Stargate Vendetta III Epilog.

Stal se zázrak dobrý Patasi, ale musel jsem si přečíst několik minulých dílů, než jsem si vzpomněl

Prečítané (dobré ) a momentálne bez ďaľších rečí , ale teším sa na pokračovania.
Som rád, že vydávaš.

pěkny dil

Dřív jsi to sem dát nemohl, abychom zapomněli úplně všechno, že? Člověk si musel přečíst pár dílů a prohledat paměť, aby v ní vyhrabal nic.
No nic, tenhle povídkový cyklus se mi líbil již od začátku, jestliže ho ovšem toužíš ukončit, tvá volba. Jen prosím, ne žádný otevřený konec.

[Patas25]

Tak jako za to se omlouvám. Aspoň to nějak dokončím a ten konec, bych řekl, že bude dost definitivní...

Copak, necháš zničit všechno?

[Patas25]

Jsem snad já nějaký Storm?

to by tak chybelo aby jsi byl
staci ze jsi s nim ve skype klubu

No tady to bude naštěstí lepší konec a né že Cladwell umře.

já zase doufám, že to nebude: A jestli neumřeli žijí dodnes, nebo zazvonil znovec, a pohádky je konec...

[Patas25]

Toto je spoiler!!!:

Tak můžete zcela očekávat, že někdo přežije a někdo umře. Otázka je jak a proč...

[Patas25]

Tak přináším vám další díl, snad se bude líbit.

Díl 3x20- Právo na život- část druhá

Země, současnost

Brána na Zemi, již nebyla v podzemním komplexu vojenské základny, ale nyní se tyčila vysoko na travnaté ploše, kdesi na území bývalé východní Evropy. Byla ukryta na okraji rozpadlé vesnice. Vesnice, která před invazí kypěla životem, nyní však sloužila jako přístřeší pro vojenský personál, který zde hlídal onen vesmírný portál.
Panovala zde klidná, bezměsíčná noc, kterou občas narušil přelet stíhaček, které prováděly pravidelnou patrolu okolo brány. Desítky ozbrojenců hlídaly jak samotnou bránu, tak novější, leč čistě pozemské DHD. Najednou se celým ležením prohnala série bílých záblesků, které přenesly posádku na dalekou planinu. Pak se v provizorním středisku, v druhém patře poměrně zachovalé budovy objevila další trojice záblesků a do místnosti se přenesla trojice mladíků, která už nesnesla čekat.

„Zadej adresu, my nachystáme vybavení!“ řekl mladý O´Neill.

Pavel Zelenka kývl a usedl k zadávacímu počítači, kde obcházel bezpečnostní protokoly.
Zbylá dvojice mezitím šla k bráně, kde se vyzbrojila jako členové SG týmu. Na lodi se nemohli připravit, protože by upozornily posádku, na svou neposvěcenou misi.
Sotva si stihly nasadit své vesty, brána začala zadávat adresu. O pár chvil později dorazil i syn doktora Zelenky a též na sebe rychle nahodil potřebné vybavení.
Okolím se prohnala jasná, světlá záře, kterou vyprodukoval nestabilní vír brány. Taková záře, kterou viděli před chvíli přenesení vojáci. Do tábora se jim podařilo dostat asi deset minut po odchodu oné rebelské trojice, přičemž vyřadili rušičku a obeznámili lodě na orbitě o nové situaci.

Říše povznesených, současnost

Armáda vyšších bytostí v napětí a tichosti vyčkávala, na nevyhnutelné. Daniel seděl před zástupem antické armády a se zavřenýma očima meditoval. Ze svých druhů, byl právě jediný, jenž takovou činnost provozoval, protože kromě klidu a relaxace to nic nepřinášelo. Daniel byl tak uvolněný, že se jeho smysly zbystřily a daleko citlivěji vnímal veškeré projevy okolí. Mezi takové projevy se daly počítat vibrace, které se šířily od údolí, jímž očekávali příchod nepřátel.
Daniel počkal pár vteřin, aby si byl jist, když pak klidným hlasem řekl:
„Už přicházejí!“

Antikové, co byli v jeho nejbližší blízkosti, se zastavili a též zbystřili své smysly. Když tu najednou opakoval Danielovi slova a upozornil tak všechny bojovníky.

Z údolí se opět začala šířit mlha, nyní ovšem onen opar byl temně černý jako hustá okysličená krev. Malé vibrace, které přicházeli ve vlnách a každá další byla silnější než předchozí. Trvalo sotva pár minut a z vibrací už byly zcela jasně zřetelné otřesy.
Daniel se postavil a do rukou vzal svou zbraň a štít. On a armáda povznesených antiků stáli na hřebenu, kde před pár hodinami pozorovali prvního povzneseného Furlinga, který vstoupil jako první do této galaxie. Nyní opět sledovali, jak se do galaxie blíží další a že jich není málo.

Sanctuary, současnost

Generál O´Neill seděl v zasedací místnosti poblíž můstku, když jej jeden z důstojníků spravil o narušení bezpečnosti, které proběhlo před pár minutami na povrchu planety. Jack si okamžitě nechal ověřit, polohu svého syna a jeho přátel a během chvíle byl jeho instinkt potvrzen. Ustaraný generál, první muž, který před tolika lety prošel bránou, vstal od svého stolu a rázným krokem vyrazil.
Jeho cílem byl nedaleký můstek, ke kterému musel projít párem dveří a nakonec velmi odolnou přepážkou. Když se nacházel v onom obřím velitelským stanovišti, zamířil před trojici křesel v samotném středu. Jakmile jej plukovník Pospíšil spatřil, vstal a hleděl mu přímo do očí, čekající rozkazy.

Generál se jako první podíval na komunikačního důstojníka sedící několik metrů vzdálen, na boční straně můstku u svého stanoviště.

„Spojte mě s celou flotilou a veškerými stanovišti, co máme na planetě!“ řekl a důstojník během pár vteřin aktivoval potřebné vysílače a pak na svého velícího důstojníka pokývl.

„Tady je generál O´Neill. Vím, že všichni jste slyšeli o nemoci, která se tiše roznesla po naší flotile. Náš národ, naše národy,…“ nezapomněl tak vzpomenout Jaffy, Cestovatelé, kteří se před dávnou dobou přidali.
„ ..., si prošli hrozným peklem. Pronásledování válkou, jsme nedobrovolně tuto galaxii opustili a právě tento konflikt jsme se vrátili dořešit. Aschenové jsou nečestní lidé, kteří se zcela pro vlastní prospěch spojili s Furlingy a zkouší nás vyhladit biologickými zbraněmi. Ale my se nedáme!“ zdůraznil Jack,
„protrpěli jsme si mnoho sraček, na to aby nás tato rasa vyhladila! S okamžitou platností stahuji veškeré lodě do Sluneční soustavy k obraně Země, zatímco Sanctuary se vydá předat naši zprávu! Před lety jsme chtěli žít v míru, ale řada ras upřednostnila válku. My máme právo na život! My chceme žít dál a my budeme žít dál!“ nechal se rozvášnit generál a k velitelskému křeslu mu zastoupil cestu mladý český plukovník.

„Pane, vím o vašem synovi, ale tohohle úkolu bych se měl ujmout já. Tuhle loď znám jako nikdo, sám jsem ji pomáhal navrhovat a jsem schopen přivést vašeho syna a jeho přátele spolu s tím lékem.“
„Jane, víš, že jsem si tě oblíbil. Svou pozici máš díky mně, proto nepokoušej moji trpělivost!“

Najednou od svého pultu stoupla Cara, a přistoupila k dvojici.

„Generále, vy máte po galaxii pověst, které je třeba využít. Když to vyjde, sami nám ten lék vydají.“

Domovská planeta Aschenů, současnost

Bylo tomu sotva pár minut, co se brána aktivovala, horizont událostí se pouze nepatrně zavlnil a brána se o chvíli později zavřela. Obranné systémy u brány, žádné nebezpečí nezaznamenaly a senzory nezachytili žádné biologické, či radiační ohrožení, tak se toto středisko ponořilo do ticha, protože zde bylo těsně nad ránem.

Co Aschenské senzory nedokázaly zachytit, byla trojice fázově posunutých lidí, kteří takhle skrytě pronikli na nepřátelskou planetu, pomocí sodanského maskování.
„Můžou nás slyšet?“ zeptal se mladý O´Neill.
„Pokud nás nezachytili do teď, nepředpokládám, že dál bychom narazili na nějakou jinou technologii, co by nás dokázala odhalit,“ odpověděl mu Pavel Zelenka.
„Opovaž se!“ zarazil Martin mladého Shepparda, který se nadechoval ke zpěvu.
„Dobrá, po schodech?“ zeptal se Zelenka a ukázal na schody vedoucí vzhůru. Celý tenhle terminál, byl vlastně věrnou replikou toho pozemského, který vznikl v jiném časoprostoru. Jen s tím rozdílem, že za bránou se nacházela v podlaze velká vrata, nad kterou se brána vyklonila v případě dodávky z farmářských planet.

Trojice vyběhla schody, na kterých objevili stráž provádějící pravidelnou obchůzku. I v dobách této války byla bezpečnost minimální, nebo se to na první pohled tak jevilo. Pozemšťané chvíli počkali, než jeden ze strážných vyšel ven a otevřel tak svou kartou bezpečností dveře.
Jakmile byli na ulici, Pavel se podíval do svého tabletu, kde měl pečlivou mapu města. Tyto plány získal z Aschenských systémů, jež byly nainstalované na Diovi.

„O tři ulice níže je biologická laboratoř. Vsadím se, že tam určitě najdeme nějaké informace o našem toxinu,“ řekl Pavel a ukázal z mírného kopce.
„Musíme si pospíšit. Už se rozednívá. Za chvíli tu budu živo,“ pobídl své vrstevníky Petr Sheppard.

Říše povznesených, současnost

Dříve byla sféra těchto bytostí klidná jako hladina, kde energetické bytosti proplouvali v míru a harmonii. V těchto těžkých časech to ovšem byl pravý opak a v této sféře mezi sebou bojovali dvě různé rasy energetických bytostí.
Na jedné straně tisíce antiků včetně Daniela, který běžel v čele útoku a na druhé straně stovky Furlingů, oproti antikům obrovské a silné bestie, ovšem v menším počtu.
Bitevní vřava probíhala v půlkruhovém zakřivení, kdy antikové obkličovali a svírali své nepřátele, kteří se ovšem jen tak snadno nedali a na každého padlého furlinga padl tucet antiků. A vyrušení, ztráta či zabití takové energie se nepředvídatelně formovalo i do ostatních úrovní bytí.

Sluneční soustava Aschenů, současnost

Středem tohoto planetárního systému byla jedna dvojhvězda. Samotná soustava pak měla další čtyři planety, z nichž pouze jedna byla obyvatelná. Ona jediná, životem kypřící planeta byla v samé podstatě jedno velké město, jež by svou monstrózností upoutala každého. Na konci této soustavy se otevřelo subprostorové okno, jaké dosud v tomto hvězdném systému nespatřili.
Toto narušení prázdného prostoru se dalo měřit v kilometrech a vůbec se nepodobalo normálnímu hyperprostorovému oknu. Byl to pohon na principu červí díry, který sem přemístil bitevní koráb během několika sekund.

Na můstku Sanctuary v křesle velitele seděl plukovník Pospíšil, který právě na aktivovaném průzoru sledoval veškeré zvýrazněné vesmírné objekty. Většinou to byly sytě modré objekty na orbitě planety, které představovaly satelity. Další barvy objektů, představující asteroidy a planety ignoroval, vyjma červené, která představovala bojeschopné lodě.

„Jaký je stav?“ zeptal se velitel.
„Třicet tři Aschenských křižníků je na patrole okolo soustavy, spolu s pěti Furlingskými. Okolo planety je dalších šedesát sedm Aschenských v pravidelných rozestupech,“ řekla Carina, zbraňová důstojnice.
„Jak reagují na naši přítomnost?“
„Skáčou k planetě, přijímáme komunikaci,“ řekla nyní Cara, navigační důstojnice.
„Tak dobrá, spojte nás,“ rozkázal plukovník a vstal ze svého velitelského křesla a udělal pár kroků vpřed směrem k holografické obrazovce.

„Veliteli, otočte svou loď a opusťte systém Aschenské konfederace!“ řekl Aschenský důstojník působící jakožto přísný velitel.
„Jmenuji se plukovník Pospíšil. Určitě poznáváte tuto loď a jste si dobře vědom, že vaše flotila, leč působivá, s ní nic nezmůže. Opustíme vaši soustavu, až po tom, co nám předáte vzorek vašeho toxinu a protijed!“
„Aschenská konfederace nepadne před vaším nátlakem! Již je na cestě, celá konfederační flotila spolu se spojeneckými křižníky. Takové množství nezvládne ani vaše loď!“
„Říkejte to pak svým civilistům. Proč je jejich flotila zničena, jejich města vybombardována. Vy nás chcete vyhladit, ale jestli půjdeme k čertu, vaši konfederaci vezmeme sebou!“ řekl plukovník a ukončil spojení.

„Podařilo se vám zaměřit lokátory naší trojice?“ zeptal se důstojníků, sedící po bocích můstku.
„Negativní pane, musí být ještě fázově posunutí.“
„Neustále je hledejte!“ řekl vybraným důstojníkům a zaměřil se na ostatní osoby, které byly na můstku.
„Bojová pohotovost!“

Toto je spoiler!!!:

A pro ty, jež by chtěli vědět, kdy uzří další díl. Odpověď naleznete ZDE!

[Aiwendill]

hmmmm, dej sa vyvíja zaujímavo. táto časť však vyznela skôr ako taký úvod do skutočnej akcie, ktorá bude v ďalšej kapitole. mám pravdu Patasi???

vynikající díl

pěkny počteníčko