Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Andělé neumírají
Polámal sis křídla?“ dětský prstík šťouchl Shepparda do nosu. „Jsi anděl?“
Sheppard s námahou odlepil víčka od sebe.
„Kouká , už kouká!“ ozvali se vzrušené dětské hlasy. „Věděla jsem, že není mrtvý, andělé neumírají“!
Sheppard otočil hlavu po zvuku hlasu. Holčičí tvář lemovaná zlatými prstýnky lokýnek se potěšeně usmála. Sluneční paprsky prosvítající kudrnami ji kolem hlavy vytvořily svatozář.
„Ty sama jsi anděl“ usmál se Sheppard a holčička potěšeně vypískla.
Obtížně se vysoukal nejprve do sedu a pak zavrávoral při pokusu postavit se. „Ok, pomalu Johne!“ mumlal si pro sebe. John? Jmenuje se tedy John?
Celá vesnice byla na nohou. Muž, který spadl z nebe! Lidé se tlačili kolem domu kam ho přivedla malá Lilith a snažili se nahlédnout do oken.
„Nejprve se objevila veliká záře“, Lilith máchla rukou ke stropu. „Takhle úplně vysoko na obloze . A potom…“
„Kde jste ho našli?“přerušil dívku vysoký snědý muž , který dlouhými kroky přecházel místnost a zamyšleně si přitom okusoval nehty.
„Tam nahoře u lesa“.
Sheppard seděl s hlavou v dlaních. Po noci neklidného spánku se necítil zrovna nejlépe. Usilovně se snažil vzpomenout si, ale jako by mu cizí síla zastřela paměť. Poslední co si pamatoval byl zápach kouře v kabině stíhačky a pak dlouhý pád. Vzpomněl si na svist větru v uších a na rychle se blížící zem .
„Byl jsi shozen z nebes? Pak jsi nejspíš padlý anděl!“ zděsila se Lilithina matka.
Sheppard zvedl unavené oči a pokrčil obočí v němé rezignaci .„Anděl?“
Vysoký muž předstoupil před Shepparda a téměř zašeptal:“Opatrně příteli, vaše slova by si ti prostí lidé mohli vysvětlit po svém!“
Nedaleko odsud se vysoká postava prodírala křovinatým podrostem. Lesklý černý plášť s dlouhými klopami se zadrhával o trny a několik větviček uvízlo v dlouhých bílých vlasech neznámého. Přikrčil se aby nasál pach. Panenská země! Jeho chřípí se zachvělo a bledou tváří se mihl spokojený úsměv. Instinkt nabytý staletími vývoje jeho druhu byl neomylný.
Neposkvrněná úrodná zem! Vzpomněl si na dlouhý pohled, jímž ho obdařila královna. Její zrak se mu vpíjel do tváře a on cítil, že může být jedním z vyvolených, tím, komu bude povoleno předat své geny dalšímu pokolení až přijde čas.
Svalil se do trávy a pozoroval rychle plynoucí oblaka. „Tahle země bude můj zásnubní dar pro tebe královno!“
„Jak jste jen mohl“, doktorka Weirová zatínala pěsti tak usilovně až ji zbělely klouby. Caldwell přešlápl z nohy na nohu a jeho hlas zněl přiškrceně, „podle všech známek to nemohl přežít, jeho stíhačka hořela a stupeň poškození…“
„Ne ! Vy jste se ani nepřesvědčil! Nechal jste ho tam!“
„Doktorko, při vší úctě“, snažil se Caldwell, ale zlost té drobné ženy byla nad jeho síly. Nikdy nemohl pochopit , kde se v tom drobném ženském těle bere tolik energie.
Elizabeth se nadechla a se znovu nabytým klidem se otočila tváří v tvář ke Caldwellovi.
„Nechtějte , abych si myslela, že jste ho tam nechal schválně!“
„Nechal!?“ vyprskl plukovník. „Nezapomínejte, že tohle byla jeho vlastní aktivita, kdyby se držel původního rozkazu stál by teď tady před vámi!“
Elizabeth se zamračila, protože ji došly argumenty. Daedalos se vracel ze Země. Nic se nemělo stát! Ale stalo se. Ztráta jednoho člena posádky byla akceptovatelná, kdyby jím, ale nebyl John Sheppard.
„Na té planetě není Brána!“ Rodney Mc Kay se útrpně zahleděl na Ronona, který s vakem přes rameno rázoval vstupní halou.
Sateďan se prudce otočil a z jeho očí sršely blesky. Několik mužů z ochrany Brány mimoděk ustoupilo.
„Já své přátele neopouštím Mc Kayi!“
„Ok, ok já taky ne, jen trochu trpělivosti už se na tom pracuje!“
Ronon přimhouřil oči. „Dobrá, ale ať to netrvá dlouho!“
Kráčeli z vesnice provázeni znepokojenými pohledy domorodců. Sheppard se několikrát otočil přes rameno a nemohl se zbavit pocitu, že něco je moc špatně.
„Proč mi pomáháte?“ zeptal se muže, kráčejícího mlčky vedle něj.
„Malá Lilith našla vás a já zase něco jiného!“
„Ano?“
„Jsem učenec a navíc velmi zvědavý. Hledám odpovědi!“
Sheppard pokrčil obočí. „Vy si asi nemyslíte, že kdyby Bůh chtěl , aby člověk létal dal by mu křídla?“
Snědou tváří se blýskl úsměv. „Četl jsem ve starých kronikách o dávno zapomenutých znalostech rasy, která nás předcházela. Taky o tvorech spadlých z nebe ve strojích , ale ještě jsem žádného neviděl!“
„No všechno je jednou poprvé!“ ušklíbl se Sheppard a napřáhl ruku k pozdravu: „John a zatím nevím jak dál?“
„Horatio“, odtušil muž a po chvilce přemítání potřásl nabízenou paží.
„Tak tady to je“. Horatio dramatickým gestem ukázal na hromadu klestí a smrkových větví.
Sheppard s neblahým tušením začal horečně odklízet nános.
„Vaše KŘÍDLA?“
Plukovník pomalu zavrtěl hlavou.
O lesních bytostech slyšela, ale žádnou dosud nepotkala. Pohádky považovala za dobré tak akorát pro děti, ale ona už byla téměř dospělá. Lesní pěšinou našlapovala sice obezřetněji přesto si , ale o sobě myslela , že má pro strach uděláno.
Ta vysoká černě oděná postava, která se jako duch náhle zjevila na cestě, nezapadala do žádného ji známého příběhu. Když už zkoumala ten bledý obličej se zmijími zorničkami z naprosté blízkosti, napadlo ji, že ví o koho jde. Smrt!
„Slyšel jste to!“ Horatio se zachvěl. „Znělo to jako lidský výkřik.
Sheppardovi se roztřásly ruce tak, že si je pro jistotu vrazil do kapes. Stále ještě zíral na wraitskou šipku neschopen slova, protože útržky vzpomínek mu právě začaly vířit hlavou jako zběsilé.
Mc Kay stál nad digitálním panelem na kapitánském můstku a s netrpělivým tónem učitele, který má před sebou natvrdlé žáky se snažil osvětlit svůj plán „Tenhle solární systém, je ve vnějším pásu galaxie Pegasus. Obyvatelná ve smyslu lidského života je pouze jedna z planet, alespoň tak to říkají senzory. Složení atmosféry a síla gravitace..“
„Pokud budeme předpokládat, že se plukovník při pronásledování té wraitské stíhačky dostal až tam, nebo spíš byl schopen tam doletět při poškozeních , která měl“, utrousil Caldwell stále ještě rozmrzelý z téhle nové překotně uspořádané záchranné mise.
Mc Kay se zamračil. Neměl Caldwellla příliš v lásce a navíc nesnášel, když někdo přerušoval tok jeho myšlenek.
„Ovšem že, my to PŘEDPOKLÁDÁME!“
Elizabeth se nadechla:“Proč myslíte, že na některých obydlených planetách Antici nepostavili brány?“.
„Možná si je nechávali v záloze, jako poslední útočiště“, řekla Teyla.
„No myslím, že ta wraitská šipka tuhle teorii přinejmenším popírá!“ podotkl Ronon chmurně.
„Nemyslím Ronone! Znám legendy o panenských planetách nikdy nedotčených Wraithy!“
„A Wraithové je asi znají taky..“, ušklíbl se hromotluk.
„To jenom potvrzuje, že existují!“ nedala se Teyla.
Elizabeth se zamyslela, „pokud tomu tak skutečně je, pak tam nemůže Daedalus jen tak kroužit na oběžné dráze…“
„Pchá ! Elizabeth ta možnost je přinejmenším velmi nepravděpodobná!“ušklíbl se Mc Kay.
„Tak co navrhujte“, zavrčel netrpělivě Ronon.
Wraith s okouzlením hleděl na v předsmrtné agonii svíjející se tělo. Energie , která z něho prýštila byla čistá, takovou nikdy neokusil. Žádné v genech zakódované poselství strachu , jen čiré překvapení a tvrdošíjné lpění na životě. Hruď pod jeho dlaní se přestávala chvět. Nakrmil se.
Sheppard zavřel oči. Hlava mu třeštila , ale obrazy už začaly skládat mozaiku. Prudce se otočil na Horacia.“Jste ve velikém nebezpečí!“
„Kdo? Já?“
„Ty , všichni, celá planeta…“
Horatio se nechápavě zamračil. „Souvisí to s tvým pádem z nebes?“
„Jo, jo se mou a s tímhle“ zadrmolil Sheppard a mávl rukou k šipce.
Tohle bylo něco, co zkalilo Wraithovu dobrou náladu. Našel trosky stíhačky svého pronásledovatele rozeseté v okruhu několika desítek metrů. Podle analýzy jejich stavu, byl dopad stroje smrtonosný. Kde, ale potom bylo pilotovo tělo?
Mohl se vrátit do úlu a s několika vzorky budoucí slibné sklizně a předat osobně souřadnice planety královně. Věděl, že tímto odvážným činem upevní své místo v hierarchii, ale nechtěl nic ponechat náhodě. Nejdříve najde toho, kdo se na něj opovážil zaútočit!
Horatio stěží popadal dech. Dva z nebe spadlí? „Počkej!“ chytil Shepparda za paži. „Ty říkáš , že tam na nebesích bojují dobré a zlé bytosti mezi sebou?“
„V podstatě ano!“
„A ty patříš k silám světla?“
„No?“ Sheppard chvíli odolával pokušení zahrát si na rytíře Jedi, ale pak jen dodal věcně: „ne, jsem člověk jako ty!“
Setmělo se. Hvězdy zářily na temné obloze . Sheppard otočil hlavu k nočnímu nebi. Zvykl si už na neznámá souhvězdí, ale přesto ho ten pohled nikdy nepřestával fascinovat.
Nedaleko odsud se cosi pohnulo. Vyrušení ptáci polekaně vzlétli z korun stromů. John se s mrazením v zádech otočil po směru zvuku.
„John Sheppard!“ hlas rezonoval vysoké postavě hluboko v hrudi.
„Nic si nedlužíme, vzpomínáš si!“ polkl plukovník.
„Neměli jsme se už nikdy potkat! Wraith rozpřáhl ruce a v každé svíral zbraň.
„Ale stalo se to“, odtušil Sheppard.
„Nemohu tě nechat jít“!
„Ani já tebe..“
Wraith se pousmál,“nemusím se tebou nutně nakrmit!“
„Aha, už jsi svačil?“
„Ó ano! A brzy nebudu sám...“
„Bál jsem se , že to řekneš!“ Sheppard přešlápl z nohy na nohu a analyzoval svou situaci. Mrzuté bylo, že neměl zbraň. „Chápeš, že tě nemohu nechat pozvat ostatní na večeři!“
„A jak to chceš udělat?“
Horatio s očima vytřeštěnýma hrůzou se pomalu vztyčoval za přízračnou postavou s mohutnou sukovicí v ruce. Nadechl se a prudce máchl.
Wraith se s leknutím otočil, zachytil klacek , který mu sjel po zádech a prudce odmrštil útočníka stranou. Sheppard se rozeběhl a mohutným skokem srazil Wraitha k zemi. Podařilo se mu zmocnit jedné ze zbraní, ale dříve než vstal, Wraith mu podrazil nohy a plukovník plnou vahou těla dopadl na záda. Wraith se s vrávoráním postavil a odjistil zbraň.
„Nikdy jsem si nemyslel“, pokrčil rameny, „že budu mít problém zabít člověka!“
„Aniž by ses nakrmil? Není to plýtvání?“
„Máš pravdu!“ Wraith se naklonil nad plukovníkem a napřáhl paži. Sheppard stiskl spoušť. Wraith rozhodil rukama a klesl do kolen. Další rána ho srazila k zemi.
„Ani já bych nevěřil , že budu mít problém zabít Wraitha!“
Wraith pohlédl na noční oblohu a zachroptěl:“Už se nenechám zajmout živý Johne Shepparde!“
Detonace sebedestruktoru , která následovala , odhodila Shepparda stranou. Otřesený Horatio se po hodné chvíli vysoukal na nohy a zalomcoval nehybným tělem.
Děkoval prozřetelnosti, když se mezi stromy náhle objevilo několik postav lidí z vesnice.
„Tam jsou!“ zavolal vůdce vesničanů, ale jeho hlas byl plný zloby.
V mžiku byli oba muži , z nichž jeden byl stále v bezvědomí, obklopeni nepřátelským davem.
„Je to ďábel, ne anděl!“ napřáhl muž paži k ležícímu Sheppardovi. „Vysál život mladé Kalyn!“
„Padlý anděl!“ ozvaly se vzrušné hlasy. „Byl svržen z nebes!“
„Ne !“ Horatio prudce potřásl hlavou. „On nás zachránil! Ten druhý byl zlý..“
„Kdo ?“
„Ten druhý s bílými vlasy!“ Horatio se otočil kolem své osy a s hrůzou si uvědomil, že tělo – jediný důkaz , je pryč!
„Zachytil jsem kód Johna Shepparda“ zvolal vzrušeně Mc Kay a Ronon se k němu nahnul tak prudce , že ho přirazil hrudníkem na palubní desku Puddle jumperu.
„Kolik signálů přijímáš z toho místa?“
„Ohó, velmi hodně je to dav Elizabeth!“
„Asi se John účastní nějaké oslavy?“ zasnila se Teyla.
Lilith plakala. Utírala si slzy a její opuchlý obličej byl samá šmouha. Ona věděla , že není pravda to co všichni říkají. Stála na samém okraji náměstí a neodvažovala se jít dál, protože ji matka řekla, že ona také nese vinu na tom co se stalo. „Ty jsi ho přivedla Lilith! Budou o tobě říkat , že jsi spolčena s ďáblem až do konce tvého života!“
Hranice utěšeně narůstala a už byl vztyčen a upevněn středový kůl. Lidé si vzrušeně vyměňovali názory, zatímco stále ještě přihazovali další a další svazky roští. „Tohle by stačilo na tucet padlých andělů a ne jen na jednoho“, řekl bodře jeden z mužů a vyvolal tím bouři smíchu.
Zamaskovali Puddle jumper a vydali se směřem k vesnici. Elizabeth tlouklo srdce tak silně, že si přiložila dlaň na hrudník. Tak snadný úspěch nečekala. Cestou k planetě se smiřovala s tím, že najdou jen trosky a možná Johnovo tělo. Celý ten čas čelila Caldwellově uražené ješitnosti a teď se mělo potvrdit, že mise nebyla marná.
Ronon se prudce zarazil a přiložil si dalekohled k očím.“No tohle se vám nebude líbit!“
„Co, co se děje!“
„Tohle není oslava Rodney“, zavrtěl hlavou Ronon a dál se do běhu.
„Bože co to dělají? Vždyt oni ho chtějí, oni ho vedou na...“
Elizabeth vytrhla dalekohled Mc Kayovi z rukou. To co uviděla ji podlomilo kolena. Zahlédla v davu postrkovanou a bránící se postavu. John!?
Ronon první doběhl na kraj náměstí a začal se prodírat stále více houstnoucím davem. Snažil se vyprostit zbraň z pouzdra, ale dav s ním smýkal a on si se zoufale uvědomoval , že to nemusejí zvládnout!
Zavřel oči a začal se modlit. Tahle modlitba byla jediná co znal. Říkala mu ji matka před spaním. „A teď Johny zavři oči a spi!“ ještě její poslední úsměv od otevřených dveří dětského pokoje a pak zhasla světlo.
„Bože!!!“ Sheppard stiskl rty .“Tohle nemůže být pravda!“
Caldwell držel vysílačku v ruce a nevěřil svým uším. „Cože mám udělat? Vždyť jste nechtěla, abych s Daedalem kroužil na oběžné dráze.“
Elizabeth křičela tak, že posádka na velitelském můstku strnula v němém úžasu.
Daedalus se neprodleně vydal splnit rozkaz doktorky Weirové.
Oheň zapraskal Johnovi pod nohama a on sebou zazmítal v poutech při marném pokusu uvolnit se. To co následovalo vešlo do kronik a velmi dlouho se o tom vyprávělo. Poté co byl anděl zázračným bílým paprskem přenesen zpět na nebesa , padla na vesničany bázeň. Horatiova vážnost stoupla a malá Lilith se stala místní svatou, protože jako první poznala , že ten , který spadl z nebe je anděl. Lidé přicházeli s pokorně skloněnou hlavou a kladli květiny ke dveřím domu, kde bydlela. K uspokojení její matky přinášeli i věcné dary.
Polámal sis křídla?“ dětský prstík šťouchl Shepparda do nosu. „Jsi anděl?“
Sheppard s námahou odlepil víčka od sebe.
„Kouká , už kouká!“ ozvali se vzrušené dětské hlasy. „Věděla jsem, že není mrtvý, andělé neumírají“!
Sheppard otočil hlavu po zvuku hlasu. Holčičí tvář lemovaná zlatými prstýnky lokýnek se potěšeně usmála. Sluneční paprsky prosvítající kudrnami ji kolem hlavy vytvořily svatozář.
„Ty sama jsi anděl“ usmál se Sheppard a holčička potěšeně vypískla.
Obtížně se vysoukal nejprve do sedu a pak zavrávoral při pokusu postavit se. „Ok, pomalu Johne!“ mumlal si pro sebe. John? Jmenuje se tedy John?
Celá vesnice byla na nohou. Muž, který spadl z nebe! Lidé se tlačili kolem domu kam ho přivedla malá Lilith a snažili se nahlédnout do oken.
„Nejprve se objevila veliká záře“, Lilith máchla rukou ke stropu. „Takhle úplně vysoko na obloze . A potom…“
„Kde jste ho našli?“přerušil dívku vysoký snědý muž , který dlouhými kroky přecházel místnost a zamyšleně si přitom okusoval nehty.
„Tam nahoře u lesa“.
Sheppard seděl s hlavou v dlaních. Po noci neklidného spánku se necítil zrovna nejlépe. Usilovně se snažil vzpomenout si, ale jako by mu cizí síla zastřela paměť. Poslední co si pamatoval byl zápach kouře v kabině stíhačky a pak dlouhý pád. Vzpomněl si na svist větru v uších a na rychle se blížící zem .
„Byl jsi shozen z nebes? Pak jsi nejspíš padlý anděl!“ zděsila se Lilithina matka.
Sheppard zvedl unavené oči a pokrčil obočí v němé rezignaci .„Anděl?“
Vysoký muž předstoupil před Shepparda a téměř zašeptal:“Opatrně příteli, vaše slova by si ti prostí lidé mohli vysvětlit po svém!“
Nedaleko odsud se vysoká postava prodírala křovinatým podrostem. Lesklý černý plášť s dlouhými klopami se zadrhával o trny a několik větviček uvízlo v dlouhých bílých vlasech neznámého. Přikrčil se aby nasál pach. Panenská země! Jeho chřípí se zachvělo a bledou tváří se mihl spokojený úsměv. Instinkt nabytý staletími vývoje jeho druhu byl neomylný.
Neposkvrněná úrodná zem! Vzpomněl si na dlouhý pohled, jímž ho obdařila královna. Její zrak se mu vpíjel do tváře a on cítil, že může být jedním z vyvolených, tím, komu bude povoleno předat své geny dalšímu pokolení až přijde čas.
Svalil se do trávy a pozoroval rychle plynoucí oblaka. „Tahle země bude můj zásnubní dar pro tebe královno!“
„Jak jste jen mohl“, doktorka Weirová zatínala pěsti tak usilovně až ji zbělely klouby. Caldwell přešlápl z nohy na nohu a jeho hlas zněl přiškrceně, „podle všech známek to nemohl přežít, jeho stíhačka hořela a stupeň poškození…“
„Ne ! Vy jste se ani nepřesvědčil! Nechal jste ho tam!“
„Doktorko, při vší úctě“, snažil se Caldwell, ale zlost té drobné ženy byla nad jeho síly. Nikdy nemohl pochopit , kde se v tom drobném ženském těle bere tolik energie.
Elizabeth se nadechla a se znovu nabytým klidem se otočila tváří v tvář ke Caldwellovi.
„Nechtějte , abych si myslela, že jste ho tam nechal schválně!“
„Nechal!?“ vyprskl plukovník. „Nezapomínejte, že tohle byla jeho vlastní aktivita, kdyby se držel původního rozkazu stál by teď tady před vámi!“
Elizabeth se zamračila, protože ji došly argumenty. Daedalos se vracel ze Země. Nic se nemělo stát! Ale stalo se. Ztráta jednoho člena posádky byla akceptovatelná, kdyby jím, ale nebyl John Sheppard.
„Na té planetě není Brána!“ Rodney Mc Kay se útrpně zahleděl na Ronona, který s vakem přes rameno rázoval vstupní halou.
Sateďan se prudce otočil a z jeho očí sršely blesky. Několik mužů z ochrany Brány mimoděk ustoupilo.
„Já své přátele neopouštím Mc Kayi!“
„Ok, ok já taky ne, jen trochu trpělivosti už se na tom pracuje!“
Ronon přimhouřil oči. „Dobrá, ale ať to netrvá dlouho!“
Kráčeli z vesnice provázeni znepokojenými pohledy domorodců. Sheppard se několikrát otočil přes rameno a nemohl se zbavit pocitu, že něco je moc špatně.
„Proč mi pomáháte?“ zeptal se muže, kráčejícího mlčky vedle něj.
„Malá Lilith našla vás a já zase něco jiného!“
„Ano?“
„Jsem učenec a navíc velmi zvědavý. Hledám odpovědi!“
Sheppard pokrčil obočí. „Vy si asi nemyslíte, že kdyby Bůh chtěl , aby člověk létal dal by mu křídla?“
Snědou tváří se blýskl úsměv. „Četl jsem ve starých kronikách o dávno zapomenutých znalostech rasy, která nás předcházela. Taky o tvorech spadlých z nebe ve strojích , ale ještě jsem žádného neviděl!“
„No všechno je jednou poprvé!“ ušklíbl se Sheppard a napřáhl ruku k pozdravu: „John a zatím nevím jak dál?“
„Horatio“, odtušil muž a po chvilce přemítání potřásl nabízenou paží.
„Tak tady to je“. Horatio dramatickým gestem ukázal na hromadu klestí a smrkových větví.
Sheppard s neblahým tušením začal horečně odklízet nános.
„Vaše KŘÍDLA?“
Plukovník pomalu zavrtěl hlavou.
O lesních bytostech slyšela, ale žádnou dosud nepotkala. Pohádky považovala za dobré tak akorát pro děti, ale ona už byla téměř dospělá. Lesní pěšinou našlapovala sice obezřetněji přesto si , ale o sobě myslela , že má pro strach uděláno.
Ta vysoká černě oděná postava, která se jako duch náhle zjevila na cestě, nezapadala do žádného ji známého příběhu. Když už zkoumala ten bledý obličej se zmijími zorničkami z naprosté blízkosti, napadlo ji, že ví o koho jde. Smrt!
„Slyšel jste to!“ Horatio se zachvěl. „Znělo to jako lidský výkřik.
Sheppardovi se roztřásly ruce tak, že si je pro jistotu vrazil do kapes. Stále ještě zíral na wraitskou šipku neschopen slova, protože útržky vzpomínek mu právě začaly vířit hlavou jako zběsilé.
Mc Kay stál nad digitálním panelem na kapitánském můstku a s netrpělivým tónem učitele, který má před sebou natvrdlé žáky se snažil osvětlit svůj plán „Tenhle solární systém, je ve vnějším pásu galaxie Pegasus. Obyvatelná ve smyslu lidského života je pouze jedna z planet, alespoň tak to říkají senzory. Složení atmosféry a síla gravitace..“
„Pokud budeme předpokládat, že se plukovník při pronásledování té wraitské stíhačky dostal až tam, nebo spíš byl schopen tam doletět při poškozeních , která měl“, utrousil Caldwell stále ještě rozmrzelý z téhle nové překotně uspořádané záchranné mise.
Mc Kay se zamračil. Neměl Caldwellla příliš v lásce a navíc nesnášel, když někdo přerušoval tok jeho myšlenek.
„Ovšem že, my to PŘEDPOKLÁDÁME!“
Elizabeth se nadechla:“Proč myslíte, že na některých obydlených planetách Antici nepostavili brány?“.
„Možná si je nechávali v záloze, jako poslední útočiště“, řekla Teyla.
„No myslím, že ta wraitská šipka tuhle teorii přinejmenším popírá!“ podotkl Ronon chmurně.
„Nemyslím Ronone! Znám legendy o panenských planetách nikdy nedotčených Wraithy!“
„A Wraithové je asi znají taky..“, ušklíbl se hromotluk.
„To jenom potvrzuje, že existují!“ nedala se Teyla.
Elizabeth se zamyslela, „pokud tomu tak skutečně je, pak tam nemůže Daedalus jen tak kroužit na oběžné dráze…“
„Pchá ! Elizabeth ta možnost je přinejmenším velmi nepravděpodobná!“ušklíbl se Mc Kay.
„Tak co navrhujte“, zavrčel netrpělivě Ronon.
Wraith s okouzlením hleděl na v předsmrtné agonii svíjející se tělo. Energie , která z něho prýštila byla čistá, takovou nikdy neokusil. Žádné v genech zakódované poselství strachu , jen čiré překvapení a tvrdošíjné lpění na životě. Hruď pod jeho dlaní se přestávala chvět. Nakrmil se.
Sheppard zavřel oči. Hlava mu třeštila , ale obrazy už začaly skládat mozaiku. Prudce se otočil na Horacia.“Jste ve velikém nebezpečí!“
„Kdo? Já?“
„Ty , všichni, celá planeta…“
Horatio se nechápavě zamračil. „Souvisí to s tvým pádem z nebes?“
„Jo, jo se mou a s tímhle“ zadrmolil Sheppard a mávl rukou k šipce.
Tohle bylo něco, co zkalilo Wraithovu dobrou náladu. Našel trosky stíhačky svého pronásledovatele rozeseté v okruhu několika desítek metrů. Podle analýzy jejich stavu, byl dopad stroje smrtonosný. Kde, ale potom bylo pilotovo tělo?
Mohl se vrátit do úlu a s několika vzorky budoucí slibné sklizně a předat osobně souřadnice planety královně. Věděl, že tímto odvážným činem upevní své místo v hierarchii, ale nechtěl nic ponechat náhodě. Nejdříve najde toho, kdo se na něj opovážil zaútočit!
Horatio stěží popadal dech. Dva z nebe spadlí? „Počkej!“ chytil Shepparda za paži. „Ty říkáš , že tam na nebesích bojují dobré a zlé bytosti mezi sebou?“
„V podstatě ano!“
„A ty patříš k silám světla?“
„No?“ Sheppard chvíli odolával pokušení zahrát si na rytíře Jedi, ale pak jen dodal věcně: „ne, jsem člověk jako ty!“
Setmělo se. Hvězdy zářily na temné obloze . Sheppard otočil hlavu k nočnímu nebi. Zvykl si už na neznámá souhvězdí, ale přesto ho ten pohled nikdy nepřestával fascinovat.
Nedaleko odsud se cosi pohnulo. Vyrušení ptáci polekaně vzlétli z korun stromů. John se s mrazením v zádech otočil po směru zvuku.
„John Sheppard!“ hlas rezonoval vysoké postavě hluboko v hrudi.
„Nic si nedlužíme, vzpomínáš si!“ polkl plukovník.
„Neměli jsme se už nikdy potkat! Wraith rozpřáhl ruce a v každé svíral zbraň.
„Ale stalo se to“, odtušil Sheppard.
„Nemohu tě nechat jít“!
„Ani já tebe..“
Wraith se pousmál,“nemusím se tebou nutně nakrmit!“
„Aha, už jsi svačil?“
„Ó ano! A brzy nebudu sám...“
„Bál jsem se , že to řekneš!“ Sheppard přešlápl z nohy na nohu a analyzoval svou situaci. Mrzuté bylo, že neměl zbraň. „Chápeš, že tě nemohu nechat pozvat ostatní na večeři!“
„A jak to chceš udělat?“
Horatio s očima vytřeštěnýma hrůzou se pomalu vztyčoval za přízračnou postavou s mohutnou sukovicí v ruce. Nadechl se a prudce máchl.
Wraith se s leknutím otočil, zachytil klacek , který mu sjel po zádech a prudce odmrštil útočníka stranou. Sheppard se rozeběhl a mohutným skokem srazil Wraitha k zemi. Podařilo se mu zmocnit jedné ze zbraní, ale dříve než vstal, Wraith mu podrazil nohy a plukovník plnou vahou těla dopadl na záda. Wraith se s vrávoráním postavil a odjistil zbraň.
„Nikdy jsem si nemyslel“, pokrčil rameny, „že budu mít problém zabít člověka!“
„Aniž by ses nakrmil? Není to plýtvání?“
„Máš pravdu!“ Wraith se naklonil nad plukovníkem a napřáhl paži. Sheppard stiskl spoušť. Wraith rozhodil rukama a klesl do kolen. Další rána ho srazila k zemi.
„Ani já bych nevěřil , že budu mít problém zabít Wraitha!“
Wraith pohlédl na noční oblohu a zachroptěl:“Už se nenechám zajmout živý Johne Shepparde!“
Detonace sebedestruktoru , která následovala , odhodila Shepparda stranou. Otřesený Horatio se po hodné chvíli vysoukal na nohy a zalomcoval nehybným tělem.
Děkoval prozřetelnosti, když se mezi stromy náhle objevilo několik postav lidí z vesnice.
„Tam jsou!“ zavolal vůdce vesničanů, ale jeho hlas byl plný zloby.
V mžiku byli oba muži , z nichž jeden byl stále v bezvědomí, obklopeni nepřátelským davem.
„Je to ďábel, ne anděl!“ napřáhl muž paži k ležícímu Sheppardovi. „Vysál život mladé Kalyn!“
„Padlý anděl!“ ozvaly se vzrušné hlasy. „Byl svržen z nebes!“
„Ne !“ Horatio prudce potřásl hlavou. „On nás zachránil! Ten druhý byl zlý..“
„Kdo ?“
„Ten druhý s bílými vlasy!“ Horatio se otočil kolem své osy a s hrůzou si uvědomil, že tělo – jediný důkaz , je pryč!
„Zachytil jsem kód Johna Shepparda“ zvolal vzrušeně Mc Kay a Ronon se k němu nahnul tak prudce , že ho přirazil hrudníkem na palubní desku Puddle jumperu.
„Kolik signálů přijímáš z toho místa?“
„Ohó, velmi hodně je to dav Elizabeth!“
„Asi se John účastní nějaké oslavy?“ zasnila se Teyla.
Lilith plakala. Utírala si slzy a její opuchlý obličej byl samá šmouha. Ona věděla , že není pravda to co všichni říkají. Stála na samém okraji náměstí a neodvažovala se jít dál, protože ji matka řekla, že ona také nese vinu na tom co se stalo. „Ty jsi ho přivedla Lilith! Budou o tobě říkat , že jsi spolčena s ďáblem až do konce tvého života!“
Hranice utěšeně narůstala a už byl vztyčen a upevněn středový kůl. Lidé si vzrušeně vyměňovali názory, zatímco stále ještě přihazovali další a další svazky roští. „Tohle by stačilo na tucet padlých andělů a ne jen na jednoho“, řekl bodře jeden z mužů a vyvolal tím bouři smíchu.
Zamaskovali Puddle jumper a vydali se směřem k vesnici. Elizabeth tlouklo srdce tak silně, že si přiložila dlaň na hrudník. Tak snadný úspěch nečekala. Cestou k planetě se smiřovala s tím, že najdou jen trosky a možná Johnovo tělo. Celý ten čas čelila Caldwellově uražené ješitnosti a teď se mělo potvrdit, že mise nebyla marná.
Ronon se prudce zarazil a přiložil si dalekohled k očím.“No tohle se vám nebude líbit!“
„Co, co se děje!“
„Tohle není oslava Rodney“, zavrtěl hlavou Ronon a dál se do běhu.
„Bože co to dělají? Vždyt oni ho chtějí, oni ho vedou na...“
Elizabeth vytrhla dalekohled Mc Kayovi z rukou. To co uviděla ji podlomilo kolena. Zahlédla v davu postrkovanou a bránící se postavu. John!?
Ronon první doběhl na kraj náměstí a začal se prodírat stále více houstnoucím davem. Snažil se vyprostit zbraň z pouzdra, ale dav s ním smýkal a on si se zoufale uvědomoval , že to nemusejí zvládnout!
Zavřel oči a začal se modlit. Tahle modlitba byla jediná co znal. Říkala mu ji matka před spaním. „A teď Johny zavři oči a spi!“ ještě její poslední úsměv od otevřených dveří dětského pokoje a pak zhasla světlo.
„Bože!!!“ Sheppard stiskl rty .“Tohle nemůže být pravda!“
Caldwell držel vysílačku v ruce a nevěřil svým uším. „Cože mám udělat? Vždyť jste nechtěla, abych s Daedalem kroužil na oběžné dráze.“
Elizabeth křičela tak, že posádka na velitelském můstku strnula v němém úžasu.
Daedalus se neprodleně vydal splnit rozkaz doktorky Weirové.
Oheň zapraskal Johnovi pod nohama a on sebou zazmítal v poutech při marném pokusu uvolnit se. To co následovalo vešlo do kronik a velmi dlouho se o tom vyprávělo. Poté co byl anděl zázračným bílým paprskem přenesen zpět na nebesa , padla na vesničany bázeň. Horatiova vážnost stoupla a malá Lilith se stala místní svatou, protože jako první poznala , že ten , který spadl z nebe je anděl. Lidé přicházeli s pokorně skloněnou hlavou a kladli květiny ke dveřím domu, kde bydlela. K uspokojení její matky přinášeli i věcné dary.
dúfaš že to bude strávitelné? na tom mám jedinu odpoved... je to bezva 
Očividně ti to, že já píšu o Rodneym, nevadí, tak si to hezky rozdělíme, ať si přijdou na své oba tábory 
........ zatím je to OK 
teším se na zbytek
, Mrs. Sheppard
