Již je zítra a já přidávám další díl

přeji příjemné počtení

33
Na samotném kraji Vesmíru, vnější strana
U okraje vesmíru se začínala shlukovat celá Furlingská válečná flotila. Každý Furling, který se účastnil tohoto tažení nedočkavě očekával znamení od Furse Termofiluse.
Furlingská Armáda doposud nezažila boje, v kterých by museli opravdu bojovat. Doposud se jim nevyrovnala žádná armáda, žádná technologie. NIC se doposud nerovnalo Furlingské síle, ale tentokrát díky Adrii byli misky vah nakloněny na opačnou stranu a sám správce to věděl moc dobře.
Správce tudíž předstoupil před náhodného Furlinga v Lidské podobě a podal mu Velký meč.
Furling na něj nechápavě koukal…
„Jsem Jager Teor Va Pavor, ale k čemu je mi jméno lovce, když nemůžu lovit?“ pronesl správce, na což Furling pochopil a následně ho Velkým mečem probodl.
Správce se okamžitě svalil na podlahu. Furling na něj několik okamžiků koukal a následně mu vložil Velký meč do jeho ruky. Nedlouho po tomto činu se správce povznesl a spolu s jeho tělem zmizel i meč.
V galaxii mléčná Dráha
K Městu Terrus Atlantis se blížila rozžhavená sluneční hmota. Všichni v řídící místnosti to moc dobře věděli, ale nikdo nevěděl co dělat. Byly rádi že s městem vzlétli, natož aby sním ustupovali přes hyperprostor.
Vše se již zdálo být tracené…
„Hyperprostorový generátor se nabijí!“ zařval se znatelnou radostí v hlase jeden z vědců.
„Jak je to možné?“ ptala se okamžitě Elizabeth, ale dříve než dořekla bylo již patrné že město opravdu skočilo do HP
„Možná vycítilo ohrožení a volilo ústup.“ Navrhl jeden z vědců, který byl okamžitě probodnout několika posměšnými pohledy.
Adrii skutečnost, že Lidé opět unikli zničení ještě více rozzuřila.
Během okamžiku se v hyperprostoru k městu Terrus Atlantis přidala i flotila zbylých lodí Ori
„Příchozí komunikace.“ Ozval se jeden z techniků, na což se okamžitě v kontrolní místnosti ozval hlas samotné Adrie.
„Utíkejte jak dlouho chcete, ale přede mnou se neschováte. V této galaxii a ani v okolních nebude místa, kam byste se mohli schovat, zničím každý svět a každou hvězdu, která by vás mohla hostit. A v momentě, kdy opustíte město vás zničím.“
Po těchto slovech se na sebe všichni podívali a hluboce zamysleli. Jen vědci neztráceli drahocenný čas a nadále se snažili dostat k ovládání města.
Ve vyšších sférách bytí
Zatímco se Adria snažila dostát svému slibu a ničila veškeré hvězdy a planety, které jí přišly pod ruku, Termofilus se pomalu soukal ven ze svého vězení.
Adria, ale nic nepociťovala a dál ničila hvězdy dohromady z devětatřiceti galaxií po stovkách. Původně začala Mléčnou Dráhou a okolními galaxiemi, ale při každém pomyšlení, že by lidé mohli uniknout i dál okruh ničení zvětšila.
V galaxiích již nezbývalo mnoho hvězd, do kompletního zničení, takovým tempem zbývalo již jen pár minut.
Termofilus, který se pomalu soukal ven se konečně osvobodil, čímž velmi drasticky klesla Adrii její síla. Takového úbytku si samozřejmě nemohla nepovšimnout, ale dříve nežli mohla jednat, tak proti ní stál sám Termofilus.
Zaražená Adria nevěděla jak jednat, po chvíli se rozhodla a ze všech sil se proti němu vrhla, ale on jí neškodně odrazil, jako by to byl jen brouk na zašlápnutí.
„Nevyskakuj si, mohl jsem tě porazit celou dobu, už když jsi mě dávala do toho stroje, takhle jsem tě mohl rozmáznout mezi prsty.“ Oznámil jí Termofil jako by to byla samozřejmost.
Adrii se okamžitě vyrojila v hlavě otázka proč to tedy neudělal, ale dříve než mohla svojí otázku vyslovit tak Termofil pokračoval.
„Možná bych ti měl i poděkovat. Protože to ty jsi mě stvořila…“ Adria okamžitě vrhla nechápavý výraz a Termofil pokračoval.
„..Ó ano, to ty jsi mě stvořila a to v momentě, kdy jsi mě uvěznila v energetické pasti a já se následně ztratil v čase a v prostoru, byl jsem všude a přitom nikde, trvalo mi mnoho miliónů pozemskych let, než jsem se dokázal osvobodit a další milióny jsem hledal život. Pro tebe to není tak dávno, co jsi mě jako Daniela chtěla uvěznit v tom svém stroji. Pamatuješ, co jsem ti řekl?“
Adria jen rezignovaně zakroutila hlavou.
„Řekl jsem ti, že se z toho tvého stroje dostanu, a tak se i stalo.“ Adria nemohla uvěřit svým uším a dostala ze sebe jen jedno slovo.
„Jak...“ na což se Termofil zasmál.
„První věc, co jsem zjistil byla, že jsem cestoval mnoho miliard let do minulosti, během mé cesty jsem vnímal jak budoucnost, tak i minulost, viděl jsem veškeré možné reality, a první život na který jsem narazil byli právě Furlingové, dlouhou dobu jsem je sledoval než jsem se mezi ně opovážil. Ale když jsem se k tomu konečně odhodlal, tak mě přijali s otevřenou náručí, dokázal jsem předpovědět každou událost. Dokonce mám i místo v jejich radě a dali mi jméno, které je čest nosit. Furs Termofilus.
Velmi rychle jsem se naučil používat své schopnosti, tak že jsem sám mohl učit samotné Furlingy.
Ale neboj já tě nezabiji, já ti nezkřivím ani vlas, to by bylo pro tebe po tom všem velmi milosrdné.“ Oznámil Daniel jakožto Termofilus a sám začal odcházet. Adria tomu nemohla uvěřit, ne potom všem.
„Jak jsem řekl já ti nezkřivím vlas, to přenechám Furlingům, kteří již zajisté čekají na můj signál.“ Oznámil ještě Daniel a následně zmizel.
Na samotném kraji Vesmíru, vnější strana
Furlingské lodě byly připraveni k akci, stejně tak i Jager Teor Va Pavor, který jakožto povznesený čekal na samotných hranicích Vesmíru.
Všichni netrpělivě očekávali ono znamení, když v tom se jim dostavilo.
Celý Vesmír z vnější strany náhle ozářila modrá záře, která po pár okamžicích ustoupila stejně náhle, jak se objevila.
Furlingové to pochopili jako znamení a okamžitě se vydali do Vesmíru.
V galaxii Mléčná Dráha
Jager Teor Va Pavor jakožto povznesený se okamžitě utkal s Adrií. Zatímco se Furlingská flotila rozletěla všemi směry s jediným cílem. Zničit vše čeho se dotkli Ori, Adria a jejich přisluhovačů nevyjímaje. Tisíce tisíců Furlingských lodí představovalo naprostou zkázu pro vše, co se postavilo na odpor.
Ve vyšších sférách bytí
Jager Teor Va Pavor, předstoupil s klidem před Adrii, která se rozhodla nebránit se.
„Jsem vůči tobě bezbranná“ oznámila Adria, ale Furling její slova nevnímal. Pomalu si stoupnul ve své lidské podobě před Adrii a uchopil jí za hlavu.
Adriia se okamžitě začala zmítat, ale proti Furlingovi neměla žádnou šanci.
Furling se jí podíval do očí…
„Tvým trestem bude spatření naší pravé podoby.“ Oznámil Furling.
Adria během okamžiku vykřikla, na což jí Furling odhodil stranou, ale Adria nepřestávala řvát. Po chvíli se jí dokonce spustila krev z očí přičemž nepřestávala řvát na celé kolo.
Furling jí s klidem pozoroval a čekal na okamžik, kdy si vyškrábe své vlastní oči.
Trvalo to několik minut, než si Adria opravdu vyškrábala sama oči, v momentě, kdy tak učinila přestala řvát, konečně se jí ulevilo.
Jager Teor Va Pavor se chopil svého meče a začal odříkávat…
„I když půjdu údolím stínů smrti...“
následně se začal pomalu přibližovat k Adrii..
„nebudu se bát ničeho zlého...“
V okamžiku, kdy stál již před ní, na ní jednou nohou šlápnul …
„vždyť se mnou jsi ty...“
Furling následně bez mrknutí oka Adrii probodl a její, již bezvládné tělo odkopl stranou…
„Tvoje berla a tvá hůl mě podpírají.“
Ve Vesmíru
Furlingské lodě čistily Vesmír od sil Ori velmi rychle a již zbývala jen dvojice lodí, která doprovázela Terrus Atlantis, ale ty si na starost vzal sám Daniel. Během okamžiku z nich v Hyperprostoru nezbyly ani ty trosky.
Koloběh skončil. Nyní začínal koloběh nový…
Konec
Korekci provedl
St0rm, za což mu děkuji

Soubor PDF vytvořil
jakop, za což mu téže děkuji
http://ulozto.cz/3445074/sedm-stran-part-33-complet.pdf
Poděkování
Chtěl bych poděkovat všem čtenářům zato že si tuto povídku přečetly a věřím že příště bude číst opět. Také děkuji všem aktivním čtenářů za jejich příspěvky a názory (byť jen po SZ).
Zvláštní poděkování patří všem mým Korektorům, kterými byly
Dark Angel
St0rm
Také bych chtěl poděkovat za tvorbu souborů PDF uživately:
jakop
těším se na vás všechny u další povídky
