SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

[Aiwendill]

andoriel píše:

Časem se to pokusím napravit

nebude to skôr popraviť?

[andoriel]

Jako bys nevěděl, Aiwe, že pro některé živočišné druhy mám prostě slabost

Michael byl pro mě vždycky sympaťák a doufám, že se mi ho podaří zachránit. Zatím to nemůžu potvrdit, protože zrovna tahle povídka mě teprve čeká

[Aiwendill]

noooo, ak by sa ti to nepodarilo, tak ti môžem poslať zoznam tisíc a jedného spôsobu, ako zabiť wraitha

a slabosti treba prekonávať...

[Aiwendill]

Puk: čo konkrétne na tom bolo smiešne? alebo všetko dokopy?

vynikající díl z Erin se nám stává jedi

[Aiwendill]

veru, tá pasáž ma tiež dostala...

[andoriel]

Děkuju, posedlíku

Jakýpak Jedi? Jedi je proti Erin slabý čajíček

svatá pravda

[Aiwendill]

hmmmm, nejako sa nám tu začínajú pliesť do SG veci, lode a povolania z SW, najprv tri lode v Admirálovom dedičstve, potom svetelný meč tuná, nevyhrabe ešte niekto Hana Sola, ktorý náhodou rozstrieľa nejaký Wraithský krížnik?

[andoriel]

Kdyby se tu pletly jenom SW! Je toho na pletení mnohem víc. A něco se bude tak trochu plést i tady. Bavte se

49. Staré pověsti wraithské 6: O proroctví Osmi

Nadine počkala, až se za ní zavřou dveře terasy a ještě je zajistila jednoduchým háčkem. Ušklíbla se nad vlastní opatrností. Nad Atlantis se už víc jak týden vznášel stín strachu jako černý závoj. Nadine se mu nechtěla poddávat, ale určitá opatření byla prostě nezbytná. Doktoru McKayovi se ještě nepodařilo zjistit, jak se vlastně Michael a jeho přátelé dostali do Města a kudy zmizeli i s jednou z místních techniček.
Když si na to Nadine vzpomněla, neodpustila si pokrčení rameny. S Hannah se předtím potkávala často a brzy si na ni vytvořila vlastní názor. Hubatá Jezinka jí rozhodně nechyběla, i když takový osud by nepřála nikomu.
Přes návštěvu Michaela a únos Hannah se v myšlenkách obloukem vrátila k vlastní práci. Drobná vyprávění o počátcích wraithské společnosti na planetě Nová Veitona se stala docela populárními. Zrovna dnes ráno se jí Richard velice úředním tónem ptal, na čem bude pracovat jenom proto, aby v zápětí spiklenecky mrkl a dodal, že pokud bude brzy další kousek, všechno ostatní počká.
Nadine to ‚všechno ostatní‘ čekat nenechala. Ale vzhledem k přísnějším opatřením a omezení počtu výzkumných misí byla se svou běžnou prací hotová ještě před polednem. Sedla si v jídelně k oknu a při obědě si nechala v hlavě probíhat další pokračování espévéček.
Hlasité klepnutí tácu u jejího stolu ji přinutilo odtrhnout pohled z tmavého obzoru plného bouřkových mraků.
Andoriel si ještě nesedla. Stála u židle a svírala její opěradlo. Čekala, až si jí Nadine všimne. Teprve po jejím krátkém kývnutí se usadila a zamračila se do talíře.
„Myslela jsem, že bude víc ryb, když už jsme na oceánu,“ pokrčila nos nad kouskem něčeho, co mělo vypadat jako plátek masa.
Nadine se usmála. I její kousek masa ležel na talíři téměř netknutý. „Mohly bychom tím krmit ryby u mola,“ navrhla vážně. „Až okusí, jaké příkoří se nám děje, třeba samy napochodují do pekáče.“
Andoriel vyprskla smíchy. Položila vidličku obalenou bramborovou kaší a sáhla po ubrousku. „To by bylo báječný,“ vypravila ze sebe. „Asi jako lidi řadící se ke krme…,“ zbytek raději spolkla. Od vedlejšího stolu na ně upřeně a zamračeně zíral jeden z vojáků.
Nadine sotva ovládla nutkání vypláznout na něj jazyk. Raději se zvedla a odešla do svého pokoje. Ještě než opustila jídelnu, všimla si, že její původní místo proti Andoriel obsadil klon doktora Becketta a k malému stolku se nacpala i druhá knihovnice Erin.
Za pár minut stála na terase u svého pokoje a až první dešťové kapky jí zahnaly do dusné místnosti.
Znovu zkontrolovala háček na dveřích a zašklebila se na monitor. Její odraz jí škleb vrátil s každou podrobností.
„Co naděláš?“ řekla mu. „Všechno ostatní už je hotové. Teď čeká práce tebe.“

............................................................................................

O proroctví Osmi

„Doktore! Doktore!“ Jeskyní se rozléhalo naléhavé volání. Odráželo se od skal a zanikalo ve slepých uličkách. Stanley se popuzeně otočil od stolu plného skleněných misek, ampulí, křivulí a baněk.
„Co zase?“ zamručel.
„Ta poslední várka,“ mladík s dlouhými černými vlasy doběhl do laboratoře, prudce oddechoval a držel se za bok, kde ho rychlým během začalo píchat.
Stanley se narovnal a čekal, až chlapec popadne dech. Připadalo mu to dlouhé. „Předkloň se a zhluboka vydechni všechno, co máš v plicích,“ poradil mladíkovi. Matně si vzpomněl, že ta udýchaná postava se jmenuje Rodlenus. Říkali mu Leny.
Leny se konečně přestal kroutit. „Doktore, ta poslední várka je nějaká… Jsou jiní. Nevím si s nimi rady,“ vychrlil ze sebe.
Stanley se sehnul, aby sfoukl plamínek kahanu. Pak už se bez dalšího váhání a otázek rozběhl do části jeskynního komplexu, odkud Leny přišel.

Stanley před mnoha lety přišel o většinu svých přátel. Vlastně tehdy přišel o všechny své přátele a dosud nechápal, že právě on zůstal ušetřen děsivých konců života, kterých byl zatím svědkem. Zůstal naživu pod podmínkou, že už nikdy neopustí Protilehlé hory a bude pomáhat doktoru Opremotovi při jeho výzkumu.
Doktor Opremot se mohl jevit jako trochu zmatený a do sebe zahleděný stařík, ale až do své nedávné smrti vedl svůj výzkum tvrdě směrem, který si kdysi určil. Stanley to zpočátku přijímal. S přibývajícími lety a zkušenostmi se několikrát pokusil navrhnout změny zavedených postupů, ale nikdy se nesetkaly s pochopením. Doktor Opremot trval na svém. Nový druh je jeho dítětem a vše se bude řídit jeho vůlí, včetně vzhledu. Wraithové byli vysocí, štíhlí, dlouhovlasí a bledí. Lidské a hmyzí vlastnosti se mísily v různých poměrech podle doktorova přání, ale fyzický vzhled byl stejný. Byli stvořeni k obrazu svého tvůrce.
Stanley se zastavil na prahu jedné z rozlehlých laboratoří. Deset nových Wraithů očividně nedávno opustilo kokony. Místo aby stáli připraveni plnit rozkazy, leželi na zemi a drželi se za hrdla. Stan tiše zaklel. Byli to první Wraithi, u kterých byla vynechána sekvence přeměny vzhledu. Kromě míšení lidského a hmyzího DNA měli být ponecháni v původním stavu.
Stan a Leny zvedli nejbližšího na nohy a dotáhli ho k lůžku. Vůbec nevnímal, co se s ním děje. Vytřeštěné oči upíral před sebe a krátce a bolestivě sípal. Přidání kyslíku způsobilo, že se dusil ještě víc. Injekce s posilujícím prostředkem nezabrala.
Stanley zachmuřeně pozoroval, jak před ním umírá. Nevěděl, jak mu pomoci.
„Tady,“ vyjekl Leny. Na ramenou mu visel opřený další z Wraithů.
Stan zvedl hlavu a pohled mu padl na podlahu. Všichni ostatní z postižené várky se odplazili k jednomu místu u skalní stěny. Leželi s hlavami co nejblíže k sobě a lapali po dechu.
Wraith na Lenyho rameni se zhroutil k zemi. Jeho dech ustal. Leny ho nechal ležet a vrhl se k dalšímu. Hlas Stanleyho ho zarazil.
Doktor Erstan Arsedsal se k ležícím tělům blížil opatrně. Sklonil se nad nimi a zjistil, že se nosy a ústy snaží co nejvíce přiblížit k malé prasklině ve skále. Věděl, co z ní proudí. Vysoce jedovatý plyn, který by všechny ostatní za pár okamžiků zadusil. Těmto zbývajícím osmi Wraithům zřejmě nahrazoval kyslík.
Stanley si ukazováčkem poklepal na sevřené rty. Byl to jeho výraz pro soustředěné přemýšlení. V duchu si přitom blahopřál, že nenechal prasklinu ucpat stejně, jako mnoho jiných. Nijak mu tady nevadila, protože plyn unikal vzhůru a systémem průduchů se dostával na povrch bez toho, aby někoho v laboratoři ohrožoval.
„Leny,“ otočil se ke svému pomocníkovi, „ pomůžeš mi.“

„Nemusíme jíst,“ pronesl hlubokým hlasem Ruppert. „Páry jsou dostatečně výživné pro naše těla.“
„Nemusíme spát,“ pokračovala volně Trisha. „Páry nám dodávají sílu.“
„Poslouchej, wraithský lide, naše slova,“ zachraptěl Resir.
„Pamatuj si, wraithský lide, naše slova,“ usmála se Utara.
„Slyšte Proroctví Osmi,“ zavrčel Vlart.
Taorra, Girt a Virtin se jako první hluboce naklonili nad širokou průrvu, ze které v mlžných prstencích stoupaly jedovaté páry.
„Přijde doba temna,“ zašeptala Girt. „Wraithský národ bude téměř vyhlazen.“
„Vymře,“ skočil jí do řeči Virtin. „Nezůstane ani jediný.“
„Zůstane a - bude zachráněn,“ pokračovala Taorra. „Příchozí z dálky přinesou život a zároveň smrt.“
„Tanec. Tanec v ulicích. Strach a zoufalství. Nemohou zůstat!“ Ruppert se vsedě narovnal. Opar plný jedovatých zplodin mu obkroužil tvář.

Stanley se na svých osm nepodařených kousků podíval s trochou rozpaků. Zpočátku jim dokázali s Lenym stěží zajistit přísun plynů, které potřebovali k dýchání, a pak se jim podařilo najít dostatečně širokou puklinu se správnou koncentrací výparů, kde by mohlo těch osm přebývat. Sotva se v napůl otevřené jeskyni usadili, začali se chovat divně. Odmítali všechno, co se jim doktor a jeho tým snažili nabídnout. Usadili se kolem spáry s výpary a mumlali nesmysly.
„Zůstaň tady,“ řekl Stanley Lenymu. „Hlídej je, ať neprovedou nějakou hloupost, a nechoď k tomu otvoru.“
Leny se usadil na kameni opodál a vytáhl zápisník. Toto vypadalo na dlouhou službu. Po pár hodinách si uvědomil, že se celou dobu dobře bavil. Osm Wraithů mluvilo na přeskáčku a jejich řeč nebyla jasná. Ale Leny v ní zachytával podivné náznaky. Mohlo to být jenom blábolení jedem nasáklých mozků anebo také předpověď věcí budoucích. Pilně zapisoval všechno, co slyšel. Nad některými věcmi kroutil hlavou, krčil čelo a vzdychal. Neslyšel nic, co by ho přimělo k úsměvu. Osm pokračovalo stále stejným tempem bez ohledu na to, jestli je někdo poslouchá nebo ne.

Stanley se vrátil a zůstal tiše stát u vstupu do jeskyně. Poslouchal mumlání osmi Wraithů a sledoval Lenyho, pilně cosi čmárajícího do zápisníku. Po chvíli pozorování se otočil a stejně tiše jako přišel i odešel.
Za pár minut přišli další dva pomocníci doktora Arsedsala a Lenyho vyhnali si odpočinout. I oni si sedli opodál Osmi a v zapisování se střídali, přesně podle doktorových pokynů.
Leny procházel jeskynním komplexem a s úlevou se protahoval. Pár hodin seděl na tvrdém hrbolatém kameni, a i když mumlání těch poděsů bylo hodně zajímavé, jeho tělo už silně protestovalo proti nepohodlí.
„Leny,“ v příčné chodbě stál Stanley. „Tvoje zápisky.“ Natáhl k Lenymu ruku.
Leny se zarazil, ale zápisník odevzdal. „Doktore,“ začal opatrně. Šel krok za Stanleym a snažil se mu nahlédnout přes rameno, do čeho se v jeho zápisníku dívá.
„Hmmm,“ zamručel Stanley.
„Co to znamená?“ Leny nemohl ze zápisníku spustit oči. Jenom k němu kývl. Byl otevřený na začátku jeho přepisu mumlání Osmi.
„To nevím, Leny. Ale netroufnu si to pominout. Mohlo by to být důležité. Budete se tam střídat a zapisovat všechno, co řeknou. Potřebuji udělat ještě nějaké testy.“ Doktor se zastavil u jedné z místností vytesaných do načervenalé skály. Byly v ní uskladněny náhradní kyslíkové přístroje. „A nechci k té puklině chodit moc blízko bez vzduchu,“ zamumlal si Stanley více méně pro sebe.
Osm Wraithů si ani nevšimlo, když se k nim asi za hodinu přiblížil s dýchací maskou a odebral jim vzorky krve i tkání. Dál se skláněli nad puklinou, vdechovali jedovatý plyn a mluvili a mluvili. Za tu chvíli, než s odběrem skončil, se dozvěděl o čemsi, co znělo jako velká válka. Stanley jenom potřásl hlavou. Všechno to bylo tak zmatené. Odnesl si vzorky do laboratoře a začal se složitými testy.
Další dva dny z laboratoře odcházel, jenom aby zkontroloval, jestli se u Osmi střídají hlídky a zapisují, co bylo řečeno. Probíhající testy byly zdlouhavé a dílčí výsledky neprůkazné.
„Doktore,“ Leny nakoukl do laboratoře. „Proč si nejdete lehnout k sobě?“
Stanley jenom mávl rukou, ani se neotočil.
„Přišel jsem vám říct, že se začínají opakovat. A taky jsou nějací unavení. Za celou dobu nespali, nejedli ani nepili.“
Stanley se otočil a poklusem se rozběhl k puklině.
Osm sedělo stejně jako tehdy, když je viděl naposledy. Jejich hlasy se proplétaly. Mluvilo jich víc najednou a řeč byla rychlejší.
Doktor si vzal kyslíkovou masku ležící opodál a došel k nim. Každý z Osmi mluvil bez ohledu na ostatní a tak rychle, že jim skoro nebylo rozumět. Zapisovatelů už bylo osm. Na každého z Wraithů nad puklinou jeden. Stáli v půlkruhu a ruce jim nad záznamníky jen létaly.
Virtin se zarazil v půli slova. Otevřel ústa, ale už z nich nic nevyšlo. Bez hlesu se převážil dopředu a zmizel v puklině.
Jeden ze zapisovatelů udělal krok kupředu a zůstal bezradně stát. Virtina už nemohlo nic zachránit. Na dně pukliny tekl rychlý proud vroucí lávy. Její žár rozpouštěl okolní skálu a uvolňoval z ní jedovaté výpary.
Než si tohle všechno Stanley promítl v hlavě, do pukliny se stejně neslyšně zřítil Vlart.
„Katastrofy skončily,“ zašeptal vedle doktora Leny.
„Cože?“ zamračil se na něj Stanley.
„Virtin a Vlart mluvili jenom o zániku,“ vysvětlil Leny klidně. „Ale ne,“ vydechl. Na doktorův tázavý pohled hned pokračoval: „Trisha mluvila o jednom z wraithských velitelů a teď,“ rukou mávl k puklině, kde právě zmíněná Trisha zmizela. „Snad to neznamená jeho smrt. To by byla velká ztráta.“ Leny se zatvářil starostlivě.
Stanley se na něj překvapeně díval. „Jak to všechno víš?“
„Čtu, co bylo zapsáno. Nejde to přečíst úplně všechno, ale všeobecný přehled událostí jsem si udělal. Jestli jsou toto budoucí dějiny wraithského národa, tak se máme na co těšit,“ ušklíbl se Leny.
Jejich rozhovor přerušil výkřik. Ze všech Osmi zůstala nad puklinou už jenom Taorra. Nemluvila. Její poslední výkřik byl tečkou. Ukončením jakéhosi proroctví, které vzápětí završila tím, že i ona padla do pukliny. V jeskyni zavládlo ticho. Zapisovatelé stáli ještě pořád na svých místech. Ruce se záznamníky jim klesly.
„Nepřežili by,“ řekl Stanley nahlas. „Podle všech výsledků testů by ani jeden z těch Osmi nepřežil další den.“ Naposledy se pohledem dotkl šklebícího se otvoru ve skále. Pak se otočil a odešel zpět do laboratoře. Chybu v kódování této várky objevil nedávno a už se nemohl dočkat, až ji ověří v praxi.
Zapisovatelé opustili napůl otevřenou jeskyni. Poslední záznamy uloží ke všem ostatním do jedné z malých nepoužívaných laboratoří.
Leny ještě chvíli zůstal stát na místě. Vzal zapomenutý kyslíkový přístroj, přitiskl si ho na obličej a přistoupil k puklině. Naklonil se nad ní. Všechno, co viděl, byla jenom temnota s občasným zábleskem ohně v hlubinách a bílý opar točící se ve spirálách vzhůru ke stropu jeskyně a podél něj až do místa, kde skála mizela a umožnila jedu unikat k modrému nebi.
Leny ustoupil a odložil přístroj. U vstupu do jeskyně se ještě jednou otočil.
„Tato puklina,“ řekl chraptivě. „pohltila náš vyřčený osud.“

...........................................................................

Nadine se u počítače protáhla. Zavřené dveře na terasu ji dráždily. Byla zvyklá, že jsou téměř stále otevřené a teď jí vzduch v místnosti připadal k nedýchání.
„Jak v puklině osudu,“ zamumlala si pro sebe. Rázně vstala, uvolnila háček a dveře se rozletěly dokořán. Po dlouhém nádechu se vrátila k počítači.
„A máme to za sebou,“ usmála se na něj. „Jenom ještě nevím,“ nakrčila čelo, „jestli správný název zní „o proroctví Osmi“, nebo „o puklině osudu.“ Rozesmála se nahlas. Pečlivě uložila soubor a zamířila do koupelny a pod sprchu. Ty cesty jeskyněmi v ní zanechaly pocit, že ze sebe musí smýt neexistující prach a špínu.

Děkuji za všechny komentáře

Kdybyste se ptali, tak ne. Celé Proroctví se nedozvíte. Aspoň ne ode mě

A 28.7. neboli příště... jéje. Příště Vás čeká první část Prince na bílém koni. Kdo rád A+A, ten si užije

Juj, z toho jejich mumlání mě běhá mráz po zádech, brrr...
Ale na A+A si počkám.

[Aiwendill]

.Procteno... moc libilo... chci dalsi...

Miluju tajemství! Ale zrovna tady bych chtěla vědět víc!
Já vím, že to nejde, ale zvědavost mě stejně užírá!

[andoriel]

Děkuju třikrát

BB20 mumlání bylo super A Princ na bílém koni bude mít pět dílů, tak A+A bude až až. A navíc ještě lord Christopher a lady Alexandra

Aiwendill heslovitě můžu, vždyť víš Další bude... teď mě zarazilo to Tvoje mumlání... další povídka tady bude 28.7.

Toto je spoiler!!!:

A sedmá kapitola na mailu může být asi v neděli, jestli ji myslel toto

Shano asi by to i šlo, ale je toho moc. Úplně mi stačí SPW

Ještě jednou děkuju