Podle pana Puka je jedna z Ód ujetá dost. Víc jich nečetl

Ale ještě si je chvíli schovám. Nedávno jsem našla článek, který mi připomněl dávný nápad. Konečně jsem podle něho napsala "drobnost" a pro začátek článku jsem našla místo také. Až na konci

Pozorovatelna
„Dochází nám energie,“ zavrčel Graag. „Jestli to bude pokračovat, za nic neručím.“
„Žádný vhodný meteorit v dohledu,“ mumlal Traan. Oči nespouštěl ze zařízení monitorujícího okolní vesmír. „Ale určitě se dočkáme. Dříve či později,“ řekl hlasitěji.
„Čím dříve, tím lépe,“ mračil se Graag. „Nechci žádné potíže. Silové pole nesmí být narušeno.“
„Už se to přece stalo,“ namítl Traan.
„No právě. Už bych to nechtěl zažít.“ Graagovy oči se zamlžily vzpomínkou.
„Pamatuješ, jak tady přistával modul?“ zeptal se Traan. Moc tím Graagově náladě nepřidal.
Jejich Pozorovatelna nad planetou, to bylo složité zařízení se silovým polem okolo. Aby nemátla živočichy na planetě, byla na silovém poli vrstva světlého prachu, takže z vnějšího pohledu se Pozorovatelna jevila jako přírodní satelit.
Na sledované planetě Graag a Traan monitorovali vývoj už několikátého druhu uhlíkatých tvorů. Tito byli obzvlášť zvědaví. Po několika krátkých tisících let přešli od jednoduchých nástrojů až k letům do blízkého okolí své planety. Pak už byl jenom krůček k tomu, aby se snažili přistát na nejbližším možném kousku skály. Graagovi a Traanovi se dlouho dařilo brzdit jejich práci, ale tvrdohlavost tvorů nakonec zvítězila. Naštěstí měla Pozorovatelna tehdy dost energie, aby se místo, kde modul s tvory přistál, jevila jako pevná půda. Drobné sondy jezdící po prašném povrchu štít nezatěžovaly, ale zájem tvorů mohl celý výzkum ohrozit. Graag dostal od nejvyšší rady povolení, aby příliš zvědavým tvorům zabránil v dalších letech k Pozorovatelně manipulací s jejích myslí. Vesmírné lety pokračovaly, ale satelit zůstával nedotčen.
Pro správný chod celé stanice byla zapotřebí energie získávaná z meteoritů, dopadajících na imaginární povrch satelitu. A s tím měli nyní Graag a Traan potíže. Už dlouho neletěl v dosahu žádný vhodný meteorit, který by mohli nenápadně přitáhnout a obnovit zásoby energie. Silové pole začalo slábnout.
Graagovi se znovu připomněla situace, která nastala kdysi v daleké minulosti sledované planety. Tehdy se silové pole vyčerpalo natolik, že pozbylo většinu svého maskovacího povrchu. Naštěstí na planetě tehdy nežil žádný druh, který by tomu věnoval pozornost. Když ztráta energie začala ohrožovat samu Pozorovatelnu, Graag, ve snaze udržet ji za každou cenu, odchýlil velký meteorit z jeho původního kurzu a nasměroval ho k satelitu. Ve spěchu špatně odhadl vlastnosti kusu skály, ten Pozorovatelnu minul a narazil do planety. Menší úlomky, které ho obklopovaly, se naštěstí zasloužily o doplnění energie a Pozorovatelna mohla fungovat i nadále. Na planetě ale mohutný náraz vyhladil téměř všechen život. K překvapení nejvyšší rady planeta náraz přežila a její fauna i flóra se vyvíjela sice jiným směrem, ale stále dál.
„Mám ho!“ vykřikl Traan a přetrhl Graagovy vzpomínky. „A je dost velký. Podívej.“ Přenesl informace na velké zobrazovací zařízení.
Graag sledoval meteorit. „Ano,“ řekl pomalu. „Je dost velký a má i dobrou dráhu. Připrav se na přísun energie.“
Zajímavost dne z oblasti vědy a techniky:
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) zveřejnil záběry exploze na Měsíci, kterou způsobil dopad meteoritu. Vědci ji označili za největší a nejjasnější v osmileté historii sledování Měsíce. Výbuch byl tak silný, že mohl být pozorován pouhým okem ze Země.
Hezký den


