Cesta k Osvícení (Dokončeno)+ Bonusová povídka

Tak hlavní klaďáci jsou tady Ori a jejich následovníci. Hlavní záporňáci jsou Udarané, jejich služebníci Antikové a lidé z Tauri (v podstatě následovníci Antiků).
Tato povídka má vlastně za cíl převrátit celý děj StarGate na ruby - udělat ze špatných ty dobrý a z dobrých ty špatný...

Tolik jsem si už uvědomila... A že se jí to daří!

ToRosseta: Taky díky

tak po dlouhé době je tu Dvacet trojka:

Byli ve vesmíru. Opět ve vesmíru. Sain už dočista zapomněl jaké je to letět vesmírem. Úplně zapomněl jaké to je být ve Vesmíru. Vidět ten nespočet teček v nekonečné prázdnotě. Věděl sice, že ho to za chvíli omrzí, ale teď si tu chvíli vychutnával. Pozoroval planetu, kterou před chvílí opustili, pozoroval řídící místnost lodě, pozoroval „loď“ veverek. A pak si všiml něčeho zvláštního. Loď všemožně nakláněla až Sain uviděl, že z lodě uniká vzduch.
„Terene!“ zakřičel
„Ano.“
„Okamžitě mě spoj s lodí veverek.“
„Proč Saine?“
„Něco se děje. Vypadá to, že z lodi uniká vzduch. Rychle spoj mě s nimi.“
„Jak chceš,“ řekl Teren. A cosi pomačkal na klávesnici u řídícího pultu. „Už to je. Můžeš mluvit.“
„Veliteli tady Sain převor Ori. Slyšíte mě?“
Z vysílačky se ozvalo pískání.
„U kacířů.“ Zaklel Sain. „Nemáme překladač. Takže je budeme muset zachránit, aniž by jsme jim vysvětlili co po nich chceme.“ Řekl Sain a vydal se k východu. Teren ho, ale chytil za rukáv. „Stůj.“
„Terene já musím. Musím je zachránit. Jsme přece spojenci.“
„Ne já ti to nedovolím.“
„Sakra co se to s tebou děje?“
„Nikam neodejdeš Saine. Jinak tě budu muset zabít.“
„Co to meleš? Tos nevypil jsi nějak moc Počátku?“
„Saine. Poslouchej mě já tě nenechám ty kacíře zachránit.“
„Co o to tady jde? O to že nevěří v Počátek? O to tady jde? Chápu chci je za to taky zabít, ale teď jaksi nemáme dostatek armády, s kterou bychom se Temným postavili. Nemáme na výběr.“
„Dobře. Saine. Položím ti otázku. A kvůli komu nemáme armádu.“
Sainovi nezbylo odpovědět jinak než :„Já vím,“ Teren se zatvářil, že vyhrál ,ale Sain ještě dokázal vymyslet smyslu plnou odpověď „,ale třeba to byla vůle Ori.“
„ch…Ori.“ Zasmál se Teren.
„Ty nevěříš v Ori Terene?“
„Myslíš, že bych se to všechno dělal kdybych v ně nevěřil?“ řekl Teren a vzal svou hůl opatrně do ruky.
Sain si toho všiml a udělal to samé. „Myslím, že ano.“ Řekl „A vydal se pomalu k východu.“, když najednou odletěl rychle dopředu.
„Mě nikdo z kacířství obviňovat nebude!“ křičel Teren.
Mezitím Sain vstal. Uchopil pevně svoji hůl a podíval se upřeně Terena. Krystal v jeho holi se rozsvítil. V tu chvíli udělala Sainova hůl to samé A oba převoři stáli tváří tvář proti sobě. Hleděly do svých zakalených očí. Čekali kdo udeří jako první. Čekali kdo první použije svou hůl, když najednou Sain proti Terenovi vystartoval. To ho překvapilo. Čekal, že se ho Sain pokusí odhodit, ale místo toho ho Sain svou holí praštil po hlavě. Terenovi se na chvíli podlomili kolena, ale stačil zaútočit a udeřil Saina do břicha. Ten spadl k zemi. Teren samozřejmě, že hned neváhal a odkopl Sainovu hůl kamsi do pryč. Potom pronesl. „Vidíš Ori ví, že dělám dobrou věc a proto jsem vyhrál“ A chtěl Saina bodnou ostrým koncem hole do břicha. Ten však Terenovi podkopl nohy. A i Teren se za chvíli válel na zemi. Sain mu vytrhl z ruky jeho hůl. „Ano Ori ví, že dělám dobrou věc.“ Přivlastnil si Sain Terenova slova a třískl holí Terena po hlavě. Ten se ho ještě pokusil odhodit rukou, ale Sain byl připraven uhnul o kousek a opět ho třískl holí po hlavě.
„Zabij mě, ale já jen dělal správnou věc.“
Další rána po hlavě. A něco křuplo. Byl to krystal na holi, kterou Sain mlátil Terena. Ale to ho neodradilo a zasadil další ránu do Terenovi hlavy. A další. A další, až se ozvalo další křupnutí. Tentokrát, ale v Terenově lebce. A Teren zemřel. Vyčerpaný Sain se posadil. Nejprve pohlédl na Terenovu zkrvavenou hůl. A potom na jeho mrtvé tělo. „Udělal jsem správnou věc“ říkal si sám pro sebe. „Udělal.“ A pak si vzpomněl na veverky a rozběhl se směrem ke stíhačkám Ori. Utíkal co nejrychleji ,ale do cesty mu vstoupila postava. Byl to Daner ehm tedy Guros, ale Sainovi to bylo jedno kdo to je.
„Saine potřebujeme tvou pomoc.“ Začal na něj.
„Já teď nemůžu. Musím zachránit veverky.“
„Ale to je důležitější.“
„No co teda?“
„Už znám cíl naší cesty.“
„No to je skvělé. To ti chválím, ale já vážně docela spěchám.“
„Ale počkej musíš o tom vědět všechno.“
„No tak rychle.“ Řekl Sain netrpělivě.
„Cílem naší cesty je dovést žárovku k obrovskému majáku, který je na planetě Temných.“
„Díky, že to vím to je vše?“
„No vlastně ještě ne.“
„Hele víš co řekneš mi to potom. Jo?“ A rozběhl se dál , aby mohl pomoci veverkám a sám pro sebe si řekl „To je idiot tohle už mi jednou říkal.“ A ještě se uchechtl, ale musel běžet dál. Nakonec to však stihl včas.Nasedl do stíhačky a vzletěl. U lodi veverek byl za pár vteřin. Obklopil se svým ochranným štítem a vlezl do lodi. Tam bylo prázdno. Bylo vidět, že vzduch už jistě vyprchal, když na najednou na něj skočila veverka. Lekl se a odhodil ji co nejdál. Veverka spadla na zem a Sain si všiml, že má kolem hlavy primitivní zařízení sloužící k dýchání. Za chvíli se veverka pobrala a chtěla na něj opět zaútočit, ale Sain ji uklidnil a promluvil.
„Prosím uklidni se já vám chci pomoci. P O M O C I. Veverka mu, ale stejně nerozuměla a jen natočila hlavu doprava. Sain už nevěděl jak co má udělat dál a pak si všiml překladače stojícího v rohu lodi. Opatrně, aby nevystrašil veverku k němu přistoupil, opatrně ho zapnul a promluvil.
„Neboj se přišel jsem ti jen pomoci. Pomoci vám všem.“
„Opravdu? A to ti máme věřit po tom co se stalo?“
„Já vím a omlouvám se, ale doufám, že vás potěší ,že viník už byl potrestán za tuto ohavnost.“
„Opravdu. A jak ti mám věřit nebo spíše my všichni jak ti máme věřit,“ a za chvíli přihopkalo asi čtyřicet dalších veverek s těmi malými dýchacími přístroji.
„Mám jen své slovo. Slovo Saina převora Ori. „ řekl a poklekl před nimi.
„Dobře Saine přetvore Ori. Věříme ti.“ Řekla veverka. Sain chtěl sice říct, že je PŘEVOR a ne PŘETVOR Ori, ale radši se na to vykašlal.
„A teď navrhuji.“ Řekl Sain „Abychom se všichni vydali na naši loď.“
„Co, na vaši loď?! Nikdy.“ Vykřiklo několik veverek.
„Prosím vás kdyby to šlo tak klidně, ale vaše loď je už dost poškozená, takže nevím, jestli by ještě mohla letět.“
„Tak dobře.“ Řekla jedna veverka. Sain nevěděl, která páč všechny veverky vypadají úplně stejně.

O hodinu později…
…Sain seděl v řídícím centru a vedle něj stáli Antr a Chant.
„Udělal jsi cos musel. Nebylo jiné východisko.“ Řekl Antr.
„Já vím, ale on myslel to dobře, ale…“
„A jak si myslíš, že bychom Temné porazili, kdybychom neměli dostatečnou armádu.Podívej kdosi tady dělal sčítání a víš kolik lidí přežilo? Padesát. Padesát z dvě stě osmdesáti sedmi lidí na palubě. Udělal jsi dobře, že jsi ho zastavil.“
„Opravdu. Podívej přežilo asi čtyřicet veverek to znamená , že je nás v součtu chabá stovka. A kolik myslíš, že je Temných?“
„Kdyby Ori chtěli abychom prohráli - Saine tak už bychom dávno byli všichni mrtví. Ale my nejsme. A to znamená, že musíme jít dál. Tahle Galaxie už žila dlouho v temnotě a …a je jen na nás, abychom dovezli tu žárovku k tomu zkur*enýmu majáku.“
„Já vím, ale…“
„Ale nic – Saine pochop není žádné Ale. Je jen světlo a temnota. A naším cílem je, aby temnota nevyhrála takže žádné Ale. My musíme jít dál. Zničit Temné a nastolit věk světla. Blahoslaveni budiž Ori!“ zařval Antr.
„Blahoslaveni budiž Ori!“ zařval Chant.
„Blahoslaveni budiž Ori!“ zařvali Oba.
„Blahoslaveni budiž Ori!“ přidal se k nim Sain.
„Blahoslaveni budiž Ori!“ volali všichni.
„Vidíš víra tě ochrání- Saine. A teď chci, abys nás dovezl k té planetě.“
„Jo, Antre. To udělám.“ Řekl a sedl si do křesla a nahodil motory.

Tma na Udaře nikdy nekončila. Tma byla pro ně vším. Tma byla pro ně životem. Tma byla pro ně smrtí. Kromě majáku nebylo jediné místo kde by bylo světlo. Tedy kromě hvězd. Nádherných hvězd a z nich právě sestupovala spása Galaxie. Loď jenž nesla poslední naději. A Udarané to věděli. Připravili proto zbraně a čekali. Čekali na závěrečnou bitvu. Bitvu jenž rozhodne o celé Galaxii.

Pokračování příště…

Pěknej souboj... A pak něco křuplo, tentokrát to však byly Rossetiny kosti, když spadla smíchem ze židle. Začíná to být napínavý, pište dál.

Část 24:

Poslední cihla byla položena.
Teď už stačilo jen zašroubovat žárovku.
Chunt si otřel spocené čelo a spolu s dalšími deseti dělníky nadzvedl žárovku.
Pomalu a opatrně ji vynášeli po poměrně úzkých točitých schodech nahoru.
V mezipatrech si museli vždy udělat krátkou přestávku jak byla žárovka těžká,
ale nakonec ji vynesli až nahoru, zasadili a zašroubovali.
Potom zavolali na převora stojícího dole a ten mávnul svou zářící holí.
Žárovka se rozsvítila a její světlo zaplavilo celou planetu.
Na Udaře nastal den.
Chunt s dalšími dělníky sešel dolů chystal se jít umýt, když v tom ho zastavil převor.
Převor se podíval na jakousi listinu a pak řekl:
"Vy a vy, pojďte se mnou."
Ukázal na Chunta a ještě jiného dělníka, který se jmenoval Antr.
Oba chvíli nejstě stáli, ale pak převora následovali.
Převor je dovedl do jakéhosi stanu, kde seděl jiný převor.
Sedící převor měl zavřené oči. Chvíli mlčel a pak pokynul druhému převorovy, aby odešel.
Pak teprve otevřel oči, které byly více zakalené, než u jiných převorů.
Byl to jeden z převorů, kteří dokázali vidět do budoucnosti.
"Jak se jmenujete?", zeptal se převor.
"Antr.", odpověděl dělník jménem Antr.
"Chunt.", odpověděl Chunt.
"Chunt?", zeptal se převor.
"Jo Chunt, připadá vám na tom něco divnýho?", řekl podrážděně Chunt.
"V mé vizi se jmenoval Chant.", řekl převor.
"No, tak to jste měl asi blbou vizi, protože já se jmenuju Chunt."
"Ale já nemluvím o tobě hlupáku."
"Tak proč mě sem voláte, když se mě to netýká?"
"Ale ono se tě to týká."
"Teď jste řekl, že nemluvíte o mě, takže..."
"Mohl bys mě nechat domluvit?"
"No jo, tak co?"
"Nemluvím tu sice o tobě, ale týká se tě to."
Poté se převor na chvíli zamyslel a pak se otočíl na Antra a řekl:
"Jak se jmenoval tvůj otec?"
"Antr. To jméno se u nás v rodině dědí. I můj syn se jmenuje Antr.", odpověděl Antr.
"U nás v rodině se taky dědí jméno Chunt.", řekl najdnou Chunt.
"Hm, v tom případě musí dojít ke zkomolení.", řekl převor.
"Cože?", nechápal Chunt.
"Nic, nic o čem bys měl vědět."
"Tak když o tom nemám vědět, tak proč mě tady teda potřebujete?"
"Dobrá, dobrá. Řeknu vám to, ale je vám to stejně k ničemu."
Potom si převor odkašlal a začal:
"Teprve před chvílí jsme postavili Maják života a tento maják bude dávat světlo
této pusté zemi nejméně čtyři staletí. Pak ale příjde čas druhé temnoty..."
"Praskne žárovka.", řekl Antr.
"Nepřerušovat!", vykřikl převor, pak se zklidnil a pokračoval:
"Ano, je to tak. Praskne žárovka. A bude muset být dovezena nová. Bude vypravena velká
výprava za tímto účelem, ale do cesty se jim postaví nebezpeční nepřátelé. Sluhové
temnoty. Osud výpravy bude vyset na vlásku, ale pak příjde Bratrstvo čtyř a celou
situaci zvrátí."
"A jak to dopadne?", zeptal se Antr.
"NEPŘERUŠOVAT!", zařval převor, po chvíli se opět sklidnil a pokračoval dál:
"Jak to dopadne nevím. Ale vím, že činy těch čtyř nebudou zapomenuty. A ti čtyři
se budou jmenovat Antr, Chant a ..."
Do stanu vstoupil další dělník, rozhlédl se a řekl:" O co sakra jde?"
"Saine, konečně jste přišel. Tak teď už jsme všichni, tak můžeme pokračovat.", řekl
převor, pak si ale vzpoměl, že musí zopakovat co řekl před chvílí.
Zamračil se, vycenil zuby, nadechl se a spustil:
"Teprve před chvílí jsme postavili Maják života. Čtyřista let bude slouži, ale pak
žárovka v něm praskne. Bude vyslána výprava s novou, ale postaví se jí služebníci
temna. Málem výprava skončí dřív než pořádně začala, ale pak se oběví Bratrstvo čtyř.
Ti celou situaci zmnění. Nevím jak to nakonec skončí, ale činy Bratrstva budou tak
velké, že nebudou nikdy zapomenuty."
Na chvíli se převor odmlčel ,aby poadnul dech.
Potom se podíval na ty tři nechápavé tváře a uznal, že už je čas aby to řekl.
A řekl to:" A ti čtyři se budou jmenovat Antr, Chant, Sain a Daner.
Ano, budou to vaši potomci, tak dvacátá generace řekl bych..."
"To je blbost. Žádnej můj potomek se nemůže jmenovat Chant. U nás v rodině se dědí jméno
Chunt a né nějaký trapný Chant.", řekl Chunt.
"Promiň Chunte, že to říkám ,ale podle mích vizí vaše rodina na písmena kašle a s jedním
písmenem si určitě nebudou dělat hlavu, navíc, když někteří z nich ani neumějí ani psát.",
řekl převor.
Chunt se zamračil a chtěl něco říct, ale pak se na to raději vykašlal.
Nechtěl být v tak důležitý den upálen za nadávání převorovy.
"Hm, ale proč jste nás sem zavolal?", zeptal se Antr.
"Vlastně jen tak. Jen jsem chtěl vidět, že skutečně existujete, že se moje vize nemýlili.
Sain se štípnul a pak řekl:"Jo, já myslím, že existuju."
"Ale jistej si tím nejseš.", řekl Chunt.
"Jistej si nemůžeš být nikdy ničím.", řekl Antr.
"To je fakt.", řekl Chunt.
Sain se zamračil a řekl:"Dobrý, dostali jste mě."
"Ale jestli si nemůžeme bý ničím jistí, pak ani tím, že tohle je převor...", řekl Chunt a
ukázal na převora.
Ten se nejprve zatvářil zaskočeně, ale pak změnil výraz na výraz tikající bomby.
"..., nebo, že to na čem stojíme je písek, nebo že to co dýcháme je vzduch...", pokračoval
Chunt.
"Drž hubu!", řekl Antr.
"Jo, drž hubu.", řekl Sain.
"Proč, já jsem jen..."
"A dost. VYPADNĚTE!", zařval převor.
Všichni tři se dali na odchod.
"Stejně to byla ztráta času, volat nás kvůli takové prkotině.", řekl Sain.
"Ale je to dobrý vědět, ne? Něco jste si z toho určitě odnesli, že jo?", zeptal se Antr.
"Jo, já jo. Musím informovat všechny příbuzné, aby nikdy nikoho za žádnou cenu
nepojmenovávali Chant. Takový strašný jméno Chant. To ať do mě uhodí blesk, jestli
se tak má jmenovat nějaký můj vzdálený potomek!", řekl Chunt.
V tom z čisté a jasné oblohy zahřmělo a do Chunta to napálil blesk.
Chunt padnul k zemi a bylo cíti, že se něco pálí.
Antr a Sain k němu hned přiskočili.
Chunt se trochu pohnul, takže to znamenalo, že žije.
"Jak si na tom?", zeptal se Antr.
"V pohodě, ale spálilo mi to hadry!", řekl Chunt.
"To máš štěstí, že to byly jenom hadry.", řekl Sain.
Pak pomohli Chuntovi vstát.
Ještě než odešli, tak se Chunt otočil směrem ke stanu, kde mluvili s tím převorem a zařval:
"Z čisté oblohy blesky nelítají! To nebylo samo sebou a já vím čím to bylo!"
Chunt ještě chvíli výhružně mával pěstí ke stanu, ale pak se otočil a šel s Antrem a Sainem
do nejbližší hospody.
Převor ve stanu nechápal, co to tam ten magor řve.
Právě si myl nohy a na žádný metání blesků neměl náladu ani čas.
Po chvíli přišel do stanu nějaký zakrslý mužík, který měl na sobě napsáno Nakladatelství
Počátek a řekl:" Tak co jste to potřeboval?"
"Přidejte do knihy Počátku odstavec, kde bude napsáno: Úkol může splnit jen Bratrsvo čtyř,
...jen Bratrstvo čtyř blbů a idiotů,...ne, to blbů a idiotů škrtněte...jen Bratrstvo čtyř,
kteří, eh..."

Po 1000-i letech
"Ty už zase čteš knihu Počátku? Vždyť celou výpravu neděláš nic jinýho.", řekl Chant.
"Drž hubu, nemůžu se soustředit na text!", okřikl ho Antr.
"Tak jo, promiň.", řekl Chant.
Antr sjel očima na jeden krátký odstavec.
Krátký ostavec, dobrý odstavec - řekl si.
Stálo tam: Úkol může splnit jen Bratrstvo čtyř, kteří ač stejní jako všichni kdož se
výpravy účastní, jen oni byly pro tento úkol vybráni, protože je to jejich osud.

Před 1000-i lety
"A opravdu je to tak?", zeptal se zakrslý mužík.
"Ne. Byly vybráni, protože byly zrovna po ruce.", odpověděl převor.

Po 1000-i letech
Sain se soustředil na řízení lodě, když ho někdo vyrušil.
"Tak jak to jde?", zeptal se ho Antr.
"Dobře, za chvíli by jsme měly vystupovat z hyperprostoru.", odpověděl Sain.
V tom skuečně vystoupili z hyperprostoru. Modrá záře zmizela a objevelili se hvězdy.
Hvězdy a planeta.
"No konečně jsme venku. Já ten hyperprostor nenávidím. Pořád ta hnusná modrá záře.
Doufám, že ho uvidím až zase za hodně dlouho.", stěžoval si Chant.
Sain a Antr ho ignorovali.
"To je Udara?", zeptal se Antr.
"Jo, myslím, že jo.", řekl Sain.
V tom se objevila na Udaře nějaká podivná záře.
Ta záře opustila planetu a přibližovala se k lodi.
Jakýsi paprsek projel štíty lodě jako nic a napálil to do trupu.
Nezpůsobil žádné větší strukturální narušení, ale trup se rozpálil do červena a energie
v lodi klesla na padesát procent.
"Střílejí na nás!", zavolal Sain.
"Skoč do hyperprostoru, skoč do hyperprostoru!", řval Chant.
"Ne, musíme opětovat palbu!", řekl Antr.
Najdnou se objevilo těchto střel tisíce.
Z hyperprostoru se však vynořily desítky dalších lodí Ori.
"Přiletěli posily.", řekl Sain.
"Musíme zaútočit na to co po nás střílí.", volal Antr.
"Já věděl, že dneska umřu.", řekl Chant.
"Co kecáš. Dneska ráno si říkal že to je super den.", řekl Antr.
"Říkal jsem, že je dneska klid, jenže teď to už neplatí."
"Držte se, jdeme na ně střemhlav!", volal Sain.
V tom dostala loď několik dalších zásahů.
Světla uvnitř zhasly.
"Energie něco pod deset procent! Nemůžu zcela ovládat loď!", volal Sain.

Bitva začala.
Byla to bitva o Udaru, bitva o Maják, bitva o vesmír.
Osud vesmíru visel na vlásku.
Jako celou dobu.

Pokračování příště...

Dr. Modřenka píše:

"Já věděl, že dneska umřu.", řekl Chant.
"Co kecáš. Dneska ráno si říkal že to je super den.", řekl Antr.

Che che che... Ona ta bitva nezačne a nezačne! Zajímalo by mě, jestli je tam ten chronologicky matoucí začátek schválně.

už sa to blíži...

Tak DVACÁTÝ PÁTÝ díl je tu...

Další náraz otřásl lodí.
„Energie už je pod pěti procenty!“ zařval Antr, aby byl ve změti výbuchů slyšet.
„Co teď?!“ řval Chant.
„Zapojíme záložní zdroj!“ Oznámil Sain.
„Dobře a jak?!“ zvolal Antr.
„Antre ty připoj loď na záložní energii!“
„Jasně jdu na to!“
„A co já?!“ křičel Chant.
„TY!...ty… zůstaň na místě a ničeho se nedotýkej!“

Další výstřely z planety. Ty však naštěstí loď minuly, ovšem jiné lodě Ori však takové štěstí neměly.

„Energie přesměrována…TEĎ!“ vykřikl Antr. To už však lodí projel další výstřel, až všichni kromě v křeslu sedícím Sainovi spadli na zem.
„Antre jaký je stav?!“ křičel Sain.
Antr se s obtížemi postavil, chytil se za hlavu a zvolal: „Něco pod dvacet procent! Saine musíme něco vymyslet jinak je za chvíli po nás!“
„Omlouvám se Antre, ale když řídím loď nemohu o ničem přemýšlet.! Asi je myšlení na tobě!“
„Dobře!“ zařval Antr a otočil se k od ovládacího pultu. A snažil se rychle na něco přijít, když tu náhle, jako blesk z čistého nebe si Antr všiml knihy Počátku ležící na podlaze. Loď sebou prudce škubla, ale on se díval jen na knihu ležící před ním. Opatrně ji zvedl a podíval se na stranu, kde byla otočená.

„Jaké jsou ztráty tilníku“ (pozn.: místní hodnost) zvolal velitel Udaranů.
„Ztratili jsme sice pár vojáků, kteří se nestačili skrýt před světlem, fuj (pozn.: u Udaranů je slovo světlo sprosté slovo), výstřelů. Ale jinak jsou ztráty minimální.“
„A co nepřátelské lodě?“
„Zatím většina z nich úspěšně vzdoruje, ale Oni nám slíbili pomoc.“
„Jak velkou?“
„Desítky hvězdných plavidel.“ Řekl tilník.

„Pane blížíme se k souřadnicím.“ Oznámil muž oděný v bílém oblečení.
„To je dobře důstojníku.“ Řekl velitel a potom se otočil k jinému muži „Chci, abyste jak vyletíme z hyperprostoru okamžitě začal střílet a oznamte to prosím i dalším lodím.“
„Ano, Kapitáne Garlete,“ řekl muž.

„Udarané jsou zrozeni ze tmy a tmu zabíjí světlo a tak i Udarany zabíjí světlo.“ Opakovala se věta ze strany knihy Počátku Antrovi v hlavě stále dokola. „To je znamení,“ řekl si v duchu a zadíval se na temnou planetu, kterou chvílemi obklopovalo světlo z výstřelů. Potom si ještě jednou přečetl větu a v jeho mozku se objevilo řešení. „Saine!“
„No?!“
„Mám to?!“
„No tak ří…kej“ téměř šeptl Sain jemuž docházely síly.
Antr sice z odpovědi nic neslyšel, ale odtušil co chtěl Sain asi říct. „Dobře,“ začal „Nasměruj loď k planetě.“
„Ano.“ Vydal ze sebe Sain.
„Co je to za pitomost? Vždyť tam máme větší šanci, že nás trefí.“
„Drž hubu Chante,“ řekl Antr a sledoval jak se loď blíží čím dál tím blíže k planetě.

„Tilníku,“ zvolal velitel „Co se jste říkal o té lodi?“
„Že se k nám blíží, pane. Bude tu za pár minut.“
„Tak ji zničte.“
„Ano už jsem ten rozkaz vydal, pane.“
„A.“
„Ještě nevím.“ Řekl, ale to už na něj volal jeden Udaranů „Tilníku, Ten co si říká Ar mi sdělil, že loď byla strefena jedním z našich výstřelů a padá na naše území.“
„A kam dopadne?“ ozval se velitel.
„Počkejte chvíli.“ Řekl Udaran a pak řekl „Ten Ar tipuje, že by to mělo být za tím kopcem na sever od naší polohy. Já osobně bych tipoval, že tím myslí Montrinovskou skálu.“
„Ano to bude určitě ona,“ Řekl velitel a otočil se k Tilníkovi „Tilníku, řekněte vojsku ať se odebere k Montrinovské skále.“
„Ano, pane a smím se zeptat proč?“
„Pro všechny případy, že loď zůstane vcelku a někdo v ní přežije. A nesmím snad zapomínat, že na některé z těch lodí je zkáza.“
„Rozumím, pane.“ Řekl Tilník „Ihned rozkazy provedu. A vlastně ještě otázka, pane. Co světlo ze střelby?“

Zásah projel skrz lodí a ta se stala v tu chvíli neovladatelnou. Řítila se k planetě.
„Saine! Saine!“ prober se .“ říkal Antr a profackovával Saina z jedné strany na druhou dokud se z části neprobral. „No konečně, řekl.“
„Co se stalo?“
„Pravděpodobně si nevládl vypětí z řízení a ztratil jsi vědomí.“
„Opravdu?“
„To se může stát každému. Pojď musíme odtud.“
„Proč?“
„Loď se blíží k zemi a my ještě neučinily náš plán.“
„A to je vlastně co?“ zeptal se Chant a pomohl Antrovi vzít Saina.
„Nechat vybuchnout naši loď.“
„Co je to za plán?“ podivil se Chant.
„Podívej. Naše loď se blíží k povrchu planety. A je jasné,že na když vezmu v úvahu nejhorší možný scénář, tak povrch bude plný temných.“
„A?“
„No jediný způsob jak se zachránit je evakuovat loď a posléze ji odpálit.To vytvoří hodně světla a my budeme mít jistotu, že žárovce se nic nestane.“
„Aha, takže to je ten zvuk co tady tak zní.“
„Jo to je evakuační zvuk Chante.“
„Dobře, ale když tam půjdeme, tak je tu možnost, že Temní tam určitě ještě budou? Ne? Takže žárovka se dostane do jejich rukou.“ řekl Sain.
„Ano to je možné, a proto jdou první převoři, kteří útok odrazí a vytvoří štít kolem kruhů.“
„Aha. A neměli bychom spustit autodestrukci?“ zeptal se Sain.
V tu chvíli se Antr zastavil. „Sakra. Já věděl, že jsem na něco v řídící místnosti zapomněl.“ A upustil Saina a odběhl.
„A co my?“ volal Chant.
„Na planetu se dostanete kruhy. Takže tam potom čekejte.“
„Dobře.“
„Hej a jak tam kruhy dostaneme, když na planetě žádný určitě nejsou.“ Zeptal se Sain Chanta.

Antr běžel chodbou k řídící, ale přitom stále zaměstnával svou mysl. „Jak jsem mohl zapomenout. Já, který pravidelně cvičím svou mysl a přesto jsem zapomněl.“ Připomínal si v duchu. A pak doběhl do řídící místnosti a tak k jeho překvapení stál Daner, sakra Guros.
„Co tady děláš? Nemáš být u kruhů?“ zeptal se ho.
„Ne proč?“
„Vždyť se Naše loď evakuuje.“
„Opravdu? Takže to není budíček?“
Co se to s ním děje? Copak dočista zmagořil?

„Kruhy jsou …aktivní.“ Zvolal Chant a otočil se na ostatní z výpravy, kteří stáli za ním. „Tak rychle. Musíme tahle loď za chvíli vybuchne.“ Chant mluvil jako kdyby jim velel.
„No jasně, pane veliteli.“ Řekl jeden převor ironicky a přešel ke kruhům. Ostatní tři převoři, kteří ještě přežili masakr posádky veverkami šli za ním. (s nimi bylo tedy na lodi osm převorů).

„Rychle Gurosi musíme odtud vypadnout.“ Řekl Antr a namačkal na klávesnici řídícího pultu kód autodestrukce a potom ho chytl za roucho (tak jako nesčetněkrát Chanta) a odtahoval ho pryč.
„Sakra ty smrdíš jako bys vychlastal celej sklad Počátku.“
„No nebylo k … tomu daleko.“ Řekl Guros a brkl si.
„Pane Ori.“ Řekl Antr, když se náhle ozval Sainův hlas: „Antre,Antre slyšíš nás?“
„Ano. Co se děje.“
„Nic zavážnýho. Jenom bych ti chtěl říct, že jsme se úspěšně přesunuli na planetu.“
„Dobře hned jsem tam taky.“

Sain a ostatní členové posádky už byli na planetě. Na jejím povrchu naštěstí nikdo kvůli palbě těch velkých výstřelů nikdo nebyl a tak byla krajina zatím prázdná a slabě osvětlená výstřely. A tak, chráněni štítem jenž vytvořili převoři, sledovali jak jejich loď stále směřuje čím dál tím blíže a blíže k zemi. A pak vybuchla a světlo ozářilo celou krajinu a Sain se otočil směrem k Antrovi, který v poslední chvíli unikl z lodi společně s Gurosem. Nepromluvil. Jen se na něj podíval. Ticho však přerušil hlas z jedné z lodí. Hlas plný strachu: „Ó mocní Ori ochraňujte nás. Přilétají Antikové!“
To Saina vytrhlo z transu a řekl „Je na čase si na Udarany posvítit.“ A celá armáda bojovníků Ori vyšla směrem k majáku.

Jsme majáky na Cestě k osvícení.

Pokračování příště…

tak fajn, teraz neviem, komu drtať palce!, Antici, Ori, antici, ori, antici, ori...???? sakra, ja budem musiet porozmýšlat

Už v tom nemám takovej mišmaš... Ori, do toho! Antikové nemají šanc!

ToLeja: tak co už máš rozhodnuto komu fandit?

JO A TADY DVACÁTÁ ŠESTÁ ČÁST:

Převor (vlastním jménem Tentis) seděl v křesle válečné lodi Ori a pálil po nepřátelských lodích Antiků. Ty však na jeho a další lodě poslali tisíce dronů.
„Jak jsou na tom štíty?!“ křičel Tentis.
„Nic moc!“ odpověděl jeden voják Ori.
„A co přidat záložní energii?“
„Právě na ni jedeme, Převore, ale těch střel je…“ říkal voják když najednou lodí proletělo mnoho dronů a loď ztratila štíty kompletně.
„Převore.“ Zvolal kdosi „nemáme žádnou energii.“
„Já vím. Dělali jsme co jsme mohli. Doufám, že jsme tím přidali alespoň více času výpravě tam na planetě.“ Řekl Tentis a pohlédl směrem k jedné z Antických lodí, která právě poslala k lodi další salvu dronů.

„Další loď zničená, pane,“ oznámil poručík na jedné z Antických lodí Garletovi.
„Výborně. Je to snadnější než jsem si myslel. Vypalte na další.“

Planeta Udaranů potemněla. Všechna střelby ustala. Sain se podíval na Antra a řekl:
„Myslím, že už jdou.“
„Udarané?“ pronesl Antr jehož tvář v naprosté tmě svítila modrou barvou krystalu jeho hole.
„Kdo jiný.“
„Pravda.“
„Co vůbec víš o tom majáku, Antre?“
„Moc toho nevím, ale prý má být chráněn světlem.“
„Zajímavé. Naši předci byli opravdu chytří.“ Řekl Sain a na chvíli se zastavil.
„Jsi v pořádku?“
„Ne, ne nic to je jenom z té únavy po řízení lodi.“
„To jsem rád. Nebylo by dobré kdybychom tě ztratili před tím než uvidíš světlo žárovky.“
„Neboj tak brzo tě neopustím.“
„Převoři.“ Ozval se náhle za nimi hlas. Oba se otočili.
„Ano vojáku?“ řekl Sain.
„Jeden z mých mužů objevil v dáli světlo?“
„A, kterým směrem to bylo?“ zeptal se Antr.
Voják se chvíli rozhodoval a pak řekl „Támhle tím směrem,“ a ukázal kamsi do tmy.
„A kdy to bylo?“ položil další otázku Sain.
„Před chvílí.“
„Dobře.“ Řekl Sain a zvolal na skupinu „Stát!“ co nejvíce mu jeho stav dovolil. A nastalo ticho, které protnulo jen Gurosovo „Jaký stát?“
„Chante, prosím tě mohl bys ho umlčet?“ řekl Antr.
„Jo už jdu na to.“ Řekl Chant a přišel ke Gurosovo a zalepil mu hubu.
„Díky.“ Řekl Sain a začal „ Dobře, takže změna kurzu, teď jdeme tam.“ A ukázal směr.

„Pane! Pane!“
„Co se děje tilníku?“ zvolal velitel.
„Jde o naše vojsko.“
„Já vím. Už jsem to slyšel. Už se někdo vrátil?“
„Pane nakonec se zjistilo, že všichni jsou mrtví. Mám oznámit, ať naši pálí opět na ty lodě?“
„Ne to už obstarávají Oni a ještě k tomu mi Ten co se jmenuje Ar říkal, že se několik nepřátel dostalo na naši půdu a směřují k Chrámu smrti.“
„Musíme je ihned zastavit.“
„Ano to musíme tilníku. Postarejte se o to prosím.“
„Ano, pane.“

Celá armáda se dala do pohybu. Museli si pospíšit, jelikož štít, který celou armádu chránil pomalu slábnul. Naštěstí však vidina Majáku všem dodávala sílu.
„Vydržte už jsme skoro tam!“ volal Antr a povzbuzoval ostatní. Především však osm vojáků, kteří nesli žárovku.
„Já už nemůžu.“ Ozvalo se náhle vedle Antra.
Ten se otočil a uviděl Chanta.
„U všech kacířů Chante, jak se z tebe mohl stát Převor. Pochop, že nikdo nemůže, ale zkus se zamyslet. Jenom kvůli tomu, že ty teď nemůžeš, zůstane celá tahle Galaxie ve spárech temnoty.“
Chant chtěl ihned něco namítnou, ale nedokázal nic vymyslet.
„Maják!“ vykřikl náhle kdosi a všichni se podíval ihned do předu a tam stál. Maják kvůli, kterému už zemřelo mnoho lidí. Maják, který obklopovala slabá záře světla takže v něm byla vidět silueta postavy.
„Vidíš to?“ řekl Sain Antrovi támhle někdo je.
„Ale není to člověk.“ Konstatoval Antr.
„Ani veverka.“ Ozval se Chant.
„Nemůže to být Udaran?“ zamyslel se Antr.
„Ne ty přece světlo zabíjí.“ Řekl bystře Chant.
„Musím s politováním konstatovat, že má pravdu.“ Řekl Sain.
„Ne nemá…“ Řekl Antr, když náhle krystal v jedné z holí pohasl což ovšem zapříčinilo rozpad štítu.
„Sakra. Došly baterky.“ Ozvalo se a ihned potom se ozval výkřik. Výkřik převora, který měl zabodnutý v břiše kopí.
„U Kacířů!“ zařval kdosi, ale to už další kopí probodávala několik těl.
„Palte!“ Vykřikl Antr a pokusil se svou holí vytvořit opět štít a kolem něho prosvištělo několik modrých záblesků výstřelů zbraní vojáků Ori a odhalilo tak útočníky- Udarany.
„Saine pomož mi!“ Křičel Antr.
„Jasně,“ zvolal Sain a pokusil se v sobě najít co nejvíc síly. Nabral ji a pomocí své hole odhodil několik Udaranů jimž se povedlo dostat se až k Antrovi. Tomu však tolik času stačilo, aby štít opět zacelil.
„To bylo jen tak, tak.“ Zvolal Antr, když si náhle za štítem všiml několika vojáků a veverek. Ti však byli během chvíle nemilosrdně pobiti.
„Do Kacířů, Do Kacířů.“ Klel Sain. Tohle mi zaplatíte.
„Rychle musíme jít dál.“ Zavelel Antr a zbytek armády se opět rozeběhl.
„Antre.“
„No Saine?“
„Ta postava. Zmizela.“
„Co?“ podivil se Antr a otočil hlavu k majáku. Sain měl pravdu. Postava zmizela. „Saine musíme si pospíšit. Jestli je to ten co si myslím.“
„A to je?“
„Je to Udaran, kterému nevadí světlo. On má zničit Maják. Musíme ho zabít.“
„Ale s tímhle tempem se tam nikdy nedostaneme. Musíme tam někoho poslat.“
„Ale koho? A jak se vůbec dostane přes Udarany.“
„Jak ho přes ně dostat mě napadlo. A myslím, že jediný možný kandidát pro tento úkol seš ty - Saine.“
„Ne, je to čest, ale já to nedokážu. Ten poslední útok mě dost oslabil.“
„Ale v to případě není kdo.“
„A co Guros?“
„Ten je nepoužitelnej.“
„A ty?“
„Já jsem spolu s ostatními převory podpěra štítu.“
„A co někdo jiný.“
„Vojáky ani veverky tam poslat nemůžeme. Ty by se přes ně nedostaly. Musí to být převor.“
„Pak už, ale jenom zbývá Chant.“
„Ne.“
„Antre věř mu on to dokáže.“
„Ne ty to nechápeš.“
„Antre. Tak mi řekni kdo jiný by mohl?“

Pokračování příště…

Aha, takže vesmír nakonec zachrání Chant!

Možný je všechno.

2Pan Citron : ok, tak pre tento krát.... Ori do toho!!!
ale len pre tento krát
[/b]

TAK A TADY JE PO DLOUHÉ DOBĚ DVACET SEDMIČKA:

Další drony opustily loď Antiků a sestřelily další lodě Ori a oni prohrávali. A jediná naděje jak vyhrát spočívala v rukách hrstky lidí, veverek a Převorů na temné planetě Udaře.

„Chante. Chápeš co máš dělat?“ zeptal se ještě jednou Antr.
„Jo. Akorát mám jeden dotaz. Proč mě musíte zapálit?“
„Vždyť jsme ti to vysvětlovali. Aby se s dostal přes Udarany!“ křičel Antr.
„A to neuhořím?“
„Ne jako převor bys měl být chvíli chráněnej.“
„A co když nebudu. Co když uhořím?“
„Chante. Neuhoříš.“
„Ale co když jo?“
„Chante.“ Ozval se Sain.
„No?“
„Věříš v Ori.“
„Jo.“
„Tak co se děje. V čem je problém. Copak pochybuješ, že tě Ori ochrání?“
„O tom nepochybuji.“
„Tak vidíš.“
„hele a tak mě teď napadá jak ho dostaneme přes štít?“ řekl náhle Sain a otočil se k Antrovi.
„No ,“ řekl Antr „napadlo mě, že ty máš přece největší zkušenosti s konvertováním, tak mě napadlo, bys je mohl zkusit překonvertovat.“
„No víš já vlastně ani nikdy pořádně nekonvertoval.“
„Jak to myslíš Antre?“
„No jak. Chtěl jsem být vždycky brzo doma a tak jsem na ně raděj hned seslal nemoc nebo je zasypal zemětřesením.“
„Tak to udělej!“ vykřikl Chant. „Zasyp je.“
„Ty vážně nikdy nekonvertoval?“ podivil se Antr.
„Ne nikdy.“ Řekl Sain a Chanta ignoroval, „když vlastně jednou, to jsem byl zhruba v tvém věku, jsem překonvertovat jednu vesnici.“
„No tak vidíš aspoň něco a třeba teď je někdo z té vesnice tady a čeká od tebe tvoji pomoc.“
„To asi těžko.“
„Jak to myslíš?“
„No hned jak jsem je překonvertovat, tak jsem se tak rozhlížel po krajině a říkal si, že by to tu nebylo špatný na odpočinek, že by stačilo jenom vyhladit terén, zasázet stromy, ale bohužel moje hůl rozuměla jen tomu vyhladit.“
„Počkej, ale to už jsme se vzdálili od otázky. Zvládl bys to teda?“
„Ne.“
„A co to zemětřesení? To bys zvládl?“
„To už jsem říkal já!“
„Drž hubu Chante.“ Řekl klidným hlasem Antr. „Tak co teda?“
„Podívej já jsem ještě docela unavenej z toho pilotování a to bych určitě nezvládl. Ale Guros to určitě taky dokáže.“
„Ten asi těžko. Sám neví co mluví a ještě by mohl myslet na zničit vše a jsme …“
„Já vím.“ Řekl Sain, když náhle se rozpršelo.
„No skvělý.“ Řekl Antr.
„No jo takže to už tam nemusím jít, že?“ řekl téměř radostně Chant.
„Ne ty tam půjdeš, ten déšť vyřešil ten problém jak se uhasíš.“ Řekl Antr a pohlédl na Udarany, kteří stáli venku. Ti náhle pobíhali sem a tam až si Antr uvědomil proč. Kyselý déšť.

Velitel Udaranů seděl ve svém křesle a poslouchal co se děje nejnovější hlášení.
„Pane z nebe prší kyselina a zraňuje naše vojáky. Mám navrhnout ústup?“
„Jste normální!“ Obořil se na něj Velitel. „A nechcete je hned pozvat do Chrámu smrti?“
„Ale, pane co mají naši vojáci dělat?“
„Čekat.“

„Takže na tři rozdělám štít a ty vyběhneš. Jasný.“
„Ale já nechci jít.“
„Tak to máš smůlu.“ Řekl Antr.¨
„Raz, dva…“ řekl rychle „TŘI!“ vykřikl, lusk prsty čímž zapálil Chanta a otevřel část štítu. Na to Udarané čekali, ovšem než však mohli vniknout dovnitř vyběhla ze štítu hořlavá postava a ihned na místě několik Udaranů zabila. Když však postava zmizela zmizel s ní i otvor ve štítu.

Chant utíkal jak nejrychleji dovedl. Nebylo to sice nic závratného, ale stačilo to, aby se rychle dostal k Majáku. V tu chvíli už však byl téměř uhašený, ale naštěstí světlo majáku zářilo natolik, aby ho před Udarany ochránila. Chant se nerozmýšlel a vešel opatrně dovnitř.

„To je nah*vno!“ řekl Vyvolený, který seděl před Majákem „Proč tu aspoň neudělali dveře, jenomže to ne, to by bylo moc jednoduchý.“ Když náhle uslyšel za sebou kroky. Zašmátral po svém meči, ale klidně seděl dál.

No nějak unešený z toho co se skrýval za světlem obklopujícím maják Chant nebyl. Byla to veskrze pustina s jedinou vysokou budovou uprostřed. A u ní seděla postava. Postava Udarana, kterého měl zabít. Setřepal ze sebe části oblečení, které ohořely, uchopil pevně svou hůl a vydal se směrem k němu. Když byl, ale od postavy asi jeden metr postava náhle vyskočila a zaútočila na něj. S tím ten idiot nepočítal a proto spadl na zem, kde byl pro Udarana snadný cíl.
„Sakra.“ Zakřičel Chant a snažil se co nejrychleji vstát. Udaran byl však o hodně rychlejší a tak Chantovi nezbylo než vykrýt jeho první úder. Ten díky Ori naštěstí Udaran zkazil a pouze ho bodl do ramene což mu dovolilo třísknout Vyvoleného holí po těle. To Udarana vykolejilo z dráhy a Chant našetřené vteřiny zúročil k tomu, že vstal.

„Tak co teď?“ zeptal se Sain Antra? „proběhneme to?“
„Štít slábne a my tam nemůžeme Chanta nechat samotného tak dlouho.“
„Takže vstříc Udaranům?“
„Mohl bys prosím přestat používat tuhle větu?“ řekl Antr a pak řekl jako by ji nikdy neřekl „No jasně, že jo.“ Řekl Antr a zavelel a celá výprava se opět rozeběhla.

Zatím co se Udarané vyhýbali slabému světlu štítu a kapkám kyselého deště nahoře ve vesmíru už bitva téměř vrcholila ke svému konci. Lodě Ori při ní byly téměř všechny rozmetány na kousky a ty co přežili se právě vyhýbali nekončícím salvám dronů z Antických lodí. Přesto však i Antikové utrpěly ztráty, ale né tak velké jako flotila lodí Ori. Ovšem na lodích Ori bylo něco co na antických nebylo. Byla to Víra. Víra ve vítězství. Víra ve správnou věc. Víra v Ori - jediné pravé bohy.

Už se blížili k majáku a štít stále držel. Ovšem už nebyl intenzivní jako před tím. Ztrácel svoji jasnou modrou barvu a už téměř ani Udaranům neškodil. A pak několik metrů před majákem se štít rozplynul a na celou výpravu začal padat kyselý déšť. A plání se začali ozývat bolestivé výkřiky. A v tu chvíli Udarané zaútočili. Několik vojáků bylo během vteřiny mrtvých.
„Rychle k majáku!“ zavelel Antr, který věděl, že je to jediná možnost jak se zachránit.
„A co žárovka!“ zvolal Sain „Vojáci, kteří ji nesou nemohou tak rychle utíkat.“Antr se chvíli po nich rozhlížel a pak si jich všiml. Bylo to zatím všech osm vojáků, kteří nesli žárovku a dostal nápad. Podíval se rychle kolik má ještě baterie ve své holi a rozběhl se k nim. Potom kolem nich udělal štít a modlil se, aby vydržel co nejdéle.

Udaran opět útočil a svým mečem máchl po Chantovi. Ten útok vykryl svou holí. Tu však meč rozsekl na dvě poloviny. Než se však z překvapení vzpamatoval Udaran vyrazil proti němu. Chant naštěstí uhnul včas a tak ho Vyvolený jen oběhl a ukázal tak svá záda. Toho využil tentokrát Chant polovinou hole na, které byl krystal jej do nich udeřil. To Udaran nevydržel a padl na kolena. Chant samozřejmě neváhal a opět ho udeřil. Ten dopadl oběma rukama do písku, ale Chant se ho chystal dorazit, a proto opět se rozmáchl k úderu. Vyvolený však nabral dostatek sil a švihl po něm mečem. Chant uhnul, ale to už byl Vyvolený opět na nohou a bez rozmyslu se po něm vrhl. To už však Chant stačil odtušit, odhodil polovinu hole s krystalem a připravili si druhou polovinu, jenž končila ostrým bodcem, na který se Vyvolený v plné rychlosti nabodl. A v tu chvíli si oba protivníci podívali naposledy do očí. Vyvolený sledoval Chantův bílý povlak a Chant drobounká, hnědá očka Udarana. A pak Chant pustil svou hůl a Udaran spadl společně se svým zkrvaveným mečem na zem. Byl mrtvý. Bylo po všem. Ne po bitvě, ale po souboji. Chant byl unavený. Ten souboj ho vyčerpal a proto padl na kolena. Podíval se nejprve na ránu na rameni. Stále z ní tekla krev, ale jemu to bylo jedno.

Štít stále držel. Sice né moc, ale držel a Antrovi dopomohl doběhnout až ke světlu chránící Maják. Cesta k němu však nebyla vůbec jednoduchá. Sledoval (tedy kam až mohl) jak okolo něj Udarané masakrují ostatní posádku. Viděl těla, nehybně ležící na zemi a on by nejraději pomohl, ale nemohl. Musel splnit poslání a donést žárovku. Musel ji donést, alespoň za světelný štít a nebýt vůle Ori určitě by zklamal.Ale Vůle Ori byla všemocná a Antra dovedla až za okraj světelné bariéry. A tam ke vší úlevě spatřil Chanta. Ten k němu hned přiběhl.
„O díky Ori, že jsi v pořádku.“ Řekl Chant.
„Také jsem rád, že ti vůle Ori pomohla.“
„A kde je Sain?“
„Nevím. V posledních pár metrech štít selhal a …“ Antrovy vytryskly z očí slzy.
„To je v pořádku. Určitě žije.“ Řekl Chant.
„Jo určitě žije.“ Řekl Antr. „vždyť je Sain.“ A v tu chvíli proběhlo světelnou bariérou asi deset postav.
„Sain!“ vykřikl Chant a rozběhl se k němu.
„K zemi!“ vykřikl Sain a sklonil se. A v tu chvíli proletěly štítem desítky kopí. Ta přeletěla deset příchozích a zabořila se do země za nimi.
„Všichni v pořádku!“ vykřikl Antr.
„Jo!“ vykřikl kdosi.
„Taky,“ vykřikl Sain.
„Ehm… Já ne,“ ozval se Chant, kterému se jedno kopí zabodlo do břicha.
„ U všech kacířů, Chante!“ vykřikl Antr a rozeběhl se za ním.Náhle další várka kopí prolétla světelnou stěnou a dopadla jen těsně vedle zraněného Chanta.
„Chante jsi v pořádku?“
„Jo.“ Vydal Chant ze sebe. To už byl, ale Antr a zbytek přeživších u něj.
„Saine.“ Řekl Antr a podíval se na něj. „Jdi splnit prosím tě s ostatními úkol.“
„A co ty Antre?“
„Já tu zůstanu s ním.“
„Dobře, tak ho, alespoň přeneseme trochu dál.“
„Ne to nejde. To by ho mohlo zabít.“
„Dobře.“ řekl Sain, dal rozkazy ostatním a zbytek armády se přesunul k Majáku. Když však Sain a ostatní k Majáku nemohli najít, žádné dveře kudy se dovnitř dostat.
„To je zvláštní. Nejsou tu žádný dveře.“ Řekl Sain a v tu chvíli se na jedné straně Majáku objevil vchod. „Kromě tohohle vchodu.“ Řekl a ukázal kam ostatním kam mají jít. Když se první voják dotkl podlahy majáku světelná bublina obklopující maják náhle zmizela. Sain se ihned podíval na Antra s Chantem. Antr však na něj ukázal, aby pokračoval a on ho i když nechtěl ho poslech a vešel dovnitř Majáku. Uvnitř byla tma, ale jakmile Sain učinil několik kroků světla se automaticky rožnula a před Sainem a ostatními se objevila zaprášená místnost plná starých knih. Na jedné straně se však nalézalo schodiště vedoucí směrem nahoru.
„To je ono.“ Řekl Sain a ukázal na schody „Tudy musíme.“

Sain a ostatní už byli u Majáku a Antr přišel Chantovi. Pokusil se kopí vytáhnou, ale bylo v Chantovi hluboko zabodnuté.
„Bolí to?“ zeptal se
„Docela…jo.“ Řekl unaveně Chant.
„Neboj. Za chvíli Sain zprovozní Maják a přijde pomoc.“
„Stejně … to říkáš jeno…m ,abys mě ukli… dnil.“
Antr se začal usmívat a zvedl hlavu, aby ho Chant neviděl, když si najednou všiml, že se, se Světelnou Bariérou něco děje- selhával a pak najednou selhala úplně. Antr se podíval do tmy a uviděl obrys Sainova těla. Bylo vidět, že chce jít na pomoc, ale on ho odmítl. Nemohl jeho život ohrozit. Ovšem jakmile světelná bariéra přestala svítit- Udarané mohli dovnitř. A to si Antr včas uvědomil a proto pomocí veškeré své síly přivolal k sobě svoji hůl. Zabořil ji do země a udělal kolem sebe a Chanta štít.

Stoupali nahoru. Každý schod znamenal, že byli čím dál tím blíž a blíž cíli své cesty. A tak došli až do nejvyššího poschodí Majáku. A tam vysela původní žárovka. Sain tomu nemohl uvěřit dokázal to. Bylo to jako sen, ale z něho ho rázem vyrušily výstřely ze zbraní vojáků Ori.
„Převore! Udarané se dostaly do majáku!“ zvolal jeden voják.
„Tak rychle.“ Řekl Sain a vojáci, kteří nesli krabici s žárovkou ji opatrně položili na zem a tu prasklou pomalu odšroubovali. Tu také položili na zem a mezitím Sain otevřel krabici s žárovkou. Sundal opatrně polystyrén a zavelel vojákům, aby žárovku našroubovali na místo, kde byla předchozí žárovka. A tak posléze i učinili.
„Posily jsou tady!“ vykřikl náhle kdosi až se Sain lekl. A pak si všiml vysílačky ležící u jeho pasu.
„To je dobře.“ Řekl Sain do vysílačky a pomalu hleděl na vojáky montující žárovku, když najednou přiběhlo pět vojáků. „Co se děje?“ zeptal se.
„Je jich tam moc. Neudrželi jsme je.“
„Žárovka je namontovaná.“ Ozval se jiný voják.
„Dobře.“ Řekl Sain a pomocí telekineze zapnul opatrně vypínač a v tu chvíli místnost ozářilo světlo. Božské světlo žárovky.

Daleko nad povrchem planety přilétali posily Ori a drtily Antickou flotilu, když náhle planeta začala zářit.

A ve stejnou chvíli…

V noře pod povrchem planety, Udaranské velitelství zaplavila záře světla. Světlo obklopovalo každičký kout kam se dostalo a zabíjelo Udarany jednoho po druhém.

Sain byl oslepen světlem žárovky, ale to netrvalo věčně. Vlastně ani ne celé tři vteřiny. A Sain po uplynutí této chvíle hleděl do tmy. Žárovka opět praskla a tmou se ozvalo Sainovo zaklení „Do kacířů!“

Antr a Chant byli před Udaranskými útoky skryti štítem. Antr se díval Chantovi do jeho zakalených očí a mezitím z jeho začaly pomalu téct slzy.
„Chante. Vydrž. Už jenom pár minut.“
„Ne, Antre. Můj čas už nadešel.“
„Ne, nenadešel.“
„Ale jo. Nadešel…, „ říkal Chant a z koutků jeho úst u tekla krev. „…Oni mi to řekli“
„Tak je neposlouchej, Chante.“
„Ne, Oni chtějí, abych je následoval.“
„Chante.“
„Oni to chtějí. Volají na mě. Chtějí, abych přešel čáru a splynul s nimi“
„Prosím Chante nedělej to.“
„Ale, teď se mi právě plní můj sen.“
„Chante.“
„Sbohem Antre.“
„Ne, prosím zůstaň.“ A v tu chvíli se objevila záře z žárovky. Antra však oslepila jiná zář. Zář čisté energie, která proletěla vedle něho a letěla směrem nahoru. Antr její zář sledoval a vůbec si nevšiml, že světlo žárovky už zhaslo, ale on stále sledoval tu zář. Po chvíli se zrušil i jeho štít a na něho začal padat kyselý déšť, ale on stále sledoval zář stoupající stále do větší výšky. A pak záře zmizela a on do naprosté tmy zašeptal : „S Ori, Chante.“

Pokračování příště…