Přehled válečných plavidel využívaných EF (Earth Fleet)Fregata třídy MinotaurDélka: 200m
Výška: 50m
Šířka: 45m
Zbraně: 25x baterie railgunnů
2x baterie lehkých asgardských paprskových zbraní
Kapacita hangáru: 0 stíhacích strojů F-302
Posádka: 100 Fregaty třídy Minotaur byly uvedeny do flotily hlavně jako podpůrné lodě. Jejich hlavní náplní práce je průzkum, k čemuž jsou dokonale vybaveny. Jejich maskovací zařízení je ve skutečnosti stejným systémem, který se používá na antických jumperech, avšak bylo upraveno pro potřeby těchto o poznání větších plavidel.
Senzory těchto lodí jsou taktéž na vysoké úrovni a navíc je neruší pancéřování či vysoce výkonné generátory, které normálně zkreslují záznamy z bitevních plavidel. Díky tomuto jsou fregaty často prodlouženýma očima a ušima flotily.
Jejich sekundárním, avšak o nic méně významným úkolem je převoz pozemních bojových jednotek. Převážně se jedná o vybavení, hlavně stroje, které neprojdou hvězdnou branou. Typickým příkladem tak je těžké dělostřelectvo, těžké tanky či prefabrikované základny. K přesunu vybavení na planetu pak slouží zesílené asgardské transportéry, které dokáží proniknout i slabšími formami nepřátelských rušiček.
Minotaury nejsou ve své podstatě bojovým plavidlem. Jsou sice vybaveny 25 railgunny a dvojicí lehkých asgardských baterií, to však stačí pouze na nepřítele o přibližně stejné velikosti a síle. Spíše proto spoléhají na své maskování, a pokud i to selže, je loď připravena velmi rychle opustit nepřátelský prostor za pomoci svých vysoce výkonných motorů.
K
1.1.2020 disponovala pozemská flotila 87 plavidly třídy Minotaur. Mezi nimi plavidly Minotaur, Interceptor, Lightning či Tiger.
Fregata třídy Minotaur.Lehký křižník třídy Pandora (BC-303)Délka: 240m
Výška: 73m
Šířka: 80m
Zbraně: 50x baterie railgunnů
8x odpalovací sila raket Mk X (16x v úpravě raketový křižník)
1x baterie asgardských paprskových zbraní
Kapacita hangáru: 10 stíhacích strojů F-302
Posádka: 150Designem jsou tyto lodě velmi podobné stařičkému Prometheu, z něhož také konstrukčně vychází. Loď si zachovala základní charakteristický tvar trupu. Podsvětelné motory však byly vyměněny za o několik tříd lepší, které jsou postaveny na bázi antických a asgardských systémů. Jejich tah je několikanásobně vyšší, ale zároveň jsou mnohem efektivnější. Díky nim dokáže loď vyvinout rychlost, se kterou se nemůže rovnat žádné plavidlo podobné velikosti.
Oproti původní třídě Prometheus disponuje Pandora mnohem silnějším zbraňovým arzenálem. Loď je vybavena osmi odpalovacími sily na rakety s útočnými hlavicemi Mk X. Kromě nich může použít tříštivé střely, které se lépe hodí proti útočícím stíhačům. Střely explodují v zadané vzdálenosti a vytvoří oblak rychle a nepředvídatelně se pohybujících trosek, který velmi spolehlivě ničí stíhače, kteří nestačí změnit směr.
K raketovému arzenálu byla loď navíc dovybavena ještě jednou baterií asgardských paprskových zbraní. Tato baterie je umístěna na spodní části trupu, díky čemuž pokrývá úhel 360 stupňů, avšak nemůže zaměřit objekty pohybující se nad lodí. To však při manévrovacích schopnostech Pandor není příliš velký problém.
Kromě těchto zbraní je standardní výbavou 50 baterií railgunnů, jejichž hlavními cíly jsou převážně stíhačky. Oproti Prometheu se jejich množství více než zdvojnásobilo a jejich umístění poskytuje proti nepřátelským letounům více než adekvátní palebnou sílu v jakémkoliv úhlu.
Třída Pandora je schopna nést ve svých hangárech 10 stíhaček F-302, avšak častěji bývá používána v úpravě „raketový křižník“, kdy jsou hangáry nahrazeny raketovými sily a jejich množství se tak zvýší ze standardních osmi na šestnáct. Jediným možným transportem mimo loď je u těchto variant Pandory kromě kruhů a transportérů jen malý hangár na spodní části trupu, ve kterém mohou současně dokovat maximálně dva jumpery.
Nepříliš výkonné štíty byly nahrazeny o poznání výkonnějšími. O jejich zásobování energií se místo nespolehlivého naquadriového generátoru stará dvojice naquadahových generátorů Mk V.
Vnitřní systémy lodi taktéž prošly důkladnou modernizací a například zaměřovací systémy railgunnů nyní dovolují přepnout mezi plně automatickým, případně poloautomatickým, či zcela manuálním režimem. V manuálním režimu musel být každý jednotlivý railgun obsluhován samostatně. Střelec musel ručně zaměřit cíl a stisknout spoušť (tlačítko). To bylo velmi neefektivní, avšak pokud by došlo k výpadku počítačové sítě, nebo pokud by byla napadena nepřátelským virem, stačí railgunny manuálně odpojit a střelci mohou zahájit palbu. Poloautomatický režim pak nechá jediného střelce na můstku označit na obrazovce cíle a systém pak po potvrzení sám fyzicky zamíří hlavně railgunnů a zahájí palbu. Nakonec nejpoužívanější, plně automatický režim, je sám schopen rozpoznat až na tři sta nepřátelských cílů a podle nastavených priorit automaticky zahájit palbu na vybrané cíle. Toto je zdaleka nejefektivnější, jelikož systém nikdy nezaměří na jeden cíl zbytečně mnoho baterií a navíc dokáže pracovat v součinnosti s ostatními plavidly. Skupina Pandor si tak dokáže velmi elegantně poradit i s většími vlnami nepřátelských stíhaček.
K
1.1.2020 disponovala pozemská flotila 57 plavidly třídy Pandora, z čehož 39 bylo upraveno na raketový křižník. Známá plavidla jsou například „Blyskawica, Warrior, Jean D´Arc, Newton, Calypso, Renown či Alexander.
[img][./images/thumbs/1200932883_96_1268470087.jpg]http://screenshots.filesnetwork.com/98/potd/1200932883_96.jpg[/img]
Lehký křižník třídy Pandora bez úpravy na raketový křižník.Bitevní křižník třídy Daedalos Mk III (BC-304)Délka: 330m
Výška: 70m
Šířka: 100m
Zbraně: 150x baterie railgunnů
12x odpalovací šachty raket Mk X
6x baterie asgradských paprskových zbraní
Kapacita hangáru: 30 stíhacích strojů F-302
Posádka: 400 Třída Daedalos, klasická ikona pozemské flotily, je ve službě již více než celé desetiletí. Přesto si stále zachovává své výborné vlastnosti, díky kterým se stala oblíbenou zbraní mnoha velitelů Flotily. První z lodí třídy Daedalos byla USS Daedalos. Nedlouho po jejím spuštění prošly lodě této třídy refitem, který doplnil jejich systémy o asgardskou výbavu (Mk II). Několik let poté došlo u celé třídy k dosud posledním plošným úpravám, po kterých jsou lodě označovány jako Mk III.
Přestože se navenek jedná o skoro identickou loď, jakou byly Daedalos nebo Odyssea při svém spuštění, jsou ve skutečnosti Mk III a Mk I velmi odlišné. Zvenčí je při bližším pohledu patrné posunutí bočních hangárů blíže ke středu lodi a tím zmenšení již tak poměrně úzkého profilu. Hlavní změny však byly provedeny uvnitř lodi.
Můstek, dosud se tyčící na vrchní části trupu, byl přesunut zcela do útrob plavidla. Nyní je tak bezpečně chráněný proti nepřátelským střelám, které by snad mohly proniknout štítem a dříve tak velmi snadno vyřadit toto kritické centrum lodi. Absence předního okna je kompenzována velkoplošnými obrazovkami, které přenášejí okamžitý záznam z kamer nacházejících se na trupu lodi. Díky tomu mohou pokrýt veškeré možné úhly. Zároveň na nich lze zobrazit jakékoliv jiné informace, ať už to je stav jednotlivých lodních sekcí či zpráva z velení flotily.
Výrazným vylepšením prošly zbraňové platformy. Již po refitu na Mk II měla třída Daedalos ve výbavě čtyři baterie asgardských paprskových baterií. Mk III disponuje jak standardními čtyřmi bateriemi mířícími dopředu, tak dodatečnou dvojící asgardských paprskových baterií na zádi. Díky tomu může loď nyní neustále zaměstnávat svůj cíl, i když je k němu momentálně otočena zádí.
Asgardské baterie jsou primární útočnou zbraní těchto lodí. Kromě nich má však k dispozici ještě dvanáct odpalovacích komor pro rakety Mk X, které mohou velmi účinně zvýšit již tak více než slušnou palebnou sílu této lodi.
Třída Daedalos byla sice určena na likvidaci podobně velkých lodí, dokáže si však hravě poradit i s menšími a mnohem obratnějšími nepřáteli. Povrch lodi byl pokryt bateriemi railgunnů, které velmi účinně slouží jako obrana proti stíhačům. K jejich ovládání slouží stejné systémy, jako na lodích třídy Pandora.
Každá z těchto lodí nese do boje standardně tři letky stíhaček F-302, tedy 30 strojů. Pokud by byla loď na humanitární či zásobovací misi, mohou být hangáry vyprázdněny a místo bojových strojů naplněny zásobami, proviantem či uprchlíky. Jejich rozsáhlé prostory zajišťují dostatek prostoru pro transport celých vesnic.
Jako ochrana lodi slouží primárně asgradské štíty, sestrojené za pomoci informací z asgardského jádra. K jejich napájení je využit asgradský neutrinový generátor, který svým výkonem dalece předčí dosud používané naquadahové a naquadriové generátory.
K
1.1.2020 disponovala pozemská flotila 35 bitevními křižníky třídy Daedalos Mk III. Mezi nimi například loděmi Gneissenau, Tomáš Garique Masaryk, Daedalos, Odyssey, Sun Tzu, Hannibal, Scipio či Gagarin.
[img][./images/thumbs/4056caf162_30565814_o2_1268470091.jpg]http://nd01.blog.cz/491/620/4056caf162_30565814_o2.jpg[/img]
Známá třída Daedalos.Těžký bitevní křižník třídy Liberty (BC-305)Délka: 640m
Výška: 74m
Šířka: 110m
Zbraně: 305x baterie railgunnů
20x odpalovací šachty raket Mk X
10x baterie asgradských paprskových zbraní
Kapacita hangáru: 40 stíhacích strojů F-302
Posádka: 750 Jako pokračovatel úspěšné třídy Daedalos si i třída Liberty zachovává její typický design. Přestože je její délka proti Daedalu dvojnásobná, uchovává si třída Liberty přibližně stejnou výšku i šířku, čímž se minimalizuje její profil.
Stejně jako u třídy Daedalos jsou životně důležité systémy a oblasti umístěny hluboko uvnitř trupu, kde jsou chráněny mnohem více než na povrchu trupu.
Díky své velikosti a výkonu generátorů je Liberty schopna nést mnohem větší zbraňový arzenál než menší plavidla. Standardní výbavou tak je deset baterií asgardských paprskových baterií, z čehož osm z nich je umístěno na přední části trupu a dvě jsou umístěny na zadní části mezi motorovými bloky. Počet projektilových zbraní se rozrostl na 305 baterií railgunnů, díky kterým je loď stále schopna likvidovat jak menší cíle, tak i větší lodě, čímž si zachovává svou soběstačnost a je možné ji nasadit bez podpůrných plavidel. Díky své velikosti je loď vybavena dvaceti odpalovacími šachtami pro rakety Mk X.
Na rozdíl od menších pozemských plavidel již nejsou jako pohonné jednotky využity pozemské motory, ale místo toho jsou na zádi lodi instalovány zářivě modré motorové panely inspirované asgardskými a antickými technologiemi. Díky nim dokáže i dvojnásobně velká loď vyvinout stejnou rychlost a zachovává si shodné manévrovací schopnosti jako její předchůdce ze třídy Daedalos.
Jako všechny pozemské lodě je i Liberty vybavena plně automatickým palebným systém obsluhujícím railgunnové baterie i asgardské paprskové zbraně.
Zdrojem energie pro celou loď je výkonný neutrinový generátor, který také zásobuje energetické štíty lodi. Samotný generátor byl po několika neúspěšných pokusech sestaven dvojicí McKay, Carterová. Plány byly sice nalezeny v asgardském jádru, avšak jejich přizpůsobení pozemským technologiím si vyžádalo množství úprav. Generátor svým výkonem předčí veškeré zdroje energie, které dosud lidstvo používalo, pouze ZPM se může pyšnit vyšším výkonem. Vzhledem ke své velikosti však generátor lze umístit pouze do větších plavidel, počínaje třídou Daedalos. Neutrinový generátor dokáže uvolnit energii rovnající se přibližně třetině výkonu ZPM.
Štíty Liberty jsou směsí asgardské a antické technologie. Díky antickým technologiím již štítem nepronikne ani zlomek energie střely a nedochází tak ke zkratům v obvodech, jak tomu bylo dosud. Dokud štít nezkolabuje, je loď fyzicky nedotknutelná.
Přes zdvojnásobení velikosti nese Liberty ve svých hangárech pouze o jednu letku stíhaček F-302 více. Hlavním důvodem je, že hangáry byly protaženy pouze o minimum, takže nenabízí dostatek prostoru pro výraznější zvýšení počtu strojů.
K
1.1.2020 disponovala pozemská flotila 21 těžkými bitevními křižníky. Mezi nimi loděmi Liberty, Agamemon, Thermopylae, Andrea Doria, Mikasa, Aurora, Bucentaur.
Bitevní loď třídy DreadnoughtDélka: 1400m
Výška: 213m
Šířka: 304m
Zbraně: 840x baterie railgunnů
60x odpalovací šachty raket Mk X
4x coilgunny Mk II
Kapacita hangáru: 0 stíhacích strojů
Posádka: 2000 Dreadnought byla první pozemskou lodí, která přesáhla délku jednoho kilometru. Toto masivní plavidlo je natolik velké, že již nemůže běžně přistávat na povrchu planety, jak tomu je u menších lodí. Tento manévr je sice stále ještě možný, ale je natolik riskantní, že se skoro nevyužívá. Délka lodi však kromě zastrašujícího efektu nabízí i další výhody. Primárně byla tato třída navržena jako bitevní loď, a od toho se odvíjí i její specifika.
Dreadnought nemá hangáry. Tedy hangáry v pravém slova smyslu. Dosud byly veškeré pozemské lodě schopny nést do boje alespoň eskadru stíhačů. Dreadnought je však vybaven pouze malým vnitřním hangárem, který umožňuje přistání maximálně několika málo zásobovacích jumperů. Pokud jde o přepravu nákladu či zásob, zajišťují vše asgardské transportéry. Doprava posádky pak připadá na starost kruhům. Vzhledem ke své velikosti má celá loď na padesát platforem kruhů, které slouží jednak k přepravě mimo loď, tak i z jedné části lodi do druhé.
Vzhledem k její velikosti bylo možné Dreadnought vybavit coilgunny. Tato nejnovější zbraňová platforma funguje na principu projektilové zbraně. Projektil je však v hlavni zrychlen na extrémně vysokou rychlost, čímž zbraň mnohonásobně nabývá na účinnosti. Coilgunny Mk II, kterými je osazena právě třída Dreadnought, využívají 1200 metrů dlouhou hlaveň, ve které je projektil urychlen. Obecně platí, že čím delší hlaveň, tím větší rychlost střely a tím účinnější zbraň. Jelikož by stačilo jen malé poškození hlavně a celá zbraň by se stala nepoužitelnou, jsou coilgunnové hlavně umístěny uvnitř trupu a na povrch vychází pouze jejich ústí.
Coilgunny se staly hlavní zbraní bitevní lodě a i přes obtížnější zaměřování, kdy je třeba manévrovat celou lodí, jsou výrazně účinnější než dosud používané asgardské zbraně a zároveň nabízí nesrovnatelně větší dostřel. Paprskové zbraně proto nejsou na bitevních lodích ani nainstalovány. Na palubě však nechybí typická zbraň pozemských lodí, kterou jsou railgunny. Vzhledem k absenci stíhaček je nutné, aby si Dreadnought dokázal sám zajistit alespoň základní obranu proti nepřátelským stíhacím strojům, případně raketám. Proto je povrch lodi poset 840 bateriemi railgunnů.
Kromě veškeré této výzbroje disponuje každá z lodí třídy Dreadnought ještě 60 odpalovacími šachtami pro rakety Mk X. Díky velikosti muničních skladů je také možné, aby nesla více hlavic, než je obvyklé u ostatních tříd lodí. Standardní arzenál tak tvoří na tři stovky střel Mk X, což je šestinásobek arzenálu neseného lodí třídy Liberty.
Jakožto často největší a vlajkové plavidlo flotily se Dreadnought obvykle stává primárním cílem nepřítele. K tomu je ale jeho obrana uzpůsobena a loď tak při bližším pohledu připomíná plovoucí pevnost.
Hlavní obranou proti nepřátelským střelám je energetický štít. Z velké části se podobá antickému štítu, jaký má Atlantis. S jeho výrobou a úpravou pro pozemské technologie značně pomohla antická databáze. V poslední době se totiž týmům elitních programátorů a hackerů podařilo prolomit některé zabezpečené úseky, které obsahovaly plány významných zařízení, jakými jsou například právě štíty. Generátor štítu je, stejně jako jeho spotřeba energie, příliš velký na použití v čemkoliv menším než je Dreadnought. K jeho napájení slouží ne jeden, ale hned dva neutrinové generátory.
O napájení celé lodi energií se pak stará ještě jeden neutrinový generátor, který je však v případě nouze také možné připojit ke generátoru štítu a zvýšit tak jeho kapacitu. I když za cenu ztráty některých na energii náročných systémů.
Pokud by však došlo ke kolapsu štítu, pak má loď ještě jednu ochrannou vrstvu. Tou je vnější pancéřování. Až tři metry tlustý vrstvený pancíř je nejnovější pozemskou novinkou v tomto oboru. Bez nutnosti omezovat jeho váhu, přišla pozemská elita v tomto oboru s několika vylepšeními stávajících pancířů. Ty pak byly zohledněny při stavbě lodi.
O funkčnosti veškerých obranných zařízení i opatření svědčí to, že žádná z bitevních lodí třídy Dreadnought nebyla dosud zničena, ani poškozena.
K
1.1.2020 disponovala pozemská flotila 12 bitevními křižníky třídy Dreadnought. Příkladem jsou Drednought, Normandy, Richelieu, Repulse nebo Scharnhorst.
[img][./images/thumbs/hyperion2_1268470092.jpg]http://i53.photobucket.com/albums/g70/sgc001/SGTG/HYPERION2.jpg[/img]
Loď z jiného vesmíru, jinak ale velmi podobná Dreadnoughtu a Super-Dreadnoughtu. Ty narozdíl od této verze nedisponují bočními hangáry.Bitevní loď třídy Super-DreadnoughtDélka: 1770m
Výška: 297m
Šířka: 404m
Zbraně: 1000x baterie railgunnů
60x odpalovací šachty raket Mk X
8x coilgunny Mk III
Kapacita hangáru: 0 stíhacích strojů
Posádka: 5000 Mateřská loď v pravém slova smyslu. Impozantní plavidlo, které svou velikostí předčí cokoliv dosud lidmi postaveného. První z lodí byla slavnostně spuštěna roku 2019. Jedná se tedy o zbrusu novou třídu, nejmodernější a nejvyspělejší výkvět pozemské flotily. Vzhledem ke své velikosti je první lodí, která se celá staví v orbitálních loděnicích nad Zemí. Newport News Orbital Shipyards jsou tak jedinou možností, kde je možné Super-Dreadnoughty zkonstruovat. Celá stavba první z lodí zabrala bez měsíce dva roky.
Zbraňový arzenál je velmi podobný tomu u třídy Dreadnought. Hlavní zbraní plavidla jsou coilgunny Mk III. Jejich hlavně se táhnou přes jeden a půl kilometru lodi a střela opouští hlaveň při rychlosti blížící se rychlost světla. Díky tomu jsou ještě účinnější, než coilgunny Mk II. Navíc byl počet hlavní zvýšen ze čtyř na osm. Stejně jako u Dreadnoughtů jsou hlavně vedeny uvnitř trupu, aby se nepříteli zamezilo v jejich úmyslném poškození.
Počet baterií railgunnů se ustálil na jednom tisíci. Toto množství spolu s jejich strategickým rozmístěním poskytuje lodi najednou dostatečnou obranu ve všech palebných úhlech i proti stovce stíhaček.
Energii pro štít dodává trojice neutrinových generátorů a dodávky energie pro veškeré zbylé systémy zajišťuje ještě jeden neutrinový generátor, který lze, stejně jako u Dreadnoughtu, připojit ke generátoru štítu. Loď využívá stejné pancéřování, jako plavidla třídy Dreadnought.
Vzhledem ke své velikosti rozhodně nepatří Super-Dreadnought mezi nejobratnější a nejrychlejší lodě flotily. Avšak na svou velikost si zachovává poměrně slušné schopnosti, které mu dodávají především motorové bloky vyvinuté na základě asgardských podsvětelných pohonů. Místo manévrovací trysek jsou u lodi použit miniaturní motorové bloky rozmístěné po povrchu plavidla. Díky nim je nastavení lodi do palebné pozice coilgunnů o poznání rychlejší než u třídy Dreadnought.
Jelikož byl Super-Dreadnought již od počátku navrhován jako vlajková loď flotily, je tomuto účelu přizpůsoben i můstek. Z původní poměrně malé místnosti se rozrostl na dvoupatrové řídící středisko. Na centrální plošině se nachází taktický stůl, na kterém je možné promítat trojrozměrnou holografickou mapu bojiště i se všemi plavidly. Po stěně rozmístěné obrazovky pak umožňují vše od zobrazení okolního vesmíru pohledem kamer na vnějším plášti, po komunikaci s veliteli ostatních lodí či členy vlastní posádky. Kolem vyvýšené centrální platformy pak jsou usazeni důstojníci ovládající jednotlivé systémy lodi. Díky tomuto uspořádání může být admirál v nepřetržitém kontaktu s veliteli lodí a řídit útočné akce, zatímco jeho XO se stará o loď a zároveň poslouchá jeho příkazy.
K
1.1.2020 disponovala pozemská flotila 2 Super-Dreadnoughty. Jmenovitě to jsou EFS Nevada a její sesterská loď EFS Oklahoma. Ve stavbě pak jsou ještě bitevníky Tennessee a Maryland a nově byl položen základ trupu bitevníku Hood. V plánu je i bitevník Peter the Great, ovšem čeká se na uvolnění orbitálního doku, který momentálně zvládne stavět najednou pouze tři lodě třídy Super-Dreadnought.