SG: Stargate: Portmolior - 14. díl!

Na to aby se Noximo zabil je moc líný... tak jenom vytvořil wallpaper:
[img][images/thumbs/noximo_wallji7.gif]http://img259.imageshack.us/img259/9391/wallji7.gif[/img]
Snad dá zapomenout na ten předešlý paskvil...

A jestli chcete vědět nějaké spoilery tak

Toto je spoiler!!!:

máte smůlu, protože je nemám rád

Wallpaper pěknej, ale už by to opravdu chtělo další díl, tak už to neprodlužuj....

Jj souhlasím s Malasem, nice wallpaper, ale už to chce další díl. Plosím plosím smutně koukám .

wall je vážne pekný,... ale už je to celý mesiac... chytám absťák

No tak už nás víc nenapínej a přidej další díl.

To noximo:
Tak už nás nenapínej. Kdo to má vydržet?

asi tu začneme skandovať, bojkotovať, alebo rovno správime vzburu!!! a to všetko s jediným cieľom: chceme pokračovanie!!!

p.s.alebo aspon malé info ako dlho ešte potrvá naše trápenie

Tak a je to tu. Omlouvám se za to zdržení...

„Aliance je na pokraji zhroucení. Jestli něco neuděláme, začnou se jednotliví členové navzájem napadat. Potřebovali bychom společný cíl. Takový, na který by mohli členové sjednotit síly. Luciánská aliance by mohla být jedním takovým…“
Alleon Sker, vrchní komandér Serrakinských sil v dopise nejvyššímu vedení Kellowské garnituře. Tři měsíce před válkou, známou jako Luciánská krize


Díl 9 - Důsledky
Julie se otočila v křesle za zvukem vrzajících dveří. Do místnosti se vehnal chlad zimních měsíců. Zatřásla se. Pak vstala a otočila se směrem k němu. Na obličeji jí vyvstaly vrásky zvědavosti. Zahleděla se mu do očí a hledala v nich odpověď.
Sklopil oči. Dostatečně výmluvné. Rozplakala se. Chtěl ji chytnout kolem ramen a utišit, ona se mu však vytrhla.
- „Já už to nevydržím, Antony. Já už toho mám dost. Zase tě přeložili, myslel jsi vůbec na Tonyho?“
Antony se podíval na krb, na kterém byly fotky jeho desetiletého syna. Hned vedle byla jejich svatební fotka. To ještě byli šťastní.
- „… nemůže se pořád stěhovat…“
- „Vy se mnou nemůžete.“
Julie ztratila řeč. Jen na něj hleděla s otevřenou pusou.
- „Vy se mnou nemůžete.“ Zopakoval tu nepříjemnou pravdu.
- „Jak dlouho?“
- „Šest měsíců…“
Padla do křesla a proud jejích slz se zvětšil.
- „Šest měsíců? Šest měsíců budeš pryč? Kam tě proboha zase posílají?“
- „To ti…“
- „Tohle nezkoušej. Jsem tvoje žena dvanáct let. Mám právo vědět, kde strávíš příštích šest měsíců!“
Antony vzdychl.
- „Ve Phoenixu…“
- „Pane. Plukovníku…“
- „Cože?“
- „Pane!“

Vzbudil se v čekárně ošetřovny. Doktor mu třásl s ramenem. Operace skončila.
Antony se postavil a podíval se na doktora. Doktor měl na tváři neurčitý výraz. Když si všiml, že se Antony snaží číst z jeho tváře, pokusil se povzbudivě usmát. Zprávy které nesl, ale nebyly jen pozitivní.
- „Plukovníku Fischere, doktor Smith naštěstí přežil a je mimo ohrožení života…“
- „Ale?“
- „Utrpěl tříštivou frakturu hrtanu. Museli jsme mu ho amputovat.“
- „Co, co to znamená?“
- „Vyrobili jsme umělou náhradu, takže může normálně dýchat a polykat, ale…“
- „Ale co?“
- „Bude němý.“
- „Cože? To se nedalo něco udělat?“
- „Udělali jsme, co bylo v našich silách. Vzhledem k tomu v jakém byl stavu, bych řekl, že měl ještě štěstí…“
Antony se usmál. Byl to však kyselý úšklebek.
- „Štěstí? Dneska ho dvakrát postřelili, mučili, málem vykrvácel, jeho nejlepšího přítele mu zabili před očima a navíc nemůže mluvit. Jo, dá se říct, že měl štěstí…“

Antony opustil ošetřovnu a šel po chodbě do své kajuty, když ho začal vyvolávat rozhlas.
- „Plukovník Fischer nechť se okamžitě dostaví do briefingové místnosti. Plukovník Fischer…“
Na patě se otočil a zamířil, kam mu bylo určeno. Cestou potkal majora Bastienovou.
- „Plukovníku, už jsem slyšela o Tylerovi. Viděl jste ho? Jak je na tom?“
- „Je v umělém spánku a nikoho k němu nepustí… kvůli čemu je ta schůzka?“
- „Rozkazy ze Země…“

Briefingová místnost na Diovi byla umístěna přímo pod můstkem. Měla tvar oválu a dominoval jí velký, taktéž oválný stůl. Podle zasedacího řádu seděl v čele Generál Erskine, po jeho stranách pak kapitáni Thesea a Artemis. Vedle nich pak vojenský, vědecký a těžařský velitel mise, vedle nich pak tito velitelé na jednotlivých lodích. Úplně na konci pak seděli zástupci Orbánu a Eurondy. Kolem stolu pak byly rozmístěné židle pro jednotlivé zástupce.
Antony se usadil na svoje místo vrchního vojenského velitele.
Překvapilo ho, že generál nechal zavřít dveře, místo kterých se objevila velká obrazovka, když tolik míst je ještě prázdných. Pak si ale uvědomil, že už jsou kompletní.
Prázdné místo vedle něj patřilo kapitánu Thésea, naproti němu pak doktor Zelenka jako vědecký velitel, za ním chyběl Tyler jako jeden z jeho pobočníků.
Rozhlédl se kolem. Mnoho míst bylo prázdných. Příliš mnoho…

Generál povstal a začal mluvit
- „Před několika hodinami jsme obdrželi od Země rozkazy. Na jejich základě se náš status změnil na válečný. Prosím tedy všechny, kteří zastávají na této výpravě těžařskou funkci, nechť opustí tuto místnost.“
Přibližně desítka lidí se zvedla a odešla. Generál si zahrával i s myšlenou že vykáže i mimozemské zástupce, přesně jak mu nařizoval protokol, ale nechtěl zbytečně vyvolávat hádky.

- „Jaké jsou naše rozkazy, generále?“ Zeptal se Antony.
- „Totožnost našich nepřátel nám neumožňuje opustit tuto galaxii. Sami víte, jaké jsou naše vztahy s Asheny.“
Orbánský vyslanec se přihlásil.
- „Popravdě kapitáne, mně je jen známo, že Ashenové jsou vymřelým národem, jejichž technologii jste přebrali.“
- „Jak jste si ráčil všimnout, tak zas tak vymřelým národem nejsou. Ze Země máme za úkol zjistit co nejvíce informací o nich a podle toho se vyhodnotí další kroky. Nechceme mít ve vesmíru nového nepřítele, který má na nás spadeno.“
- „Nebylo by lepší s nimi navázat diplomatické vztahy?“
Generál Erskine vrhl po Orbánském vyslanci pohledem.
- „Padesát lidí. Tahle místnost je stavěná pro padesát lidí. Je nás tu dvanáct. Ne, pane vyslanče, vyjednávání nepovedeme. Oni zaútočili první, tak ponesou následky…“
Přitom bouchl pěstí do stolu a významně se rozhlédl po ztichlém sále. Všichni upřeně pozorovali jeho naštvaný obličej. Antony se předklonil a opřel o lokty.
- „Jaký máme plán?“
- „Nejprve je musíme vystopovat.“
- „Jak to provedeme?“
- „Předpokládám, že budou chtít zjistit, co se stalo na jejich základně. Přiletíme na kraj solárního systému a vyšleme maskovaný Puddle Jumper. Pokud bude u planety nějaká loď, pokusí se k ní nepozorovaně přichytit a nechat se svézt. Doufám, že nás tak dovedou k nějaké domovské planetě, nebo něčemu, podle čeho bychom odhadli jejich sílu.“
- „Předpokládám, že pilotem budu já…“ ozval se Antony.
- „Předpokládáte správně. Jumper vám naložíme jídlem, nevíme, jak dlouho tam budete. Startujete za dvě hodiny.“

Zeus spolu s Artemis vyskočili z hyperprostoru. Provedli obrat o sto osmdesát stupňů a letěli zpět k planetě. Těsně na kraji solárního systému vyletěl z Dia jeden ze čtyř Puddle Jumperů, který byl na palubě.
Téměř okamžitě se zamaskoval a doletěl zpět k planetě.
Dvě lodě pluly po orbitě. Menší, pravděpodobně průzkumná, ji akorát opouštěla a zmizela kamsi do hyperprostoru.
Antony zamířil ke zbylé lodi. Vesmír byl stále plný trosek po bitvě, mezi kterými musel kličkovat. Desítky edraňanských stíhaček je pročesávaly ve snaze najít něco užitečného.

Antony se přiblížil na minimální vzdálenost od edraňanské, možná dokonce přímo aschenské lodi. Gigantický koráb byl takřka stejně veliký jako Zeus a měl pravidelný podlouhlý tvar.
Antony začal hledat vhodné místo na uchycení. Vtěsnal se mezi dvě velké roury a doufal, že není přímo v ústí nějaké zbraně nebo něčeho podobného.

Čas plynul pomalu a Antony sledoval jako divadelní scénu prostor před sebou. Stíhačky létaly sem a tam, malé, pravděpodobně transportní lodě pročesávaly trosky, rušný byl i provoz z planety a na planetu. Občas přilétaly větší mateřské lodě, podle toho, kde se zrovna nacházely v různých koutech galaxie. Vždy jen na chvíli zastavily a pak opět odletěly, pravděpodobně hledat nepřítele. Pouze jedna odtáhla neznámo kam kusy Thésea.
„Antonyho“ loď však nadále držela pozici a čas plynul pomalu…

Antonyho vzbudily silné vibrace. „Jeho“ loď se konečně dala do pohybu. Tah motorů ji poháněl kupředu. Ke svému zděšení však Antony zjistil, že je to jinam než předpokládal.
Loď měla podlouhlý tvar, a když na ní přistával, myslel, že parkuje na boku. Ve skutečnosti však bokem byla její úzká strana. Naštěstí však trefil alespoň příď, neboť na zádi by se nemohl udržet. Loď skočila do hyperprostoru. Opět ho čekalo několik předlouhých hodin letu.

Konečně loď vyskočila z hyperprostoru. Antonymu se naskytla nádherná, zároveň však i děsivá podívaná.
Loď se vynořila u velké hvězdy. Mezi ním a hvězdou byla silně osídlená planeta. Antony byl schopen rozeznat světla velkých aglomerací pouhým okem.
Co ho však děsilo, byla přítomnost obrovského množství lodí. Legie křižníků rozličných tvarů se šinuly prostorem, většina však byla nehnutě usazená v těsné blízkosti hvězdy.
Odpoutal se a stále zamaskován, se snažil přiletět blíže ke hvězdě. Žár mu však takové přiblížení jaké by chtěl, bez zapnutých štítů, nedovolil. Viděl však dost. Odletěl dostatečně stranou a skočil do hyperprostoru. Mířil na smluvené souřadnice zpět k Diovi.

Od začátku jeho mise již uplynulo třiatřicet hodin, než opět spatřil Dia. Okamžitě se nalodil.
Schůzka byla svolána okamžitě, když vyskočil z hyperprostoru.

- „Tak, plukovníku, seznamte nás s tím, co jste vypozoroval.“ Pobídl ho generál před všemi přítomnými v briefingové místnosti. Antony se postavil.
- „Jistě pane. Po přiblížení k planetě jsem zpozoroval jednu hlídkující loď, ke které jsem se přichytil. Zhruba desítka dalších kolem planety proletěla, a pak se asi vydaly nás hledat. Jedna loď bohužel odtáhla trosky Thésea. Poté jsem se společně s lodí přesunul k nějaké hvězdě. Tam jsem, pane, viděl ohromné množství bitevníků…“
- „Kolik?“
- „Nemohl jsem spustit aktivní radary, aby mě neodhalili, ale tři stovky přinejmenším… Pane, jako vojenský velitel mise doporučuji odeslat Zemi zprávu, ve které navrhneme naše stažení. Nevíme, jak velký fragment jejich armády to byl a i kdyby jich víc nebylo tak by útok znamenal velké ztráty. Lepší bude opustit tuto galaxii a držet status quo.“
- „Obávám se, že to nebude možné. Zatímco jste byl pryč, se hodně věcí změnilo. Při výslechu našich vězňů jsme použili poněkud důraznější metody a jeden z nich nám potvrdil, že to co jste viděl, byla invazní flotila.“ Kapitán nechal slova volně viset ve vzduchu. Všichni věděli, co znamenají. Válka.
- „Ale proč? Vždyť mají pro sebe celou galaxii. Proč chtějí tolik riskovat a zaútočit na nás?“
- „Přišli jsem, stejně jako mi, kvůli indresiu. To sice našli, ale vše ostatní tu chybí. Sám víte, jak dlouho nám trvalo najít vhodnou planetu pro život. Žít v téhle galaxii je doslova jako žít v dole.“
- „Ale co kdybychom zkusili nějaké diplomatické řešení? Můžeme jim nabídnout vstup k nám a planety, na kterých mohou žít…“
- „I to jsme zkoušeli. Kontaktovali jsme je. Nechtěli se však s námi vůbec bavit. Podle toho co víme, vyhodnotili analytici na Zemi že Aschenové mohou pravděpodobně čelit vzpouře, kvůli životním podmínkám. Pokud si chtějí udržet moc, musí sjednotit lid pod společný zájem a válka je dobrým motivem.“
- „Jaké jsou tedy rozkazy?“
- „Předpokládá se, že teď co ztratili moment překvapení, pokusí se invazi provést co nejdříve. Máme jim doručit vyhlášení války a podniknout co nejvíce záškodnických akcí. Má někdo nějaké nápady?“

Rozběhla se několikahodinová diskuze, jak nejvíce oslabit Aschenskou flotilu před tím než dosáhne Mléčné dráhy. Vědci i vojáci probírali vše, co Antony zjistil a dokola si prohlíželi jím pořízené fotky. Několik dalších Puddle Jumperů bylo vysláno na výzvědné mise, dokonce i Artemis byla vyslána zpět k planetě kde na Ascheny poprvé narazili. Doufali, že tam stále bude hlídkovat nějaká loď a Artemis se podaří zjistit nějaké informace o nepřátelských zbraním během krátkého boje.
Dva z vědců si prohlíželi fotografii hvězdy, kolem které byla nehnutě rozmístěna téměř polovina Aschenské flotily. Všechny lodě měly vytažené jakési ploché zařízení.
- „Co ti to připomíná?“
- „Plachtu.“
- „Taky si myslím, k čemu to asi používají?“
- „Možná tím zachytávají sluneční záření a dobíjejí se tak…“
- „Dobíjet se světlem mi na Ascheny přijde poněkud zastaralé…“
- „Hvězdy ale nevylučují jen světlo, je tu spousta dalších, i když většinou hypotetických prvků, které hvězdy vyzařují. Možná se je Aschenové naučili využívat a…“
Druhý vědec mu však vytrhl fotografii z ruky, bláznivě se usmál a běžel za kapitánem.
- „Mám to, mám to. Kapitáne, kapitáne. Mám to.“
- „Co máte.“
- „Přišel jsem na to, pane!“ Ukázal mu fotografii.
- „Co přesně myslíte?“
- „Vidíte ty lodě postavené kolem celé hvězdy? Pravděpodobně se nějak „vyhřívají“ ale to není podstatné. Pane, SG1 jednou použila bránu k destabilizaci hvězdy a zničila tak velkou část Apophisovy flotily. Mohli bychom provést to samé!“
- „Excelentně. To zní jako sakra dobrý plán. Jestli se povede, ještě si rozmyslí, jestli nás napadnou…“


Antony už byl v kombinéze, když mu vědec, který na plán přišel, objasňoval poslední detaily.
- „Nebudete moci zapnout maskovaní, protože by vás stejně s tak velkou energetickou signaturou zpozorovali. Je pravděpodobné, že na vás spustí tuhou palbu, tak bude štít přeci jen lepší. Rychlost bude esencí. Musíte se vynořit těsně u hvězdy, odpoutat bránu a rychle opět zmizet do hyperprostoru jinak vám hrozí, že stejně jako SG1…“
- „Raději nechci slyšet, co se jim stalo…“
- „Dobrá. Bránu aktivujeme pomocí další, kterou necháme někde stranou. Bude to rychlá akce. Poté skočte zpět a podívejte se, kolik sil jim zbude…“

Antony vzlétl a skočil do hyperprostoru.

Šest a půl hodiny na to se objevil takřka na stejném místě. Na stejném, opuštěném místě. Po Diovi nebylo ani památky.
- „Tady plukovník Antony Fischer, prosím ozvěte se.“
Nic.
- „Tady plukovník Antony Fischer, prosím ozvěte se.“
Zase nic.
- „Tady plukovník Antony…“
Otevřelo se hyperprostorové okno a z něj vyskočil Zeus.
- „Tady Generál Erskine, omlouváme se plukovníku. Artemis se v plánovaný čas neozvala a tak jsme se letěli podívat, co se s ní stalo. Bohužel ji musím označit jako pohřešovanou v akci. Doufám, že vy nesete lepší zprávy…“
Antony polkl.
- „Bohužel pane. Plán nevyšel.“
- „Cože? Brána nedestabilizovala hvězdu?“
- „Pane, obávám se, že brána se ke hvězdě ani nedostala…“

Edit: Odtylerizováno a nahrazeno opravenou verzí od WiXe. Ještě jednou děkuju...



Tak a teď si trošku zareklamuju:

Horová povídka, byl bych rád kdybyste ji ohodnotili:
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?t=3394

A jedna fantasy, taky můžete poslat komentář:

Kód: Vybrat vše

http://noximo.bloguje.cz/498145-kdo-sidli-v-lesich.php

Výborné, skutočne výborné..

Len si mohol trochu rozviesť, prečo zlyhal ten nápad s bránou a potom to ukončiť. Klasická otázka, kedy asi bude pokračovanie ?

je pokračovanie, chválim chválim!!! a teraz ho idem čo možno najrýchlejšie prečítat...

EDIT: tak s malým rušením som to konečne prečítala, takže....bezva, bezva, super.. zaujímalo by ma čo sa stalo s... do šľaka mna zaujíma všetko
a malička oprava k menám a zámene postav:
Tyler začal hledat vhodné místo na uchycení - predpokladám, že Antohony, je to ako priletel s tým jumperom a mal sa "nalodit". preklep odpustený len čo bude opravený

inak už teraz netrpezlivo čakám na další diel

Paráda, paráda, paráda a díky, díky, díky...
Tto jsem prostě musel napsat. Opravdu super pokračování, dlouhé čekání odpuštěno.
Tak a teď abych zase čekal na další díl..

Zajímavý díl. Nějak si pleteš Antonyho a Tylera - na začátku je, že se Tyler postavil, ale o kus dál je řečeno, že je udržován v umělém spánku.

I mistr tesař se někdy utne, ale tak dá se to odpustit.
Příště si Noximo bude určitě dávat pozor, že jo?

Tak detyleryzováno. Tyhle dvě jména se mi neustále pletou. Asi je budu muset nějak nechat splynout do jednoho těla

Jinak datum dalšího dílu z taktických důvodů nezveřejním

pěkny...už sem se nemohl dočkat.
předpokládám že do jumperů byli namontovány hypermotory (sice nevim kam, když sou tak small ale co...) bo v seriálu je nemaj
k te pasáži s amputovaným hrtanem se nevyjadřuju...
a ještě dotaz... to už našli černou díru že mohli "odsávat" hvězdy? asi jo že?

jinak se mi epizodka moc páčila. už se těšim na objasněni ashenských pohnutek máš zajímavy nápady tak uvidime:D těšim těšim