Mikeyho krátké povídky: Antareský incident (11.12.09)

Tak, založil jsem tento topic, jelikož mám několik kratších povídek v různém stadiu rozpracování, které bych chtěl též uveřejnit, abyste měli možnost si je přečíst. Nicméně nebudu kvůli každé dvoudílné povídce zakládat nový topic a zároveň je nebudu míchat do Svaté výpravy. Takže je budu dávat sem.

Prvním příspěvkem je povídka Osudy Trii. Očekávám že bude mít dva díly. Jedná se o alternativní příběh antické válečné lodi Tria, s níž jsme se setkali v epizodě Return (myslim). Představme si tedy, jak to mohlo vypadat, kdyby zrovna během jejího průletu kolem Midway station nebyl na palubě Daedala Dr. McKay, aby se s ní spojil..

Osudy Trii, část první.

Pozemský rok 4211. Okraj Mléčné dráhy.

Na můstku, který na první pohled patří antické válečné lodi třídy aurora, panuje naprostý zmatek. Světla jsou ztlumena na naprosté minimum, i ovládací konzole vydávají více světla. Po palubě pobíhá osm lidských bytostí. Na sobě mají antické uniformy, u pasu antické příruční zbraně. Jednoznačně jsou to antikové. Jejich velícím je žena s nyní již mírně prošedivělými vlasy. Ostatní antikové také nejsou zrovna nejmladší. Jeden z nich konečně vzhlédne od konzole, kde se horečně, avšak marně snažil převést záložní energii do hyperpohonu.
„Velitelko, hyperpohon vysadí do tří minut, nemáme šanci převést energii. Musíme vyklidit strojovnu, až se pohon deaktivuje, může dojít k explozi!“
Velitelka vteřinu zvažuje jeho slova, než vydá rozkaz.
„Evakuovat strojovnu a utěsnit! Okamžitě!“
Její hlas se nese palubním interkomem skrz celou loď. Situace na můstku není nic oproti chaosu panujícím ve strojovně. Velkou místností se ozývají hlasité skřeky alarmu, z několika prasklých potrubí se dere ven chladicí kapalina reaktoru, pár přetížených konzolí chrlí do okolí zářivé jiskry. Do toho všeho zní velitelčin hlas.
„Evakuovat a utěsnit strojovnu!“
Skupina antiků, kteří se do poslední chvíle snažili zabránit fatálnímu selhání, se snaží utéct do bezpečí. Poslední z nich aktivuje nouzové utěsnění reaktoru a celé strojovny. Zavírají se těžké pancéřované dveře. Antikové utíkají zběsile dál chodbou. Je jim jasné, že běží o život. Jejich svaly už ale neslouží tak jako dříve. Ani oni nejsou žádnými mladíky, což ale zřejmě není na palubě vůbec nikdo. Těžko najít někoho pod padesát.
V černočerné temnotě se najednou objeví záblesk světla. Z hyperprostoru klouzavým pohybem vyskočí loď třídy aurora. Na jejím trupu jsou jasně patrné zásahy od wraithských pulsních zbraní. Lodí otřese zničehonic mohutný výbuch. Celý trup poskočí kupředu a na povrchu se objeví další trhliny, ze kterých nejdříve vyšlehnou plameny a následně se objeví proudy unikající atmosféry. Ohromné motory na zádi zablikají a zhasnou. Loď bezmocně leží uprostřed ničeho, již v Mléčné dráze, ale stále mimo první okrajové soustavy.
Na můstku to nyní vypadá podobně jako předtím ve strojovně. Nikde sice neuniká pára, ale několik konzolí zkratovalo a dalo své obsluze pořádnou ránu. Naštěstí ne tak silnou, aby je zabila. Muž, který je zřejmě prvním důstojníkem, podává okamžité hlášení velitelce.
„Reaktor explodoval, definitivně jsme ztratili hyperpohon, podsvětelné pohony a generátory. Záložní zdroje nás při minimální spotřebě udrží naživu ještě několik týdnů.“
Pak se zamračí na konzoli.
„A ztratili jsme pět členů posádky. Bezpečnostní dveře nedokázaly zadržet výbuch.“
Velitelka věnuje minutu ticha padlým druhům, než promluví.
„Stázové komory?“
První důstojník zavrtí hlavou.
„Nemáme dost energie.“
Velitelka se snaží vymyslet nové řešení, vždycky přece nějaké existuje.
„Jak jsem daleko od galaxie?“
Důstojník vyvolá mapu.
„Zbývalo nám jen několik měsíců v hyperprostoru a dorazili bychom k Zemi, do týdne bychom míjeli první solární systém této galaxie.“
Velitelka zakleje v antičtině.
„Vyšlete nouzový signál, to je naše poslední naděje. Snad nás zachytí některá z našich lodí, jestli tu nějaké jsou. Pak vypněte vše, co nepotřebujeme.“
Důstojník přikývne a začne vysílat nouzové volání.

O čtyřicet solárních systémů dál se rozsvítí červená kontrolka. Červená kontrolka na zářivě bílém panelu posetém obrazovkami a dalšími barevnými kontrolkami. Na panelu nacházejícím se na zdi můstku, zářivě vyleštěné místnosti, kde u podobných panelů sedí tucet lidí v modrých přiléhavých uniformách. Místo oken, poskytujících velkolepý výhled, jako je tomu u antické lodi, jsou na zdech rozmístěny obrazovky. Nikdo by ale nepoznal, že se jedná o obrazovky, kdyby se právě nezměnily z pohledu do okolního vesmíru na zářivě bílou barvu ladící s okolím.
V křesle v zadní části můstku sedí velitel lodi. V tomto případě velice mladě vypadající atraktivní žena v bílé uniformě s výložkami kapitána. Podle vzhledu by jí nikdo netipoval více než pětadvacet. Ona svítící kontrolka na zářivě bílém panelu zhasla. Člověk, jenž měl panel jistojistě na starost, chvíli zaujatě poslouchal. V uších měl nasazena miniaturní sluchátka. Pak se otočil ke kapitánce.
„Kapitáne. Zachytili jsme tísňové volání.“
Kapitánka se na něj se zřejmým zájmem podívala.
„Loď Aliance?“
Obsluha pokrčila rameny.
„Nevysílají žádné kódy, pouze zvukový signál. A navíc velice slabý.“
Kapitánka kývla na obsluhu a obrátila se na umělou inteligenci lodi.
„AI, přehraj zachycené tísňové volání.“
Odpovědí byl nejprve potvrzující tón a ihned poté se spustilo přehrávání. Zvuk již byl vyčištěn od okolního šumu a zkreslení, takže hlas byl naprosto zřetelný.
„Tady lanteanská loď Tria, žádáme o okamžitou pomoc, vysadil nadsvětelný i podsvětelný pohon, dochází energie.“
Pak následovaly koordináty lodi v nouzi.
„AI, prověř databázi na loď jménem Tria. A na národ lanteanů.“
Pak kapitánčiny modré oči spočinuly na prvním důstojníkovi, který se nyní zlehka opíral o její křeslo. Stačila dvě slova, a celá loď se probudila z ospalé rutiny.
„Černý kód.“
Tato slova zněla celou lodí.
„Černý kód, černý kód, posádka na bojová stanoviště, černý kód, černý kód, posádka na bojová stanoviště, toto není cvičení!“
Vyřvával palubní interkom. Za dvě minuty dostala kapitánka hlášení od AI.
„Posádka na bojových stanovištích, bezpečnostní přepážky uzavřeny a zajištěny, hangáry uzavřeny, stíhače připraveny, pancíř uzavřen. Čas minuta padesát osm.“
Chvíli bylo ticho a pak hlas pokračoval.
„Databáze je na jméno Tria negativní, jméno národa lanteané bylo nalezeno. Jedná se o prastarou rasu, jež stvořila lidské bytosti. Jsou považováni za vymřelou rasu, část z nich se povznesla na vyšší sféru bytí, zbytek zahynul. Nejsou známi žádní přeživší jedinci.“
V kapitánčině obličeji bylo jasně poznat, že si vzpomněla na školní výuku na akademii, kdy se brala historie lidské rasy. Bylo to už ale skoro patnáct tisíc let, co o nich jako o civilizaci přestaly existovat zmínky. A samozřejmě, byli to ti, co se povznesli, ale to už v dnešní době mnoho neznamenalo. Lidstvo postoupilo ve svém vývoji natolik kupředu, že se povznesení otevřelo i lidem. Proto natolik zevšednělo, že se na lanteany, či antiky dočista zapomnělo. Kapitánka nečekala ani minutu.
„Hyperprostorový skok na souřadnice nouzového signálu. Všechna stanoviště zajistit, černý kód stále platí. Proveďte.“
Kývla na prvního důstojníka. Tomu stačilo rozhlédnout se po můstku, a když všichni operátoři vzhlédli od svých konzolí, vyřkl jenom „Skok“ a loď skočila.

Můstek Trii ozářilo pronikavé intenzivní světlo. Jak rychle se objevilo, tak rychle i zmizelo. V těsné blízkosti lodi třídy aurora se ale nyní nacházela další loď. Její trup byl ohromný, několikrát delší než antická loď. Horní část byla zcela zřetelně pokryta pancířem, který vypadal, že vydrží opravdu mnoho úderů. Boční vybouleniny dávaly najevo přítomnost masivních hangárů. Natolik velkých, pokud by to vnitřní uspořádání dovolilo, vešla by se do nich bez problémů celá Tria. Ze spodní části trupu vybíhala jakási noha vybavená všemožnými výměnnými moduly pro nejrůznější účely.

[img][./images/thumbs/eaw_ass_frig_mk2_1251204503.jpg]http://pff.swrebellion.com/wiki/images/Eaw_ass_frig_mk2.jpg[/img]

Posádka na palubě antické lodi přestala pracovat na minimalizaci spotřeby energie a značně překvapeně, možná i trochu vyděšeně, si prohlížela majestátní loď, nebo alespoň tu část, na kterou dohlédli z oken můstku. Komunikační konzole napravo od velitelky Trii najednou ožila. Chvíli trvalo, než se prvnímu důstojníkovi podařilo vyčistit signál natolik, aby bylo zprávě rozumět.
„Lanteánská lodi Trio, tady je bitevník Niagara Falls z Flotily Aliance. Reagujeme na vaše tísňové volání. Jakou pomoc žádáte?“
Antická velitelka se vrhla ke komunikační konzoli.
„Nemáme žádný pohon, jediné funkční systémy jsou systémy podpory života a ty běží na záložní zdroje. Musíme..“
Na chvíli se odmlčela, když vydávala těžké rozhodnutí.
„..musíme opustit loď.“
Kapitánka na můstku Niagary si nechala vyvolat schéma antické lodi, které vytvořily pokročilé senzory pozemského bitevníku. Tria byla očividně velmi těžce poškozena a její velitelka nepřeháněla, když chtěla opustit loď. Na druhou stranu, na to o jak starý kus železa se zřejmě jednalo, nebyla v zas tak špatném stavu. Kapitánka nechala znovu otevřít komunikační kanál.
„Rozumím Trio, přejete si opustit loď. Kolik lidí má vaše posádka?“
Odpovědí jí bylo, že posádka má 83 členů.
Na jednom z bočních hangárů pozemské lodi se zasunula menší vrata a odhalilo se silové pole bránící atmosféře hangáru uniknout ven. Za okamžik proletěla skrz menší loď oválného tvaru a zamířila přímo k antické lodi. Během chvíle dosedla na její trup v místech, kde se nacházela přetlaková komora. Posádka Trii již byla svolána do k airlocku, takže zde již všech 83 antiků čekalo, když se dveře otevřely. Stál v nich mladý muž, s krátkou zbraní, patrně střelnou, držící na popruhu přehozeném přes rameno. Měl čistou bílou uniformu s frčkami na ramenou a malou jmenovkou na hrudi. Rozhlédl se po chodbě, kde byla vměstnána celá posádka. Zjevně hledal velitelku, ale nebyl schopen určit kdo to je. Velitelka se ale hned objevila před ním.
„Velitelka Helia z lanteánské válečné lodi Tria.“
Mladík se postavil do ukázkového pozoru.
„Poručík Jenkins z bitevní lodi Aliance Niagara Falls.“
Posádka Trii na něj mírně nechápavě zírala. Chvíli vydržel, než si dal pohov. Úplně zapomněl, že jedná s mimozemšťany, kteří zřejmě lidi ze Země ještě nepotkali.
„Prosím, nastupte do našeho transportu, odvezeme vás na Niagaru.“
Velitelka přikývla a celá posádka začala pomalu postupovat dovnitř do transportu. Poté co poslední antik opustil palubu, věnoval Jenkins poslední pohled opuštěné chodbě a uzavřel airlock. Transportní loď se odpoutala od Trii a zamířila zpět k pozemskému bitevníku…

To že se jedná teprve o rok 4211, přestože Tria měla podle odhadu McKaye cestovat "milion let" do naší galaxie prozatím prosím přehlédněte, bude to vysvětleno později. Těším se na komentáře.

podíváme se do budoucnosti, tak na to si počkám..

Stargate Andromeda? No proč ne?

Líbilo se mi to, konečně jsme překonali ten komplex méněcennosti, pokud jde o antiky

tokrp: Krom příběhu Trii je to dost o tom jak by lidstvo mohlo vypadat za dva tisíce let, tak snad se bude líbit i druhý díl..

Geser: Stargate Andromeda, vlastně máš pravdu, zřejmě na mě ten seriál zanechal následky..

Jsem hodně nechápavý, když jsem poznámku o Stargate Andromeda nepochopil?
Jinak k povídce - jsem..zmaten. Nejspíše nechápu hodně věcí nebo nevim. Zatím to moc nechápu

Ten styl je hodně podobnej tomu v seriálu Andromeda.
UI, vycepovaná posádka... Eh, jako bych viděl Pilot

Rozhodně to není na škodu a těším se na pokračování:)

no parádní. Kdy bude další díl? Zejtra?

Dark Angel: Aha, no, třeba druhý díl pomůže, kdyžtak mě zasyp dotazy, rád zodpovím..

g.o.d: Děkuji za hodnocení, ale dnes to asi nebude. Pokusím se co nejdřív, ale takhle brzo...

Tak Andromedu jsem viděl....ale přesto mi to tak nepřišlo

Parádní povídka, co říct víc než: těším se na pokračování.

Tak, pokračování je konečně tady. Pořád se mi na tom něco nezdálo, tak jsem dost dlouho upravoval. Takže snad se bude líbit..

Osudy Trii, část druhá.

Transportní loď proletěla stejnými vraty, kterými se dostala ven a ocitla se uvnitř hangáru pozemského bitevníku. Ani nebyl tak veliký, jak velitelka Helia předpokládala. Ve skutečnosti byl tak akorát na pětici transportů, které zde stály. Byl však pouze jedním z mnoha.
Pilot bezpečně přistál a spustil rampu, po které mohli jeho cestující opustit loď. První vystoupil Jenkins, následován velitelkou a zbytkem antiků. Na hangárové palubě se střetli s kapitánkou lodi a několika dalšími důstojníky. Znovu ukázkově zasalutoval. Kapitánka oplatila jeho pozdrav a obrátila se na antiky, nyní stojící v hloučku za svou velitelkou.
„Velitelko Helio, vítejte na palubě Niagary.“
Velitelka se mírně uklonila.
„Děkujeme vám za záchranu, naše loď bohužel nevydržela tu dlouhou cestu, kterou jsme podnikli.“
Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala.
„Mohla bych vědět, na jaké lodi se to nacházíme? Přesněji, komu patří?“
Kapitánka se na ni usmála.
„Ale jistě, prosím, určitě jste vyčerpaní, mohu vás vzít do své pracovny, kde vám zodpovím všechny vaše otázky? Ráda bych také slyšela odpovědi na některé naše dotazy.“
Velitelka se nejistě ohlédla na svoji posádku.
„Nebojte, postaráme se o ně.“
Reagovala okamžitě kapitánka.
„Jenkinsi, ubytujte je v kajutách pro hosty a postarejte se o ně.“
„Ano madam.“ Potvrdil Jenkins v pozoru a začal se věnovat antikům.
Velitelka se tedy po chvilce váhání podvolila a vyrazila s kapitánkou k její kajutě.
Její pracovna byla velmi pěkně zařízená kruhová místnost, s masivním dřevěným stolem, měkkým kobercem a velkým akváriem zabírajícím jednu ze stěn. Kapitánka naznačila Helie, aby se posadila do křesla a pak se sama usadila naproti ní.
„Tak velitelko, abych zodpověděla vaše dotazy, tato loď patří Flotile, hlavní ozbrojené složce Aliance. Aliance sdružuje všechny pozemské kolonie ve třech galaxiích. A Flotila je tu, aby jí poskytla ochranu.“
Velitelka Helia vypadala trochu zmateně.
„Takže jste ze Země? Ale jste antikové? Nebo byli jste antikové?“
Kapitánka přikývla.
„Ano, jsme ze Země, ale jsme lidé. Antikové se již několik tisíc let neobjevili. Bohužel ale nemám takové znalosti z historie, abych vám mohla vysvětlit vše, co se událo. Ale jsem si jistá, že veškeré informace vám zodpoví umělá inteligence lodi. Má přístup ke všem databázím Flotily i Aliance.“
Helia přikývla a kapitánka pokračovala.
„Nevadilo by vám popsat mi vaši cestu? Nedovedeme si dost dobře představit, kde jste se tu najednou vzali.“
Helia souhlasila, byť ne příliš nadšeně.
„Ano, asi vám dlužíme vysvětlení. Tak tedy, antikové byli před mnoha tisíci lety napadeni wraithy, hrůzostrašným nepřítelem. Ať jsme se bránili, jak to jen šlo, pořád přicházeli další a další. Nakonec bylo rozhodnuto o evakuaci. Atlantis, naše město, byla potopena na dno oceánu a všichni obyvatelé se přesunuli branou zpět na Zemi. Naše loď byla na cestě k Atlantis, ale než jsme tam dorazili, přepadla nás wraithská flotila. Podařilo se nám odrazit nepřítele, ale utrpěli jsme těžké ztráty a přišli jsme o hyperpohon. Rozhodli jsme se ale vyrazit na cestu k Zemi sami. Našemu inženýrovi se podařilo upravit motory tak, že dosáhly téměř rychlosti světla. Cesta to byla stále pomalá, protože z Galaxie Pegasa na Zemi by to zabralo alespoň milion let. Pořád jsme tedy doufali, že se nám podaří zprovoznit hyperpohon. Mimo naši loď uběhly tisíce let, ale pro nás to byly pouze roky. Nakonec se nám podařilo hyperpohon znovu zprovoznit. Fungoval na ten nejmenší představitelný výkon a navíc jsme museli kvůli chlazení dělat pravidelné zastávky. Ale za patnáct let nás dostal tam, kam by to rychlostí světla trvalo statisíce let. Až sem, na okraj galaxie. Pak ale bohužel definitivně vysadil a explodoval, spolu s celou naší strojovnou.“
Helia se odmlčela.
Kapitánka se na ni chvíli zamyšleně dívala, než promluvila.
„Takže vaším cílem je Země. Dám rozkaz vyrazit na cestu, rada Aliance s vámi bude chtít určitě mluvit.“
Velitelka ji kvapně zastavila.
„A co s naší lodí? Nechci, aby tu zůstala bezvládně viset, sloužila nám dlouho. Mohli..“
A chvíli se zadrhla.
„..mohli byste jí zničit?“
Kapitánka se na ní překvapeně podívala.
„Vím o něčem lepším, vezmeme ji s sebou.“
Kapitánka zanechala Heliu ve své pracovně a vyrazila na můstek.
Za okamžik již Niagara otevírala celý hangár na levoboku. Hlavní kryt se rozevřel a objevil se ohromný prostor hangárové paluby 1. Z jejích útrob vyletělo deset malých sond, řízených umělou inteligencí. Ty zaujaly pozice kolem bezvládné Trii a spustily tažné paprsky. Pak s opatrným a pomalým manévrováním navedly mohutnou loď do ještě mohutnějšího hangáru. Antické plavidlo se tam vešlo beze zbytku. Hangár se znovu uzavřel a skryl pohled na kdysi mocnou válečnou loď. Pilot ještě okamžik vydržel, než dostal potvrzení, načež ohlásil úspěšné vykonání operace.
Niagaru již na místě nic nedrželo a na rozkaz prvního důstojníka tedy skočila do hyperprostoru na kurzu přímo k Zemi.
Kapitánka se spojila s Vrchním velením Flotily. Na jedné z obrazovek se objevil obličej staršího muže s admirálskou uniformou. Začala tedy s hlášením.
„Admirále, reagovali jsme na nouzové volání lanteanské lodi Tria, její posádku jsme úspěšně nalodili na Niagaru a loď je v hangáru 1. Ale jde hlavně o to, že přeživší tvrdí, že jsou antikové, pane. A lodní senzory opravdu potvrzují, že oproti ostatním lidem jeví jisté rozdíly.“
Admirál se zamračil.
„Ano, čtu si vaše hlášení. Opravdu to tak vypadá. Mohou být jakkoliv nebezpeční?“
Kapitánka pokrčila rameny.
„Nevím, pane, nevypadají nebezpečně a neprojevují žádné známky nepřátelství. Spíš vypadají..“
Chvíli hledala správná slova.
„..trochu vyděšeně pane, zdá se, že doufali v nalezení svojí vlastní civilizace.“
Admirál přikývl.
„Dobrá, informuji radu, ale než to předáme civilním úřadům, projde celá jejich posádka i jejich loď důkladným scannem pátého stupně. Do té doby je to vojenská záležitost. Přiřazuji Niagaře prioritní příletový vektor k Zemi. Velení končí.“
Obrazovka se změnila na výhled do hyperprostoru.
Pilot ohlásil přechod na nový kurz.
„Změna kurzu na prioritní vektor. Odhadovaný čas doletu pět hodin sedmnáct minut.“
Helia mezitím seděla v kapitánčině pracovně a prohlížela archivy, které jí AI zobrazila na holografické projekci. Nejdříve projela všechno, co bylo známé o historii antiků od opuštění Atlantis. Databáze obsahovala informace přímo z Atlantis a pak z několika dalších základen v Pegasu i Mléčné dráze.
Zjistila, že se evakuovala pouze hrstka jejích lidí, zbytek zahynul ve válce. Část uprchlíků se roztrousila po Mléčné dráze, na různé základny, které kdysi postavili, další zůstali na Zemi. Část se nakonec povznesla, zbytek pokojně zemřel. Pak prohlížela zběžně historii lidstva. Od pravěku, přes objevení hvězdné brány, po válku s goauldy, ori, wraithy, a pak dalšími národy a civilizacemi, než se lidstvu konečně podařilo vydobýt si své místo v čele galaxie.
Dokonce se jí podařilo zjistit, že Atlantis ve skutečnosti stále ještě existuje. Léta sloužila jako hlavní velitelství pozemské obrany. Před přibližně tisíci lety byla ale opuštěna a nyní slouží na Zemi jako muzeum, připomínající dávnou historii. Doufala, že najde civilizaci antiků, a i když to se nevyplnilo, alespoň Atlantis, jako poslední pojítko s její dobou, zůstala v pořádku nedotčená. Třeba jí a jejím lidem dovolí, aby na Atlantis žili.
Na můstku mezitím celá posádka sledovala holografické obrazovky. Většina z nich byla nyní naladěna na síť galaktických zpravodajských stanic a zobrazovala různé komentátory, jak nadšeně referují o tom, že podle zaručených nejmenovaných zdrojů došlo ke kontaktu se starobylou civilizací antiků. Kapitánka ani nikdo další z posádky tak nadšený nebyl. Do příletu zbývala necelá hodina, ale i to bylo dost času pro otravné novináře, aby zaujali své pozice.
Posledních pět let nedošlo k ničemu významnému, kromě povznesení vrchního rady, a zpravodajství začínalo být značně nezáživné. Ostatně poslední válka skončila před dvěma sty lety a poslední velká pirátská akce se v galaxii uskutečnila před sedmi lety, kdy pirátská flotila přepadla velkou dopravní loď a požadovala nechutně vysoké výkupné za všech dvanáct set prominentních osob na palubě. Flotila, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a hlavně podle hesla s teroristy a piráty nevyjednáváme, vyslala dva bitevníky a ty rozstřílely piráty na prach. I přes pár obětí z řad rukojmí to byl čin natolik odstrašující, že od té doby se nikdo o něco podobného ani nepokusil. Nyní tedy média měla výbornou příležitost oživit své pořady.
Niagara právě vstoupila do Sluneční soustavy. Loď vyskočila z hyperprostoru velmi vysokou rychlostí poblíž Měsíce. Za normálních okolností by provedla postupné snížení rychlosti, protože kolem Země byl vždy čilý dopravní ruch a pohyb byl umožněn pouze ve vyznačených dopravních koridorech. Každá loď se tedy po skoku musela do jednoho takového zařadit. Niagara ovšem získala prioritní přístupový vektor, což znamenalo, že měla být navedena okamžitě k velitelství a měla přednost před veškerým provozem.
Avšak momentální situace byla odlišná. Loď se vynořila z hyperprostoru přímo v hloučku menších plavidel, popsaných různými názvy zpravodajských kanálů a také mezi malými stíhačkami policejních jednotek, které se je snažily rozehnat. Novináři dostali echo o příletu a čekali na příletových souřadnicích. Snad zázrakem nesmetl ohromný trup žádné plavidlo. Pilot Niagary hlasitě zaklel, když musel bleskurychle donutit bitevník k ostrému úhybnému manévru. Obří motory na zádi přešly na zpětný tah a celou lodí prošel nesouhlasný kvílivý zvuk motorů.
Loď se ale již naštěstí vymotala z klubka ostatních plavidel a vydala se k velitelství. Novinářská plavidla se je jala pronásledovat, ale odradily je od toho dvě eskortní fregaty Flotily, které konečně dorazily. Zachytily dotěrné novináře tažnými paprsky a táhly je do svých hangárů. Jejich piloty a posádku bude zřejmě čekat velmi nepříjemné vyšetřování. Celý tento incident byl samozřejmě v přímém přenosu přenášen na celogalaktické vysílání většiny kanálů.
Niagara mezitím směřovala přímo k Citadele – sídlu rady Aliance a vrchního velení Flotily. Původně byla Citadela vybudována jako pevnost na zemské orbitě. Byla tedy do jisté míry pohyblivá a velmi dobře vyzbrojená. Po vyčerpání pozemských zásob surovin se většina loděnic, podniků a výrobních zařízení přesunula na planety bohaté na naleziště surovin. Na Citadelu se pak postupně přesunuly všechny významné instituce a posléze byla rozšířena o části, které poskytovaly domov tisícům občanů Aliance. Brzy se tak vlastně stala hlavním městem celého pozemského impéria. Když se Niagara blížila k dokům uprostřed ohromné stanice, měla již Citadela stálých dvacet milionů obyvatel.
Pozemský bitevník s antiky na palubě dosáhl armádního doku a zakotvil. Po stranách kotvily další dvě bitevní lodě a nespočet menších válečných plavidel. Celá Citadela zářila miliony světel do temného vesmíru. Linie blikajících teček opouštěly v rovných řadách civilní doky stanice, nebo do nich vlétávaly.
Dole na planetě zářila pouze osamocená světla několika větších měst. I ta se ale zmenšila poté, co se obyvatelé planety rozptýlili po kolonizovaných světech. Ostatně populace žijící trvale na Zemi se zmenšila na pouhé tři miliardy bytostí. Žili zde také lidé původem z jiných světů, protože Země byla považována za velmi hezké místo k životu.
Když byly kotevní svorky konečně zajištěny, vstoupila celá skupina přeživších antiků na Citadelu. Spolu s kapitánkou a kordonem stráží prošli skrz vojenskou část stanice až do zasedacího sálu rady. Po cestě byli důkladně scannováni všemi možnými senzory. Nebylo nalezeno žádné riziko, takže je pustili až do sálu.
Zde na ně již čekala rada Aliance. Desetičlenný útvar složený ze zástupců nejvýznamnějších pozemských kolonií. Velitelka Helia předstoupila před toto shromáždění a jménem svých lidí vyslovila své požadavky. Následující jednání bylo poměrně dlouhé. Trvalo dobrých pět hodin, než rada dosáhla rozhodnutí, na které přistoupila i velitelka. Jí a jejím podřízeným rada udělila občanství Aliance a dovolila jim přemístit se na Atlantis, která nyní sloužila jako značná část muzea, zabývajícího se ranými počátky lidstva jako rasy cestující vesmírem.
Za plnou kontrolu nad městem velitelka slíbila, že některé části zůstanou přístupny turistům. Lanteanská loď Tria, dosud spočívající v hangáru Niagary měla být opravena a taktéž se měla přidat k muzejním artefaktům.
Když zpravodajské kanály vysílaly živě rozhovor s vrchním radou, který je informoval o událostech posledních dvaceti čtyř hodin, ozařovaly Atlantidu, tvořící střed památníku projektu hvězdné brány, již poslední paprsky zapadajícího Slunce. Všech osmdesát tři antiků, kteří přežili několik tisíc let trvající dobrodružství, se nakonec dostalo domů. Nebyl to domov jaký čekali, ale když pozorovali zářící tečky na noční obloze, patřící mohutné Citadele, cítili se konečně po tisících let v bezpečí.

Nebudu se tu zbytečně rozepisovat - skvostné

Je to víc než dobrý , rozhodně se budu těšit na pokračování a taky na to, jaká se tam bude dál rozvíjet zápletka...

Opravdu skvělé těším se na další díl

Opravdu pekne, dobre jsi dokoncil tuhle kratkou povidku, jsem zvedavy s cim prijdes priste.