě vystřelil na druhého Wraitha, který se chystal na něj znovu zaútočit. Pak pro jistotu vystřeli na oba ještě jednou a zvedl Lianu, která se mezitím vzpamatovávala, ze země.
,Děkuji," řekla.
John vzal druhou Wraithí zbraň.
,Na, vem si tohle," podal ji Lianě a společně se rozběhli do ulic vesnice.

Rodney docela rychle zjistil, že portál se mu nepodaří zprovoznit. Na jednom sloupku totiž chyběla ona malá krabička a bez ní nebylo možno portál aktivovat. Chvíli rozčíleně chodil kolem a mumlal si něco pro sebe a Teyla postávala rozpačitě opodál. V ruce měla připravenou P90, kdyby na ně náhodou někdo zaútočil. Byla netrpělivá, protože slyšela zvenčí zvuky boje a přitom stála tady a poslouchala McKayovy nářky.
,No, definitivně se odsud nedostaneme," prohlásil najednou Rodney. Zatvářil se rezignovaně a sedl si na zem. Z levé kapsy vytáhl energetickou tyčinku, roztrhl obal a zakousl se do ní.
Teyla protočila panenky.
,Rodney, tak aspoň půjdeme ven a pomůžeme ostatním," navrhla.
,Zbláznila ses?" vyjekl.
,Tady nejsme nic platní. Portál nefunguje, jak sám říkáš," přemlouvala ho Teyla. ,Pojď, zkusíme se aspoň porozhlédnout kolem. Třeba najdeme něco, co by se ti mohlo hodit."
Rodney zvážil její slova a uznal, že by mohla mít pravdu. Vstal, vzal si pistoli a oba vyšli opatrně ze dveří místnosti. Překvapeně procházeli mezi zdmi wraithského a antického designu, až došli do chodby, kde byli v kójích uskladněni lidé k potravě. Rodney si vzpomněl na nepříjemné zkušenosti, které s těmito kokony měl. Teyla se rozhlédla kolem a když se nikdo neobjevoval, přistoupila k jedné kóji a zkusila ji nožem rozříznout. Vevnitř se něco pohnulo.
,Rodney, jsou tady živí lidé," vykřikla a oba se pustili do rozřezávání kokonů a vytahování lidí ven. V zápalu práce si ani nevšimli pohybu na konci chodby. Ti lidé, kteřá byli ještě naživu, vyčerpaně vylézali ze stěn a vděčně děkovali Rodneymu a Teyle. Oba však věděli, že jejich vysvobození je pouze dočasné. Venku to nevypadalo na to, že by Wraithi prohrávali a překvapení vesničané rychle vybíhali z budovy jen aby zjistili, že venku zuří bitva a že jejich vesnice je v plamenech.
Když pustili posledního člověka, Rodney úplně zapomněl na strach a spokojeně si otřel ruce o kalhoty. Teyla se sehnula k zemi pro samopal, když Rodney uslyšel v levém uchu zasyčení a rychle se otočil. Hleděl do očí rudovlasé královny. Rodenymu ztuhly rysy ve tváři a jako zkamenělý stál před štíhlou Wraithkou, která ho provrtávala pohledem.
Teyla se pomalu zvedla a zamířila samopalem na královnu. Ta bleskurychle popadla Rodneyho pod krkem a postavila se za něj. Rodney se vzpamatoval a začal se vzpouzet v královnině sevření. Na to nebyla královna připravená, povolila stisk a Rodney se vyprostil a spadl na zem. Teyla se chystala vystřelit, když se z do chodby vyřítili dva muži ve wraithském oblečení a zabránili jí ve výstřelu. McKay na chlapíky vyvalil oči a nezmohl se na žádný odpor, když jeho i Teylu drželi.
,Zavřete je," rozkázala jim královna.
Muži je mlčky popostrčili a odvedli je do jedné z cel na konci chodby. Pak zůstali stát přede dveřmi a hlídkovali.

Ronon a ostatní mariňáci vyběhli z budovy, kde byla antická laboratoř a uviděli stejný obrázek, jakoz druhé strany vesnice podplukovník Sheppard. Ronon na nic nečekal a vrhnul se do válečné vřavy.
,Horká hlava," zavrtěl hlavou Lorne a následoval ho.
Ronon kosil jednoho Wraitha za druhým, ale jako by jich stále přibývalo. S týmem mariňáků procházeli uličkami vesnice, vyhýbali se paprskům stíhaček a snažili se pomáhat vesničanům, kteří překvapeně hleděli na cizí muže vládnoucí tak mocnými zbraněmi. Uprostřed vesnice bojoval o život Larak a dalšími Strážci pentagramu a snažil se postupně ustupovat s ostatními na kraj vesnice.
,Musíme se dostat do jeskyně," křičel zrovna, když se k nim probojoval Ronon a major Lorne.
,Pozor," zařval Lorne a nad nimi se objevila stíhačka. Všichni se vrhli na stranu a podařilo se jim vyhnout paprsku. O pár metrů dál však stíhačka nabrala mladou dívku, která utíkala uličkou a neměla se kam schovat. Zbyl po ní jen zoufalý výkřik v uších ostatních, kteří zatím zůstali.
,Vy jste přišli taky portálem?" zeptal se jich udýchaně Larak. Lorne nejdříve nechápal, na co se ho ptá, ale pak mu svitlo.
,Ano," odpověděl. Na chvíli se situace uklidnila, tedy aspoň v té části vesnice, kde zrovna stáli. Ronon stál na rohu jednoho domu a s pohledem upřeným na detektor známek života hlídal, zda se neblíží Wraithové. Konečně měli čas ho použít.
,Pak jste přátelé Johna Shepparda," usmál se Larak.
,Vy jste ho viděl?" reagoval Ronon, který ho zaslechl. Aspoň teď měli jistotu, že se sem podplukovník Sheppard dostal a je pravděpodobně živ a zdráv. ,Kde je?" zeptal se ještě dychtivě Ronon.
Larak začal v krátkosti vysvětlovat, co se stalo a jak se setkali s Johnem Sheppardem. Jenže vyprávěni nedokončil, protože Ronon je upozornil, že se blíží několik Wraithů. Ukázal Lornovi tečky na detektoru a vzápětí se na konci uličky objevila skupinka maskovaných Wraithů. Ronon okamžitě začal pálit a oni nečekali a střelbu opětovali. Larak začal ustupovat na konec vesnice a chtěl je odvést do lesa. V jeskyni pentagramu by byli relativně v bezpečí. Jenže nic nešlo tak, jak si představovali. Na druhé straně ulice se objevili další Wraithi a odřízli jim cestu k ústupu. Ronon, Lorne a jeho tým stříleli, jak se dalo, ale Wraithové taky nezaháleli, takže několik vesničanů padlo k zemi a jeden z týmu majora Lorna dostal přímý zásah do prsou.
Ronon zařval vzteky a ještě urputněji střílel do blížících se Wraithů. Boj byl však beznadějný. Ronon a ostatní rezignovaně zvedli ruce a položili zbraně na zem. Z vesničanů zůstal na nohách jedině Larak. Wraithové se blížili a na obloze se objevila další stíhačka, když v tom se zezadu vyřítila další skupinka vesničanů v čele s Rodneym McKayem a Teylou těsně následovanými oněmi dvěma muži, kteří je před chvílí odváděli do cely. Překvapení Wraithové neměli čas se bránit a Ronon využil situace, sebral pistoli a začal střílet na Wraithy na druhé straně. Když byli mimo nebezpečí, seskupili se na konci ulice a všem poraženým Wraithům sebrali jejich pušky. Rozdali je veničanům, aby se mohli bránit.
,Rodney, kde se tu berete, nemáte náhodou zprovoznit ten portál?" zeptal se Lorne.
,Není zač, majore," odpověděl naštvaně McKay. ,A ano, měl bych, ale nemůžu. Chybí mi jedna důležitá součást," dodal. Lorne se zastyděl a mírnějším hlasem dodal.
,Ah, promiňte, díky za záchranu. Tady Larak se setkal s podplukovníkem Sheppardem. Měl by být někde tady," vysvětloval.
,Jaká věc vám chybí na zprovoznění portálu?" vložil se do hovoru Larak.
,No, taková malá krabička, ale tomu byste stejně nerozuměl," odpověděl Rodney.
,Myslíte tu, co má John Sheppard?" nenechal se odbýt Larak.
,Vy jste ji našli?" reagoval překvapeně Rodney.
,Celý čas jsme čekali, až ji předáme našemu spasiteli," vysvětloval Larak.
,O ne, zase ta stejná písnička - John spasitel," odfrknul si Rodney znechuceně. ,A máte ponětí, kde by mohl být?"
Larak jen bezradně zavrtěl hlavou.

John a Liana byli schovaní za křovím u antické laboratoře a pozorovali skupinku Wraithů, jak rozmlouvají s královnou. Ta před chvílí vyšla z budovy a příchozí Wraithi nemohli být víc překvapeni, když ji uviděli vycházet ven. John zaslechl útržky rozhovoru. Jak předpokládal, na orbitě planety čekala mateřská loď a na tuhle planetu zavítali, protože zachytili signál, který vysílala havarovaná Wraithlá loď. Ta, na které před mnoha tisíci lety přistála královna.
Liana pozorně poslouchala.
,Co s námi chtějí udělat?" zeptala se potichu Johna, který ležel na břiše vedle ní a skrz listí sledoval Wraithy.
,Nic zvlástního. Nakrmí se a odletí," odpověděl věcně. ,Jenže pak se zase za čas vrátí. Zažil jsem to už mnohokrát," dodal.
,A podaří se nám někdy se jich zbavit?"
John na ni vážně pohlédl a pokrčil rameny.
,Co se stalo na těch ostatních planetách," naléhala Liana.
,Wraithi jejich obyvatele úplně vyhubili," řekl nakonec John.
Liana zasmušile hleděla na Wraithy a přemítala, že Johnův příchod nebyl doprovázen jejich svobodou tak, jak si představovali. Všude viděla jen hrůzu a beznaděj. Chtěli se zbavit nadvlády jedné královny a přitom místo ní přišlo mnohem víc nepřátel. Mnoho jejích známých bylo mrtvých a ona sama neviděla moc naděje, že by dnešní den přežila.
V následujících chvílích se stalo mnoho věcí. Od vesnice se přiřítilo pár mužů z vesnice. Někteří měli na sobě Wraithský oděv, někteří ne. Všichni však očividně čekali, že se jim nic nestane, protože byli služebníky královny. Jenže se mýlili. Ostatní Wraithové se na ně vrhli a překvapené muže odzbrojili a na několika z nich se začali živit. Vesničané zoufale křičeli na královnu, ať jim pomůže, ona se však jen škodolibě usmívala a nakonec se vrhla k tomu, co nejvíce křičel a svíjel se v sevření jenoho Wraitha. Chystala se přisár svoji pravou ruku k jeho hrudi.
,Musíme jim pomoc," zašeptala rozčíleně Liana a chystala se vstát.
,Ne, je to riskantní," snažil se ji John stáhnout zpět k zemi. ,Navíc, tihle muži sloužili královně, kolik vašich lidí k ní odvedli....," dodal naléhavě.
,No a co? Takhle budeme stejní jako oni," vykřikla Liana a teď už se nenechala zastavit. Vyběhla z křoví a začala střílet na prvního Wraitha, kterého měla na mušce.
,Sakra," zaklel opět John a vyběhl za ní. Střílel na všechny strany. Několik Wraithů padlo k zemi. Královna pohotově vzala jednomu z nich zbraň a vystřelila na Johna. První výstřel ho minul, ale druhý ho trefil do boku. Překvapeně pustil zbraň a skácel se k zemi. Liana mezitím střílela na ostatní Wraithy a něketří vesničasné se vzpamatovali z počátečního šoku a přidali se k ní. Královna se zaměřila na Johna a šla přímo k němu.
John byl napůl ochromený z výstřelu z Wraithské pušky a ležel na zemi na zádech. Snažil se nahmatat svoji zbraň, ale byla daleko, takže na ni nedosáhl. Královna došla až k němu a sklonila se nad ním.
,Opět se setkáváme, člověče," zasyčela Wraithka. ,Ale teď už tě nenechám utéct.... Mám na tebe takovou chuť. Takovou krev jsem už dlouho neměla...," vysmívala se mu a lačně napřáhla ruku. Jakmile se dotkla jeho hrudi, ucítil prudkou bolest. Bože, už zase, mihlo se mu hlavou a snažil se nekřičet. Jenže ve stejném okamžiku se najednou ozval důvěrně známý výstřel a královna ztuhla. Pustila Shepparda, který s krvavou skvrnou na drudníku dopadl na záda na zem, a rozzuřeně se chtěla podívat, kdo si dovolil ji vyrušit během jídla. Jenže v tu chvíli se výstřely ozvaly znova a královna sebou vždycky při každém škubla, jak ji zasáhly do zad. John se pozadu odplazil z dosahu královny a nahmatal svoji zbraň. Rychle vstal a a zamířil na královnu, ale střílet už nebylo potřeba. Královna klesla k zemi a za ní se objevil Ronon s napřaženou pistolí, z níž právě několikrát vystřelil.
,Ronone," zvolal radostně Sheppard. Ještě nikdy toho kluka neviděl raději. Nejraději by se mu vrhnul kolem krku, ale nebyl čas. ,Už bylo na čase," dodal ještě a připojil se k Rononovi.
,Jsi v pohodě?" zeptal se Ronon a stočil pohled na Johnovu ránu na prsou. Ten jenom přikývl.
Major Lorne a ostatní bojovali s dalšími Wraithy, kteří mezitím dorazili k budově antické laboratoře. Opodál uviděl John Rodneyho, který se zoufale bránil jenomu z Wraithů, střelil po něm a sáhl do kapsy.
,Rodney," zakřičel a hodil po něm poslední součást portálu. Ten jenom přikývl a rozběhl se směrem k laboratoři. John se vrhl do bojové vřavy. Ještě rozhodně neměli vyhráno. Wraithové jakoby vycítili, kde jim hrozí největší nebezepčí a začali se stahovat k antické budově. Navíc se začaly ukazovat wraithské stíhačky a bylo pořád těžší se jim vyhnout. Několik vesničanů skončilo v jejích paprscích. John si uvědomoval, že se situace stává neudržitelnou. Jeden ze zbylých vojáků majora Lorna právě zmizel ve wraithské lodi a na zemi po něm zůstala ležet P90. Teyla se snažila ubránit několika Wraithům, Ronon se oháněl až mu vlasy lítaly kolem hlavy a skupinka vesničanů, včetně Laraka a Liany stříleli na všechny strany. Zdálo se, že porážka je už nevyhnutelná, když z vesnice doběhli zbylí vesničané včetně několika světlovlasých královniných poskoků a všichni svorně začali bojovat s Wraithy o holý život.
Jeden z Wraihů, který byl napůl zasažen omračovací zbraní, se plazil k místu, kde předtím zmizel jeden z mariňáků. Všiml si totiž ležícího samopalu a když ho měl na dosah, tak ho popadl a začal střílet do bojujího davu. John si toho všiml a vyrazil k němu, aby ho zněškodnil. V běhu na něj střílel z wraithské pušky, ale několikrát těsně minul. Wraith mezitím zasáhl Laraka, který se skácel k zemi a Liana se k němu s výkřikem vrhla. Pak Wraith zamířil samopalem na Johna a vystřelil. Jenže střela k němu nedolětěla. Johna v tu chvíli někdo smetl k zemi a tím ho zachránil před zásahem. John vyskočil ze země a rozhlédl se. Opodál ležel na zemi Ronon a z polohy v leže se snažil zasáhnout Wraitha se samopalem. Než se mu to povedlo, Wraith ještě naposledy vystřelil a trefil Ronona do břicha. Pak padl k zemi pod tíhou Rononova výstřelu.
John přestal vnímat všechno kolem sebe a běžel k Rononovi. Dopadl vedle něj do trávy na kolena.
,Ronone," naléhal zoufale. Ronon ležel na zádech a na břiše a hrudi se mu červenaly dvě krvavé skvrny, které se rychle zvětšovaly. Ruku, v níž měl předtím pistoli, měl nataženou od těla a pistole ležela kousek vedle. Nehýbal se.
,Ne! Sakra, Ronone," snažil se John vyděšeně Ronona probudit.
Ronon se pohnul a otevřel oči. Pravou rukou chytil Johna za paži a stiskl ji.
,Shepparde," zašeptal. ,Dneska jsem zabil spoustu Wraithů...," soukal ze sebe namáhavě.
,A ještě jich hodně zabiješ," přesvědčoval ho John a cítil srdce až v krku. Tak strašně se mu svíralo, že nemohl ani dýchat. Ne, tohle ne...., opakoval si pořád v duchu.
Ronon se ale jen mírně usmál.
,Rád jsem tě poznal, Johne Shepparde," vydechl jestě potichu a pak se uvolnilo jeho sevření.
John zůstal jako opařený. Kolem něj létaly střely a umírali lidé, ale on jako by to slyšel z velké dálky.
,Ronone?" zkusil promluvit. ,Ronone, sakra..., to ne..., já jsem taky rád, že jsem tě poznal," třásl John zoufale Rononem a nevěřícně hleděl do jeho otevřených očí. Jenže Ronon neodpovídal. John pochopil, že je mrtvý. Z očí se mu vykutálely slzy a na chvíli zabořil hlavu do Rononva kabátu, ale pak se vzpamatoval. Vztekle vyskočil, popadl Rononovu pistoli a vrátil se zpět do reality.
S příchodem vesničanů se síly trochu obrátily a Wraithové na zemi začali ztrácet převahu. Majoru Lornovi a poslednímu mariňákovi se podařilo sestřelit pár stíhaček a ty, co zbyly, začaly postupně sbírat zbytek Wraithů a vracet se na mateřskou loď. Teyla právě zabila svojí P90 jednoho Wraihla, když přiběhl John a zastřelil dalšího, který se blížil z leva. Potom se pustil do všech ostatních a s výrazem pomsty ve tváři postřílel tolik Wraithů, kolik se dalo. Teyla se jen překvapeně podívala na pistoli v Johnových rukách a její pohled zabloudil na okraj louky, kde uviděla ležet Ronona. John jen zavrtěl hlavou. Teyle se v očích zaleskly slzy.
Netrvalo dlouho a bylo po boji. Zbylí Wraithové uletěli a na planetě Pelona zůstala jen hrstka vesničanů, kteří jejich nálet přežili. Larak a mnoho Strážců pentagramu byli mrtví. Liana truchlila nad jeho tělem a nepřítomně hleděla na mrtvá těla, kterými byla poseta celá louka před antickou laboratoří.
Major Lorne seděl unaveně na kameni poblíž a Teyla seděla nad Rononovým tělem a pravděpodobně prováděla nějaký rituál nebo odříkávala modlitbu.
John se šel schovat před pohledy ostatních do budovy laboratoře. V nejbližší prázdné chodbě se sesunul na zem ke zdi a složil hlavu do dlaní. Tak ho našel Rodney, kterému bylo podivné, že je takové ticho a šel se podívat ven.
,Co se děje?" zeptal se Johna, když ho uviděl sedět na zemi.
John zvedl hlavu a Rodney si všiml jeho vlhkých očí.
,Ronon je mrtvý," konstatoval John a zvedl se.
,Cože? Jak?," vykoktal ze sebe udivený Rodney.
,Teď ne, Rodney," řekl už pevným hlasem Sheppard. ,Podařilo se ti aktivovat ten zatracenej portál?"
Rodney si všiml rány po krmení na Johnově hrudi a jeho zbědovaného výrazu a raději na něj nenaléhal. Sám pocítil smutek, protože měl svým způsobem Ronona rád a .... Najednou si uvědomil, že ho měl rád hodně.... a teď je mrtvý. Nějak se s tím nedokázal poprat. Zatím.
,Jo," odvětil raději na Johnovu otázku. ,Jen potřebuju pět lidí k jeho aktivaci. Na tom paměťovém zařízení, co jsi mi dal, je spousta informací, ale bude to chtít čas, než to všechno prostudujeme..., teď ale nezmůžu nic," pokrčil rameny.
,Dobře, tak už ať jsme odsud pryč," řekl ještě John zamračeně a zamířil do místnosti s portálem.


O pár dní později na Atlantis

Elizabeth seděla za stolem ve své kanceláři a hleděla na papír před sebou. Na čistě bílém podkladu se černala jedna věta, kterou četla pořád dokola a dokola. ... a žádám o okamžité převelení z antického města Atlantis zpět na Zemi..... Měla sto chutí ten papír roztrhat, spálit, zničit.... Jenže když to udělala poprvé, takse jí za chvíli na stole objevil nový, se stejným zněním.
Od té doby, co se vrátili McKay, Sheppard, Teyla a Lorne na Atlantis, neměla možnost promluvit s Johnem o samotě. Jako by se tomu vyhýbal. Stejnou zkušenost měli i Rodney a Teyla. Poté, co doktorka Kellerová konstatovala, že královna při krmení Johnovi neubrala skoro žádné roky, neboť bylo příliš krátké, dělal dál svoji práci, ale pak jí přinesl tuhle výpověď. Doslova ji hodil před ni na stůl a beze slova se otočil a odešel. Jeho reakce ji překvapila. Věděla, že si dává za vinu všechno, co se stalo na Peloně, ale netušila, že ho to zasáhne tak hluboce. Ona sama pro Ronona upřímně truchlila. Samozřejmě, že měla na Shepparda vztek, ale nedokázala se zlobit dlouho. S tím, co se stalo, už nic nenadělá a doufala, že se k tomu John postaví stejně. Jenže to vypadá, že přišla na Peloně nejen o Ronona a dva mariňáky, ale i o Johna. A vlastně i o Teylu.
Teyla se s Rononovou smrtí vypořádala po svém. Ujala se zbylých vesničanů z Pelony, kteří se vrátili portálem s nimi a pomáhala jim vybudovat nový domov na pevnině mezi Athosiany. Řekla Elizabeth, že tam hodlá zůstat delší dobu, že by si ráda odpočinula a strávila nějaký čas se svými lidmi. Elizabeth nemohla nic namítat a tak Teylu a Peloňany nechala dopravit na pevninu. Doufala, že si to časem rozmyslí a vrátí se.
Rodney se pustil se Zelenkou do zkoumání portálu a snažili se rozluštit všechny informace, které jim Triam zanechal v paměti. Tak nemusel myslet na Rononovu smrt a měl pocit, že když přijde na to antické tajemství, tak jeho smrt nebude zbytečná.
Ozvalo se zaklepání a do místnosti vstoupil John.
,Chtěla jsi se mnou mluvit?" zeptal se s neutrálním výrazem ve tváři.
,Ano, Johne, chtěla," odpověděla Elizabeth a přisunula k němu přes stůl je žádost o převelení. John se zatvářil nechápavě.
,Chci, aby sis to ještě rozmyslel," řekla pevně. Jenže on zavrtěl hlavou.
,Johne, poslouchej...," začala ho přesvědčovat.
,Ne, ty poslouchej...," přerušil ji zvýšeným hlasem. ,To, co jsem udělal, stálo život několika lidí a já nebudu riskovat, že se to stane zase. Tentokrát jsem to přehnal a jsem si toho moc dobře vědom. Myslím, že je načase, aby to tady převzal někdo jiný. Caldwell je určitě vhodný kandidát. U něho můžeš se nemusíš bát, že by svou unáhleností ohrozil něčí život," pálil na ni John rozhorčeně jeden argument za druhým.
Elizabeth jen vrtěla hlavou.
,Já to všechno chápu," podotkla. ,Ale nesmíš teď vidět jen to špatné. Za tu dobu, co jsi tady, jsi zachránil spoustu životů a pomohl spoustě lidí, copak to pro tebe nic neznamená?" naléhala.
,Podívej, Elizabeth, vážím si toho, co říkáš a vím moc dobře, že bych si zasloužil od tebe mnohem horší přístup. Ale stejně mě čeká disciplinární řízení s IOA a pokud neodejdu sám, oni mě nakonec stejně vyhodí," konstatoval John.
,Nechceš ani bojovat?" zeptala se Elizabeth nechápavě.
,Nemám na to teď sílu," odvětil John. Pak se otočil a zamířil ke dvěřím. .
,Budeš nám tu chybět," řekla Elizabeth. John ještě u dveří zaváhal a pak vyšel z Elizabethiny kanceláře

No teda... nemůžu říct, že bys v tom Johna nevymáchala taky pěkně. Tahle kapitola má tu ošklivou vlastnost, že nepříjemně zavání tím, jak by to vypadalo, kdyby Atlantis skutečně existovala. Kdybych tohle věděla, tak bych o Johnovi rozhodně neřekla to, co jsem řekla.
"Nic zvlástního. Nakrmí se a odletí." - vysloveně mě zamrazilo, když jsem tuhle větu četla.
Scéna s umírajícím Rononem mi něco strašně připomíná, ale nevím co přesně. Ale každopádně když jsem prvně přečetla to Johnovo "Já jsem taky rád, že jsem tě poznal," říkala jsem si, že to zní hloupě. Ale pak jsem se nad tím trošičku zamyslela a došlo mi, že je to přesně to pravé. Za tohle fakt tleskám.
No prostě a jednoduše, dobrá práce.

Díky moc.
Ta scéna smrti Ronona ti právem něco připomíná. Já totiž miluju takovéhle srdceryvné scény a la Armageddon, který dávali teď v sobotu:-) - loučení Bruce Willise a Bena Aflecka:-) u výtahu. Tak nějak jsem tím chtěla prostě docílit toho, že John se snaží rychle říct to, co neřekl a pak už je pozdě. Taky je to podobné scéně z epizody SG1 Solitudes, kde Samantha a Jack si říkají, jak jim bylo ctí, že spolu pracovali... Takovýchto scén je ve filmech a knížkách hodně:-) Johna jsem v tom vymáchala schválně. Jak jsem řekla, líbí se mi ho trápit:-).

Tak jsem rovněž na konci. Zase jsem si tím doma způsobila pohromu! Fazulino ani nevíš, jak zasahuješ do života prostých lidí, kteří třeba vaří guláš, pak se začtou a nevidí necítí...až když je zkáza dokonána! Dneska bude k obědu chleba s máslem:). Ne o tomhle jsem psát nechtěla! Jen mi ten vír bitvy a pach spálenin ze střelných zbraní vstoupil naturalisticky i do celého bytu! Aspoň jsem měla dokonalejší prožitek! Bože, zase se mi chtělo brečet. Chudák John - tolik duševního utrpení! Smrt Ronona byla opravdu expresivně podaná a pořád jsem nevěřila, že ho skutečně necháš zemřít, a ono jo! No a ta výpověd na závěr...být to v seriálu, tak to balím taky!
Jen mě připadá, že to mělo potenciál na minimálně ještě jeden díl! Já bych klidně nechala udělat z Johna spasitele - byl v pravý čas na pravém místě - tak co!
Ok dva silné zážitky ve dvou dnech jeden od Josiky a druhý od tebe! Díky!

Jupííííííííííí tak konečne záver. Tak ja si to teraz idem v kľude celé prečítať.

2 DAYS LATER:16.8.2007
Tak teda klaniam sa pred tvojimi spisovateľskými schopnosťami - je to naozaj úchvatná poviedka. Postavy naozaj skvele vykreslené. Len ma trošku dorazil ten záver, som nejako nečakala taký realistický pohľad na súboj, že necháš jedného z hlavných hrdinov odbachnúť. Ja síce Ronona beriem asi tak, že viem, že tam je a nič viac ale nemám rada, keď jeden z kladných hrdinov umrie. (asi preto sa epizóde Sunday tak trocha vyhýbam). Ale inak na druhej strane sa mi páčilo to spojenie Piateho elementu - to ma hneď napadlo. A tiež ten úplný záver ako sa John trápil kvôli tomu, čo spôsobil. A tiež som si až do chvíle tej výpovede stále nahovárala, že Ronona preniesli na Atlantis a tam ho nejako zas dali dokopy (viete jak to myslím) Ale pekne si to napísala, len čo je pravda.
A k tomu trápeniu Johna ja mám tiež rada časti v ktorých sa mu niečo stane (napr. 38 Minutes, Conversion, atď.) Je to taký adrenalín.

Pěkná povídka, pěkná. Jen ta slova by se tam nemusela tolik opakovat. A myslím, že luk se šípy střelná zbraň je, tak aspoň jednu měli . Co se závěru týče, nikdy bych neřekla, že se mě smrt Ronona tolik dotkne

Zizi: Díky za TVůj názor a chválu. Taky nemám ráda, když hlavní hrdina umře, ale tak nějak si libuju v neštěstí a trápení a přijde mi, že v SGA se z toho vždycky všichni dostanou a je to na mě málo vážné, tak jsem si to udělala posvém. S takovou by ovšem seriál skončil brzy, kdyby v každé epizodě umřela hlavní postava:-)

Anijsha: Taky děkuju, mě se smrt Ronona taky dotkla:-). OK, máš pravdu, luk a šípy jsou střelná zbraň, vidíš, to mi vůbec nedošlo. To s tím opakováním slov, asi jsem přesně nepochopila, jak to myslíš... ale je fakt, že občas těžko hledám synonyma:-)...