Stargate Vendetta III Epilog.

tak jsem si to uz taky precetl, super dil a kdy bude dalsi dil?

[Patas25]

Tak třeba pěkný úvod týdne a jeden z posledních dílů.

Díl 3x22- Návrat

Můstek Thora, současnost

Na upraveném křižníku BC-304, seděla ve velitelském křesle plukovník Carterová, která byla právě vyrušena starým přítelem. Šedivá malá postava, představující Thora, se zhmotnila před čelním sklem a ihned spustila.

„Mám vás informovat, že plán Cary McKayové vyšel. Plukovník O´Neill kontaktoval Aschenskou konfederaci po zničení obranné flotily u jejich planety a podařilo se mu vyjednat výměnu onoho toxinu, za stažení Sanctuary. Bitevník ovšem prvně zničil všechny jejich vesmírné objekty na orbitu a vyzvedl tvého syna a jeho přátelé, kterým se podařilo získat celou jejich virovou databázi,“ řekl Thor, a za jeho zády se nyní z modrofialového hyperprostoru vynořila dříve zmiňovaná loď.
„Dobrá, díky Thore. Pošli ty data a vzorek jedu Jennifer, a buď jí přímo k dispozici. Vytvoření onoho protiléku je naší prioritou!“ rozhodla blonďatá plukovnice a sama opustila můstek lodi.

Říše povznesených, současnost

Bitva v této sféře bytí se neodehrávala zrovna dvakrát pozitivně pro domorodé povznesené bytosti. Antikové byli nuceni se stáhnout a uvolnit tak místo pro postup Furlingům. Jejich počet se již snížil o třetinu a nepřátelští obři leč padali pod jejich ostřím, neustále přicházeli další a další.

Daniel a Morgana společně skolili jednoho obra a stáhli se pár desítek metrů, kde se již formovala druhá obranná linie, která měla převzít hlavní nátlak poté, co se první linie stáhne, aby se přeskupila.

„Takhle to dlouho nevydržíme,“ řekl Daniel a setřel si krvácející líc.
„Napadá tě něco jiného?“ zeptala se Morgana, která přitom nespouštěla pohled z bojové vřavy.
„No jeden blbý nápad mám. Zbavíme se povznesených Furlingů a ještě pomůžeme v nižší vrstvě bytí, bude to třeba,“ odvětil Daniel, ale pak už Morgana z plných plic zavelela a první linie se stáhla a druhá řada se opět pustila do boje.
Tato strategie zajistila pomalý, leč stálý ústup před útočící armádou.

Sanctuary, současnost

Nedávná akce se na posádce poznamenala velmi pozitivně, co se týče morálky. Ona opojná vítězná nálada se velmi brzy rozšířila na ostatní lodě a informace, že doktoři již pracují na potřebném léku, náladu taktéž pozvedla.

Plukovník Pospíšil se nacházel ve své kajutě, kde v posledních dvaceti minutách prošel dlouhou sprchou a nyní na sebe navlékl čistou lodní uniformu, když byl vyrušen. Z reproduktorů se ozval hlas Cariny, první důstojnice.

„Pane, máte hovor od generála O´Neilla.“
„Dobrá, přepojte mi to sem.“

Na obrazovce, která se nacházela naproti postele, se objevila stará, věkem ošlehaná tvář generála.

„Jane, v prvé řadě musím říct, že jste odvedl skvělou práci na misi. Ale z vlastní zkušenosti vím, že vydat onen rozkaz k vypálení střel na město, je velmi traumatizující. Proto než přejdu k další věci, chci vám říct, že mé dveře jsou vám otevřené.“
„Děkuji, pane. A jaká je ta další věc?“
„Tuhle zprávu jsme přijali bránou. Je to varování a výhružka v jednom. Máme hodinu,“ řekl generál a dříve než ukončil spojení, přehrál onen vzkaz.

Na obrazovce se místo něj objevil muž v Aschenské uniformě. Pospíšil v něm poznal důstojníka, který kontaktoval Sanctuary v Aschenské soustavě. Nynější zpráva byla jasná výhružka, že ona spojenecká flotila dorazila a do hodiny se měla objevit ve Sluneční soustavě.
Jakmile ten vzkaz dodíval, okamžitě se vydal na můstek, kde nechal bedlivě sledovat dálkové senzory a celou posádku uvedl do stavu pohotovosti, čekajíc další rozkazy od generála O´Neilla.

O necelou hodinu později

Generál O´Neill nechal vytočit galaxii Hydra a poslal na vzdálenou základnu křižník U.S.S. Thor, na jehož palubě pracovala řada vědců na vytvoření léčebného séra. Zároveň z této galaxie povolal čerstvě dostavené křižníky a tak v obranné linii nakonec byly lodě s názvem Zeus, Odin, Loki, Kvasir, Hermiod a nové dva přírůstky Freyr a Penegal. V samotném čele uvítacího výboru nesměla chybět Sanctuary.

Přesně hodinu po aktivaci brány, se můstku všech lodí ozval důstojník, oznamující nespočet kontaktů opouštějící pozadí Slunce. Generál O´Neill se osobně ujal velení Odina a když viděl senzorovou obrazovku, přesto že čekal mnohonásobnou přesilu, na něco takového se člověk nemohl připravit.

Sanctuary, současnost

„Kolik jich je?“ zeptal se plukovník Pospíšil, když skrz čelní průzor viděl jenom záplavu červené, kterou byly označeny nepřátelské lodě.
„Dvě stě sedmdesát tři lodí Aschenské konfederace. A tisíc dvě stě čtyři Furlingských křižníků. Také zaznamenáváme neznámý objekt v hyperprostoru,“ podala hlášení Carina.
„Doba příletu onoho neznámého objektu?“
„Dvacet minut.“
„Křeslový režim ovládání. Musíme do nich naplno!“ zařval Pospíšil, když se na obrazovce objevila tvář generála O´Neilla.
„Plukovníku. Sanctuary na sebe převezme hlavní nápor. Zbytek lodí bude mezi vámi a Zemí a postará se o zbývající lodě, které by proklouzly s úmyslem vybombardovat planetu.“
„Souhlasím. Jakmile na tom bude nějaká loď blbě se štíty, můžou se schovat pod ten náš!“ odvětil Pospíšil a bez dalších okolků nechal zažehnout podsvětelné motory směrem k nepřátelům.

Říše povznesených, současnost

Antikové se stáhli o několik stovek metrů a jejich řady prořídli již téměř na polovinu. Z prvních linií se ztratil Daniel, který daleko od bojové zóny připravoval malé kruhové zařízení, křehkého na pohled a plného krystalů. Danielově a Morganě bylo předem jasné, že je to nakonec jediná možná šance na vítězství.

Sluneční soustava, současnost

Hlavní centrum bojů probíhal někde na půl cesty mezi Venuší a Zemí. Tisíce jasných žlutavých pulzů směřovali od Sanctuary směrem k nepřátelům a miliony fialových pak dopadaly na pozemský bitevník, od dvou třetin nepřátelské flotily a vytížení rozvodů sotva přesáhlo šedesát procent. V energetickém vedení byla ještě dostatečná rezerva a to byly ještě aktivovány veškeré zbraně a subsystémy.
Během prvních pár chvil padlo téměř padesát nepřátelských lodí a největší škoda byla způsobena neovladatelnou lodí, která narazila do své vedlejší, jež následkem explodovala a zničila ty nejbližší ve svém okolí.

Zhruba po minutě přímé palby změnil plukovník Pospíšil strategii a nechal vytvořit čtveřici tunelů, ze střel aby tak zaopatřil hladký průlet vesmírných raket typu horizont vybavené tuctem naquadahových raket. Tato čtyřka tunelů mířila do nepřátel, oblétající si Sanctuary z boku, z vrchu a ze spod snažící se dostat k planetě.

Horizonty vystartovaly z přední části a každý se rozdělil a směřoval vlastním směrem. Ovládání těchto raket převzal jeden mladý důstojník v nervovém křesle. Furlingové již tuto strategii dříve viděli a tak změnili svůj cíl ve své palbě a snažili se sestřelit horizonty. Ve dvou případech se jim to nakonec podařilo, ale dvě monstra si našla cestu do jejich flotily, kde se rozdělily každá na dvanáct menších částí od sebe směřujících na jednotlivé lodě. Generál O´Neill sledoval jak nad a vedle Sanctuary probíhají monstrózní exploze, ničící unikající lodě.
Sanctuary pak obrátila svůj směr a začala pronásledovat lodě, na straně kde horizonty neuspěly, aby k Zemi postoupilo co nejméně nepřátel.
Ovšem v té době, se již do boje zapojily i zbylé pozemské lodě, které spolu s asgardskými paprsky k nepřátelům vyslali hned sto šest naquadahových raket, ze svých sil a taktéž značně redukovali první vlnu nepřátel, jež prošla skrz Sanctuary.
Poté již byli přečísleni pouze sedm versus čtyřiceti a pustili se s plnou vervou do boje, přičemž byli obratnější než samotný pozemský bitevník a tak dobré třetině nepřátelských střel unikly.
Furlingové s Aschenskými spojenci ovšem pro tento druh boje použili strategii všichni na jednoho a během chvíle se první loď s názvem Loki ztratila v explozi, přičemž sebou do pekel stáhla další Aschenský křižník. Automatický protokol přenesl přes polovinu posádky na nejbližší křižníky a tak aspoň ne celá posádka nepřišla nazmar.

Ze vzdáleného pohledu tato bitva vypadala naprosto chaoticky a poměr ztrát byl tři sta dvacet ku dvěma, protože Penegal byl další obětí cílené palby a unikl do hyperprostoru s posledními procenty energie ve štítech.

U.S.S. Odin, současnost

Generál O´Neill seděl ve velitelském křesle a jeho výhled zavalila spoušť jisker. Generál zahlédl na boční obrazovce, kde byl zobrazen senzorový pohled na Sluneční soustavu, jak Furlingové změnili svou strategii a začali se stahovat do jediné oblasti, z dostřelu zkázonosné Sanctuary. Lidé toho využili a taktéž se přeskupili. Tak, že Sanctuary se stáhla k tři sta čtverkám a čelem se natočila k nepřátelské flotile.

„Pane, neznámý kontakt tu je za tři, dva, jedna,…“ řekl důstojník po jeho pravici a i skrz čelní okno bylo vidět otvírající se hyperprostorové pole, které do sluneční soustavy vyplivlo obří objekt.
„No do prdele,“

Sanctuary, současnost

Lidé na můstku hleděli na nový objekt, který se navrátil do Sluneční soustavy a všechny vyrušil až doktor Rodney McKay, který objevil další záhadu na senzorech.

„Po naší pravici se otevírají stovky hyperprostorových polí!“

Teraz to bolo to pravé orechové. Aspoň mne sa táto časť páčila. Neide o to či vyhrá Zem, alebo Aschéni, ale je to výborne popísané, akčné a veľmi čtivé.

tak ty tteda nejsi troškař ale super dil, skoda ze jich uz moc nebude

„Mám vás informovat, že plán Cary McKayové vyšel. Plukovník O´Neill kontaktoval Aschenskou konfederaci po zničení obranné flotily u jejich planety a podařilo se mu vyjednat výměnu onoho toxinu, za stažení Sanctuary.

Příště bude Cartervá znovu kapitán čí major ?

generála O´Neilla.“

Tak byl teda degradován zoět na plukovníka nebo ne ??? D .

pouze sedm versus čtyřiceti

bejt tebou tak tam nedávam to I , sedm proti čtyřiceti by šlo ale myslím že když si tam dal versus tak by tam mělo být čtyřícet.
No jinak super díl.

vynikající díl

zajímavy díl

[Patas25]

Díl 3x23- Konec v nicotě

Sluneční soustava, současnost

Útočící flotila stála ve formaci a v jejím samém středu byl obří šedý objekt, který dříve byl na orbitě Země. Tisíce let stará přírodní družice Země, změnila svou podobu z Měsíce na furlingy prolezlé hnízdo. Každý, kdo tento výjev viděl, ihned jej srovnal s pověstnou Hvězdou smrti ze světově známého sci-fi filmu.

Oproti tomuto nebezpečí stála Sanctuary a další pětice křižníků a za jejich zády se vesmír modral od otevírajících se polí hyperprostoru. Z jejich nitra se jako ze včelího roje vynořily stovky lodí, lidem známého typu. Lodě se postavily do obranné linie spolu s původními obránci čelem furlingské invazi.

Sanctuary, současnost

Na můstku všichni nechápavě hleděli na senzorové obrazovky a nikdo nebyl schopen slova, dokud se neozvala Carina:
„Příchozí komunikace z jedné nově příchozí lodě.“
„Na obrazovku,“ řekl velitel a ihned se podíval na holografický čelní monitor.

Na této obrazovce se zjevil doktor Daniel Jackson.
„Jacku, plukovníci,“ pozdravil prvně, protože komunikace byla přenášena na všechny lodě slabé pozemské flotily. Než mohl někdo reagovat, tak pokračoval:
„Abych vám to vysvětlil. Furlingové zaútočili na povznesené bytosti a vyhrávali. Onu sféru bytí jsme nebyli schopni ubránit, tak jsme tam odpálili zbraň proti povzneseným, která bude pulzovat ještě dlouhou dobu a vypne ji až první čisté povznesení v naší galaxii. Poslední naše kroky jakožto vyšších bytostí byl návrat zpět v útočné antické flotile!“ řekl Daniel, stojící na můstku jedné z dvou set padesáti lodí třídy Aurora. Teprve nyní se početní převaha alespoň trochu vyrovnala a hlavní konflikt byl teprve na samém začátku.

Říše povznesených, současnost

Tam, kde před chvílí probíhaly boje, byl naprostý klid. Jediné narušení klidného prostoru byla tlaková vlna, která se prohnala každou minutu krajinou. Kdyby tato vlna narazila na jakoukoliv jinou známku života, která by sem přišla s cizí galaxie, nemilosrdně by ji vymazala.

Galaxie Hydra, současnost

Základna v galaxii Hydra kypěla životem. Brána v této galaxii byla aktivovaná a na planetu se přenášel záznam ze senzorů a tak obyvatelé na planetě s napětím pozorovali vývoj bitvy na svých obrazovkách. Výzkum a výroba protijedu se nyní přesunul na samotnou Atlantis na planetě a jediná bojeschopná loď na orbitě planety v této chvíli byla U.S.S. Thor, který zde musel zůstat na stráži.
Carterová na palubě své lodi, za pomoci vtěleného Asgarda již napsala potřebný program, který by okamžitě odpálil stanici se zdrojem Arcturus ve Sluneční soustavě napájející bránu. Byl to pouze nouzový plán, který ovšem nepřipadal v úvahu po náhlém připojení antické flotily do boje.
Mezitím se z orbitálního doku uvolnila stará antická majestátní loď, která prošla plnou rekonstrukcí, motorovou modernizací a nyní s dobrovolnou posádkou včetně doktora Rushe vstoupila do hyperprostoru.

Sluneční soustava, současnost

Furlingové pomalu, ale jistě postupovali vpřed. Jejich tempo určoval nejpomalejší člen, který svou velikostí více než předčil pozemský majestát. Furlingové povrch měsíce vyplnili zbraňovými platformami. Měsíc celkově vzato nebyl chráněn štítem, ale jednotlivé zbraně měli malé lokální štíty, napájené z hlavního zdroje.

Sanctuary současnost

„Generále? Jaký bude náš následující postup?“ zeptal se plukovník Pospíšil svého velícího důstojníka a z jisté části byl rád, že nemusí on udílet rozkazy v takové situaci.
„Sanctuary jednoznačně převezme nápor Měsíce. Je to jenom kus šutru s pár platformami a motorem. Najděte slabinu a zničte ho! My se postaráme o zbývající flotilu. Jsou sice v přesile, ale už se těším na antickou flotilu v akci!“ vysvětlil plán generál a jeho loď pak byla vidět skrz čelní průzor, jak byla následována zbytkem flotily do útočné formace.

Skupina Auror se roztáhla po dlouhé bojové linii a obklíčila semknutou nepřátelskou flotilu u pohybujícího se Měsíce.
Výhoda antických válečných lodí, byla jejich hlavní zbraň. A to střely ovládané pomocí křesla, které byly antikové schopni poslat klidně přes půlku soustavy. A skutečně, netrvalo dlouho a z těchto kolosů se vyřítili tisíce malých, žlutavých objektů, které si to ihned zamířili na Furlingskou flotilu.
Mezitím pozemský bitevník aktivoval veškeré svoje zbraně a čelně zaútočil na Měsíc, přičemž sám dostával deseti tisíce zásahů od platforem na povrchu.

„Stav rozvodů?“
„Skoro u devadesáti procent. Pokud na nás naletí flotila, Sanctuary to nevydrží,“ řekla Cara.
„Vypalte první salvu horizontů. Musíme vyčistit povrch!“ rozkázal velitel.

Mezitím na přídi lodě bylo vypáleno celkově osm obřích nosičů, které během mžiku překonali polovinu své cesty, přičemž pět kusů bylo sestřeleno. V této polovině se zbývající rakety rozdělily každý na dvanáct střel, tak nakonec šestatřicet obratnějších raket mířilo ke svému cíly. Kupodivu se na tyto střely usmívalo štěstí a pouze sedm z nich nedosáhlo svého cíle. Takže nakonec se na povrchu měsíce objevilo devětadvacet nukleárních explozí, mnohem silnějších, než bylo předtím na Aschenské planetě. Stovky, ne li tisíce zbraňových platforem zmizely v tlakové vlně a další byly zasypány sutinami. Kadence měsíce klesla téměř na dvě třetiny a vytíženost rozvodů na Sanctuary spadla na pětasedmdesát procent.

„Rodney, jak na to?“ zeptal se velitel lodi, zatímco sledoval, jak furlingské flotila doslova mizí pod záplavou žlutých střel.
„Podle senzorů se Furlingové provrtali skrz na skrz. Vůbec nemám tušení, kde je zdroj energie a jaký pohon používají k pohybu.“
„Dobrá, můžeme využít nějaký jejich tunel a poslat jím do nitra atomovky?“
„Jo to by šlo. Ale pochybuji, že tam horizont udělá dostatečnou škodu. Trochu silnější dveře a nedostanou se dál,…“ zarazil se Rodney.
„Pokud co?!“
„Je to blbost, ale teoreticky, by to mohlo zabrat,“ říkal Rodney pro sebe, zatímco v jakoby v transu sklouzl po žebříku na spodní patro můstku.
„Doktore!“ zařval nyní velitel.
„Náš zdroj energie vytváří exotické částice, v jejichž přítomnosti přestávají platit fyzikální vlastnosti a nastává entropie. Ovšem nám se to daří zachycovat do té rudy, která to pohltí. Čistě teoreticky, pokud to odpálíme, uvolníme tyto částice, a kdyby se to stalo třeba pár kilometrů pod povrchem měsíce,“ vysvětlil Rodney.
„Dobrá, připravte horizont v komoře pět. Pokud máte pravdu, tak jsou furlingové nahraní!“ řekl Pospíšil a sám se vrátil na své křeslo, aby vydal příslušné rozkazy.

Sluneční soustava, současnost

Pohled na bitvu z vesmíru byl docela impozantní. I když válečné strany měly k dispozici celý volný prostor, tak antické obklíčení furlingské flotily, mělo spíše tvar dvojrozměrné polokružnice. Tisíce dronů neustále směřovali na nepřítele a i když stavitelé bran přišli už o téměř sedmdesát lodí, tak každá zničená Aurora znamenala dvě furlingské lodě odkázané do nicoty.
Sanctuary stála v čele této spojenecké blokády a všechny její zbraně mířily na jedno místo na povrchu Měsíce. Šedavá hornina mizela pod záplavou energetických střel a na povrchu Měsíce již byl kráter několik stovek metrů hluboký a dopadající střely se nemilosrdně blížily k jednomu furlingskému tunelu.
Jediná loď, která se neúčastnila boje, byla jedna Aurora, která zaujala místo mezi obrannou flotilou a Zemí.

Můstek Aurory, současnost

„Dobrá, jsme v dosahu. Můžeš začít!“ řekl Daniel, sedící ve velitelském křesle a díval se na Morganu, jejíž tvář byla na monitoru. Na této obrazovce bylo zcela jasně vidět, jak tato černovláska sedí v antickém křesle.
Morgana se nyní plně napojila na pozemský obranný systém a v několika lokalitách na Zemi, včetně jednoho místa v Antarktidě, se objevilo menší zemětřesení od toho, jak si desetitisíce dronů draly cestu na povrch s kurzem k Furlingské flotile.

Sanctuary, současnost

Doktor McKay upravil jeden z horizontů a radioaktivní materiál nahradil filtrační rudou, která v generátoru již posloužila a nyní byla bez užitku. Skladovací kontejnery na tuto rudu byly příhodných rozměrů a jejich vložení do hlavic bylo otázkou několika minut.
Jakmile plukovník Pospíšil dostal potvrzení, že raketový nosič je nabit v odpalovacím silu, vydal rozkaz k úpravě palebné oblasti. Opět v záplavě žlutých střel vznikl jakýsi tunel, ve kterém letěla jediná zbraň v této sluneční soustavě, která mohla zastavit dříve přirozenou družici Země.
Všichni volní členové posádky na můstku lodi, sledovali na senzorech postup horizontu, jež se snažily sestřelit veškeré nepřátelské pulzy.
Tyto energetické střely nic nezmohly, když se jedna z bojeschopných furlingských lodí rozhodla zakročit a hyperprostorových skokem se přepravila přímo do tunelu, přičemž byla okamžitě zničena, ale do těchto trosek se zabořil horizont a bez účinku zmizel v malé explozi.

Můstek Aurory, současnost

Daniel to vše taktéž sledoval na obrazovce, a jakmile viděl ztrátu onoho nosiče, okamžitě se spojil se Sanctuary se slovy.

„Prosím, že máte další.“
„Doktore?!“ zeptal se plukovník Pospíšil, který odpověděl na komunikaci a na stejné frekvenci byl taktéž doktor McKay.
„Ne nemáme. Máme tu materiál akorát na jednu raketu, ale ne na celý nosič!“
„Dobrá, připravte další horizont. Zbytek budou nukleární střely, máte dvě minuty! Zajistíme, ať se tam poslední raketa dostane!“

Sluneční soustava, současnost

Majestátná bitevní loď, chlouba pozemské flotily, nastavila kurz přímo k nepřátelskému měsíci. Vzdálenost mezi těmato dvěma objekty se začala rychle zkracovat, a jakmile je oddělovalo pouze dvě stě kilometrů, tak se otevřelo jedno silo a k cíli vyletěl další horizont, který bleskovou rychlostí překonal onu vzdálenost. Nepřátelská obrana na takovou vzdálenost již nezmohla nic a tento horizont se rozdělil na menší rakety, které zapadly do nitra měsíce.

Sanctuary, současnost

„Stav raket?“
„Detonace za pět vteřin!“
„Vstupte do červí díry!“

U. S. S. Odin, současnost

Generál O´Neill, skrz čelní okno pozoroval neuvěřitelný pohled. Měsíc se začal chovat divně a to tak, že na jednom místě se oblasti propadaly, na jiném vystupovaly. Na první pohled se zdálo, jako by ztratil svou hmotnou strukturu a choval se jako kapalina. Generál ztratil z dohledu bitevník a o pár vteřin se celý Měsíc zhmotnil do jednoho bodu a ztratil se z této sluneční soustavy a stejně tak nebylo stopy po bitevníku. Jediné, co zbylo, byly stovky záchranných modulů, které se katapultovaly z pozemské lodi.
Jakmile toto útočníci spatřili, jejich vůle bojovat, byla vniveč a poslední bojeschopné lodě, začali mizet do hyperprostoru.

Tak toto by se dalo považovat za poslední díl této povídky. Bude následovat pouze takový epilog, který (některým) objasní zmizení Sanctuary a uzavře volné konce.

Najskôr - ďakujem za takmer záverečnú časť (takmer pre to, že aj epilóg je určitá časť príbehu).
Aj s touto časťou som spokojý (v rámci toho, že mohol zostať príbeh nedokončený). Vidno na ňom, že je to "len" zhustená verzia možného deja (boj v povznesenej sfére, boj o Zem, výroba protilátky, boj s Aschénskou federáciou ..... a určite aj veľa iného), ale aj tak sa mi to, čo som prečítal páčilo.
Som rád, že je to ukončené a čakám ešte na záver.

vynikající díl

překrásný díl, zabavil mě o volné hodně ve škole.
Nemam co vytknou zbývá jen otázka kde je Sanctuary ?

pěkny

Já jsem to jaksi nepochopila. Na mě to bylo moc chaotické. Co se tam vlastně stalo?

nevim co je na tom chaotickeho
dobre dokonceni i kdyz trocha zhustene
po epilogu jsem zvedav na ten novy projekt.
kdy se tu tak asi obevi?

[Patas25]

Tak zkusím to objasnit. Vlastně boj s Furlingy probíhal na více frontách (Sluneční soustava, povznesená říše). Antikové si byli vědomi, že v oné vyšší sféře nevyhrají, proto se rozhodli k radikálnímu řešení. Použít zbraň proti povzneseným a vlastně zabít tak všechny vyšší bytosti a sami, aby se zachránili sestoupili do nižší roviny a podpořili boj ve sluneční soustavě ve svých "vyčarovaných" aurorách.

A jinak, epilog můžete očekávat do konce tohoto týdne a nový "projekt" jak ho pal nazval, (nenese zatím žádný oficiální název). Ale dle mého, by se mohl pohybovat na úrovni Daedalového Invertionu. Vlastně on mě hodně ovlivnil tím, ať napíši naráz celou sérii a několikrát pročtu, poupravím a prostě doladím takové příběhové nesrovnalosti, které se ve vendettě určitě najdou.