SG: Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

Skvele jste zkombinovaly i kdyz neprimo 2 skvele povidkove cykly. Zatim se mi to hodne libi. Skutecnost, ze Goa´uldi hraji prim na tom urcite taky ma svuj podil. Navic se potvrzuje skutecnost, ktera na tuto povidku pasuje a to, ze kdyz je vyborny namet a scenar, neni potreba velkych bitev k upoutani ctenarovi pozornosti.
Dragon a Vlad Dracul ... (chtel jsem zde dat vystiznejsi smajliky, ale nic lepsiho v nabidce neni ) smekam a tesim se na dalsi povidky.

Abych tak na vás zapomněl...

Když tady řeknu datum, tak to platí!

Stargate Pegasus : Anomalies - 08 - Zapomenutí

Kód: Vybrat vše

Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=9qX_WOD4EaI

Galaxie Pegasus, prostor přibližně napůl cesty mezi Renecem a Lanteou. Geniiský vůdce Ladon Radim není svázán, ani vyslýchán, na jeho jednání s poraženými Cestovateli nic nemění.
Nediktuje podmínky, jen je poslouchá.
„Po vás Geniiích moc nezbylo, ani velké počty vás samých, a to přece nejste sami. Není důvod, proč našimi omezenými zdroji plýtvat.“ odpoví chladně pohledná důstojnice. Ladona víc než cokoli zajímalo, jestli
„Přesvědčivá kalkulace, Cestovateli. Vždy mě zajímalo, proč neznám vaše pravé jméno.“
„Nebyl a není důvod. A veškeré vymyšlené důvody jsou lež. Prostě si nepřejeme, aby ho kdokoli znal.“
„Nemáte se za co stydět. Váš hlavní svět jste nemohli ubránit. Sateďané se opevnili, a podnikali diverze, a jak skončili? Útěk nebo se umět skrýt – jinak přežít ani nešlo – nejde.“ zkonstatuje mírně Ladon, a jen Cestovatelka mávne nad těmi řečmi rukou.
„Wenetian nebyl žádný rajský svět, a to jsem jako dítě na lodi slyšela mýtů a legend o prastarém ráji, až hrůza povídat. Sama nerozumím tomu, proč nám to vyprávěli. Jen nás to víc deprimovalo.“
„Podobně to bylo i u nás. Ani náš svět nebyl ničím rajským. Ovšem podzemí jsme shledali vyhovujícím. Vy jste alespoň mohli utéct, my ne. Až na vyvolené – ti co měli štěstí s nástupem na loď.“
A skrze okno pohlédne na blízký vesmír, kde se vznáší z plechů zflikovaná hrůza, se dvěma rotačními částmi.
Vše, co zbylo z plánů Geniiské rasy.
Bitevní loď plná jaderných střel, se štíty z vraku antické lodi, místo hyperpohonu jakási hrůza, co se nabíjí celý den, a hodí jí to s přesností dvou tří hvězd na určené souřadnice…
I tato drobná závada je předmětem jednání.
„Zkusme zapomenout na to, co se stalo. Kolik vás přestálo válku? Tři lodě nanejvýš. Můj realistický odhad.“
Důstojnice přikývne v hořký souhlas.
„Jak dlouho budeme přežívat? Kdy nás najdou noví páni Pegasu, nebo jednoduše dojde nenahraditelné palivo do motorů?“
„Smíte se vrátit na svou loď, Genii Radime. Vše projednáme. S něčím takovým musíme souhlasit jednomyslně.“
Vůdce Radim měl v tu chvíli na jazyku, že v tom případě kvůli těm několika hlasujícím jedincům nemusí vážit další cestu tam i zpět, jenže to by bylo dost nediplomatické.

Ayana se v zamaskované auroře Tria, posazená v ovládacím křesle, dotýká nehmotných toků světla, znázorňujících data v antickém písmu. Prastarý dialekt. To není možné. Skutečný vír v časoprostoru.
Úmysl to jistě nebude. Nebo ano? Přivolat tísňovým signálem nepřátelské lodě, a pak je zlikvidovat najednou, pěkně v jedné bitvě a získat zkušenosti…
Reality se mohou lišit i časem…co když to jsou Alteráni, kteří zničili Ori, a nikdy neodešli z galaxie? Ne, nebudu dělat předčasné závěry…
Devět Ha’taků. Kdybych tak měla dost dronů k takovému podniku – stěží bych zničila dva těmi zbytky v zásobnících.
Křižník třídy Aurora, stále pod maskovacím zařízením, prolétá anomálií. Už ze strany jejího vesmíru bylo, jako skrze sklo, rozeznat mezi záblesky duhových světel obrysy lodí na druhé straně. Oni jistě také.
„Antická loď Tria, na palubě je přítomen jen jeden Antik. Žádám o bezpečný průlet do vaší reality.“ nezní to nijak melodramaticky, ale rozhodně originálně, pomyslí si.
Vysílají. Ten vír musí být zcela nekolísavý. Jen tak lze vysvětlit nezkomolené a nenarušené spojení, přestože jde jen o text.
Naprosto nesrozumitelné. Zkusím lodní databázi. Je to téměř původní alteránský jazyk, z dob občanské války mezi Antiky a Ori. Ti první se boji vyhýbali, druzí se nenechali odradit.
Alternativní
„Potvrzeno. Váš průlet bude pečlivě sledován, na jakýkoli pokus o agresi odpovíme silou.“
Prolétá anomálií, a Tria dostane mnoho těžkých zásahů do zadní části lodi.
Antička se sotva udrží v křesle, a mentálním rozhraním zjišťuje škody. Maskování vypadlo. Nepředvídatelné vlastnosti trhlin časoprostoru.
Jejím tělem projede výboj z poškozené konzole, a svět se změní v tmu.
Zásah obelisků ze dvou lodí Nemis rozetne Triu na tři kusy. Až na pohonnou část se dostanou za anomálii.

Pěst dopadá přesně doprostřed obličeje překvapeného žoldáka v šedé kombinéze. Z ruky mu vypadne malá stříbrná ruční zbraň. Při dopadu vystřelí, a od kovových stěn se paprsek odrazí, až strefí jiné žoldáka v maskáčích, neomylný toť znak příslušnosti k Zemi.
„Dej mu ještě! Hajzlovi!“ pobízejí pozemšťana jeho přátelé z jednotky, zatímco ostatní likvidují odpor přibližně osmi dalších v šedých uniformách. Mlátí z nich duše, dokud nepřijde obdoba vojenské policie, přesněji stráže v bojové zbroji, s elektrickými obušky v každé ruce jedna.
Do dvou minut už tahali bezvládná těla do kajut. Pěkně přitom nadávali.
Ne všechno osazenstvo, sedící (jestli se to dá vůbec říct) pokojně, s tím souhlasilo, ale nikdo neodporoval. Bylo pár idealistů schopných to udělat, ale pořádná rána po palici je z toho rychle vyléčila.
Zůstali jen lidé, pocházející z kolébky jejich rasy…
„Hospody na téhle přepravní lodi ujdou. Chtělo to už nějakou pořádnou rvačku podle všech pravidel.“
„Ony nějaký jsou?“
„Přesně tak.“ odpoví, hodí do sebe podezřelou modrou tekutinu, a upadne v pokojný spánek.
Někdo s tím třese.
„Nech ho bejt, tohle je
„Co tu vlastně děláme?“ zeptá se o stůl dál pozemšťan, snad Arab. Jako celá posádka mluví i lidé ze Země jaffským jazykem, nepříliš odlišným od řeči skutečně vládnoucí rasy.
„Prý nás bude potřeba. Podle toho, jak si důstojníci div neuchcávají, jde o urgentní záležitost. A to nám rozdali spoustu těchhle sraček na hlavu, prý jsme bez toho v hajzlu.“ dopoví a ukáže na nepatrnou zlatou věc s magnetickými zámky.
Psionický štít proti ovládnutí mysli.
„Co to bylo za kokoty, že si dovolili tu dělat bordel?“
„Ále, tvrdili, že kvůli nám přišli o vůdce, a málem prohráli. Nakonec, čert ví, co ti kapitáni Amerika dělali.“
O tomhle přemýšlel snad každý obyvatel Země, schopný opustit svou planetu za výdělkem, nebo dobrodružstvím.
Co se stalo s těmi miliony obyvatel Jižní Ameriky, Afriky a Asie, co přežily bombardování z kosmu, a odeslané bránou a loděmi pryč, to je nezajímalo.
„Pamatujte, jak budou ti zasraný Euronďani dělat bordel, vodstřelíme to hromadně.“ Zkonstatuje věcně ten nejvíce střízlivý. Vlastně úplně střízlivý. U Rusa je to učiněný zázrak.
Tenhle má raději mladé masíčko, protože žádostivě sleduje asi patnáctiletou otrokyni, nosící další dávky galaktických kořalek.

Midgard. Město, darované Thorem pro ty, co unikli zotročení Země. Zároveň domov pro mnoho Tollánců, jejichž civilizace odmítla podřízenost . Byl to nápad doktora Jacksona, odmítajícího přijmout jakýkoli formální titul. Ze studií archeologie má člověk nadhled, ale přesto se mu nezamlouvala pozice „diktátora“.
Dvě malé děti se přetahují o jakousi lesklou věc, jde o chlapce a dívku. Oběma může být tak pět nebo šest let. Okolojdoucí lidé různých původů buď spěchají, nebo se nenadálé scéně jen zasmějí. Koneckonců, jejich otec je už odtrhává od sebe.
„Jacku, Sam, nechte toho!“ napomene Daniel své děti.
„Tatíí když ona mi vzala tu loď, co mi dal Jared!“
„Sam, vrať mu to. Bez odmlouvání.“
„Ale tatí…“
„Něco jsem snad řekl.“ Sam neochotně podá svého bratrovi model tollánské nákladní lodi, vyřezaného z tvrdého šedého kamene. Lehčího než sůl.
Odvede je do jejich rozměrného pokoje s vysokými asgardskými zdmi s oblouky, ale s elegantními lůžky, vyrobenými určitě pro lidi, vykládané runami, obsahujícími něco jako „spánek budiž pochválen“, jak už dávno Daniel zjistil.
„Je pozdě, měli byste už jít spát.“ řekne jim, už nesrovnatelně přívětivěji než před chvilkou
„Tak jo, tati.“ odpoví smířeně.
Než DNK identifikátorem zamkne pokoj, už snad po milionté se Daniel podiví, proč Asgardi lpějí na nepřirozeně vysokých zdech. Poprvé na Thorově lodi, napadené replikátory byl přesvědčený, že musí jít o víc. Akumulace energie, obrovské chodby coby cívky…
Estetika, to bylo to poslední, co ho napadlo. Opravdu. Asgardi neměli sochy, obrazy, ani nic velkého na okrasu.
Kromě dokonalou ekologií udržovaných lesů neviděl rostliny.


Vládce galaxií poprvé po šesti letech od války s Wraithy a Asgardy chová pocit k nadcházejícímu boji s tím, že je větší šance k porážce, než k vítězství. Pocit, pro který poprvé v životě zabil. A nemůže říct, že by na to byl hrdý, přestože šlo o nepřítele, jehož smrt byla nutnost
„To vypadá na konečnou, brácho.“ řekne Maybourne.
Nezblázním se z toho? Já nebo on. Nebo jsme jen jeden? Neudělal bych lépe…
„Tak a dost. Ještě jedna taková myšlenka, a fakt mě nasereš.“ řekne mu hostitel „Raději prostuduj ty věci, jestli máme šanci.“
“Do mikty, co si o mně myslíš! Kdybys mě nechal domyslet, že lépe bych konal sám v umělém těle. A teď mě nevyrušuj.”
Prognózy nezní dobře. Úroveň zbraňových technologií je o mnoho vyšší v porovnání s Asgardy.
Nepřátelskému druhu se nevyrovnají ani Antikové ve svých nejlepších dobách.
Otestovali si nás, a lodí na druhé straně je čím dál více, kdykoli mohou zaútočit.
Samy technologie nevyhrávají, naštěstí…
Musím tam.
My tam musíme…

Zrovna dneska ráno jsem se vzbudil a přemýšlel jsem, co se stalo, jak dlouho je to, co byl přidán nový díl. Napadlo mě, že se dáváte vánoční pauzu, přijdu sem a.... Vážně mi to udělalo radost Další velmi dobrý díl, i když pro mě chvílemi lehce zmatečný (například nechápu, kde se tam,před anomálií, vzala Tria), ale jinak super jako vždy

parádní díl
jenom s tou Triou je takový záhadný mi přijde...nebo třeba sem taky dost nedával pozor v předchozích dílech, i to je možný

Přesně tak, píšu to s tím, že znáte veškerý předchozí děj.

[Dragon]

asi bych si měl s desítkou pospíšit

Dark Angel:
abych byl upřimnej, tak já tu pauzu navrhoval

super!!!!

tak jsem se konečně dostal k přečtení a jsem potěšen dalším dobře napsaným pokračováním

Žádné připomínky? Nic?

Devitku už Dragon sepsal, jen mu to zkorekturuju, a brzy to tu máte...

EDIT: Zatím začnu dokončovat resty u mých ostatních povídek, ať dále nestrádate...

připomínky zatím žádné. už se těším na pokračování

[Dragon]

Ano zázraky se dějí a já dokončil jen tak tak

jinak jestli mě má matematika neklame (což je po dnešku dosti možné) tak další díl by tu měl býti 13.1.2009 a opravdu to není pátek, sám jsem to kontroloval

Edit:
zítra (13.1.2009) můžete očekávat další díl, ale pravděpodobně bude vydán až kolem osmé večer, ale může se objevit i dříve

[Dragon]

A jsem tady a se mnou další díl tohoto díla

Stargate Borealis : 09 - Dílo mocných


Poté, co Nius zveřejnil veškeré údaje o zasedání rady, tak se nepokoje značně uklidnily.
A Pigmut si vzal hned na starost přípravu útoku. Nechal dokonce vyslat skupinu třiceti rychlíků skrze anomálii, aby zjistily obranné a útočné schopnosti jejich nového nepřítele. Pigmutovi se dokonce podařilo přes radu protlačit návrh zapojit do bojů i prototyp lodi třídy Vivus Extin.

Tato loď měla nahradit lodě, které bojovaly s Wraithy a měla oproti nim řadu vylepšení.
Byla dlouhého a téměř válcovitého tvaru. Její zbraně byly zapuštěny hluboko v trupu, což jí sice omezovalo palebné pole, ale to vynahradila velká, až abnormální početnost zbraňových platform, které byly již v trupu mírně směrované. Na samotné přídi měla zbraňový systém, které fungovaly jako jedna, a ať by byl cíl jakkoliv daleko, vždy oba mohutných výstřely, které byly velmi podobné těm Oriským, dopadly na jedno místo s přesností několika milimetrů. Mimo těchto zbraní disponovala loď i zbraněmi, které měly svůj samostatný zdroj energie, ale i přesto, že to bylo ve skutečnosti vylepšené ZPM, tak aby dodávalo více energie, tak trojice těchto modulů stačila jen na dva výstřely, maximálně tři, ale zato byla síla výstřelů katastrofální. Takovýto výstřel dokázal proniknou až k jádru planety, jehož přímým narušením by se rozletěla na kusy.

Loď byla také vyzbrojena novými zelenými Drony.
Tyto drony byly jen o pár centimetrů větší než žluté, ale měly desetkrát větší účinnost a byly i mnohem rychlejší. Navíc při aktivaci vytvářeli jakýsi opto-tepelný hologram, který byl vzdálen od původního dronu několik metrů a přesně kopíroval dráhu letu originálu, čímž dokonale mátl nepřátelské senzory.
Ale velkou nevýhodou této lodi byly nároky na její výstavbu, které převyšovala už jen jejich vlajková loď.

Už na hlasování o zařazení této lodi někdo chyběl. To se nestávalo příliš často a tak Nius nechal vyslat pacifikační složky, aby danou osobu našly. Onou osobou nebyl nikdo jiný, než Laufer.
Když se pacifikační jednotky vrátily s tím, že po ní nejsou žádné stopy, tak Nius vyhlásil pátrání po pohřešovaném členu rady.
Oznámení o pátrání měl během několika ciklinů každý Alterian, toto oznámení se po delší době dostalo i k lidem v galaxiích, se kterými měly bližší styky. A dokonce i ke spojencům.
Skutečnost, že se u Alterianů někdo pohřešuje a to dokonce členka rady, která byla proti zásahu skrze anomálii, vyvolala skutečnou vlnu zděšení. Zatímco se spojenci báli o budoucnost, tak obyvatelé velké Alterianské říše si kladli nevyhnutelnou otázku.
„Když se může ztratit někdo z rady, tak proč ne i oni?“
Rada to tak nemohla nechat a do měst vyslala veškeré pacifikační oddíly, které zabezpečit planetu před vypuknutím rebelie. Říše se několikrát ocitla v občanské válce už kvůli vetším hloupostem.

Po nějaké době se vyrojily spekulace, že Laufer je v Pegasu v této realitě. Jenže Rada těmto informacím nepřikládala velkou důvěryhodnost, přesto na přání občanů a i pro svůj vlastní klid vyslala do galaxie Pegasus všechny zbývající rychlíky a i několik velkých lodí, dokonce i Fortalitium, jakožto největší a snad i nejsilnější loď Alterianů byla stáhnuta, pro případ, že by Laufer byla unesena a bylo by zapotřebí hrubé síly, nebo transportních stěn, kterou z lodí hlavní flotily disponovalo právě jen Fortalitium.

Zatímco se Laufer hledala v Pegasu, tak v domovské galaxii dál probíhaly přípravy na mobilizaci.
Všichni vojáci se připravovali na příkaz k výkonu služby. Odstavené lodě, které byly dosud konzervovány, se musely znovu aktivovat a popřípadě opravit některé systémy, totéž čekalo i pozemní techniku, jako například bojová vznášedla, to byla práce techniků. A jelikož to bylo i na Alteriany moc práce najednou, tak do prací opět přizvali i příbuznou a jim nejbližší rasu lidí.

Každý člověk procházel důkladným výběrovým řízením a podle toho byl zařazován do pomocných prací.
Nově se vyráběly další série štítů a zbraní všeho druhu, jen ten, kdo chtěl, si mohl nechat stávající.
O zanechání zbraně si zažádal každý druhý voják, ale úplně všichni si zažádali o rozšíření vybavení a o nové štíty, které byly oproti těm minulým značně zesíleny, aby se nemohl opakovat masakr jako před několika lety v Pegasu, kdy byla značná část armády překvapena ze zálohy a pobita vlastními zbraněmi.

Na nátlak militaristů byla loď, která byla i nositelkou jména celé třídy Vivus Exitin, poslána okamžitě do Pegasu k trhlině…
Když loď vystoupila ze Superpohonu poblíž trhliny, tak se kapitán Vanas, který byl nedávno za své hrdinství v Pegasu povýšen a následně si dodělal i důležité zkoušky pro přidělení lodě, odebral do své kajuty, ale než odešel z můstku, tak si nechal do své kajuty zaslat i veškeré data z případu Borealis.
Vanas si v kajutě lehl na své lůžku, které se okamžitě přizpůsobilo tělesným proporcím, tak aby měl kapitán co největší komfort. Poté, co pohodlně ulehl, tak dal ruku na zvláštní panel, který nečekaně vyjel z pod jeho lůžka. Sotva se dotknul panelu, tak jeho horní půlku těla obklopila velká skleněná kopule. Vanas se nadechl…

„Případ Borealis, přístupový kód bravo, scia,-ko devadesát Uma, sekvence devadesát.“
Poté už jen zavřel oči a okamžitě se ocitnul na můstku Borealis před osudovým vstupem do SP. Vanas pozorně sledoval každý pohyb všech na můstku. Už po prvním přehrání mu tam něco nesedělo, něco se mu nezdálo, ale ani po opakovaným přehrávání nepřišel nato, co mu tam nesedí.
Když už si to opakoval asi po šesté, tak se rozhodl hledat příčinu někde jinde. Vanas tedy vykročil z virtuálního můstku a vydal se do strojovny, kde pravděpodobně byla ona závada, ale než se tam stačil dostat, tak se dostal k okamžiku, kdy loď měla mít poruchu, ale ještě než došlo k poruše, tak chodbou ve které se nacházel projel silný elektrický výboj, výboj který nebyl v žádných lodních záznamech, tedy alespoň ne v těch, které nebyly porušené…
Vanas chvíli stál a klad si otázku.
„Bylo vůbec oficiální vyšetřování, proč se tak stalo?“
Ještě než se loď začala zmítat v Superpohonu, tak měl jasnou odpověď. Žádné vyšetřování totiž neproběhlo. V nastalém zmatku se konala jen schůze rady…

Vanas tedy okamžitě vyběhnul zpátky na můstek, a opět pozorně sledoval co se děje, ale tentokrát pozorněji, již věděl co má hledat.
Nechal si opět vše přehrát od začátku.
Na panelu navigátora, těsně před vstupem do SP, krátce blikla jedna kontrolka a to ve chvíli, kdy se musel pevně soustředit na odvrácenou stranu panelu tak, že nemohl vidět onu kontrolku a ani nikdo jiný na můstku, tedy dokonalé načasováno.
Nechal okamžitě zamrazit čas a sám si otevřel záznamy, aby zjistil co se stalo, ale to co zjistil, ho naprosto šokovalo.
Onen silný elektrický výboj na palubě byl zpětný ráz z přetížení jednoho generátoru se směrovaným uvolněním energie k patřičným pojistkám.
Tomu nemohl uvěřit. To by znamenalo promyšlenou sabotáž a navíc na takovouhle manipulaci s generátorem jsou zapotřebí patřičné bezpečnostní kódy. A na lodi byli jen dva důstojníci, kteří je měli, tedy každý měl jen polovinu.
Úporně přemýšlel, kdo by to mohl být. Kapitán a jeho první důstojník, dlouholetý přítel - to je nesmysl, přeci nejsou tak hloupí, aby se takto ohrozili, navíc ta kontrolka na pultu…

Vanas se okamžitě nechal odpojit, vyskočil ze svého lehátka a utíkal na můstek. Než ho tam stačili zpozorovat, vydal rozkaz.
„Proveďte ultra spektrální sken oblasti.“
První důstojník sice nechápal o co jde, ale okamžitě svému kapitánovi vyhověl.
Na obrazovce se objevila mapa přilehlého prostotu s několika barevnými stopami.
Vanase to, ale očividně nepřekvapilo.
„Signální filtr s parametry TZ.“

To už na něj nevěřícně zíral celý můstek, ale nikdo se neodvážil cokoliv říci.
Po provedení filtru z obrazovky zmizela drtivá většina stop. Zůstala jen jedna slabá.
„Pane…“ to se ozval první důstojní. „…časové udaje odpovídají případu Borealis… „
„Já vím.“ odpověděl okamžitě Vanas a následně se zeptal „Odchozí, nebo příchozí.“
První důstojník se kouknul na kapitána a ani nemusel odpovídat, jeho výraz mluvil za vše.
„Odkud pochází?“ zeptal se Vanas, který nečekal na verbální odpověď.
„Z První Soustavy, ale na bližší údaje bychom museli být blíže.“
Vanas se div ne chytil za hlavu a chvíli přemýšlel o dalším postupu.

„Vše je přísně tajné, jestli bude někdo mimo tuto loď informován o těchto údajích, viník bude žalován za velezradu!“ řekl vše´m na můstku, a následně vydal rozkaz k návratu domů.
Když se loď přiblížila ke svému novému cíli, Vanas všem připomenul vážnost utajení a vykázal z můstku téměř celé osazenstvo, zůstal jen první důstojník, kterému bezvýhradně důvěřoval.
Poté, co ostatní opustili můstek, tak vydal rozkaz k vystopování signálu. To kam signál směřoval je velmi zaskočilo, a každopádně to neznačilo nic dobrého, zbytková stopa po komunikaci je zavedla přímo do domu jednoho radního…

Vanas zavolal posádku zpět na můstek.
Netrvalo dlouho a z Admirality přišla otázka, proč se loď vrátila. Vanas si rychle vymyslel nějakou drobnou závadu a nutnost doplnit zásoby z důvodu kontaminace při ní.

Tou dobou se vrátila i alterianská vlajková loď, na jejíž palubě byl admirál Pight, přítel, kterému Vanas důvěřoval ze všech nejvíce. Odedávna ho znal jako více než čestnou osobu.
Proto se s ním setkal ihned a osobně na jeho lodi, nikoli jako host, ale jako přítel mu oznámil to, na co přišel a jeho podložené domněnky, podle kterých celá trhlina spadá do jednoho něčího velkého spiknutí.
Vanas mu dále sdělil vše o zbytkové sub-komunikační stopě, která vycházela ze sídla jednoho z radních, mimochodem delší dobu silně lobbujícího proti zredukování stavů vojsk a hlavní flotily, také vlastnícího přesné znění nutného kódu a hlavně snadno dokazatelný motiv.
Admirál tomu sveřepě odmítal uvěřit, ale nezvratné důkazy, podpořené pádnými argumenty, mluvily za vše.

doufám že se vám díl líbil

Páni nestačím koukat . Zrada v řadá alterianů??? Tak to je docela bomba. Jsem dost zvědav jak to bude pokračovat, jelikož mě teď napadá pár různých možností. No nezbývá než opět pochválit Jen tak dál

No teda, to je zajímavý, úplná detektivka. Jsem zvědav, jak si s tímhle poradí, komu budou důvěřovat, když stopy vedou k někomu z rady...

[Dragon]

tak já jsem rád že se vám díl líbil
Dnes začínám pracovat na dalším dílu (já vím pozdě ) ale věřte že dnes v busu jsem si začátek promyslel , takže bych to měl stihnout