Všem se moc omlouvám, bohužel jsem byl nějakej nachcípanej a u počítače jsem nevydržel sedět ani deset minut v kuse. Každopádně na díl se vrhnu za hodinku a půl a nejpozději zítra bych ho sem měl dát.
Edit: Tak nakonec jsem se rozhodl udělat takový dílek, na který příště ihned navážu bitvou. Je sice kratší ale snad vás naladí na Avatárský útok.
Díl 26: Přípravy
„Tak se měj brouku, a co nejdříve se mi ozvi.“ Řekl Mitchell.
„Neboj se. Ozvu se, jakmile se dozvíme co Avatáři už zjistili.“ Odpověděla mu Larrin a objala jej.
Mezitím pár metrů opodál stál John a povídal si s jedním mužem. Nebyl to nikdo jiný než Seeker, nejlepší agent cestovatelů.
„Ty dva jsou jako hrdličky.“ Řekl John a stále pozoroval objímající se dvojici.
„Na této lodi jsem je neviděl jeden bez druhého. Ať už šli do kantýny nebo do posilovny vždy byly spolu.“ Řekl Seeker.
„To věřím. No nic, už bychom měli jít.“ Řekl John a poté zavolal na Camerona. „Už konči, musíme jít.“
„No jó, už jdu.“ Odpověděl a nedobrovolně zamířil do jumperu. Tentokrát byl Cameron rychlejší a na místo pilota si sedl on. Start byl trochu neohrabaný, ale rozhodně zručnější než kdyby letěl Rodney.
Po pár minutách byl jumper na dohled od Atlantidy, když John a Cam najednou oslnil výbuch. Oba sebou cukli a Cameronovi se na neštěstí na chvíli vymkla kontrola letu. Jumper se přímo zřítil do oceánu. Dvojice vojáků zachovala chladnou hlavu, a když už byli pod vodou, zamířili si to do podvodního hangáru.
„Co myslíš, že to bylo za výbuch?“ Zeptal se Mitchell.
„No to nevím, ale mám dojem, že za něj může Rodney.“ Odpověděl mu John.
Před pěti minutami, Atlantis- cela s Avatárem
„Jen hezky lež a opovaž se hýbat!“ Řekl Rodney Avatárovi, který již ležel na pracovním stole omráčený. Arogantní vědec sice chvíli váhal, ale nakonec se pustil do zkoumání čipu. Netrvalo dlouho a podařilo se mu jej otevřít. Uvnitř bylo malé jádro a něco na způsob USB přípojky. Rodney si ihned vzal tablet a zkoušel se k čipu připojit. Naneštěstí pro něj jádro čipu začalo problikávat a interval mezi blikáním byl čím dál rychlejší.
„Ale no tak už zase?“ Řekl Rodney a poté zařval na celou místnost. „Všichni pryč, vybouchne to!“
Nikdo z přítomných neváhal a všichni se rozeběhli nejbližšími dveřmi pryč. Pár vojáků pro jistotu hodilo šipku z balkónu do vody a ti zbylí utíkali chodbami co nejdál od cel.
Netrvalo to ani tak dlouho a celé město ozářil jasný výbuch. Pár lidí, mezi nimi byl i Rodney, se nedostalo dost daleko a výbuch je, odmrštil několik metrů daleko.
Následně celá konstrukce věže nevydržela explozi a zřítila se do vody na nebohé vojáky.
O patnáct minut později
„Ví se, co způsobilo ten výbuch?“ Zeptal se John, který kvapně spěchal k nejbližšímu transportéru.
„Ano pane. Byl to ten avatárský voják. A pro jistotu byste se měl zastavit na ošetřovnu.“ Odpověděl mu Chuck z vysílačky.
„Jdu tam.“ Řekl John a rozeběhl se k transportéru.
Už za necelé dvě minuty byl na ošetřovně a jako první si všimnul Rodneyho, okolo něhož pobíhala Jennifer.
„Rodney si v pohodě?“ Zeptal se vyděšený John.
„Ale jo jde to. Akorát nemám ruku.“ Odpověděl klidně Rodney a skutečně ukázal, že mu chybí část ruky až po loket.
„A zrovna ty mi to říkáš v klidu a ještě se usmíváš jak praštěné dítě?“ Zeptal se John.
„Je v šoku a nadopovaný morfiem.“ Odpověděla za něj Jennifer, která měla rozmazaný make-up od slz.
„To vysvětluje jeho úsměv. Ale proč mu ji nepřišiješ zpátky, si ta nejlepší doktorka a ty bys to určitě zvládla.“ Řekl John.
„To sice ano, ale není už žádná ruka. Naštěstí pro Rodneyho jsou již na cestě Noxové, kteří prý umí pomoci.“ Vysvětlila Jennifer.
„Aspoň, že tak.“ Oddychl si John a poté zamířil zpátky za zraněným vědcem.
O tři hodiny později, Atlantis
„To není možné. Ten avatár bude dělat problémy i po smrti!“ Řekl Zelenka a nevěřícně se díval do svého počítače.
„Na co jsi přišel Radku?“ Zeptala se Sam, která seděla u vedlejšího počítače.
„Na hodně špatnou věc. Rodney se na pár vteřin naboural do operačního systému, ale bohužel aktivoval nějakou všeobecnou pojistku. Ta uzavřela jádro čipu, které později vybouchlo, ale také vyslala subprostorový signál.“ Řekl Radek.
„To znamená, že Avatáři nyní znají naší polohu a už možná jsou na cestě k nám.“ Doplnila si sama Sam.
„Půjdu to říct Woolseymu.“ Oznámil nakonec Radek a odešel z místnosti.
O pár minut později, Atlantis- řídící místnost
„Doktore Woolsey.“ Řval Radek a utíkal po schodech do místnosti.
„Ten tady není, ale naposledy byl v jídelně.“ Odpověděl mu Chuck.
Radek mu jenom poděkoval a poté se rozeběhl ke schodišti. Netrvalo dlouho a Zelenka vběhl do jídelny, kde konečně spatřil Woolseyho, který si nakládal vegetariánský oběd.
„Doktore Woolsey.“ Řekl zadýchaný Zelenka.
„Co se děje? Že za mnou tak utíkáte.“ Zeptal se Woolsey.
„Máme velký problém. S největší pravděpodobností Avatáři znají naší pozici a možná sem už dokonce letí.“ Odpověděl mu Zelenka.
„Děkuji, doktore.“ Řekl mu Woolsey a poté promluvil do své vysílačky.
„Plukovníku O´Neille, máme vážné podezření, že naše poloha byla vyzrazena. Navrhuji zvýšení bojové pohotovosti a také vydat rozkaz, aby všechny lodě zůstali nedaleko planety.“
„Souhlasím, doktore.“ Ozvalo se z vysílačky.
O hodinu později
Pro všechny na kolonii Terra Pegasus skončilo klidné období. Athosiané opouštěli své vesnice a stěhovali se do připravených ubikací několik desítek metrů pod povrchem země. Počet vojáků se téměř zdvojnásobil a po celém povrchu se stavěly pulzní zbraně od Noxů. Celkovou obranu kolonie nakonec tvořily tyto děla, Asgardské a lidské satelity. Poté se do boje mohly zapojit Asgardské lodě typu O´Neill, pozemské lodě třídy BC-304 a BC-305 a nakonec jedna ukořistěná antická loď třídy Aurora.
„Tak co?“ Zeptal se O´Neill, který stál v řídící místnosti na Atlantis.
„Přesně jak jsme očekávali. Naše dálkové senzory objevili asi třicítku Avatárských lodí v hyperprostoru. A pokud udrží rychlost a směr, budou v našem slunečním systému do dvou dnů.“ Řekl Chuck.
Omlouvám se za chyby, jedinou korekci provádí Word.