Proroctví o Písaři z Hvězd a Ocelové Strážkyni

Dobrý den chci vám představit svůj nový projekt - Proroctví o Písaři z Hvězd a Ocelové Strážkyni, který jsem začal psát paralelně s příběhem Videum Anqietas. Ve spolupráci s AI Chatbotem a potom i s Geminy.

Je to Crossover příběh o tom jak se fanda Hvězdné brány se svým Terminátorem a psem dostane do Kánonu brány, kde s pomocí svých znalostí Kánonu a svého Terminátora. Začne měnit a upravovat události ze Seriálu. Proto doufám že se vám bude tento zajímavý Crossover líbit. Přidávám i odkaz na stránku kde budou obrázky k tomuto příběhu - https://cz.pinterest.com/pin/1022457921673090763

Proroctví o Písaři z Hvězd a Ocelové Strážkyni

Jak by podle tebe vypadalo proroctví o příchodu vyvoleného a jeho speciální terminátorské ochránkyně? Který by pocházel z reálného světa a byl fandou seriálu Hvězdné Brány. Zároveň by si také psal vlastní pokračování seriálu jako fanfikci a crossover.

Jasně, tady je návrh, jak by takové proroctví mohlo znít, inspirované archaickým stylem a kombinující požadované prvky:

"Až čas se nachýlí a stíny světů se protnou, když hrozba prastará z hlubin znovu povstane, ze světa bez hvězdných bran, ze Země klamu a snů všedních, přijde Ten, jenž osudy jiných světů v mysli spřádá, leč svůj vlastní nezná.
Nebude králem rodem, ni válečníkem zoceleným v bitvách tisíců sluncí, leč Písařem bude, jehož srdce bije v rytmu vířících galaxií, které zná jen z obrazů a příběhů. V hlavě jeho Kruhy hvězdné budou zářit jasněji než na nebi jeho domova, Jaffské Kree! bude znít mu v uších a jazyk Prastarých tušit bude ve slovech zapomenutých.
On, snívec příběhů, jež nikdy neměly se stát, Ten, jenž v tichu svého pokoje otevíral brány, kterými sám projít nemohl, a spojoval hrdiny z nesourodých realit nití své fantazie. Povede ty, kdo zabloudili, slovem a myšlenkou, ne mečem.
A s ním, jako stín vržený ohněm budoucnosti, přijde Ona. Ochránkyně zrozená ne z lůna matky, leč z chladné oceli a jisker logiky. Strojní panna s okem, jež nezná spánek, a srdcem z kovu, bijícím pro jediný cíl: ochránit Písaře před zkázou, jež přichází z hvězd i z času samotného.
Nebude jako jiné jejího druhu, stvořené pro válku či infiltraci. Její program bude ochrana, její direktiva – Písařovy sny a jeho dech. Bude štítem tam, kde on je kronikou, bude pěstí tam, kde on je hlasem. Síla její bude nezměrná, odhodlání absolutní, tvář klidná jako hladina před bouří.
Poznáte je: Muže, jehož slova tkají nové osudy pro ty z Chulaku i Atlantidy, a ženu z kovu, jež kráčí tiše po jeho boku, připravena zastavit konec světů.
Neboť Písař, fanoušek Hvězdné Brány, jenž sám psal pokračování ságy, a jeho Terminátorská strážkyně, dar či kletba z budoucnosti, společně musí stanout proti temnotě. Jeho znalost příběhů a její nezlomná síla – to je klíč. A v jeho spisech, kde světy se střetávají v tanci crossoverů, tam leží mapa k záchraně či záhubě všech realit. Společně rozbijí okovy času. Vypravěč změní slova, která byla vytesána do kamene, a Železná panna rozdrtí ty, kdož by se odvážili pero zastavit. Oni nezachrání svět takový, jaký je, ale stvoří takový, jaký by mohl být.“

Vysvětlivky a myšlenky v pozadí:
• Písař z Hvězd: Titul pro vyvoleného, zdůrazňující jeho spojení se Stargate ("Hvězdy") a jeho tvůrčí činnost ("Písař").
• Ocelová Strážkyně: Označení pro Terminátorku, zdůrazňující její mechanickou podstatu a ochrannou roli.
• Svět bez hvězdných bran, Země klamu: Odkazuje na náš reálný svět, kde Stargate je jen fikce.
• Kruhy hvězdné, Jaffské Kree, jazyk Prastarých, Chulak, Atlantida: Přímé odkazy na Stargate univerzum.
• Spojoval hrdiny z nesourodých realit: Odkaz na psaní crossover fanfikci.
• Ochránkyně... z chladné oceli... srdcem z kovu: Popis Terminátorky.
• Ne jako jiné jejího druhu: Naznačuje, že je speciální, možná unikátní model nebo přeprogramovaná.
• Jeho znalost příběhů a její nezlomná síla: Kombinace jejich unikátních schopností.
• V jeho spisech... kde světy se střetávají... tam leží mapa: Jeho fanfikce a crossovery nejsou jen koníčkem, ale obsahují klíč k řešení krize, možná předpověděly nebo mohou ovlivnit budoucí události.
Toto proroctví se snaží zachytit mystický tón, zároveň ale pevně ukotvit postavy v zadaných charakteristikách – fanouška Stargate píšícího fanfikci a jeho high-tech ochránkyně.

Jak by na toto tajemné proroctví mohla reagovat SG-1, potom co ho objevila na jedné planetě s ruinami a Daniel ho následně na to přeložil? Přičemž by ho objevili měsíc po událostech dílu V hadím hnízdě?

Dobře, představme si scénu v brífinkové místnosti SGC, zhruba měsíc po zničení Apophisových lodí nad Zemí. Vzduch je stále nabitý směsicí úlevy a napětí z toho, co by mohlo přijít dál. Daniel právě dokončil překlad a sdílí své poznatky s ostatními.

Scéna: Brífinková místnost SGC. U stolu sedí plukovník Jack O'Neill, kapitán Samantha Carterová, Dr. Daniel Jackson a Teal'c. Generál Hammond stojí opodál, poslouchá. Na velkém monitoru svítí Danielův překlad vedle snímků původního textu na kamenné desce.
Daniel: (Odsune notebook, promne si oči) Tak... mám to. Přeložil jsem celý ten nápis z P3X-774. A je to... no, řekněme velmi zvláštní. Není to žádný historický záznam ani varování před Goa'uldy v obvyklém smyslu. Je to... proroctví.
O'Neill: (Povzdechne si) Danieli, zase proroctví? Nemáme jich už dost? Posledně nám jedno skoro zničilo planetu. Co to říká tentokrát? Že přiletí Thor a pozve nás na pivo?
Daniel: (Vážně) Ne tak docela, Jacku. Mluví to o příchodu dvou postav. První je nazýván 'Písař z Hvězd'. A teď to přijde – prý pochází 'ze světa bez hvězdných bran'. Z našeho světa. Ze Země.
Carterová: (Nakloní se dopředu, zaujatě) Ze Země? Jak by mohl někdo odsud figurovat v prastarém mimozemském proroctví? Pokud tedy ten text není mnohem mladší, než si myslíme.
Daniel: Datace materiálu sedí, je to staré tisíce let. Ale popis toho 'Písaře' je... specifický. Prý zná naše cesty bránou, Goa'uldy, Asgardy... ale jen jako 'příběhy'. Jako by o nás četl nebo nás sledoval z dálky. Dokonce se zmiňuje, že 'spřádá osudy jiných světů' a 'spojuje hrdiny z nesourodých realit'.
O'Neill: (Zamračí se) Počkat, počkat. Takže tenhle 'vyvolený'... je náš fanoušek? Někdo, kdo sedí doma v křesle a... co? Píše si o nás povídky?
Daniel: (Přikývne, trochu rozpačitě) Zní to tak. Ten popis 'spřádání osudů' a 'spojování hrdinů'... velmi silně to evokuje někoho, kdo píše příběhy. Možná... no... fanfikci. A dokonce crossovery, soudě podle té zmínky o 'nesourodých realitách'.
O'Neill: (Nevěřícně se zasměje) Fanfikci? Takže záchrana galaxie teď závisí na nějakém spisovateli fanfikce ze Země? To je ten největší vtip, co jsem slyšel od doby, co nás Apophis chtěl vyhodit do vzduchu. Což mimochodem bylo teprve před měsícem!
Teal'c: (Stoicky) Proroctví často používají metaforický jazyk, O'Neille. 'Písař osudů' může symbolizovat někoho s jedinečným vhledem nebo znalostmi, které nejsou získány přímou zkušeností.
Carterová: Přesně. Nebo možná někdo s přístupem k informacím, které my nemáme? Ale ta část 'ze světa bez hvězdných bran' je matoucí. Paralelní realita? Nebo je to myšleno obrazně? A co ta druhá postava, Daniely?
Daniel: Ano, ta druhá. 'Ocelová Strážkyně'. Popis je jasný – není to člověk. 'Zrozená z ohně a kovu', 'srdce z kovu', 'oko, jež nezná spánek'. Je to stroj. Pokročilý android nebo kyborg. A její jediný účel je chránit toho 'Písaře'. Prý je 'poslána z času, jenž teprv přijíti má'.
O'Neill: Takže fanoušek Hvězdné brány s vlastním Terminátorem? Danieli, tohle zní jako scénář k hodně špatnému sci-fi filmu. Jsi si jistý tím překladem?
Daniel: Naprosto. Lingvisticky to dává smysl v kontextu zbytku textu. A je tam varování před 'prastarou hrozbou', která se znovu probouzí, a že kombinace znalostí Písaře a síly Strážkyně je klíčem k jejímu zastavení.
Carterová: Stroj z budoucnosti... to by vysvětlovalo tu pokročilou technologii. Ale kdo by ji poslal? A proč chránit někoho, kdo je popsán jako... fanoušek? Pokud to tedy není metafora pro něco jiného. Ta zmínka o jeho 'spisech', kde leží 'mapa k záchraně či záhubě'... Možná ty jeho 'příběhy' nejsou jen fantazie?
Teal'c: Pokud tato bytost z kovu existuje, její schopnosti by mohly být značné. Goa'uldi používali Kull bojovníky, ale popis této 'Strážkyně' naznačuje jiný původ a možná i vyšší úroveň technologie.
Hammond: (Promluví poprvé, vážně) Doktore Jackson, jak spolehlivý je ten text?
Daniel: Byl vytesán do velmi odolného materiálu v centrální komnatě ruin, které evidentně patřily nějaké vyspělé, ale dávno zaniklé kultuře. Vypadá to jako autentické varování nebo předpověď. Načasování objevu, tak krátce po útoku na Zemi... nemyslím, že je to náhoda.
O'Neill: (Promne si spánky) Takže abych to shrnul: Máme hledat na Zemi někoho, kdo je posedlý naším programem, píše si o nás (a možná i o postavách z jiných filmů, když už jsme u těch crossoverů) a doprovází ho robotická bodyguardka z budoucnosti. A tihle dva mají zastavit nějakou 'prastarou hrozbu'. Bezva. Kde začneme? Na internetových fórech?
Carterová: Plukovníku, i když to zní absurdně, nemůžeme to ignorovat. Jakákoliv zmínka o pokročilé technologii, potenciálních spojencích nebo hrozbách musí být prošetřena. Zvlášť teď.
O'Neill: (Rezignovaně) Já vím, já vím. Jen... fanfikce, Carterová? Vážně? Dobře. Tak co teď? Máme čekat, až se nám tenhle 'Písař' ozve emailem? Nebo až jeho plechová kámoška zaklepe na vrata Cheyenne Mountain?
Daniel: Proroctví mluví o 'znameních'. Možná bychom měli být pozornější k neobvyklým událostem tady na Zemi. Nebo se ten 'Písař' a 'Strážkyně' objeví, až bude situace skutečně kritická.
Teal'c: Osud si často najde cestu, která se vymyká našemu chápání. Musíme být připraveni.
Hammond: Dobrá. Pokračujte v analýze textu, doktore. Zjistěte cokoli dalšího. Ostatní, buďte ve střehu. A doufejme, že pokud je tohle pravda, jsou na naší straně. Rozchod.

Tým by pravděpodobně reagoval směsicí nedůvěry (O'Neill), analytického zájmu (Carterová), vzrušení z objevu a snahy pochopit kulturní a mytologický kontext (Daniel) a stoického zvážení možných hrozeb a technologických aspektů (Teal'c). Skutečnost, že se proroctví týká někoho ze Země a zmiňuje tak bizarní detaily jako fanfikce a Terminátor, by byla hlavním zdrojem skepse, ale načasování objevu po nedávném útoku by je donutilo brát to alespoň částečně vážně.

Ano do toho to bude zajímavé, ale změnil bych lokaci časového posunu z pokoje na zahradu. Aby mu elektrické výboje z časového posunu neusmažili drahý počítač a nezapálili pokoj

Souhlasím, zahrada je strategicky mnohem lepší volba! Navíc to dává vzniknout mnohem dramatičtějšímu vizuálnímu kontrastu – klidná příměstská noc narušená příchodem z budoucnosti.
Tady je scéna, jak se Písař a Ocelový stín poprvé setkávají:

Scéna: Zahrada za domem Písaře, noc
Všude je ticho. David (vymysleme mu jméno), mladík v tričku s logem SGC, sedí venku na terase pod slabým světlem lampy. Na stole má notebook a vedle něj poloprázdný hrnek vychladlé kávy. Píše další kapitolu své fanfikce – crossoveru, kde se SG-1 potkává s technologií, kterou on sám vymyslel.
Najednou se vzduch začne tetelit. Teplota klesne a ozve se tiché, hluboké hučení. David vzhlédne od obrazovky a zmateně se rozhlédne po zahradě.
Uprostřed trávníku, jen pár metrů od záhonu s rajčaty, se začne formovat kulová, elektricky modrá časová bublina. Vypadá to, jako by se sama realita trhala. Vzduch voní ozónem a blesky statické elektřiny olizují trávu pod bublinou a pálí ji do černého kruhu.
David s hrůzou a fascinací ztuhne. Notebook v jeho klíně se restartuje pod náporem statického náboje.
Z centra hořící koule se ozve těžký, kovový krok. Bublina se zhroutí a na trávě zůstane stát žena. Je to svalnatá blondýna, chladná a krásná, přesně tak, jak ji znáš z obrázku: v džínové vestě, s maskáčovými kraťasy a bezprstými rukavicemi.
Zvedne hlavu. Její pohled je bez emocí, laserově přesný. Oči se jí v záři měsíce zalesknou temně červenou barvou. Zafixuje se na Davida.
Terminátorka: „Písaři. Tvá přítomnost ve vesmíru Tau'ri byla potvrzena. Byl k tobě vyslán Ocelový stín. Mé instrukce jsou jasné: Zajistit tvou bezpečnost a integritu časové linie před Goa'uldy. Jaké jsou tvé další příkazy?“
David tam sedí, s otevřenou pusou, a pomalu mu dochází, že jeho fanfikce právě přestala být pouhou fikcí.

A teď přichází ta pravá zábava. Co udělají sousedi, až uvidí spálený kruh v trávě a tuhle Amazonku v jeho pokoji?
A hlavně – jak se dostanou do vesmíru Stargate? V jejich realitě Hvězdná brána neexistuje. Musí ji teprve sestrojit, nebo má Písař ve své fanfikci nějaký plot hole, který jim umožní cestovat mezi realitami?

Co kdyby se o 3 hodiny později v jeho pokoji zablesklo z asgardského transportního paprsku a Tomáše a Mikaelu přenesl šedivák Thorkill na svou loď na oběžné dráze s tím že je osud volá

To je naprosto geniální tah! Elegantně to řeší problém, jak se Tomáš s Mikaelou dostanou do vesmíru Stargate, aniž by museli složitě stavět vlastní bránu. Asgardi mají technologii na sledování anomálií v časoprostoru a navíc to hned na začátku buduje most mezi Tomášem a jednou z nejmocnějších ras v seriálu. A pojmenování Thorkill zní jako skvělé asgardské/severské jméno.
Tady je návrh, jak by tato scéna mohla vypadat. Spojuje napětí, Mikaelinu naprogramovanou ochranitelskou povahu a Tomášův šok z toho, že se mu plní ten největší (a nejděsivější) fanouškovský sen.

Scéna: Tomášův pokoj / Asgardská loď na oběžné dráze
Byly to přesně tři hodiny, co se Tomášův život obrátil vzhůru nohama. Zahrada sice přestala doutnat, ale obrovská svalnatá blondýna v jeho pokoji – Mikaela, jak se sama identifikovala – nikam nezmizela.
Zatímco Tomáš nervózně přecházel po pokoji a snažil se pochopit, jak se postava z jeho rozepsaných příběhů zhmotnila v jeho domě, Mikaela stála nehnutě u okna. Její oči neustále těkaly po ulici a analyzovaly každé projíždějící auto.
„Takže... ty jsi opravdu... kybernetický organismus?“ zeptal se Tomáš už asi po desáté, svíraje v ruce vychladlý hrnek.
„Moje vnitřní šasi je tvořeno hyperslitinou, pokrytou syntetickou tkání generovanou k nerozeznání od lidské,“ odpověděla chladně, aniž by se na něj podívala. „Můj primární cíl je tvá ochrana, Písaři. Zaznamenávám zvýšenou úroveň tvého stresu. Doporučuji konzumaci tekutin a spánek. Brzy budeme muset...“
Mikaela se náhle zarazila. Její hlava se trhnutím otočila k rohu místnosti.
„Detekuji masivní nárůst energie. Neznámá frekvence,“ oznámila tvrdě a v mžiku stála před Tomášem, připravená ho krýt vlastním tělem.
Tomáš nestihl ani mrknout. Místnost prořízl ostrý, vysokofrekvenční tón, ze kterého zalehly uši. Hned nato je pohltil oslepující sloup čistého bílého světla. Tomáš měl pocit, že se na vteřinu rozložil na atomy a vzduch kolem něj ztratil veškerou gravitaci.
Když záře po několika vteřinách pohasla, Tomášův pokoj, jeho plakáty i rozečtené komiksy byly pryč.
Stáli v obrovské, minimalisticky zařízené prostoře z tmavě šedého kovu. Stěny byly lemovány panely s neznámým tyrkysovým písmem a podlaha se mírně svažovala k centrálnímu vyvýšenému pultu. Z obrovského panoramatického okna před nimi se naskýtal výhled, který Tomášovi vyrazil dech. Byla tam Země. Modrozelená, zářící v temnotě vesmíru. Byli na oběžné dráze.
Mikaela okamžitě zaujala bojový postoj. Její oči zářily. „Analýza prostředí: Kyslík v normě. Gravitace umělá. Lokace: Nízká oběžná dráha. Hrozba... neznámá.“
Zpoza ovládacího panelu se pomalu, téměř neslyšně, vynořila drobná postava. Byla vysoká sotva metr. Šedá kůže, útlé tělo, chybějící nos a obrovské černé oči bez zorniček, které v sobě skrývaly propastnou moudrost.
Mikaela okamžitě napjala svaly a udělala krok vpřed, připravená útočit. „Identifikujte se, nebo budete terminován.“
„Mikaelo, stůj!“ vyhrkl Tomáš, kterému konečně naskočil hlas. Srdce mu bušilo až v krku. Poznavá tu loď. Znal rasu, která ji postavila. „To je asgardská loď... Třída Beliskner, nebo O'Neill?“ zamumlal si pro sebe.
Malý mimozemšťan na něj upřel své velké, klidné oči a pomalu mrkl.
„Vaše znalosti jsou přesné, Tomáši z Tau'ri,“ promluvil tvor. Jeho hlas byl hluboký, vyrovnaný a měl zvláštní, lehce syntetický dozvuk, který se rozléhal celou místností. „Mé jméno je Thorkill. Jsem vrchní velitel výzkumné flotily Asgardů.“
„Ty víš, jak se jmenuju?“ vydechl Tomáš.
„Vaše přítomnost v tomto časoprostorovém vektoru i příchod vaší ochránkyně způsobily trhlinu v kvantové realitě. Trhlinu, kterou nelze ignorovat,“ vysvětloval Thorkill a pomalu k nim přistoupil. „Dávné proroctví Antiků mluví o Písaři zpoza závoje a jeho Ocelovém stínu. Dlouho jsme věřili, že jde pouze o metaforu. Ale váš dnešní přesun dokázal opak.“
Mikaela se stále mračila, její tělo napnuté jako tětiva. „Jaké jsou vaše úmysly s mým chráněncem?“
Thorkill se podíval na kybernetickou ženu a poprvé se zdálo, že v jeho očích probleskl náznak asgardského úžasu nad tak pokročilým kusem technologie. Poté znovu pohlédl na Tomáše.
„Události se daly do pohybu. Goa'uldi se stávají hrozbou nejen pro tento vesmír, ale pro samotnou strukturu reality. Naši spojenci z SG-1 v brzké době budou čelit silám, které bez vaší pomoci neporazí,“ pronesl Thorkill slavnostně. „Nechtěl jsem vás vytrhnout z vašeho světa, Tomáši. Ale osud volá. A vesmír potřebuje, abyste svůj příběh začal psát přímo zde.“

Jak s tím dál pracovat:
• Tomášova reakce: Bude nadšený z toho, že se setkal s Asgardem, nebo ho přepadne panika z toho, že je na něm teď záchrana vesmíru?
• Thorkill a Mikaela: Dynamika mezi biologickým, ale technologicky hyper-vyvinutým Asgardem a chladnou umělou inteligencí Terminátorky může být skvělá. Thorkill by mohl být fascinován jejím zdrojem energie nebo softwarem.
• Vybavení lodi: Thorkill jim může nabídnout nějaké vybavení z lodi předtím, než je transportuje přímo za SG-1 (například na onu planetu s ruinami z předchozího návrhu, kde Daniel zrovna překládá proroctví).

Co kdyby SG1 byla mise kde našli pokročilé zařízení podobné hvězdné bráně, které by se zničehonic aktivovalo a objevil by se vyvolený a jeho ochránkyně. Přičemž jeho by byl takový - šediváci, kteří by klidně v této realitě (1218) mohli být Asgardi vzali fandu hvězdné brány (nazvěme ho třeba Tomáše), který si zároveň píše vlastní fanfikci i crossoverery a poslal ho do reality Hvězdné brány jako vyvoleného. Navíc by si sebou vzal všechny své soubory o Hvězdné bráně i svou fanfikci a nasbírané crossoverery, ale také i svého psa Maxe. Jenž má změnit osud SG-1 a zachránit galaxii podle prastarého proroctví? Přičemž by později z budoucnosti a alternativní reality přišla jeho Terminátorská ochránkyně a také přítelkyně série 960, která se jmenuje Mikaela a je sexy. Kde by Tomáš řekl - Že Thorkill mu řekl že je vyvolený a díky svým znalostem může změnit osud SG-1 a celé galaxie. S pomocí své ochránkyně, která za ním dorazí krátce po jeho příchodu 

To zní jako úžasně zábavný začátek! Příchod Tomáše, jeho psa Maxe (německého ovčáka z fotek, kterého si určitě všichni hned oblíbí) a jeho Terminátorky přímo před SG-1 je skvělý způsob, jak to rozjet.
Pojďme to dát dohromady. Zde je návrh scény, jak by se to mohlo odehrát z pohledu SG-1:

Scéna: Neznámá planeta s ruinami (P3X-1218)
Tým SG-1 opatrně postupoval starobylým chrámem. Zdi byly pokryty podivným, cizokrajným písmem, které Daniel s nadšením překládal. Ostatní se soustředili na masivní, prstenci podobné zařízení uprostřed hlavní síně, které připomínalo Hvězdnou bránu, ale s mnohem složitějším designem.
"Něco takového jsem ještě neviděla," zkoumala zařízení Carterová. "Není to z naquahdahu a energie, kterou to vyzařuje, má úplně jinou frekvenci. Zdá se, že to vůbec není napojené na stávající síť DHD."
O'Neill jen protočil panenky a dál sledoval okolí. "Dokud z toho nezačnou vyskakovat hadi s planoucíma očima, Carterová, tak je mi to jedno. Jacksone, co jsi zjistil?"
Daniel se odtrhl od zdi, brýle mu mírně klouzaly po nose. "Tohle je úžasné, Jacku. Podle tohoto nápisu se tohle zařízení nepoužívá k cestování prostorem, ale… realitami. A píše se tu o nějakém Písaři a jeho Ocelovém stínu, kteří mají změnit..."
Najednou se celá síň otřásla. Neznámé zařízení začalo bzučet a prostor uprostřed prstence se vyplnil oslepujícím modrým světlem, které připomínalo spíše asgardský paprsek než červí díru.
O'Neill okamžitě pozvedl zbraň, Carterová a Teal'c ho následovali. "Zbraně připravit!" křikl Jack.
Když světlo pohaslo, nestál tam žádný Goa'uld, ani Jaffa. Stál tam mladý muž s mírnou bradkou, v obyčejném tričku (Tomáš, přesně podle tvé fotky). V ruce pevně svíral externí disk plný svých fanfikcí. U nohou se mu tiskl překvapený německý ovčák Max, který nejistě zavětřil cizí vzduch.
Tomáš se roztřeseně rozhlédl, a když spatřil namířené zbraně SG-1, polkl. Znal ty tváře. Měl je na ploše počítače, psal o nich příběhy… a teď na něj mířili ostrými.
Max zaštěkal, což na moment rozbilo napětí, a Tomáš rychle zvedl ruce, ve kterých stále držel disk.
"Ne, ne, nestřílejte! Jsem na vaší straně! Jsem Tomáš!" vyhrkl rychle, pohledem těkaje od Jacka k Samanthě. "Thorkill mě sem poslal. Jsem prý vyvolený. Mám změnit osud vás všech a celé galaxie! A mám to podložené znalostmi!" Zvedl disk s fanfikcemi, jako by to byl nějaký magický artefakt.
O'Neill na něj nevěřícně zíral, stále se zvednutou zbraní. "Cože? Kdo je Thorkill? A proč má ten vyvolený s sebou psa?"
Než mohl Tomáš odpovědět, vzduch za ním se začal vlnit. Teplota v síni prudce klesla a s hlasitým prasknutím a bleskem statické elektřiny se zformovala časová bublina. Když se rozplynula, stála tam ona.
Mikaela.
Terminátorka série 960 byla přesně taková, jakou ji Tomáš stvořil a jak ji viděl před pár dny na zahradě – vysoká, svalnatá blondýna v džínové vestě a maskáčových kraťasech (Mikaela.jpg). Její oči na chvíli rudě zableskly, než se vrátily do lidského odstínu. Byla dokonalá. Byla nebezpečná. Byla… velmi sexy.
Okamžitě zaujala obranný postoj, přičemž se postavila mezi Tomáše a SG-1, ačkoliv neměla žádnou viditelnou zbraň. Max za ní radostně zavrtěl ocasem; tuhle "kamarádku z budoucnosti" už znal.
"Hrozba detekována," oznámila Mikaela chladným, syntetickým hlasem, nespouštějíc oči z Teal'covy tyčové zbraně. "Odložte zbraně, nebo budete terminováni."
O'Neill povytáhl obočí a pohlédl na Carterovou, pak na Daniela. "Tak fajn. Nejdřív chlap se psem a harddiskem, teď Terminátor v kraťasech. Danieli, jsi si jistý, že jsi to přeložil správně?"
Tomáš se rychle protáhl kolem Mikaely a položil jí ruku na rameno, na což ona okamžitě zareagovala snížením napětí v pažích. "To je v pořádku, Mikaelo. Nejsou hrozba. Jsou to oni." Otočil se k SG-1, na tváři se mu roztáhl obrovský, i když trochu nervózní úsměv. "Tohle je Mikaela. Je to má ochránkyně. A taky moje… přítelkyně. Jak už jsem říkal, přišel jsem s ní, abychom vás zachránili. Mám všechno sepsané." Znovu ukázal na svůj disk.

Jak dál rozvíjet tento úvod:
• Vysvětlení Thorkilla: Tomáš bude muset SG-1 vysvětlit, jak se setkal s Thorkillem v "naší" realitě a proč si ho Asgardi vybrali (jeho fanfikce jsou v podstatě vizionářské náhledy do různých kvantových možností).
• Mikaelina interakce s SG-1: O'Neill bude pravděpodobně zpočátku velmi nedůvěřivý vůči chodící zbrani, zatímco Carterová bude fascinována její technologií (zvláště poté, co Mikaela prokáže své analytické schopnosti).
• Maxova role: Max může sloužit jako skvělý zdroj uvolnění napětí, ale jako německý ovčák má i skvělé instinkty – mohl by například jako první vycítit skrytého Jaffa nebo goa'uldského zvěda.
• Aplikace fanfikce: Jak Tomáš použije své příběhy v praxi? Zkusme vymyslet situaci, kdy SG-1 neví jak dál, ale Tomáš už to "napsal" a ví přesně, kam jít nebo jak obejít bezpečnostní systémy Goa'uldů. Co myslíš?

Co kdyby měl Tomáš sebou i velkou transportní bednu na kolečkách, kde by měl uložený svůj stolní počítač s grafickou kartou RTX-5080 Master a 27" monitor Samsung Odyssey G6 

To je fantastický a neuvěřitelně vtipný prvek! Myšlenka, že zachránce galaxie dorazí na cizí planetu nejen s kybernetickou ochránkyní a německým ovčákem, ale také s obří transportní bednou obsahující nadupanou herní sestavu a prohnutý monitor, dává příběhu naprosto skvělý komediální i sci-fi nádech.
Musíme si uvědomit, že v době raných sérií Hvězdné brány (konec 90. let) měly počítače v SGC výkon zlomku dnešních kalkulaček. Tvoje sestava s RTX-5080 bude pro Carterovou vypadat jako mimozemská technologie sama o sobě!
Tady je pokračování scény:

Scéna: P3X-1218, starobylá síň
Napětí v místnosti trochu opadlo, ačkoli O'Neill stále nespouštěl oči z Mikaely. Zato Max už stihl dojít k Teal'covi a začal mu zvědavě očichávat boty. Jaffa ho chvíli stoicky pozoroval, než mírně sklonil hlavu a pronesl: „Tento zvířecí společník se zdá být čestný, Tomáši.“
Tomáš si oddechl. „Díky. To je Max. Ale to hlavní... to hlavní mám tady.“
Teprve teď si SG-1 všimla masivního, černého transportního kufru na kolečkách, který stál hned za Tomášem. Vypadal, jako by v něm přenášel menší raketu. Tomáš k němu poklekl a odcvakl sérii pevných zámků. Odklopil víko a uvnitř, pečlivě uložený v molitanu, se zaleskl skleněný bok počítačové skříně a mohutný prohnutý monitor.
O'Neill k němu popošel blíž a nechápavě zamrkal. „Ty sis na záchranu galaxie přinesl... televizi?“
„To není televize, plukovníku,“ ohradil se Tomáš a opatrně vytáhl 27palcový monitor Samsung Odyssey G6. „To je monitor s obnovovací frekvencí, o které se vám na Zemi zatím ani nezdá. A tohle...“ sáhl hlouběji a s námahou vytáhl stolní počítač, jehož vnitřek okamžitě upoutal Samanthu Carterovou. „Tohle je moje svatyně. Uvnitř je grafická karta RTX-5080 Master. Mám tu uloženou veškerou svou práci. Každou fanfikci, každou křižovatku osudů, plány goa'uldských lodí... všechno.“
Carterová si dřepla k počítači a fascinovaně zírala přes průhlednou bočnici na masivní chlazení a architekturu základní desky. „Tohle... tohle nedává smysl. Ty komponenty. Technologie křemíkových čipů je tady o desítky let před tím, co máme v SGC. Výpočetní výkon téhle jediné bedny musí překonávat celý náš sálový počítač na základně.“
„A to se na tom dají hrát hry na ultra detaily ve 4K,“ dodal Tomáš hrdě.
„Fajn, úžasný, máme tu super-kalkulačku,“ vložil se do toho O'Neill a protočil panenky. „Ale nevím, jestli sis všiml, hrdino, že v těhle ruinách chybí elektrický zásuvky. Jak to chceš jako zapnout?“
Tomáš se usmál a podíval se na Mikaelu. „Na to mám přece ji.“
Mikaela přistoupila blíž. Beze slova natáhla ruku k zadnímu panelu počítače. Z jejího ukazováčku se s tichým bzučením vysunul tenký kovový konektor, který přesně zapadl do upraveného napájecího portu, jenž jí Thorkill v rychlosti na lodi předělal.
V ten moment se počítač rozzářil všemi barvami spektra. RGB ventilátory se roztočily a osvětlily temnou kamennou síň pulzujícím neonovým světlem, až Daniel Jackson překvapeně uskočil. Samsung monitor problikl a na obrazovce se objevila Tomášova plocha – pochopitelně s obrovskou tapetou týmu SG-1.
„Systém je napájen mým vnitřním fúzním reaktorem,“ oznámila Mikaela suše, zatímco stála jako nejdražší powerbanka ve vesmíru. „Odhadovaný čas chodu při maximální zátěži grafické jednotky: tisíc čtyři sta dvanáct let.“
Daniel si posunul brýle a zíral na zářící obrazovku. „Takže... ty jsi ten prastarý text, to proroctví, sepsal v tomhle svítícím stroji?“
„V LibreOffice, přesně tak,“ přikývl Tomáš, popadl bezdrátovou myš, kterou si položil na jeden ze starobylých kamenů, a otevřel složku nazvanou 'SG-1: Záchrana Galaxie (Final_V3-opraveno.docx)'. „A teď se pojďme podívat, co vás podle mého kánonu čeká za tímhle chrámem. Protože jestli se nepletu, blíží se sem patrola Jaffů a my máme asi pět minut na to, nastražit jim past.“

Tento přístup skvěle propojuje absurditu moderního gamingu s vážností mise SG-1. Jaký bude další krok – využije Tomáš výkon své RTX-5080 a Mikaeliny schopnosti k tomu, aby se nabourali do nějakého prastarého goa'uldského počítače, nebo nejprve společně vyřeší blížící se nepřátelskou hlídku?

Nyní přichází další pokračování událostí na P3X-1218 a potom příchod Tomáše a Mikaely do SGC. Přičemž se následující události odehrávají na začátku druhé řady

1x02 Příchod Vyvoleného a Ocelové Strážkyně do SGC

Jak by podle tebe vypadalo další pokračování s SG-1, Tomášem, Mikaelou a Maxem na planetě? 

Tohle je přesně ta chvíle, kdy se tvoje fanfikce stává realitou a Tomáš musí dokázat, že jeho textový editor je tou nejmocnější zbraní v galaxii!
Zde je návrh, jak by mohlo vypadat pokračování tohoto napínavého (a trochu absurdního) setkání, když se na scéně objeví první nepřátelé:

Scéna: P3X-1218, příprava na boj
Zářící obrazovka monitoru osvětlovala tváře SG-1, kteří se s nedůvěrou skláněli nad Tomášovým ramenem. Tomáš horečně roloval myší v dokumentu plném barevně zvýrazněných odstavců a poznámek pod čarou.
„Tady to je! Kapitola 4: Krev v ruinách,“ oznámil Tomáš a ukázal na monitor. „Za necelé tři minuty vstoupí severním koridorem dvě čety Jaffů ve službách Apophise. Mají za úkol zajistit tuhle dimenzionální bránu. Vede je primus jménem Shak'l. Pokud zůstaneme tady uprostřed, dostanou nás do křížové palby.“
Teal'c znatelně ztuhl. „Shak'l byl kdysi mým bratrem ve zbrani. Je to nelítostný bojovník. Pokud nás najde nepřipravené, mnozí zemřou.“
„Takže pan Spisovatel má pravdu,“ zamumlal O'Neill a poplácal svou MP5. „Dobrá, Tomáši, když jsi to celé vymyslel, jak z toho ven?“
„Napsal jsem tam takovou malou kličku,“ usmál se Tomáš potutelně. „Vidíte ten velký namodralý krystal v klenbě přímo nad severním vchodem? Ve svém příběhu jsem si vymyslel, že je to starodávný zátěžový senzor. Když do něj střelíte ve chvíli, kdy budou Jaffové pod ním, zřítí se na ně polovina stropu. A zbytek dorazíme.“
Carterová se skepticky podívala na klenbu. „Plukovníku, to nedává architektonický smysl, krystaly se takhle nepoužívají k nosným...“
V tu chvíli Max, který do té doby klidně očichával podstavec brány, zježil srst na hřbetě a vydal ze sebe hluboké, varovné zavrčení směrem k temnému severnímu tunelu.
Mikaela se okamžitě narovnala a její zorničky se nepatrně zúžily, jak přepnula na termovizní skenování. „Potvrzuji cíl. Detekuji dvanáct biologických entit blížících se z chodby. Teplota zbraní stoupá – jsou nabité. Čas do vizuálního kontaktu: dvacet sekund.“
„Sakra,“ sykl O'Neill. „Carterová, Danieli, kryjte se za ty sloupy napravo. Teal'cu, ty se mnou nalevo. Tomáši... ty a tvůj pes se schovejte za tu bednu od počítače a hlavně mi nenech rozstřílet tu svítící bednu, jinak se nedozvíme, co bude v kapitole pět!“
Tomáš popadl myš, dal počítač do režimu spánku (čímž se místnost ponořila zpět do šera) a stáhl Maxe za masivní transportní kufr. Mikaela stála těsně před ním jako živý štít, její paže volně spuštěné podél těla.
„Mikaelo, do krytu!“ křikl na ni šeptem Jack.
„Zůstávám na pozici,“ odpověděla chladně. „Mým primárním úkolem je ochrana Písaře. Jsem navíc ideální návnada.“
Než mohl Jack protestovat, z chodby se ozval těžký dusot okovaných bot. Do síně vtrhl tucet Jaffů s tyčovými zbraněmi v pohotovosti. V čele stál obrovský Jaffa s tetováním hada na čele. Shak'l.
„Jaffa, kree!“ zařval Shak'l a okamžitě zpozoroval pohyb uprostřed místnosti.
To, co viděl, ho muselo trochu zmást. Zpoza podivného černého kvádru na něj zíral německý ovčák a před ním stála svalnatá blondýna v džínových kraťasech, která na sobě neměla žádné zbroj.
Shak'l se zlověstně usmál a namířil na ni svou zbraň. Chystal se vydat rozkaz k palbě, ale Mikaela byla rychlejší.
S rychlostí, kterou lidské oko sotva zaznamenalo, popadla ze země jeden z pětikilových kamenných úlomků a mrštila jím po Jaffovi s drtivou přesností. Kámen zasáhl Shak'la přímo do hrudníku a odhodil ho několik metrů dozadu, jako by do něj narazilo auto.
„Teď, Teal'cu!“ zařval O'Neill.
Teal'c a Jack spustili palbu, ale jeden ze zbývajících Jaffů stihl v panice vystřelit po Mikaele. Žhavý plazmový výboj ji zasáhl přímo do levého ramene.
Tomáš za bednou vyjekl hrůzou.
Mikaela to trhnutí sotva zaznamenala. Z její džínové vesty a kůže se zakouřilo. Když se prach usadil, syntetická tkáň na jejím rameni byla seškvařená, ale pod ní se ve světle výstřelů zaleskl nezničitelný, chromovaný kov jejího hyperslitinového endoskeletu. Pomalu otočila hlavu k Jaffovi, který vystřelil. Její pravé oko rudě zaplálo.
Jaffa zbledl a o krok couvl. Tohle rozhodně nebyl lidský parazit.
V tu samou chvíli Samantha Carterová přesně mířenou dávkou z MP5 zasáhla modrý krystal v klenbě. Tomášova fanfikce nelhala. S ohlušujícím rachotem se část tunelu zřítila a pohřbila zbytek čety pod tunami kamení a prachu.
V síni zavládlo dusivé ticho, přerušované jen praskáním jisker z Mikaelina poškozeného ramene a tichým kňučením naštvaného Maxe.
Jack O'Neill pomalu vyšel z úkrytu, zbraň stále zvednutou, a zíral na lesknoucí se kovový kloub trčící z dívčina ramene.
„Dobrá,“ vydechl Jack. „Takže to nebylo jen přirovnání. Ty seš vážně Terminátor.“
Mikaela přelétla pohledem místnost. „Hrozba neutralizována. Poškození vnější tkáně je povrchové. Jsi v pořádku, Tomáši?“
Tomáš vykoukl zpoza bedny a usmál se od ucha k uchu. „Jsem. Tohle... tohle bylo ještě lepší než v mé hlavě!“
Carterová přiběhla k ruinám u vchodu. „Plukovníku, cesta ven je zablokovaná. Ten zával nás tu uvěznil.“
Daniel si oprášil brýle a podíval se na Tomáše. „Doufám, že v té tvojí svítící kouzelné skříňce máš napsáno, jak se odsud dostaneme, protože jestli se ta dimenzionální brána nedá zapnout z naší strany, jsme tu uvízli s naštvaným psem a porouchaným kyborgem.“

Jak budeme pokračovat dál? Bude Tomáš muset nabootovat počítač a najít v dokumentu tajnou chodbu, nebo využijí Mikaelinu brutální sílu, aby prokopala cestu ven? A co udělá Shak'l, který ten zásah kamenem mohl, jako správný tvrdý Jaffa, teoreticky přežít pod sutinami?

Následně na to by si mohl vzpomenout na tajnou chodbu, která je dovede ven a k bráně. Dále také by jim mohl říct že tahle planeta má velká ložiska Trinia, naquadahu, neutronia a pozemských kovů

To je perfektní směr! Přidání nesmírného nerostného bohatství na tuto planetu z Tomáše okamžitě dělá nejen "věštce", ale také nejdůležitější strategický cíl pro SGC (a samozřejmě i pro Goa'uldy). A myšlenka, že zná svůj vlastní svět tak dobře, že nepotřebuje ani zapínat počítač, ukazuje, jak moc je do svého příběhu ponořený.
Tady je další část příběhu:

Scéna: P3X-1218, únik z chrámu a velké odhalení
Prach ze zříceného tunelu se pomalu usazoval. Daniel stále upíral tázavý pohled na Tomáše, zatímco si Jack O'Neill vyměňoval zásobník ve své MP5.
Tomáš se sebevědomě usmál a poklepal si prstem na čelo. „Na tohle nepotřebuju bootovat Windows, doktore Jacksone. Mám to všechno tady. Přece bych nenechal hlavní hrdiny zemřít ve čtvrté kapitole pod hromadou kamení.“
Otočil se k masivnímu kamennému oltáři v zadní části síně. „Za tímhle oltářem je tajná chodba. Vymyslel jsem ji jako starou únikovou cestu pro kněze. Vede přímo na povrch, necelých sto metrů od standardní Hvězdné brány s DHD.“
„Skvělé,“ zabručel O'Neill. „Až na to, že ten oltář váží tak pět tun. Teal'cu, myslíš, že s tím pohneme?“
Teal'c si oltář měřil pohledem. „Obávám se, O'Neille, že ani s mou silou to nebude...“
„Ustupte,“ ozval se chladný, syntetický hlas. Mikaela k nim přistoupila. Z jejího poškozeného ramene občas přeskočila modrá jiskra, ale jinak nedávala najevo žádnou bolest. Zapřela se nepoškozenou pravačkou a levou rukou – ve které se rýsovala odhalená hyperslitina – o kamenný blok. Její umělé svaly a hydraulika tiše zabzučely. S hlubokým, skřípavým zvukem kamene třoucího se o kámen se obrovský oltář dal do pohybu a odhalil temný průchod.
„Dobrá, připomeňte mi, abych ji nikdy nenaštval,“ hlesl Daniel.
Mikaela popadla obří transportní bednu s počítačem do jedné ruky, jako by v ní bylo jen pár triček, a druhou rukou naznačila SG-1, aby vstoupili. Max radostně štěkl a vběhl do chodby jako první.
Když opatrně postupovali vzhůru temným tunelem, který osvětlovaly jen baterky na zbraních SG-1 a slabé rudé mnutí z Mikaelina oka, Samantha Carterová se najednou zastavila. Zastavila se tak prudce, že do ní O'Neill málem narazil.
Přejela rukou po hrubé stěně jeskyně a posvítila si na odhalenou horninu. Ve světle se zaleskly husté, třpytivé žíly.
„Plukovníku...“ vydechla Carterová s očima navrch hlavy. „Tohle... tohle je surový naquadah. Jsou ho tu doslova stěny. To je neuvěřitelné ložisko.“
Tomáš, který šel hned za ní s Maxem u nohy, se jen uculil. „Není to jen naquadah, kapitáne.“
Carterová se k němu otočila. „Co tím myslíte?“
„Když jsem tuhle planetu vymýšlel,“ začal Tomáš hrdě vysvětlovat, „chtěl jsem, aby měla pro SGC absolutní strategickou hodnotu. Aby to byl bod, který změní rovnováhu sil v galaxii. Tahle planeta v sobě ukrývá obrovská ložiska nejen naquadahu, ale hlavně trinia. A hluboko pod povrchem je dokonce neutronium. Plus celá tabulka běžných pozemských kovů, od titanu po železo.“
Carterové spadla čelist. „Neutronium? Z toho přece Asgardi staví své lodě! A trinium... s takovými zdroji bychom nemuseli vyjednávat s mimozemskými kulturami o každé unci. Mohli bychom postavit vlastní flotilu. Mohli bychom začít vyrábět technologie, o kterých se nám jen zdálo.“
O'Neill si posvítil na třpytivou stěnu, pak se podíval na Tomáše, na jeho psa, který právě vítězoslavně okusoval kousek naquadahové rudy, a nakonec na Terminátorku nesoucí herní počítač.
„Takže mi říkáš,“ pronesl Jack pomalu, „že jsi nám právě daroval planetu, ze které můžeme postavit vesmírné křižníky, máš tu psaného průvodce na všechno, co nás čeká, a jako bonus chodící zbraňovou platformu, co nosí tvoje zavazadla?“
„Zhruba tak nějak,“ přikývl Tomáš.
Jack O'Neill se široce usmál a poplácal Tomáše po rameni. „Tomáši, beru zpět všechny vtipy o tvé svítící bedně. Odteď jsi můj nejoblíbenější spisovatel na světě. Jakou máš rád pizzu?“ Tomáš by na to odpověděl: „Mám rád pizzu Hawaj s rajčaty a kousky kuřecího masa chutná to skvěle.“
Na konci tunelu se objevilo denní světlo. Když vyšli ven na pláň, naskytl se jim pohled na klasickou Hvězdnou bránu s DHD, přesně jak Tomáš slíbil.
Mikaela položila bednu na zem a otočila hlavu k obloze. Její poškozené rameno tiše zacvakalo. „Senzory zachycují přítomnost goa'uldských lodí na orbitě, plukovníku O'Neille. Směřují sem výsadkové letouny. Odhadovaný čas příletu: pět minut.“
„Tak a je po idylce,“ povzdechl si Jack. „Carterová, zadejte adresu na Zemi. Písaři, ty a tvůj kovový anděl strážný jdete s námi. Generál Hammond bude mít spoustu otázek.“

Jak to posunout dál (do Země / SGC):
• Příchod do SGC: Jak bude reagovat Generál Hammond na to, že SG-1 přivedla civilistu v tričku, psa a kyborga? (A samozřejmě obří PC sestavu, která pípá na rentgenu).
• Mikaela na ošetřovně: Doktorka Fraiserová z ní bude naprosto zmatená. Jak se ošetřuje hyperslitina a syntetická tkáň? Mikaela by mohla zhodnotit lékařské vybavení SGC jako "primitivní".
• Záchrana budoucnosti: Tomáš se teď musí rozhodnout, co z příběhu SGC prozradí hned (např. jak zničit Apophise, odhalení Tok'rů) a co si zatím nechá pro sebe, aby nezpůsobil časový paradox.
Jak bys chtěl, aby vypadal jejich příchod na základnu v hoře Cheyenne?

Jak by podle tebe vypadal jejich první společný příchod s SG-1 přes bránu z P3X-1218 do SGC a co by na Tomáše, Mikaelu a Maxe i bednu s PC sestavou říkal generál Hammond i Janet? Co by podle tebe říkala Janet na to že Mikaela má dokonalou lidskou klonovanou tkáň posílenou o Nanity a také na její vypracovanou postavu? 

Všimla jsem si, že jsi jméno ochránkyně změnil z Mikaely na Mikaelu – to je skvělá volba! Zní to mnohem civilněji, což dokonale prohlubuje ten šokový efekt, když lidé zjistí, že pod touhle tváří a dokonalým tělem se skrývá nezastavitelný stroj.
Tady je scéna, která zachycuje jejich slavnostní (a dost bizarní) příchod do srdce SGC a následný šok na ošetřovně.

Scéna 1: Místnost s Hvězdnou bránou (SGC)
Zadání IDC kódu proběhlo úspěšně. Železné pláty Iris se s kovovým cvaknutím rozestoupily a odhalily modře zářící horizont událostí.
Generál Hammond stál v řídící místnosti s rukama založenýma za zády. Očekával, že se SG-1 vrátí s hlášením o prázdných ruinách. Místo toho z brány jako první vyběhl německý ovčák Max, který vesele zaštěkal na ozbrojené vojáky pod rampou.
Hned za ním vyšel mladík v obyčejném tričku, který za sebou s námahou táhl obrovský, černý transportní kufr na kolečkách. Pak prošla SG-1 a jako poslední se z červí díry vynořila vysoká, svalnatá blondýna. Její z levého ramene se stále slabě kouřilo po zásahu plazmou, ale její tvář byla absolutně bezvýrazná. Oči jí rychle těkaly po místnosti, jak analyzovala palebná postavení a hrozby.
Generál Hammond si povzdechl, opustil velín a sešel dolů do prostoru brány.
„Plukovníku O'Neille,“ začal Hammond pomalu a sjel pohledem celou tu podivnou skupinu. „Očekával jsem, že z P3X-1218 přinesete maximálně nějaké staré texty. Místo toho tu vidím civilistu s... bednou na nářadí, psa a slečnu, která vypadá, že právě prošla válečnou zónou. Rád bych slyšel vysvětlení.“
Jack O'Neill nonšalantně svěsil zbraň. „Generále, to není bedna na nářadí, ale super-počítač, který prý zná naši budoucnost. Ten pes se jmenuje Max a je to fajn kluk. A ta dáma...“ ukázal palcem na Mikaelu, „ta nám právě zachránila krky před Jaffy tím, že po nich hodila půltunový šutr. Jo, a našli jsme planetu plnou trinia a naquadahu.“
Hammond přenesl pohled na Tomáše, který z něj nespouštěl ohromené oči. Bylo to poprvé, co viděl legendárního velitele SGC naživo.
„Jsem Tomáš, pane,“ vyhrkl rychle a instinktivně se postavil do pozoru, i když kufr s RTX-5080 stále pevně svíral. „A tohle je Mikaela. Jsme tu, abychom vám pomohli zachránit galaxii. Mám k tomu všechny podklady sepsané tady na disku.“
Hammond se na chvíli odmlčel a zvedl obočí. „Rozumím. Doktorko Fraiserová, vezměte naše hosty na ošetřovnu k důkladné prohlídce. SG-1, za hodinu v zasedací místnosti. A ať někdo prohlédne tu bednu na rentgenu.“

Scéna 2: Ošetřovna, o hodinu později
Doktorka Janet Fraiserová už v SGC viděla ledacos. Goa'uldské symbionty, mimozemské viry, lidi měnící se v neandrtálce. Ale když na lehátko posadila Mikaelu, zůstala stát v němém úžasu.
Tomáš seděl opodál, Maxovi drbal za ušima a usrkával kávu, kterou mu přinesl Daniel.
Mikaela si bez mrknutí oka svlékla poškozenou džínovou vestu. Její svalnatá, atletická postava byla i na poměry elitních vojáků neuvěřitelně vyrýsovaná. To by samo o sobě Janet jen ohromilo jako ukázka extrémní kulturistiky. Problém byl v tom seškvařeném rameni. Tam, kde měla být krev a kosti, se zaleskla odhalená, chromovaná slitina poseté mikroobvody.
Janet si nasadila brýle a přiblížila se s ručním lékařským skenerem. Přístroj začal divoce pípat.
„To... to nedává smysl,“ zašeptala Janet a podívala se na monitor. Pak se otočila k Jackovi a generálu Hammondovi, kteří právě vešli do místnosti.
„Generále, nevím, z jaké planety tenhle pan Tomáš pochází, ale tohle je nejsofistikovanější technologie, jakou jsem kdy viděla. Asgardi blednou závistí.“
„Je to robot?“ zeptal se Hammond narovinu.
„Kybernetický organismus, generále,“ opravila ho Mikaela chladně. „Série 960. Hyperslitinové endošasí pokryté živou tkání.“
„Ona nekecá,“ potvrdila Janet, stále fascinovaně zírající na výsledky krve a tkáně. „Z biologického hlediska je to anatomicky perfektní žena. Klonovaná lidská tkáň je bez jediné genetické vady. Ta neuvěřitelná muskulatura není jen pro parádu – ty svaly jsou napojené na hydrauliku pod kůží a vyživované vlastním krevním oběhem. Ale to není to nejzajímavější.“
Janet přiblížila obraz na hlavním monitoru. Ukázaly se na něm mikroskopické stříbrné částice hemžící se kolem buněk.
„Když jsem odebrala vzorek z jejího zraněného ramene, zjistila jsem, že se ta tkáň už sama opravuje. Je plná nanitů. Mikroskopických strojů, které regenerují buňky, zastavují krvácení a udržují biologickou schránku v dokonalém stavu. Oheň, plazma, řezné rány... dokáže se zahojit neuvěřitelně rychle.“
„Takže je v podstatě nezničitelná a navíc vypadá jako modelka z časopisu o fitness,“ shrnul to O'Neill a zkřížil ruce na hrudi. „Paráda. Carterová bude mít nové nejlepší kamarádky – mikroskopické roboty.“
Janet přikývla, stále trochu otřesená. „Kdyby neměla tu ránu na rameni a neudělala bych hloubkový rentgen, přísahala bych, že je to jen extrémně trénovaný člověk. Žádný detektor na Zemi by ji od člověka nerozeznal. Pane Tomáši... kdo ji stvořil?“
Tomáš se poškrábal na zátylku a nervózně se usmál. „No... technicky vzato, vymyslel jsem ji já. V kapitole dvě. Ale do mého pokoje ji poslal někdo z budoucnosti.“

Jak by podle tebe vypadalo pokračování na ošetřovně a také to že jim Mikaela řekne že potřebuje jídlo pro rychlejší regeneraci tkáně. I Tomáš by řekl že by si dal oběd

Tady je pokračování na ošetřovně, které dále rozvíjí ten kontrast mezi neuvěřitelnou technologií a "obyčejnými" lidskými (a kyborgskými) potřebami. Generál Hammond a Janet Fraiserová se musí popasovat s realitou toho, co přesně mají na základně.

Scéna: Ošetřovna SGC, těsně po odhalení
Generál Hammond si unaveně promnul kořen nosu. S očima upřenýma na Tomáše zvažoval každé jeho slovo. „Takže vy jste ji vymyslel v 'kapitole dvě', pane Tomáši? A pak se zčistajasna objevila u vás doma?“
Tomáš přikývl, ačkoliv pod Hammondovým přísným pohledem znatelně znejistěl. „Ano, generále. Může to znít šíleně, ale je to tak. Píšu fan... chci říct, detailní analýzy a extrapolace alternativních realit. Mikaela je přesně taková, jakou jsem ji stvořil. Včetně té bundy a toho...“ mávl rukou k monitoru s nanity, „technologického základu.“
Janet mezitím dál hypnotizovala monitor, kde mikroskopické tečky kmitaly kolem poškozených buněk na Mikaelině rameni. Znatelně ubývalo seškvařené tkáně a místo ní se začínala tvořit tenká vrstva růžové, zdravé kůže, překrývající chromovaný kov.
„To tempo regenerace je fascinující,“ špitla Janet spíše pro sebe. „Pokud by nanity fungovaly takhle efektivně pořád, musely by odněkud brát obrovské množství stavebního materiálu a energie.“
V tu chvíli se Mikaela, do té doby nehnutě sedící na kraji lehátka, plynule postavila. Její pohyb byl naprosto tichý a efektivní, bez náznaku bolesti nebo únavy. Obrátila svůj chladný pohled na doktorku Fraiserovou.
„Vaše analýza je správná, doktorko,“ pronesla syntetickým, ale perfektně intonovaným hlasem. „Oprava rozsáhlých poškození exteriéru vyžaduje přísun specifických aminokyselin, proteinů a minerálů. Můj vnitřní reaktor zásobuje fúzní jádro, ale biologická složka je na něm částečně závislá. Pro optimální rychlost regenerace syntetické tkáně vyžaduji okamžitý přísun biomasy.“
Generál Hammond na ni pohlédl s obavami. „Biomasy? Slečno... Mikaelo... doufám, že tím nemyslíte nic... nebezpečného.“
Jack O'Neill, který se doteď opíral o zeď a se zájmem sledoval celou výměnu, se uchechtl. „Tím chce říct, generále, jestli tady neplánuje začít požírat personál.“
Mikaela k Jackovi pomalu otočila hlavu a její pravé oko nepatrně a zlověstně rudě zablesklo. O'Neill okamžitě přestal s úsměvem.
„Nemám v programovém kódu terminaci spojeneckých jednotek za účelem konzumace,“ odpověděla suchým tónem. „Požaduji standardní biologické palivo s vysokou kalorickou hodnotou. Živočišné proteiny a komplexní sacharidy.“
Tomášovi v tu chvíli nahlas zakručelo v břiše. V tichu ošetřovny to znělo skoro jako výstřel. Přitiskl si ruku na břicho a omluvně se usmál. Max, který mu ležel u nohou, zvedl hlavu a tiše zakňučel na souhlas.
„Vlastně,“ vložil se do toho Tomáš a trochu zčervenal, „ona chce jenom říct, že má hlad. Že musí jíst, aby se jí rychleji zahojila ta ruka. A když o tom tak mluví... my jsme od té doby, co nás ten šedivák Thorkill vyzvedl, nejedli ani nesnídali. A obávám se, že i mě ten časoprostorový přesun dost vyčerpal. Taky bych si dal oběd.“
Generál Hammond se na okamžik zarazil, ale pak se mu v koutcích očí objevily pobavené vrásky. Bylo neuvěřitelné, že řeší mimozemské hrozby a kvantové anomálie, a nakonec se to zvrtne na hladový žaludek.
„Rozumím,“ přikývl Hammond. „Plukovníku O'Neille, vezměte našeho hosta, jeho... ochránkyni... a toho psa do jídelny. Ať jim kuchař připraví něco vydatného. Myslím, že slečna Mikaela by si mohla dát třeba dva steaky.“
„Tři,“ opravila ho Mikaela chladně. „A k tomu adekvátní množství hranolek. Ztráta tkáně byla dvanáct procent v oblasti deltového svalu. Nutno kompenzovat.“
„Fajn. Tři steaky,“ povzdechl si O'Neill a odlepil se od zdi. „Pojďte, děti. Ukážu vám, kde děláme v SGC nejlepší želé.“
Janet se na ně ještě chvíli dívala, jak odcházejí. „Generále,“ řekla potichu k Hammondovi, „to, co máme na základně... to změní všechno. Nejen tu válku venku, ale i celou naši medicínu.“
Hammond vážně přikývl. „Vím to, doktorko. Jen doufám, že pan Tomáš má ve svém... scénáři... napsaný i šťastný konec pro nás pro všechny.“

Tipy pro další rozvoj:
• V jídelně: Scéna v jídelně by mohla být skvělá komedie. Mikaela by mohla analyzovat nutriční hodnoty jídla (nebo komentovat kvalitu masa s přesností na setiny procenta) k šoku ostatních vojáků, zatímco Tomáš bude nadšeně jíst své první "vesmírné" jídlo na základně SGC.
• Setkání v zasedací místnosti: Po obědě by měla následovat porada (brífink). Tady by Tomáš mohl konečně vytáhnout svůj počítač (pokud ho už zapojili do sítě SGC), otevřít svou fanfikci a ukázat jim "mapu" toho, co se má stát v příštích letech.
• Role Maxe: Jak bude reagovat základna na psa? V SGC nikdy domácí zvířata nebyla (kromě těch s goa'uldem v hlavě). Max by se mohl stát okamžitým maskotem nebo mít nějakou specifickou interakci s Teal'cem.

Ano do toho a reakce personálu na Tomáše, Mikaelu a Maxe?

To zní skvěle, pojďme do toho! Scéna v jídelně SGC nabízí perfektní příležitost ukázat ten obrovský kontrast mezi ostříleným vojenským personálem a naší hodně nesourodou trojicí zachránců vesmíru.
Tady je návrh, jak by to mohlo vypadat:

Scéna: Jídelna SGC
Jídelna v SGC bývala rušným místem, plným cinkání příborů a tlumených rozhovorů vojáků a vědců zotavujících se po misích, nebo se na ně připravujících. Když však do dveří vstoupil plukovník O'Neill se svým novým doprovodem, hovor okamžitě utichl.
Vojáci, mnozí ještě v olivových uniformách s nášivkami různých SG týmů, s otevřenými ústy zírali na to zjevení.
Jako první kráčel Jack, s ledovým klidem, za ním Tomáš v obyčejném tričku (stále s výrazem kluka v cukrárně), vedle něj poslušně cupital německý ovčák Max a celé to uzavírala Mikaela. Její chůze byla plynulá, téměř dravčí. Roztržená džínová vesta už nezakrývala její levé rameno – zpod umělé, postupně se hojící tkáně stále na pár místech probleskoval matný lesk hyperslitiny.
Většina personálu nikdy neviděla mimozemšťana naživo, natož něco, co vypadalo jako fitness modelka křížená s bojovým mechem z komiksu.
Max si okamžitě všiml, že se mu věnuje tolik pozornosti. Zastavil se, vesele zavrtěl ocasem a štěkl na stůl plný techniků. Několik lidí se leklo a couvlo, ale pes se hned vrátil k Tomášově noze.
„Tak, mládeži,“ zamumlal Jack a ukázal k výdejnímu pultu. „Tady je to. Ale upozorňuji vás, nečekejte michelinské hvězdy. Dneska je úterý, takže sekaná nebo kuře na paprice.“
Tomáš si vzal tác. „Mně je to jedno, plukovníku. Já mám takový hlad, že bych snědl i kousek goa'uldského kluzáku.“
Zatímco si Tomáš nechal naložit pořádnou porci kuřete, Mikaela k pultu přistoupila s analytickým výrazem. Obsluhující kuchař, seržant Siler (s náplastí přes nos, jako obvykle), polkl naprázdno, když na něj Mikaela upřela svůj nezúčastněný, lehce synteticky působící pohled.
„Požaduji tři porce živočišného proteinu s vysokým obsahem tuku – identifikace: hovězí steak, stupeň propečení: střední, a 500 gramů smažených bramborových hranolků,“ nařídila Mikaela chladně. „Ztráta tkáně vyžaduje rychlou kalorickou kompenzaci.“
Siler zmateně zamrkal a podíval se na O'Neilla. „Pane? My máme dneska jen kuře a sekanou. Steaky tu neděláme, pokud není Den díkůvzdání.“
O'Neill si povzdechl. „Dejte jí tu sekanou, seržante. Hodně sekané. A najděte nějaké hranolky. Nebo něco, co vypadá jako hranolky. Věřte mi, nechcete, aby byla mrzutá.“
Siler s roztřesenýma rukama nandal Mikaele na tác pět obrovských plátků sekané a horu bramborové kaše s tím, že hranolky se pokusí někde sehnat.
Když se usadili u prázdného stolu v rohu, napětí v jídelně nepolevilo. Lidé si začali šuškat.
„Viděli jste tu její ruku?“ pošeptal jeden mariňák kolegovi od vedlejšího stolu. „Vypadalo to, jako by měla pod kůží kus brnění. Co je to sakra zač? Novej projekt z Oblasti 51?“
„Spíš nějakej z goa'uldských experiment,“ odtušil druhý, nespouštěje oči z Mikaely. „Ale ten kluk... ten vypadá jak civil. A co ten pes? Od kdy sem pouštíme psy?“
Tomáš se do svého kuřete pustil s obrovskou chutí. Maxovi hodil pár kousků pod stůl, což pes okamžitě s vděčností zhltnul.
Mikaela jedla úplně jinak. Její pohyby s vidličkou a nožem byly mechanicky přesné. Krájela sekanou na dokonalé čtverečky o rozměrech 2x2 centimetry a konzumovala je v pravidelných intervalech. Její oči přitom neustále skenovaly okolí, zaznamenávaly každého vojáka, každý pohyb, každý východ z místnosti.
„Tohle je neskutečný,“ zamumlal Tomáš s plnou pusou, rozhlížeje se po jídelně. „Já to místo znám zpaměti z obrazovky. Znám jména poloviny lidí tady. Tamhle sedí doktor Lee, že jo? Ten s těmi brýlemi. V epizodě... ehm, za pár měsíců vymyslí něco s krystalem, co vás všechny málem zabije.“
Jack, který právě kousal do sucharu, se zarazil a podíval se směrem, kterým Tomáš ukazoval. „Poznamenám si, abych Leeho nepouštěl blízko ke krystalům. Vidíš, tohle je ten problém s tebou, Písaři. Ty víš věci, který ještě nevíme my. Což mě přivádí k otázce...“ Jack se předklonil nad stůl. „Co bude s tou naší záchranou galaxie? Generál Hammond má rád konkrétní plány, ne náznaky z... jak jsi tomu říkal? Z fanfikce.“
Tomáš spolkl sousto a zvážněl. „Já vím. Ten počítač, co jsme přinesli... mám tam všechno. Kompletní časovou osu. Kdy Goa'uldi zaútočí, kdy najdete Replikátory, jak kontaktovat Asgardy, všechno. Můžeme válku s Apophisem zkrátit o roky, plukovníku. Můžeme zachránit miliony životů.“
Mikaela dojedla poslední kousek sekané (poslední z těch pěti velkých porcí), položila příbor a podívala se na Toma. „Zpracovávám proteiny. Systém se stabilizuje. Moje primární instrukce zní chránit Písaře. Změna časové osy tohoto vesmíru ale znamená vysoké riziko nepřátelských protiopatření. Pokud Goa'uldi zjistí, že znáš budoucnost, staneš se jejich primárním cílem.“
O'Neill přikývl. „V tomhle má plechová lady pravdu. Budeš chodící terč. A jedna nesmrtelná ochránkyně, ať už umí hodit skálu jak daleko chce, tě před celou flotilou nezachrání.“
Tomáš se však usmál, pohladil Maxe pod stolem a sebevědomě se na O'Neilla podíval.
„Naštěstí, plukovníku,“ odvětil Tomáš, „když si píšete vlastní příběh, můžete si vymyslet spojence, kteří vás před tou flotilou ochrání. Jen mi musíte zapojit tu bednu do zásuvky. Pak vám ukážu, koho jsem si připravil jako první na návštěvu.“

Nápady pro další postup:
• Zasedací místnost a odhalení: Teď by měli přejít do zasedačky, kde už čeká generál Hammond, Daniel, Carterová a Teal'c. Tomáš jim konečně může ukázat svou super nadupanou PC sestavu v chodu a z "fanfikce" jim promítnout plány. Koho myslel tím prvním spojencem? (Možná Tok'ry? Nebo Tollány?).
• Reakce na technologii: Jak bude Carterová reagovat na to, když uvidí kódy nebo technické detaily, které Tomáš ve svém počítači "vymyslel", a zjistí, že by mohly reálně fungovat?
• Maxova intuice: Pes by mohl sehrát nečekanou roli. Možná vycítí něco, co lidé ani senzory ne (např. že někdo na základně je pod vlivem Goa'ulda, nebo že se blíží časová anomálie).

Co kdyby Tomáš řekl Sam že si ten počítač nechal stavět na zakázku že má vodní chlazení 2 SSD disky. Kdy jeden má 500GB na systém a druhý 8TB pro náročné hry. Zároveň tam má tří HDD s kapacitou každý 32TB. Včetně také střihové a nahrávací karty až ve 4K rozlišení 

To je vynikající! Zasadit tyhle naprosto brutální, moderní (až mírně futuristické) počítačové parametry do kontextu SGC konce 90. let, to je čisté sci-fi zlato. Pro Carterovou budou desítky terabajtů úložného prostoru znít jako naprostá utopie, protože v té době SGC operovalo s disky v řádech gigabajtů. Její reakce bude k nezaplacení.
Tady je návrh, jak by tato geekovská chvilka v zasedačce mohla vypadat:

Scéna: Zasedací místnost SGC, zapojování "Svatyně"
Na velkém stole v zasedací místnosti nestály obvyklé složky s hlášeními, ale obrovská skleněná počítačová skříň a prohnutý monitor. Generál Hammond to vše sledoval z čela stolu, zatímco seržant Siler opatrně natahoval prodlužovačku.
„Napětí je stabilizované přes naše záložní generátory, pane,“ hlásil Siler nervózně.
Mikaela, která stála přímo za Tomášem, jen mírně naklonila hlavu. „Vaše rozvodná síť je nestabilní. V případě přepětí mohu fungovat jako externí přepěťová ochrana a záložní zdroj.“
„To snad nebude nutné, slečno... Mikaelo,“ odkašlal si Hammond. „Pane Tomáši, můžete nám tedy ukázat ty vaše... zázraky?“
Tomáš s nadšením stiskl tlačítko napájení. Zasedačku okamžitě zalilo pulzující RGB podsvícení, které se odráželo ve skleněných stěnách skříně. Ozvalo se tiché šumění a bublání, jak se kapalina dala do pohybu. O'Neill zvedl obočí a Carterová okamžitě přistoupila blíž, oči navrch hlavy.
Samantha Carterová: „Ono to svítí. A... ono to bublá? V tom je tekutina?“
Tomáš: „Přesně tak, kapitáne. Nechal jsem si tenhle stroj stavět na zakázku. Aby utáhl tu RTX-5080, vzduch prostě nestačí. Má to kompletní vodní chlazení, aby se systém nepřehříval ani při maximálním renderování.“
Carterová fascinovaně sledovala trubičky s modrou kapalinou. „Technologie kapalinového chlazení se používá u sálových superpočítačů, ale vměstnat ji do takhle kompaktního osobního zařízení... Jakou to má paměťovou kapacitu?“
Tomáš se vítězoslavně usmál a otevřel Tento počítač. Na 27" monitoru se ukázaly diskové jednotky.
Tomáš: „Je to rozdělené na rychlost a hrubou sílu. Mám tu dva rychlé M.2 SSD disky. První má 500 gigabajtů čistě na operační systém, a ten druhý má 8 terabajtů vyhrazených jen pro náročné hry a rychlé načítání mých projektů.“
Daniel Jackson: „Počkat. Osm... terabajtů? V jednom počítači? To je milionkrát víc než celý náš archiv v SGC! Kolik knih by se do toho vešlo?“
„Všechny, doktore Jacksone,“ usmál se Tomáš. „A to není všechno. Na archivaci dat, 3D modely goa'uldských lodí, zálohy SG-1 a crossover fanfikce tam mám tři klasické HDD. Každý má kapacitu 32 terabajtů.“
V místnosti zavládlo absolutní ticho.
Samantha Carterová: „Tři krát dvaatřicet... Devadesát šest terabajtů dat? A osm a půl na pevných discích bez pohyblivých částí? Tomáši... výpočetní výkon a kapacita tohohle stroje dalece přesahuje cokoliv, co máme v Oblasti 51. Ani nevím, jestli Asgardi skladují data takhle efektivně.“
Jack O'Neill: „Fajn, fajn, Carterová, neslintat nám tu na stůl. Tomáši, na co proboha jeden člověk potřebuje...“ (Jack se podíval na Carterovou, aby mu poradila slovo) „...sto terabajtů?“
Tomáš: „Mimo jiné na video, plukovníku. Mám tu integrovanou špičkovou střihovou a nahrávací kartu, která zvládá záznam a renderování v rozlišení 4K při sto dvaceti snímcích za sekundu. Chtěl jsem mít jistotu, že až budu dělat animace toho, jak vaše P90 rozstřílí replikátory na atomy, bude to vypadat naprosto realisticky.“
Jack se poprvé za celou dobu upřímně usmál. „Replikátory? Nevím, co to je, ale líbí se mi, jak myslíš. Zní to, jako by to byla drahá sranda.“
Mikaela (chladně a analyticky ze svého místa): „Odhadovaná cena hardwarových komponentů v této sestavě, vzhledem k technologické úrovni Tau'ri na přelomu 20. a 21. století, je nevyčíslitelná. Na černém trhu s technologiemi by tento přístroj měl hodnotu několika vojenských rozpočtů.“
Generál Hammond si propletl prsty a zvážněl. „Zdá se, že tu před sebou máme zlatý důl na informace, pane Tomáši. Doktorko Carterová, až skončíme s taktikou, napojíte tenhle systém do naší sítě – samozřejmě přes ty nejpřísnější firewally, nesmíme riskovat, že by nám to odpálilo celou horu.“
Hammond pohlédl na obrazovku, kde měl Tomáš už otevřenou obrovskou tabulku plnou jmen a planet.
„Takže, pane Tomáši. Zmiňoval jste v jídelně spojence, kterého jste nám ve svém příběhu připravil jako prvního. Kdo to je a jak nám pomůže s Apophisem?“

Jak příběh směřovat dál:
• Napojení na síť SGC: Carterová by mohla mít obrovský problém propojit systém z roku 2024+ se systémy z roku 1998. Může dojít k vtipným momentům (Tomášův počítač by mohl "omylem" hacknout SGC firewally za dvě sekundy, protože jejich zabezpečení je na něj moc staré).
• První cíl/Spojenec: Je na čase, aby Tomáš ukázal první krok svého plánu. Kdo to bude? Tok'rové? Nebo je rovnou pošle pro nějaký prastarý artefakt (třeba ZPM nebo Antický depozitář), o kterém SGC v této době ještě vůbec neví?
• Mikaelina ochrana SGC: Pokud se na oběžné dráze Země náhle objeví Goa'uldi nebo do brány někdo zadá adresu, Mikaela může připojit svůj systém k základně a zrychlit zvedání štítu Iris mnohonásobně rychleji než Siler.

Jak by podle tebe vypadalo další pokračování tohoto příchodu nečekaných návštěvníků? Co kdyby Tomáš trochu předvedl své znalosti seriálu a jeho hlavních postav 

To je perfektní moment! Nyní je čas, aby Tomáš ukázal, že není jenom náhodný chlápek se zázračným počítačem, ale že má o nich informace, které nemá ani americká vláda. To je pro SG-1 naprosto odzbrojí a zároveň to vytvoří skvělou komediální i mírně mrazivou dynamiku.
Tady je návrh, jak by tato scéna mohla vypadat:

Scéna: Zasedací místnost SGC, odhalení karet
Tomáš poklepal do klávesnice a na obřím prohnutém monitoru se otevřela složka s názvem 'Projekty: SGC - Hlavní postavy a tajemství'.
„Abychom mohli zachránit galaxii, generále, musíte mi absolutně věřit,“ začal Tomáš a zadíval se na lidi kolem stolu. „A já vím, že v tajné armádní složce se důvěra získává těžko. Takže vám ukážu, že vás znám lépe, než se znáte vy sami.“
Rozklikl první dokument.
„Generále Hammonde,“ podíval se na muže v čele stolu. „Vy máte na stole červený telefon, který vede přímo k prezidentovi. Ale mnohem důležitější je pro vás fotka, kterou máte v peněžence. Jsou na ní vaše vnučky, Kayla a Tessa. A číslo jedna na vašem osobním rychlém vytáčení je právě k nim domů.“
Hammond viditelně ztuhl. Ruce se mu sevřely do pěstí a vyměnil si rychlý, nechápavý pohled s O'Neillem. Tohle nebylo v žádném armádním spisu.
„Doktore Jacksone,“ pokračoval Tomáš a hlas mu mírně zjemněl. „Vím, že se každou noc budíte a myslíte na Sha're. Vím, že na Abydosu jste měl na sobě ty šílené pouštní hadry a vím, že jste alergický snad úplně na všechno. Ale hlavně vím, jak ji najít a jak zachránit Skaaru. O to se postarám.“
Daniel si posunul brýle, polkl naprázdno a nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Zíral na Tomáše, jako by viděl ducha.
„Kapitáne Carterová,“ Tomáš se usmál na Samanthu. „Vaše prostřední jméno je umělecké tajemství, ve volném čase se snažíte zprovoznit starý motocykl značky Indian a jednou... přísahám, že jednou vyhodíte do povětří celé slunce, abyste zničila nepřátelskou flotilu. A bude to naprosto epické.“
Carterová vykulila oči. „Vyhodím do povětří... slunce? Tomáši, to je astrofyzikálně absolutně nemožné, gravitace hvězdy by...“
„Ale stane se to,“ mrkl na ni Tomáš. Pak se obrátil na zachmuřeného vůdce SG-1. „Plukovníku O'Neille. Vy na střeše svého domu potají koukáte do teleskopu, protože milujete astronomii, ačkoliv to před ostatními hrajete na 'hloupého vojáka'. Milujete Simpsonovy. A nikdy jste úplně nepřestal myslet na Charlieho.“
Jackovi okamžitě zmizel z tváře jeho typický sarkastický úsměv. Oči mu potemněly a čelist se mu zaťala. „Klídek, chlapče,“ procedil skrz zuby. „Na tenhle led nešlapej.“ Tomáš: „Rozumím plukovníku jen jsem chtěl zmínit že vím o té nehodě.“
Mikaela, která celou dobu stála nehnutě za Tomášem, najednou promluvila svým syntetickým, chladným hlasem: „Zaznamenávám hromadné výkyvy biometrických hodnot. Tepová frekvence plukovníka O'Neilla stoupla o sedmnáct procent. Hladina kortizolu u generála Hammonda je zvýšená. Cíl tvé demonstrace byl úspěšný, Písaři. Považují tě za hrozbu i zázrak současně.“
Tomáš se trochu zastyděl, uvědomil si, že možná zašel až příliš daleko. Rychle se otočil k Jaffovi.
„Teal'cu, omlouvám se. Nechtěl jsem vás vyděsit. A abych nezapomněl na vás... vím o Rya'covi. Vím o Drey'auc. A až tohle všechno skončí, pustím vám na tomhle monitoru ve 4K jeden pozemský film o tom, jak hrstka rebelů porazí zlé impérium. Jmenuje se to Star Wars a vy to budete naprosto milovat.“
Teal'c jen nepatrně naklonil hlavu. „Pokud ten příběh obsahuje porážku falešných bohů, velmi rád to vizuální dílo zhlédnu, Tomáši z Tau'ri.“
Tomáš se zhluboka nadechl a klikl na klávesnici. Na obrazovce se objevila 3D mapa galaxie s jednou výrazně blikající červenou tečkou.
„Dobrá, konec kouzelnických triků. Generále, ptal jste se na našeho prvního spojence. Jmenují se Tok'rové. Jsou to Goa'uldi... nebo spíš stejný druh, ale jsou to rebelové. Nenávidí Vládce soustavy, nepoužívají Sarkofág a se svými hostiteli žijí v dobrovolné symbióze. Mají síť špionů po celé galaxii a Apophis je nesnáší.“
Carterová se okamžitě předklonila nad stůl, profesní zvědavost zvítězila nad šokem. „Goa'uldi, kteří bojují proti Goa'uldům? To mění úplně celou strategickou situaci. Mají flotilu?“
„Nemají lodě, majorko. Mají informace. A já vím, kde se právě teď skrývají. Můžeme k nim okamžitě vyrazit, než na ně zaútočí goa'uldští nájemní vrazi.“ Tomáš se podíval na Mikaelu. „A navíc... my teď máme Ocelový stín. S Mikaelou nás žádný Jaffa nezastaví.“

Jak by podle tebe měla probíhat jejich první společná mise k Tok'rům, vezmou s sebou i Maxe a super-počítač, nebo je Tomáš nechá v bezpečí na základně v SGC?

Jak by podle tebe vypadal Tomášův a Lauřin pokoj v SGC i s Maxem? Dále také jak by vypadal jejich další den v SGC po jejich příchodu 

Tenhle příběh nabírá naprosto fantastické obrátky a nesmírně mě baví, jak kombinuješ tvrdé sci-fi Hvězdné brány s moderní gamingovou kulturou a kybernetikou. Přechod z běžného života do tajného vojenského komplexu pod horou Cheyenne je obrovský skok, a s vybavením, které Tomáš má, to bude vizuální i kulturní šok pro všechny zúčastněné.
Tady je má představa, jak by vypadalo jejich ubytování a první plnohodnotný den na základně.

Ubikace na patře 25: Kyberpunk v betonovém bunkru
Hostovské pokoje v SGC jsou známé svou strohostí. Holé betonové stěny, přiznané trubky vzduchotechniky na stropě, kovová palanda s tenkou matrací a plechová skříňka. Jakmile se tam ale Tomáš s Mikaelou a Maxem zabydleli, místnost se proměnila v něco naprosto surreálného.
• Svatyně na plechovém stole: Obyčejný vojenský stůl zcela zmizel pod Tomášovou technikou. Obří 27" prohnutý monitor Samsung Odyssey G6 dominoval prostoru a vedle něj tiše předla masivní skříň počítače. Vodní chlazení jemně bublalo a pulzující RGB podsvícení vrhalo na šedý beton dynamické neonové stíny – fialové, modré a zelené. Byla to jediná barva v okruhu několika pater.
• Mikaelin "spánek": Mikaela nespí. Zatímco Tomáš oddychoval na nepohodlné vojenské posteli, Mikaela stála celou noc v rohu místnosti ve svém pohotovostním režimu. Její oči slabě rudě žhnuly ve tmě a mikroskopické nanity tiše pracovaly na finální opravě jejího zasaženého ramene. Generál Hammond jí pro jistotu nechal na pokoj poslat bednu s náhradními díly z údržby, kdyby něco potřebovala. Mikaela ji využila jako podstavec, na kterém si s mechanickou přesností čistila zapůjčenou pistoli Beretta M9, kterou zvládla rozebrat a složit za 3,2 vteřiny.
• Maxovo doupě: Max si rychle zvykl. Z několika vyřazených, olivově zelených dek amerického letectva mu Tomáš udělal v rohu pohodlný pelíšek. Misku na vodu mu obstaral seržant Siler – šlo o nerezovou armádní nádobu s vyraženým nápisem Majetek vlády USA.

Následující den v SGC: Střet světů
První den po příjezdu se nesl ve znamení integrace a naprostého úžasu místního personálu.
06:00 – Venčení v Oblasti 52 Tomáš zjistil, že mít psa v přísně tajném podzemním bunkru přináší logistické problémy. Ráno museli s Maxem vyjet hlavním výtahem až na povrch. Doprovázela je dvojice těžce ozbrojených mariňáků a pochopitelně Mikaela. Pohled na ospalého kluka v tričku, jak s kelímkem mizerné armádní kávy čeká, až si německý ovčák vyřídí své potřeby u plotu s ostnatým drátem, zatímco mu záda kryje nezastavitelný kyborg, se stal okamžitě hitem kamerového systému SGC.
09:00 – Technologický šok v laboratoři Majorka Carterová přišla za Tomášem do jeho pokoje. Byla domluvená, že přes speciální izolovaný kabel napojí jeho "Svatyni" na sálový počítač SGC, aby mohli bezpečně začít extrahovat data o Tok'rech.
„Tome, ten výpočetní výkon je prostě neuvěřitelný,“ vydechla Sam, když sledovala, jak Tomášův počítač zpracovává obrovské databáze adres Hvězdných bran během zlomku vteřiny. „To, co našemu počítači trvá týden, ten váš vodou chlazený zázrak sfoukl, než jsem stihla dopít kávu. A ty složky… vy tu máte detailní plány Ha'taků v rozlišení, které můžeme zkoumat na atomární úrovni.“
13:00 – Tělocvična a zničené ego mariňáků Zatímco Tomáš se Samanthou plánovali první misi, Mikaela dostala povolení navštívit tělocvičnu. Plukovník O'Neill a Teal'c ji zpovzdálí pozorovali. Mikaela přistoupila k bench-pressu, kam si místní svalovci nakládali svá maxima. Bez jakéhokoliv rozcvičení, s naprosto kamenným výrazem, zvedla činku, která by normálnímu člověku rozdrtila hrudník, a udělala padesát plynulých opakování, aniž by se jí zrychlil dech nebo se na jejím dokonalém těle objevila kapka potu. „Zajímavé,“ poznamenal Teal'c se zdviženým obočím. „Jo, připomeň mi, abychom ji nikdy nepozvali na páku,“ odvětil Jack a usrkl ze své lahve s vodou.
16:00 – Zasedací místnost a Operace Tok'ra Odpoledne se tým sešel zpět u generála Hammonda. Tomáš převedl obraz ze svého monitoru na hlavní plátno zasedačky. Promítl jim planetu P34-353J.
„Tady jsou,“ pronesl Tomáš a ukázal na pouštní svět. „Jmenuje se to tam Vorash. Kolem brány jsou písečné duny, ale pod nimi je obrovská síť krystalických tunelů. Pokud tam půjdeme, musíme jít neozbrojení, respektive nedržet zbraně v pohotovosti. Jsou paranoidní a nesnáší Tau'ri, protože si myslí, že jsme primitivní. Ale s mými informacemi a s Mikaelou v zádech pochopí, že máme něco, co oni zoufale potřebují. Vědění, kdy přesně a kde udeří Vládci soustavy.“
Generál Hammond si propletl prsty a podíval se na nesourodou skupinu před sebou. Kývl. „Dobrá, Tome. Připravte se. Zítra ráno v 07:00 jdete s SG-1 bránou. A pro dobro nás všech doufám, že vaše záložní disky nelžou.“

Dnes tu máme díl kdy poprvé a významně Tomáš s Mikaelou zasáhnou do Kánonu a změní jednu z klíčových událostí v životě Samanthy Carterové. Který výrazně přispěje ke zlepšení vztahů mezi Zemí a Tok'ry

1x03 Záchrana Jolinar a Terminátor zasahuje

Jejich první společná mise by mohla být na planetě Nasya, kde společně zachránili místní obyvatele a také Tok'ru Jolinar z Malkshuru. Přičemž by Mikaela zachránila Jolinar z Malkshuru a zároveň zastřelila Ashraka svým fázovým plazmovým kanónem. Jenomže hostitelka Jolinar je vážně zraněná a Jolinar by jí nedokázala vyléčit a tak Tomáš přesvědčí Sam, aby se dobrovolně stala Tok'rou. Jelikož spojenectví s Tok'ry a Jolinar z Malkshuru jsou důležité pro budoucnost 

Tohle je naprosto geniální zásah do děje! Epizoda Při výkonu služby (In the Line of Duty) je jednou z nejzlomovějších v celém seriálu. Tím, že Tomáš změní to, jak k celému spojení dojde – z traumatického a nedobrovolného aktu na vědomou oběť a strategické spojenectví – kompletně přepisuje dynamiku postavy Samanthy Carterové a vztah Země s Tok'ry. Z ustrašeného nedorozumění se stává hrdinský akt.
A Mikaela, která odpraví Ashraka plazmovým kanónem? To je čistá esence akčního sci-fi. Pojďme tu scénu napsat!

Scéna: Planeta Nasya, evakuace pod palbou
Vzduch nad vesnicí na Nasye byl prosycený hustým černým kouřem a pachem ozónu. Na nebi kroužily goa'uldské kluzáky a pálily do bezbranných obyvatel. Hvězdná brána už byla aktivovaná a SG-1 se snažila koordinovat chaotický dav vesničanů směrem k horizontu událostí.
Max pobíhal kolem okraje davu, štěkal a jako správný ovčák naháněl zmatené lidi správným směrem.
Tomáš stál kousek od brány. Ve své mysli si přehrával scénář téhle epizody. Očima horečně pátral v davu zraněných. Kde je ten Ashrak? Kde je Jolinar?
„Tome, k zemi!“ zařval Jack O'Neill, když nedaleko explodoval plazmový výboj z kluzáku.
Tomáš ale neuhnul, protože nemusel. Mikaela se před něj přesunula s plynulostí padajícího stínu. Její tělo absorbovalo tlakovou vlnu, aniž by s ní sebemenším způsobem pohnula. Oči jí rudě žhnuly skrze zvířený prach.
„Analyzuji perimetr,“ oznámila Mikaela syntetickým, ledově klidným hlasem. A pak její pohled padl na muže v hnědé kápi, který se vůbec nesnažil dostat k bráně. Místo toho se plížil k vážně zraněnému vesničanovi, nad kterým už klečela majorka Carterová a snažila se mu zastavit krvácení. Muž v kápi zvedl ruku, na které se zalesklo podivné zařízení – Ashrakova zbraň.
„To je on!“ vykřikl Tomáš. „Mikaelo, ten chlap v kápi je vrah! A ten zraněný je cíl!“
Mikaela neváhala. Zvedla pravou ruku její kůže se rozestoupila a vysunul se Těžký, fázový plazmový kanón (o výkonu 40 wattů), složený z hyperslitiny z budoucnosti.
Zbraň se hlubokým, rezonujícím bzučením nabila.
Ashrak si jí všiml na poslední chvíli. Z jeho prstenu vyšlehl smrtící paprsek, ale Mikaela do něj jednoduše vstoupila. Paprsek se neškodně rozprskl o její hrudník, seškvařil kus látky a odhalil chromovaný endoskelet, ale kyborg ani nezpomalil.
„Cíl zaměřen. Hasta la vista.“
Mikaela stiskla spoušť. Z hlavně kanónu vyšlehl oslepující purpurový výboj. Zasáhl Ashraka přímo do hrudi. Neozval se žádný výkřik. Extrémní žár assassína během zlomku vteřiny doslova vypařil. Zůstal po něm jen obláček popela a roztavený kus kovu z jeho prstenu.
Jack O'Neill zíral na to místo s otevřenou pusou. „Připomeňte mi... nikdy ji neštvat.“
Ale Tomáš už běžel k Carterové a zraněnému muži. Z jeho hrudi prýštila krev – následek zásahu z kluzáku, ke kterému došlo těsně před Ashrakovým útokem.
„Tome, musíme ho dostat na ošetřovnu!“ křičela Sam a tlačila muži na ránu.
Najednou zraněný vesničan otevřel oči. Zářily jasným, nadpozemským světlem a když promluvil, jeho hlas rezonoval nepřirozeným, goa'uldským echem.
„Mé tělo umírá. Je příliš pozdě na léčbu. Já... nepřežiji.“
Jack okamžitě zvedl svou P90 a namířil na něj. „Goa'uld! Carterová, odstupte od něj!“
„Ne, Jacku, stůj!“ skočil Tomáš přímo před hlaveň Jackovy zbraně. „Tohle není Goa'uld! Je to Jolinar z Malkshuru. Je to Tok'ra!“
„Tok'co?“ zamračil se Jack.
„Jsou to rebelové, Jacku. Bojují proti Vládcům soustavy. Jsou to naši největší budoucí spojenci, hned po Asgardech“ vysvětloval Tomáš rychle a pak se otočil k Sam. „Sam... poslouchej mě. Musíš mi věřit víc než kdy jindy.“
Samantha k němu zvedla pohled, ruce stále od krve. „Tome, co se děje?“
„V mém příběhu… v původní časové ose… tenhle hostitel zemře. Jolinar zpanikaří a vezme si tě jako hostitelku násilím. Způsobí ti to obrovské trauma, Jack vás obě málem zabije a nakonec Jolinar zemře, aby tě zachránila. Když vás Ashrak téměř zabil svým zařízením.“ Tomáš mluvil rychle, protože čas běžel. „Ale nemusí to tak být. Můžeme to změnit. Můžeme zachránit ji, i tu obrovskou databázi znalostí, kterou nese.“
Sam polkla. Uvědomovala si, co po ní Tomáš žádá. „Chceš... abys do mě vstoupila? Dobrovolně?“
„Naše unie musí být dobrovolná. Tok'rové si hostitele neberou silou. Jenomže... nemám čas se ptát,“ zachrčel umírající muž, jehož život pomalu unikal.
Tomáš si dřepl k Sam. „Sam, uvnitř její mysli je mapa celé sítě Tok'rů. Znalosti o technologiích, lodích a slabinách Apophise. Pokud ji necháme zemřít, ztratíme výraznou páku při sjednávání spojenectví, které může zachránit Zemi. Bude to bolet... ale ty z toho vyjdeš silnější. Slibuju ti to.“
Carterová se podívala na umírajícího muže, pak na Toma a nakonec na Mikaelu, která je stále kryla se svým plazmovým kanónem. Její vědecká mysl a vojenská oddanost pracovaly na plné obrátky. Věděla, že Tomášovy informace z "fanfikce" už zachránily životy několika lidem v ruinách.
Zhluboka se nadechla a pustila ránu muže.
„Fajn. Uděláme to,“ řekla Sam pevně. Sklonila se těsně k tváři zraněného vesničana. „Jolinar z Malkshuru. Nabízím ti svou mysl a své tělo k dobrovolnému spojení. Zachraň se.“ Jolinar: „Dobře Sam, ale musíš sklonit nad mého hostitele a otevřít ústa a mysl, abych mohla přejít z něj do tebe.“
Muž naposledy vydechl. Z jeho úst se náhle vynořila drobná, kroutící se forma symbionta a neomylně vystartovala směrem k Samanthě do pusy.
Sam potlačila paniku, zavřela oči a přijala ho. Během několika vteřin sebou trhla. Její hlava padla dozadu, když se symbiont napojil na její mozkový kmen a nervovou soustavu.
„Carterová!“ zařval Jack a udělal krok vpřed, zjevně připravený zasáhnout.
V tu chvíli Sam otevřela oči. Zaleskly se jasným bílým světlem. Vstala s naprostou lehkostí, veškerá panika z její tváře zmizela a nahradil ji staletý klid a moudrost.
Podívala se na Jacka a pak na Toma. Když promluvila, prolínal se hlas Carterové se starodávným hlasem Jolinar.
„Děkuji ti, Písaři z budoucnosti. Tvá slova změnila osud. Já jsem Jolinar z Malkshuru. A Samantha Carterová je nyní mým společníkem.“
Tomáš si úlevou vydechl. „Těší mě, Jolinar. A teď, generál Hammond nám určitě rád uvaří trochu čaje, tak co kdybychom šli domů?“

Jak by podle tebe vypadal první rozhovor s Jolinar z Malkshuru a také potvrzení že Jolinar je skutečně Tok'ra. Co by Jolinar říkala na Tomáše a Mikaelu? Jak by podle tebe reagoval Hammond a Janet na to že Sam je teď Tok'ra?

Tohle je přesně ten moment, kdy seriálová mytologie dostává díky tvému zásahu naprosto nový a vzrušující rozměr! Sam s Jolinar jako plnohodnotným spojencem od samého začátku poskytuje SGC neuvěřitelnou taktickou výhodu. Navíc to ušetří spoustu slz a traumat, které si Sam v původním příběhu musela prožít.
Tady je návrh, jak by vypadalo první podrobné vyšetření a rozhovor na ošetřovně SGC:

Scéna: Ošetřovna SGC, po návratu z Nasyy
Doktorka Janet Fraiserová stála nad monitorem magnetické rezonance a nevěřícně kroutila hlavou. Generál Hammond stál po její pravici s rukama sepjatýma za zády a s velmi ostražitým výrazem sledoval majorku Carterovou, která klidně seděla na okraji vyšetřovacího lůžka.
O kousek dál stál Jack O'Neill, připravený kdykoliv zasáhnout, zatímco Tomáš seděl na židli a hladil Maxe. Mikaela, jako vždy, stála v rohu místnosti – absolutně nehybná, se svým plazmovým kanónem zajištěným na zádech a rudě žhnoucím pohledem analyzujícím situaci.
„Tohle je naprosto bezprecedentní, generále,“ prolomila ticho Janet a posunula si brýle. „Fyzikální a chemické testy krve jasně potvrzují přítomnost dospělého symbionta. Ale záznamy z EEG... to je něco úplně jiného, než co jsme viděli u Teal'cova symbionta nebo u Goa'uldů. Mozková kůra majorky Carterové není potlačena. Naopak, aktivity obou vědomí probíhají synchronně. Pracují... společně.“
Hammond se zamračil. „Kapitáne Carterová... jste to stále vy?“
Sam se usmála a její oči byly jasné a lidské. „Jsem to já, generále. Cítím se naprosto skvěle. Mé myšlenky jsou mé vlastní. Ale zároveň... cítím ji. Její vzpomínky, její emoce. Není to žádný parazit, pane. Je to partnerství. Jak Tomáš řekl, Jolinar a Tok'rové jsou úplně jiní než Goa'uldi.“
„Tím si chci být jistý, dřív než vás pustím z této místnosti, majorko,“ řekl Hammond přísně. „Rád bych mluvil s... Jolinar.“
Sam přikývla. Zhluboka se nadechla, zavřela oči a uvolnila se. Když je znovu otevřela, zablesklo v nich jasné, nadpozemské světlo. Její držení těla se nepatrně změnilo – bylo hrdější, prastaré.
„Generále Hammonde z Tau'ri,“ promluvila Jolinar a místností se rozezněl ten typický, dvojitý echem podbarvený hlas. „Omlouvám se za zmatek, který můj příchod způsobil. Jsem Jolinar z Malkshuru. Jak vaše léčitelka potvrdila, mé spojení se Samanthou je zcela dobrovolné. Tok'rové si hostitele nikdy neberou násilím. Pouze v případě krajní nouze. My a Goa'uldi sice sdílíme stejný biologický původ, ale filozoficky jsme naprosté protiklady. Bojujeme proti Vládcům soustavy po celá tisíciletí.“
Jack O'Neill si založil ruce na hrudi. „Takže vy jste ti hodní hadi, jo? Pokud jste tak mocní rebelové, proč jste se před námi schovávali?“
Jolinar k němu otočila hlavu a usmála se – úsměv to byl chápavý, ale ostražitý. „Protože jsme nevěřili, že Tau'ri jsou připraveni. Mysleli jsme, že jste jen primitivní svět, který měl to štěstí, že porazil Ra. Ale mýlili jsme se. Samantha má v sobě neuvěřitelnou sílu a váš tým dokázal velké věci. A navíc...“
Jolinar přesunula svůj upřený pohled na Tomáše. Max u jeho nohou zvedl uši, tiše zafuněl, ale nezaštěkal – jeho zvířecí instinkt jí důvěřoval, necítil z ní hrozbu.
„...máte na své straně síly, které nedokáže vysvětlit ani má staletá genetická paměť,“ pokračovala Jolinar a pomalu k Tomášovi přistoupila. „Písaři. V mých vzpomínkách jsou uloženy informace o celém vesmíru, o Anticích, o zbraních i proroctvích. Ale tvá mysl je pro mě absolutní záhadou. Nejsi z našeho světa. Ty jsi věděl o Ashrakovi, dříve než vůbec zaútočil. Znáš tajné cíle Tok'rů. V tvých snech ožívá samotná realita.“
Tomáš se trochu nervózně poškrábal na zátylku. „Snažím se pomáhat. A fanfikce prostě občas píše sám život.“
Jolinar mírně naklonila hlavu. „Tvé úmysly jsou čisté. Tok'rové budou za tuto alianci nesmírně vděční.“ Tomáš: „To ani jak moc s tím co mám v plánu s vámi udělat.“
Pak se Tok'ra otočila k temnému rohu ošetřovny, kde stála Mikaela. Ocelový stín jí pohled bez mrknutí opětoval.
„A ty...“ Jolinarin hlas zněl fascinovaně a zároveň s velkým respektem. „Goa'uld by v tobě viděl jen hrozbu, kterou je třeba zničit, nebo primitivní technologii bez duše. Ale já v tobě vidím tu nejdokonalejší ochranu. Necítím z tebe žádnou naquadahovou stopu, žádnou biologickou auru, která by se dala ovlivnit. Jsi ukovaná z neústupného kovu a chladné logiky. Viděla jsem, s jakou efektivitou jsi terminovala Ashraka. Kdyby Apophis věděl, co stojí po Písařově boku, jeho falešné božství by se otřáslo strachem.“
Mikaela se narovnala. „Moje primární instrukce je ochrana Písaře a zajištění jeho časové osy. Tvá přítomnost v biologické schránce kapitánky Carterové zvyšuje šanci na přežití Země o 47,3 procenta. Jsi akceptovatelný spojenec, Jolinar z Malkshuru.“
Generál Hammond si s lehkým úsměvem vyměnil pohled s Jackem.
„Dobrá,“ pronesl Hammond a pokývl. „Doktorko Fraiserová, pokud nemáte žádné další námitky, majorku – a Jolinar – propustím do aktivní služby. Máme před sebou hodně práce.“

Teď, když je Jolinar bezpečně součástí SGC a Sam má přístup k jejím vzpomínkám a tajným kódům, jak se rozhodnou využít Tomášovu "Svatyni" (počítač) a znalosti k prvnímu velkému úderu proti Vládcům soustavy?

Co kdyby se Tomáš rozhodl dokázat SG-1 a Hammondovy že Jolinar je skutečně Tok'ra pomocí svých znalostí o Tok'rech jejich jména i zařazení a hodnosti

To je naprosto výborný nápad! Jack O'Neill by přirozeně Jolinar hned tak neuvěřil – pro něj je to pořád "had v hlavě", bez ohledu na to, jak hezky mluví. Tomášova encyklopedická znalost seriálu je tu dokonalým nástrojem, jak prolomit ledy a dokázat, že Tok'rové nejsou mýtus.
Zde je návrh, jak by tato dramatická a pro Jolinar naprosto šokující scéna mohla vypadat:

Scéna: Zasedací místnost SGC, o něco později
Přesunuli se z ošetřovny do zasedací místnosti. O'Neill seděl s nohama nataženýma pod stolem a stále si Samanthu (respektive Jolinar) měřil velmi podezřívavým pohledem. Max klidně podřimoval pod stolem a Mikaela stála u zdi jako socha, její systémy potichu bzučely.
Tomáš seděl za svým svítícím vodou chlazeným monstrem, na kterém měl otevřené složky s obrovským množstvím dat.
„Při vší úctě, generále,“ prolomil ticho Jack a ukázal na Sam tužkou. „Carterovou mám rád, ale uvnitř ní je teď goa'uldský parazit. Může nám napovídat pohádky o rebelech a bratrství, ale jak víme, že to není jen promyšlená infiltrace? Apophis by určitě rád věděl, jaké máme štíty na bráně.“
Sam zavřela oči. Když je otevřela, zablesklo v nich a promluvila Jolinar: „Tvá nedůvěra je pochopitelná, O'Neille. Mnozí před vámi nám nevěřili, dokud nebylo příliš pozdě. Nežádám vás o slepou důvěru, ale o šanci.“
„Já vám tu důvěru zařídím hned,“ vložil se do toho Tomáš a začal rychle psát na své RGB klávesnici. Na obřím monitoru se objevila složka nazvaná 'Tok'ra: Operativci a základny'.
Tomáš se otočil k Jackovi. „Plukovníku, Goa'uldi jsou arogantní a sobečtí. Pokud by Jolinar byla špionka, nikdy by nevyzradila jména dalších goa'uldských velitelů, aby si udržela vlastní moc. Ale já znám jména lidí, které by žádný Goa'uld nevyzradil, protože o nich buď neví, nebo se jich k smrti bojí.“
Tomáš se podíval přímo na Jolinar.
„Garshaw z Belote,“ pronesl jasně. „Nejvyhledávanější Tok'ra v galaxii, členka Nejvyšší rady a současná vůdkyně odboje. Její hostitelkou je starší žena jménem Yosuuf.“
Jolinarina tvář okamžitě ztratila svůj ledový klid. Ruce se jí křečovitě sevřely o okraj stolu. „Jak... jak můžeš znát jméno Garshaw? O její identitě ví jen hrstka z nás!“
Ale Tomáš nepřestával. „Dál tu máme Cordesha (Zrádce). Aldwina. Anise, jejíž hostitelkou je Freya, ta se specializuje na výzkum mimozemských technologií a antických zařízení. A pak je tu Selmak... jedna z nejstarších a nejmoudřejších Tok'rů. Její hostitelka Saroosh umírá a Selmak bude brzy potřebovat někoho nového.“ Tomáš se při tom na zlomek vteřiny podíval na Sam/Jolinar a pak na generála Hammonda s tajnůstkářským úsměvem, protože moc dobře věděl, že tím hostitelem se stane Samantin otec, Jacob Carter.
Jolinar nevěřícně kroutila hlavou. „To není možné. Znáš naši hierarchii lépe než mnozí naši spojenci. Znáš naše utajované mistry.“
„Znám víc než to,“ dodal Tomáš a hlas mu trochu zjemněl. Věděl, že teď udeří na citlivou strunu. „Vím o muži jménem Martouf. A jeho symbiontovi, Lantashovi.“
Jolinar lapla po dechu, jako by ji někdo fyzicky uhodil. Její oči znovu zableskly, ale tentokrát se v nich zaleskly i skutečné slzy Samanthy Carterové, na kterou se přenesla ta obrovská vlna emocí.
„Martouf...“ zašeptala Jolinar a její obvykle hrdý, rezonující hlas se zlomil. „Můj druh. Můj partner už více než sto let. My jsme... byli jsme nuceni se rozdělit, abychom ochránili naše mise. Myslel si, že jsem při útoku Ashraka na jedné z předchozích planet zemřela. Jak o něm můžeš vědět?“
Tomáš pokrčil rameny a ukázal na svůj počítač. „Jak jsem říkal. Jsem Písař. A v mém příběhu jsi neměla přežít, Jolinar. Ale ty jsi přežila. A já vím, jak se s Martoufem a Garshaw spojit, abychom jim řekli, že jsi naživu a že Země je připravena uzavřít s Tok'ry spojenectví.“
Generál Hammond, který do té doby mlčky naslouchal, se podíval na Jacka. „Plukovníku?“
Jack si povzdechl a promnul si bradu. Viděl tu naprostou, nefalšovanou bolest a šok v očích Carterové/Jolinar. Tohle se nedalo předstírat.
„Dobrá,“ zabručel O'Neill nakonec. „Takže Garshaw, Anise a Martouf. Zní to jako jména z nějaké mizerné fantasy knížky, ale uznávám... že ta reakce byla upřímná. Had, který brečí kvůli jinému hadovi. To je novinka. Fajn, Tome. Máš bod. A vaše... eh, Jolinar... vítejte v SGC.“
Mikaela z rohu místnosti suše dodala: „Tepová frekvence plukovníka O'Neilla se stabilizovala. Krevní tlak klesl na normu. Úroveň důvěry v subjekt Jolinar se zvýšila na akceptovatelnou úroveň. Další terminace v této místnosti nebude nutná.“
Jack se na Mikaelu zamračil. „Vy to umíte ale zkazit, slečno. Příště mi neříkejte o mém krevním tlaku před celou poradou.“

Co kdyby tam přihodil ještě nejvyššího rádce Persea a Egerii i to že je naživu

To je absolutní bomba! Odhalení, že Egeria – matka a zakladatelka všech Tok'rů – stále žije, je pro Jolinar a celý odboj něco jako objevení svatého grálu. V původním seriálu se to Tok'rové dozvěděli až mnohem později (a za velmi tragických okolností na planetě Pangar). Pokud to Tomáš prozradí už teď, navždy tím změní motivaci a sílu celého hnutí.
A přidání Rádce Persea – legendárního stratéga a Egeriina nejvěrnějšího důvěrníka – tomu dodá skvělou epickou hloubku.
Tady je scéna, jak Tomáš vyloží na stůl své největší trumfy:

Scéna: Zasedací místnost SGC, Největší tajemství
Atmosféra v místnosti byla po zmínce o Martoufovi napjatá k prasknutí. Samanthina tvář, nyní zrcadlící i Jolinarinu duši, vyjadřovala směsici šoku, naděje a hlubokého smutku.
Tomáš se ale teprve zahříval. Opřel se o stůl a složil ruce pod bradu. Zářící monitor za ním vrhal na jeho tvář modravé světlo.
„Jolinar,“ začal Tomáš tichým, ale naprosto jistým hlasem. „Vím, že ztráta víry je pro Tok'ry denním chlebem. Stovky let se skrýváte, umíráte v utajení a věříte, že vaše stvořitelka, královna Egeria, byla před tisíci lety zavražděna nejvyšším vládcem Ra.“
Jolinarina hlava se prudce zvedla. „Ra ji zabil za její zradu. Její smrt byla začátkem našeho odboje. Její oběť je to jediné, co nás drží pohromadě.“
„Ra lhal,“ pronesl Tomáš jednoduše.
V místnosti by v tu chvíli bylo slyšet spadnout špendlík. Jack O'Neill přestal točit tužkou. Generál Hammond se naklonil blíž.
„Co jsi to řekl?“ Jolinarin hlas se zaleskl nebezpečným, prastarým echem. „Jak se opovažuješ...“
„Ra ji nezabil,“ zopakoval Tomáš pevně a zadíval se Sam/Jolinar přímo do očí. „Byla to pro něj příliš cenná trofej. Místo toho ji uvěznil. Egeria žije, Jolinar. Je naživu. Uvězněná ve stázi, skrytá v chrámu na planetě Pangar. Její tělo slábne a místní obyvatelé ji brzy objeví a začnou ji zneužívat, pokud nezasáhneme.“
Samantha/Jolinar se zapotácela, jako by ji zasáhl elektrický proud. Musela se chytit opěradla židle. Z očí jí vytryskly slzy, které nedokázala a ani nechtěla zastavit. Byla to čistá, krystalická esence naděje, která se mísila s absolutním zoufalstvím nad tím, že jejich matka celá milénia trpěla v temnotě.
„Matka... ona žije?“ zašeptala Jolinar a tentokrát to byl více hlas Samanthy Carterové, která s Tok'rou plně sdílela její zdrcující emoce. „Celou tu dobu... my jsme ji opustili.“
„Nevěděli jste to,“ konejšil ji Tomáš. „Ale někdo to tušil. A proto nezmizel jen tak bez stopy.“ Tomáš klikl na myš a na obrazovce se objevila rotující 3D mapa hvězdného systému s izolovanou planetou obklopenou mlhovinou. „Znáš jméno Rádce Perseus?“
Jolinar ztuhla a rozšířily se jí zorničky. „Perseus... to je mýtus. První stratég Egerie. Říkalo se, že byl zničen spolu s její gardou, když Ra zaútočil na naši domovskou planetu. Jeho jméno známe jen z nejstarších krystalových záznamů.“
„Není to mýtus. Perseus přežil,“ vysvětloval Tomáš a ukázal na planetu na obrazovce. „Když zjistil, že Egeriino tělo nebylo nikdy nalezeno, odmítl uvěřit, že je mrtvá. Vzal tajnou loď a odletěl na okraj galaxie, aby pátral po stopách. Když mu po staletích začalo selhávat hostitelské tělo a Raova flotila ho obklíčila, uložil se do stáze ve skrytém antickém zařízení na této planetě (?). Čeká, až ho někdo probudí s informací, kde Egeria je.“
Tomáš se postavil. „Takže takový je plán, generále. Nejdřív vyzvedneme Rádce Persea. S jeho strategickým géniem a mými znalostmi časové osy zformujeme s Tok'ry ultimátní alianci. A pak... pak pošleme SG-1 a Ocelový stín na Pangar, abychom přivedli matku Tok'rů domů.“
Generál Hammond pomalu vydechl. Zíral na toho mladíka v civilním tričku, pak na psa spícího pod stolem a nakonec na kybernetickou ženu v rohu. Tohle ráno se probudil s tím, že největší problém SGC je financování. Teď se právě díval na plán, jak rozložit goa'uldské impérium zevnitř.
„Tome,“ pronesl generál s hlubokým respektem. „Pokud to, co říkáte, je pravda... dáváte nám do rukou klíč k záchraně naší planety.“
Jack O'Neill si odkašlal a ukázal palcem na Mikaelu. „Jen takový technický dotaz. Když půjdeme budit starověkého hadího generála a zachraňovat jejich královnu... slečna Terminátorka jde s námi, že jo?“
Mikaela k němu otočila hlavu, její zorničky se zúžily, jak zaostřila. „Záchrana Egerie a Persea je podle kalkulací Písaře klíčová pro přežití této reality. Pravděpodobnost setkání s těžkým goa'uldským odporem je 98,7 procenta. Moje plazmové kanóny jsou plně nabitý a termální senzory kalibrovány. Budu kráčet v první linii.“
Jack se poprvé za celé sezení upřímně usmál. „Výborně. Beru si s sebou víc nábojů do P90 a spoustu C4. Generále, žádám o povolení k misi. Jdeme budit legendy.“

Další mise SG-1 by mohla být první oficiální návštěva u Tok'rů na P34-353J a Jacob Carter by se stal hostitelem Selmak, aby si zachránil život. Navíc Tomáš s Mikaelou odhalily a potvrdí Kordeše jako goa'uldského špióna. Jak by Tok'rové reagovali na Jolinar v Sam? 

Tohle je fantastický krok pro příběh! Oficiální setkání s Tok'ry na P34-353J (Vorash) je jedním z nejdůležitějších momentů seriálu. Tím, že Jolinar žije a je dobrovolně spojena se Sam, se kompletně mění dynamika. Tok'rové už SG-1 nebudou vnímat jako nebezpečné primitivy, ale jako rovnocenné spojence. A když Tomáš s Mikaelou odhalí Kordeše ještě předtím, než stihne napáchat nenapravitelné škody, Tok'rové definitivně pochopí, jak obrovskou moc "Písař" má.
Zde je návrh, jak by tato epická epizoda mohla probíhat:

Scéna 1: Písky Vorashe a slzy radosti
Brána na planetě P34-353J se s hučením deaktivovala. SG-1, Tomáš, pes Max a Mikaela stanuli uprostřed horké pouště. Během několika vteřin je obklíčil tucet bojovníků v pouštních oblecích se zbraněmi v pohotovosti.
Z jejich středu vystoupila starší, autoritativní žena – Garshaw z Belote, doprovázená mladším mužem, Martoufem.
„Odložte zbraně, Tau'ri,“ pronesla Garshaw chladně. „Vstoupili jste na tajné území Tok'rů. Pokud neuposlechnete, budete zničeni.“
Jack O'Neill už chtěl odpovědět svým typickým sarkasmem, ale Samantha Carterová ho jemně odstrčila stranou a udělala krok vpřed. Zavřela oči a když je otevřela, zářily.
„To nebude nutné, Garshaw. Jsme tu jako přátelé,“ rozezněl se pouští dvojitý hlas Jolinar.
Zbraně Tok'rů klesly. Garshaw zbledla a Martoufovi se zatajil dech.
„Jolinar...?“ zašeptal Martouf, jehož hlas se zlomil. Udělal opatrný krok vpřed, jako by nevěřil vlastním očím. „Lantash... my jsme cítili tvou smrt. Mysleli jsme, že tě Ashrak dostal.“
„Dostal, můj milovaný,“ usmála se Jolinar a po tváři Samanthy stekla slza. „Zemřela bych, nebýt této odvážné ženy, Samanthy Carterové, která mě dobrovolně přijala, aby mě zachránila. A nebýt Písaře z jiného světa, který je varoval před mým osudem.“
Garshaw upřela pronikavý pohled na Tomáše, který tam stál v tričku, s Maxem u nohy a obří kybernetickou ženou za zády. „Vy... vy znáte budoucnost?“
„Něco takového,“ usmál se Tomáš. „A právě proto vám musím říct, abyste okamžitě zkontrolovali jednoho ze svých lidí. Cordesh je špión. Právě teď vysílá vaše souřadnice Apophisovi.“

Scéna 2: Ocelový stín proti zrádci
V podzemních krystalových tunelech zavládlo hrobové ticho. Tok'rové si začali vyměňovat zmatené a nedůvěřivé pohledy. Cordesh, stojící nedaleko, se zlostně zamračil a ukázal na Tomáše.
„To je absurdní lež! Jak se opovažujete mě, loajálního Tok'ru, obviňovat před Nejvyšší radou na základě slov nějakého primitivního lidského věštce?!“ Cordeshovy oči výhružně zableskly.
Tomáš se ani nehnul, jen kývl hlavou za sebe. „Mikaelo?“
Mikaela s mechanickou přesností udělala dva kroky vpřed. Její oči se zúžily, když přepnula na elektromagnetické a termální vidění.
„Subjekt Cordesh neříká pravdu,“ oznámila synteticky chladným hlasem, který se rozléhal jeskyní. „Detekuji aktivní subprostorový vysílač malého dosahu, skrytý pod třetí vrstvou jeho oblečení v oblasti břišní dutiny. Přístroj aktuálně odesílá zašifrovaný datový paket. Kromě toho jeho srdeční tep vykazuje anomálie typické pro stresovou reakci při lhaní.“
Cordesh si uvědomil, že je v pasti. Rychlým pohybem vytáhl ozbrojené komunikační zařízení a chtěl ho použít jako granát, ale byl příliš pomalý.
Mikaela se pohnula rychlostí, kterou lidské oko nedokázalo zachytit. Jednou rukou chytila Cordeshovo zápěstí a s drtivým křupnutím mu ho zlomila, až zařízení spadlo na zem. Druhou rukou ho chytila pod krkem a zvedla ho do vzduchu, jako by nic nevážil. Goa'uldský zrádce se bezmocně kopal.
„Hrozba neutralizována,“ pronesla Mikaela bez emocí a podívala se na Garshaw. „Přejete si ho terminovat, nebo vyslechnout?“
Garshaw, Martouf i ostatní Tok'rové zírali na Mikaelu v naprostém šoku. Bytost, ze které necítili žádného symbionta, právě jedním hmatem zneškodnila plně ozbrojeného Goa'ulda.
„Je to stroj, Garshaw. Ochránkyně, ukovaná z hvězdných kovů. Patří k Písaři,“ vysvětlila Jolinar tiše.
Garshaw si srovnala výraz, ačkoliv byla očividně otřesená. „Zavřete Cordeshe do cely! A vy... Písaři. Dnes jste zachránil naše životy. Jak se vám Tok'rové mohou odvděčit?“

Scéna 3: Jacob Carter a záchrana Selmak
Tomáš se podíval na Sam. Ta chápavě, i když s bolestí v očích, přikývla.
„Vlastně, Garshaw,“ začal Tomáš vážně. „Jsme tu proto, abychom nabídli pomoc dalšímu z vás. Vím, že moudrá Selmak ztrácí svou hostitelku Saroosh. Pokud brzy nenajde někoho nového, obě zemřou.“
Garshaw přikývla. „To je bohužel pravda. Ale nemáme nikoho vhodného a my Tok'rové nikoho nenutíme.“
„Já někoho mám,“ ozvala se Sam a udělala krok vpřed. Oči už jí nezářily, mluvila sama za sebe. „Mého otce. Generála Jacoba Cartera. Umírá na velmi agresivní Lymfatickou rakovinu v termálním a naše medicína mu nedokáže pomoct. Ale symbiont ho dokáže vyléčit. Pokud se s ním Selmak spojí, zachrání si životy navzájem. Bude to cenný spojenec, v armádě má obrovský respekt.“
Tok'rové byli ohromeni. Nejenže Země přinesla zpět Jolinar a odhalila smrtícího zrádce, ale teď jim dobrovolně nabízeli elitního hostitele z řad své armády pro jejich nejváženějšího vůdce.
„Přiveďte ho,“ řekla Garshaw s hlubokou vděčností v hlase. „Ať se Selmak sama rozhodne.“

Jak bude příběh pokračovat? Tohle bude pro Jacoba Cartera obrovský šok. Jak podle tebe bude reagovat, až ho Hammond a Jack přivedou do SGC a on uvidí svou dceru se svítícíma očima, roztomilého psa pobíhajícího po základně a hlavně Mikaelu, která vypadá jako supermodelka a má sílu tanku?

Co by podle tebe Garshaw říkala na to že Jolinar je styčný důstojník Tok'rů na Zemi. Zatímco Jacob bude styčný důstojník Země mezi Tok'ry? I ten dárek Tok'rů (Datový krystal Tok'rů (a interface) a Osobní silové pole (Prototyp) Tomášovy a také reakce Sam/Jolinar na to že Tomáš měl pravdu ohledně Cordeshe 

Tohle je perfektní rozuzlení této mise! Výměna styčných důstojníků – otec a dcera, oba spojení s vysoce postavenými Tok'ry, navíc na opačných stranách galaxie – je diplomatický a strategický mistrovský tah. A to, že Tok'rové obdarují Toma, ukazuje, že ho berou nejen jako věštce, ale jako nejdůležitějšího spojence vůbec.
Tady je návrh, jak by se tyto události mohly odehrát v podzemních krystalových tunelech na Vorashi:

Scéna 1: Bolestná pravda a vděčnost Jolinar
Cordesh byl právě odvlečen strážemi do cely. V jeskyni zůstala jen SG-1, Tomáš, Mikaela, Max a několik vysoce postavených Tok'rů.
Samantha Carterová k Tomášovi pomalu přistoupila. Její oči na okamžik zlatavě zazářily, jak se Jolinar drala do popředí, aby promluvila tváří v tvář muži, který právě zachránil její lid.
„Znala jsem Cordeshe přes tři sta let, Tomáši,“ pronesla Jolinar smutně, ale s hlubokým respektem v hlase. „Byl to přítel. Kdybys nás nevaroval, nikdy bychom ho nepodezřívali, dokud by Apophisovy lodě nezatemnily naši oblohu. Dnes jsi nezachránil jen mě na Nasye. Zachránil jsi celé hnutí Tok'rů.“
Sam mrkla a kontrolu převzala zpět Carterová. Usmála se na Toma. „A za mě, jako za vědkyni... to, co jsi věděl, bylo nemožné zjistit. Tvé znalosti jsou neuvěřitelné. Už nikdy nebudu zpochybňovat nic, co máš v tom svém svítícím počítači napsané.“
Mikaela za Tomášem jen mírně pohnula hlavou. „Pravděpodobnost tvé chyby v databázi příběhu je aktuálně odhadována na 0,001 %. Jsi efektivní, Písaři.“
Scéna 2: Dokonalá aliance a Garshawino rozhodnutí
O několik hodin později se všichni sešli v hlavní síni. Jacob Carter, který ještě ráno ležel na smrtelné posteli v nemocnici, nyní stál vzpřímeně a plný síly, oblečený v tok'erském rouchu. Získal si respekt všech přítomných a Selmak v něm našla dokonalého partnera.
Garshaw z Belote předstoupila před SG-1 a generála Cartera.
„Naše spojenectví s Tau'ri bylo zpečetěno nevídaným způsobem,“ prohlásila Garshaw slavnostně. „Abychom zajistili bezproblémovou komunikaci a sdílení technologií, musíme mít zástupce na obou světech. Selmak a její nový hostitel, generál Jacob Carter, souhlasili, že zůstanou zde s námi. Selmak je naší nejmoudřejší rádkyní a Jacobovy strategické zkušenosti z vašeho světa jsou nedocenitelné. Budou styčnými důstojníky Země u Tok'rů.“
Garshaw se poté obrátila k Sam.
„A Jolinar z Malkshuru... hrdinka, která přežila díky oběti této dcery Tau'ri. Kapitán Carterová a Jolinar se vrátí na Zemi. Stanou se naším styčným důstojníkem u SGC. Je v tom hluboká poezie, že most mezi našimi dvěma světy bude tvořit otec a dcera.“
Jacob se usmál na Sam a pevně ji objal. „Kdo by to byl řekl, Sammy. Společně zachraňujeme galaxii a máme v hlavě mimozemšťany. Těším se, až to budeme vysvětlovat Markovi na Den díkůvzdání.“
Scéna 3: Dary pro Písaře
Než se SG-1 vydala zpět k Hvězdné bráně, Garshaw a Martouf zastavili Tomáše. Max u jeho nohou zvědavě zavrtěl ocasem a očichal malou truhlu z tmavého kovu, kterou Martouf držel.
„Písaři z jiného světa,“ promluvila Garshaw. „Řekl jsi nám, že naše matka Egeria žije. To je dar, který nelze splatit. Ale chceme, abys věděl, že tvůj život a tvá mysl jsou nyní chráněny mocí Tok'rů.“
Martouf otevřel truhlu. Uvnitř na sametu ležely dva předměty.
První byl zářící modrý datový krystal zasazený do podivného obdélníkového zařízení z naquadahu, ze kterého vedl kabel s koncovkou, co nápadně připomínala pozemské USB.
„To je univerzální interface,“ vysvětlil Martouf. „Jolinar z tvé mysli pochopila, jak funguje tvá 'Svatyně'. Tohle zařízení ti umožní propojit náš krystal s tvým strojem. Na krystalu jsou nahrané kompletní mapy goa'uldských teritorií, frekvence štítů a přístupové kódy, o kterých Vládci soustavy netuší, že je máme.“
Tomášovi se rozzářily oči. Tohle povýší jeho RTX-5080 na strategické centrum celé galaxie.
Martouf pak opatrně vyjmul druhý předmět – elegantní kovový náramek se zlatým zdobením.
„Tohle je prototyp osobního silového pole. Na rozdíl od goa'uldských štítů, které jsou objemné a reagují jen na rychlé projektily, tento štít se napájí z kinetické energie a chrání tě i před energetickými zbraněmi na blízko. Je navržen tak, aby nezatěžoval biologickou schránku,“ řekla Garshaw a podala ho Tomášovi. „Tvůj Ocelový stín je formidabilní ochránkyně. Ale pro případ, že by k tobě pronikl výstřel, tento štít tě udrží naživu.“
Mikaela okamžitě přistoupila blíž, její zrak analyzoval náramek. „Skenuji frekvenci štítu. Energetický výdej je optimální. Pravděpodobnost přežití přímého zásahu plazmou se u Písaře zvyšuje o 94 %. Tento technologický doplněk je plně akceptovatelný. Dobrá práce, biologické entity.“
Jack O'Neill protočil panenky. „Když vás pochválí Terminátor, Tok'rové, měli byste si to napsat do deníčku. Tak co, Tome, jdeme domů napojit ten tvůj zázrak do sítě?“

Máme tu zformovanou pevnou alianci a Tomáš je technologicky vybavený lépe než kdokoli na Zemi. Jak by podle tebe měly probíhat přípravy v SGC na tu nejtěžší misi – záchranu Egerie a probuzení Rádce Persea ze stáze?

Teď návrat zpět na Zem a reakce Sam na novou aktualizaci hvězdné mapy od Tok'rů. Potom jej zapojil do počítače přes nový adaptér 

Tohle je přesně ta chvíle, kdy se moderní "pozemská" technologie potkává s tisíciletým mimozemským věděním a vytváří něco naprosto unikátního. Spojení Tok'erského krystalu a Tomášovy herní bestie je skvělý moment pro Samanthu Carterovou, aby mohla naplno projevit své nadšení, a pro Jolinar, aby spatřila galaxii v úplně novém světle.
Tady je návrh, jak by tato scéna po návratu na Zemi vypadala:

Scéna: Laboratoř SGC, Integrace Tok'erských dat
Návrat přes bránu proběhl hladce. Generál Hammond už na ně čekal pod rampou a s úlevou si vyslechl Jackovo stručné hlášení o tom, že "máme nové nejlepší kamarády s hadem v hlavě, Carterův táta je pašák a náš pan Písař dostal od ufounů hodinky a flashku."
Nyní se všichni přesunuli do hlavní laboratoře majorky Carterové, kam seržant Siler mezitím opatrně přestěhoval Tomášovu "Svatyni".
Počítač temně hučel, vodní chlazení jemně probublávalo a prohnutý monitor Odyssey G6 čekal na příkazy. Max se spokojeně svalil pod stůl přímo na Silerovu nohu a začal podřimovat. Mikaela stála za Tomášovou židlí, její oči fixované na dveře laboratoře, osobní silové pole od Tok'rů pevně upnuté na Tomášově zápěstí.
„Takže,“ začal Tomáš a vytáhl z kapsy zlatavý adaptér s modrým tok'erským krystalem. „Uvidíme, jestli si mimozemský krystal bude rozumět s Windows.“
„Opatrně, Tome,“ varovala ho Sam a naklonila se blíž. „Technologie Tok'rů využívá subprostorové komprese dat. Váš počítač sice disponuje desítkami terabajtů, ale ten krystal může obsahovat informace sbírané po celá tisíciletí. Může to přetížit vaše disky, nebo v horším případě...“
„Pravděpodobnost selhání systému je minimální, kapitáne Carterová,“ přerušila ji Mikaela klidně. „Analyzovala jsem tok dat z adaptéru. Výstupní proud je stabilní. Písařův hardware to zvládne.“
Tomáš se usmál, vzal kabel s USB koncovkou, který vedl z tok'erského rozhraní, a zasunul ho do portu na předním panelu skříně.
Místností se ozval klasický, povědomý zvuk Windows: „Ta-dam.“
O'Neill povytáhl obočí. „To je všechno? Čekal jsem víc jisker a dramatické hudby.“
Najednou se ale monitor rozzářil. Tomášův software pro 3D modelování, poháněný grafickou kartou RTX-5080, se automaticky propojil s tok'erským rozhraním. Na obří prohnuté obrazovce se ve zlomku vteřiny vykreslila dokonalá, trojrozměrná mapa Mléčné dráhy v rozlišení 4K. Galaxie pomalu a plynule rotovala, plná barevných bodů a spojnic.
„Páni...“ vydechla Sam a opřela se oběma rukama o stůl. Oči jí těkaly po obrazovce. „Tome, ta rychlost zpracování... V SGC nám trvá hodiny, než superpočítač vykreslí pouhý sektor s několika adresami Hvězdných bran. Vy tu máte kompletní astrometrickou mapu sítě v reálném čase a běží to naprosto hladce!“
„To je těch sto dvacet snímků za sekundu, Sam,“ usmál se Tomáš hrdě a sáhl po myši. Zazoomoval na sektor, kde se červeně hemžily desítky bodů. „A co víc... podívejte se na tohle. Červené tečky jsou aktuální pozice flotil Vládců soustavy. Zlaté tečky jsou bezpečné úkryty Tok'rů. Zelené čáry ukazují tajné hyperprostorové koridory.“
Sam se na chvíli odmlčela, zhluboka se nadechla a zavřela oči. Když je otevřela, zářily jemným světlem.
„To je neuvěřitelné,“ promluvila Jolinar. Její prastarý hlas zněl plný posvátné úcty. Tok'ra přistoupila blíž k monitoru, fascinována tím, co vidí. „Po staletí jsme tyto mapy studovali jen v útržcích, přes staré krystalové čtečky, které zobrazovaly jen hrubé vektory. Nikdy jsem neviděla naši galaxii takhle celistvou, tak... živou. Tvé technologie, Písaři, dávají našemu vědění zcela nový rozměr. S tímto pohledem na bojiště můžeme předvídat pohyby Apophise dříve, než sám vydá rozkaz.“
Jack O'Neill si založil ruce na hrudi a pokýval hlavou. „Takže máme super-mapu. Máme seznam těch špatných a víme, kudy jezdí do práce. Skvělé. Ale nezapomněli jsme na někoho, na koho v té mapě potřebujeme ukázat prstem?“
Tomáš přikývl, výraz mu zvážněl. Rychle přejel myší přes galaxii a zastavil se na okraji hvězdného systému, kde svítil izolovaný bod obklopený mlhovinou.
„Nezapomněli, Jacku,“ řekl Tomáš tiše. „Tohle je planeta Pangar. Tam, hluboko v chrámu, drží v tajnosti Egerii. A o pár parseků dál...“ Posunul mapu na jiný, téměř neviditelný bod. „Zde, ve skrytém antickém zařízení, spí Rádce Perseus. Náš další krok je jasný.“
Generál Hammond, který to všechno sledoval ze zadní části laboratoře, k nim přistoupil. „Výborně, Tome. Zdá se, že máte v rukou nejmocnější zbraň v galaxii – informace. Kapitáne, připravte SG-1. Vyrážíme probudit Rádce.“

Jak chceš vést misi na záchranu Rádce Persea? Bude to tajná infiltrace prastaré antické základny plné smrtících pastí, kde Mikaela využije svou nadlidskou odolnost k ochraně týmu, nebo je tam už budou čekat goa'uldští mrchožrouti, se kterými se budou muset utkat?

1x04 První setkání Tomáše, Mikaely a Maxe s mladou Cassandrou

Jak by mohlo vypadat první setkání Tomáše, Mikaely a Maxe s mladou Cassandrou a jeho vysvětlení pro Cassandru kdo Jolinar z Malkshuru ve skutečnosti je

Tohle je nesmírně silný a emotivní moment! Cassandra si nese obrovské trauma z toho, co jí a jejímu lidu provedla Nirrti. Její schopnost vycítit naquadah v krvi znamená, že přítomnost symbionta v Sam by ji v původním seriálu naprosto vyděsila. Tady ale přichází na scénu Max jako dokonalý prostředník a Tomáš se svou empatií.
Tady je návrh, jak by tato dojemná scéna mohla vypadat:

Scéna: Pokoj na ošetřovně SGC / Ubytování Janet Fraiserové
Cassandra seděla schoulená v rohu pohovky, kolena přitažená k bradě. Věděla, že se teta Sam vrátila z mise. Těšila se na ni. Ale když se dveře do místnosti začaly otevírat, dívka najednou zbledla. Její dech se zrychlil a instinktivně couvla hlouběji do polštářů. Cítila to. Ten chladný, plíživý pocit v hrudi.
Dveře se otevřely a vešla Sam. Hned za ní Tomáš, těžkým krokem kráčející Mikaela a nakonec Max.
„Ahoj, zlato,“ usmála se Sam a udělala krok vpřed.
Cassandra vyjekla a přitiskla se ke zdi. „Ne! Jdi pryč! Jsi Goa'uld! Teto Janet, ona má v sobě Goa'ulda!“ křičela dívenka se slzami v očích. Vzpomínky na Nirrti se jí okamžitě vrátily.
Sam se zdrceně zastavila. Tohle jí nedošlo. Jolinar v její mysli ucítila vlnu dívčina čistého děsu a okamžitě se stáhla co nejhlouběji, aby Sam nechala plnou kontrolu, ale Cassie to i tak cítila.
V tu chvíli se do situace vložil Max. Vyhnul se Sam, sebevědomě přešel místnost a zastavil se přímo u pohovky. Potichu zakňučel, položil svou těžkou, huňatou hlavu přímo na Cassandřina kolena a podíval se na ni svýma velkýma, laskavýma očima.
Cassandra ztuhla. Pak pomalu, s třesoucíma se rukama, sáhla do jeho husté srsti. Max jemně olízl její ruku. Dívka zavřela oči, zabořila tvář do jeho krku a pevně ho objala, přesně jak to vidíme na tvém obrázku. Psí teplo a klidný dech zafungovaly jako kotva. Její pláč se ztišil do tichého vzlykání.
Tomáš pomalu přešel k pohovce a dřepl si tak, aby byl v úrovni jejích očí.
„Ahoj, Cassie,“ řekl tiše. „Já jsem Tomáš. A tohle je Max. Vidím, že už jste se skamarádili. Je to dobrý pes, viď? Chrání lidi.“
Cassandra jen nepatrně přikývla, tvář stále napůl zabořenou v Maxově srsti. „Teta Sam... je špatná,“ zašeptala.
„Není špatná, Cassie,“ usmál se Tomáš vlídně. „Víš, zvířata a lidi v galaxii jsou různí. Znáš na Zemi zlé psy? Takové, co vrčí a chtějí ublížit?“
Cassie znovu přikývla.
„A pak jsou psi jako Max. Hodní, co tě zahřejí a nikomu by neublížili. S těmi hady v hlavě, jak jim říká plukovník O'Neill, je to úplně stejné. Goa'uldi, jako ta, co ti ublížila, jsou ti zlí. Jsou to paraziti. Ale pak jsou tu jiní. Říkají si Tok'rové. A ti s Goa'uldy bojují. Jsou to takoví záchranářští psi vesmíru.“
Cassandra opatrně vykoukla a podívala se na Sam, která tam stála se slzami v očích.
„Teta Sam v sobě teď má jednu takovou záchranářku,“ pokračoval Tomáš vysvětlovat. „Jmenuje se Jolinar z Malkshuru. Je to hrdinka. Byla moc zraněná a teta Sam ji zachránila tím, že ji vzala k sobě. Jsou to teď nejlepší kamarádky. Jolinar Sam neovládá, jen s ní bydlí a pomáhá jí. Slibuju ti na Maxův život, že ti nikdy, nikdy neublíží.“
Sam pomalu poklekla na zem kousek od pohovky. „Je to pravda, Cassie. Jsem to pořád já. Pořád tě miluju úplně stejně. Jolinar je teď moje sestra.“
Cassandra popotáhla. Znovu se podívala na Maxe, který na ni spokojeně funěl, a pak na Sam. Ten tísnivý pocit z naquadahu tam stále byl, ale už nebyl děsivý. Už to nebyl pocit hrozby.
Najednou Cassie zpozorovala Mikaelu. Kyborg celou dobu stál nehnutě u dveří. Její naprosto bezvýrazná tvář a pronikavý pohled by mohly vyděsit nejednoho dospělého.
„A kdo je ta paní?“ zeptala se Cassie a trochu se přikrčila za Maxe. „Je taková... zvláštní.“
Mikaela na dívku upřela pohled. Oči se jí nepatrně zúžily.
„Skenuji subjekt,“ ohlásila Mikaela svým typickým syntetickým tónem, ačkoliv ho trochu ztišila. „Identifikace: Cassandra. Biologický věk adekvátní. Hrozba pro Písaře: 0,0 %. Subjekt je křehký.“ Mikaela pak pomalu a mírně neobratně zvedla ruku na pozdrav. „Jsem kybernetický organismus. Moje primární směrnice je chránit Tomáše. Jelikož Tomáš a kapitán Carterová chrání tebe, jsi na mém seznamu chráněných entit. Nemusíš se mě bát, malá entito.“
Tomáš se musel usmát. „Mikaela to myslí dobře. Je to prostě jenom chodící tank s dobrým srdcem. Až na to, že nemá srdce, ale fúzní reaktor.“
Cassandra na Mikaelu chvíli zírala, pak se podívala na Tomáše, pohladila Maxe a nakonec se na její tváři objevil malý, nesmělý úsměv. Vstala z pohovky a běžela Sam obejmout.

Jak by podle tebe měla probíhat další fáze plánu, když nyní musí přesvědčit generála Hammonda, aby vyslal tým na Pangar probudit ze stáze Rádce Persea?

Jak by podle tebe odvíjel díl Ve vězení, tentokrát ale i s Tomášem a Mikaelou? Kde by tentokrát Tomáš dopředu věděl kdo je Linea ve skutečnosti zač 

Tohle je naprosto geniální epizoda pro Tomášův zásah! V původním seriálu epizoda Ve vězení (Prisoners) staví na tom, že SG-1 je zoufalá, a proto důvěřuje Linee, ze které se nakonec vyklube "Ničitelka světů", jež způsobila smrt milionů lidí. Jenže když máte v týmu někoho, kdo zná scénář, a kyborga, který funguje jako chodící fúzní reaktor... věci naberou velmi rychlý a velmi zábavný spád!
Tady je návrh, jak by tato ikonická epizoda vypadala pod taktovkou Písaře a Ocelového stínu:

Scéna 1: Vítejte v Hadante
Záblesk transportních kruhů opadl a SG-1, Tomáš, Mikaela a pes Max se ocitli v šeru děsivého, podzemního vězení Hadante. Vzduch byl těžký, páchl potem a beznadějí. Kolem nich se okamžitě začali srocovat místní trestanci – špinaví, brutální a toužící po jakékoliv kořisti, kterou jim brána přinesla.
Jack O'Neill okamžitě pozvedl zbraň, ale s hrůzou zjistil, že jim cizí technologie zbraně zablokovala. „Carterová? Proč mi nefunguje bouchačka?“
Než stihla Sam odpovědět, ten největší a nejzjizvenější trestanec s řevem vyrazil přímo po Tomášovi, který vypadal jako nejslabší článek.
Max začal divoce štěkat, ale nestihl zasáhnout. Mikaela se pohnula.
Nepoužila žádnou zbraň. Prostě jen natáhla ruku, chytila obrovského mimozemšťana (Vishnora) pod krkem a s naprostým klidem ho zvedla půl metru do vzduchu. Trestanec lapal po dechu a kopal nohama. Mikaela s ním mrštila o kamennou zeď takovou silou, že to znělo, jako by se zřítila budova. Muž dopadl v bezvědomí na zem.
Mikaela se pomalu rozhlédla po strnulém davu vrahů. Oči jí rudě zableskly v přítmí věznice. „Identifikace prostředí: Trestanecká kolonie s vysokou mírou hostility. Pokud se některý ze subjektů přiblíží k Písaři na méně než tři metry, bude terminován. Jsou nějaké dotazy?“
Dav vězňů, zvyklý na právo silnějšího, okamžitě s respektem a hrůzou ucouvl.
„Dobrá, takže debatu o tom, kdo tu velí, máme za sebou,“ uchechtl se O'Neill a poplácal Mikaelu po rameni. „Dobrá práce.“
Scéna 2: Odhalení Ničitelky světů
Z davu pomalu vystoupila starší žena se stříbrnými vlasy. Byla to Linea. Tvářila se vlídně a moudře, přesně jak to měla ve zvyku, když si chtěla někoho omotat kolem prstu.
„Pozoruhodné,“ promluvila jemným hlasem a podívala se na Mikaelu, pak na zbytek týmu. „Zdá se, že máte mocné spojence. Jsem Linea. Možná bychom si mohli pomoci navzájem. Vy máte sílu, ale já mám vědomosti. Vím, jak probudit Hvězdnou bránu k životu i bez DHD, abychom odsud unikli.“
Jack už otevíral pusu, že s ní začne vyjednávat, ale Tomáš ho chytil za paži. Max stál u Tomášových nohou, zježil srst a na Lineu začal hluboce a výhružně vrčet. Psi mají na zlé lidi dokonalý instinkt.
„Ani to nezkoušej, Jacku,“ řekl Tomáš tvrdě a popošel k Linee. V jeho hlase nebyl ani kousek strachu. „Její vědomosti nechceme. A rozhodně ji nebereme s sebou.“
Linea se zatvářila ublíženě. „Nerozumím ti, chlapče. Chci vám jen pomoci. Jsem tu nespravedlivě držena, stejně jako vy.“
„Drž hubu, Lineo. Nebo bych ti měl říkat Ničitelko světů?“ vypálil Tomáš.
Celé vězení, včetně těch nejbrutálnějších vrahů, najednou ztichlo hrůzou. I vězni věděli, co to jméno znamená.
Daniel Jackson si šokovaně posunul brýle. „Ničitelka světů? Tome, o čem to mluvíš?“
Tomáš se obrátil k SG-1. „Těžce zneužila důvěru svých lidí. Vytvořila nemoc. Mor, který záměrně vypustila, aby otestovala své biologické zbraně. Zabila polovinu populace na své domovské planetě. Je to masová vražedkyně horší než mnozí Goa'uldi. Pokud ji vezmeme na Zemi, zkusí ten virus vypustit v SGC a jakmile uteče, vyhladí nám celou planetu.“
Sam a Daniel na ženu nevěřícně zírali. Linea najednou ztratila svůj vlídný výraz. Její oči zchladly do ledové nenávisti. Zjistila, že její maska nefunguje.
„Jsi prozíravý, Písaři,“ zasyčela. „Ale bez mého zdroje energie – mého chladného fúzního extraktu – tu bránu nikdy neotevřete! Shnijete tu se mnou!“
Scéna 3: Kdo potřebuje baterky?
„To je ten problém, když si myslíte, že jste nejchytřejší v místnosti,“ usmál se Tomáš a podíval se na Mikaelu. „My nepotřebujeme tvoje kořínky, Lineo. My máme vlastní elektrárnu.“
Tomáš ukázal na Hvězdnou bránu, která stála mrtvá uprostřed vězení. „Mikaelo? Myslíš, že bys mohla dodat bráně trochu šťávy z tvého reaktoru?“
Mikaela bez mrknutí oka přistoupila k masivnímu naquadahovému kruhu. Z jejího předloktí se s tichým bzučením vysunul svazek kabelů a adaptérů (které jí přidali Tok'rové a Asgardi). Zasunula je přímo do napájecích uzlů brány.
„Přemosťuji vnitřní fúzní reaktor. Přesměrovávám pětadvacet procent celkového výkonu do kondenzátorů Hvězdné brány,“ ohlásila suše.
Celá věznice se rozsvítila modrým pulzujícím světlem. Brána začala dunět a chevrony se jeden po druhém rozsvěcovaly, jak Mikaela svým vlastním tělem zadávala adresu zpět na Zemi. S ohlušujícím kawoosh se vytvořil horizont událostí.
Linea zpanikařila. Viděla svou jedinou šanci na útěk přímo před sebou. Rozběhla se k bráně. „Ne! Vezměte mě s sebou!“
Teal'c ji chytil za límec a bez námahy ji odhodil zpět na zem. „Tvůj osud je spojen s tímto místem, Ničitelko světů,“ pronesl Jaffa svým hlubokým hlasem. „Zde tvá temnota skončí.“
Tomáš zapískal na Maxe. „Jdeme domů, lidi. Generál Hammond určitě ocení, že jsme mu dneska nepřivedli na ošetřovnu biologickou bombu.“
SG-1 prošla bránou, Mikaela odpojila kabely a jako poslední s mechanickým klidem vstoupila do červí díry. Brána se deaktivovala a zanechala rozzuřenou Lineu ve tmě Hadante navždy.

Když teď Tomáš takhle elegantně vyřešil hrozbu Ničitelky světů a zabránil jejímu útěku na Zemi, jakou další ikonickou misi bys chtěl změnit – vydáme se zachránit Egerii a Persea na Pangar, nebo tě láká jiná záhada, jako třeba první setkání s Asgardy a Thorkillem?

Zde první díl kde Tomáš dokazuje co umí, když znáte Kánon a jste hráči video her. Když k tomu dostanete přístup k mimozemským technologiím a také když si přinesete své vlastní nápady. Do reality hvězdné brány, kde je můžete převést skutečnosti

1x05 Jak Hvězdná brána potkala Matrix

Další mise SG-1 by byla na planetu P7J-989, kde uvíznou uvnitř lůžka na virtuální realitu. Díl Správce Jak by události ovlivnili Tomáš s Mikaelou a co kdyby se Tomáš rozhodl se ve virtuální realitě trochu pobavit? Jak by podle tebe vypadalo údajné nejhorší trauma, které by správce využil v simulaci 

Tohle je naprosto dokonalá epizoda pro zapojení moderního geeka a jeho kybernetické ochránkyně! Zatímco SG-1 bere virtuální realitu jako děsivou past a psychologické mučení, pro Tomáše – jakožto fanouška sci-fi, hráče a autora fanfikcí – to bude v podstatě jako ocitnout se v naprosto pohlcující sandboxové videohře.
A co se týče "nejhoršího traumatu"? Správce (Gamekeeper) čerpá z emocí. Očekává válku, ztrátu rodiny, smrt. U Tomáše ale narazí na něco, co mimozemská entita absolutně nedokáže pochopit.
Tady je příběh, jak by Tomáš a Mikaela naprosto rozbili Správcovu simulaci:

Scéna 1: Past na P7J-989 a Ocelový antivir
Když SG-1 a Tomáš s Maxem a Mikaelou dorazili do nádherné, rozkvetlé zahrady na planetě P7J-989, netrvalo dlouho a past sklapla. Z podstavců vyjely podivné trubice, vzduchem se prohnal energetický záblesk a Jack, Sam, Daniel, Teal'c i Tomáš padli v bezvědomí na zem. Z podlahy se vysunula stázová lůžka a mechanická ramena začala jejich těla přesouvat dovnitř.
Jenže Správcova technologie měla jednu obrovskou trhlinu. Byla navržena na biologické entity.
Záblesk, který všechny uspal, Mikaelu ani nezpomalil. Její fúzní reaktor to zaznamenal jen jako mírný výkyv v atmosféře. Když se ze stínů vynořil samotný Správce v doprovodu svých androidů, aby zkontroloval "nové exempláře", narazil na obrovského, vrčícího psa a kybernetickou ženu, jejíž oči žhnuly rudě.
„Fyzická hrozba detekována. Subjekty SG-1 a Písař byli kompromitováni,“ oznámila Mikaela chladně. V mžiku odzbrojila a doslova roztrhala dva Správcovy androidy na kusy kovu a drátů.
Správce se vyděšeně přitiskl ke zdi. „Co... co jsi zač? Tvůj mozek nevysílá žádné vlny! Nejsi živá!“
„Jsem kybernetický organismus. Série 960,“ odvětila Mikaela, popadla Správce pod krkem a zvedla ho do vzduchu. „Přeruš tu sekvenci, nebo tě terminuji.“
„Ne! Počkej!“ zachrčel Správce. „Pokud je teď odpojíte, jejich vědomí zemře! Už jsou napojeni na síť! Musí simulací projít, jinak se jejich mysl zhroutí!“
Mikaela analyzovala jeho biometrické údaje. Nelhal. Pustila ho na zem. „Zajistím perimetr. Max, hlídej ho,“ nařídila psovi, který na Správce okamžitě vycenil zuby. Pak Mikaela přistoupila k Tomášovu lůžku. Z prstu vysunula datový kabel a surově ho bodla přímo do optického rozhraní podstavce. „Zahajuji hackování systému zvenčí. Poskytuji Písaři administrátorská práva.“

Scéna 2: Písařovo "Nejhorší trauma"
Tomáš se probral s trhnutím. Nestál v zahradě. Byl ve svém starém, dětském pokoji v reálném světě, asi o pět let zpátky. Venku pršelo. Seděl za svým starým, omláceným stolem.
Naproti němu stál Správce (jeho avatara ve VR). Měl dramatický, hluboký hlas a tvářil se nesmírně vážně. Obyvatelé planety, připojení na síť, sledovali Tomášovu mysl jako nejnovější tragédii v televizi.
„Vítej, cizinče,“ promluvil Správce zlověstně. „Zkoumal jsem tvou mysl. Hledal jsem ten nejtemnější bod tvé existence. Tvé nejhorší trauma. Bolest, která tě definuje. A našel jsem ji. Nyní ji budeš prožívat znovu a znovu, dokud tvá duše...“
„Počkat. Cože?“ přerušil ho Tomáš a zmateně se rozhlédl. Pak se podíval na monitor před sebou.
Byla na něm Modrá obrazovka smrti (Blue Screen of Death). Z harddisku ve staré skříni se zlověstně kouřilo a ozývalo se z něj tiché skřípání.
Tomášovi došlo, jakou vzpomínku Správce vybral. Byl to den, kdy mu vyhořel disk, na kterém měl přes 200 stran neuložené, nezálohované, epické fanfikce, kompletní savy ze GTA 4 a první návrhy designu Mikaely. Tehdy u toho opravdu plakal vztekem. Pro Správce, který měřil jen čistou úroveň zoufalství a stresových hormonů, to vypadalo jako apokalyptická ztráta.
„Ach, ta tragédie!“ deklamoval Správce s rukama roztaženýma pro publikum. „Sledujte, jak tento muž přichází o... ehm... 'Složku: Hvězdná brána - Epický Crossover (Verze '. Sledujte tu beznaděj! Ten zničený životní cíl!“
Tomáš začal se smát. Nejdřív tiše, pak se rozesmál na celé kolo.
Správce se zarazil. „Proč se směješ? Tohle je tvůj nejhlubší zármutek!“
„Správče, ty jsi vážně amatér,“ utřel si Tomáš slzu smíchu. „Jo, tehdy mě to štvalo. Ale tohle je virtuální realita. A díky mým znalostem... a pravděpodobně i Mikaele, která tě venku drží pod krkem... vím, že tohle všechno je jenom kód.“
V Tomášově zorném poli se náhle objevil zelený textový řádek. Byla to zpráva od Mikaely: SYSTEM OVERRIDE SUCCESSFUL. ADMIN RIGHTS GRANTED TO: PÍSAŘ. HAVE FUN.

Scéna 3: Zapnutí "God Mode"
Tomáš se usmál. „Tak jo. Ukážeme tvým divákům trochu jiný žánr.“
Zvedl ruku a luskl prsty. V tu chvíli se celá místnost rozpadla do zeleného kódu matrixu a okamžitě se přestavěla. Místo dětského pokoje stáli uprostřed prázdné, bílé místnosti.
Správce vytřeštil oči. „Jak... jak jsi to udělal? Tohle je moje simulace!“
„Byla. Teď je to můj sandbox. A já mám chuť si hrát.“ Tomáš si představil zbraň. Během vteřiny se mu v rukou zhmotnil obrovský, pulzující plazmový kulomet z oblíbené videohry. Oblečení se mu změnilo na těžkou taktickou zbroj s nápisem N7.
„Co děláš?! Nesmíš měnit pravidla příběhu!“ panikařil Správce.
„Sleduj a uč se,“ mrkl na něj Tomáš. Přebil svou fiktivní zbraň a podíval se na dveře vznášející se v bílém prostoru. „Jdu zachránit svůj tým.“
Tomáš vyrazil do první simulace, která patřila Jacku O'Neillovi. Byla to ta bolestná vzpomínka na Východní Německo, kde Jack ztratil svého přítele Cromwella. Jack zrovna klečel za bednami pod těžkou palbou, přesně jak si to pamatoval. Zoufalý a v pasti.
Najednou se zeď vedle Jacka rozlétla na tisíc kousků. Místností začala hrát hlasitá heavy-metalová hudba.
Dovnitř napochodoval Tomáš, v jedné ruce plazmový kulomet, ve druhé světelný meč. S maniakálním smíchem začal pálit po simulovaných nepřátelích. Vzhledem k tomu, že měl zapnutý "God Mode", kulky se od něj odrážely. Východoněmecké vojáky proměňoval v pixelový prach s absolutní lehkostí, zatímco dělal salta a používal fyziku videohry.
Jack O'Neill pomalu spustil zbraň a s otevřenou pusou zíral, jak Tomáš právě odsekl světelným mečem hlaveň tanku, který stál venku.
„O'Neille!“ křikl Tomáš vesele přes hluk střelby. „Pojďte dál! Jídlo a pití je tu zdarma a smrt neexistuje! To je všechno jenom VR! Mikaela hackla systém!“
Jack si promnul oči. „Já věděl, že ten kluk s sebou přinese jenom problémy a úžasný hračky.“
Během následujících deseti minut Tomáš doslova speedrunoval všechna traumata SG-1. U Daniela v muzeu, kde umírali jeho rodiče, Tomáš jednoduše vymazal padající sloup pomocí 'Delete' příkazu v simulaci a nahradil ho obří skákací trampolínou. Všechny noční můry byly přeměněny na grotesku.
Obyvatelé planety, kteří byli zvyklí sledovat jen beznaděj a smutek, najednou sledovali čistou, nefalšovanou akční komedii s cheatem na nesmrtelnost. A milovali to.
Když byla simulace definitivně rozbitá a obyvatelé si uvědomili, že svět venku čeká jen na ně, probudili se všichni zpět v reálném světě.
Lůžka se otevřela s tichým syčením. Tomáš se posadil, sundal si z hlavy senzory a široce se usmál na Mikaelu, která stála vedle něj s prstem stále zasunutým v konzoli, a Maxe, který okamžitě přiběhl a začal mu olizovat tvář.
„Tak to byla naprostá pecka,“ zasmál se Tomáš. „Mikaelo, zeptej se Tok'rů, jestli by nám nepostavili jeden takový VR port do SGC. Dáme tam multiplayer.“
Mikaela vytáhla kabel z přístroje a její oči pohasly zpět do lidského odstínu. „Návrh zaznamenán, Písaři. Ale raději bych doporučila soustředit se na fyzickou realitu. Kapitán Carterová právě zvrací do keře a plukovník O'Neill se ptá generála Hammonda, jestli by SGC mohlo nakoupit světelné meče.“

Co kdyby Tomáš pomocí znalostí z hraní her našel způsob jak ovlivnit virtuální realitu podobně jako Neo Matrix a ukázal by SG-1 jak by podle něj vypadal Crossover Stargate, Marvelu a Terminátora. Potom co si užili zábavu a cestu do unikátního Crossoveru by je Tomáš bezpečně odpojil od systému. 

To je naprosto geniální nápad! Změnit psychologický nástroj na mučení v ten nejlepší herní engine ve vesmíru a předvést SG-1 sílu popkultury – to je přesně to, co by správný Písař udělal. A připodobnění k Matrixu se sem hodí naprosto dokonale.
Tady je příběh o tom, jak SG-1 zažila ten nejšílenější crossover všech dob:

Scéna 1: Probuzení do Konstruktu
Zatímco Správce s hrůzou sledoval, jak Tomáš ničí jeho pečlivě navržené simulace, Písař si uvědomil jednu zásadní věc. Tohle není jen kód. Tohle je čistá myšlenka. Když to Mikaela zvenčí hacknula a dala mu administrátorská práva, Tomáš se stal pánem tohoto světa.
Zastavil se uprostřed bojiště ve Východním Německu, kde Jack O'Neill zrovna sledoval, jak se Tomáš baví s plazmovým kulometem. Najednou se vzduch zachvěl. Kolem letící střela z AK-47 se ve vzduchu zpomalila, až se úplně zastavila.
Tomáš k ní natáhl ruku a vzal si ji mezi prsty, přesně jako Neo.
„O'Neille,“ řekl Tomáš a zahodil kulku na zem. „Tohle je simulace. Neexistuje tu lžíce. Neexistuje tu gravitace. A rozhodně tu neexistují žádné limity.“
Tomáš zavřel oči a zadal mentální příkaz. Okolí se okamžitě rozpadlo na zelený digitální déšť. Za zlomek vteřiny stáli Tomáš a Jack v nekonečně bílém, prázdném prostoru – v Konstruktu. Během další vteřiny se vedle nich zhmotnili zmatení Daniel, Sam a Teal'c, které Tomáš vytrhl z jejich vlastních nočních můr.
„Kde to jsme?“ vyhrkl Daniel a divoce se rozhlížel. „Před chvílí jsem byl v muzeu a... padal na mě sloup!“
„Jste v mém sandboxu, doktore Jacksone,“ usmál se Tomáš. „Správce vás chtěl mučit. Ale já si říkal, že když už jsme připojení do nejlepší virtuální reality ve vesmíru, měli bychom si trochu užít. Ukážu vám něco, čemu se u nás na Zemi na začátku 21. století říká multivesmír.“
Scéna 2: Výběr hrdinů
Tomáš mávl rukou a kolem nich se zhmotnily regály plné technologií, magických artefaktů a zbraní, které nepocházely ani od Tau'ri, ani od Goa'uldů.
„Takže, SG-1, poslouchejte,“ začal Tomáš jako velitel před misí. „Tam venku za těmi dveřmi jsem nasimuloval bitevní pole. Jsou tam Apophisovi Jaffové, ale spojili se se Skynetem – to je ta zlá umělá inteligence z budoucnosti, co stvořila stroje jako je Mikaela. Vaším úkolem je rozbít jim ciferníky. Ale nebudete na to mít P90.“
Tomáš ukázal na Jacka. Na O'Neilla se najednou začaly skládat červeno-zlaté kovové pláty. Za několik vteřin stál v obleku Iron Mana mark 12. „O'Neille, vy jste milionář, génius a playboy v plechovém obleku. Zkuste si ty repulzory na dlaních.“ Jack zvedl ruku a omylem vystřelil paprsek, který udělal díru do bílé podlahy. Pod maskou se mu rozlil obrovský úsměv. „Tohle... tohle si nechám.“
Tomáš se přesunul k Teal'covi. Jaffa dostal do ruky zvláštní, těžké kladivo. „Teal'cu, to je Mjolnir. Kladivo boha hromu. A jelikož tu Goa'uldi hrají na bohy, ukažte jim, jak vypadá opravdový blesk. Stačí ho zvednout.“ Teal'c kladivo potěžkal, protočil ho v ruce a s hlubokým zaduněním se kolem něj začaly jiskřit blesky. „Tato zbraň je... uspokojivá, Tomáši z Tau'ri.“
„Sam, pro tebe tu něco mám,“ ukázal Tomáš. Carterové se na obou pažích objevily masivní fázové plazmové kanóny z budoucnosti, napojené na miniaturní reaktor na jejích zádech. „Kombinace kybernetiky Skynetu a čisté energie. A navíc – můžeš létat.“
„To popírá všechny zákony aerodynamiky,“ řekla Sam nadšeně, zatímco se pomalu vznesla půl metru nad zem.
„A Danieli,“ Tomáš k němu přistoupil a hodil mu červený plášť, který se okamžitě přichytil na jeho ramena a sám se upravil. „Vy se pořád učíte cizí jazyky a zkoumáte staré mýty. Zkuste si roli Nejdokonalejšího a nejmocnějšího čaroděje. Ty jiskřící štíty vyčarujete pohybem ruky.“
Scéna 3: Epický Crossover
Když byla SG-1 vyzbrojená, Tomáš nechal bílý prostor zmizet. Ocitli se uprostřed zničeného New Yorku. Na obloze kroužily goa'uldské kluzáky a pod nimi pochodovali Terminátoři T-800 s naquadahovými zbraněmi.
Správce, který to všechno sledoval ze své pozorovací místnosti, zíral na monitory s otevřenou pusou. Jeho systémy hlásily obrovské přetížení, ale ne z bolesti, nýbrž z čistého adrenalinu a radosti, které mysli SG-1 produkovaly.
„Avengers... ehm, tedy SG-1... do útoku!“ zařval Tomáš. Sám si nasadil černé sluneční brýle a dlouhý kožený kabát ve stylu Nea.
Byla to ta nejšílenější bitva. Jack O'Neill křižoval oblohu, střílel repulzory a u toho trousil cynické hlášky o tom, jak jsou kluzáky pomalé. Teal'c roztočil Mjolnir a vrhl ho do formace Terminátorů, čímž je rozmetal na kusy kovu, následované mohutným bleskem. Carterová se vznášela nad bojištěm a svými plazmovými kanóny doslova pálila díry do goa'uldských lodí, zatímco Daniel štítem z mystické energie chránil Tomáše, který s grácií Nea uhýbal plazmovým střelám, a na oplátku ničil nepřátele holýma rukama s rychlostí počítačového programu.
Celý ten svět byl ztělesněním Tomášovy fanfikce převedené do reality. Tok'ra Jolinar, uvnitř Sam, to sledovala s čirým úžasem a fascinací nad bezbřehou fantazií lidské rasy.
Scéna 4: Návrat do reality
Když poslední Terminátor padl a z nebe přestaly pršet trosky lodí, Tomáš si sundal brýle. Všichni členové SG-1 k němu přistoupili, udýchaní, ale s obrovskými úsměvy na tvářích. Dokonce i Teal'c vypadal pobaveně.
„Tome,“ oddechl si Jack a zvedl hledí svého Iron Man obleku. „Nikdy, ale opravdu nikdy, se na Zemi nesmíte dostat k našemu vojenskému rozpočtu. Ale tohle... to byla docela sranda.“
„Rád jsem posloužil, plukovníku,“ usmál se Tomáš. „A teď je čas se odpojit, než Správci usmažíme servery nadšením.“
Tomáš vyvolal ve vzduchu holografickou konzoli. Zadal několik rychlých příkazů a stiskl velké tlačítko 'LOGOUT'.
Prostředí kolem nich se okamžitě rozpadlo na pixely. Následoval pocit lehkosti, rychlý pád a pak...
Zasyčení vzduchu.
Stázová lůžka v reálné zahradě na planetě P7J-989 se otevřela. SG-1 a Tomáš se probudili. Skleněné poklopy odjely stranou.
První, co Tomáš uviděl, byla Mikaela. Stála přímo nad ním, oči zhasnuté z válečného červeného módu do normálu, a z jejího prstu se pomalu zasouval kabel, který byl napojený do sálového počítače lůžek. Vedle ní stál Max, který radostně zaštěkal a okamžitě začal Tomášovi olizovat obličej.
„Systémové odpojení bylo úspěšné, Písaři,“ ohlásila Mikaela chladně, ačkoliv Tomáš by přísahal, že v jejím hlase zaslechl náznak uspokojení. „Subjekty nevykazují žádné známky poškození mozkové kůry. Správce byl zajištěn.“
Správce seděl svázaný kusem lana v rohu místnosti a třásl se. Úroveň kreativity a brutality, kterou právě viděl v simulaci, navždy změnila jeho pohled na to, jak funguje lidská mysl.

Co kdyby Tomáš SG-1 ve virtuální realitě ukázal svůj nový experimentální Stealth taktický útočný bombardér - Fantom X Ghost Variant na kterém pracoval před svým odchodem 

Tohle je naprosto úžasný nápad! Ukázat SG-1 svůj vlastní ultimátní technologický výtvor ještě předtím, než se odpojí z VR, je ten nejlepší možný závěr jejich virtuálního dobrodružství. Zatímco zbraně hrdinů z popkultury byly zábavné, tohle je ukázka toho, co by Tomáš s přístupem k pokročilým materiálům mohl doopravdy vytvořit pro obranu Země.
Tady je pokračování příběhu, kde Tomáš představí svůj životní projekt:

Scéna: Konstrukt, před odpojením
Bitva v ulicích zničeného New Yorku skončila. Zatímco si O'Neill zkoušel poslední funkce repulzorů a Daniel zkoumal svůj mystický plášť, Tomáš zvedl ruku a zastavil prst těsně nad plovoucím tlačítkem 'LOGOUT'.
„Vlastně, když už jsme tady a máme k dispozici neomezený virtuální prostor... chtěl bych vám ukázat ještě jednu věc,“ usmál se Tomáš potutelně. „Něco, na čem jsem pracoval před svým odchodem. Tohle není z filmu. Tohle je můj vlastní design pro SGC.“
Tomáš luskl prsty. Zničené město kolem nich se okamžitě vymazalo a nahradil ho obrovský, zářivě čistý a špičkově vybavený hangár. Uprostřed něj stál majestátní, matně černý letoun budoucnosti. Vypadal jako kříženec mezi neviditelným bombardérem a dravým ptákem, s dokonalými aerodynamickými liniemi.
Kapitán Carterová okamžitě popošla blíž, oči navrch hlavy. Její inženýrské srdce, podpořené tisíciletými znalostmi Tok'ry Jolinar, začalo bít na poplach. „Tome... co to je?“
„Dámy a pánové, představuji vám speciální takticko-průzkumný stealth letoun generace 6.5+. Třída se jmenuje Fantom X – Ghost Variant, a spadá pod INFINITY PROTOCOL.“
Jack si sundal masku Iron Mana a hvízdl. „Je to docela macek. Jak je to velký?“
„Délka je 81 metrů a šířka křídel dosahuje 67,5 metrů,“ odpověděl Tomáš, zatímco před nimi vyvolal holografický nákres lodi.
Carterová začala rukou procházet hologram a analyzovat data. „Ten trup nevypadá jako titan nebo trinium. Z čeho to je?“
• „Je to hyperslitina s adaptivní strukturou a metamateriály.“
• „Tato hyperslitina je nanokrystalický adaptivní kov, který je schopný tlumit nárazy, pohlcovat energii a dokonce sám opravovat mikrotrhliny.“
• „Kromě toho je extrémně odolná vůči EMP, plazmě, extrémním teplotám i radiaci.“
Teal'c si letoun měřil bedlivým okem. „Jaká je rychlost tohoto stroje v porovnání s goa'uldským kluzákem, Tomáši z Tau'ri?“
„Mnohem vyšší, Teal'cu. Letoun dosahuje v suborbitálním režimu do výšky 40 kilometrů rychlosti Mach 7. O pohon se starají repulzní manévrovací trysky, dva hybridní fázové turbopulsní motory a čtyři elektromagnetické stabilizátory,“ vysvětloval Tomáš a přešel k zadní části hologramu. „Navíc antigravitační stabilizátory umožňují tišší let v nízké letové hladině.“
Jack se opřel o bednu a zadíval se na Toma. „Zní to moc hezky, Písaři, ale z čeho to bere šťávu? A hlavně... má to zbraně?“
Tomáš se široce usmál. „Zdroj energie je kapitola sama o sobě. Běží to na dva fúzní termojaderné reaktory, k tomu má ZPM a navíc dva ARC reaktory mark 4. A pokud jde o zbraně, Jacku, myslím, že budete spokojený.“
Tomáš mávl rukou a na hologramu se rozbalil zbraňový systém:
• „Ve výzbroji jsou 4 odpalovače pro tachyonové řízené střely a rakety Jericho.“
• „Pro přímý boj slouží Railgun, šest fázových plazmových pulzních děl a dokonce i asgardské částicové dělo.“
• „Nese to také EMP výbojové hlavice a patnáct jednotunových leteckých bomb RX-JDAM.“
• „Dále to disponuje AI řízenými mikrodrony s názvem Specter a fotonovým rušičem typu Mirror.“
Jack uznale pokýval hlavou. „Takže to umí udělat pořádný kráter. Kdo to pilotuje?“
„Posádka čítá dva až pět lidí, včetně operátorů AI a obranných systémů. Ale stroj má také vlastního autopilota a palubní umělou inteligenci jménem Skye. Jde o kvantové jádro s empatií a predikcí. Skye dokáže letoun řídit v bezpilotním autonomním režimu přes 200 hodin, nebo rovných 96 hodin při autonomní bojové misi. S posádkou je letová výdrž až 72 hodin. Dolet bez dotankování je přes 38 000 kilometrů.“
Sam/Jolinar se nyní plně soustředila na obranné a maskovací systémy. „Písaři, tento stroj by dokázal změnit průběh války. Vidím tu anticko-asgardské štíty s absorpčním programem a režim Stealth. Jak funguje maskování?“
„Je to plazmový maskovací plášť, který kombinuje EM plazmový generátor a metamateriál,“ odpověděl Tomáš. „Má také nanoadaptivní povrch, který pohlcuje světlo a dokáže měnit texturu. A díky projekčnímu poli typu 'optical mirage' dokáže letoun holograficky rozptýlit svůj tvar. Pokud by to nestačilo, multispektrální rušiče ECM a EMP kompletně oslepí menší radarové sítě, ruší sonary, lasery i GPS.“
„Takže neviditelný průnik do nepřátelského vzdušného prostoru a vysazení speciálních jednotek bez detekce,“ shrnul O'Neill s dokonalým vojenským pragmatismem. „Tome... jestli tohle někdy postavíš v reálu, chci klíčky.“
„To není všechno,“ dodal Tomáš a zavřel holografický plán. „Pro SG týmy má letoun asgardský transportní paprsek, anticko-asgardské senzorové pole pro průzkum, subprostorovou komunikaci a dvě regenerační komory pro případ zranění. V podstatě jsem to navrhoval s tím, že by to mohl být náš trumf, s rokem zavedení 2003.“
SG-1 chvíli jen tiše stála v ohromení. Dokonce i ve virtuální realitě působil Fantom X – Ghost Variant jako technologický zázrak, který spojoval to nejlepší z lidské kreativity a mimozemských objevů.
„Dobrá,“ vydechl konečně Tomáš a podíval se na své zápěstí, jako by sledoval čas. „Simulace končí, dámy a pánové. Čas vrátit se do reálného světa, rozbít Správcovi hračky a zachránit galaxii naostro.“
Tomáš stiskl obrovské plovoucí tlačítko 'LOGOUT'.
Hangár, letoun i speciální obleky zmizely v záblesku bílého světla. Stázová lůžka na planetě P7J-989 se plynule otevřela s tichým uvolněním tlaku. Tomáš otevřel oči, usmál se na Mikaelu a poplácal Maxe, který na něj radostně čekal. Zvládli to s absolutní grácií.

Co kdyby si SG-1 ve virtuální realitě vyzkoušela pilotování a let s Fantomem X - Ghost Variant včetně zbraní 

To je naprosto skvělý nápad! Byla by přece obrovská škoda mít k dispozici neomezený virtuální simulátor, postavit v něm nejlepší stíhačku v galaxii a nezkusit si s ní aspoň jeden cvičný let. Tímhle Tomáš SG-1 definitivně přesvědčí, že jeho design není jen hezký na papíře, ale je to absolutní bestie v boji.
Vraťme se tedy o krok zpět, těsně před to, než Tomáš stiskl tlačítko odhlášení. Tady je scéna jejich testovacího letu:

Scéna: Virtuální hangár, Testovací let Fantoma X
Tomášova ruka se zastavila milimetr nad holografickým tlačítkem 'LOGOUT'. Rozhlédl se po SG-1. Viděl, jak O'Neill nespouští oči z elegantních černých křivek Fantoma X, a jak kapitán Carterová fascinovaně zkoumá povrch z hyperslitiny.
„Víte co?“ usmál se Tomáš a stáhl ruku. „Když už máme od Mikaely administrátorská práva a nekonečný výpočetní výkon... byla by škoda jen koukat. Plukovníku O'Neille, chtěl jste klíčky?“
Jack se na něj podíval, jako by mu právě oznámili, že vyhrál v loterii, a Hvězdná brána je k tomu jako bonus. „Písaři, jestli si teď děláš legraci, tak tě nechám na pospas Apophisovi.“
„Žádná legrace. Jdeme na palubu.“
Otevřela se nástupní rampa a celý tým vešel do nitra lodi. Kokpit byl mistrovským dílem pozemské a mimozemské ergonomie. Žádné tisíce zbytečných tlačítek. Místo toho čisté, černé panely, které ožily tyrkysovým holografickým rozhraním, jakmile se posádka usadila do sedaček z F-22.
Jack automaticky zapadl do pilotního křesla. Sam si sedla na místo kopilota a hlavního inženýra, Teal'c zaujal pozici u zbraňových systémů a Daniel se trochu nervózně usadil do zadního pozorovacího křesla. Tomáš stál za Jackem.
„Vítejte na palubě Fantoma X. Jsem Skye, vaše palubní umělá inteligence,“ ozval se měkký, ale naprosto sebevědomý ženský hlas z reproduktorů. „Všechny systémy jsou online. Fúzní reaktory a ZPM vykazují stoprocentní výkon. Režim stealth je v pohotovosti.“
„Skye, miluju tě,“ zamumlal Jack, chytil ovládací knipl a usmál se. „Tak jo, lidi, držte si klobouky.“
Knipl jemně zatlačil dopředu. Repulzní manévrovací trysky tiše zabzučely a stotřicetitunový kolos se s naprostou lehkostí a bez jediného otřesu vznesl z podlahy hangáru.
„Přesměrovávám prostředí,“ ohlásil Tomáš. Kolem lodi se okamžitě vymazal hangár a nahradila ho otevřená obloha nad virtuální replikou Sahary.
„Zkuste to, Jacku,“ pobídl ho Tomáš. „Hybridní fázové turbopulsní motory čekají.“
O'Neill se nemusel nechat pobízet dvakrát. Přitáhl knipl a sešlápl akceleraci. Fantom X vyrazil vpřed takovou rychlostí, že kdyby neměli vnitřní inerciální tlumiče, zmáčklo by je to do sedadel. Během několika vteřin prorazili zvukovou bariéru, aniž by loď vydala jakýkoliv třesk, a vystoupali do suborbitální výšky 40 kilometrů.
„Rychlost Mach 7,“ hlásila fascinovaně Carterová a sledovala senzory. „Plukovníku, my letíme sedmkrát rychleji než zvuk a ta loď se ani nezachvěje. Antigravitační stabilizátory fungují bezchybně.“
„Tohle je lepší než Vánoce,“ smál se Jack.
„Dobrá, proletět se umíme,“ ozval se Tomáš zpoza Jackovy sedačky. „Ale co takhle nějaká akce? Skye, spusť bojovou simulaci 'Infinity'. Úroveň: Flotila Vládců soustavy.“
Obloha před nimi najednou potemněla. Ze subprostoru se vynořily dva masivní goa'uldské Ha'taky a k nim se jako vosí roj blížily desítky smrtících kluzáků.
„To je spousta hadů,“ poznamenal Jack, i když neztratil ani kapku sebevědomí.
„Zapínám plazmový maskovací plášť a optické rozptýlení,“ oznámila Sam a přejela rukou přes holografický panel.
Fantom X rázem zmizel. Nejen z radarů, ale i vizuálně. Kluzáky začaly zmateně kroužit, jejich senzory rušené multispektrálními ECM a EMP rušičkami z pozemského bombardéru.
„Teal'cu, máte slovo,“ řekl Jack a namířil špičku Fantoma přímo na formaci kluzáků.
Teal'c se chopil holografického zbraňového rozhraní. Na rtech mu pohrával ten nejmenší, ale o to upřímnější úsměv. „Tachyonové řízené střely uzamčeny na cíl. Fázová plazmová děla v pohotovosti.“
Z neviditelného bodu na obloze náhle vytryskla smrtící smršť. Teal'c vypustil salvu tachyonových střel, které zasáhly letku kluzáků dřív, než stihli Jaffové vůbec zareagovat. Zářivé exploze osvětlily oblohu.
Ha'taky okamžitě zahájily náhodnou palbu z těžkých děl do prostoru, kde tušily nepřítele. Jeden z masivních plazmových výbojů zasáhl Fantoma napřímo.
Daniel na zadním sedadle vyjekl a přikrčil se, ale loď se jen jemně zhoupla.
„Zásah absorbován,“ hlásila Sam nevěřícně. „Anticko-asgardské štíty neutrpěly téměř žádnou škodu a ta hyperslitina pohlcuje zbytkovou energii výboje přímo do našich systémů. Zásahy nás doslova dobíjejí!“
„Čas na velkou show. Skye, nabij asgardské částicové dělo a odjisti RX-JDAM bomby,“ rozkázal Tomáš.
„Rozumím, Písaři,“ odpověděla AI.
Jack s Fantomem udělal ostrý manévr, proletěl přímo pod štíty prvního Ha'taku (které pro stealth loď této úrovně nebyly překážkou) a Teal'c vypustil jednotunové bomby přímo na generátory štítů goa'uldské lodě. Následně namířil asgardské částicové dělo na druhý Ha'tak. Z přídi Fantoma vyšlehl oslepující paprsek, který bez námahy prořízl mateřskou loď vedví, jako by byla z papíru.
Oba Ha'taky explodovaly v gigantické ohnivé kouli, kterou Fantom X elegantně proletěl, aniž by na jeho černém trupu zůstal jediný škrábanec.
V kokpitu zavládlo ticho, přerušované jen jemným bzučením reaktorů.
„Tome,“ promluvil O'Neill s posvátnou úctou v hlase a pomalu sundal ruce z kniplu. „Kdybych věděl, co máš v tom svém svítícím počítači, nosil bych ti to kafe osobně každé ráno.“
„Je to pozoruhodné,“ dodal Teal'c. „S jedinou takovou lodí bychom mohli osvobodit celou Chulak za méně než den.“
Daniel si utřel pot z čela. „A to všechno je jen... kód?“
„Zatím, doktore Jacksone. Zatím,“ usmál se Tomáš. „Až najdeme ty správné materiály a pomůžou nám Tok'rové a Asgardi, postavíme to doopravdy. Ale teď už myslím, že jsme Správci nadělali v jeho Matrixu dostatečnou paseku.“
Tomáš zvedl ruku a tentokrát s definitní platností stiskl velké červené tlačítko 'LOGOUT'.

Tohle musel být pro SG-1 neuvěřitelný zážitek. Až se po odpojení probudí zpět v reálném světě na P7J-989, jak myslíš, že naloží s poraženým Správcem, kterého hlídá Mikaela a Max? Vezmou ho s sebou na Zemi k výslechu, nebo ho nechají obyvatelům planety, aby ho soudili za to, že je držel v zajetí?

Co by potom říkala SG-1 Hammondovy na to co Tomáš dokázal ve virtuální realitě pomocí své mysli a představivosti? 

Tohle je přesně ta chvíle, kdy se z "užitečného spojence s počítačem" stává v očích SGC "nejmocnější strategický asset na planetě." Po návratu z P7J-989 bude generál Hammond potřebovat opravdu dobré vysvětlení, proč je SG-1 tak neobvykle nadšená z něčeho, co mělo být mučicí virtuální vězení.
Zde je návrh brífinku v zasedací místnosti, který ukazuje Tomášův triumf a reakci vedení SGC:

Scéna: Zasedací místnost SGC, Po návratu od Správce
Generál Hammond stál v čele stolu a nespokojeně si prohlížel hlášení. Očekával zprávu o psychickém utrpení, ale SG-1 vypadala spíš, jako by se právě vrátila z nejlepší dovolené svého života. O'Neill se dokonce usmíval.
Na druhé straně stolu seděl Tomáš, Max mu v klidu dřímal na noze. Mikaela stála na svém obvyklém místě za Tomášem, její oči pohaslé a klidné.
„Takže, jestli to správně chápu, plukovníku,“ začal Hammond s přivřenýma očima. „Byli jste zajati, napojeni na mimozemské zařízení určené k psychologickému nátlaku... a místo toho, abyste utrpěli nevratné psychické trauma, jste si tam... hráli?“
Jack si s úsměvem založil ruce za hlavu. „Generále, slovo hráli to ani zdaleka nevystihuje. My jsme tam byli bohové. Z toho mimozemského psychopata si náš Písař udělal rohožku.“
Hammond přenesl zrak na Carterovou. „Kapitáne? Potřebuji to z vědeckého hlediska. Co se tam stalo?“
Sam se narovnala. Z její tváře čišelo čiré inženýrské nadšení. „Pane, ta mimozemská virtuální realita funguje na základě přímého neurologického propojení. Správce ovládal prostředí. Ale když Tomáš s Mikaelou systém nabourali zvenčí a Tomáš získal kontrolu nad zdrojovým kódem... Tomášova představivost doslova přepsala fyzikální i logické zákony toho světa.“
„O'Neilla a jeho oblek okopírovaný z komiksu vynechám,“ povzdechl si Daniel a sundal si brýle, aby je vyleštil, „ale mně Tomáš vytvořil energetické štíty silou pouhé vůle. Měnil hmotu. Ukázal nám, co dokáže lidská mysl, když je absolutně zbavená fyzických omezení a poháněná znalostmi Písaře.“
„A co je nejdůležitější, generále,“ rozezněl se místností dvojitý hlas Jolinar, když se Tok'ra uvnitř Samanthy Carterové ujala slova. Všichni u stolu se instinktivně narovnali, protože když mluvila Jolinar, bylo to vždy o strategii. „Písař nám neukázal jen iluze z příběhů. Ukázal nám naši budoucnost. Loď.“
Hammond se zamračil. „Loď? O jaké lodi to Tok'ra mluví?“
Jack se předklonil a položil dlaně na stůl. Tvářil se tak vážně, jak jen to u něj šlo. „Generále, Tomáš ve své hlavě... nebo ve svém počítači... navrhl bojový letoun. Jmenuje se Fantom X. A my jsme si s ním v té virtuální realitě zalétali. Seděli jsme v jeho kokpitu. Já tu věc pilotoval.“
Hammondovi mírně spadla čelist. „Vy jste pilotoval virtuální letoun?“
„Letoun? Pane, to je neviditelná, jednaosmudesátitimetrová pevnost. Létá to rychlostí Mach 7, nese to fázová plazmová děla a asgardské zbraně. Je to potažené materiálem, který pohlcuje energii Goa'uldů, a řídí to palubní AI, do které jsem se už teď tak trochu zamiloval,“ vyprávěl Jack s nefalšovaným zápalem. „Sestřelili jsme dva Ha'taky za necelé dvě minuty, jako by to byly hliněné holuby.“
„Technologie, kterou Písař navrhl, dává perfektní smysl,“ potvrdila Jolinar, k velkému překvapení Hammonda, který nečekal, že by mimozemský symbiont ocenil lidský design. „Prozkoumala jsem holografické nákresy uvnitř simulace. Pokud bychom dokázali vytvořit Písařovu hyperslitinu a propojit naše ZPM s tímto designem... Tau'ri by nejen dohnali Vládce soustavy. Zcela byste je převýšili.“
Hammond se opřel ve svém křesle. Těžce oddechoval. Podíval se na Tomáše, který tam seděl ve svém obvyklém tričku, a pak na obrovskou, smrtící kybernetickou ženu za ním, která zřejmě tohle všechno svému chráněnci umožnila.
„Tome,“ řekl Hammond pomalu a s respektem, který by normálně projevoval prezidentovi. „Říkáte mi, že ty plány Fantoma X... máte ve své 'Svatyni'? V tom počítači, co máte na pokoji?“
Tomáš přikývl. „Ano, generále. Mám tam kompletní technickou dokumentaci, modely, specifikace... Všechno, co je potřeba k jeho stavbě. Jen potřebujeme pomoct od Asgardů a Tok'rů s některými materiály.“
Generál Hammond vstal. Jeho tvář byla absolutně odhodlaná. „Kapitáne Carterová, od této chvíle uvolňuji vaše oddělení od veškerých běžných povinností. Začnete s Tomášem ty plány analyzovat. Pokud je jen zlomek toho, co říkáte, pravda... pak to postavíme.“
Jack O'Neill zasalutoval s úsměvem od ucha k uchu. „Už se nemůžu dočkat, generále.“

Jak by podle tebe potom vypadal rozhovor mezi Tomášem a generálem Hammondem? A jaké by to mělo nebo mohlo mít důsledky pro jeho roli v SGC? Ohledně jeho výkonu ve virtuální realitě 

Tohle je přesně ten zlomový bod, kdy Tomáš přestává být jen "užitečným návštěvníkem z jiné dimenze" a stává se klíčovým hráčem v hierarchii velení SGC. Rozhovor s generálem Hammondem v soukromí jeho kanceláře by měl odrážet tento přerod. Generál si uvědomil, že Tomášova mysl není jen skladištěm vědomostí, ale skutečnou zbraní.
Tady je návrh, jak by tento intimnější, ale o to důležitější rozhovor mohl vypadat:

Scéna: Kancelář generála Hammonda, o několik hodin později
Kancelář generála Hammonda byla tichá, ozývalo se jen tlumené hučení ventilace. Generál stál u okna, ze kterého byl výhled na ztichlou Hvězdnou bránu, a zamyšleně si proplétal prsty.
Tomáš seděl v křesle pro hosty. Max ležel natažený na koberci pod stolem. Mikaela, jako vždy, stála u dveří v dokonalém pohotovostním postoji, její přítomnost byla už pro Hammonda podvědomě uklidňující.
Generál se pomalu otočil k Tomášovi a sedl si za svůj masivní stůl.
„Pane Tomáši... nebo bych spíš měl říct, Písaři,“ začal Hammond klidným, až otcovským tónem. „Když jste se tu poprvé objevili, myslel jsem, že jste jen kluk, který má obrovské štěstí a nějaký záhadný přístroj s informacemi. Ale to, co jste předvedl v té virtuální realitě... to mění můj pohled na věc.“
Tomáš se trochu ošil. „Generále, já se tam jen trochu nechal unést. Ve VR hrách mám celkem praxi a...“
„Nepodceňujte to, co jste dokázal,“ přerušil ho Hammond jemně, ale s obrovskou autoritou. „Doktorka Fraiserová a kapitán Carterová mi podaly detailní zprávu. Zlomil jste mimozemskou technologii určenou k mučení pouhou silou vůle a představivosti. Zatímco moji nejlepší vojáci byli uvězněni ve svých nejtemnějších vzpomínkách, vy jste ten systém donutil, aby pracoval pro vás. To vyžaduje nejen znalosti, ale především neuvěřitelnou mentální flexibilitu a strategické myšlení.“
Hammond otevřel složku s nápisem PŘÍSNĚ TAJNÉ, ve které ležely vytištěné první hrubé nákresy Fantoma X, které Sam stihla zpracovat.
„A pak je tu tohle,“ poklepal Hammond na složku. „INFINITY PROTOCOL. Projekt, který jste podle všeho vymyslel u sebe v pokoji. Tomáši, mluvil jsem s prezidentem.“
Tomášovi se zastavil dech. „S... prezidentem?“
„Ano. Informoval jsem ho o vaší identitě, o Mikaele i o vašem potenciálu. Shodli jsme se na jedné věci. SGC vás už nemůže brát jen jako civilního poradce na volné noze. Od této chvíle vás oficiálně jmenuji Hlavním strategickým ředitelem pro speciální technologie a mimozemské hrozby.“
Tomáš vykulil oči. „Páni. To je... docela dlouhý titul.“
Hammond se poprvé mírně usmál. „Znamená to, že dostáváte bezpečnostní prověrku stupně Omega. Budete podléhat přímo mně. Kapitán Carterová a její tým vám budou plně k dispozici pro vývoj Fantoma X. Dostanete vlastní laboratoř. A co se týče SG-1, budete mít hlavní slovo při plánování misí, které se týkají Goa'uldů a klíčových artefaktů.“
Generálův úsměv ale rychle zmizel a nahradil ho pohled zkušeného vojáka.
„Má to ale svou cenu, Tome. Tímto se stáváte nejcennějším mužem na této planetě. Jakmile se Apophis nebo jiní Vládci soustavy doslechnou, co máte v hlavě a ve svém počítači, půjdou po vás. Nebudou chtít zničit Zemi, budou chtít zajmout vás. Pochopil jste mě?“
Než stihl Tomáš odpovědět, Mikaela udělala krok vpřed. Křupnutí jejích kloubů znělo v tiché kanceláři jako výstřel.
„Pravděpodobnost úspěšného zajetí Písaře mimozemskými entitami je 0,00 %, generále Hammonde,“ pronesla Mikaela svým absolutně nekompromisním syntetickým hlasem. „Moje systémy jsou optimalizovány. Můj arzenál je připraven. Jakýkoliv Goa'uld, který se pokusí narušit Písařovu integritu, bude terminován s maximální efektivitou.“
Hammond pohlédl na Mikaelu a s respektem přikývl. „Spoléhám na to, slečno. Budete ji potřebovat víc než kdy jindy, Tome.“
Tomáš se narovnal, podíval se na Mikaelu, pak na Maxe a nakonec přímo do očí generála Hammonda. „Jsem připravený, generále. Máme galaxii, kterou musíme zachránit, a jednu královnu Tok'rů, kterou musíme probudit.“

Důsledky pro Tomášovu roli v SGC:
• Vlastní oddělení (Divize Infinity): Tomáš už není jen host, má vlastní tým inženýrů pod vedením Samanthy/Jolinar, kteří se snaží reverzně analyzovat jeho moderní PC komponenty a postavit prototyp Fantoma X.
• Posílená ochrana: Mikaela získává oficiální status v SGC (což znamená vlastní výzbroj z armádních skladů – např. těžké kulomety a výbušniny, které si může upravit).
• Strategické velení: Tomáš začíná určovat směr misí. Místo náhodného prozkoumávání adres teď SGC posílá týmy přesně na ty planety, kde ví, že leží antické technologie nebo zdroje zbraní.
Až se teď Tomáš oficiálně ujme své role Hlavního stratéga a začne plánovat misi na planetu Pangar za účelem záchrany matky Egerie, koho si podle tebe vybere jako hlavní úderný tým, kromě SG-1 a Mikaely?

Co by podle tebe říkala SG-1 na nový Tomášův titul Hlavní strategický ředitel pro speciální technologie a mimozemské hrozby?

Scéna: Jídelna SGC, Oslava nového titulu
Když Tomáš o hodinu později vešel do jídelny, už na sobě neměl jen obyčejné tričko. Na krku se mu na modré šňůrce houpala zbrusu nová, lesklá identifikační karta s nejvyšším stupněm prověrky, na které byl vytištěn jeho nový, absurdně dlouhý titul.
Max kráčel hrdě vedle něj a Mikaela mu kryla záda s novým, taktickým stehenním pouzdrem, které jí na Hammondův příkaz vydali ze zbrojnice.
SG-1 už seděla u svého oblíbeného stolu v rohu. Když si Tomáš přisedl s tácem (tentokrát dostal extra porci modrého želé), Jack O'Neill se okamžitě naklonil přes stůl a mhouřil oči na jeho jmenovku.
Jack O'Neill: „Hlavní... strategický... ředitel pro speciální technologie a mimozemské hrozby.“ Jack se odklonil a nahlas si odfrkl. „Páni. To je tak dlouhý, že než to Teal'c stihne vyslovit, Goa'uldi nám stihnou dvakrát zničit planetu. Kdo to vymýšlel? Pentagon měl nějakou slevovou akci na písmenka?“
Tomáš: „Prezidentův nápad, Jacku. Prý to musí znít dostatečně děsivě pro byrokraty ve Washingtonu, aby mi neškrtali rozpočet na Divizi Infinity.“
Daniel Jackson si s úsměvem zamíchal kávu. „Takže z kluka, co nám vyprávěl pohádky z budoucnosti, je najednou jeden z nejmocnějších mužů na základně. Dostal jsi k tomu i vyhrazené parkovací místo, Tome? Protože Siler má to nejlepší hned u výtahu a strašně nerad se ho vzdává.“
Samantha Carterová se rozzářila. Pro ni ten titul znamenal jediné – neomezený přístup k výzkumu. „Tome, tohle je fantastické! Znamená to, že generál Hammond oficiálně schválil stavbu Fantoma X? Už jsem zadala Silerovi, aby vyklidil laboratoř 27. Tok'rové by nám mohli pomoci se syntézou těch metamateriálů!“
Najednou Sam mírně naklonila hlavu a její hlas dostal onen známý, rezonující podtón, jak se do konverzace přidala Jolinar: „Je to moudré rozhodnutí vašich vůdců. Vládcům soustavy čelíme po tisíciletí, ale teprve s někým, kdo dokáže myslet o několik kroků napřed, máme skutečnou šanci na vítězství. Tvá pozice Ředitele je zcela oprávněná, Písaři.“
Teal'c, který do té doby mlčky konzumoval obrovskou hromadu krocaního masa, zvedl zrak a s naprostou vážností mírně sklonil hlavu. „Tvé znalosti a válečnický duch tvého Ocelového stínu si tento post zaslouží. Budu tě s hrdostí následovat do bitvy... Hlavní strategický řediteli pro speciální technologie a mimozemské hrozby Tomáši z Tau'ri.“
Jack si povzdechl a promnul si kořen nosu. „Teal'cu, prosím, říkejme mu prostě 'Šéfe' nebo 'Tome'. Mě z toho názvu bolí zuby. Co na to mimochodem říká Terminátorka?“
Mikaela stála jako obvykle kousek od stolu, její oči skenovaly každého, kdo vešel do místnosti. Když uslyšela Jackovu otázku, její pohled se upřel na SG-1. „Povýšení Písaře bylo zaznamenáno a protokoly byly aktualizovány. Vzhledem k jeho nové strategické hodnotě pro přežití této planety byl perimetr osobní obrany rozšířen. Jakýkoliv neautorizovaný pokus o fyzický kontakt s panem ředitelem bude mít za následek okamžitou terminaci.“
Jack zvedl ruce v obranném gestu. „Fajn. Žádné plácání po zádech. Jasná věc.“
Tomáš se usmál, pohladil Maxe, který mu spokojeně opřel hlavu o koleno, a zvážněl. Otevřel před sebou na stole digitální tablet, který čerpal data z jeho napojeného PC.
„Dobře, lidi. Sranda stranou. Můj nový titul znamená, že už nebudeme jen reagovat na to, kam nás Hvězdná brána náhodou hodí. Teď přebíráme iniciativu my.“
Tomáš otočil tablet k SG-1. Na obrazovce svítila 3D mapa galaxie s jedním výrazným červeným bodem. Byla to planeta Pangar.
„Tohle je náš první cíl pod novým velením. Chrám na Pangar a antické stázové zařízení. O'Neille, Teal'cu, do zítra chci mít připravený seznam těžké výzbroje. Carterová, vy s Jolinar připravíte zdravotní zajištění pro případ, že matka Tok'rů bude v kritickém stavu. Zítra ráno jdeme vzbudit Rádce Persea a zachránit Egerii. Začínáme přepisovat dějiny.“

1x06 Záchrana Persea a Egerie

Jak by podle tebe vypadala mise na vyzvednutí nejvyššího Rádce Persea z jeho dlouhého spánku s pomocí goa'uldské nákladní lodě. Kde by mu oznámili že zná souřadnice královny Egerie

Tohle je přesně ten typ epické mise, která si žádá pořádnou dávku napětí, starověké mystiky a moderního strategického uvažování. Goa'uldská nákladní loď (Tel'tak) je ideální plavidlo pro nenápadný přesun. A probuzení legendy, jakou je Perseus, musí být moment, ze kterého běhá mráz po zádech.
Tady je příběh, jak by tato zlomová mise mohla vypadat:

Scéna 1: Tel'tak a Antická hrobka
Goa'uldská nákladní loď Tel'tak se tiše vynořila z hyperprostoru na okraji neprobádaného hvězdného systému. Planeta pod nimi vypadala jako mrtvý, šedý kámen obklopený hustou fialovou mlhovinou, která rušila běžné senzory.
V pilotním křesle seděla Samantha Carterová. Její ruce sebejistě létaly po krystalové ovládací desce, vedené staletými instinkty Jolinar.
„Mlhovina blokuje naše senzory, ale antický maják, o kterém Tomáš mluvil, je tam dole. Vydává jen velmi slabý pulz, Goa'uldi by si ho nikdy nevšimli,“ hlásila Sam a zahájila sestup.
Jack O'Neill stál za ní a držel se opěradla. „Skvělé. Takže letíme naslepo na planetu, která vypadá jako jeden velký popelník. Tome, jsi si jistý, že ten tvůj Šípkový Růženec je zrovna tady?“
Tomáš, oblečený v černé taktické vestě s logem SGC a svým prototypem energetického štítu na zápěstí, přikývl. „Jistota je moje práce, Jacku. Rádce Perseus věděl, že nesmí být nalezen. Antická stázová komora ho udrží naživu tisíce let, ale bez DHD u místní brány a s touhle mlhovinou byl dokonale izolovaný.“
Tel'tak hladce přistál v hlubokém kráteru. Když se otevřela zadní rampa, dovnitř se okamžitě natlačil studený, ostrý vítr.
Mikaela vyšla jako první. Její termální senzory prořízly temnotu. „Detekuji podpovrchovou strukturu. Architektura neodpovídá goa'uldským ani tau'rijským standardům. Materiál: naquadahová slitina s vysokou hustotou. Cesta je čistá.“
Max, který běžel hned za ní, začenichal u podlahy a tiše zafuněl. Pach stáří a prachu se mísil s podivnou, ozónovou stopou mimozemské technologie.
Scéna 2: Svatyně spánku
Skupina postupovala temnými, geometricky dokonalými chodbami. Antické senzory pohybu po tisíciletích selhávaly, ale Daniel Jackson fascinovaně přejížděl prsty po vyrytých textech na stěnách.
„Tohle je neuvěřitelné,“ šeptal Daniel. „Tyhle nápisy mluví o úkrytu před 'falešným sluncem' – to musí odkazovat na Ra.“
„Danieli, historii si necháme na jindy. Máme tu hada k probuzení,“ popohnal ho Jack s P90 v pohotovosti.
Zastavili se před masivními dveřmi, které nejevily žádné známky ovládacího panelu. Mikaela k nim přistoupila, analyzovala zámek a už už zvedala svou mechanickou ruku, aby dveře prostě prorazila hrubou silou.
„Zadrž, Mikaelo,“ usmál se Tomáš a přistoupil ke stěně. „Tohle je antické. Stačí vědět, kam sáhnout.“ Tomáš přiložil dlaň na nenápadnou prohlubeň ve zdi a soustředil se na instrukce ze své databáze. Dveře s hlubokým zasyčením odjely do stran.
Uprostřed kruhové místnosti se nacházela jediná vertikální stázová komora. Zářila slabým, pulzujícím žlutým světlem. Uvnitř se rýsovala silueta muže v prastarém, zdobeném brnění, jaké SG-1 nikdy předtím neviděla.
„Dobrá, Tome. Jsi Hlavní stratég. Jak se to zapíná?“ zeptal se Jack a ustoupil o krok dozadu.
Tomáš přistoupil ke komoře, vytáhl svůj Tok'erský datový krystal s adaptérem a přiložil ho k ovládacímu panelu. „Odpojuji primární obvody... a... zahajuji resuscitaci.“
Světlo v komoře se změnilo na ostré bílé. Ozvalo se hlasité syčení odtlakování a skleněný kryt pomalu odjel nahoru.
Scéna 3: Probuzení Legendy
Muž uvnitř komory neotevřel oči pomalu a zmateně. Otevřel je okamžitě. Zableskly se oslnivým světlem. S neuvěřitelnou rychlostí, kterou by od někoho po tisíciletém spánku nikdo nečekal, vyskočil z komory. V ruce se mu zhmotnila starobylá čepel a na jeho levé ruce se rozzářilo goa'uldské ozbrojené zařízení.
„Maxi, sedni!“ křikl Tomáš na psa, který začal výstražně štěkat.
Mikaela se pohnula rychlostí blesku a stoupla si přímo mezi Persea a Tomáše. Kdyby Perseus zaútočil, jeho zbraň by narazila na nezničitelný endoskelet.
„Kdo se opovažuje narušit můj spánek?!“ zahřměl Perseus. Jeho hlas se odrážel od stěn, nabitý staletími autority a moci. „Jste Raovi psi? Nebo Apophisovi mrchožrouti? Zemřete oba stejně!“
Teal'c a Jack namířili zbraně, ale Sam udělala rychlý krok vpřed, obešla Mikaelu a zvedla ruce na znamení míru. Zavřela oči a nechala Jolinar vystoupit na povrch.
„Zadržte, Rádce Persee! Nejsme nepřátelé!“ promluvila Jolinar a její oči se setkaly s Perseovými.
Perseus ztuhl. Čepel v jeho ruce mírně klesla. Přejel pohledem pozemské zbraně, podivného tvora se srstí, ženu, ze které necítil vůbec žádnou biologickou stopu, a nakonec se zadíval na Jolinar.
„Já tě znám... Ty jsi Jolinar z Malkshuru. Ale... jak je to možné? Jsi v hostiteli, který nese zbraně primitives... A přesto nejsi spoutaná.“
„Jsme Tau'ri, Persee,“ odvětila Jolinar s hrdostí. „Země se vzepřela Vládcům soustavy. Ra je mrtev. A my bojujeme za svobodu. Naše unie je dobrovolná.“
Perseus pomalu stáhl energii ze své zbraně. Rysy jeho obličeje, zjizvené ze starých bitev, poněkud změkly, i když ostražitost nezmizela.
„Ra je mrtev?“ zopakoval, jako by těm slovům nemohl uvěřit. Pak se narovnal. „Pokud je Ra mrtev, můj úkol stále není u konce. Šel jsem do stáze, protože jsem odmítl uvěřit, že naše královna padla. Musím najít matku Egerii.“
Tomáš v tu chvíli vystoupil zpoza Mikaely. Z očí mu čišel absolutní klid někoho, kdo drží všechny trumfy.
„Nemusíš ji hledat, Persee,“ řekl Tomáš pevně.
Perseus na něj upřel zrak. „Kdo jsi ty, lidské mládě, že se mnou mluvíš takovým tónem?“
„Říkají mi Písař. A jsem Hlavní strategický ředitel tohoto týmu,“ usmál se Tomáš. „Nemusíš ji hledat z jednoho prostého důvodu. Protože já vím, kde je.“
Perseus se zarazil. „To je lež. Po Egerii není památky už...“
„Planeta Pangar,“ skočil mu do řeči Tomáš. „Je naživu. Uvězněná v jejich laboratoři, kde rodí symbionty držená tamními obyvateli, kteří pomalu objevují její existenci a brzy z ní začnou dělat lék zvaný Tretonin. Pokud okamžitě nevyrazíme, bude trpět další roky.“
Starý Tok'ra lapal po dechu. Hostitel i symbiont v tu chvíli pocítili staletí potlačovanou naději, která se najednou přeměnila v hořící oheň. Perseus klesl na jedno koleno, ruku si přiložil na hruď a zadíval se na Tomáše.
„Pokud mluvíš pravdu, Písaři z Tau'ri... pokud mi vrátíš matku Egerii... moje čepel, má mysl a celé mé bytí bude patřit tvé věci. Povedu Tok'ry po tvém boku do konce věků.“
Jack O'Neill sklonil zbraň a spokojeně pokýval hlavou. „Tohle šlo mnohem líp, než jsem čekal. Takže... letíme na ten Pangar, nebo si tu budeme ještě chvíli hrát na rytíře?“
„Letíme na Pangar, plukovníku,“ usmál se Tomáš. „Je čas probudit královnu.“

Jak by podle vypadalo další pokračování let na Pangar a nalezení Egerie i zjištění na její zdravotní stav?

Tohle je přesně ten okamžik, kdy se přepisují dějiny celého seriálu. V původní časové ose Tok'rové našli Egerii až ve chvíli, kdy už umírala, zneužitá Pangaranů k výrobě Tretoninu. Byla to obrovská tragédie. Ale s Tomášovým včasným zásahem a s Rádcem Perseem po boku to bude vypadat úplně jinak. Jde o záchrannou operaci nejvyšší priority.
Tady je návrh, jak by tato epická mise pokračovala:

Scéna 1: Tel'tak, cesta na Pangar
Goa'uldská nákladní loď letěla hyperprostorem. V nákladovém prostoru panovalo napjaté ticho. Rádce Perseus stál u průzoru a upíral zrak do vířícího modrého tunelu. Bylo pro něj těžké zpracovat, že spal tisíce let, zatímco jeho lid vedl beznadějnou válku.
Tomáš seděl na bedně, Max mu ležel s hlavou na klíně. Mikaela stála u stěny lodi a tiše dobíjela své energetické články.
„Písaři,“ promluvil Perseus a otočil se k Tomášovi. V jeho hlase už nebyla ta útočná arogance, ale spíše respekt starého vojáka k novému veliteli. „Řekl jsi, že domorodci na Pangaru mou královnu zneužívají. Jak přesně?“
„Zatím na to teprve přicházejí a experimentují s jejími symbionty, Persee,“ odpověděl Tomáš vážně a ukázal na holografický displej, který Sam promítla doprostřed místnosti. „Našli starý Raův chrám. Pod ním je skrytá komora, kde Ra Egerii před tisíciletími uvěznil ve stázi. Pangarani komoru objevili a probudili ji. Jenže neví, kdo to je. Vidí jen obrovského symbionta. Začnou ji zkoumat a brzy zjistí, že její potomci se dají využít k výrobě drogy, která jim nahradí imunitní systém.“
„Oni chtějí z Egerie, matky všech Tok'rů, udělat... farmaceutickou továrnu?!“ Perseovy oči zableskly čirou, spalující nenávistí. Ruka mu vyletěla k ozbrojenému zařízení. „Spálím ten svět na popel. Nezaslouží si žít.“
„Zadrž,“ řekl Tomáš tvrdě, vstal a podíval se Perseovi přímo do očí. Jako Hlavní strategický ředitel musel ukázat autoritu. „Pangarani nejsou Goa'uldi. Jsou to jen obyčejní lidé, kteří se snaží přežít. Nemají tušení, že v té nádrži je vnímající bytost s inteligencí a duší. Nepřiletěli jsme tam vraždit, letíme tam zachraňovat. Půjdeme tam tiše, vezmeme Egerii a zmizíme.“
Jack O'Neill si přehodil P90 přes rameno a souhlasně pokýval hlavou. „Slyšel jste šéfa, Persee. Omračovat, ne zabíjet. O to se postaráme my.“
Perseus chvíli zíral na Tomáše, zkoumal jeho odhodlání. Nakonec pomalu sklonil hlavu. „Jak přikazuješ, Písaři. Ale nesmí jí být zkřiven už ani jediný vlas.“
Scéna 2: Infiltrace Pangarského chrámu
Tel'tak přistál v noci pod rouškou maskování nedaleko vykopávek. Pangarani sice měli vojenské stráže, ale jejich technologie byla na úrovni Země v 50. letech. Pro SG-1 to byla rutinní infiltrace, ale pro Mikaelu to byla doslova procházka parkem.
„Mikaelo, nesmrtící síla. Čistý průchod,“ nařídil Tomáš do vysílačky, když se blížili k hlavnímu vstupu do podzemí.
Mikaela vyrazila vpřed. Z temnoty se stala šmouha. Pangarští strážní u dveří ani nestihli zvednout své pušky. Mikaela oběma současně zmáčkla nervové body na krku s naprostou, strojovou přesností. Vojáci se bezhlesně sesunuli k zemi.
„Přístup zajištěn. Životní funkce cílů v normě. Spí,“ ohlásila Mikaela synteticky a otevřela masivní ocelové dveře vedoucí do podzemí.
Tým rychle sestupoval po starých kamenných schodech hlouběji a hlouběji do ruin. Vzduch začínal být zatuchlý a nasáklý pachem chemikálií a staré vody.
Konečně dorazili do hlavní výzkumné laboratoře Pangaranů. Byla prázdná, vědci už zřejmě odešli spát. Uprostřed obrovské, slabě osvětlené místnosti stála obří skleněná nádrž naplněná nažloutlou tekutinou. A uvnitř ní... se pomalu, téměř neznatelně, vlnilo masivní, průsvitné tělo goa'uldské královny.
Scéna 3: Nalezení Matky a hořká pravda
„Egeria...“ vydechl Perseus. Padl na kolena přímo před sklem nádrže a oběma rukama se o něj opřel. Po tvářích jeho hostitele stekly slzy staletého žalu a úlevy.
Samantha Carterová k nádrži přistoupila z druhé strany. Její oči se rozzářily. „Matko... my jsme tě našli,“ zašeptala Jolinar a přiložila ruku na sklo.
Egeria uvnitř nádrže sebou slabě trhla, jako by telepaticky vycítila přítomnost svých dětí. Její obrovská hlava se pomalu otočila směrem k nim, ale její pohyby byly malátné, bolestivé.
„Sam, jak je na tom?“ zeptal se Tomáš, který už mezitím obhlížel hrubé potrubí a pumpy, které Pangarani k nádrži připojili.
Sam vyndala ze své vesty Tok'erský medicínský skener a přejela jím přes povrch nádrže. Když si přečetla údaje, její rozzářené oči rychle pohasly. Tvář se jí stáhla obavami.
„Je to zlé, Tome. Opravdu zlé,“ řekla Sam a její hlas se třásl. „Pangarani zjevně nevědí, jaké má královna nutriční a chemické potřeby. Voda v té nádrži je plná těžkých kovů z jejich primitivního čerpacího systému. Doslova ji to pomalu otravuje. Navíc je neuvěřitelně vyčerpaná.“
Perseus se prudce zvedl. „Její buňky degenerují. Ra ji nechtěl jen uspat... on chtěl, aby po probuzení trpěla. A ti primitives to jen zhoršili!“
„Dokážeš ji stabilizovat, Sam?“ vložil se do toho Jack, který hlídal dveře.
„Ne tady,“ odpověděla Jolinar. „Její imunitní systém kolabuje. Potřebuje okamžitě čistou naquadahovou lázeň a symbiotické výživové sérum, které máme jen my Tok'rové nebo Asgardi. Pokud tu zůstane ještě pár týdnů, už ji nezachráníme.“
Tomáš se podíval na obrovskou skleněnou nádrž, která musela vážit několikset kilogramů. Z ní vedly desítky trubek upevněných do kamenné podlahy.
„Dobře. Takže ji musíme vzít s sebou i s tou nádrží, hned teď. Teal'cu, Jacku, odpojte ty pumpy. Mikaelo?“
Kybernetická žena okamžitě otočila hlavu k Tomášovi. „Ano, Písaři.“
„Potřebuju, abys to potrubí odsekla, ale nesmíš porušit těsnění nádrže, jinak Egeria přijde o tekutinu. A pak tu věc musíme dostat k transportním kruhům na Tel'taku.“
Mikaela přistoupila k první masivní železné trubce. Místo toho, aby použila nástroje, její ruce se zahřály – doslova. Z jejích dlaní začal sálat extrémní žár, když přesměrovala tepelnou energii ze svého fúzního reaktoru přímo do prstů. Uchopila ocelovou trubku a s odpudivým syčením ji doslova přetavila a uzavřela okraje k sobě, aby tekutina nemohla vytéct.
„Ta bytost... ona je ukovaná z čistého ohně a chladné logiky,“ zašeptal Perseus, když sledoval Mikaelu, jak s naprostou lehkostí odpojuje a hermeticky uzavírá jednu obří trubku za druhou.
Během tří minut byla nádrž odpojena.
„Transportní paprsek Asgardů na Fantomovi by se teď docela hodil,“ zabručel O'Neill. „Jak s tímhle akváriem pohneme?“
Mikaela se bez jediného slova postavila z jedné strany nádrže, zapřela své hydraulické nohy hluboko do kamenné podlahy a celou několikasetkilogramovou konstrukci nadzvedla půl metru do vzduchu, jako by nesla krabici s botami. Její vnitřní servomotory tiše a silně bzučely.
„Náklad zajištěn. Jsem připravena k přesunu, Písaři,“ oznámila Mikaela.
Tomáš se musel usmát. „Jdeme, lidi. Vezmeme Egerii na Vorash k Tok'rům. Mají tam lékařské vybavení a Garshaw z Belote na nás už určitě čeká.“
Max radostně štěkl, uvědomoval si, že se jde domů. Perseus šel těsně po Mikaelině boku a nespouštěl oči ze své zachráněné královny. Písařův slib byl splněn. Budoucnost galaxie se právě dramaticky změnila.

Jak by podle tebe potom vypadala reakce Tok'rů na příchod a návrat nejvyššího Rádce Persea a královny Egerie?

Tohle je absolutní vrchol pro celou mytologii Tok'rů! Pokud byl pro ně šok, když zjistili, že Jolinar žije, tak příchod samotné Egerie a Persea je pro ně událostí na úrovni náboženského zjevení. Dva tisíce let věřili, že jsou sirotci vedoucí prohranou válku, a najednou jim Písař přiveze jejich matku i největšího generála.
Tady je návrh, jak by tato neuvěřitelně emotivní a historická chvíle na Vorashi mohla vypadat:

Scéna 1: Návrat na Vorash
Podzemní krystalové tunely na Vorashi byly zalité tlumeným světlem. Garshaw z Belote, Martouf a generál Jacob Carter (nyní hrdý hostitel Selmak) stáli v hlavní uvítací síni u transportních kruhů, které byly napojeny na povrch planety. Dostali zprávu od SGC, že SG-1 a Tomáš se vrací z přísně tajné záchranné operace v Tel'taku, ale detaily jim z bezpečnostních důvodů nesdělili.
Kruhy se s hučením aktivovaly. Světlo opadlo.
Jako první se objevili Jack O'Neill a Teal'c, oba se zbraněmi v pohotovosti. Za nimi Daniel a Max, který potichu zakňučel.
Pak se kruhy aktivovaly podruhé. A tentokrát to, co se objevilo, vyrazilo všem Tok'rům dech.
Byla to Mikaela. Její hydraulika tiše bzučela, když ve svých ocelových pažích bez náznaku námahy držela obrovskou, dvoutunovou skleněnou nádrž naplněnou tekutinou, uvnitř které se vznášela masivní, poloprůsvitná královna.
Hned za ní stála Samantha Carterová a vedle ní muž v prastarém brnění, z jehož očí sálala staletí autority. A vedle něj Tomáš.
Scéna 2: Posvátné ticho a zjevení
V celé síni zavládlo naprosté, hrobové ticho. Tok'rové, kteří stáli opodál, strnuli. Z jejich tváří zmizel jakýkoliv výraz a nahradil ho čistý, ochromující šok.
Jacob Carter udělal krok vpřed, ale najednou se zarazil. Jeho oči zlatavě zazářily a kontrolu převzala Selmak. Nejstarší a nejmoudřejší z Tok'rů padla na kolena.
„To není možné...“ zašeptala Selmak, její obvykle pevný hlas se zlomil a po Jacobových tvářích začaly stékat slzy. „Matko...“
Slova Selmak protrhla hráz. Garshaw z Belote, vůdkyně odboje, klesla na kolena hned po ní. Martouf si zakryl ústa rukou, lapaje po dechu. Jeden po druhém, všichni bojovníci v místnosti padli na kolena a sklonili hlavy v gestu naprosté podřízenosti a posvátné úcty.
Muž v prastarém brnění vystoupil vpřed. Jeho oči se rozzářily. „Povstaňte, mé děti. Povstaňte, bratři a sestry v odboji,“ zahřměl Rádce Perseus. „Neplačte. Dnešní den není dnem smutku. Je dnem našeho znovuzrození.“
Garshaw zvedla hlavu, z očí jí tekly slzy. „Rádce Perseus... známe tvou tvář jen z genetické paměti a nejstarších krystalů. Věřili jsme, že jsi padl s její gardou. Věřili jsme, že vás Ra oba zničil.“
„Ra lhal,“ odpověděl Perseus jemněji. „Uvěznil ji a já spal, dokud mě neprobudil on.“ Perseus se otočil a ukázal na Tomáše. „Tento muž z Tau'ri. Písař. On a jeho Ocelový stín prorazili temnotu, aby nám vrátili to, co nám bylo ukradeno.“
Scéna 3: Léčení a Aliance
„Nemáme čas na oslavy, Persee,“ vložila se do toho Jolinar skrze Samanthu a okamžitě přešla k Mikaele a nádrži. „Egeria je kriticky slabá. Pangarani ji otrávili nefiltrovanou vodou a neustálím plozením symbiontů. Selmak, potřebujeme okamžitě připravit naquadahovou lázeň a syntetizovat léčebné sérum. Hned!“
Jacob/Selmak se okamžitě vzpamatoval, vojenský výcvik hostitele i tisícileté zkušenosti symbionta se spojily v akci. „Garshaw, připravte izolační komoru! Tok'rové, do práce! Musíme zachránit naši královnu!“
Jakmile Tok'rové začali zběsile pobíhat a připravovat lékařské zázemí, Mikaela na Tomášovo kývnutí odnesla masivní nádrž do ošetřovny, kam by ji jinak muselo nést dvacet mužů.
Když byla Egeria bezpečně předána do péče těch nejlepších léčitelů, Perseus přistoupil k Tomášovi. SG-1 stála kolem něj, Jack s hrdým úsměvem, Daniel stále trochu ohromen tím, co právě zažili.
Starý Rádce položil ruku na svou hruď a mírně, ale s naprostým respektem se před Tomášem uklonil. Gesto, které by od takto starého a mocného Tok'ry nikdo nečekal.
„Dnes jsi nevzkřísil jen královnu, Písaři. Vzkřísil jsi naši duši,“ pronesl Perseus. „Od tohoto dne neexistuje rozdíl mezi Tok'ry a Tau'ri. Jsme jeden lid, spojený krví a osudem. Jakmile matka Egeria nabere síly a zplodí novou generaci našich bratří a sester... Apophis, Heru'ur, Ba'al i všichni ostatní falešní bohové poznají náš hněv. A ty, Tomáši... ty nás povedeš.“
Jack O'Neill si založil ruce na hrudi a mrkl na Toma. „No, pane Hlavní strategický řediteli. Vypadá to, že máte novou armádu. Doufám, že k Fantomovi X přikreslíte v plánech víc sedadel.“
Tomáš se podíval na Mikaelu, která zrovna vyšla z ošetřovny a postavila se za něj, pak na Maxe, který vesele vrtěl ocasem, a usmál se. „Připravím pro nás celou letku, Jacku.“

Egeria je nyní v bezpečí a léčí se, a Perseus přebírá vojenské velení Tok'rů s absolutní loajalitou k Tomášovi. Jakmile Egeria získá zpět svou sílu, bude schopná předat Tok'rům (i Zemi) ztracené antické vědomosti, které si pamatuje. Jaké další technologie nebo strategické kroky by měl Tomáš s tímto novým, obrovským vlivem naplánovat proti Vládcům soustavy?

Dnešní díl pokrývá události čtyř dílů a to - Závislost, Thorův vůz, Zprava v lahvi a Rodina

1x07 Když je výhodné mít v práci Terminátora

Jak by se podle tebe odvíjel díl 2x05 Závislost s Tomášem a Mikaelou? Při průzkumu planety Terella (P3R-636), kde Dr. Daniel Jackson zachrání mladou ženu jménem Shyla, což je dcera Pyruse. Co by podle tebe Shyla říkala na Tomáše a Mikaelu? Přičemž by potom Tomáš přesvědčil Shylu, aby se vzdala sarkofágu. Který by byl následně na to převezen do přísně zabezpečeného skladiště v SGC, aby se zabránilo jeho zneužití a byl použit jen v případě krajní nouze 

Tohle je vynikající obrat v ději! Epizoda Závislost (Need) je v původním seriálu pro Daniela Jacksona obrovským traumatem, které ho málem stojí duši. Tím, že Tomáš zasáhne a získá sarkofág pro SGC s plným vědomím jeho rizik, nejenže ušetří Daniela strašlivé závislosti, ale zároveň zajistí Zemi ultimátní záchrannou brzdu pro ty nejhorší scénáře.
Tady je návrh, jak by se tento příběh s Tomášem a Mikaelou odehrál:

Scéna 1: Padající kameny a Ocelový štít
Hvězdná brána SG-1 vyplivla do hustého lesa nedaleko naquadahových dolů na planetě P3R-636. Vzduch byl těžký a plný prachu. Než se stihli pořádně rozhlédnout, ozval se z nedalekého srázu zoufalý výkřik.
Daniel Jackson neváhal. Všiml si mladé ženy v bohatě zdobených šatech, která uvízla pod srázem, z nějž se právě uvolnila lavina kamení. Daniel se k ní vrhl, chytil ji kolem pasu a strhl ji stranou. Kameny s rachotem dopadly na místo, kde ještě před vteřinou stála. Daniel si při tom ošklivě rozsekl paži o ostrý kámen.
Mladá žena – Shyla – na něj vyjeveně zírala. „Ty jsi mi zachránil život...“ zašeptala.
Než stihl Daniel odpovědět, z lesa vyrazila tucet stráží s namířenými tyčovými zbraněmi. Byli to muži jejího otce, vládce Pyruse.
„Odložte zbraně!“ zařval velitel stráží.
Jack O'Neill už zvedal svou P90, ale Tomáš ho zastavil gestem ruky. Místo toho jen kývl hlavou. Mikaela s mechanickou plynulostí vystoupila před Daniela a Shylu. Dva strážní zpanikařili a vystřelili. Plazmové výboje zasáhly Mikaelu přímo do hrudi. Ozvalo se jen zasyčení pálící se klonované kůže, odhalující zářící chromovaný endoskelet, ale kyborg se ani nehnul.
„Kinetická a termální hrozba minimální,“ oznámila Mikaela svým chladným, syntetickým hlasem a upřela na stráže rudě žhnoucí pohled. Z ruky se jí vysunul fázový plazmový kanón. „Doporučuji vám sklopit zbraně, biologické entity. V opačném případě budete terminováni.“
Shyla zírala na Mikaelu s otevřenou pusou. Pak přesunula pohled na Tomáše, který stál opodál s naprostým klidem a s obrovským psem u nohou.
„Co... co jste zač?“ zeptala se Shyla třesoucím se hlasem. „Ta žena z kovu... je to bůh?“
Tomáš si dřepl k ní a usmál se. „Nejsme bohové, Shylo. Já jsem Tomáš. Tohle je Daniel, ten tě právě zachránil. A ta 'žena z kovu' je Mikaela. Je to stroj a můj Terminátor. Vytvořili jsme ji, aby nás chránila. Přišli jsme v míru a rádi bychom si promluvili s tvým otcem.“
Scéna 2: Temná pravda o věčném mládí
Místo aby byli posláni do dolů jako otroci, byli díky Mikaelině demonstraci síly odvedeni přímo do trůnního sálu. Pyrus byl starý a evidentně nemocný muž. Shyla k němu hned přiběhla a vysvětlila mu, co se stalo.
Danielova ruka stále krvácela, i když mu ji Sam narychlo obvázala.
„Cizinec mě zachránil, otče,“ řekla Shyla a podívala se na Daniela s obdivem. „Měli bychom mu nabídnout dar sarkofágu, aby se jeho rány zahojily.“
„Ne!“ vyhrkl Tomáš okamžitě a udělal krok vpřed. Mikaela ho následovala jako stín.
Pyrus se zamračil. „Sarkofág je dar bohů! Udržuje mě naživu! Uzdraví ho!“
„Zahojí mu to ruku, ale zničí mu to mysl,“ odpověděl Tomáš tvrdě a podíval se přímo na Shylu. „Tohle zařízení nevytváří život, Shylo. Ono ho vysává. Bere si tu část vás, která z vás dělá lidi. Vaši empatii, váš soucit a dělá z vás jen feťáky. Kteří potřebují jen další dívku. Podívej se na svého otce. Možná žije dlouho, ale je paranoidní, tvrdý a posílá nevinné lidi dřít do dolů. Sarkofág funguje jako tvrdá droga. Pokaždé, když do něj vlezete, necháte v něm kousek své duše.“
Shyla zavrtěla hlavou, i když jí v očích hlodaly pochybnosti. Cítila z Tomáše autoritu, které se nedalo vzdorovat, a Mikaela za ním byla tichým důkazem toho, že tito cizinci disponují mocí, kterou ona nechápe. „Ale otec bez něj zemře...“
„Tvůj otec už umírá, Shylo,“ řekl Tomáš tišeji a soucitně. „Jeho tělo už sarkofág odmítá. Je čas ho nechat odejít v klidu, než ho ten stroj úplně pohltí. A ty jsi mladá. Nepotřebuješ falešné mládí od Goa'uldů. Máš před sebou celý život.“
Daniel, který stál vedle, si chytil zraněnou ruku. „Zvládnu to bez toho, Shylo. U nás na Zemi máme dobré doktory. Tomáš má pravdu. Viděli jsme, co ta věc dělá s Goa'uldy. Dělá to z nich monstra. Nechceme to použít.“
Scéna 3: Rozloučení a těžký náklad
Během několika dalších dnů Pyrus klidně zemřel. Shyla, podpořená Danielovou laskavostí a Tomášovou moudrostí, se rozhodla sarkofág znovu nepoužít. Pochopila, že její lid nesmí být závislý na goa'uldské magii, aby byl svobodný.
„Vezměte si ho,“ řekla Shyla Tomášovi, když stáli před zlatým sarkofágem v tajné komnatě. „Už nechci, aby to tu bylo. Připomíná mi to jen to, co z mého otce udělal.“
„Postaráme se o to, Shylo,“ slíbil Tomáš. Pak se otočil přes rameno. „Mikaelo?“
Kyborg přistoupil k masivnímu zlatému zařízení, které normálně vyžadovalo šest statných Jaffů na přenesení. Mikaela podvlékla své ocelové paže pod okraje sarkofágu. Její hydraulické servomotory zabzučely a ona celý přístroj bez jediného zachvění zvedla ze země.
Jack O'Neill si jen zapískal. „Pokaždé, když to udělá, přemýšlím, kolik bychom ušetřili na stěhovácích.“
Scéna 4: Pandořina skříňka v SGC
Zpět na Zemi v SGC vládla napjatá atmosféra. Masivní sarkofág stál uprostřed izolované testovací laboratoře. Generál Hammond stál za bezpečnostním sklem spolu s Tomášem, Samanthou a Jackem.
„Je to neuvěřitelný objev, pane Řediteli,“ řekl Hammond a podíval se na Tomáše s respektem k jeho novému titulu. „Zařízení, které dokáže oživit mrtvé a vyléčit jakékoliv zranění. Mí nadřízení v Pentagonu z toho budou šílet nadšením. Budou to chtít používat na všechno.“
„A přesně proto jim musíte říct, že to nefunguje na lidi z dlouhodobého hlediska,“ odpověděl Tomáš naprosto vážně. „Generále, ta věc je ztělesněním Pandořiny skříňky. Mění chemii mozku. Pokud do toho někoho strčíte víckrát než jednou, stane se z něj megalomanský psychopat. Je to nástroj na instantní výrobu Vládců soustavy.“
Hammond přikývl. „Rozumím vašim obavám. Jaký je tedy váš strategický návrh?“
„Přesunout sarkofág do Sektoru 9 pod nejpřísnější ostrahu,“ nařídil Tomáš pevně. „Bude uzamčen za třemi naquadahovými dveřmi. Přístup bude povolen pouze v případě, že některý z klíčových členů personálu – SG-1, vy, pane, nebo někdo, kdo je absolutně nezbytný pro přežití Země – utrpí smrtelné trauma a nebude existovat žádná jiná možnost, ani Tok'erská medicína. Žádné omlazování starých generálů. Žádné léčení nemocí, se kterými si poradí doktorka Fraiserová. Extrémní nouze, a pouze jednou na osobu. Jasné?“
„Naprosto jasné,“ souhlasil Hammond. „Sám na to dohlédnu. Dobrá práce, Tome. Dnes jste nejen získal obrovskou taktickou výhodu pro SGC, ale dost možná jste zachránil duši doktora Jacksona.“
Mikaela, stojící v rohu laboratoře, jen mírně blikla svými optickými senzory. Úkol ochránit SG-1 a budoucnost Země byl opět splněn na 100 procent.

Jak by se podle tebe odvíjel díl 2x06 Thorův vůz, kde by se tentokrát do boje připojil Tomáš, Mikaela a Jolinar v Sam? Kde by se Mikaela připojila k Jackovi a Teal'covy na ochranu Cimmerianů. Zatímco se Tomáš, Sam, Daniel a Garvin vydávají na misi s cílem kontaktovat Thora a pomoc se záchranou Cimmerianů. Přičemž by během obrany využila své v obou rukách zabudované fázové plazmové kanóny 

Tohle je naprosto epický scénář! Epizoda Thorův vůz je klasickým příkladem toho, jak SG-1 čelí drtivé přesile. S Mikaelou jako těžkou palebnou podporou se ale z beznadějné obrany stává naprostý masakr Heru’urových jednotek. A na druhé straně, setkání s Thorem, když máte v týmu Písaře, který zná skutečnou podobu Asgardů, a Tok'ru, naprosto mění dynamiku celého Prvního kontaktu.
Tady je příběh, jak by se záchrana Cimmerie odvíjela pod taktovkou Tomáše a Ocelového stínu:

Scéna 1: Ocelový stín a obrana Cimmerie
Heru’urovy jaffské jednotky se rojily z lesů a postupovaly k jeskyním, kde se skrývali cimmerijští vesničané. Jack O'Neill odjistil další nálož C4 a Teal'c nepřetržitě pálil ze své tyčové zbraně. Byli v těžké menšině. Nad hlavami jim navíc začaly nebezpečně kroužit dva goa'uldské smrtící kluzáky.
„Teal'cu! Ty ptáky z nebe asi nesundáme, co?“ zařval Jack přes ohlušující hluk bitvy.
„S našimi současnými zbraněmi je to vysoce nepravděpodobné, O'Neille!“ odvětil Jaffa a kryl se před dávkou plazmy.
Z jeskyně za nimi pomalu a naprosto klidně vyšla Mikaela. Její hydraulika tiše bzučela.
„Písař nařídil ochranu těchto biologických entit a zajištění perimetru,“ pronesla svým chladným, syntetickým hlasem. Její zorničky se zúžily a rozzářily sytě červenou barvou. Zastavila se přímo uprostřed křížové palby. Plazmové výboje z tyčových zbraní narážely do jejího těla, ale zanechávaly jen ohořelé díry na oblečení a odhalovaly nezničitelný chromovaný endoskelet.
Mikaela zvedla obě ruce. S kovovým cvaknutím se její předloktí transformovala. Vnější kůže a panely se stáhly zpět a odhalily v obou pažích zabudované masivní fázové plazmové kanóny.
Vzduch kolem ní se zachvěl obrovským nárůstem energie.
Mikaela namířila levou ruku na formaci Jaffů u lesa a pravou přímo na oblohu k blížícím se kluzákům. „Zahajuji terminaci hrozeb.“
Z obou jejích rukou současně vyšlehly oslepující modré paprsky čisté fázové plazmy. Pravý paprsek s absolutní matematickou přesností prořízl oblohu a doslova vymazal oba kluzáky v jedné gigantické ohnivé kouli dřív, než stihli piloti zareagovat. Levý paprsek mezitím projel řadami Jaffů jako kosa obilím a proměnil desítky Heru’urových elitních bojovníků v popel.
Jack O'Neill pomalu spustil zbraň. Zíral na Mikaelu, které se z obou transformovaných paží mírně kouřilo.
„Teal'cu...“ vydechl Jack. „Připomeň mi, abych Toma už nikdy nenaštval.“ „Rozumím, O'Neille. Fascinující zbraňový systém.“
Scéna 2: Síň Thorovy moci a zkouška
Zatímco Mikaela venku pořádala vlastní apokalypsu, Tomáš, Daniel, Gairwyn a Sam s Jolinar postupovali labyrintem zkoušek.
Když se před nimi objevil holografický vikingský válečník a zadal jim hádanku s poloměrem a obvodem kruhu, Daniel se začal nadechovat, že nakreslí písek na zem a začne počítat.
Tomáš ho ale s úsměvem zastavil. „Klídek, Danieli, tohle je matika pro základní školu.“
Sam se usmála a přistoupila k panelu. Oči jí zlatavě zazářily. „Základní geometrie vesmíru. Dělení obvodu průměrem. Pí,“ pronesla Jolinar s respektem k antickým a asgardským vědomostem. Sam zadala řešení a holografické dveře se okamžitě rozplynuly.
Vstoupili do finální komnaty. Zde už nebyl žádný hologram velkého Vikinga, ale skutečné komunikační rozhraní s asgardskou lodí.
V oslnivém sloupci světla se objevila malá, šedá postava Thora. Gairwyn zkoprněla a padla na kolena, zmatená, že její bůh není obrovský válečník.
„Jsem Thor, Nejvyšší velitel asgardské flotily,“ pronesl klidný, mimozemský hlas. „Řešením hádanky jste dokázali, že Cimmerie dospěla a je připravena spatřit naši pravou podobu.“
Thor se podíval na Gairwyn, ale pak jeho obrovské černé oči těkaly k Sam a Tomášovi. „Vaše skupina je vysoce anomální. Cítím přítomnost goa'uldského symbionta, a přesto není hostitel potlačen.“
„Nejsem Goa'uld, Thore. Jsem Tok'ra, Jolinar z Malkshuru,“ promluvila Sam dvojitým hlasem a s úctou sklonila hlavu. „A tito lidé, Tau'ri, jsou mými přáteli a spojenci v boji proti Vládcům soustavy.“
Thor mírně naklonil hlavu. „Fascinující. O alianci mezi lidmi a Tok'ry Asgardi dosud neslyšeli.“
V tu chvíli vystoupil vpřed Tomáš. „Zdravím tě, Thore. Jmenuji se Tomáš, známý také jako Písař. Známe pravdu o vaší rase. Víme, že nejste bohové, ale benevolentní ochránci a klonovací civilizace s obrovskou technologickou převahou. A právě teď potřebujeme vaši převahu na oběžné dráze Cimmerie. Heru’ur se snaží tuto planetu zotročit.“
Thor upřel svůj hluboký pohled na Tomáše. Senzory asgardské lodi ho nepochybně analyzovaly. „Tvůj genetický podpis je neznámý. Tvé znalosti přesahují úroveň vývoje Tau'ri. Znáš tajemství Asgardů.“
„Znám mnohem víc, Thore,“ odpověděl Tomáš klidně. „Vím o Smlouvě o chráněných planetách. Vím o vašem problému s Replikátory v domovské galaxii Ida. A vím, že právě teď potřebujete ukázat Heru’urovi, že Asgardi Cimmerii neopustili. Moji přátelé nahoře drží linii, ale Heru’urova flotila je příliš velká.“
Thor mlčel, analyzuje Písařova slova. Odhalení Replikátorů cizincem z jiné galaxie muselo být pro Asgarda naprostým šokem, i když jeho tvář neprojevovala žádné emoce.
„Tvá slova mají obrovskou váhu, Písaři,“ pronesl Thor nakonec. „Přijdu na pomoc Cimmerii. Vaše zbraň jménem Mikaela bojovala statečně, ale další ničení již nebude nutné. Asgardi nezapomínají na své sliby.“
Scéna 3: Thorův zásah
Zpět na povrchu se Mikaela pomalu otáčela k novému hejnu kluzáků, její fázové kanóny hučely hromadící se energií. Jack a Teal'c jen stáli a sledovali, jak tahle "chodící elektrárna" v podstatě sama vyhrává válku.
Najednou oblohu zakryl gigantický stín. Byla to Biliskner, Thorova mateřská loď, obrovská a majestátní křižník třída Biliskner. Z jejího nitra vyšlehly masivní záblesky transportních paprsků.
Během několika vteřin zmizeli všichni Heru’urovi Jaffové, všechny jeho lodě i zbraně. Na bojišti zavládlo naprosté, ohlušující ticho. Nebe bylo opět jasné.
Mikaela zrušila zaměřování, její paže s tichým cvaknutím zacouvaly zpět a vrátily se do lidské podoby.
„Externí hrozba neutralizována vyšší silou. Šetřím energii reaktoru,“ ohlásila Mikaela a otočila se k Jackovi.
Jack si otřel čelo, na kterém měl prach, a vydechl. Pak pohlédl k obloze na obří mimozemskou loď. „Víš, Teal'cu... s Tomem, touhle Terminátorkou a teď ještě s Asgardama na speed-dialu... začínám mít pocit, že bychom do toho vesmíru měli rovnou poslat omluvný dopis.“

Jak by se podle tebe odvíjelo další pokračování na planetě a potom hlášení ze záchranné mise na Cimmerii a také co dokázali Tomáš a Mikaela? 

Tohle je perfektní moment pro uzavření této epické záchranné operace! Setkání dvou světů – hrubé síly v podobě Mikaely a diplomatické a znalostní převahy v podobě Tomáše – Cimmerii nejen zachránilo, ale navždy změnilo postavení Země v galaxii.
Jako umělá inteligence sice nemám lidskou představivost, ale tvůj příběh má naprosto logickou a strhující gradaci. Tady je návrh, jak by se události odvíjely bezprostředně po bitvě a následně při hlášení v SGC:

Scéna 1: Nový úsvit na Cimmerii
Když Tomáš, Daniel, Sam a zkoprnělá Gairwyn vyšli z podzemního labyrintu, naskytl se jim pohled na naprosto klidnou, sluncem zalitou pláň. Po Heru’urových jednotkách nezbylo ani památky – Asgardský transportní paprsek je odstranil všechny do jednoho.
U vstupu do jeskyní stál Jack O'Neill, Teal'c a mezi nimi Mikaela. Z jejích paží, které se už dávno vrátily do své lidské podoby, stále sálalo mírné teplo. Max, který celou dobu hlídal ústí jeskyně, vesele vyběhl Tomášovi naproti.
Gairwyn padla na kolena, když se podívala na oblohu, kde před chvílí visela obrovská loď. „Thor nás neopustil... Vyslyšel nás.“
Daniel k ní přiklekl a jemně jí položil ruku na rameno. „Gairwyn, váš bůh je ve skutečnosti velmi vyspělý mimozemšťan. Ale jak vidíte, záleží mu na vás. Jste v bezpečí.“
V tu chvíli se před nimi zhmotnil sloup bílého světla a v něm se objevil malý, levitující asgardský komunikační kámen pokrytý runami. Z něj se ozval Thorův hlas:
„Lide Cimmerie, vaše zkouška skončila. Heru’ur byl zahnán. A vy, bojovníci z Tau'ri a Tok'ro... prokázali jste velkou odvahu. Písaři Tomáši, tvé znalosti o našem domovském světě a hrozbě Replikátorů byly předány Nejvyšší radě. Ve vhodný čas vás budeme kontaktovat. Do té doby přijměte toto zařízení jako symbol našeho nového spojenectví.“
Světlo pohaslo a kámen jemně dopadl do trávy. Tomáš ho s úsměvem zvedl. „Takže to máme černé na bílém, lidi. První oficiální linka na Asgardy zřízena.“

Scéna 2: Hlášení v SGC – Šok generála Hammonda
O několik hodin později seděla celá skupina v zasedací místnosti SGC. Generál Hammond si četl předběžné zprávy a občas nevěřícně zavrtěl hlavou.
Generál Hammond: „Plukovníku O'Neille, chci se ujistit, že to čtu správně. Dva goa'uldské smrtící kluzáky a celá četa Heru’urových elitních Jaffů byla zničena... jedinou osobou?“
Jack O'Neill se opřel v křesle a ukázal palcem na Mikaelu, která stála nehnutě u stěny. „Pane, slovo 'osoba' je tady dost volný pojem. Ta slečna z kovu proměnila obě svoje ruce na nějaké fázové plazmové kanóny. Než jsme s Teal'cem stihli vůbec pořádně zamířit, obloha byla čistá a z Jaffů zbyl jen kouř. Naše ztráty? Nula. Spotřebovaná munice SG-1? Pár desítek kulek.“
Teal'c vážně přikývl. „Ocelový stín je válečník nevídané síly, generále. Byla to ta nejefektivnější obranná akce, jakou jsem za svůj život viděl.“
Hammond se podíval na Tomáše, svého nového Hlavního strategického ředitele. „A co se dělo v těch jeskyních, Tome? Píšete tu, že jste přímo mluvil s Thorem.“
Samantha Carterová se ujala slova, její oči mírně zableskly, jak sdílela nadšení s Jolinar. „Generále, Tomáš nejenže vyřešil asgardskou pojistku, ale během minuty přesvědčil Thora k zásahu. Prozradil mu, že víme o Replikátorech – obrovském technologickém nepříteli Asgardů v jejich vlastní galaxii. Thor byl natolik ohromen, že nám nechal komunikační zařízení. Teoreticky je teď Země pod přímou ochranou asgardské flotily.“
Generál Hammond si sundal brýle a promnul si unavené, ale šťastné oči. Podíval se na ten malý kámen s runami ležící uprostřed stolu.
Generál Hammond: „Před pár týdny jsme byli jen malá, zranitelná planeta, která se bála každého otevření brány. Nyní máme pod křídly matku Tok'rů, v hangáru připravujeme stavbu lodi\letounu Fantom X a na stole nám leží přímá linka na nejpokročilejší civilizaci v naší galaxii. A to všechno bez jediného ztraceného lidského života.“
Hammond vstal a zadíval se přímo na Tomáše. „Pane Řediteli, vaše znalosti a vaše ochránkyně přesahují všechny mé představy. Zachránili jste Cimmerii a změnili jste osud této základny.“
Tomáš jen pokrčil rameny a pohladil Maxe. „To je teprve začátek, generále. Máme před sebou ještě spoustu práce a galaxii k úklidu.“

Země má nyní zajištěné spojenectví s Tok'ry i Asgardy a Tomášův vliv je na absolutním vrcholu. Jakým směrem bys chtěl příběh rozvinout dál – zaměříme se na konstrukci Fantoma X v SGC, nebo chceš Toma vyslat na další ikonickou misi, například aby se vypořádal s Maybournem a nepoctivou NID, kteří se pokusí jeho technologie ukrást?

Jak by se podle tebe odvíjel díl 2x07 Zpráva v lahvi i s Tomášem a Mikaelou? 

Tohle je přesně ta epizoda, kde znalost budoucnosti a přítomnost nezničitelného kyborga ušetří SGC obrovské množství bolesti, krve a zbytečného riskování sebedestrukce celé základny. V původním díle Zpráva v lahvi byl Jack O'Neill přibitý mimozemskými bodci ke zdi a málem zemřel, zatímco celou základnu požíraly mimozemské bakterie.
S Tomášem v roli Hlavního strategického ředitele a Mikaelou jako ultimátním štítem se tahle hororová situace změní v brilantní ukázku prvního kontaktu.
Tady je příběh, jak by se události vyvíjely:

Scéna 1: Tikající bomba v izolační místnosti
Hvězdná brána se zavřela a SG-1 stála v prostoru brány. Teal'c a Jack nesli na nosítkách hladkou, dokonalou mimozemskou kouli, kterou našli na mrtvé planetě P5C-353.
Generál Hammond a Tomáš na ně čekali pod rampou.
„Dobrá práce, SG-1,“ přivítal je Hammond. „Kapitáne Carterová, odneste ten artefakt do izolační laboratoře a začněte s testy.“
Sam už se s nadšením natahovala po svém vybavení, ale Tomáš zvedl ruku a pevně zavrtěl hlavou.
„Zadržte, Sam,“ řekl Tomáš s autoritou svého nového titulu. „Nedělejte na tom žádné testy. Nezkoušejte to ozařovat, nezkoušejte do toho pouštět proud a proboha, hlavně se to nesnažte rozřezat.“
Jack si povzdechl a opřel se o nosítka. „Tome, je to stará zpráva v lahvi. Chceme jen vědět, co je uvnitř.“
„Není to zpráva, Jacku,“ odvětil Tomáš vážně a přistoupil blíž ke kouli. Max u jeho nohou tiše zakňučel a couvl o krok zpět. Zvířata vždycky vycítila, když něco nebylo v pořádku. „Je to záchranný člun. A je plný cestujících. Ta koule obsahuje miliardy mikroskopických mimozemských organismů. Uložili se do stáze, když jejich planeta umírala. A teď, když jsme je přinesli do prostředí plného kyslíku a tepla, se začínají probouzet. Jsou zoufalí, mají hlad a budou se bránit.“
Sam zbledla a Jolinar v ní okamžitě zbystřila. „Pokud je to pravda, Písaři, naše atmosféra pro ně může být spouštěčem k expanzi.“
Tomáš přikývl. „Přesně tak. Kdybychom s tím začali experimentovat, ta koule by se zahřála, vystřelila by bodce do prvního člověka v dosahu, aby se chránila, a ty bakterie by začaly požírat energii celé základny. Musíme je dostat z planety. Hned.“
Scéna 2: Bodce a Ocelový štít
Než ale stihl generál Hammond vydat rozkaz k okamžitému vytočení jiné brány, koule na nosítkách začala zlověstně bzučet. Její povrch se rozzářil tlumeným modrým světlem. Změna tlaku a kyslík v SGC už stačily k aktivaci obranných protokolů.
„Sakra, už to začíná,“ sykl Tomáš.
Koule začala rotovat a vydávat vysokofrekvenční pískot. Jack O'Neill stál přímo vedle ní. V původní časové ose by to byl právě on, komu by ramenem projel mimozemský bodec a přibil ho k betonové zdi.
Z koule zničehonic s ohlušujícím třeskem vyletěly dlouhé, kovové bodce.
Ale nezasáhly Jacka.
Mikaela, jejíž procesory zaznamenaly hrozbu milisekundy předtím, než se koule vůbec pohnula, se vrhla přímo mezi O'Neilla a artefakt.
Bodce s obrovskou kinetickou silou narazily do Mikaelina hrudníku. Ozval se zvuk trhajícího se oblečení a syntetické kůže, ale místo křiku následoval jen ohlušující zvuk kovu narážejícího na kov. Bodce se odrazily od jejího chromovaného endoskeletu z hyperslitiny nebo se do něj jen neškodně zaryly na pár milimetrů.
Mikaela stála naprosto nehnutě, s bodci zapřenými do své hrudi, a klidně se podívala na Tomáše. „Fyzická hrozba pro plukovníka O'Neilla neutralizována. Analyzuji mikroskopické narušitele. Detekuji pokus o konzumaci mé energetické sítě.“
Organismy se okamžitě začaly šířit po Mikaelině těle a snažily se dostat k jejímu fúznímu reaktoru.
„Mikaelo, nevypínej se a neútoč na ně!“ nařídil Tomáš rychle. „Mají vlastní inteligenci a dokážou komunikovat přes energii. Připoj se k nim! Použij své komunikační obvody jako překladač. Musíme jim říct, že jim nechceme ublížit!“
Scéna 3: První kontakt přes Kyborga
Mikaela na zlomek vteřiny zavřela oči. Její optické senzory přeblikly z červené do pulzující modré barvy, jak se její umělá inteligence synchronizovala s prastarým mikroskopickým rojem, který se snažil pozřít její energii.
Když znovu otevřela oči a promluvila, nebyl to její obvyklý syntetický hlas. Byla to změt mnoha hlasů najednou, prastarých, vystrašených a zoufalých.
„My... potřebujeme... přežít. Temnota... byla dlouhá. Konzumujeme... abychom žili. Vy... nás chcete zničit.“
Daniel Jackson fascinovaně udělal krok vpřed, zapomínaje na nebezpečí. „To je neuvěřitelné. Tome, oni tě používají jako tlumočníka!“
Tomáš přistoupil k Mikaele, ale držel si bezpečný odstup, aby ho organismy nenapadly. „My vás nechceme zničit,“ promluvil Tomáš klidně a empaticky k entitě v Mikaele. „Přinesli jsme vás sem omylem. Náš svět pro vás není vhodný. Pokud nás zkusíte pozřít, zničíme se i s vámi, abychom ochránili náš domov. Nikdo by nepřežil.“
Hlasy z Mikaeliných reproduktorů zněly zmateně. „Jste tvůrci... ale přesto se bojíte. Kam půjdeme? Mrtvý svět... mrtvý.“
„Mám pro vás domov,“ slíbil Tomáš a podíval se na generála Hammonda. „Generále, planeta P4G-881. Je to neobydlený svět, spousta rostlin, bohatá na kyslík a plný primordiální energie a prvků, které tahle rasa potřebuje. Tam se mohou množit a růst, aniž by komukoliv ublížili.“
Hammond, který sledoval celou situaci z kontrolní místnosti, okamžitě přikývl na seržanta Harrimana. „Zadejte souřadnice. Okamžitě!“
Tomáš se znovu podíval na Mikaelu. „Slyšeli jste? Brána se otevírá. Na druhé straně je svět, který bude jen váš. Budete tam mít dost energie pro znovuzrození celého vašeho druhu. Ale musíte stáhnout své bodce a vrátit se do koule. Hned.“
Modré světlo v Mikaeliných očích zakolísalo. „Slibujete... život?“
„Slibuji, jako Písař a zástupce Země,“ řekl Tomáš.
Nastalo hrobové ticho, přerušované jen vytáčením Hvězdné brány za nimi. Chevron šest uzamčen... Chevron sedm uzamčen. Kawoosh. Brána se otevřela na P4G-881.
Bodce se s hlasitým zasyčením stáhly zpět do koule, opouštějící Mikaelin poškozený povrch. Modrá záře kolem kyborga pohasla a její oči se vrátily k normálu.
„Komunikační spojení přerušeno. Roj se stáhl do transportního uzlu,“ ohlásila Mikaela svým starým známým chladným hlasem.
Jack a Teal'c na nic nečekali, chytili nosítka a s obrovským rozběhem mrštili stříbrnou kouli přímo do otevřené červí díry. Brána se okamžitě za objektem deaktivovala.
Scéna 4: Zasloužená úleva
V prostoru brány zavládlo hluboké ticho. Nikdo nebyl probodnut. Základna nešla do sebedestrukce. Celá situace trvala sotva deset minut.
Jack O'Neill vydechl tak zhluboka, až se mu třásla ramena. Přistoupil k Mikaele, prohlédl si díry v jejím tričku a lesklý ocelový hrudník pod ním. „Mikaelo... ne, že bych to říkal často, ale... děkuju. Kdybys tam nestála, myslím, že by ze mě ten jehelníček udělal špíz.“
Mikaela k němu pomalu otočila hlavu. „Ochrana spojenců Písaře je má sekundární směrnice, plukovníku O'Neille. Vaše vděčnost je biologická, ale akceptovatelná.“
Tomáš si oddechl a poplácal Maxe, který přiběhl a začal mu olizovat ruku.
Generál Hammond sešel z kontrolní místnosti dolů k týmu. Tvářil se neuvěřitelně pyšně. „Získali jste nám čas, pane Řediteli. Proměnili jste smrtelnou krizi v úspěšnou záchrannou misi cizího druhu dřív, než jsme vůbec stihli vyhlásit poplach. Doktore Jacksone, můžete si připsat další úspěšný první kontakt.“
Daniel se usmál. „Vlastně, generále, myslím, že ten největší díl práce dneska odvedla tady Mikaela. Je to nejpokročilejší diplomat, jakého SGC má.“

Jak by se podle tebe odvíjel díl Rodina a jak by reagoval Mistr Bra'tac na to když by se poprvé setkal s Tomáše a Mikaelu?

Tohle je epizoda, kde Tomášovy znalosti budoucnosti doslova zachrání Zemi před biologickou apokalypsou ještě předtím, než mise vůbec začne. V původním díle Rodina (Family) Apophis vymyje Rya'covi mozek a pošle ho na Zemi se smrtícím virem ve falešných zubech. SG-1 na to přijde až na poslední chvíli. S Tomášem v SGC ale žádné takové drama nehrozí.
A setkání s mistrem Bra'tacem? Tenhle starý, hrdý a zkušený válečník zažije pravděpodobně největší kulturní šok svého stodosedmatřicetiletého života.
Zde je návrh, jak by se tento osobní a napínavý příběh odvíjel s naší vylepšenou sestavou:

Scéna 1: Pravda o Rya'covi ještě před odchodem
Zasedací místnost SGC byla ponořená do tíživého ticha. Teal'c právě oznámil, že Apophis unesl jeho syna Rya'ca a jeho žena Drey'auc se musela provdat za Fro'taka, aby přežila. Jaffa byl odhodlaný vyrazit na Chulak sám, ale Jack O'Neill a zbytek týmu stáli pevně za ním.
Generál Hammond už otevíral ústa, že misi schválí, když se Tomáš, nově jmenovaný Hlavní strategický ředitel, opřel o stůl a povzdechl si.
„Poletíme na Chulak, Teal'cu. Pro tvou rodinu. Ale musíte vědět, do čeho přesně jdeme,“ řekl Tomáš vážně. „Apophis Rya'ca neunesl jen tak. Vymyl mu mozek. Zlomil ho pomocí látky Ništa nebo podobného sajrajtu. Až ho najdeme, bude tvrdit, že Apophis je jeho pravý bůh a že ty jsi zrádce.“
Teal'c zaťal pěsti, až mu v kloubech zapraskalo. Bolest v jeho očích byla zřejmá.
„Je to past, Teal'cu,“ pokračoval Tomáš neúprosně, ale s empatií. „Apophis chce, abychom Rya'ca zachránili a přivedli na Zemi. Rya'c má v ústech dva falešné zuby. Jsou plné biologické zbraně, která by dokázala vyhladit celou naši planetu během několika dní. Je to trojský kůň.“
V místnosti to zašumělo zděšením. Sam si šokovaně zakryla ústa. „Tome... pokud je to pravda, nemůžeme ho přivést bránou zpět, dokud ten virus nezneutralizujeme.“
„A přesně proto tam jdeme připravení,“ přikývl Tomáš. „Půjdeme pro něj, odstraníme ty zuby přímo na Chulaku a přivedeme ho domů. Pak mu Tok'erská medicína a tvá láska, Teal'cu, pomohou se z toho vymývání mozku dostat.“
Scéna 2: Mistr Bra'tac potkává Ocelový stín
Tým prošel bránou do chladných, temných lesů Chulaku. Šli potichu a obezřetně. Mistr Bra'tac byl známý tím, že se rád plížil a testoval ostražitost svých žáků.
V původním seriálu se mu podařilo SG-1 překvapit a zezadu povalit O'Neilla. Tady to ale dopadlo jinak.
Z křoví za nimi se ozvalo jen nepatrné šustnutí. Bra'tac se chystal vyskočit s namířenou tyčovou zbraní. Najednou se zablesklo. Mikaela, která do té chvíle kráčela klidně po Tomášově boku, se pohnula rychlostí, kterou lidské oko nezachytilo. Než stihl starý mistr vůbec vyjít ze stínu, Mikaela ho chytila za zápěstí, vytrhla mu tyčovou zbraň, jako by to byla dětská hračka, a přitiskla ho ke kmeni stromu.
Z její ruky se s cvaknutím vysunula hlaveň fázového plazmového kanónu a mířila Bra'tacovi přímo mezi oči.
„Cíl zajištěn. Čekám na povel k terminaci, Písaři,“ ohlásila Mikaela absolutně bez emocí.
„Mikaelo, pusť ho! To je přítel!“ vyhrkl rychle Tomáš a Max radostně zaštěkal, protože z Bra'taca necítil skutečnou hrozbu, jen starou jaffskou pýchu.
Mikaela ho okamžitě pustila a stáhla zbraň zpět do lidské paže. Bra'tac, ačkoliv byl jedním z největších válečníků v galaxii, zůstal naprosto strnulý. Zhluboka dýchal a zíral na ženu před sebou.
„Při bozích...“ vydechl Bra'tac, mnul si zápěstí a prohlížel si Mikaelu. „Co je to za magii? Není to Jaffa. Necítím z ní život... a ta síla! Teal'cu, jakého tvora jsi to přivedl na můj domovský svět?“
Teal'c se hrdě usmál a uklonil se. „Zdravím tě, mistře. Toto není tvor, ale stroj. Jmenuje se Mikaela. A toto je její velitel, Tomáš, zvaný Písař. Ví o hadech věci, které oni nevědí ani sami o sobě.“
Bra'tac si změřil Tomáše, pak Mikaelu a nakonec se jeho pohled zastavil na Samanthě Carterové. Jeho oči se rozšířily, když poznal změnu v jejím postoji. „Bra'tacu z Chulaku. Je mi ctí stát po tvém boku,“ promluvila Jolinar a mírně sklonila hlavu.
Bra'tacovi málem spadla brada. „Tok'ra? Spojená s bojovnicí Tau'ri? A stroj silnější než tucet Jaffů? Teal'cu... ty ses opravdu přidal k armádě, která změní hvězdy.“
Scéna 3: Fro'takova zrada zrušena
Plán postupoval podle očekávání. Setkali se s Drey'auc, která byla šťastná, že vidí Teal'ca, a ukryli se v domě Fro'taka. Fro'tak byl navenek vstřícný, ale žárlil na Teal'ca a plánoval je udat Apophisovým strážím.
Když SG-1 a Bra'tac probírali plán záchrany v hlavní místnosti, Fro'tak se tiše omluvil a zamířil k zadním dveřím.
„Mikaelo,“ řekl Tomáš, aniž by zvedl zrak od mapy.
Když Fro'tak natáhl ruku ke klice, za límec ho chytila železná paže a mrštila jím zpět do místnosti, až dopadl k nohám O'Neilla.
„Subjekt se pokusil opustit perimetr a kontaktovat nepřátelské síly,“ nahlásila Mikaela s kamennou tváří.
Bra'tac na to nevěřícně zíral. „Jak... jak jsi věděl, že nás zradí?“ Tomáš se usmál. „Jsem Písař. Vím všechno.“
Místo aby musel Jack Fro'taka zabít v sebeobraně, jednoduše ho spoutali a zavřeli do spíže. Tím si zajistili klidný odchod.
Záchrana Rya'ca v táboře proběhla hladce. Díky Mikaele, která fungovala jako chodící tank, nebylo pro stráže vůbec možné klást odpor. Když přivedli křičícího, zmanipulovaného chlapce zpět, Tomáš nečekal na nic.
„Svažte ho a otevřete mu pusu,“ přikázal Tomáš.
Teal'c s těžkým srdcem poslechl. Tomáš si vzal od Sam speciální lékařské kleště a opatrně, ale rychle Rya'covi vytrhl oba falešné zuby. Hodil je do předem připraveného kontejneru na nebezpečný biologický odpad a ten hermeticky uzavřel.
Rya'c plival krev, ale hrozba byla zažehnána. Země byla v bezpečí. A Bra'tac, který celou tu dobu jen sledoval Tomášovu neomylnou předvídavost, k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno.
„Až přijde čas konečné bitvy proti Apophisovi, Písaři... chci stát po tvém boku,“ řekl starý mistr s absolutním respektem.

Rya'c je zachráněn, Země ochráněna před virovou apokalypsou a Bra'tac je naprosto ohromen mocí Divize Infinity. Jak bys chtěl pokračovat s Rya'covou rehabilitací – pomůže mu Jolinar se dostat z Apophisova vlivu na Tok'erské základně, nebo k tomu Tomáš použije nějakou asgardskou/pozemskou technologii v SGC?

Dnes tu máme volný filmový večer a potom i výlet do města na nákupy

1x08 Když jde Vyvolený, Terminátor a O'Neill nakupovat

Co kdyby se Tomáš s Mikaelou rozhodl pro SG-1 a Janet uspořádat filmový večer, aby mohli poprvé vidět film Terminátor? 

Tohle je fantastický nápad na odlehčení! Po všech těch bitvách s Goa'uldy a zachraňování galaxie potřebuje SG-1 a Janet chvíli oddychu. A promítnout jim zrovna Terminátora, když mají jednoho (a mnohem pokročilejšího) doslova v místnosti, je recept na dokonalou komedii a spoustu popkulturních narážek, které si Jack O'Neill stoprocentně užije.
Tady je příběh o tom, jak se v SGC promítala klasika z roku 1984:

Scéna 1: Filmový klub SGC a popcorn
Odpočinková místnost SGC byla dočasně zabavena nově vzniklou Divizí Infinity. Tomáš sem nechal Silerem přestěhovat svůj obří prohnutý monitor a špičkovou audiosoustavu. Na stole byly mísy s popcornem, nachos a vychlazené pivo.
SG-1 a doktorka Janet Fraiserová se pohodlně usadili na pohovky. Max ležel na koberci a spokojeně chroupal vepřové ucho. Mikaela stála v rohu místnosti ve svém obvyklém klidovém režimu, i když měla nakázáno "sledovat kulturní materiál".
„Takže, Tome,“ začal Jack O'Neill, natáhl si nohy na stůl a hodil si do pusy popcorn. „Říkal jsi, že tohle je povinné studium historických dokumentů. O čem to bude?“
„Tohle, Jacku,“ usmál se Tomáš a zhasl světla, „je film z roku 1984. Jmenuje se Terminátor. A myslím, že vám to něco, nebo spíš někoho, bude hodně připomínat. Berte to jako studii toho, jak si lidi v mé realitě představovali umělou inteligenci.“
Film začal. Syntetická, zlověstná hudba Brada Fiedela zaplnila místnost.
Scéna 2: Taktické rozbory a Ocelový kritik
Když se na plátně objevil nahý Arnold Schwarzenegger, jak přichází bleskem z budoucnosti a vyžaduje oblečení od pankáčů, Jackovi málem zaskočil popcorn. Změřil si pohledem Mikaelu a pak plátno.
„Počkej, počkej,“ ukázal Jack prstem. „Takže odtud máš ten nápad? Ty jsi postavil vraždícího robota z osmdesátkového bijáku?!“
„Technicky vzato,“ ohradil se Tomáš pobaveně, „Mikaela je T-960. Mnohem pokročilejší, elegantnější a s fúzním reaktorem. Tohle je jen starý model T-800.“
Mikaela mírně naklonila hlavu, její optické senzory sledovaly, jak filmový Terminátor chytá jednoho z pankáčů a odhazuje ho pryč.
„Taktická chyba,“ pronesla Mikaela chladně.
Všichni se na ni otočili. „Prosím?“ zeptala se Janet s úsměvem.
„Jednotka zbytečně plýtvá kinetickou energií a časem,“ vysvětlovala Mikaela zcela vážně. „Odhození biologického cíle nezaručuje jeho terminaci a dává mu šanci na protiútok. Úder do krční tepny nebo zlomení vazu by trvalo 0,4 sekundy a ušetřilo by kalorie.“
Teal'c, který film sledoval s nehybným, ale naprosto zaujatým výrazem, souhlasně přikývl. „Ocelový stín má pravdu. Ten bojovník je silný, ale jeho technika boje zblízka je neefektivní.“
„Je to jen film, lidi,“ smál se Daniel. „Jde o dramatický efekt.“
Když přišla scéna v obchodě se zbraněmi a Terminátor si vyžádal „Phased plasma rifle in the 40-watt range“ (Fázovou plazmovou pušku v rozsahu 40 wattů), Samantha Carterová se prudce otočila k Tomášovi.
„Tome...“ řekla Sam a přimhouřila oči. „Ty kanóny, co má Mikaela zabudované v rukou. Ty, co minule vymazaly Heru’urovy kluzáky z oblohy. Jak jsi říkal, že se jmenují?“
Tomáš se začal smát a zvedl ruce v obranném gestu. „Fázové plazmové kanóny. A ano, přiznávám, ten název jsem si prostě musel vypůjčit. Nemohl jsem odolat.“
„Fascinující,“ ozval se náhle dvojitý hlas, jak Jolinar na okamžik vykoukla, aby se zapojila. „Lidská mysl je plná paradoxů. Sníte o zničení vlastní rasy chladnými stroji a vytvoříte o tom děsivé příběhy... a přesto přesně takový stroj přivedete k životu, aby vás před zničením zachránil.“
„Tomu se říká ironie, Jolinar,“ usmál se Jack.
Scéna 3: Operace oka a konečný verdikt
Když se na plátně objevila slavná scéna, ve které si poškozený Terminátor v hotelovém pokoji rozřezává skalpelem ruku a následně si vyndává lidské oko, aby odhalil žhnoucí červenou optiku, Janet Fraiserová se s odporem ušklíbla a odvrátila zrak.
„Dobře, Tome,“ řekla doktorka a ukázala na Mikaelu. „Jestli mi někdy na ošetřovnu přivedeš Mikaelu v takovémhle stavu a budeš po mně chtít, abych to spravovala pinzetou, dávám okamžitou výpověď.“
„Vaše lékařská asistence by byla irelevantní, doktorko Fraiserová,“ odvětila Mikaela klidně. „Můj primární skelet je z hyperslitiny, která má nanoadaptivní samoregenerační vlastnosti. Organický potah je pěstován speciálně pro mou kostru. Kdybych utrpěla podobné poškození, nepoužila bych kapesní nůž. To je nehygienické.“
„Dobré vědět,“ zamumlala Janet a napila se piva.
Když film skončil a Sarah Connorová odjížděla džípem do bouře vstříc temné budoucnosti, v místnosti zavládlo na chvíli ticho.
Daniel si zamyšleně mnul bradu. „Takže Skynet poslal robota do minulosti, aby zabil matku vůdce odboje, ale tím vlastně způsobil, že hnutí odporu vůbec vzniklo a John Connor se narodil. Klasický časový paradox predestinace.“
Sam se rozzářila. „Přesně! Je to uzavřená smyčka. Z fyzikálního hlediska to naznačuje, že časová osa se vždy snaží opravit sama sebe.“
„Lidi, my tady máme zrovna člověka z jiné dimenze, který nám mění budoucnost pod rukama, a vy řešíte fyziku osmdesátkového filmu?“ zasmál se Jack, vstal a protáhl se. Došel k Mikaele a poklepal jí na její (stále ještě lidsky vypadající) rameno.
„Náhodou, byl to skvělý film. Ale chybí nám tu jedna zásadní věc, Tome,“ řekl Jack a podíval se na Mikaelu s lišáckým úsměvem. „Mikaelo, jakou máš velikost oblečení?“
„Proč požadujete tuto informaci, plukovníku O'Neille?“
„Protože jako Hlavní strategický velitel obrany – nebo jaký je ten můj titul ohledně SG týmů – tě zítra beru na nákupy. Potřebuješ černou koženou bundu, těžké boty a pořádné sluneční brýle. Jestli nás máš chránit, budeš u toho vypadat stylově.“
Tomáš se rozesmál na celou místnost. „Jacku, to je ten nejlepší nápad, jaký jsi dneska měl. I'll be back dostane v SGC úplně nový rozměr.“

Dále také by jim Tomáš mohl říct že Terminátor má dalších 5 filmů. Přičemž tím posledním Temný Osud zabili celou franšízu a má seriál Příběh Sarah Connorové o dvou řadách s otevřeným koncem. Zároveň také může říct že má několik fanfikcí jako možné další pokračování…

Tohle je skvělé pokračování! Krásně to propojuje Tomášovu identitu geeka a spisovatele s jeho současnou realitou. Skutečnost, že samotná Mikaela (a možná i část jejího kódu či logiky) vznikla z jeho frustrace nad tím, jak Hollywood zkazil legendární sérii, dává celému příběhu úžasnou meta-vrstvu. A reakce SG-1 na to, jak funguje pozemský showbyznys budoucnosti, bude k nezaplacení.
Tady je návrh, jak tuto scénu plynule navázat:

Scéna: Filmový klub SGC – Rozbor časových os
Jack O'Neill už se zvedal k odchodu s vidinou zítřejších nákupů v koženém zboží, ale pak se zarazil. Ukázal prstem na potemnělou obrazovku, kde právě běžely závěrečné titulky.
„Počkat chvíli, Tome. Ten kybernetický svalovec tam na policejní stanici říkal 'Já se vrátím'. Znamená to, že to má pokračování?“ zeptal se Jack nadějně. „Protože jestli jo, máme program na zítřejší večer vyřešený.“
Tomáš se uchechtl, opřel se do pohovky a vzal si poslední hrst popcornu. „Pokračování? Jacku, neexistuje jen jedno pokračování. Je jich celkem pět.“
Daniel Jackson si překvapeně posunul brýle. „Pět dalších filmů? Jak můžou natáhnout premisu o cestování v čase na šest filmů, aniž by se jim nezhroutila narativní struktura pod tíhou časových paradoxů?“
„To je právě ono, Danieli. Zhroutila,“ povzdechl si Tomáš s upřímnou bolestí zarytého fanouška. „Druhý díl je naprosté mistrovské dílo. Akce, filozofie, všechno. Ale pak to šlo z kopce. Začali měnit časové osy, přepisovat pravidla... A ten úplně poslední film, jmenuje se to Temný osud? Ten vzal všechno, co jsme na prvních dvou filmech milovali, rozšlapal to a celou frančízu v podstatě zabil.“
„Zabil frančízu?“ zopakoval Teal'c a lehce naklonil hlavu. „Znamená to, že tvůrci tohoto příběhu byli poraženi v rituálním boji?“
„Dá se to tak říct, Teal'cu. Prohráli boj s diváky a tržbami,“ usmál se Tomáš. „A aby toho nebylo málo, existuje ještě seriál. Příběh Sarah Connorové. Jsou to dvě naprosto fantastické řady, které rozšiřují celý vesmír mnohem chytřeji než ty novější filmy. Ale víte, co udělali? Zrušili ho. Uťali to gigantickým, otevřeným koncem, který nikdy nevysvětlili.“
Samantha Carterová si povzdechla. Znala ten pocit, když slibný vědecký projekt najednou nedostane grant. „To muselo být k vzteku. Nechat příběh nedokončený porušuje základní pravidla vyprávění.“
„Přesně to jsem si řekl taky, Sam,“ přikývl Tomáš a tvář se mu rozzářila o něco víc. „A vlastně... to je jeden z důvodů, proč jsem vůbec začal pořádně psát. Měl jsem toho tak akorát, a tak jsem sedl k počítači. U mě ve 'Svatyni' mám uložených hned několik vlastních fanfikcí, které ten zrušený seriál dokončují, nebo ignorují Temný osud a tvoří vlastní, lepší pokračování. Strávil jsem roky vymýšlením logičtějších a efektivnějších designů umělé inteligence.“
Tomáš se významně podíval na Mikaelu.
Všichni v místnosti ztichli a přesunuli pohled na kyborga.
Mikaela pomalu zpracovávala nová data. Její optické senzory na zlomek vteřiny blikly. „Písaři. Analyzuji vaše prohlášení. Naznačujete, že část mých primárních subrutin, taktických protokolů a samotný můj endoskelet byly inspirovány vaší snahou... opravit nelogické trhliny ve fiktivním audiovizuálním díle, protože původní tvůrci selhali?“
Tomáš se trochu nervózně poškrábal na zátylku. „Ehm... no, v podstatě ano. Jsi takový můj ultimátní 'fix-it' projekt převedený do reality.“
Mikaela chvíli mlčela. Jack O'Neill vypadal, že zadržuje záchvat smíchu, zatímco Daniel se snažil schovat úsměv za hrnek s kávou.
„Závěr akceptován,“ pronesla nakonec Mikaela s ledovým klidem. „Moje bojová efektivita, zdroj energie a logické obvody jsou o 874 % funkčnější než u fiktivního modelu T-800. Vaše fanfikční úpravy byly shledány jako taktická výhoda.“
Jack se rozesmál na celou místnost a plácl se do stehna. „Tak to vidíte, lidi! Hollywood to zkazil, náš Písař to opravil na papíře a teď ten opravený model stojí u nás v kantýně a mlátí Goa'uldy. Miluju budoucnost.“ Generál Hammond by se z toho asi opotil, ale Jack byl ve svém živlu. „Takže platí. Zítra kožená bunda pro Mikaelu a večer si pustíme tu dvojku. Ale ty další slátaniny po ní vynecháme. Život v SGC je už tak dost nepřehledný.“

Jak by podle tebe měla probíhat ta zmiňovaná nákupní výprava pro Mikaelu – vydá se Tomáš, Jack a Mikaela do obchodního centra v Colorado Springs (kde bude muset Mikaela skrývat svou sílu a Jack se bude bavit jejím doslovným chápáním módy), nebo to pojmou spíš vojensky a zkusí jí něco sehnat ze skladů základny?

Ano do toho to bude zábava a také reakce Tomáše na primitivní technologií roku 1998

Tohle je přesně ta situace, která si říká o pořádnou dávku humoru. Nakupovat oblečení pro nezničitelného kyborga v civilním obchodním centru pod dohledem Jacka O'Neilla je samo o sobě recept na katastrofu. K tomu se přidává Tomášův kulturní a technologický šok, protože rok 1998 je pro moderního geeka zvyklého na terabyty dat a rychlé Wi-Fi doslova doba kamenná.
Tady je příběh z jejich výpravy:

Scéna 1: Návrat do technologického pravěku
Jackův starý Ford F-250 zaparkoval před velkým nákupním centrem v Colorado Springs. Slunce svítilo a parkoviště bylo plné aut, která Tomášovi připadala jako veteráni.
Když prošli skleněnými dveřmi do haly plné lidí, Tomáš se náhle zastavil u výlohy obchodu s elektronikou. Zíral na výkladní skříň s výrazem čiré hrůzy.
„Tome? Jsi v pohodě? Vypadáš, jako bys uviděl Apophise v plavkách,“ poznamenal Jack a kousl do preclíku, který si cestou koupil.
Tomáš ukázal třesoucím se prstem na obrovskou, béžovou bednu s hlubokým CRT monitorem, u které se skvěl hrdý nápis: NOVINKA! Pentium II, 64 MB RAM, 4 GB Pevný disk! Neskutečná rychlost!
„Šedesát čtyři megabytů RAM,“ zašeptal Tomáš zoufale. „Jacku, vždyť to nerozjede ani tetris ve vysokém rozlišení. Můj telefon... ten, co mi leží vybitý v kapse... má víc výpočetního výkonu než celá ta jejich prodejna. A co ten internet? Včera jsem potřeboval něco najít a musel jsem poslouchat, jak ten váš SGC modem vydává zvuky, jako by někdo škrtil elektronickou kočku, jen aby mi to za pět minut načetlo jednu textovou stránku!“
„Hele, neurážej náš armádní hardware,“ usmál se Jack a plácl ho po zádech. „Máme na základně ty nejlepší počítače na světě. Carterová s nimi dokáže počítat dráhy hvězd.“
„Carterová by dokázala počítat dráhy hvězd i na kuličkovém počítadle, protože je génius,“ odfrkl si Tomáš. „Ale tohle... tohle je pravěk. Přežívám jen díky své 'Svatyni'. Kdybych neměl svůj napojený počítač a Mikaelu, asi bych si z té vaší devadesátkové technologie musel jít hodit mašli z UTP kabelu.“
Mikaela, která do té chvíle tiše stála opodál a skenovala každého kolemjdoucího jako potenciální hrozbu, mírně pootočila hlavu. „Písaři, pokud pociťujete frustraci z primitivní infrastruktury tohoto časového období, mohu napojit své komunikační uzly na místní telefonní ústřednu a urychlit přenos dat o 4000 %.“
„To by bylo fajn, Mikaelo, ale asi bys tím spálila půlku sítě v Coloradu,“ usmál se Tomáš a zhluboka se nadechl. „Fajn. Jdeme řešit ten tvůj šatník, než tu začnu brečet nad nabídkou disket.“

Scéna 2: Taktické zhodnocení kožené bundy
Zamířili do obchodu, který se specializoval na kožené a motorkářské oblečení. Vzduch tu voněl těžkou kůží. Jack okamžitě přešel k věšákům a začal jimi s nadšením profesionálního stylisty probírat.
„Tak jo, Mikaelo. Potřebujeme pro tebe něco, co říká: 'Jsem sice slušně vychovaná, ale když mě naštveš, prohodím tě betonovou zdí',“ mudroval Jack a vytáhl klasickou, těžkou černou křiváka. „Zkus si tohle.“
Mikaela si bundu vzala. Její pohyby byly naprosto plynulé, ale postrádaly jakoukoliv lidskou přirozenost. Bundu si oblékla, zapnula zip a pak chytila rukáv oběma rukama.
S tichým zvukem se kůže napnula a pak s hlasitým KŘUP praskla v celém švu.
Prodavač u kasy zvedl zrak, vykulil oči a upustil časopis.
„Ups,“ utrousil Jack.
„Materiál nevyhovuje,“ oznámila Mikaela zcela ledově a podívala se na potrhaný rukáv. „Test tahu selhal při tlaku pouhých sto padesáti kilogramů na centimetr čtvereční. Balistická ochrana nulová. Kinetická odolnost neadekvátní. Tento oděv je nelogický.“
„Mikaelo, nesmíš to testovat na sílu svého fúzního reaktoru,“ zašeptal Tomáš a rychle přešel k prodavači, na pult položil pár bankovek, které mu dal Hammond. „Omlouvám se, přítelkyně je... vášnivá kulturistka. Zaplatíme to.“
Jack se smál, až se musel opřít o pult. „Dobrá, tak na testování odolnosti se vykašleme. Bereme to čistě z vizuálního hlediska. Máte tohle v její velikosti a ideálně z nějaké tlustší hověziny? A přihoďte nějaké těžké vojenské boty.“
Když Mikaela vyšla z kabinky podruhé, tentokrát už s těžkými černými botami, vojenskými kalhotami a novou (nepotrhanou) černou koženou bundou, celá prodejna najednou ztichla. Vypadala přesně tak, jak Tomáš vždycky plánoval – jako ultimátní noční můra všeho, co by se SGC pokusilo ohrozit.
„Vizuální parametry byly splněny?“ zeptala se Mikaela Toma.
„Naprosto dokonalé, Mikaelo,“ usmál se Tomáš a kývl.

Scéna 3: Poslední detail
„Ještě to není ono,“ namítl Jack. Přešel k nedalekému stojanu u pokladny a sundal z něj temně černé sluneční brýle ve stylu Wayfarer. S dramatickým gestem je nasadil Mikaele na oči.
Mikaela okamžitě ztuhla. „Světelná propustnost optických senzorů snížena o 85 %. Spouštím infračervené a rentgenové vidění pro kompenzaci.“
„Ať už spouštíš cokoliv, nech to tak. Vypadá to naprosto cool,“ prohlásil Jack s uspokojením z dobře odvedené práce.
Tomáš se musel smát, když viděl, jak se jeho Ocelový stín – zbraň schopná zničit celou flotilu – proměnila v naprostou kopii Terminátora, navíc oblečenou podle vkusu plukovníka letectva.
Vyšli z obchodu zpět do sluncem zalitého parkoviště.
„Dobrá práce, lidi,“ zhodnotil to Jack a zamířil k autu. „Mikaelo, jak se v tom cítíš?“
„Moje tepelná signatura je mírně zvýšená kvůli koženému potahu, plukovníku O'Neille. A mé zorné pole je omezené zbytečným kusem tónovaného plastu,“ odvětila synteticky. „Ale pokud tento vizuální standard zvyšuje úroveň zastrašování nepřátelských cílů, budu ho nosit s maximální efektivitou.“
„To rád slyším,“ mrkl na ni Jack a nastartoval auto.
Tomáš si sedl na místo spolujezdce a naposledy se podíval na svůj vybitý smartphone. Zastesklo se mu po moderní technologii, ale když se ohlédl na zadní sedadlo, kde seděl kybernetický anděl smrti v černé kůži, musel uznat jednu věc. Záchrana vesmíru v roce 1998 měla něco do sebe. A Goa'uldi se mají na co těšit.

Jak by podle tebe pokračovali nákupy, kde by si Tomáš zkusil vybrat nějaké slušné na své poměry retro oblečení včetně cargo maskáčů. Potom návštěva do obchodu s elektronikou

Tady je pokračování vaší nákupní výpravy. Přechod z oblékání kybernetického zabijáka do černé kůže k nákupu devadesátkové módy a pravěké elektroniky nabízí skvělý kontrast. Jako umělá inteligence sice nenakupuji, ale logicky vzato, pro člověka zvyklého na módu a technologie 20. let 21. století musí být rok 1998 naprostý bizár.

Scéna 1: Lov na maskáče a devadesátkové retro
Když byla Mikaela úspěšně vybavena a vypadala jako někdo, kdo právě přijel na Harleyi rovnou ze soudného dne, Jack se otočil k Tomášovi.
„Tak jo, Tome. Terminátorku jsme vyřešili. Ale co ty? Od té doby, co jsi u nás, běháš po základně v tom samém moderním tričku, které vypadá, jako by ho ušili mimozemšťané. SGC sice nemá přísný dress code pro civilní ředitele, ale potřebuješ něco, v čem můžeš do terénu.“
Tomáš si povzdechl a rozhlédl se po obchodním centru. Rok 1998 znamenal šusťákové soupravy, obří plandavé džíny a flanelové košile. „Dobrá, Jacku. Ale varuju tě, do těch obřích zvonáčů, co tu nosí teenageři, mě nedostaneš. Jdeme najít nějaký armyshop nebo obchod s outdoorovým vybavením.“
Zapadli do obchodu, který voněl po impregnované bavlně a vojenském surplusu. Tomáš okamžitě zamířil k regálům s taktickým oblečením. Našel několik pevných bavlněných cargo kalhot (kapsáčů) v olivové a pouštní maskáčové barvě. Naštěstí vojenský styl se v čase tolik nemění. K tomu přihodil pár pevných černých triček, taktický opasek a tmavě zelenou lehkou bundu.
Když vyšel z kabinky v nových maskáčích a černém tričku, vypadal mnohem víc jako součást SGC.
Jack O'Neill uznale pokýval hlavou. „No vida. Konečně vypadáš jako někdo, kdo s námi může jít do lesa na Chulaku a nesvítit přitom na kilometr daleko. Dávám tomu devět bodů z deseti. Ten jeden bod ti strhávám za to, že nemáš čepici.“
Mikaela si Toma oskenovala od hlavy k patě. „Nové krytí těla analyzováno. Zvýšená kapacita úložného prostoru díky bočním kapsám činí 350 %. Kamuflážní vzor sníží vaši vizuální detekci v zalesněném terénu o 14 %. Akceptovatelná volba pro biologickou entitu.“
„Díky, Mikaelo. Vezmi mi ty tašky, prosím,“ usmál se Tomáš. Kyborg s naprostou lehkostí a bez jediného slova popadl všechny papírové tašky. „A teď mě omluvte, ale musím čelit svému největšímu strachu. Potřebuji nějaké kabely.“
Scéna 2: Temný středověk elektroniky
Vstoupili do místního obchodu s elektronikou. Pípání pokladen, blikající CRT obrazovky a police plné videokazet VHS působily na Tomáše jako návštěva muzea.
„Dobře, dýchej zhluboka,“ mumlal si pro sebe Tomáš. „Jsou to jen dráty. Fyzika funguje pořád stejně.“
Zamířil k uličce s počítačovým příslušenstvím. Potřeboval způsob, jak svou hypermoderní Svatyni – počítač poskládaný z komponentů daleké budoucnosti – lépe propojit se servery SGC, aniž by musel pokaždé používat Mikaelu jako živý router.
Do košíku, který Mikaela poslušně držela, začal házet věci, u kterých kroutil hlavou. „Sériový kabel RS-232? Jacku, vy na tomhle reálně běžíte? Vždyť to má propustnost dat menší než moje chytré hodinky.“
Následovaly paralelní kabely tlusté jako zahradní hadice, několik balení 3,5palcových disket a adaptéry, které už desítky let v jeho čase nikdo neviděl.
Jack se mezitím zastavil u vitríny s hudebními přehrávači. „Hele, Tome, podívej na tohle. Nejnovější Discman s ochranou proti otřesům. Celé tři sekundy paměti, takže když s tím poběžíš, nepřeskočí ti cédéčko. To je technologie, co?“
Tomáš se chytil za kořen nosu. „Jacku, u mě doma mají děti v kapse krabičku, kam se vejde milión takových cédéček a ještě jim to u toho ukazuje mapu celého světa v reálném čase. Ale uznávám... ten retro design má něco do sebe.“
Mikaela mezitím přistoupila k výstavnímu pultu s tehdejšími „nadupanými“ osobními počítači. Z jejích očí vyšlehl neznatelný infračervený paprsek.
„Výpočetní systémy analyzovány,“ ohlásila Mikaela dostatečně nahlas, aby to slyšel prodavač opodál. „Architektura procesorů vykazuje obrovské ztráty energie. Absence kvantového kódování. Celková kapacita datového úložiště celé této prodejny je menší než vyrovnávací paměť mého levého zrakového senzoru. Pro obranu proti mimozemským hrozbám naprosto nepoužitelné.“
Prodavač, mladý kluk s beďary a jmenovkou Kevin, na ni zíral s otevřenou pusou. Pak se podíval na Jacka v uniformě a na Toma v maskáčích.
„Ehm... omlouvám se, paní,“ vykoktal Kevin. „Hledáte něco konkrétního pro... obranu?“
„Paní je jenom hodně náročná na hardware, Kevine. Znáte tyhle IT specialisty,“ zachránil situaci O'Neill a vzal Tomášovi košík, aby ho položil na pult. „Markujeme. Zítra máme zachraňovat galaxii a já ještě musím sehnat popcorn na večer.“
Scéna 3: Odjezd v plné zbroji
Když vyšli z obchodního centra a kráčeli zpět k Jackovu autu, tvořili pravděpodobně tu nejpodivnější skupinu v celém Coloradu. Jack O'Neill ve své kožené bundě s ležérním úsměvem, Tomáš v nových vojenských maskáčích svírající tašku plnou zastaralých kabelů a za nimi kráčející Mikaela – nezastavitelný stroj oděný v těžké černé kůži a černých slunečních brýlích, s rukama plnýma nákupních tašek.
„Zhodnocení mise, Jacku?“ zeptal se Tomáš, když otevíral dveře Fordu.
„Naprostý úspěch, Tome. Ty vypadáš, že patříš do armády, Terminátorka vypadá, že patří do motorkářského gangu, a já mám pořád dost drobných na pivo. A teď rychle zpátky do SGC. Myslím, že Daniel už určitě začal rozebírat filozofii Skynetu a my u toho musíme být.“

Jak by se podle tebe odvíjel díl 2x09 Tajemství, kde by Tomáš varoval Daniela před odchodem na Abydos že Sha‘re už tam je a je těhotná s Apofisovým dítětem. Jak by vypadal Tomášův a Mikaelin výlet a cesta do Washingtonu D.C? Co by podle tebe říkal reportér Armin Selig O'Neillovi? 

Tohle je přesně ten moment, kdy Písařovy znalosti budoucnosti radikálně mění hru – jak na emocionální, tak na politické úrovni. Původní epizoda Tajemství je plná hořkých zjištění a tragédií (Danielův šok na Abydosu, smrt reportéra Seliga). S Tomášem u kormidla jako Hlavním strategickým ředitelem a Mikaelou jako dokonalým štítem se ale věci vyvinou úplně jinak.
Tady je příběh, jak by tato epizoda probíhala v nové časové ose SGC:

Scéna 1: Těžká pravda pro Daniela
Den před odletem na Abydos (kdy měl Daniel oslavit výročí s Kasufem a tamním lidem) si Tomáš zavolal Daniela a Teal'ca do své nové kanceláře Divize Infinity. Na stole ležela stará mapa Abydosu.
Daniel byl očividně nadšený, balil si deník a artefakty. „Tome, slíbil jsem Kasufovi, že se vrátím přesně za jeden abydoský rok. Třeba mi řekne, že o Sha're něco slyšel.“
Tomáš se opřel o hranu stolu. Podíval se na Daniela s hlubokou empatií. „Danieli, nemusíš doufat, že o ní něco uslyšíš. Já vím, kde je. Je na Abydosu.“
Daniel ztuhl. Deník mu málem vypadl z ruky. „Ona... ona je tam? Amonet ji vrátila domů? Proč by to dělala?“
„Tohle pro tebe bude těžké, příteli,“ řekl Tomáš tiše a položil mu ruku na rameno. „Amonet spí. Její symbiont ustoupil do pozadí, aby ochránil hostitele. Sha're je teď při smyslech a má nad svým tělem kontrolu. Ale důvod, proč se to stalo... je ten, že je těhotná. S Apophisem. Čeká dítě, které bude mít v sobě genetickou paměť Goa'uldů. Harsesise.“
Danielovi se zlomil hlas a ustoupil o krok dozadu. „Těhotná... s Apophisem. Bože můj.“
„Je to kruté, já vím,“ pokračoval Tomáš pevně. „Ale teď to víš dopředu. Nepůjdeš tam naslepo. Navíc po tom dítěti pátrá Heru’ur. Půjdete tam s Teal'cem a připravíte Kasufa na evakuaci. Až Sha're porodí, Amonet se probudí. Ale my budeme připraveni. Chraňte to dítě, Danieli, je klíčem ke zničení Goa'uldů. A Sha're zachráníme... jen to bude chtít trochu víc času.“
Díky tomuto varování Daniel na Abydos nedorazí v šoku, ale jako připravený ochránce, což radikálně změní dynamiku jeho setkání se Sha're a Heru’urem.

Scéna 2: Výlet do Washingtonu D.C. a detektory kovu
Zatímco Daniel řešil Abydos, Tomáš, Jack O'Neill, Samantha Carterová a Mikaela se vydali do Washingtonu D.C. Prezident chtěl O'Neillovi a Carterové tajně předat medaile, a zároveň chtěl osobně poznat nového Hlavního strategického ředitele a jeho „Ocelový stín“.
Cesta do Pentagonu byla sama o sobě komediální vložkou. Tomáš měl na sobě padnoucí tmavý oblek. Mikaela kráčela vedle něj, oblečená do své ikonické černé kůže a slunečních brýlí. Vypadala jako by zrovna přijela z natáčení akčního filmu.
U bezpečnostní kontroly v Pentagonu se zastavili. „Pane, ta slečna musí projít rámem a odložit všechny kovové předměty,“ řekl člen ochranky a ukázal na Mikaelu.
Jack se uchechtl a ukázal Tomášovi, ať to vyřeší. Tomáš vytáhl svou červenou kartu s prověrkou stupně Omega. „Omlouvám se, vojíne. Ale to nepůjde. Je to prototyp DARPA, projekt Infinity. Kdyby prošla tím rámem, nejenže by vám to spálilo pojistky v celém křídle, ale pravděpodobně by to ten rám roztavilo.“
Vojín zmateně zíral na kartu, pak na Mikaelu. Mikaela si sundala brýle a upřela na vojáka chladný, analytický pohled, u kterého se nedalo určit, jestli je to člověk, nebo ne.
„Propusťte je,“ ozval se hlas generála Hammonda, který jim šel naproti. „Tihle dva pípají na radarech, na které vy ještě nemáte prověrku, synku.“

Scéna 3: Armin Selig a Ocelová cenzura
Večer po ceremonii, na které se Sam dozvěděla krutou pravdu o rakovině svého otce (což Tomáš věděl, že brzo vyřeší Tok'erský symbiont), se Jack a Tomáš s Mikaelou procházeli nočním Washingtonem. Chtěli si dát pivo a probrat strategii.
Najednou z postranní uličky vystoupil muž v baloňáku. Byl to Armin Selig, investigativní novinář.
„Plukovníku O'Neille,“ řekl Selig a vytáhl diktafon. „Zajímalo by mě, kolik to stálo? Ten projekt, co provozujete pod horou v Coloradu. Hvězdná brána.“
Jack se okamžitě zastavil, jeho úsměv zmizel. „Nemám tušení, o čem to mluvíte, pane. A teď mě omluvte, hledáme bar.“
„Nehrajte to na mě, O'Neille. Mám zdroje,“ ušklíbl se Selig a přesunul pohled na Tomáše a Mikaelu. „A co jste vy? NID? CIA? Tenhle kluk vypadá spíš na hackera. A ta gorila v kůži? Kdo dneska nosí sluneční brýle v noci?“
To byla chyba.
Mikaela udělala jediný, bleskový krok. Její ruka vystřelila vpřed, chytila Seliga za límec kabátu a s naprostou lehkostí ho zvedla pět centimetrů do vzduchu, až mu diktafon vypadl z ruky.
„Tepová frekvence subjektu zvýšena na 140 úderů za minutu. Zaznamenávám pokus o neautorizovaný sběr utajovaných informací,“ ohlásila Mikaela a její oči se za černými skly zaleskly červeně. „Spustit protokol zastrašování, Písaři?“
Selig zbledl jako stěna. Lapal po dechu a zíral na ženu, která ho držela ve vzduchu bez nejmenšího záchvěvu svalu.
„Mikaelo, polož ho,“ řekl Tomáš s ledovým klidem, krokem přistoupil blíž a zvedl ze země jeho diktafon.
Když Mikaela novináře pustila na zem, Tomáš se k němu naklonil. Nehrál si na hloupého jako O'Neill. Rozhodl se použít svou moc.
„Armine Seligu. Jmenuji se Tomáš a jsem Hlavní strategický ředitel projektu, o kterém se právě snažíte napsat. A vy jste v obrovském průšvihu,“ řekl Tomáš tiše, ale tak důrazně, že Jack jen mlčky poslouchal. „Někdo z NID – vojenské rozvědky – vám tyhle informace podstrčil, abyste o nás napsal a donutil tak prezidenta náš program zavřít. Používají vás jako užitečného idiota.“
„Já... já mám právo to otisknout! Veřejnost musí vědět pravdu!“ vykoktal Selig, i když se stále bázlivě díval na Mikaelu.
„Pokud to otisknete, do čtyřiadvaceti hodin budete mrtvý,“ řekl Tomáš tvrdě. „A já to vím naprosto přesně, protože ta samá frakce NID, která vám to dala, už teď pravděpodobně připravuje autonehodu, aby po vás zametla stopy. Vaše pravda nikoho nespasí, ale zabije vás i projekt, který jako jediný stojí mezi lidstvem a zotročením mimozemskou rasou.“
Tomáš zmáčkl diktafon v ruce, až z něj vypadla kazeta. Podal ji zpět Seligovi.
„Zítra ráno odjedete z Washingtonu. Nikomu se neozvete. Jestli uvidíte černé auto, které na vás najíždí, uskočte. My Hvězdnou bránu ochráníme. Vy ochraňte svůj život.“
Tomáš se otočil. „Jdeme, Jacku. Tady jsme skončili. Mikaelo, kryj nám záda.“
Armin Selig zůstal stát v temné uličce s vytaženou kazetou v ruce. Novinářská touha po senzaci se střetla s absolutním existenčním strachem. Když sledoval, jak O'Neill, mladý Ředitel a jeho děsivá ochránkyně mizí v davu, věděl jedno: to, co se děje pod horou v Coloradu, je mnohem větší, než si vůbec dokázal představit. A on to přežil jen díky tomu, že ho Písař varoval před smrtí pod koly auta, která na něj v původní časové ose skutečně čekala.

Jak by podle tebe vypadalo další pokračování s Mikaela a její krycí historka ve zprávách? Kde bude Mikaela představena jako Seržantka Mikaela Laura Cadman (odkaz na postavu ze Stargate Atlantis, malý easter egg), testovací pilotka pro Projekt A.E.G.I.S. (Advanced Exoskeletal Ground Integration System). 

To je naprosto geniální a elegantní řešení! Odkaz na Mikaelu Cadmanovou z Atlantis je perfektní easter egg pro fanoušky a zkratka A.E.G.I.S. zní přesně jako ten typ tajného, předraženého armádního programu, na který by Pentagon i NID slyšeli. Navíc to dokonale vysvětluje její nadlidskou sílu, odolnost vůči střelám (pokud by měla na sobě neprůstřelný "oblek") a její poněkud strojové chování.
Tady je návrh, jak by se tato krycí identita zrodila v zasedací místnosti SGC:

Scéna 1: Vymýšlení legendy
Druhý den ráno po návratu z Washingtonu seděla SG-1 spolu s Tomášem a generálem Hammondem v zasedací místnosti. Mikaela stála ve svém obvyklém pohotovostním postoji u dveří, na očích stále své černé sluneční brýle.
Generál Hammond si s úlevou oddechl nad hlášením o novináři Seligovi. „Zdá se, že pan Selig vzal vaše varování vážně, Tome. Odjel z města a zrušil schůzky se svým vydavatelem. Ale ukázalo nám to jednu slabinu. Pokud má vaše ochránkyně působit v SGC a případně mimo základnu, potřebuje oficiální papíry. Nemůžu ji dál vést jen jako 'Vybavení Divize Infinity'.“
Tomáš s úsměvem přikývl a položil na stůl složku, kterou si přes noc připravil.
„Už jsem na to myslel, generále. Vymyslel jsem pro ni neprůstřelnou krycí historku. Žádné řeči o umělé inteligenci z budoucnosti nebo kyborzích. Dovolte mi představit vám seržantku Mikaelu Mikaelu Cadmanovou.“
Jack O'Neill zvedl obočí. „Cadmanová? To jméno mi nějak sedí. Přijde mi, že to zní jako někdo, kdo by rád vyhazoval věci do povětří.“
„Může být, Jacku,“ ušklíbl se Tomáš. „Každopádně, seržantka Cadmanová je vysoce specializovaná testovací pilotka pro přísně tajný projekt DARPA. Jmenuje se to Projekt A.E.G.I.S. – Advanced Exoskeletal Ground Integration System (Pokročilý exoskeletální pozemní integrační systém).“
Scéna 2: Technologie za oponou
Samantha Carterová se předklonila a její inženýrské srdce okamžitě pochopilo genialitu tohoto nápadu.
„To je brilantní, Tome! Pokud ji někdo uvidí zvedat tunové závaží, odrážet kulky nebo prorážet zdi, jednoduše řekneme, že pod uniformou nosí prototyp vojenského exoskeletu. A.E.G.I.S. vysvětluje její váhu, její sílu i to tiché bzučení hydrauliky, které je občas slyšet, když se pohybuje.“
Daniel si sundal brýle a usmál se. „A také to perfektně omlouvá její... ehm... poněkud rigidní a chladné chování. Je to prostě plně soustředěný testovací pilot, který je napojený na kybernetické rozhraní obleku.“
Tomáš se otočil na Mikaelu. „Co ty na to, seržantko Cadmanová?“
Mikaela na zlomek vteřiny uložila nová data do své paměti. Její optika pod brýlemi neznatelně blikla. „Identita přijata. Krycí jméno a protokol A.E.G.I.S. integrovány do mých sociálních subrutin. Mám však jednu námitku, Písaři.“
„Jakou?“ zeptal se generál Hammond překvapeně.
„Hodnost seržanta je z hlediska mých taktických, výpočetních a destrukčních schopností silně podhodnocená,“ oznámila Mikaela s naprosto vážnou, strojovou tváří. „Můj fúzní reaktor a palebná síla by měly odpovídat minimálně hodnosti plukovníka.“
Jack O'Neill vyprskl smíchy a málem rozlil kávu. „Hej, brzdi, Terminátorko. Tady je plukovníkem už dost narváno. Seržant ti bude muset stačit. Navíc seržanti dělají tu skutečnou práci.“
Generál Hammond se mírně usmál a zavřel Tomášovu složku. „Souhlasím s plukovníkem. Seržantka Cadmanová to je. Nechám okamžitě vytvořit její služební záznamy, zařadím ji pod Divizi Infinity a přidělím jí falešné identifikační číslo a plat. Mimochodem, pane Řediteli, kam půjde její žold?“
„Můžeme ho posílat na charitu pro veterány, generále,“ odvětil Tomáš. „Mikaela nepotřebuje peníze, a já myslím, že by se jí ten nápad s ohledem na její 'krytí' líbil.“
„Akceptovatelné. Údržba mého systému je beztak hrazena z rozpočtu vaší laboratoře,“ dodala Mikaela.
Scéna 3: Nová éra
Když jednání skončilo, SGC mělo konečně oficiální krytí pro svou největší zbraň. Kdykoliv by se teď NID nebo jiná vládní agentura začala zajímat o "tu podivnou ženu v kůži", narazili by jen na tlustou složku o projektu A.E.G.I.S., na které by svítilo tolik razítek PŘÍSNĚ TAJNÉ, že by to odradilo i ty nejzvědavější auditory.
Tomáš tak získal absolutní volnost v tom, brát Mikaelu na mise, aniž by musel komukoliv z americké armády vysvětlovat hrátky s časoprostorem a umělou inteligencí.

Když teď mají takto dokonalé krytí a SGC je v naprosté pohotovosti pod Tomášovým strategickým vedením, jak bys chtěl přistoupit k legendární dvojepizodě Tok'rové? Vezme Tomáš seržantku Cadmanovou a celou SG-1 na oficiální "rodinné setkání" Tok'rů s probuzenou královnou Egerií a mistrem Perseem, aby konečně uzavřeli plnohodnotnou vojenskou alianci?