Tentokrát je díl dosti ukecaný, stejně jako další následující, ale pro dokreslení děje jsou potřeba
Kapitola 05
Nečekaná odhalení
Všichni přítomní se účastnili něčeho, co by se dalo nazvat pouze mexický pat. „Plukovníku, co to sakra děláte?“ ptal se Sheppard „nejdříve ty kecy o přátelských úmyslech a potom vytáhnete zbraň?“ Plukovník stále mířící na O’Neillovu hlavu odpověděl „Nemám problém s vámi, ale s ní!“ a kývnul hlavou k mladé ženě, která stála u vchodu, nejevila sebemenší známku rozrušení a se zájmem sledovala, co se bude dít dál. „Plukovníku, je to oficiální zástupce planety Země, pokud se jí jenom dotknete, tak vás tahle planeta rozžvýká za živa!“ stál si O’Neill na svém. Westwood se jenom pousmál „Už sem vám říkal, že ta vaše planetka nemá proti Phoenixu šanci.“ Sheppard zpozorněl „Najednou je to naše planeta? Netvrdil jste před hodinou, že jste členem spojených sil Země?“ Westwood se zarazil, protože nechtěl vykládat potencionálnímu nepříteli odkud se vzali. V nastalém nervózním tichu si Davis prohlédl ženu v bílém od dlouhých noh, přes úzký pas až po obličej. Když se jí podíval do očí zjistil, že ona jej také pozoruje. Náhle se mu zdálo, že její bělmo lehce zazářilo a v jeho hlavě se zase rozezněl hlas „Jacku!“ Nebyl si jistý, jak dlouho jí mlčky zíral do očí, ale když mrkla tak se její “kouzlo“ zlomilo.
„Plukovníku, rozkažte mužům ať složí zbraně“ vyhrknul Jack.
Westwood na něj vyvalil oči a s nechápavým pohledem hledal nějaké zranění na Davisově hlavě. „Myslím to vážně... jsem si naprosto jistý, že je neškodná.“ Westwood stále jenom nevěřícně zíral, ale tentokrát už se zmohl na pár slov. „Neškodná, ona a neškodná?!“ Davis to nedokázal vysvětlit, ale prostě věděl, že jim nehrozí nebezpečí. „Plukovníku, připadá vám jako ta samá osoba, která vraždila na potkání a zničila Zemi? Mě teda ne.“ Westwood si vzpomněl na slova, která říkal před pár hodinami vědec na můstku...“alternativní realita“... . Ještě pořád si nebyl jistý, ale rozhodl se to risknout a rozkázal svým lidem, aby složili zbraně. Ochranka delegace je po pár vteřinách následovala. O’Neill si nervózně odkašlal „Sice už se asi znáte plukovníku, ale dovolte mi abych vám představil Adriu Mal Doran.“ Žena lehkým krokem došla až k plukovníkovi, který jí přes obrovský odpor podal ruku, a otočila se na majora Davise. Ten zlehka uchopil její dlaň a naprosto uchvácen její krásou jí políbil hřbet ruky. O’Neill se pousmál a pobaveně prohodil k Johnovi „Aspoň nejsme jediní dva, které zblbnula.“
V zasedací místnosti seděla Adria v jednom čele, major Davis v druhém a po krajích na jedné straně O‘Neill s Sheppardem a proti nim plukovník Westwood, který stále kontroloval jestli se potomek Ori o něco pokusí. „Plukovníku, mě se nemusíte bát... sice chápu, že můj původ je, při nejmenším zvláštní, ale ujišťuji vás, že vás neohrozím. Žádnému člověku jsem nikdy neublížila a nemám to za potřebí.“ Westwood se kysele zašklebil „Slečno, tak to vám s prominutím nežeru. Adria v naší realitě používala slovo člověk jenom ve dvou slovních spojeních... otrok a mrtvý. Zavraždila milióny lidí, další milióny zotročila, takže se na mě nezlobte, že vám nevěřím.“
Po její tváři se rozprostřel výraz smutku a sklopila hlavu.“ O’Neill se vložil do debaty, aby měla Adria čas se vzpamatovat „Říkali jste, že jste z jiné reality. Dejme tomu, že je to pravda... co se u vás stalo a jak to, že je vaše technika o tolik vyspělejší než naše?“ Davis chvíli zvažoval, jak podat děj posledních let v kostce.
„Nejdříve jsme porazili Goa´uldy, většinovou zásluhu na tom měl tým SG-1 vedený plukovníkem O’Neillem, v ten samý čas expedice na Atlantis potkala Wraithy a válka jim přerostla přes hlavu. Potom Daniel Jackson a Vala Mal Doran omylem kontaktovali galaxii Ori, následovala stavba superbrány při jejímž zničení skončila Vala v galaxii Ori. Poté Ori postavili druhou bránu a zaútočili. I přes naši snahu si podrobili galaxii, Atlantis byla stažena k Zemi jako poslední linie obrany. Daniel se nechal zajmout a sestrojil zbraň proti povzneseným, která vyhladila Ori.“ Na chvíli se odmlčel a podíval se na ženu na druhé straně stolu. „Poté se Adria povznesla a veškerá moc, která se předtím dělila mezi všechny Ori byla jenom její. Ve finální bitvě mezi povznesenými byla zničena většina známého vesmíru a Adria osobně zlikvidovala Zemi, poté zasáhli Furlingové a Adria byla odstraněna. Lidstvo se zachránilo jenom díky městu Antiků, které bylo objeveno pod dnem oceánu. To je asi tak všechno...“
O’Neill a Sheppard si chvíli něco šeptali a když Adria nevypadala, že se zapojí do diskuze tak John vysvětlit, že na jejich straně bylo pár bodů rozdílných.
„Například Goa´uldi nebyli poraženi, všichni jsou sjednoceni pod Anubisovým vedením, jeho síla je tak obrovská, že se mu ostatní neodváží postavit. Atlantis jsme objevili taky ale brána na ní nebyla schopná vytáčet. V ZPM bylo dost energie na cestu k Zemi, takže jsme si dali cestu na otočku. Daniel a Vala také omylem kontaktovali Ori, protože si Daniel myslel, že můžeme požádat o pomoc nepovznesené Antiky. Poté se při prvním pokusu o postavení superbrány oba obětovali, zničili ji a skončili v galaxii Ori kde byl Daniel zabit.“
V tomhle bodě, mu do řeči skočil O’Neill „Beztak je z něho zase světluška... dokud neuvidím tělo tak tomu nevěřím.“
John se pousmál a pokračoval ve vyprávění „po postavení druhé superbrány a útoku Ori se jim Anubisova armáda postavila a v čele s jeho mateřskou lodí je donutili k ústupu do hyperprostoru. Od té doby vedli válku o poddané, ve které jsme my a Tok´rové hráli třetí housle. Anubis poslal první flotilu, aby obsadila Zemi, evakuace probíhala v plném proudu, když v tom se mezi nás a Goa´uldy postavily dva křižníky Ori, které s pomocí naší poslední BC-304 porazily Goa´uldskou flotilu, ale všechny tři byly zničeny. Nikdo nevěděl co, nebo proč. Tedy dokud se u vstupu do SGC neobjevila Adria.“
Mladá žena už se otřepala a pokračovala „Když se mi doneslo, že Anubis chce vyhladit Zemi, tak sem to nemohla dopustit...“ Davis ani Westwood nevěřil vlastním uším, Adria měla slitování? „... Nemohla bych jenom tak stát a dívat se, jak je planeta mých rodičů ničena a okupována. Ignorovala jsem přímý rozkaz Ori a dorazila těsně před nepřátelskou flotilou. Vyhráli jsme, ale ztráty byly strašné. Povedlo se mi přežít jenom díky křižákovi, který mě naložil do stíhačky a přistál na Zemi, bohužel nepřežil... Po mém objevení u SGC mě vyslýchali, trvalo dlouho než mi uvěřili a strávila jsem přes dva měsíce ve vazbě. Ale i ta byla k něčemu dobrá, v klidu který mi poskytovala se mé tělo pomocí meditací zbavilo vlivu Ori, stálo mě to některé mé schopnosti, ale jsem svobodná a na vaší straně.“
„Počkat, počkat...“ zasekl se Davis „...říkala jste planeta mých rodičů?“ Adria přikývla „Vala Mal Doran je občanem Spojené Země a Daniel Jackson položil život, aby zachránil matku jeho dítěte a svou planetu.“
„Daniel Jackon byl váš otec?!“ doslova vykřikl Davis. „ No plukovníku tady máme důvod proč z ní v tomhle vesmíru není ztělesnění ďábla...“
Po chvíli ticha se ozval O’Neill „No jsem rád, že máme tohle vyjasněné. Teď ovšem k důležité otázce... Přijmete zařazení do Armády Země? Tedy dokud nenajdete cestu zpátky domů.“
Westwood nemusel dlouho přemýšlet... „Ne... Ne... A rovnou vám můžu říct proč. Tahle loď, její posádka a její technologie je mou zodpovědností. Nepředám velení nad nejmocnější lodí v okruhu stovek světelných let nikomu jinému, než MÝM nadřízeným. Lidstvo si protrpělo dost, aby si tuhle technologii zasloužilo, to se o vás říct nedá.“
Generálové nebyli moc nadšení z toho, co slyší a snažili se vynutit si velení. Když už se plukovník rozjížděl, tak Davis musel zachránit situaci „Pánové dáme si přestávku, už tady sedíme pár hodin a vaše zástupkyně je jistě unavená...“ Adria přikývla na znamení souhlasu „Ukážu vám vaše kajuty, prosím následujte mě.“ Davis vyšel ze zasedačky, ve které zůstal jenom Westwood, kterému už červenal krk vztekem. Došel k transportu a počkal, až se dovnitř postaví i ostatní. „B-10“ zavelel. Bílé světlo přejelo přes stojící čtveřici a vyšli na palubě B-10, hned naproti kajut pro hosty. Každému ukázal jeho místnost a když už byl na odchodu ozval se za ním sladký hlas „Majore mohla bych s vámi mluvit chvíli o samotě?“ Davis se otočil a zapadl do kajuty velvyslankyně. John se nevěřícně podíval po Jackovi a nadhodil „Proč nikdy nechtěla mluvit o samotě se mnou?“