Stargate Vendetta III Epilog.

Taky jsem začal číst, takže jsem zvědav. Zatím jsem teda pouze v druhém díle, ale za měsíc to tady už doufám budu hodnotit

deadalos píše:

No jo sice minmální ale ano a ten příběh s destiny no to je minulost mě spíš zajíma současnost

Bez minulosti nieje súčastnosť a bez súčastnosti, budúcnosť.
Ja to beriem ako dve poviedky ktoré sa doplnia navzájom a v určitom bode už bude pokračovať len jedna, ale úplná s plne objasneným dejom.
Pekné. Pokračuj ďalej.

[Patas25]

Díl 3x14 Nová generace

Galaxie Hydra, o pár hodin dříve

„Doufám, že máš sbaleny veškeré věci. Sem se jen tak nevrátíme,“ řekl otec svému synovi.
„Neboj se mám všechno. Těším se, jak znovu uvidím matku,“ odpověděl Martin Christopher O´Neill.

Syn generála O´Neilla a plukovníka Carterové díky Danielovu zásahu rostl jako zvody. Za necelé dva roky vyrostl do věku devatenácti let, kdy se jeho zrychlené stárnutí konečně zastavilo. Stejně na tom byl i Pavel Zelenka a také poslední člen trojlístku Petr Sheppard.

Mladý O´Neill své krátké dětství zpočátku trávil s otcem. Základní znalosti se naučil hned v mladém věku, během několika měsíců. Od té doby svůj čas nejčastěji trávil pobíháním v lese, kde se sám bez ničeho zdržel i několik dní. Jack byl na svého syna jaksepatří pyšný, protože jej celou dobu sledoval pomocí implantátu. Párkrát, hlavně v noci jej zaletěl zkontrolovat v zamaskovaném jumperu, ale brzy zjistil, že se kluk o sebe dovede postarat. Své kontroly zanechal ve věku, kdy mohlo být Martinovi 16. Jack se vznášel se svým jumperem asi půl metru nad trávou, do té doby než jej synek díky svým jemným smyslům zpozoroval a opřel se o přední část jumperu.

Druhý z tria Pavel Zelenka, byl synem proslulého českého vědce Radka Zelenky a krásné matky Amélie Banksové, která dříve sloužila jako hlavní operátorka na Atlantis. Nyní tato rodina jako jedna z mála opět našla ubytování a domov v tomto antickém městě, které plulo na hladině nedalekého jezera. Město si prošlo zkouškou ohněm a bylo téměř zničeno. Ovšem pilná práce dělníků a opravářů jej uvedla do plnohodnotného stavu, jakoby bylo město nedávno postaveno. Zelenka i nadále a v klidu zpravoval systémy, studoval antickou databázi a snažil se znovu oživit umělou inteligenci, kterou dříve město na krátkou dobu disponovalo. Jeho syn Pavel byl prakticky celý otec. Jak se jeho vrstevník Martin pohyboval v lese, tak Pavel stejným způsobem prolézal antické město. Ve velmi raném věku dokázal bez chyby ovládat a dokonce i obsluhovat některé antické systémy. Díky Danielovi, který mu vložil do DNA i antický gen, mohl bez problému obsluhovat konzole. Brzy se stal pravou rukou svého otce a ten mu nyní i svěřoval úkoly, na které by si troufl jenom on sám.

Třetí člen tohoto trojlístku byl Petr Sheppard, syn vždy rozčepýřeného plukovníka Shepparda a krásné Larrin, jedné z posledních cestovatelů. Tento kluk projevil svůj zájem, až když jej otec povozil ne v autě, ale v jedné z F-302. Od té doby poznal tento klučina, že jeho život není určen trávit na zemi, na planetách, ale pěkně v hlubokém vesmíru na palubě nějaké lodi. Právě proto se dobrovolně hlásil na těžební lety, aby v těchto kovových monstrech trávil všechen čas. Při třetím letu už sám navedl loď do hyperprostoru a dokonce provedl ukotvení a spojení s těžební stanicí. Tento klidný let, jej ovšem brzo omrzel a tak si zprvu osedlal sám jednu stíhačku a vydal se na let po soustavě. Tento jeho čin, se ovšem nelíbil rodičům ani některým důstojníkům. Přeci jenom čtrnáctileté dítě, co si vypůjčí tento bojový stroj a sám bez instrukcí se vydá na cestu, není zrovna obvyklým jevem. Jediný komu to snad nevadilo, byl generál O´Neill, který mu ihned po návratu slíbil plný výcvik na všech momentálních a i budoucích lodí. Od té doby Petr Sheppard trávil snad každý den na místě pilota.
[/i]

Sluneční soustava, současnost
Sanctuary vystoupila poblíž orbity a ihned zamířila na své původní místo. Konečně si mohly rozvody a motory trochu odpočinout. Aby se bitevní loď dostala na pomoc včas, proudila veškerá vyprodukovaná energie přímo do motorů. Po celé lodi občas problikla světla a nepotřebné systémy byly vypínány. Loď byla hnána na svou maximální rychlost a zvládla se tak dostat k Chulaku jen za pár minut. Hyperprostorový motor je navržen tak, že čím více energie dostával, tím byl rychlejší. Ale takovéto sprinty nejsou pro něj moc dobré, stejnak jako pro energetické rozvody. Generátor s přehledem dokázal vyrovnat požadavek energie, ovšem horší bylo je pomocí lodních rozvodů přenést k hyperprostorovým článkům. Právě toto lodní vedení, ač nejmodernější, je největší slabinou lodi. Ovšem lidská rasa ještě nepotkala žádného nepřítele, který by svou technologií, či svou přesilou dokázal loď ohrozit.

Pospíšil stál na svém můstku, konkrétně před svým velitelským křeslem. V hlavním hangáru byla stále dvojice křižníků a jejich velící důstojníci se nacházeli vedle Jana.

„Máme příchozí komunikaci,“ řekla Carina, první důstojnice na Sanctuary.
„Dobrá, spojte nás,“ řekl plukovník.

Carina sadou příkazů nechala promítnout na obrazovky po bočních stranách můstku, příchozí komunikaci. Na monitoru se objevil generál O´Neill ve své parádní sváteční uniformě.

„Zdravím tě Sam, Jane a Stevene,“ řekl Jack a u posledního slova se zarazil.
„Generále.“
„Generále.“
„Zlatíčko,“ pozdravila Carterová a vysloužila si zmatený pohled od Caldwella a široký úsměv od Jana.
„Jsme s Jackem spolu a dokonce máme i syna,“ vysvětlila.
„Tak to gratuluji.“
„Tak Sam, řekl bych, že průzkum měl neočekávaný konec,“ řekl do vysílačky.
„A to nevíte všechno,“ zapojil se Jan.
„Dobrá, za deset minut v konferenční místnosti na Sanctuary,“ řekl Jack a ukončil spojení.


O pár let dříve

„Kam zmizel Elli?“ zeptal se Rush.

Všichni okolo se ihned rozhlédli okolo a dívali se, zda není někde ve stínu. Najednou si pozornost všech upoutal hluk a rachot jdoucí z chodby, která byla naproti chodbě, kterou před chvílí přišli.

Young se přitiskl ke stěně a opatrně se podíval za roh do oné chodby. Tam ihned spatřil chybějícího člena, který utíkal před modrými emzáky. Young se ihned schoval, ale i předtím si všiml, že Elli vláčí na pravém ramenu batoh a v rukou má nějakou emzáckou zbraň.
Během pěti vteřin se zbývající členové ihned schovali do stínu ke stěně a Elli s hlasitým hekáním proběhl okolo. Modří emzáci si naštěstí nevšimli, že Elli odhodil onen batoh do chodby, kde byl jeho lidský tým.

„Dobrá práce Elli,“ řekl si pro sebe Young a ihned vytáhl pozemskou zbraň, do níž zacvakl zásobník a ihned se vydal mladíkovi na pomoc. Zatímco ti dva byli pryč, Rush a Chloey se chopili batohu a vyndaly z něj další útočnou pušku, trojici devítek a pár zásobníků. Na samotném dnu batohu byly dvě cihličky C4 a detonátor.
Zatímco, Rush pracně skládal útočnou pušku, Chloey se chopila výbušnin a umístila je přímo doprostřed skleněného okna. V tom momentu bylo slyšet několik dávek ze zbraní, ale to vůbec neovlivnilo dění v samotné cele. Celá posádka se nyní chopila stolů, židlí a všemožného vybavení cely a začali si dělat barikádu, aby se ochránili před šrapnely.

Dvojice venku ještě chvíli čekala, a teprve po návratu ozbrojeného plukovníka a vnitřnostmi pokrytého Elliho, se čtveřice ukryla do chodby a odpálila sklo. Výbuch otřásl lodí, teda aspoň částí, ve které se nacházela cela s posádkou. Exploze odstranila sklo, ale také zapříčinila spuštění alarmu.

„Všichni v pořádku? Padáme odsud!“ zařval Scott a jako první prošel skrz díru, a na druhé straně objal svoji přítelkyni.
„Musíme tady doleva. Pár desítek metrů je tam zbrojnice plná jejich zbraní a jsou tam i nějaké naše,“ oznámil Elli a třímajíc pořád emzáckou pušku o velikosti stunneru se vydal onou chodbou.


Sanctuary, zasedací místnost, současnost

Jack došel jako poslední do moderní místnosti a usedl do čela stolu a jeho příchodem aktivoval hologram s mapou galaxie.
Jack se podíval na osazenstvo u stolu a jeho oči se zastavili až na Pospíšilovi, který seděl po jeho pravici.

„Jane, dobrá práce. Nevěřil jsem, že se dožiju ještě návratu na Zem,“ usmál se Jack a připomenul tak, že už není nejmladší. Přeci jenom mu bylo už přes sedmdesát, ale jeho tělo i přes proces stárnutí zůstávalo ve formě díky nanitům, i když už to nebylo jako za mlada.
„Zemi jsme dobyli poměrně snadno, horší část bude ji udržet a zajistit galaxii,“ namítl Jan.
„Ano toho jsem si vědom, ale právě nyní máme bezpečný úkryt v Hydře, odkud dostáváme stabilní zásoby a máme tam relativně bezpečné doky,“
„Relativně bezpečné?“ zeptal se Caldwell, který chtěl znát vysvětlení.
„Dříve jsme měli potíže s jistým druhem nepřátel, ale určitě vás potěší, že jsme s nimi vyjednali dohodu o neútočení a uzavřeli pár obchodů,“ vysvětlila Samantha.
„Vy jste se s nimi dohodli? Když jsem o nich naposledy slyšel,as neměli zrovna moc chuť vyjednávat,“ připojil se Jan.
„To ne, ale v posledních měsících nás několikrát kontaktovali a nakonec jsme dohodli systém hvězdných bran pro jejich galaxii za větší množství nerostných zdrojů,“ doplnil informaci Jack.
„To zní celkem dobře,“ přitakal Caldwell.
„Ale konec s Hydrou, přesun do Mléčné dráhy,“ usměrnil téma Jack.
„Naší hlavní prioritou zůstává znovuobnovení Země a přilehlé soustavy. Proto na orbitě zůstává Sanctuary do odvolání. Zbývající lodě budou vysílány ke spojeneckým světům a musíme jenom doufat, že tam nějaké ty světy zůstali,“ řekl O´Neill a pak načal další téma schůze, což byla infrastruktura na Zemi a první formy jakéhosi politického velení.

Neznámo kde, neznámo kdy

Daniel ležel na Zemi na tlusté vrstvě listí a čerstvé zeminy. Nad jeho hlavou se tyčily mohutné koruny stromů a kryly jej před slunečním svitem. Daniel se probral a zvedl ruku nad hlavou, aby zastínil proužek slunečního svitu, co skrz stromy oslňoval jeho obličej. Poté se neohrabaně vyhrabal na své nohy a rozhlédl po okolí. Všude okolo něj byl kmen za kmenem, kam jen oko dohlédlo.
Teprve nyní si až uvědomil, že na sobě nemá ani spodní prádlo a v tomto lese je tak jak jej pánbůh stvořil.

„Už zase,“ řekl si pro sebe, a jelikož se nemusel zahalovat před cizími pohledy, tak se vydal do mírného kopce opatrným klusem. Brzy zjistil, že to není zrovna nejvhodnější způsob a přešel do normálního kroku, aby tak ušetřil své chodidla.
Jeho nudistická túra nakonec přeostřila do prudšího kopce a v jednom místě musel dokonce šplhat po kamenném svahu. Asi po hodině stanul na vrcholu menšího kopce a mohl se nyní rozhlédnout na blízkou krajinu. Ve směru odkud přišel, viděl jenom hustý les. Opačný směr ovšem naskytl jinou podívanou. Tím směrem byly malé kopečky a údolíčka, místy kopečky prořízl potůček či říčka, ale všechny vodní toky nakonec ústili do vzdáleného oceánu, který byl vidět až na horizontu. Najednou Danielovo oko spatřilo něco, po čem pátral. Z jednoho takového údolíčka stoupalo k obloze několik černých sloupců kouře.

oh

Výtečně... Máš to výborně zpracované, co se týče děje, tam opravdu nejde najít nic špatného a myslím, že někteří autoři by se od tebe mohli učit... A tím nemyslím jen tady na fóru, ale i ty knižní...

[Patas25]

soreno: Až tak jo? Každopádně díky, to dokáže potěšit. Když jsem opětovně začal psát, tak jsem si říkal, že nemám ten směr, ten dlohodobý cíl. Ale tuším, že zrovna při odhazování sněhu jsem dostal myšlenku, kterou jsem pak už pouze upravoval. Ale hned každý autor ví, jak se lépe píše děj, když ví kam to spěje... Každopádně musím aji poděkovat Daedalosovi304, že mi dal přečíst svou povídku předem a navnadil více na ty vedlejší zápletky, co se zatím zdají bezvýznamné.. ale pouze zatím..

Toto je spoiler!!!:

Ale jinak kdo ví, jestli na to ještě budu mít čas a chuť, zkusím sepsat nějakou knížečku. Tím člověk nic zkazit nemůže, stačí chytnout zprávnej nápad..

Krása, vše, co bylo potřeba, bylo již zmíněno. A ohleedně knihy... Zamlouvám si první výtisk!

Ano ano výborný díl ale to s Denielem mě pobavilo ale byl to super díl

BB20 píše:

Krása, vše, co bylo potřeba, bylo již zmíněno. A ohleedně knihy... Zamlouvám si první výtisk!

Klidně si první výtisk měj, ale já chci i autogram na obálku...

Mne stačí PDF-ko.
A skoro som zabudol: Dobré pokračovanie a dobrý Daniel.

Tak i já jsem si našel konečně čas a přečetl jsem poslední části.
Takže dějově opět nemám co bych vytknul, tam je viděť, že to máš krásně vymyšlené. Jen, nevím jak ostatní, ale mně připadá, že se to všechno strašně táhne, nemůžu si pomoct. Vím, že asi nechceš nic uspěchat, možná už by to ale chtělo nějaký posun.
Opět mně to nedá a musím se zmínit => všiml jsem si páru gramatických chyb.

Ale jinak spokojenost, krásně se to čte, povídka se díl od dílu posouvá výš.

[Patas25]

Omlouvám se, že díl nebyl v pondělí, ale už je tu, tak se snad zlobit nebudete.

Díl 3x15 Z mrtvých stání

O několik let dříve

Elli se opět vyznamenal a dovedl vojenskou posádku Destiny do zbrojnice emzáků, kde byly také ukryty pozemské zbraně. Vojáci bez řečí, bez rozkazu se vrhli dovnitř a začali se ozbrojovat. Některé zbraně se dostaly i k civilním členům posádky, ale bohužel ne všem. O pár minut později již ze zbrojnice odcházela skupina čítající dvě stě mužů a žen. Vpředu konvoje byla třicítka SG vojáků v čele s plukovníkem Youngem. V zadu se ujal velení poručík Scott s další dvacítkou mužů. Zbývající ozbrojenci byli ukryti v samém středu, kdyby náhodou se otevřela boční chodba.
Tato skupina lidí díky lepším plánům získaných z konzol poblíž zbrojnice zjistila, kam byli zavlečeni. Celá Destiny byla odtažena k emzácké domovské planetě, kde únosci spojily Destiny napevno s jednou jejich obrannou stanicí. Samotná stanice byla téže velikosti jako antická loď, ovšem naprosto odlišného dizajnu.

„Kde ta přechodová komora ústí?“ zeptal se Young.
„V naší hydroponii, podle nákresů odstranily celou prosklenou kopuli a spojili to tam,“ vysvětli Rush, který si i nyní plány projížděl na jednom z antických tabletů.

Cesta ke spojovacímu místu trvala asi deset minut a cestou potkali několik ozbrojených hlídek, které po pár dobře mířených dávkách vyřídili. Ovšem takovéto střety hodně omezovaly postup a díky tomu několikrát byl konvoj napaden do zad a jednou i do středu. Během těchto výpadů lidé přišli o šest členů své posádky.

Ovšem uprchlíky nemohlo nic zastavit. Poháněla je touha po svobodě, až se nakonec dostaly k napohled masivnějším dveřím. Rush za asistence Elliho během chvíle tyto dveře otevřeli a celou chodbou se prohnal poryv větru, který opustil chodbu a zamířil do velké haly. Tato obří místnost byla kruhového tvaru, a měla pár metrů na výšku. Momentálně se zde nacházela asi desítka emzáků u několika konzol. Každý z nich byl ihned skolen několika přesnými zásahy, ale i to nezabránilo spuštění lokálního poplachu, který upřesnil jejich pozici.

Pozornost všech upoutala dvojice bílých paprsků, které vycházely z podlahy a mířily skrz díru ve stropě až někam do neznáma. Ovšem první lidé, kteří ignorovali mrtvoly a obsluhovací konzole ihned zamířili ke světlu. Najednou místnost prořízne ostrý a hlasitý výkřik, který na sebe upoutal pozornost všech v okolí. Jedna z žen vstoupila do světla a ihned byla vyzdvihnuta a dál stoupala vzhůru, až zmizela za stropem.

„Elli?“ zeptal se Young mladíka, stojícího jen pár kroků od něj.
„Vypadá to na jejich způsob výtahu. Už jsme se s tím setkali, když nás poprvé infiltrovali na loď. Všichni do toho pravého paprsku. Ten levý bude pro návrat,“ poučil mladík a Young vydal příslušné pokyny.

Jako první do paprsku naskákala asi dvacítka ozbrojenců, kteří měli zajistit druhou stranu, která již byla v hydroponické místnosti na palubě Destiny. První žena, co takto cestovala mezi lodí, bohužel na sebe tak upozornila nepřátelské hlídky a patnáct ozbrojenců padlo pod modravými pulzy. Ovšem jednoho z nich nenapadlo nic lepšího, než vyhodit pár granátů ze světelného kuželu. Dva granáty byly ještě umělou gravitací přitaženy zpět, k emzácké stanici, ale zbývající trojce byla hozena tak, že skončila na palubě antické lodi. To pomohlo účinně zneškodnit nepřátelské síly, ovšem to taky dočasně zasáhlo mimozemské rozhraní a sestupový paprsek několikrát problikl. Lidé, co teprve do něj vstoupili začali padat zpátky a ti kdo již překonali větší vzdálenost začali padat směrem k Destiny.

„Stabilizujte to!“ zařval Young.
„Dělám na tom,“ odpověděl Rush divoce mlátící do konzole. Trvalo jen pár vteřin, než vypnul zpětný paprsek a přesměroval řízení do toho odchozího. Ale i tak byla škoda napáchána a dvojice lidí dopadla na zem příliš tvrdě a podlaha Destiny byla pokropena rudou krví. I přes vzdálenost obou palub byl velmi hlasitý křik slyšet i na emzácké stanici.

„Není čas, musíme přejít všichni!“ zavelel Young a strčil Elliho do bílého jasného paprsku. Elli se nyní podíval vzhůru a viděl podlahu Destiny, která pro něj nyní byla jako strop. Proto několikrát mávl rukama a podobně jako ve vodě se přetočil správným směrem. Podobné manévry provozovali všichni cestující po této jednobarevné duze. Trvalo asi minutu a půl než pomalý let Elliho donesl konečně na palubu starého antického křižníku. S ním tam zároveň skončila TJ a poručík Scott.

Každý ihned zamířil, konat svoje povinnosti. TJ skluzem skončila u nejbližšího zraněného a začala ošetřovat otevřenou zlomeninu jeho pravé nohy. Scott zamířil ke dveřím a přidal se ke dvěma ozbrojeným členům posádky a zajistil tak jedinou příchodovou cestu do této místnosti. Kdežto Elli opět zapojil svůj studentský mozek a zamířil k jedné z emzáckých konzol, která byla nějakým druhem optických kabelů napojena na antickou loď. Mladík využil tohoto připojení a ihned začal kódovat důležité příkazy a systémy, jako podpora života a vypuštění atmosféry.

Trvalo celých deset minut, než poslední živý člen posádky opustil definitivně emzáckou stanici a dosáhl paluby Destiny. Tímto mužem byl právě plukovník Young, který ihned po nalodění zamířil za Rushem a Ellim. Tato dvojice převzala kontrolu nad lokálními systémy, a umožnila otevřít veškeré nejbližší dveře v dosahu pár desítek metrů na této palubě. Také úspěšně deaktivovali přenosový paprsek.

„Musíme dobít ovládací místnost, nebo můstek,“ řekl Young.
„Kontrolní místnost je blízko, jenom o patro níž a pár metrů chodbou směr na záď,“ oznámil Elli.
„Já vím. Rush a Scott se zmocní můstku já a ty Elli kontrolní místnosti. Třetí skupina půjde na ošetřovnu a uděláme z ní bezpečnou zónu pro civilisty. Tady je to jako první linie,“ oznámil plukovník.
„Třetímu oddílu by měla velet TJ,“ navrhl Scott, který se právě připojil.
„Souhlasím, útok na třech frontách, první se oddělí moje skupina. Scotte, provedete útok na záď a pomůžete zajistit ošetřovnu. Z ní pak zamíříte do horního patra, k můstku. V té době už bychom měli mít pod kontrolou první centrum a podpořit vás na dálku,“ vysvětli Young a ukázal na monitoru, směr pochodu.
„Jo a je tu ještě jeden problém. Co budeme dělat s tím?“ zeptal se Elli a ukázal prstem vzhůru, kde ještě pořád byla mimozemská stanice.


Země, současnost

Bylo tomu již dva měsíce, co lidé opět dobyli a obsadili svou rodnou planetu. Od té doby byla brána ve sluneční soustavě v neustálém provozu a dvojice lodí vozila zásoby a již hotové vybavení. Na povrchu planety rostla nová města, a to většinou do šířky než do výšky. Ale doktor Zelenka nyní zapojil nový program do kolonizačních lodí a tak lodě přistávaly již na otevřených budovách a přidávali tak několik pater původnímu obydlí. Takováto stavba byla nesmírně rychlá, ale taky náročná, co se týče usazení a proto výškové budovy rostly pomálu. Lidé a Jaffové se ovšem s novou vervou pustily do obnovy staré planety a doslova recyklovali staré města a obydlí.
Nová města byla stavěna na strategicky rozmístěných oblastech. Z vesmíru se to zdálo být nahodilé, ale města byla stavěna nad nalezišti magmatu, které za pár minut mělo napájet město geotermální energií. Takto byla obstarána čistá energie a v případě napadnutí, veškerá energie začala putovat do emitorů štítů. Výsledkem byl anticko-asgardský štít nad městem a blízkým okolí.

Situace na orbitě byla dosti podobná. Obranná síť obsahovala již nějaké dvě stovky orbitálních satelitů a už by dokázaly účinně zadržet nepřátelskou flotilu. Ovšem na orbitě stále setrvávala Sanctuary, která v případě útoku by sama zadržela více než stovku lodí. Vedle tohoto obra setrvávala pouze dvojice lodí. Byl to Thor a o trochu větší bratr Zeus, který právě nyní opustil lůno Sanctuary, kde byl vystaven důkladné prohlídce.
Lodě, které stále létaly pro zásoby do Hydry, byly Loki a Hermiod. Další dvě dostupné lodě byly Odin a Kvasir, a právě tyto dva křižníky plnily diplomatické cesty k přátelským planetám.
Tato dvojice lodí měla dlouhou pouť po galaxii, která měla trvat ještě dva měsíce. Prozatím měli zjistit jejich přítomnost a stav. První kontakt pak měl být veden skrz hvězdnou bránu novými SG týmy.

Sanctuary- můstek, současnost

Na palubě bitevní lodi byl u jedné konzole usazen Rodney a právě stahoval data od Pavla Zelenky, který byl na povrchu a měl před sebou rozebrané aschenské operační jádro. To jádro, které bylo dříve umístěno na Dia. Rodney si stáhl vysokou rychlostí data, schémata a jejich operační systém a odpojil datové zařízení od této nezávislé konzole. Pak zamířil do své laboratoře, kterou měl na Sanctuary, ale cestou to vzal přes ošetřovnu, aby navštívil svou ženu. Díky transportnímu systému tam byl z můstku do dvou minut a už klepal na dveře a s úsměvem vešel dovnitř.

„Ahojky zlato,“ promluvil s úsměvem a bez váhání musel svou choť políbit.
„Rodney, čemu vděčím za tvou návštěvu?“ zeptala se a úsměv opětovala.
„To nemůžu navštívit svou ženu a domluvit si sní oběd?“
„Tak to ti zazlívat nebudu, ale teď nemůžu, brzy mi přijde pacient,“ opověděla Jennifer a nemohla si všimnout manželova zklamání, že na něj nemá čas.
„Dobrá, už jsem to domluvil také Carinu a Caru. Tak si dáme takový malý rodinný oběd, přeci jenom jsme jich moc neměli.“
„Od té doby, co je Cara s Janem, tak jakoby se nám dcerka vrátila. Ale co Carina, jak ta se k tomu vyjádřila?“
„Chce to ještě čas, i u ní nakonec nalezneme ty city.“
„Taky si myslím,“ usmála se Jennifer, dala svému muži další polibek na rozloučení a pak se usmála na nově příchozího.
„Plukovníku, zajděte si do mé ordinace,“ usmála se na Caldwella a ukázala mu směr. Plukovník dvojici pozdravil a pak zašel do místnosti a v ruce svíral zkrvavený kapesník.

Rodney pak ihned zamířil do své laboratoře, aby zpracoval nové data.

Neznámo kde, neznámo kdy
Daniel byl v tomto světě, v této říši už několik hodin a stále nenalezl známky inteligentního života, krom onoho černého kouře, který se stal jeho cílem.
Právě nyní Daniel klečel v trávě na kolenech a hltavě pojídal bobule podobné malinám. Vlastně byly i chuťově velice podobné a tudíž vynikající. A po takové době s prázdným žaludkem i tyto bobule pěkně zasytily.
Chodidla už téměř necítil, a když posvačil, chvíli si sedl do trávy a své zmožené, zkrvavené nohy si svými palci dmul. Asi deset minut takhle odpočíval, když se rozhodl znovu vstát a pokračovat ve své pouti. Za tento den urazil velkou část cesty a byl téměř u cíle. Na obloze už vysvitla trojice měsíců, jejichž svit pronikl skrz večerní slunce.

„To není možné, proč jenom já se vždy musím někde probudit nahý,“ zabědoval pro sebe a znovu vykročil. Nyní už vyšel z lesíku a šel po čisté krásné louce, která sousedila s nedalekým údolíčkem. Jediné, co jej dělilo od prvních známek života, byl malý kopec pokrytý jemnou trávou. Nyní se mu kráčelo již lépe, co neměl pod nohami větve a kořeny.

Trvalo asi půl hodiny chůze, než se vydrápal na kopec a spatřil tu scenérii, která se až do teď ukrývala za tímto vrcholem. Až nyní se mu odhalil pohled, který mu zprvu vyrazil dech, ale do přítomnosti jej vrátil tichý dusot, který se ozýval po jeho pravici, jen pár metrů od něj.

Sanctuary, současnost

Rodney vešel do své laboratoře, kterou si nechal zařídit přesně svého gusta. Byla to kruhová místnost, ze které vedla pětice dveří. Hlavní dveře na jedné straně této místnosti byly vchodové dveře, které se právě za ním s hlasitým zasyčením uzavřely. Rodney ihned zamířil k prvním dveřím na levé straně a vešel do své pracovny, kde měl svůj stůl a počítač. Na židli si odložil bundu a pak bez váhání přešel do kruhové místnosti, kde měl Rodney nainstalované univerzální jádro. Toto jádro bylo odpojené od celé lodě a bylo naprosto nezávislé. Právě tady připojil datové zařízení a začal kopírovat Aschenské data.

„Dobré jitro doktore,“ uvítal jej nově příchozí.
„Zdravím Elli,“ odpověděl ihned s úsměvem na svého asistenta, který sním, sdílel laboratoř. Elli měl taky svůj vlastní stůl, ke kterému vedly třetí dveře. Zbývající dvojice dveří byly přetlakové dveře, za kterými se měl zpracovávat nebezpečný materiál v podobě od neznámých trhavin až po chemické zbraně.

„Co tu máme?“
„Právě jsem dostal od Zelenky Aschenskou databázi a operační systém,“vysvětlil Rodney.
„Myslíte, že je to dobré to nahrávat do univerzálu?“ zeptal se Elli s tázavým pohledem na očích.
„To jádro si poradí se vším. I když jsou Aschenové velmi vyspělí, tak jejich operační systém nemůže bránit databázi před naším jádrem,“ zadmul se pýchou Rodney nad svým výtvorem.

Toto jádro bylo založeno na asgardském principu, jenom prošlo několika důležitými úpravami. Postupně byla centrální databáze doplněna znalostmi a technologií všech známých ras, se kterými se lidé setkali. V konečné formě toto jediné jádro svého druhu obsahovalo technologii více jak padesáti ras, z nichž nejvýznamnější byli asi asgardské a antické.

„Jak je ten jejich operační systém velký?“ zeptal se Elli.
„Necelých deset tisíc terabajtů. Je tam určitě rozsáhlá část jejich databáze. Když zjistíme frekvenci jejich štítů, dovedeš si představit, jak rychle bychom přemohli?“
„Mě spíš zajímá, co ví o furlincích.“
„Uvidíme,“ reagoval Rodney, který si právě zalíval kávu a donesl si ho k jádru, ve středu místnosti. Jádro bylo kruhové, mělo asi tři metry v průměru a mělo 4 počítačová rozhraní. Rodney a Elli přisedli k počítačům a začali kontrolovat práci.

„Jádro přijalo nové data,“ oznámil krok nahlas Elli.
„Zahajuji dešifrování, spouštím skenování,“ prozradil Rodney svoje kroky, zatímco Elli zamířil do zcela jiného archivu. Otevřel projekt s názvem AUV a podíval se, jak by mohl pokročit. Chvíli zabrouzdal do základního programovacího kroku a deset minut pracoval.
„Sakra, co tam provádíš?“
„Proč, co se děje?“
„Operační paměť narostla o šedesát procent. Co jsi tam zase spustil?“ rozčílil se Rodney.
„Vteřinku,“ začal ho Elli uklidňovat a snažil se dostat náhlé zatížení jádra pod kontrolu. Chvíli mlátil do klávesnice, a po pár vteřinách vytížení jádra spadlo na obvyklých dvacet procent.
„Už mi řekneš, do čeho si zase vrtal?“
„Ehm… AUV,“ přiznal se Elli.
„Cože? Ty se právě zajímáš asgarským vědomím? Copak jsme nad tím nestrávili několik bezesných nocí a jak bezúspěšně. Musíme se první zbavit nebezpečných programů a pastí a ty ihned vrtneš do AUV!“ začal kárat Rodney.
„Ticho! V Aschenské databázi byl antický soubor. Nevím, jak se tam vzal, ale vyřešil náš problém s Asgarským Umělým Vědomím,“
„To není možné,“ vykřikl Rodney, vstal a podíval se Ellimu přes rameno. Chvíli si projížděl údaje a pak se narovnal.
„Spusť to na lokální holografický systém,“ řekl Rodney a podíval se na nově zjevenou osobu.

Tou osobou byl malý, šedivý mužíček, který právě ožil.

„Zdravím, jmenuji se Tyr,“ představil se Asgard.

super aspoň nějaké světlo na začátku nového školního dne

A šedé prdélky sú takmer živé, ale hlavne naspäť.
Ak už pre nič iné, tak kôli tomuto by som označil poviedku ako výbornú. Síce som pár krát zadriemal , nie kôli obsahu , som po nočnej a čaká ma poobedná. Tak, dobrá časť a celkom zaujímavá.

Krása, Daniel zas skončil tak, jak skončil, Lidé mají už Asgardskou UI, pěkné.