SG:ZDP -111. Na Věčných Časech - KONEC (+PDF za Obsahem)

[andoriel]

Děkuju, Aiwe

Zelená je hezká barva, navíc mi došlo, že jsem se tím změnila na Hulka
Takže i ty narozeniny budou asi dvojnásobné


nebo vlastně

[Marks]

Ještě jednou Vše nejlepší k narozeninám A do Hulka máš hodně daleko Musela by ses přeměnit v chlápka

[andoriel]

Děkuju, Marti taky ještě jednou
To by bylo zajímavé normálně Andoriel a po změně Hulk
asi bych měla přestat pít
nebo začít
nebo napsat mimoňku
tak nic
Děkuju za přání

ája

[Aiwendill]

napiš mimoňku...

všechno nejlepší k narozeninám

[andoriel]

Děkuju, posedlíku



P.S. Pokusím se, Aiwe, ale nic neslibuju
ája

[Aiwendill]

ako by povedal majster Yoda: Napíš mimoňku alebo nenapíš. Žiadne pokusy!

[andoriel]

A jak by řekla Elizabeth a Ronon - Nic neslibuju
Po dvou sklenkách vína jsem začala a podle toho to taky vypadá Moc brzy to nebude

[Aiwendill]

ja som po litri vína napísal 25. kapitolu forlinovho príbehu... takže smelo do toho...

[andoriel]

Tu pověstnou pětadvacátou kapitolu, co si taky vyžádala mimoňku? Tolik vína naštěstí nemám
Ale jak jsem psala BB20, mám tu ještě skoro plnou láhev Jamesona To by bylo maso Ale už to po mně asi nikdo nepřečetl, tak si ho nechám na jindy

[andoriel]

Bavte se

77. Na poslední chvíli

„Ještě nějaké nápady?“ Evan Lorne se snažil vložit do otázky pár trnů, ale i jemu samotnému vyzněla unaveně a zoufale. Žádná odpověď se neozvala. Všichni důstojníci na můstku se upřeně dívali na své monitory a neodvažovali se zvednout oči.
Jennifer Keller seděla na roztržené planetce a bez podvětelných motorů se nemohla hnout. Trysky by ji sice dostaly ze skalní plošiny, na kterou se štěstím dosedla, ale nebyly dost silné na vytažení lodi z přitažlivosti úlomku planetky, takže by se rozbila o jeho ostré hrany. Žádná úniková cesta mezi skalními jehlami neexistovala. Ne bez použití podsvětelných motorů, které by umožnily lodi dostatečně rychle uniknout.
„Dosáhli jsme hranice, kam zasahuje aktivita hvězdy,“ řekla Monique do ticha na můstku. „Štíty drží.“ Chtěla dodat ‚zatím‘, ale neodvážila se. Štíty fungovaly na pár desítek procent. Pro běžnou potřebu to stačilo, ale proti přímému zásahu ze slunce by účinkovaly asi pět vteřin. Bylo jen otázkou času, kdy úlomek s lodí zasáhne sluneční erupce a vymaže je z vesmíru.
„Hlídejte slunce,“ řekl Evan. „Připravte trysky ke startu.“ Věděl, že je to zoufalý pokus a že bude v každém případě poslední, ale jenom sedět a neudělat vůbec nic by znamenalo kapitulaci, a to nemohl dopustit. Pokud mají skončit, tak při pokusu o odlet a ne sedící s rukama v klíně.
„To slunce,“ začal Lugh Michals, „něco se na něm chystá. Vidíte?“ přepnul sledování slunce na hlavní obrazovku. Všichni se dívali, jak se na povrchu potrhaného slunce tvoří ohnivý vír. Na okraji obrazovky běžel výpočet a drobná simulace chystaného výtrysku. Simulace se opakovala ve smyčce s různými proměnnými, ale závěr byl vždycky stejný. Kus planetky se vypařil a po skále ani lodi na jejím boku nezůstala žádná stopa.
„Trysky!“ vykřikl Evan.
Jennifer Keller se pomalu vznesla nad plošinu. Planetka pod ní se začala pootáčet, zpočátku to vypadalo, že se loď snadno dostane z potrhaného povrchu, ale ostré hrany skladních jehel byly moc blízko u sebe a částečně popadané se křížily v tolika úhlech, že nebylo možné se jimi proplést.
„Náraz!“
„Výbuch!“
Dva výkřiky se slily v jeden. Evan se chytil křesla a nespouštěl oči z hlavní obrazovky, kde se ohnivý vír protáhl v náhlém vzedmutí, až zaplnil celý obraz. Hlavní obrazovka zhasla, protože sonda byla zničena a další obraz nemělo co vysílat.
„Všechnu energii do štítu,“ zachraptěl generál Lorne.
Skály kolem nich se začaly bortit žárem. Jehla, která jim mířila na bok a chystala se je rozpárat, se zkroutila a zmizela, další, mířící na přední část lodi, dopadla stejně.
Na štít kromě žáru slunce dopadaly rozžhavené kusy skal a doslova v něm vyžíraly otvory.
„Štít na deseti procentech, osmi,“ Lugh se jednou rukou držel pultu a druhou do něj zuřivě tloukl, jak se snažil vymáčknout z plavidla poslední zbytky energie.
„Bylo mi…,“ začal Evan. Nedokončil. Úlomek planetky se rozpadl úplně a kolem Jennifer Keller zuřila sluneční bouře.
„Štíty bez energie,“ řekl potichu Lugh.
Posádka na můstku se na sebe podívala.
„Pořád žijeme.“ Monique přeskočil hlas a na závěr krátké věty se hystericky uchechtla.
„Máte štěstí. Přiletěli jsme na poslední chvíli. Ta vaše schovka byla moc dobrá, skoro jsme vás nenašli. Jste tam všichni v pořádku?“ ozvalo se z komunikace.
Generál Lorne se k ní otočil. „Děkujeme za záchranu, ale – kdo jste?“ zakoktal. Záchrana v poslední vteřině patřila do pohádek, a že se odehrála ve skutečnosti, tomu se zatím zdráhal uvěřit.
„Aha, zapomněl jsem, že vám odešly všechny sondy na sledování okolí lodi. Iane, můžete pomoci? Posíláme vám obrázky z těch našich. Odsud to vypadá docela zajímavě.“
„Přijímáme cizí vysílání,“ řekla Monique. Než přenos poslala na hlavní obrazovku, zaváhala. Nebyla si jistá, co vlastně uvidí.
Na obrazovce se ukázal odumírající vír sluneční erupce. Část ho letěla do vesmíru a část se stahovala zpátky. Mezi oběma proudy se těsně u sebe vznášely dvě pozemské lodi. Jedna narůžovělá s modrými pásy a druhá stříbřitě šedá. Obě byly kryty jedním štítem pocházejícím, jak posádka Jennifer Keller věděla, z šedého plavidla.
„Zdravím posádku Celeste Grey. Ještě jednou děkujeme, Nathane. Jsme rádi, že jste tady, ale co tady vlastně děláte?“ Evan se neubránil zvědavé otázce. Celeste Grey byla jediná loď, která mohla chránit Zemi. Nefungoval žádný satelit a jiné plavidlo nebylo k dispozici. Všechny starší lodě byly zničené a nové se momentálně nestavěly.
„Podařilo se vypustit na orbitu Země první tři satelity, dva sledovací a jeden obranný, tak jsme se letěli podívat, co se to tady děje. Na Zemi by to měli chvíli zvládnout bez nás,“ řekl vesele Nathan Velenský. Nikdy si ani pohledem nepostěžoval, že se s vesmírnou lodí nedostane dál než za humna, ale byl nadšený, že se Celeste Grey mohla proletět a oni s ní.
Eugen Khiari vyrazil nadšený výkřik. Většina posádky se k němu přidala, takže na Celeste Grey slyšeli jen neartikulovaný řev.
„Jste v pořádku?“ zeptal se Nathan. Nebyl si jistý, jestli křik znamená radost nebo nějakou katastrofu, která se na palubě Jennifer Keller právě odehrává.

Erin se zarazila uprostřed kroku a tiše zaklela. To jí ještě scházelo, aby se jí do hlavy telepaticky dobýval Wraith. Jako by neměla dost starostí s Darem a jeho stálými pokusy se jí pomstít za pár chvil strávených s Carsonem. Konečně jí začal dávat pokoj od děsivých vizí a Erin si užívala klidu. Chodila na dlouhé procházky mezi prastarými stromy, občas se objevila v místním obchůdku a popovídala si s hokynářkou (jinak jí v duchu neřekla, i když by se paní Petersonová z hloubi duše urazila, kdyby to věděla) a její miniaturní domek na samotě se dočkal pár stavebních úprav. Kdyby si Erin nevšimla, že jí skoro padá střecha na hlavu a severozápadní roh se začíná hroutit pod přívaly dešťové vody, asi by za pár měsíců neměla kde bydlet. Tři chlápci, které jí paní Petersonová doporučila, byli s opravami rychle hotovi, ale ujistili ji, že je zavolala na poslední chvíli.
Wraith. Erin vzdychla a dovolila mu, aby řekl, co má na srdci. Neměla z toho radost, i když podle Ace Radek Zelenka našel Ann a Wraith žádal o pomoc s jejich návratem na Zemi. Nechtěl, aby po složitém hledání celá Radkova anabáze skončila na špičce střely vypálené z pozemské lodi.
Požádala o pár minut a zapátrala po synovi. Chytila ho velice slabě, a když zjistila, kde se svojí lodí je, údivem se jí zvedlo obočí. Vzápětí před ní vyvstal nový problém – jak říct Wraithovi, že když si dá pozor na satelity, může letět, aniž by podlehl pokušení uzobnout si beztrestně pár duší? A záleží jí vlastně na „pár duších“? No, asi ano. Wraithské krmení se jí nikdy nelíbilo.
Dotkla se Aceovy mysli a předala mu stručné pokyny. Na závěr se špatně skrývanou zlomyslností upozornila, že bude let všech velkých i malých wraithských plavidel pozorně sledovat a každý pokus o něco jiného, než vysazení dvou pozemšťanů na mírně odlehlém místě, si vybere ve wraithských životech.
Odpovědí jí byl pobavený souhlas.
Dávala pozor, co se děje kolem planety, a pomalu pokračovala v procházce. Věděla, že se před ní po pár metrech otevře malý palouk zarostlý vysokou žlutou travou a trnitými keři, a nepřekvapilo ji, když se nad ním objevila Šipka, proletěla těsně nad zemí, a pak se hned zvedla do střemhlavého letu. Počkala ještě, dokud i velká mateřská loď nezmizí z orbity, a spokojeně přikývla. Wraith se nezdržoval déle, než bylo nutné. Tak to má být.
„Ahoj Radku,“ řekla vesele českému vědci a usmála se na jeho ženu. Ann se křečovitě držela Radka kolem krku a zatím odmítala otevřít oči.
„Odvedu vás do města,“ řekla Erin s povzdechem. Ráda by si popovídala, ale Ann byla tak rozklepaná, že bývalou knihovnici všechny myšlenky na rozhovor přešly.
Radek se na Erin omluvně podíval. „Děkujeme,“ řekl a poplácal Ann po zádech, aby ji nenápadně přinutil se odtáhnout a rozhlédnout se. „Už to bylo dobré, ale ta Šipka – teď už bude líp.“
Ann nepatrně couvla a zamrkala. Zavrávorala na vystouplém drnu a dlouhá větev plná trnů jí chytila za šaty.
„Opravdu jsme na Zemi?“ zeptala se.
„Je to za tebou,“ ujistil ji Radek. „Jdeme domů.“
Erin je doprovodila do městečka, ukázala jim nejbližší telefon a zmizela v lese. Znovu zkontrolovala orbitu a zhluboka si oddechla, že jsou Wraithové opravdu pryč, i když jí v hlavě pořád blikala vzpomínka na Aceovu poznámku, že s Andoriel není možné se spojit. Znělo to, jakoby měla Ája nějaké potíže. Erin zaváhala, jestli se po kamarádce nemá podívat, ale z úst jí vyletěl obláček studeného vzduchu, tvrdě dosedla na zem a zády se opřela o kmen stromu Po delší době se zase přihlásil Dar se svými pomstychtivými plány. Tentokrát byla rozhodnutá mu dát najevo, že ji vůbec nezajímají, ale to znamenalo aspoň na chvíli přijmout jeho hru.

Nathan Velenský s Evanem Lornem naposledy kontrolovali postavení lodí a propojení jejich systémů.
„Všechno připraveno,“ hlásil Eugen Khiari na Jennifer Keller.
Jolla Jasiri, první důstojník na Celeste Grey, jen kývla. Oči měla přilepené k monitoru a jednu ruku pozdviženou směrem k José Calverovi v pilotním křesle. José měl její prsty přímo před nosem, jakmile zvedl oči. Nejdřív se na to šklebil, ale brzy mu ty tmavohnědé tyčky se zářivě růžovým lakem na koncích začaly vadit. Kdyby měl jen trochu víc času a situace nebyla tak vážná, nejspíš by ty prsty popadl a… políbení hřbetu ruky by snad byl dostatečný impulz k tomu, aby Jolla ruku spustila a spokojila se klasickým slovním příkazem k letu.
Terys se na Josého zubila ze svého místa a dávala si pozor, aby ji u toho Jolla nenachytala. Paní Jasiri nebyla právě příjemná osoba, zvlášť když natrefila na nudícího se zbraňového důstojníka s prořízlou pusou.
Nathan sledoval dění na můstku, a kdyby situace nebyl tak vážná, asi by se dobře bavil. Takto vstal, zamračil se na Terys a Jollu vzal za ruku, aby jí ji spustil podél těla. Než se vrátil na svoje místo, povzbudivě kývl na Josého.
„Připravte se…. Start!“ zavelel sám.
Celeste Grey se pomalu pohnula. Vlečná lana se napjala, Jennifer Keller sebou trhla, jak ji sesterská loď táhla za sebou, a obě plavidla se čím dál rychleji vzdalovala od slunce.
„Podsvětelné motory jsou na osmdesáti procentech,“ řekl José do ticha.
„Vylétli jsme z dosahu slunce, v okolí není žádné nebezpečné smetí,“ ozvala se Jolla, která kontrolovala přenos ze sond a senzorů umístěných na trupu Celeste Grey.
„Připravte se na skok.“ Nathanův hlas zněl klidně, ale Terys si všimla, že mu klouby na prstech zbělely, když na opěrce křesla sbalil ruku v pěst.
„Lana uvolněna. Jenn je volná.“ Hlavní inženýr Hanell u bočního panelu nervózně přešlapoval.
„Přechodové komory ve správném nastavení. Zkracuji vzdálenost,“ řekl José.
„Kontakt,“ vydechl po pár vteřinách naprostého ticha Lugh Michals na Jennifer Keller. „Lodě jsou spojeny, svorky drží.“
„Teď to bude zajímavé,“ zamumlal Evan Lorne. „Svezeme se,“ trochu křečovitě se usmál.
Celeste Grey otevřela vstup do hyperprostoru a společně se svou sestrou do něj vklouzla.

Ace čekal na návrat Šipky z cesty na Zemi a snažil se nedat na sobě znát lehkou nervozitu. Erininy instrukce byly zvláštně neurčité a Wraith nedokázal poznat, jestli před ním něco tají nebo má jenom jinou práci a na telepatický rozhovor s ním se moc nesoustředí. U Erin bylo možné obojí.
Znovu se přesvědčil, že polovina cizí posádky z rozpadlé lodi se drží ve vymezeném prostoru a že všechny počítače, ke kterým má přístup, zobrazují jenom všeobecné informace. I v královniných pokojích byl přenos dat omezen a Wraithka nemá možnost ani kontrolovat činnost lodi, ani do ní nijak zasahovat.
Wraithská stíhačka se objevila na orbitě a krátkým obloukem se dostala do hangáru. Vyhnula se při tom pozemskému satelitu a svoji cestu rozvrhla tak, aby se nedostala do zorného pole jeho pátravé kamery
Ace napadlo, kde je asi nejnovější loď, která podle Zakových informací pečlivě hlídala okolí Země. Wraithové měli několikrát namále, protože šedé plavidlo se neřídilo žádným systémem prohledávání blízkého vesmíru, ale létalo si naprosto chaoticky. Alespoň Wraithové nedokázali v jeho letu najít žádnou nápovědu, kam se otočí v nejbližší vteřině.
Hlídku na odvrácené straně Měsíce převzala dvojice jiných wraithských lodí. Ace ji povolal z drancování téměř liduprázdné planety, a po důkladné prohlídce, která vyloučila zamoření hlodavci, se lodě usadily na stejných místech, kde původně hlídkoval Zak a rozkousané plavidlo.
„Šipka je v hangáru, odlet,“ řekl Ace do komunikace a jeho i Zakova loď se pootočily, aby satelity nezaznamenaly otevírající se hyperprostorová okna.
„Co to…?!“ vykřikl Zak a zvedl ruce před obličej, jakoby se chtěl chránit před nárazem.
V blízkosti jejich vstupu do hyperprostoru se objevilo další okno a těsně za zádí prolétající Zakovy lodě z něj vyletěla hned dvě plavidla spojená k sobě spodními částmi.
Podobné zděšené výkřiky se ozvaly na obou vylétávajících lodích. Nathan Velenský vyskočil z křesla a ruka mu vylétla směrem k Terys. Pistolnice nebyla připravená. V hyperprostoru byly zbraně vypnuté a tak jí chvíli trvalo, než je aktivovala.
Evan Lorne trhnul hlavou na stranu, jak automaticky uhýbal neznámé lodi příliš blízko té jeho. Z úst mu vyšlo hrubé zaklení ukončené zasyčením, které znamenalo úlevný výdech.
Neznámá loď je těsně minula a zmizela ve vlastním hyperprotorovém okně.
Terys na Celeste Grey vzteky vykřikla. Zbraně měla připravené ke střelbě, ale její cíl zmizel.

[Aiwendill]

nádherná kapitola... konečne niečo príjemné, keď to skončilo dobre aj pre ľudí... Máš u mňa veľké (bezvýznamné) plus, takže ťa asi v mojich príbehoch nezabijem...

[andoriel]

Děkuju, Aiwe

To jsem ráda. Já jsem ve tvých příbězích?
Lidi taky někdy dopadnou dobře. Ale moc si na to nezvykej

vynikající díl

[andoriel]

Děkuju, posedlíku