Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz |
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Obsah fóra ‹ FanArt ‹ Vaše povídky ‹ Dokončené povídky ‹ Stargate Vendetta III Epilog.
05.1.2013 21:09:43
05.1.2013 22:07:47
15.1.2013 21:37:52
21.1.2013 22:59:03
22.1.2013 00:00:36
22.1.2013 15:06:10
22.1.2013 15:12:39
22.1.2013 15:34:28
Jinak já nesnášim lidi, kteří kritizují aniž by si zkusily jaký je psát nějakou povídku, která nemá víc jak 10 dílů... Je to docela těžký potom něco vymyslet, aby to dávalo smysl k předchozím dílům a mělo dostatečný rozsah...
Pokud jde o mě bylo to dobré...
22.1.2013 16:51:02
22.1.2013 19:36:39
22.1.2013 21:53:41
23.1.2013 23:34:07
24.1.2013 16:33:00
24.1.2013 17:06:29
Já souhlasím, já to čtu protože mě to baví a v podstatě jsme se v ději posunuly... Zachránil dvě lodě a něco jsme se dozvěděli o Caldwellovi... + plus posun v Destiny... Takže já problém v posunu nemám... Sice řeknete, že není moc velký, ale posun tam je...
24.1.2013 17:53:43
Stargate Vendetta III Epilog.
05.1.2013 21:09:43
Dvojitá nadílka, měl by jsi ještě něco prohrát nevím jestli vydržím týden nebo kolik dní na to jak dopadne Sam a Caldwell já jen doufám, že jí nezabiješ to by jsi mě hodně naštval... Jinak zase dobrý, je vidět spolupráce s nejlepšími autory na fóru...
05.1.2013 22:07:47
Ty jo ona tamta loď a posádka přežije a najednou je ztracená teda já předpokládám že se tam objeví loď a přinese vítězství lidem
15.1.2013 21:37:52
Jen pro informaci. Díly budu vydávat s dvoutýdenním rozestupem.. mám v poslední době méně času a maturita se blíží.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.
21.1.2013 22:59:03
Omlouvám se za dva příspěvky po sobě.
Další díl, snad se vám zalíbí.
Díl 3x13 Demonstrace moci
Chulackská soustava, současnost
Dvojice pozemských lodí, Zeus a po jeho pravici Thor, právě za minimální síly štítů nalétala na trojici Aschenských křižníků. Jedna loď pod náporem střel a paprsků explodovala a její exploze na chvíli donutila ostatní dvě lodě přerušit palbu.
„Jsme beze štítů,“ řekl major na Thorovi a major Cooperová na Diovi oznámila sílu štítů na sedmi procentech.
A zrovna, když už situace pro dvojici pozemských lodí vypadala hrozně, otevřelo se jedno velké zelenomodré hyperprostorové okno. Z útrob subprostoru se vynořil obří křižník nesoucí označení Sanctuary a ihned zakryl dva pozemské křižníky svým trupem a plně nabitým štítem.
„Sakra, co to je?“ zíral na monitor nevěřícně Caldwell a jakmile se jeho loď otočila, spatřil Sanctuary v plné kráse.
„Příchozí komunikace, určená Aschenským lodím,“ oznámila major Cooperová.
„Zobrazte mi to,“ vydal pokyn Caldwell a přistoupil k obrazovce na levé straně můstku.
Mezitím na můstku Sanctuary seděl plukovník Jan Pospíšil ve svém křesle a začal vysílat:
„Všem nepřátelským lodím, hovoří plukovník Pospíšil, velitel lodi Sanctuary. Okamžitě se stáhněte, nebo budete zničeni!“
„Nepřátelské lodě nabrali kolizní kurz, míří přímo na nás,“ řekla Cara.
„Dobrá, malá demonstrace naší síly,“ podotkl Jan a usmál se na Carinu, která seděla po jeho pravici.
Zeus se vznášel za zákrytem Sanctuary a Caldwell se nyní díval skrz čelní sklo a byl svědkem, jak Sanctuary vypálila jednu salvu rozdělenou na obě lodě. Aschenské křižníky už tak poškozené, nemohli takový nápor vydržet a zmizely v záplavu tisíců žlutých střel.
„Impozantní,“ usmál se Caldwell a usadil se zpět na své křeslo a jeho první důstojnice major Cooperová jej informovala, že dostali pozvání na palubu. Caldwell toto milerád přijal a pozemská 305 následovaná 304B přistály ve spodním hangáru obřího pozemského křižníku.
O pár minut později
Caldwell vystoupil ze svého poškozeného stroje a stanul na podlaze obřího hangáru. Brzy se k němu přidala Carterová a s úsměvem pozorovala svého kolegu, jak s údivem pozoruje nitro velkého hangáru.
„Co to sakra je za loď? Nějaká antická, či asgardská?“
„Ne, je pozemská. Navrhoval ji inženýr Pospíšil, myslím, že jej znáte,“ opravila jej Sam.
„Ano známe, navrhoval také mého Dia a i tady odvedl kus dobré práce. Jak je možné, že jste postavili takové monstrum?“
„No je to vlastně zásluha bohatých nerostných surovin, které jsme velmi rychle a poměrně snadno vytěžili. Pak přispěl taky Mckay a Zelenka, kteří konečně zkrotili Arcturus a ten nyní zcela bezpečně napájí tuto loď.“
Jakmile Carterová dokončila poslední větu, Caldwell se na ni podíval, jako by nemohl uvěřit svým uším.
„Arcturus?“
„Ano, nevyčerpatelný zdroj energie právě i v tomto momentu napájí Sanctuary,“ řekl nově příchozí, jímž byl velitel této lodi.
„Rád vás poznávám, pane. Jsem plukovník Jan Pospíšil, velitel této bitevní lodi,“ představil se.
„Pospíšil?“
„Ano, syn Pavla Pospíšila,“ objasnil Jan.
„Nevěděl, jsem, že má syna,“
„Ale ano má. Chcete provést po lodi?“
„Rád, ale mám ve svých celách zajatce a Zeus je vážně poškozen.“
Pospíšil aktivoval svou vysílačku a vydal příslušné rozkazy. Během chvíle k lodím zamířila parta techniků s různým vybavením, mezi nímž byl i kontejner s opravářskými nanity, aby zacelili vnější
poškození trupu.
Neznámá galaxie, o dva roky dříve
Destiny se vznášela u jedné planety a kolem ní se nacházela asi dvacítka lodí, které patřily nepřátelské mimozemské rase. Tato rase po dlouhých letech konečně uspěla a podařilo se jim uvést Destiny do bezbranného stavu. Pak pětice jejich lodí využila energetické vazby a připojili se k Destiny, kterou pak FTL odtáhli směrem ke svojí domovské planetě. Během tohoto dlouhého letu získali i palubu samotné lodi a to jednoduchým uspávacím toxinem. Poté byla celá posádka přesunuta na palubu jejich lodí a uvedena do vodní stáze, ve kterých byly podrobení genetickým testům. Jakmile se pak ale Destiny se svým doprovodem ocitla na orbitě jejich domovské planety, byla posádka přesunuta do jakési orbitální stanice.
Young se právě nacházel v jedné z jejich zadržovací cele. Moc dobře si uvědomoval, kde je, ale víc ho trápilo, že neví, kde jsou jeho lidi. Sám byl v té vodě napojen na trubici s kyslíkem a byl přivázán provazy, aby se nemohl pohnout. Také k němu bylo připojeno několik hadiček, které mu museli dodávat živiny. Tedy alespoň si to myslel, když po několika hodinách v této vodě nepociťoval žízeň ani hlad.
Každou půl hodinu k jeho cele chodila dvojice emzáků, kteří střídavě obraceli zrak na něj a na obrazovku. Jednu takovou návštěvu uvítal nepříjemným pohledem a skrz mentální propojení svůj odpor také sděloval. Ovšem, když už dvojice byla na odchodu, oba se zarazili a otočili se na druhou stranu, aby spatřili mohutné tělo Elliho Wallace, které je oba strhlo na zem. Elli sebral v sobě další kousky síly a ještě na zemi obou emzákům mlátil hlavami o podlahu. Nakonec jej doběhla Chloe a zastavila jej se slovy, že už toho mají moc.
Young, který tento jeho čin pozoroval ze své cely se musel chtě nechtě usmát. Zatím, co Elli se sbíral ze země, tak Chloe využila počítač a otevřela čelní sklo Youngova vězení. Voda se okamžitě vyhrnula na podlahu chodby, protože Chloe předtím nezadala příkaz na její odčerpání. Ale nyní již nebyl problém plukovníka odpojit a uvolnit mu končetiny.
„Pěkná práce Elli,“ pochválil jej a promnul si zápěstí.
„Kudy půjdeme?“
„Dívali jsme se do plánů, za těmito dveřmi je ještě jedna toková vodní cela. Zbytek našich lidí je vězněn o dvě paluby níže už v normálních celách,“ vysvětlil Elli a ukázal na dveře vzdálené asi dvacet metrů.
Trojice ještě předtím, než se vydala na cestu, odklidila těla dvou emzáků do cely a zavřela za nimi sklo. Přeci jenom to bylo trochu méně nápadné a nyní se již opatrně vydali na cestu. Jakmile došli ke dveřím, Elli se chvilku hrál s panelem, až jej vyzkratoval a celý kompletně zhasl.
„Hups,“
„Jaký hups?“
„Panel je v tahu. Ale teďka teoreticky by šli dveře ručně otevřít,“ řekl mladík a otočil se ke dveřím a už cpal prsty do spáry. Young se ihned přidal a společnými silami dveře rozevřeli a mohli projít. Jen pár metrů od dveří byla v chodbě další cela a při bližším pohledu spatřili Rushe, jak v ní podřimuje. Nyní se opět Chloe pustila do obrazovky a za pár vteřiny odčerpala vodu a otevřela sklo. Tato akce doktora probudila a přivítal trojici trochu děsivým úsměvem.
„Tušil jsem, že tobě by se mohlo podařit utéct,“ směroval svou větu na Chloe.
„No já sem utekla za pomoci Elliho,“ vysvětlila.
„Jak?“ zeptal se Rush, zatímco si uvolňoval popruh na kotníku.
„Jejich sedativum přestalo účinkovat, když mě cpali do nádrže. A zjistil jsem, že jsou docela křehcí,“ vysvětlil mladík.
„Pár ran tyčí a jdou k zemi,“ podotkl Rush.
„Zrovna, když mě zvedli do nádrže, tak jsem se probral. No řekněme, že jsem je zavalil, což jaksi nečekali,“ odpověděl s úsměvem.
„Dobrá práce, prohlédli jste si plány někde na konzoli?“
„Jo, o dvě patra níže jsou cely s naší posádkou. Ale z těch plánů se nedalo poznat, kde jsme a co to je za místo,“ řekl Elli.
„Určitě dalo, jenom tys to nepoznal,“ uštědřil mu rýpavou poznámku Rush.
„Já to nepoznal? Ty data chtěli další stupeň nějakého kódu a zkuste se přes něj dostat, když už slyšíte otvírající se dveře. Jsem zmizel jako Kubánec před imigračním úřadem,“ odpálkoval je Elli.
Rush mu daroval další ze svých úsměvů a společně pak prošli skrz dveře, které nyní již beze zkratu otevřeli. Za dveřmi byla další chodba, která se dělila třemi směry. Jedna cesta končila po pár metrech do ústí jakési formy výtahu. Čtveřice lidí využila tohoto prostředku a sestoupila tak o dvě patra níže.
„Kudy teď?“ zašeptal Young a opatrně se díval za roh.
„Pokud si to pamatuji dobře, tak doprava, pak třicet metrů rovně a poté doleva. Tam by mělo být sklo, za kterým jsou naši,“ řekl Elli. Celá skupinka šla podle jeho slov a skutečně za chvíli již stáli u velkého okna, který dělil chodbu s přímo obří halou, kde byla asi dvoustovka lidí z Destiny. Chloe ihned přiskočila k oknu a svým zápěstím zabušila, aby na sebe upoutala pozornost. Ihned si jí všimli nejbližší lidé a upozornili ostatní. Celý dav se nahrnul k oknu a naznačovali a gestikulovali. Pak se davem prodral ke sklu poručík Scott a seržant Greer. Zatímco, Scott přiložil dlaň na dlaň své přítelkyně přes sklo, tak seržant začal plukovníkovi ukazovat další tři okna, které měli výhled do této cely. Poté naznačil, aby ustoupily, ať nejsou případně vidět, a donutil dav se rozejít.
„Musíme nějak rozbít to sklo. Dveře do cely jsou na druhé straně, a odsud vypadají bytelně,“ řekl Young.
„S trochou štěstí se nám s Elli podaří ty dveře otevřít,“ reagoval Rush a pak mu došla jedna věc, „kam zmizel Elli?“
Sanctuary, současnost
Plukovník Pospíšil byl velmi rád, že se setkal s plukovníkem Caldwellem, jedním z prvních velitelů, kteří sloužili vesmírných strojích.
Velmi ochotně jej vyvedl z hlavního hangáru, který byl úplně ve spodní části paluby a jako první mu ukázal hydroponii, která byla přímo nad tímto hangárem jenom oddělena asi dvěma stovkami palub. Přeci jenom loď v od nejspodnější části po tu svrchní měla něco přes osm set metrů a to už nabízelo mnoho prostoru, který nebyl vyplněn vodiči a součástkami. Poté jej zavedl ke generátoru, který měl podobný dizajn jako první antická verze. Byl to prázdný prostor o velikosti několika desítek metrů, v jeho středu byla nyní ohromná zářící koule, na kterou by se přes filtry nedalo dívat. Po bokách místnosti se nacházeli sběrače, které zachycovali přetížení v podobě exotických částic a ukládali je do oné zvláštní rudy, která ji dokonale pohlcovala. Nikdo nevěděl, jak je to možné, ale tato ruda ignorovala tu ignoraci fyzikálních zákonů, kterým se pyšnily ony částice.
Potom mu ukázal pár laboratoří, kantýnu, tělocvičnu i s bazénem, kterou velmi rád využíval Mitchell. Jako takový dodatek před návštěvou můstku byla prohlídka hlavního vedení. Tento vodič o průměru půl třetího metru pro sebe zabíral vlastní chodbu. Projít se jí dalo hned vedle onoho vodiče, který byl ukotven na každém desátém metře. Když se nad tím dvojice zamyslela, jednohlasně se shodli, že toto hlavní vedení je hlavní páteří lodi a převádí energii ke štítům a zbraním. Poté jej už konečně zavedl na můstek, který mu svým obrovským rozměrem doslova vyrazil dech.
„To je minimálně velké jako jeden hangár na 305,“ řekl a rozhlížel se. Poté ukázal na řadu křesel v zadní části můstku, které byly umístěny nad vstupními dveřmi.
„Co to tam je?“
„Křesla s neurálním rozhraním. Určená pro ovládání raket, zbraní a vnitřního obranného systému,“ řekl Jan.
„Znovu a opět působivé,“ řekl Caldwell a prudce se rozkašlal. Své krvavé vykašlané hleny vyplivl do kapesníku a rychle jej schoval do kapsy. Zrovna ve chvíli, kdy Sanctuary opustila hyperprostorové pole ocitla se jen pár stovek tisíc kilometrů od modré planety známé pod názvem Taury.
„Nevěřil jsem, že ji ještě uvidím,“ řekl Caldwell a s dalším odkašláním se podíval na průzor, kde se již zvýraznila nová posila do zemské flotily, která před malou chvílí doletěla z Hydry.
Další díl, snad se vám zalíbí.
Díl 3x13 Demonstrace moci
Chulackská soustava, současnost
Dvojice pozemských lodí, Zeus a po jeho pravici Thor, právě za minimální síly štítů nalétala na trojici Aschenských křižníků. Jedna loď pod náporem střel a paprsků explodovala a její exploze na chvíli donutila ostatní dvě lodě přerušit palbu.
„Jsme beze štítů,“ řekl major na Thorovi a major Cooperová na Diovi oznámila sílu štítů na sedmi procentech.
A zrovna, když už situace pro dvojici pozemských lodí vypadala hrozně, otevřelo se jedno velké zelenomodré hyperprostorové okno. Z útrob subprostoru se vynořil obří křižník nesoucí označení Sanctuary a ihned zakryl dva pozemské křižníky svým trupem a plně nabitým štítem.
„Sakra, co to je?“ zíral na monitor nevěřícně Caldwell a jakmile se jeho loď otočila, spatřil Sanctuary v plné kráse.
„Příchozí komunikace, určená Aschenským lodím,“ oznámila major Cooperová.
„Zobrazte mi to,“ vydal pokyn Caldwell a přistoupil k obrazovce na levé straně můstku.
Mezitím na můstku Sanctuary seděl plukovník Jan Pospíšil ve svém křesle a začal vysílat:
„Všem nepřátelským lodím, hovoří plukovník Pospíšil, velitel lodi Sanctuary. Okamžitě se stáhněte, nebo budete zničeni!“
„Nepřátelské lodě nabrali kolizní kurz, míří přímo na nás,“ řekla Cara.
„Dobrá, malá demonstrace naší síly,“ podotkl Jan a usmál se na Carinu, která seděla po jeho pravici.
Zeus se vznášel za zákrytem Sanctuary a Caldwell se nyní díval skrz čelní sklo a byl svědkem, jak Sanctuary vypálila jednu salvu rozdělenou na obě lodě. Aschenské křižníky už tak poškozené, nemohli takový nápor vydržet a zmizely v záplavu tisíců žlutých střel.
„Impozantní,“ usmál se Caldwell a usadil se zpět na své křeslo a jeho první důstojnice major Cooperová jej informovala, že dostali pozvání na palubu. Caldwell toto milerád přijal a pozemská 305 následovaná 304B přistály ve spodním hangáru obřího pozemského křižníku.
O pár minut později
Caldwell vystoupil ze svého poškozeného stroje a stanul na podlaze obřího hangáru. Brzy se k němu přidala Carterová a s úsměvem pozorovala svého kolegu, jak s údivem pozoruje nitro velkého hangáru.
„Co to sakra je za loď? Nějaká antická, či asgardská?“
„Ne, je pozemská. Navrhoval ji inženýr Pospíšil, myslím, že jej znáte,“ opravila jej Sam.
„Ano známe, navrhoval také mého Dia a i tady odvedl kus dobré práce. Jak je možné, že jste postavili takové monstrum?“
„No je to vlastně zásluha bohatých nerostných surovin, které jsme velmi rychle a poměrně snadno vytěžili. Pak přispěl taky Mckay a Zelenka, kteří konečně zkrotili Arcturus a ten nyní zcela bezpečně napájí tuto loď.“
Jakmile Carterová dokončila poslední větu, Caldwell se na ni podíval, jako by nemohl uvěřit svým uším.
„Arcturus?“
„Ano, nevyčerpatelný zdroj energie právě i v tomto momentu napájí Sanctuary,“ řekl nově příchozí, jímž byl velitel této lodi.
„Rád vás poznávám, pane. Jsem plukovník Jan Pospíšil, velitel této bitevní lodi,“ představil se.
„Pospíšil?“
„Ano, syn Pavla Pospíšila,“ objasnil Jan.
„Nevěděl, jsem, že má syna,“
„Ale ano má. Chcete provést po lodi?“
„Rád, ale mám ve svých celách zajatce a Zeus je vážně poškozen.“
Pospíšil aktivoval svou vysílačku a vydal příslušné rozkazy. Během chvíle k lodím zamířila parta techniků s různým vybavením, mezi nímž byl i kontejner s opravářskými nanity, aby zacelili vnější
poškození trupu.
Neznámá galaxie, o dva roky dříve
Destiny se vznášela u jedné planety a kolem ní se nacházela asi dvacítka lodí, které patřily nepřátelské mimozemské rase. Tato rase po dlouhých letech konečně uspěla a podařilo se jim uvést Destiny do bezbranného stavu. Pak pětice jejich lodí využila energetické vazby a připojili se k Destiny, kterou pak FTL odtáhli směrem ke svojí domovské planetě. Během tohoto dlouhého letu získali i palubu samotné lodi a to jednoduchým uspávacím toxinem. Poté byla celá posádka přesunuta na palubu jejich lodí a uvedena do vodní stáze, ve kterých byly podrobení genetickým testům. Jakmile se pak ale Destiny se svým doprovodem ocitla na orbitě jejich domovské planety, byla posádka přesunuta do jakési orbitální stanice.
Young se právě nacházel v jedné z jejich zadržovací cele. Moc dobře si uvědomoval, kde je, ale víc ho trápilo, že neví, kde jsou jeho lidi. Sám byl v té vodě napojen na trubici s kyslíkem a byl přivázán provazy, aby se nemohl pohnout. Také k němu bylo připojeno několik hadiček, které mu museli dodávat živiny. Tedy alespoň si to myslel, když po několika hodinách v této vodě nepociťoval žízeň ani hlad.
Každou půl hodinu k jeho cele chodila dvojice emzáků, kteří střídavě obraceli zrak na něj a na obrazovku. Jednu takovou návštěvu uvítal nepříjemným pohledem a skrz mentální propojení svůj odpor také sděloval. Ovšem, když už dvojice byla na odchodu, oba se zarazili a otočili se na druhou stranu, aby spatřili mohutné tělo Elliho Wallace, které je oba strhlo na zem. Elli sebral v sobě další kousky síly a ještě na zemi obou emzákům mlátil hlavami o podlahu. Nakonec jej doběhla Chloe a zastavila jej se slovy, že už toho mají moc.
Young, který tento jeho čin pozoroval ze své cely se musel chtě nechtě usmát. Zatím, co Elli se sbíral ze země, tak Chloe využila počítač a otevřela čelní sklo Youngova vězení. Voda se okamžitě vyhrnula na podlahu chodby, protože Chloe předtím nezadala příkaz na její odčerpání. Ale nyní již nebyl problém plukovníka odpojit a uvolnit mu končetiny.
„Pěkná práce Elli,“ pochválil jej a promnul si zápěstí.
„Kudy půjdeme?“
„Dívali jsme se do plánů, za těmito dveřmi je ještě jedna toková vodní cela. Zbytek našich lidí je vězněn o dvě paluby níže už v normálních celách,“ vysvětlil Elli a ukázal na dveře vzdálené asi dvacet metrů.
Trojice ještě předtím, než se vydala na cestu, odklidila těla dvou emzáků do cely a zavřela za nimi sklo. Přeci jenom to bylo trochu méně nápadné a nyní se již opatrně vydali na cestu. Jakmile došli ke dveřím, Elli se chvilku hrál s panelem, až jej vyzkratoval a celý kompletně zhasl.
„Hups,“
„Jaký hups?“
„Panel je v tahu. Ale teďka teoreticky by šli dveře ručně otevřít,“ řekl mladík a otočil se ke dveřím a už cpal prsty do spáry. Young se ihned přidal a společnými silami dveře rozevřeli a mohli projít. Jen pár metrů od dveří byla v chodbě další cela a při bližším pohledu spatřili Rushe, jak v ní podřimuje. Nyní se opět Chloe pustila do obrazovky a za pár vteřiny odčerpala vodu a otevřela sklo. Tato akce doktora probudila a přivítal trojici trochu děsivým úsměvem.
„Tušil jsem, že tobě by se mohlo podařit utéct,“ směroval svou větu na Chloe.
„No já sem utekla za pomoci Elliho,“ vysvětlila.
„Jak?“ zeptal se Rush, zatímco si uvolňoval popruh na kotníku.
„Jejich sedativum přestalo účinkovat, když mě cpali do nádrže. A zjistil jsem, že jsou docela křehcí,“ vysvětlil mladík.
„Pár ran tyčí a jdou k zemi,“ podotkl Rush.
„Zrovna, když mě zvedli do nádrže, tak jsem se probral. No řekněme, že jsem je zavalil, což jaksi nečekali,“ odpověděl s úsměvem.
„Dobrá práce, prohlédli jste si plány někde na konzoli?“
„Jo, o dvě patra níže jsou cely s naší posádkou. Ale z těch plánů se nedalo poznat, kde jsme a co to je za místo,“ řekl Elli.
„Určitě dalo, jenom tys to nepoznal,“ uštědřil mu rýpavou poznámku Rush.
„Já to nepoznal? Ty data chtěli další stupeň nějakého kódu a zkuste se přes něj dostat, když už slyšíte otvírající se dveře. Jsem zmizel jako Kubánec před imigračním úřadem,“ odpálkoval je Elli.
Rush mu daroval další ze svých úsměvů a společně pak prošli skrz dveře, které nyní již beze zkratu otevřeli. Za dveřmi byla další chodba, která se dělila třemi směry. Jedna cesta končila po pár metrech do ústí jakési formy výtahu. Čtveřice lidí využila tohoto prostředku a sestoupila tak o dvě patra níže.
„Kudy teď?“ zašeptal Young a opatrně se díval za roh.
„Pokud si to pamatuji dobře, tak doprava, pak třicet metrů rovně a poté doleva. Tam by mělo být sklo, za kterým jsou naši,“ řekl Elli. Celá skupinka šla podle jeho slov a skutečně za chvíli již stáli u velkého okna, který dělil chodbu s přímo obří halou, kde byla asi dvoustovka lidí z Destiny. Chloe ihned přiskočila k oknu a svým zápěstím zabušila, aby na sebe upoutala pozornost. Ihned si jí všimli nejbližší lidé a upozornili ostatní. Celý dav se nahrnul k oknu a naznačovali a gestikulovali. Pak se davem prodral ke sklu poručík Scott a seržant Greer. Zatímco, Scott přiložil dlaň na dlaň své přítelkyně přes sklo, tak seržant začal plukovníkovi ukazovat další tři okna, které měli výhled do této cely. Poté naznačil, aby ustoupily, ať nejsou případně vidět, a donutil dav se rozejít.
„Musíme nějak rozbít to sklo. Dveře do cely jsou na druhé straně, a odsud vypadají bytelně,“ řekl Young.
„S trochou štěstí se nám s Elli podaří ty dveře otevřít,“ reagoval Rush a pak mu došla jedna věc, „kam zmizel Elli?“
Sanctuary, současnost
Plukovník Pospíšil byl velmi rád, že se setkal s plukovníkem Caldwellem, jedním z prvních velitelů, kteří sloužili vesmírných strojích.
Velmi ochotně jej vyvedl z hlavního hangáru, který byl úplně ve spodní části paluby a jako první mu ukázal hydroponii, která byla přímo nad tímto hangárem jenom oddělena asi dvěma stovkami palub. Přeci jenom loď v od nejspodnější části po tu svrchní měla něco přes osm set metrů a to už nabízelo mnoho prostoru, který nebyl vyplněn vodiči a součástkami. Poté jej zavedl ke generátoru, který měl podobný dizajn jako první antická verze. Byl to prázdný prostor o velikosti několika desítek metrů, v jeho středu byla nyní ohromná zářící koule, na kterou by se přes filtry nedalo dívat. Po bokách místnosti se nacházeli sběrače, které zachycovali přetížení v podobě exotických částic a ukládali je do oné zvláštní rudy, která ji dokonale pohlcovala. Nikdo nevěděl, jak je to možné, ale tato ruda ignorovala tu ignoraci fyzikálních zákonů, kterým se pyšnily ony částice.
Potom mu ukázal pár laboratoří, kantýnu, tělocvičnu i s bazénem, kterou velmi rád využíval Mitchell. Jako takový dodatek před návštěvou můstku byla prohlídka hlavního vedení. Tento vodič o průměru půl třetího metru pro sebe zabíral vlastní chodbu. Projít se jí dalo hned vedle onoho vodiče, který byl ukotven na každém desátém metře. Když se nad tím dvojice zamyslela, jednohlasně se shodli, že toto hlavní vedení je hlavní páteří lodi a převádí energii ke štítům a zbraním. Poté jej už konečně zavedl na můstek, který mu svým obrovským rozměrem doslova vyrazil dech.
„To je minimálně velké jako jeden hangár na 305,“ řekl a rozhlížel se. Poté ukázal na řadu křesel v zadní části můstku, které byly umístěny nad vstupními dveřmi.
„Co to tam je?“
„Křesla s neurálním rozhraním. Určená pro ovládání raket, zbraní a vnitřního obranného systému,“ řekl Jan.
„Znovu a opět působivé,“ řekl Caldwell a prudce se rozkašlal. Své krvavé vykašlané hleny vyplivl do kapesníku a rychle jej schoval do kapsy. Zrovna ve chvíli, kdy Sanctuary opustila hyperprostorové pole ocitla se jen pár stovek tisíc kilometrů od modré planety známé pod názvem Taury.
„Nevěřil jsem, že ji ještě uvidím,“ řekl Caldwell a s dalším odkašláním se podíval na průzor, kde se již zvýraznila nová posila do zemské flotily, která před malou chvílí doletěla z Hydry.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.
22.1.2013 00:00:36
Bez urážky tendle díl byl o níčem žádnej posun v příběhu nebo tak 
ale i tak to byl pěknej díl
ale i tak to byl pěknej díl 22.1.2013 15:06:10
No, ani bych tak neřekl, právě v tomto dílů jsem poprvé naznačil další zápletku, která významně ovlivní děj. Jenom nevím, jestli ji už v této chvíli dokážete rozeznat.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.
22.1.2013 15:12:39
| Toto je spoiler!!!: |
Tys něčím nakazil Calldwela a ten to pak roznese dál co?  A oni to budou se snažit zastavit:-) a vyléčit |
22.1.2013 15:34:28
| Toto je spoiler!!!: |
| Jo, něco na Caldwellovi bude, ale samotného mě to nenapadlo... |
Jinak já nesnášim lidi, kteří kritizují aniž by si zkusily jaký je psát nějakou povídku, která nemá víc jak 10 dílů... Je to docela těžký potom něco vymyslet, aby to dávalo smysl k předchozím dílům a mělo dostatečný rozsah...
Pokud jde o mě bylo to dobré...
| Toto je spoiler!!!: |
| když nad tím tak přemýšlím, tak bude Caldwell mít vymytý mozek a bude zvěd a pokud nepřinese nějaké informace furlingům, nebo aschenům tak ho ten vir zabije... |
22.1.2013 16:51:02
já jsem teda původně na Daedalův (řekněme zmatený) post nechtěl reagovat typem, asi jsi četl něco jinýho než já, ale jak říkal Patrik stalo se toho docela dost a ať už se děj neposune časově zrovna v konkrétní moment, může to mít nedozírné následky do budoucna, což pokud někteří budete číst moji novou povídku, tak se toho taky dočkáte
Má literární tvorba:
Stargate: Enemies
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=8505
Stargate: Intervention
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=9320
Stargate: Enemies
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=8505
Stargate: Intervention
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=9320
22.1.2013 19:36:39
Tak teďka se vyjádřím a chytnu slovíčko na dadyho povídku. Mám v plánu do své povídky vložit jistý nápad, který on prvně použil. Určitě už nyní ví, co mám na mysli, a řekněme, že návrat Dia to vše umožní.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.
22.1.2013 21:53:41
jop chytám se a vím o co jde docela se na ten okamžik těším a určitě to bude sranda těšte se, to tu ještě nebylo
docela se na ten okamžik těším a určitě to bude sranda těšte se, to tu ještě nebylo Má literární tvorba:
Stargate: Enemies
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=8505
Stargate: Intervention
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=9320
Stargate: Enemies
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=8505
Stargate: Intervention
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=9320
23.1.2013 23:34:07
Musím souhlasit už druhý díl bez posunu. Vydávej to obsahově plnější prosím !
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !
24.1.2013 16:33:00
Mně se líbil, v každém díle nemusí být nutně akce. A Caldwell? Hm... 
24.1.2013 17:06:29
BB20 píše:
Mně se líbil, v každém díle nemusí být nutně akce.
Já souhlasím, já to čtu protože mě to baví a v podstatě jsme se v ději posunuly... Zachránil dvě lodě a něco jsme se dozvěděli o Caldwellovi... + plus posun v Destiny... Takže já problém v posunu nemám... Sice řeknete, že není moc velký, ale posun tam je...
24.1.2013 17:53:43
No jo sice minmální ale ano a ten příběh s destiny no to je minulost mě spíš zajíma současnost