Stargate Vendetta III Epilog.

Díl dobrý ale toto spejení mne nak nesedí

Sam, zapni si košilku, kouká na mě tvoje dvojčátka

[Patas25]

Chybička se bloudila... ale nyní už opraveno

hm ?

Zdravím Patas25, chtěl bych se zeptat kdy bude další díl?

já se přidávám

Fight, fight, fight. Jinak co se povídky týče, tak zatím perfecto. Jen tak dál.

[Patas25]

No do konce měsíce. Škola mi dává víc a víc zabrat a tak nestíhám.

Tak co Patas25 dočkáme se ještě někdy nového dílu?

[Patas25]

Omlouvám se, ale v poslední době moc nestíhám a na SG mám málo času. Ale příště do mě více kopejte ať sem dám díl.

Díl 14: Přímá konfrontace

„Senzory zaznamenávají hyperprostorová okna dvě AU od planety. Jsou mimo dostřel zbraňových platforem,“ řekl důstojník u senzorů.
„Zaměřte je pomocí satelitů. Víme, kde vystoupili, protokol dva u satelitů. Každý druhý satelit se přesunuje nad naši pozici, protože ke střetu dojde tam,“ vydala rozkaz Carterová.
„Spojte mě s nimi,“ řekl generál.
„Můžete mluvit,“ odvětil v zápětí někdo ze tmy.
„Tady brigádní generál Jack O´Neill. Narušujete prostor u planety Robur. Okamžitě jej opusťte jinak, vás zničíme,“ dořekl generál.

Ve velínu nastala chvíle ticha, když se konečně dostavila odpověď.

„Jsme tu jménem vesmírné flotily. Již jednou jste měli spor s naší frakcí a tehdy jste měli štěstí. Nyní nemáte šanci!“ řekl hlas, který zejména upozornil desátníka Pospíšila na můstku lodi. Video obraz se načetl pár vteřin poté a na obrazovce se objevila hrubá kroganská tvář. Záběr byl, ale na celé tělo, které mělo na sobě poškozené brnění.

„Neznáme se?“ zeptal se desátník.
„Vy jste členem této skupiny?“ řekl krogan a na jeho tváří se objevil škleb, co měl být úsměv.
„Bude mi potěšením zabít vás a vyhladit celou vaši planetu. Vaše akce mi způsobila trvalou újmu na zdraví. Brnění se roztavilo a zaškvařilo se mi do kůže. A ještě jste mi zničil mou oblíbenou základnu. Dnešní den bude skvěle zakončen,“ řekl si poslední větu krogan pro sebe a dále se usmíval.
„Ten útok vám nerozmluvíme?“ zeptal se generál.
„Teď už vůbec ne,“ řekl velitel a zakončil hovor ďábelským smíchem.
„Tak nashledanou v pekle! Zahájit palbu satelity,“ rozloučil se a pak vydal rozkaz generál.

Satelity pak zaměřili nepřátelskou flotilu a střílelo pouze jednadvacet satelitů. Každý satelit si vybral cíl a vystřelil zelený energetický satelit. Paprsek trval tři vteřiny a pak letěl celou vzdálenost a zasáhl téměř polovinu lodí. Zbytku se povedlo, uhnou za pomoci manévrů. Kdežto každý satelit, který se trefil, prorazil tu slabou obranu a pronikl i skrz nějaké energetické pole, co krogané nazývali štíty.
Stačily další dvě salvy a z boje unikly pouze tři lodě. Generál se pak díval na hologram, kde před chvílí byla flotila.

„To bylo trochu trapné, taková bezpečnostní opatření a nás ani neškrábli,“ řekl smutně generál.
„Ten krogan nás rozhodně podcenil,“ řekl desátník.
„Zavolejte zpátky lodě a pošlete Athose na průzkum a ať posbírá nějaké užitečné trosky. A zrušte poplach!“ vydal rozkaz generál.

Inženýr Pospíšil si zavolal zbývající lodě na to, aby odtáhly dok znovu na orbitu planety.

Jumpery začaly vozit civilisty zpátky na povrch. Nyní se po celé základně zapojovaly všechny sekundární systémy a hlavní štít nad základnou se deaktivoval.


Rodney došel do velícího centra a na jeho tváři byl stále strašlivý knírek.

„Generále, můžeme něco udělat pro můj další výzkum?“
„Nyní už jo, když je útok za námi. Sam už našla čtyři planety z databáze antické lodi. Jsou to neobyvatelné planety kvůli atmosféře nebo radiaci. Na tři takové planety je přístup pomocí staré brány. Vyšlu tam teda týmy a k poslední poletí loď,“ odpověděl Jack.
„Neobyvatelné? Co třeba P3X-737 obyvatelná planeta s příjemným klimatem,“ navrhl Rodney.
„O této planetě vím a plánujeme na ni alfa základnu. A vybíráme neobyvatelné kvůli charakteru vašeho projektu,“ řekl rázně generál, vstal a šel pryč.
„Ten je ale nabručený. Jane, kde máte otce, potřebuju se s ním poradit ohledně konstrukce,“ zeptal se Rodney.
„Pracuje na orbitálním doku. Sám tam pomáhá se svařováním,“ odvětil desátník.
„Má postavení tak proč se zahazuje s podřadnou prací?“ zeptal se Rodney.
„No protože jej to baví,“ řekl Jan.

Rodney se otočil a šel pryč se slovy.
„Já mu dám antické vzorce, to je teprve zábava.“

O pár desítek minut později

Rodney seděl v jumperu a mířil k orbitální stanici, která jiskřila od svářeček. Najednou Rodneymu začala blikat vysílačka a na obrazovce se objevila tvář Johna Shepparda

„Ahoj vědátore, konečně jsi venku z útrob planety?“ řekl John.
„A kdy ty vypadneš z té vesmírné plechovky!“ odvětil Rodney.
„Třeba teď,“ řekl John a mávl na důstojníka. Ten pochopil a transportoval plukovníka přímo do jumperu.
„Asi se hodně nudíš, že dolézáš i za mnou,“ kvikl vědec.
„V Pegasu jsme byli přátelé je to celkem nezvyk, když tě nyní vidím jednou za měsíc,“ hájil se John.
„To ano. Tady to je zcela nová stránka. Původní obyvatelé galaxie jsou tak primitivní a arogantní, že pro nás nejsou hrozbou,“ řekl Rodney.
„Ale oni nejsou primitivní, mají vesmírné kocábky, cestují hyperprostorem. Jediný rozdíl proč tak vyhráváme, je ten, že používáme nejvyspělejší technologii nejmocnějších ras,“ řekl John.
„Asgardi, Antikové, Furlingové dokonce i Goa´uldi nás poslali technologicky vpřed, ale samozřejmě nemůžeme zapomenout na naši mozkovnu jménem Daniel,“ řekl Rodney a jeho jméno řekl s kyselým nádechem.
„Pořád ještě žárlíš, že on je ten chytřejší?“ řekl John a zasmál se, když se najednou zarazil. Konečně si všiml té ohavnosti na jeho tváři.
„Jennifer ti ten knírek trpí?“ zeptal se John.
„Jí je to jedno. V práci se soustředí, ale jinak myslí jen na holky,“ posmutněl Rodney.
„Tunely prolétaly tucty jumperů, kdo ví, kam se poděli. Ale dej mi jednu stopu a pošlu tam kavalerii, aby vám ty dcerky donesly,“ řekl John.
„Díky, cením si toho, ale ani senzory nic nedokázaly zaměřit,“ odvětil Rodney a provedl obrat okolo doku a hledal, kam by s tím sedl.
„Popros Daniela o pomoc. Sestavte nový druh senzorů na jiném principu, které zachytí jakoukoliv anomálii,“ plácl John.
„To nepůjde, senzory jsem kalibroval tucetkrát a stejnak nic,“ řekl Rodney.
„Ty jo, ale Daniel ještě ne. Překonej ten hluboký pud arogance, a požádej jej o pomoc. Přinejhorším ti řekne, promiň, nejde to anebo ti je pomůže najít,“ podotkl John.
„Dobrá zkusím to. Prosím tě můžeš s tím někam sednout? Infrastrukturu doku jsem si neprostudoval a tak vůbec nevím kam,“ řekl Rodney a pustil řízení a pustil Johna. Ten popadl knipl a chvíli hleděl do blba a pak jen promluvil.
„Ty jsi vážně řekl prosím?“ řekl spíše do prázdna, aby si do něj rýpl.
„Vtipný. Už s tím sedni. Čím dříve najdu Pospíšila, tím dříve bude stanice z krku a tím dříve budu u Daniela.“
„Tak dobrá. Toto si užiješ,“ řekl John a profesionálně zaparkoval do doku vedle řídícího centra.

Dvojice pak vyšla ven z jumperu a ihned se jim naskytl na dutinu této krásky. Byla přímo obří a všude něco blikalo, jiskřilo a prskalo.
„Impozantní. Už to má jméno?“ zeptal se Rodney.
„Dok vám nestačí?“ zeptal se muž u konzole.
„Už vím, co takhle Citadela?“ řekl John.
„Tak tohle na tobě nesnáším. Ale toto se mi líbí,“ řekl Rodney a přistoupil ke dveřím.

„Vojíne, jaký druh štítu tu udržuje atmosféru?“ zeptal se Rodney.
„Nízký štít pár metrů nad trupem a sekundární, který je jen v době stavby, aby poskytoval pocit bezpečí,“ řekl vojín u konzole.
„To chápu. Myšlenka, že mě od prázdnoty vesmíru dělí několika mílové energetické pole, napájeno ze zdroje, který jsem nedělal já, a nedohlížel jsem ani na rozvody. Já bych tam nedokázal jen tak stát,“ řekl Rodney.
„A starý Rodney se nám vrací,“ podotkl John a sedl si na lavečku a začal si zouvat boty.
„Doufám, že jsi předtím nebyl běhat,“ ušklíbl se Rodney.
„Dělej, přezuj se. Potřebujeme magnetické boty, abychom tu nepoletovali jen tak,“ vysvětlil John a Rodneymu to došlo. Oba dva byli během pár minut připravení a poté, co zjistili od vojína, ve které sekci Pospíšil dělá, tak se vydali na cestu.

„Je to přes čtyři kilometry. To zas bude na dlouho,“ stěžoval si Rodney a otevřel vzduchotěsné dveře, ale John vedle něj proběhl a ke konci vypnul boty, takže letěl pouhou setrvačností.
„Můžeš jít po římse, nebo letět jako já,“ řval na Rodneyho a poté si dal ruce pod hlavu a letěl, jakože v leže.
Rodney sebral odvahu a zanedlouho jej už následoval.

Volným letem letěli několik minut, než John pak nasměroval nohy směrem k trupu a aktivoval boty. Pomalu začal brzdit a přibližovat se k trupu. Výsledek toho byl, že se pak na trup přichytil, ale musel ihned zeslabit boty, aby se mohl hýbat.
Rodney jej věrně napodobil jen s tím rozdílem, že si při dopadu neupravil boty a svůj let tak s cuknutím rázně ukončil.

„Teďka musíme skrz nedostavěný trup na vnější povrch,“ řekl Sheppard a šel tím směrem.
„Jsem hned za tebou,“ odvětil Rodney a šel tím směrem, ale cestou si třel nohy hnedka nad botami.

Dvojice minula několik desítek dělníků a prošla skrz několik metrů tlustý trup, který byl dělán v několika vrstvách.

„Tady už jsou ty nanity?“ zeptal se John.
„Ne. To bys jinak poznal. Pomáhal jsem upravovat antické zařízení. Zjednodušeně do jednoho konce se bude sypat neutronium a z druhé strany polezou roboti,“ řekl Rodney.
„No dobrá, ale na stavbu interiéru, nebylo by lepší používat replikátorské bloky, jako ti z mléčné dráhy?“ zeptal se John.
„Tak nebylo by to tak dokonalé, ale zase méně náročné. Můžeš se u toho zmínit před Pospíšilem,“ řekl Rodney a konečně se vyhoupl na externí část trupu.
„Sakra, to je teprve výhled,“ řekl John,
„Jo výhled na ledovou nicotu,“ podotkl Rodney.
„Dobrá. Tamhle je, tak jdeme,“ pak znovu řekl John a ukázal směr.

Dvojice šla po trupu a při téhle obří velikosti sotva vnímali, jak se trup stáčí.

„Zdravím Pavle,“ řekl Sheppard.
„Ahoj Johne, Rodney. Co vy tady děláte?“ zeptal se inženýr.
„Rodney by potřeboval pomoct s návrhem a stavbou jedné laboratoře,“ vysvětlil John.
„Měl poslat žádost. Jak bych měl chvíli, tak bych se mu na to podíval,“ odvětil Pavel.
„Na to není čas. V brzké době se vybere bezpečná, leč toxická planeta a já bych potřeboval postavit uzavřenou laboratoř s udržovací komorou,“ řekl Rodney.
„Dodělám dok a pak se tomu začnu věnovat,“ odbyl ho český inženýr.
„Měl bych říct, že generál zvolil tu laboratoř alfa projektem a vy holt budete muset odložit svářečku a věnovat se trochu vznešenější práci,“ nedal Rodney a trochu přidal na hlase.
„Dodělám práci v tomto sektoru. Za tři hodiny se vám na to podívám a sestavím model oné laboratoře,“ uzavřel hovor Pospíšil a začal se věnovat své práci.

Jakmile toto Rodney uslyšel, tak se otočil a vydal se zpátky na cestu k jumperu po chvíli následován Johnem, který se ještě zmínil o interiéru doku.

O pár hodin později

„Tým bravo se vrátil z průzkumné mise,“ ozvalo se ve vysílačce.
„Za půl hodiny v zasedačce,“ odpověděl generál.

O půl hodiny později

Přesně na čas do zasedačky vstoupil a zasalutoval major Sullnel, který vedl onen průzkumný tým.
Major se posadil do křesla blízké generálu a bez ptaní vložil paměťový disk do přípojky v inteligentním stole. Ten ihned začal zpracovávat data a po pár vteřinách se na stole objevil model planety, fotky a videa natočené během mise a pak podrobný popis ohledně planety. Nejprve první ten z antické databáze a potom aktuálnější, který napsal vědecký důstojník z týmu.
Generál to zběžně prolítl a trošičku se usmál.
„Majore, počkáme, jakmile se vrátí poslední tým z průzkumu. Ale tato planeta postoupila do dalšího kola. Když ji McKay zničí, galaxie o nic nepřijde,“ zasmál se ještě víc generál.

Pěkný
Bitva trochu odbytá ale dalo se to
Jinak ale:

Každý satelit si vybral cíl a vystřelil zelený energetický satelit.

To jako že každej satelit po nepříteli střílel jinym satelitem
Není to trochu plýtvání

Díl super jako celá povídka jen mě trochu mrzí že na další díl jeden čeká pár let

Souhlas, ale docela dobrý.

slušný díl.... proč si myslim že se výžíváš v pocitu, když tě tu lidi prosí o další díl.

[Patas25]

Tak díl jsem nedával tak dlouho, protože jsem se sekl u 16ky. Dneska jdu ještě makat tak to nedopíšu, ale pokud se mi podaří přes prázdniny prorazit, tak bych na konci prázdnil sem dal díl 15.

tak šup šup makej už se těšíme


No co je už je listopad a furt nic