Tak jubilejní desátý díl je tu! Psal jsem to na PDA, tak omluvte výpadky hlavně co se týče interpunkce...
"Návrh Země, aby byly všechny brány v galaxii vybaveny technologií Iris se zamítá v poměru pěti ku jedné…“
Aemil Thoot, předseda shromáždění Aliance k pozemskému návrhu.
Zeus líně proplouval vesmírem. Jeho motory ho stáčeli mírně na pravobok, aby jumper mohl přistát. Antony se nalodil. Jeho raketoplán dosedl na podlahu hvězdné lodi. Technici se ihned vrhli na svoji práci.
Antony se vydal podat hlášení. Briefingová místnost byla plná napjatých a rozčilených lidí. Nic nevycházelo podle plánu a problémy se kupili. Antony přicházel přidat další na už tak velkou hromadu.
Stoupl si k malému řečnickému pultu, před velkou obrazovku, na které se promítal kamerový záznam z jeho mise. Antony stál ve vojenském pohovu, ruce zkřížené za zády. Zrak měl zamlžený a uhýbal jím do stran. Pak promluvil.
O 27 hodin dříve…
Puddle jumper vyskočil z hyperprostoru. Přímo mezi desítky lodí a stovky stíhaček. Přímo do vosího hnízda. Do cíle mu zbývalo dvacet sekund…
Jeho jumper letěl jako blesk přímo ke hvězdě s branou zavěšenou na podvozku.
Nepřátelské lodě zůstali překvapeně bez reakce. Malé plavidlo se tak stále více přibližovalo ke svému cíli. Už bylo v půli cesty, když se kapitáni lodí vzpamatovali a nechali na nezvaného hosta vypálit střely.
Letěl vstříc tisícům různobarevných projektilů, které na štítu před oknem vytvářeli krutě nádhernou podívanou, kterou dokreslovala zeleně zářicí hvězda, na kterou se rychle řítil.
Antonyho jumper se začal nepříjemně třást pod dopady raket a energetických zbraní. Štíty rychle selhávaly. Do cíle mu zbývalo deset sekund.
Už se blížil na úroveň nepřátelských bitevníků. Vyhřívaly se jako mouchy. Antony mezi nimi začal kličkovat. Bylo to jako vyhýbat se asteroidům, které na vás střílejí.
Už mu zbývalo jen několik sekund. Zahájil přípravu na odpojení brány od lodi.
3 sekundy… Štíty začali problikávat, jak jim docházela energie.
2 sekundy… Štíty už nebyly schopné zadržet menší projektily. Ty se začali zakousávat do masivního pláště.
1 sekunda… Antony si připravil prst nad tlačítko.
Stiskl.
Brána se odpojila a plula obrovskou rychlosti ke hvězdě…
O 27 hodin později.
- "Poté jsem provedl skok do hyperprostoru."
Antony stal před obrazovkou, na které hrály dva záznamy. Jeden zachycoval pohled skrz okno jumperu, druhý pak pohled od podvozku.
Na prvním obrazu byla vidět jen zářící zelená koule. Puddle jumper už byl na hranici koronosféry, když konečně skočil do hyperprostoru.
Druhý výhled byl celý zakrytý aktivní bránou. Ta se však po chvíli odpoutala a diky setrvačnosti pokračovala ke hvězdě. Ale necelou sekundu po odpoutání ji zahalil modry záblesk a brána zmizela.
V sále zavládlo hrobové ticho. Poslední sekundy záznamu se přehrávaly stále dokola. Brána mizela ve světle transportního paprsku stále znovu a znovu.
- "Generále, co teď? Co podnikneme dál?"
Generál s odpovědí váhal. Promnul si oči a přemýšlel. Co teď?
- "Informujeme o nastalé situaci Zemi. U Aschenů bude neustále hlídkovat maskovaný jumper. My budeme někde stranou. Musíme doufat, že bránu nedokáží využít. Nic jiného teď nesvedeme, zvláště potom, co jsme ztratili kontakt s Artemis."
Země potvrdila, že proti takové přesile nemá Zeus šanci a zopakovala generálův rozkaz monitorovat situaci.
Uplynulo několik dní. Tři jumpery se střídali na hlídce vždy po několika hodinách na místě, které se začalo nazývat Delta. Ascheni, k překvapení všech, podnikli pouze několik málo průzkumných letů. Zeus se usadil u malé planety, na které vybudovali malou základnu s branou. Tyler byl přemístěn na hlavní základnu ve Phoenixu. Až na Zem nemohl, protože velitel základny Draquo dostal rozkaz nepřijímat jakékoliv příchozí červí díry z Phoenixu. Špatná nálada pod vlivem letargie částečně opadla. A čas plynul a zdánlivě se nic nedělo.
Antony měl zrovna službu na můstku když se na jednom z monitorů rozblikalo výstražné upozornění na příchozí zprávu. Jumper, který byl zrovna na hlídce, se ozval.
Santová zprávu nechala přehrát. Vychrtlý obličej jednoho z členů posádky jumpera zabíral téměř celý monitor. Byl zneklidněný a rozrušený.
- "Kapitáne, něco se děje, něco provádějí s branou, před malou chvílí se jim povedlo navázat spojení s jinou branou. Jedna malá loď prošla červí dírou, máme záznam, posíláme vám ho..."
Záznam se spustil. Roztřesenou kamerou zachycená Aschenská loď již měla otevřenou nákladní plošinu a brána se vznášela ve volném prostoru, s lodí spojená mnoha kabely.
Když záběr zazoomoval na bránu, zrovna do místnosti dorazil kapitán. Důstojník, který měl zrovna dohled nad můstkem, ho přehlédl, jak byl zaujatý záznamem.
- "Co tu máme?" zahřmel jeho hluboký hlas místností.
Důstojník si konečně uvědomil kapitánovu přítomnost a řádně ho ohlásil.
- "Kapitán na můstku"
Všichni se postavili v pozor, který nebyl zrovna podle regulí, a pokračovali v práci.
- "Pane, jumper nám odeslal záznam. Ascheni něco provádějí s branou."
- "Je to živě?" směroval kapitán svůj dotaz na Santovou. Španělka mu odpověděla.
- "Nemohou vysílat živě, aby je Ascheni nemohli detekovat, máme pouze několik minut starý záznam."
Ten mezitím pokračoval. Záběr stále zabíral zblízka bránu. Místa, kde k ní byly připojeny kabely, se každou chvíli zahalili v dešti jisker.
Záběr se o kus oddálil a zabral širší okolí brány. Pomalu se k ní přibližovala malá loď, rozměry podobná jumperu. Kamera ji zabrala zblízka. Ostře řezané rysy narušoval černě zasklený kokpit. Ten se najednou zabarvil do zelena. Záběr přešel do detailu, ale pak prudce uhnul stranou. Brána se začala vytáčet.
Chevron za chevronem zapadal do zámku.
- "Adresu! Zapište někdo tu adresu!" zahřmel kapitán. Santová se z roztřeseného záznamu snažila jednotlivé chevrony rozeznat ale povedlo se jí to jen u čtyř. Pak se brána aktivovala a loď proletěla na druhou stranu. Krátce na to se červený horizont opět zavřel a brána zůstala klidná.
- "Chci ty zbývající chevrony! Ihned!"
Santová spolu s několika přítomnými techniky si přehrávala daný fragment záznamu stále dokola, čistila ho, různě zesvětlovala a projížděla různými filtry. Když se podařilo nějaký symbol rozpoznat, byl zanesen do databáze. Už i osmý symbol byl rozpoznán a adresa byla kompletní. Santová ji zadala. Na obrazovce se objevila rada bílých teček reprezentujících hvězdy v Phoenixově galaxii.
Pomyslná kamera jimi začala projíždět od současné pozice Dia až k adrese brány. Hvězdy nejprve začali řídnout, až zmizeli úplně. Kamera opustila Phoenix. Hvězdy se však opět objevili a opět zaplnili celou obrazovku. Kamera zastavila u jedné z nich a počítač vykreslil i planety. U jedné se zobrazilo i katalogové číslo a přidělený název: Aschenská domovská planeta.
"Ne že by mne to překvapilo…“ okomentoval zjištění kapitán.
- "Co tam zamýšlejí dělat s jedinou lodí? Aschenská planeta je pustina, všechno jsme rozebrali a odvezli."
- "To oni nevědí, přesto bych byl nerad, aby nám po galaxii lítali ascheni. Pošlete zprávu na Zemi…“
Mezitím běžel na hlavním panelu stále záznam, vždy po několika minutách aktualizovaný. Najednou se ale záběr změnil a na obrazovce se opět objevil vychrtlý obličej člena hlídky. Mluvil naléhavě, skoro křičel.
- "Generále, teď vysíláme živě. Zachytáváme mnoho nových kontaktů! Desítky lodí vyskakují z hyperprostoru. A taky dělají něco s brá…“
- "Ztratili jsme kontakt!"
- "Nastavte kurs k Deltě, vyhlaste bojovou pohotovost. Všichni ať jsou na svých místech.
- "Pane, co se děje?" zeptala se Santová, poté co splnila své příkazy.
- "Invaze."
Cesta hyperprostorem trvala pouze tři minuty. Do normálního prostoru vyskočil Zeus již s nabytými zbraněmi.
- "Přijímáme signál."
- "Na obrazovku."
Na obrazovce se objevila mladá žena. Byla usměvavá a měla dobrou náladu.
- "Vítejte u Netaru. Nezaznamenáváme váš signál, prosím identifikujte…“
- "Santová vypněte to. Předejte rozkaz. Všechny baterie volná palba. Soustřeďte se na bránu."
Jeden z operátorů u raketového systému hledal mezi nepřátelskými loděmi bránu. Konečně ji našel.
- "Co to sakra?!"
U brány byl zvláštní stroj, zhruba stejné velikosti. Emitoval zvláštní proud energie přímo na aktivní horizont událostí. Ten se pod proudem zakřivoval jako bublina v bublifuku. Jeho poloměr se několikanásobně zvětšil a stále narůstal. Menší bitevníky skrz něj proplouvali.
- "Dostaňte nás před tu zatracenou věc!"
Zeus proplul mezi několika loděmi. Ty ho soustavně ostřelovali.
Zeus jejich palbu opětoval. Několik střel vypálil i proti zařízení. To však chránil silný štít a nebyl čas ho zkoušet překonat.
Zeus se usadil přímo před zdeformovaný horizont, aby tak zatarasil cestu prolétajícím lodím. Všechny na něj zaměřili své zbraně.
- "Jak jsme na tom?"
- "Štíty jsou na padesáti dvou procentech a klesají. Máme vypustit stíhačky?"
- "Ne, zbytečně bychom o ně přišli. Držte pozici a připravte zpětné motory, ta brána bude naše úniková cesta. Ohlaste naši situaci základně, a ať se evakuují. Tu zatracenou mašinu ostřelujte řízenými raketami, zbytek ať dál střílí na nejbližší lodě."
- "Pane, co když to zařízení zničíme?"
- "Tak splníme misi…“
Loď se pod nárazy střel otřásala. Menší lodě úspěšně oblétávali Dia po krajích a ten jim v tom nemohl nijak zabránit. Držel pozici, aby alespoň velké lodě měli odřízlou cestu. Proti obrovské přesile však získával pouze bezcenný čas.
- "Pane, štíty jsou už pod deseti procenty."
- "Zpětný chod. Téhle zpropadené galaxii je čas dát sbohem."
Motory se zažehly a vyvinuly potřebný tah. Zeus začal proplouvat horizontem a vynořovat se v Mléčné Dráze.
- "Pane, zaznamenávám dvanáct kontaktů. Jeden právě skočil pryč. Ostatní jsou naši, chytám jejich signál. Ale pane, střílejí na nás!"
- "Zatraceně, ihned zapněte náš identifikační maják!"
Plukovník Naseef dostal před více než týdnem rozkaz prozkoumat se svou lodí Triton Aschenské planety, ale nic podezřelého nenašel. Presto mu bylo nakázáno zůstat v sektoru. Několik dalších lodí připlulo na stejné souřadnice a celá skupina mu byla svěřena pod vedení.
Dlouho se nic nedělo, až před půl hodinou mu přišla ze Země rešerše, na základě které byl povinen zajistit nepřátelské plavidlo na hlavní Aschenské planete. Než se na místo dostali, bylo plavidlo už pryč i s branou. Když ho konečně vypátrali v sousedním systému, už modifikovalo bránu. Schován za silným štítem pokračoval ve své činnosti, dokud horizont nedosáhl potřebné velikosti a nezačali skrz něj proudit lodě. Plukovník nařídil rozestavit lodě kolem brány a střílet po všech přilétajících nepřátelích. Ti však ihned skočili do hyperprostoru, dříve než mohli utrpět vážnější poškození. Zpočátku vylétávali lodě přímo, pak z boku. Každou zasypali masivní palbou, stejně tak tu poslední. Ta však byla jiná…
- "Pane, zaznamenávám alianční signál. To je Zeus!"
- "Zastavte palbu a zajistěte rakety!"
- "Pane, mají slabé štíty, lasery a fasery nemůžu zastavit!"
- "Transportujte je k nám!"
Posádka Dia se ocitla na palubách ostatních lodí.
Mohutný kolos se prázdný vznášel vesmírem. Zajištěné rakety se neškodně roztříštili o jeho ochablé štíty, stejně jako první energetická vlna, stejně jako druhá. Třetí však už nic nezastavilo a zavrtala se do levého křídla. To se odlomilo a ze vzniklé díry vypadávali do vakua tucty stíhaček. Čtvrtou ránu schytal přímo střed lodě. Ten se zachvěl a v mohutné explozi zanikl.
Majestátní loď a chlouba lidstva byla nakonec zničena jeho vlastními zbraněmi.
Proud Aschenů se nezastavoval. Stále přilétali vetší a vetší lodě, než se konečně podařilo prolomit štíty malé lodi, která nadělala tolik škody.
Nepřítel byl před branami.
Nikdo mi nekomentoval tuto povídku, tak ještě jednou; fantasy povídka:
http://noximo.bloguje.cz/498145-kdo-sidli-v-lesich.php